načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Planeta Google - Randall Stross

Planeta Google
-15%
sleva

Kniha: Planeta Google
Autor:

Randall Stross, sloupkař listu New York Times, jenž má přístup do přísně střeženého Googleplexu, zavede čtenáře hluboko do zákulisí Googlu, do útrob nejdůležitější, ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012-12-31
Počet stran: 296
Rozměr: 21 cm
Úprava: 296 stran
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Planet Google
Spolupracovali: překlad Magdaléna Marková
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788025124123
EAN: 9788025124123
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Randall Stross, sloupkař listu New York Times, jenž má přístup do přísně střeženého Googleplexu, zavede čtenáře hluboko do zákulisí Googlu, do útrob nejdůležitější, nejinovativnější a nejambicióznější společnosti internetového věku. Odhaluje strategiispolečnosti vedenou obchodním plánem, jenž nemá obdoby: stát se nepostradatelným strážcem veškerého vědění lidstva, jedinou zastávkou na cestě za informacemi, kdykoliv je budeme potřebovat. Bude Google ve své snaze úspěšný? A jaké důsledky by vyplývaly ze situace, v níž byjedna společnost panovala nad tolika informacemi a znalostmi o nás? Google už dlouho není jen skvělý vyhledávač, ale v posledních letech uvedl řadu kontroverzních služeb, pronikl do oblasti mobilní komunikace a přímo zaútočil na dosavadní doménu společnosti Microsoft, když uvedlonline kancelářské aplikace. To vše korunuje podporou konceptu cloud computingu, který mění chápání práce na počítači.

Díky těmto zkušenostem využívá služby Googlu stále větší množství uživatelů, což znamená skladování více informací namnožství serverů Googlu, v sítí milionů počítačů vytvářejících největší superpočítač s neomezenou kapacitou. Proč? Aby mohl skladovat každou informaci, kterou je schopen nalézt. Podle Strosse je Google velmi blízko naplnění svého snu.

Zůstane Google věrnýproklamovanému názoru Dont be Evil (Nebuďte zlí) a bude svou moc využívat pouze v nejlepším zájmu svých zákazníků?

Strossův přístup k osobnostem spojeným s Googlem, jeho dlouholetý výzkum strategie společnosti a jeho schopnost živého vyprávění vyústilyv tuto velmi poučnou a provokativní studii o troufalé vizi budoucnosti a možných následcích nejen pro svět obchodu, ale pro kulturu jako celek.

O autorovi:

Randall Stross
píše pro New York Times články z oblasti digitálních médií. Je profesorem obchoduna San Jose State University. Jako autor má na svém kontě desítky knih přijatých kritiky, včetně známých publikací eBoys nebo The Microsoft Way. (o troufalém plánu jedné firmy organizovat všechno, co známe)

Předmětná hesla
Google (firma)
* 1998-2008
Firmy -- Spojené státy americké -- 20.-21. století
Internetové vyhledávače -- Spojené státy americké -- 20.-21. století
Podnikání -- Spojené státy americké -- 20.-21. století
Související tituly dle názvu:
Jak funguje Google Jak funguje Google
Schmidt Eric, Rosenberg Jonathan
Cena: 95 Kč
Nová pravidla Nová pravidla
Bock Laszlo
Cena: 199 Kč
Nová pravidla Nová pravidla
Bock Lazlo
Cena: 303 Kč
Marketing ve věku společnosti Google Marketing ve věku společnosti Google
Fox Vanessa
Cena: 307 Kč
Are You Smart Enough To Work For Google? Are You Smart Enough To Work For Google?
Poundstone William
Cena: 213 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Úvodem

G

oogle začal s velkými ambicemi – zorganizovat všechny informace

světa. Tento ušlechtilý cíl není sám o sobě ničím pozoruhodným,

je běžný v každé malinkaté nové fi rmě v Silicon Valley. Google odlišujeprávě rychlost, jež roste už od svého založení v roce 1998. Tento růst následně

pomohl vytvořit společnosti kapitál, know-how, technologii a značku, díky

nimž vypadá extravagantní přání jejích zakladatelů, zorganizovat všechny

informace světa, jako proveditelný seznam činností o jedné položce.

Google se rychle stal všudypřítomným a už v roce 2003, pouhých pět let po založení společnosti, oblíbenost slovesa google (česky „googlovat“), formálně uznala American Dialect Society (Americká dialektologickáspolečnost).

1

V průběhu této doby Google prováděl kroky, kterými chtěl získat

komplexní kontrolu nad informacemi. Velmi se mu dařilo rozšiřovat svou

působnost různými směry, a to ještě dříve, než jsme si jeho rostoucíhovlivu vůbec mohli pořádně všimnout. Tato kniha zkoumá, jak Google roste

a přerůstá, jak mu rané technologie umožnily, aby neomezeně rozšířil svůj

dosah, jak mu honba za informacemi všeho druhu přineslabezkonkurenční moc a jak tato moc ovlivňuje obecné zájmy všech lidí, ať už k dobrému

či zlému.

Google ve verzi 1.0 prohledával webové stránky. Google 2.0 už má ohromný záběr a dostává se za hranice světa webových stránek. Tři hlavní kategorie informací, které Google přidal do svých datových skladů, tvoří knihy, novinky a videa. Google se tak dostal do sporů s celýmiprůmyslovými odvětvími – s vydavateli knih, novin a odvětvím televizní zábavy.

V jiných odvětvích občas provokuje, jindy se zase chová jako přátelský spojenec každého. Například v oboru bezdrátových komunikací měl na začátku roku 2008 po ruce dost peněz, aby si dopřál zahrát se společnostmi Verizon, AT&T a dalšími účastníky aukce americké federální vlá>


Planeta Google8

dy, kde se dražilo přenosové pásmo 700 MHz v hodnotě několika miliard

dolarů (několika desítek miliard korun).

2

Google na část pásma, které ve

skutečnosti vůbec nechtěl, vsadil 4,71 miliard dolarů (88 miliard korun).

3

Jeden z manažerů Googlu později popisoval obavy svého týmu, že by mohli

zvítězit: „Pořád jsme v prohlížeči klepali na tlačítko Obnovit,“ aby viděli,

jestli někdo z ostatních společností přihodil víc, což se nakonec taky stalo.

Google se také spřátelil s velkým a stále rostoucím segmentembezdrátového průmyslu, protože se rozhodl, že vytvoří a povede koalici společností,

jež uvede na trh nová sluchátka k mobilním telefonům, která budou stavět

na Googlem navrženém soft waru.

Pýcha růst Googlu rozhodně nebrzdí. Když nezíská nové trhy, pokterých touží, utratí velké sumy peněz, aby získal společnosti mající to, cohledá.

4

Trh s online videem v podstatě patřil společnosti YouTube a Google

za ni v roce 2006 zaplatil 1,65 miliard dolarů (31 miliard korun).Nejrozšířenější reklamní síť, která umisťuje reklamní bannery na webové stránky, v podstatě patřila společnosti DoubleClick a za ni Google v roce 2008

zaplatil 3,1 miliard dolarů (58 miliard korun).

I když se Google rozšířil daleko nad rámec prohledávání webu, představuje nové služby, které se vyvíjejí v jeho vlastních laboratořích, skupuje a pohlcuje vedoucí společnosti na trhu, většinou si zvládá udržovat zdání nevinnosti. Jeho vedoucí pracovníci nepoužívají militaristický jazyk, jenž je v podnikání běžný, nemluví jazykem surových ambicí, dobývání aovládání. Naopak, mluví strohým jazykem vědy a techniky a vznešeným jazykem veřejně prospěšných služeb. Společnost měla na svém vzestupu štěstí, že získala patinu historické nevyhnutelnosti. Každá doba – uhlí, oceli, ropy – má svou surovinu, která defi nuje její historický okamžik. V naší době je to informace a Google se stal jejím nejdůležitějším správcem.

Dojem historického předurčení, vycházející z nepřesného vnímání minulosti, je nicméně klamný. Moc Googlu se odvozuje od jeho finanční základny, která se vytvořila dva roky po založení společnosti na základě náhodného objevu, že prostá textová reklama na stránkách s výsledky vyhledávání přináší obrovské zisky. Ani zakladatelé Googlu Larry Page


9

a Sergej Brin, kteří se setkali jako postgraduální studenti informatiky na

Stanfordově univerzitě, a ani nikdo jiný nepředpokládal, že by tatonevtíravá reklama mohla vytvořit základ podniku, jemuž investoři za sedm let,

na začátku listopadu 2007, přiřknou historicky nejvyšší cenu ve výši 225

miliard dolarů (4 244 miliard korun).

Reklama dala, reklama vzala. Zářivá budoucnost předpovídaná těmto reklamám vynesla cenu akcií Googlu až k jejímu historickému vrcholu. Když se vyhlídky na další růst zisků z reklam zkalily, ochladl i zájeminvestorů. V posledním čtvrtletí roku 2007 se Google těšil třicetiprocentnímu ročnímu růstu v počtu klepnutí na placenou reklamu, ale tento růst se na počátku roku 2008 vytratil. Když vyšlo najevo, že počet klepnutí v prvních dvou měsících roku 2008 stagnoval a v půli března 2008 se stahovala tmavá ekonomická mračna, která jsou předzvěstí globální recese, což znamenalo, že situace na trhu s prodejem reklamy bude pro Google složitá, investoři poslali cenu akcií Googlu z historického vrcholu ve výši 747 amerických dolarů (14 090 korun) o 45 procent dolů. Když potom Google v dubnu informoval, že prodej reklamy v prvním čtvrtletí 2008 zůstal silný, akcie vyletěly za jediný den nahoru o 20 procent.

Závislost Googlu na textové reklamě je pozoruhodná, zejména když uvážíme, že v původních obchodních plánech zakladatelů reklama úplně chyběla. Když byl vyhledávač Google poprvé zpřístupněn veřejnosti,návštěvníci si všimli výborných výsledků vyhledávání, ale také si všimli, že ve službě nejsou vůbec žádné komerční zprávy.

5

Google je ušetřilprovokujících vyskakovacích oken, blikajících reklamních proužků a ostatních podob

reklamy, které tehdy soutěžily v přitvrzujícím boji o pozornost návštěvníků

na webu.

Brin a Page byli proti samotné představě, že by na vyhledávací stránce povolili reklamu.

6

Ve své studentské práci z dubna 1998 kritizovali„vyhledávače fi nancované reklamou“, o nichž se domnívali, že „svou podstatou

upřednostňují inzerenty a znevýhodňují potřeby spotřebitele“. Tvrdili, že

aby vyhledávač zůstal imunní vůči pokušení zvýhodňovat určité výsledky,

musí zůstat „v akademické sféře“.

Úvodem


Planeta Google10

Brin a Page přistupovali k povolení reklamy na svých stránkách velmi opatrně i poté, co se Google přestěhoval ze svého prvního domova, jímž byla kolej Stanfordovy univerzity, do pronajaté garáže mimo univerzitní kampus. Rozhodli se, že reklamy zavedou jako pokus a omezí jejich formát na tři krátké řádky textu a webovou adresu, které umístí do pravého okraje stránky s výsledky vyhledávání. Reklama se dále měla zobrazovat, jenom pokud byla přímo relevantní k hledanému heslu. Bylo to tak neobvyklé, že i někteří lidé v Googlu se dívali skepticky na to, že by reklamy v prostém textu mohly přilákat pozornost. Marissa Mayerová, viceprezidentka a jedna z prvních zaměstnanců Googlu, později vzpomíná, že na jednání odetailech čistě textové reklamy se jeden z kolegů naklonil a předpověděl: „Jenom počkejte, za měsíc budeme prodávat bannery.“

7

Když Google v roce 2000 přišel se zkušebním provozem reklam, vyzvali případné inzerenty k uvolnění malých sum, aby viděli, jestli jim reklama v podobě prostého textu, která bude odpovídat hledanému heslu, vůbec přitáhne zákazníky. Účinnost reklam se dala snadno změřit – inzerát se považoval za úspěšný tehdy, když na něj uživatel klepl.

Textové reklamy byly zpočátku tak střídmé, že si jich většinou nikdo nevšiml. Požadavek významového spojení reklamy a hledaného výrazu, který si Brin a Page sami stanovili, znamenal, že v roce 2000 se v 85procentech hledaných výrazů neobjevovaly žádné reklamy, protože hledaný výraz neměl žádnou souvislost s komerčním produktem nebo službou, které by nabízeli inzerenti Googlu. Brin v té době zmínil v jednom rozhovoru, že slyšel návštěvníky Googlu tvrdit, že tam nikdy žádnou reklamu neviděli.

8

Reklamy zůstaly stejně nevtíravé i v následujícím roce a pro novináře aanalytiky zůstává záhadou, jak Google vůbec mohl peníze vydělat. Zakladatelé nenaznačují, zda předpovídali, jaký význam budou mít reklamy pro

společnost.

9

. Google vydělával peníze také poskytováním své vyhledávací

technologie dalším společnostem, např. Yahoo, a to se všem v Googlu zdálo

být stejně slibným zdrojem zisků jako cokoliv jiného.

Ještě v roce 2002, čtyři roky po založení společnosti, pochybovaliněkteří informovaní pozorovatelé o tom, že by textové reklamy mohly přinést


11

Googlu vůbec nějaký zisk. List New York Times vydal článek, jehož nadpis

upevňoval stávající názor, že Google stále nemá prostředky k tomu, aby

vydělal peníze: „Pro Google je nejobtížnější najít obchodní model“ (voriginále „Google`s Toughest Search Is for a Business Model“).

10

Yuri Punj,

analytik UBS Warburg, prohlásil: „Ukázalo se, že model internetovéreklamy nefunguje. Google si brzo uvědomí, že musí přejít na nějaké zpoplatnění svých vyhledávacích schopností.“

11

I Omid Kordestani, viceprezident

Googlu, který dohlížel na tržby, skutečně nahlas přemýšlel o tom, jestli si

v budoucnosti bude moci Google za své služby nechat platit.

Tyto nepřitažlivé textové reklamy ale byly v dějinách reklamy jedním z nejrentabilnějších způsobů, jak se dostat ke vhodným zákazníkům. Chvíli ovšem trvalo, než si jich lidé všimli. Sladit inzerenta a vnímavéhonávštěvníka jedna ku jedné není pouze proveditelné, je to také relativně snadné, protože samotný akt vyhledání určitého hesla dodává přesnou informaci o tom, na co uživatel v danou chvíli myslí.

12

To umožňuje s vysokoupravděpodobností hádat, o jaký produkt inzerenta by uživatel mohl mít zájem.

Inzerenti Googlu jsou šťastní, že nemusejí neefektivně vysílat zprávy všem,

kteří zrovna mohou nebo nemusí být naladěni vnímavě. Google je také

šťastný, protože zavedl systém aukce, v níž soutěžící inzerenti přihazují

cenu, kterou jsou ochotni Googlu zaplatit, když na jejich reklamu uživatel

klepne.

Do roku 2002 přesáhly příjmy Googlu 400 milionů amerických dolarů (7,5 miliardy korun) a potom se zvyšovaly ještě rychleji, na 1,4 miliardy (26 miliard korun) v roce 2003, na 6,1 miliard v roce 2005 (115 miliard korun) a na 16,5 miliard (311 miliard korun) v roce 2007. Čistý zisk rostl rychlým tempem, ze 100 milionů (téměř 2 miliardy korun) v roce 2002 na 4,2miliardy (79 miliard korun) v roce 2007.

Devadesát devět procent příjmů stále přinášejí tyto jednoduché textové reklamy. Mnohé z nich se nyní objevují na webových stránkách partnerů, společností, s nimiž se Google domluvil, že budou umísťovat reklamu a dostanou za to podíl z příjmů z reklamy. Není třeba otravných vizuálních

Úvodem


Planeta Google12

triků. Stačí hrstka slov umístěných ve správnou dobu před správným online

publikem ve správném rozpoložení a funguje to úžasně.

Když Google úspěšně oslovil obchodní partnery, uvolnil své pravidlo, že v reklamě může být jen text. Povolil inzerentům obrázky, bannery a reklamní videa na stránkách v síti partnerů mimo stránky Googlu.Google celé roky odolával tlaku inzerentů, aby si pohrál s formátem prostého textu na svých stránkách s výsledky hledání. Textový formát napomohlrůstu v samých začátcích a zůstal proto sentimentálním oblíbencem zaměstnanců, kteří pro Google pracují nejdéle.

Na začátku roku 2008 přesto nakonec Google spustil na svých stránkách zkušební provoz odkazů na reklamní videa.

13

Slíbil ale, že nebuderozptylovat návštěvníky reklamní změtí, ani je nebude nutit, aby nedobrovolněsledovali reklamní videa. Online reklamy se nepohybují a Google za něnedostane zaplaceno, pokud uživatel neklepne na tlačítko se symbolem „plus“,

který doprovází jinak běžnou textovou reklamu. Společnost prohlásila, že

reklamní videa se musí přizpůsobit stejnému pravidlu, které platí pro výběr

textové reklamy, jež se zobrazuje na stránkách s výsledky vyhledávání –

inzeráty všech formátů musí přímo souviset s hledaným heslem. „Pokud

hledáte golfové kluby,“ vysvětlila Marissa Mayerová, „zobrazí se vámreklamy na golfové kluby, ne banner s reklamou na Pepsi, kterou si můžete dát

na golfovém hřišti.“

Nejlepší mozky Yahoo, Microsoft u a menších konkurentů Googlu se už léta snaží okopírovat algoritmy pro umísťování inzerátů, ale ještě se tonikomu nepodařilo. Každá reklama, kterou Google umístí, přitahuje klepnutí a vytváří výnosy s takovou pravděpodobností, že v červnu 2006 uzavřelo Yahoo s Googlem dohodu o outsourcingu části svých vlastních online reklam.

14

Uzavření dohody mělo projít protikartelovou kontrolou aočekávalo se, že ve zvýšeném hotovostním toku přinese Yahoo v prvním ze čtyř

stanovených let 250 až 450 milionů dolarů (4,7 až 8,5 miliard korun), a to

i přesto, že se Yahoo s Googlem podělí o výnosy z reklamy. Výkonnýředitel Yahoo, Jerry Yang, vyjádřil dost nereálnou naději, že „fi nanční výhody


13

z lepšího využívání vyhledávacího provozu“ díky Googlu pomohou Yahoo

upevnit „nezávislé podnikání ve vyhledávání“.

15

Zisky vytvořené reklamou poskytují Googlu hojné prostředky k tomu, aby do své sbírky webových stránek mohl přidávat indexy vydaných položek v řadě formátů, včetně zpráv, knih, odborných časopisů, map měst, satelitních obrázků, informací o podnikových fi nancích, patentů a ještěmnohem víc. Google také začal sbírat osobní informace svých uživatelů. Pokud chcete, Google vám uloží fotky, videa, emaily, kalendář, textové dokumenty, tabulky, prezentace, záložky na oblíbené stránky, diskusní skupiny, osobní blog, chaty s rychlým zasíláním zpráv, zprávy ze sociálních sítí a akciové portfolio. Neexistuje příliš osobní kategorie, která by se nehodila proplánování v Googlu – lze sem zařadit i lékařskou dokumentaci, pro niž byla v květnu 2008 spuštěna aplikace Google Health. A dosah Googlu se rozšiřuje až do vašeho domova – soft ware Googlu si může opatřit indexem i soubory, které máte na svém počítači, pokud mu k tomu dáte svolení.

Osobní data budou sbírat i další vývojáři, které Google vyzval, abystavěli aplikace na infrastruktuře Googlu. Když Google v dubnu 2008 představil nový program Google App Engine

16

, snažil se získat vývojáře zdůrazněním

tří vlastností: Není třeba ho nijak skládat. Dá se snadno škálovat. Můžete

s ním začít zadarmo.

Google rozšiřování kryje svou tváří, která odzbrojuje svou antikorporátností. Tváří známou díky mantře „Nebuď zlý“, kterou si sama zvolila, tváří známou z domovské stránky, kde se nachází jen jméno společnosti v základních barvách, spousta nevyužitého bílého pozadí a tlačítko, které se ptá, zda chcete zkusit štěstí. Když v roce 2006 vydal list New York Timesčlánek s názvem „Planeta Google vás chce“ (v originále „Planet Google Wants You“), objevil se v oddílu Móda & Styl, ne v ekonomice. Byl to lehčí článek o oblíbenosti Googlu, ne poplach vyvolaný snahou Googlu o to, co v článku nazývají globální všudypřítomností.

17

Google se tlačil ven, ale ne všechno šlo jako po másle. Kolonizaceplanety Google se dostala do míst, v nichž hostitelské vlády omezují přístup svých občanů ke službám Googlu. V roce 2006 se Google musel rozhodÚvodem


Planeta Google14

nout, jestli má zřídit své stránky v Číně, kde by se výsledky hledání filtrovaly tak, jak to bude považovat za vhodné čínská vláda, nebo zda má jako

dosud fungovat mimo Čínu.

18

V takovém případě ale čínská vláda snadno

může ke Googlu úplně zablokovat přístup. Google sestavil „váhu zla“ vážící,

která možnost je menším zlem, a nakonec se rozhodl jít do Číny, protože to

považoval za krok přibližující ke konečnému cíli – k poskytování plného,

necenzurovaného přístupu k informacím. Kritikové tento tah označovali za

zbabělý a mantru „Nebuď zlý“ za prázdnou.

Google je ale stále kladným hrdinou, alespoň v očích těch, kteří považují Microsoft za Říši zla. K ambicím Googlu se nyní přidalo přesvědčitzákazníky, aby na svých osobních počítačích přijali nový model, takový, kterýpřímo ohrožuje Microsoft . Ukazuje se, že společnost známá kvůli vyhledávání už má dostatečnou infrastrukturu nutnou pro provádění i jiných úloh, než je vyhledávání. Umožňuje například vytvářet dokumenty podobné jako ty, které vznikají v kancelářských programech Word, Excel a PowerPointkancelářského balíku Microsoft Offi ce. Google začíná nabízet „soft ware jako služby“, používá svůj vlastní soft ware a data uživatelů ukládá a zpracovává na svých vzdálených serverech. Čím více se uživatelé spoléhají na soft ware Googlu, který je podobný soft waru Microsoft Offi ce, tím méně potřebují kupovat a udržovat soft ware pro svůj stolní počítač.

Pro tento model vysoce centralizovaného zpracování dat si počítačový průmysl osvojil nový pojem cloud computing. Dokumenty uživatelů jako by se vznášely v kyberprostoru, jsou dostupné z každého místa, odkud se dá připojit k Internetu. Tato myšlenka není nová, už před desítkou let se Sun Microsystems a několik dalších počítačových společností snažilo najítstouence pro síťové zpracování dat, ale síť na to ještě nebyla připravená, takže tyto marketingové snahy neměly úspěch. Dnes tato myšlenkazmodernizovaná jako cloud computing vypadá proveditelně ve všech ohledech, které dřív proveditelně nevypadaly. Do popředí se ale dostávají další komplikace. Kritikové z řad ekologů vidí „oblak“ (cloud) jako průhledný eufemismus pro datová centra, která se nenacházejí na průsvitných oblacích, ale sedí pevně na zemi a spotřebovávají ohromná množství vzácné energie.

19

V roce


15

2006 spotřebovala datová centra ve Spojených státech více energie nežtelevizory.

Když byl v roce 1998 založen Google, širokopásmové připojení kInternetu ještě nebylo zavedené a cloud computing prostě nebyl možný.Vyhledávání Googlu rozhodně nepředstavovalo pro podnikání Microsoft u s Windows a Offi ce vůbec žádnou hrozbu. Dnes ale Google se svýmipestrými zájmy představuje největší výzvu, jaké kdy Microsoft čelil. Google je pořád mnohem menší společnost, v roce 2007 jeho obrat ve výši 16,5 miliard dolarů (311 miliard korun) zastiňuje 51miliardový obrat Microsoft u (962 miliard korun). Google je z hlediska tržní kapitalizace

20

desátou

největší společností ve Spojených státech (180 miliard dolarů/3 395 miliard

korun v červnu 2008) oproti třetímu Microsoft u (270 miliard dolarů/5 092

miliard korun). Microsoft si ale uvědomuje, kdo z nich má lepší pozici pro

budoucnost, a jeho nabídka ceny za Yahoo se často interpretuje jako výraz

strachu, že bude s Googlem soupeřit sám.

Microsoft se dlouhá léta snaží vyrovnat Googlu zlepšováním svých možností vyhledávání a poskytování online reklamy a investuje do svých vznikajících služeb v oblasti cloud computing. Protože se mu to mocnedaří, rozhodl se pokusit o nepřátelské převzetí Yahoo. Nabídnutím 62procent- ního bonusu k tržní ceně akcie Yahoo v lednu 2008, kdy nabídku podal, odhalil Microsoft rozsah svého zoufalství. Michael Cusumano, profesor na Sloan School of Management při Massachusettském technologickéminstitutu (MIT) označil nabídku Microsoft u za snahu o získání „upadajícího internetového aktiva, a navíc s přirážkou“.

21

Nabídka Microsoft u na fúzi

byla v květnu odmítnuta a stažena, ale přitáhla slušné množství výsměchu,

který asi nejbarvitěji vylíčil Dan Lyons ve svém blogu Secret Diary of Steve

Jobs (česky Tajný deník Steva Jobse): „Je to jako když vezmete dva lidi, kteří

skončili druhý a třetí ve sprintu na 100 metrů, svážete jim nohy k sobě,řeknete jim, ať si dají odvetu a budete čekat, že teď poběží rychleji.“

22

V květnu 2008 Google vybojoval 68,3 procent všech vyhledávání v celých Spojených státech, kam se posunul z 58,3 procent, kterých dosáhl

Úvodem


Planeta Google16

v březnu 2006.

23

Druhý největší podíl, pouhých 20 procent, patří Yahoo

a třetí je MSN Search od Microsoft u s 5,9 procenty.

Kdyby se Google spokojil s úspěchem jen a pouze ve vyhledávání hesel na webu, jeho příběh by byl krátký. Právě kvůli snaze Googlu o získání všech informací v jakékoliv formě se ale tento příběh prodlužuje,komplikuje a díky ní je také zajímavější. Tato ambice přesto zůstala z větší části neprozkoumaná. Když společnost v červnu 1999 vydala svou prvnítiskovou zprávu při příležitosti získání ekvitního kapitálu ve výši 25 milionů dolarů (471 milionů korun) od dvou společností pro rizikové investice, Google se rozhodl „zorganizovat informace na světě a zpřístupnit je tak, aby byly všeobecně dostupné a užitečné“.

24

Do té doby používal skromné

vyjádření mise společnosti, které zakladatelé ve spěchu vložili na webové

stránky Googlu po jejich spuštění: „Zjednodušme hledání kvalitníchinformací na webu“.

25

Když se společnost sedm měsíců po svém založení vzdala

tohoto omezeného cíle a přijala za nový cíl zorganizovat všechny informace

na světě, tato přehnaná ambice neunikla pozornosti veřejnosti.

Vedení Googlu si uvědomuje, že čím více se společnost přiblíží kesvému konečnému cíli, tím víc jsou lidé znepokojeni vyhlídkou na to, že by jedna jediná společnost měla řídit rostoucí podíl cenných informací. Kdosi u Googlu v roce 2006 připravoval powerpointovou prezentaci, v níž byla v jednom snímku malá poznámka, že v té době Google shromáždil pouze 5 procent informací, které hledá.

26

Text v dalším snímku energicky dodává:

„Plánujeme ... získat všechny informace na světě, ne jenom některé.“Snímky byly vloženy na fi remní webové stránky Googlu, ale někdo si to zjevně

brzy rozmyslel, protože byly posléze odstraněny.

Honba Googlu za zorganizováním všech informací na světě má původ v inženýrském vidění světa jeho zakladatelů a jejich původní práci, kterou odevzdali jako postgraduální studenti informatiky. Informatika se na počátku 90. let 20. století snažila podpořit knihovnictví pomocí počítačové technologie a umožnit tak, aby bylo možné prohledávat všechny informace v knihách. Page a Brin patřili k těm, které přitáhla tato intelektuální výzva.


17

Šlo o výzkum, který měl základnu na té straně kampusu Stanfordovyuniverzity, kde se nacházela technická fakulta, ne podnikatelská fakulta.

Page a Brin nemají nic společného s generalisty, kteří po desetiletívedli IBM, ani s těmi, co mají počítač jako koníčka a spouštěli první společnosti s osobními počítači. Oba se narodili v roce 1973 a představují tedy více než novou generaci zakladatelů v počítačovém průmyslu. Page prošel formálním programem informatiky na Michiganské univerzitě, Brin na Marylandské univerzitě a potom se oba sešli v doktorském programuinformatiky na Stanfordu. Když v roce 1998 založili Google, neměli ještědopsané dizertační práce, ale jejich prodloužená doba akademické socializace je naplnila optimistickým dojmem, že každý problém lze vyřešit. Navrhněme a sestavme vhodný systém a bude možné dokázat cokoliv.

Pořád dávali přednost aplikování techniky před podnikáním. Kdyžmladíci hledali výkonného ředitele, který by měl více zkušeností s podnikáním, snažili se najít někoho s podobným přesvědčením. Tuto osobu našli v Ericu Schmidtovi. Je to ostřílený průmyslový vedoucí (Sun Microsystems,později Novell) a současně i vědec v oboru informatiky (Ph.D., Kalifornskáuniverzita, Berkeley). Schmidt přijel do Googlu v roce 2001. O tři roky později, v roce 2004, večer po primární emisi cenných papírů společnosti (initial public off ering, IPO) se tito tři muži zavázali, že budou spolupracovatdalších dvacet let, což pro trojici, pokud vytrvá, bude skutek nepochopitelné podnikové shody.

27

Zaměstnanci Googlu, kteří zasedají na schůzích s výkonným týmem, denně vidí, že tito tři spolupracují tak úzce, že jejich smysl pro priorityspolečnosti téměř nelze rozeznat.

28

Své priority sdělují ve společnosti jednohlasně, takže i týmy na nejnižší úrovni hierarchie vědí, jaká pravidla řídí

jejich rozhodovací proces a jaké projekty se budou považovat zanejužitečnější pro plnění mise Googlu.

Nejvýraznějším rozdílem, který členy trojice rozlišuje, je to, že Schmidt vystupuje jako mluvčí na veřejnosti a Brin a Page se v takových situacích stahují. Schmidta, jenž je o osmnáct let starší než Brin a Page, tisk většinou popisuje jako osobu, která zajišťuje „dohled dospělého“. Ale pro výkonný

Úvodem


Planeta Google18

tým je nejcennější jeho schopnost řídit to, co se řekne na veřejnosti – říci

málo, aniž by to tak vypadalo. Schmidt má velmi vyvinutý smysl pro to,

jaká slova o tom, co Google dělá či nedělá, vnější svět přijme nejpozitivněji.

V roce 2008 na otázku, proč by spotřebitelé měli věřit, že Google budechránit jejich osobní data, Brin odpověděl tónem, z něhož bylo cítit, žesamotná otázka je absurdní: „Co myslíte, o kolika lidech se kvůli Googlu včera

zveřejnily citlivé informace? O nikom. To se nikdy nestává. I když jsem si

jistý, že včera někdo ukradl emaily nebo identitu tisícům lidí.“

29

Schmidt

vždy reaguje na tutéž otázku klidně, bez zrádného podráždění, s pochoením pro starost o zachování soukromí, a přitom jemně poukazuje na to,

že Google si je plně vědom závislosti svého podnikání na udržení důvěry

uživatelů.

Příležitostně ale i Schmidtovi unikne myšlenka, která neprošla jeho vnitřní cenzurou. Když k tomu dojde, mluví úplně stejně jako zakladatelé Googlu. K jednomu takovému případu došlo v květnu 2006. Mluvil o strategickém modelu Googlu, o němž prohlásil, že je „navržen tak, aby mohl neomezeně růst. Dnes nevidíme nic, co by mohlo zastavit růst tohoto modelu. Určitě nějaké hranice existují, ale dnes je nevidíme. Tento model, jenž může neomezeně růst, je velmi vzrušující.“

30

Vzrušující pro Google,

to ano. Co ale vyhlídky na neomezený růst znamenají pro veřejnost, jetrochu složitější než pouhé vzrušení. Tyto vyhlídky se z historické perspektivy

objevily tak rychle, že jsme ani neměli čas si pořádně prohlédnout, čím se

Google stal, natož přemýšlet o tom, co bude dál.

Google možná v současnosti používá pro své operace až milionpočítačů, které jsou účinně spojeny dohromady, takže tvoří největší superpočítač na světě.

31

Google nechce odhalit počet počítačů, ani toho moc nechce říct

o datových centrech, v nichž se nacházejí. V dubnu 2007 Schmidt na otázku,

kolik má Google datových center, odpověděl: „To skutečně nevím.“

32

Uvědomil si, že to vyzní vyhýbavě, jak to, že by výkonný ředitel nevěděltakovou věc, proto vzápětí připustil, že jich jsou „desítky“ a některé z nich jsou

obrovské. Potom vesele dodal, že „za rok nebo dva se z těch dnes největších


19

stanou malá centra, protože rosteme tak rychle, že stále stavíme většícentra.“ Neuvědomil si, že by takový růst mohl někomu připadat zlověstný.

Schmidtovi, Pagovi a Brinovi docházelo velmi pomalu, že technické úspěchy Googlu nemusí všichni chválit. Když s ambiciozním plánemdigitalizovat celé univerzitní knihovny přišly právní problémy a sžíravá kritika od vydavatelů a autorů knih, společnost se tomu hrozně divila. Považovali totiž skenování knih za praktickou záležitost, jak se vypořádat stechnickými problémy „ve velkém rozsahu“. Neuvědomili si, že technické problémy jsou ty snadné a že mnohem složitější jsou záležitosti, které se týkajíduševního vlastnictví a práva.

Loajalita společnosti k etosu techniků se projevila jednou, když jsem se účastnil všeobecné týdenní schůze v Googleplexu, hlavním podnikovém kampusu v kalifornském Mountain View. Kdykoliv jsou Schmidt, Page a Brin ve městě, vždy chodí na páteční odpolední schůze. Ve společnosti se vůbec nechovají samotářsky. Mají malé kanceláře na rušném podlaží a Brin s Pagem dokonce mají kancelář společnou. Schůze v pátek odpoledne je něco mezi ofi ciálním tiskovou poradou, neformální schůzkou, kde sekladou a zodpovídají otázky, a večírkem. Do haly, kde se schůze koná, se může nacpat jen několik set zaměstnanců, ale schůze se živě přenáší do všech kanceláří Googlu po celém světě.

Když jsem zjišťoval, jestli bych se mohl některé páteční schůze zúčastnit, řekli mi, že je pouze pro zaměstnance. Nějakou dobu trvalo, než jsempovolení získal. Po pěti měsících rozhovorů s pracovníky pro styk s veřejností jsem usedl s Ericem Schmidtem k upřímnému rozhovoru mezi čtyřmaočima (přesněji řečeno mezi čtyřmi koleny, protože místnost, kde jsme seděli, nebyla větší než skříň). Tady jsem ho přímo seznámil se svým přáním vidět ze společnosti více, než kolik umožňují rozhovory s jednotlivýmizaměstnanci. S páteční schůzí přišel dřív, než jsem stihl navrhnout, že bych se jí rád zúčastnil. Rozhodně mě nemusel zvát dvakrát.

Vybral jsem si pátek na začátku května 2007. Schmidt a Brin nebyli ve městě, takže jediným moderátorem byl Larry Page. Začal sérií běžných

Úvodem


Planeta Google20

oznámení, krátkým předvedením nového produktu a pak se dal do hlavní

záležitosti dne, kterou byly stížnosti zaměstnanců.

Zdálo by se, že ze všech pracovišť na světě je zde nejméněpravděpodobné se setkat s jakoukoliv nespokojeností zaměstnanců. Vypadá to, že se zde postarali o každou myslitelnou věc, která by mohla mít vliv na produktivitu práce. Ví se, že společnost poskytuje zdarma tři jídla – snídani, oběd avečeři, nad nimiž plesá srdce gurmána.

33

Pracující v Googleplexu v Mountain

View mají k dispozici kyvadlovou dopravu, která pokrývá celou oblast Bay

Area. Na pracovišti je lékařská služba, již poskytují dva lékaři zaměstnaní

na plný úvazek. Na místě jsou k dispozici také dotované masáže. V blízkosti

se nachází centrum péče o děti a placené služby přímo na pracovišti:osobní trenéři, kadeřníci, prádelna, čistírna, opravna kol, myčka automobilů

a také vám tu vymění olej. Larry Page v roce 2004 sdělil akcionářůmGooglu v Návodu vlastníka

34

, aby očekávali, že „spíš budeme přidávat benefi ty,

než abychom je časem seškrtali,“ a tomu také společnost dostála. Není tedy

divu, že časopis Fortune vyhlásil Google v roce 2007 a znovu v roce 2008 za

„Nejlepší společnost, pro kterou pracovat“.

35

A přece se na páteční schůzi stížnosti objevují. Stroje, na nichž vývojáři pracují, jsou moc pomalé. Vnitřní online kalendář pro plánování masáží je přetížená. Semafory v blízkosti pracoviště jsou špatně načasované, takže se kvůli nim nepříjemně zpožďuje dojíždění do práce. K mapám Japonska v Googlu chybí anglické přepisy místních názvů. Page s dobrou náladou naslouchá každému soužení, naslouchá trpělivě, i když by se stěžovatel měl stydět za malichernost takové stížnosti. Pokud Page souhlasí s tím, že by společnost měla něco podniknout, snaží se problém vyřešit na místě. Když si někdo stěžuje na nařízení právního oddělení, že každá odchozí emailová zpráva z obchodního týmu musí obsahovat dlouhé prohlášení o vyloučení odpovědnosti formulované právnickým jazykem, což je postup, který se neslučuje s obvyklými přístupy Googlu, Page se podívá do davu. „Kdo je za to zodpovědný?“ Zvedne se ruka. „Fajn, nedělejte to.“ Obecenstvo sesměje. (Jestli toto rozhodnutí podniková rada podpoří bez boje, to se uvidí až


21

později.) Page může přejít k další otázce, ale neodpustí si ještě, aby nedodal:

„Vypadá to skutečně trochu směšně.“

Uprostřed schůze Page čelí ještě tvrdší otázce. Týká se toho, že Google poslední dobou najímá mnoho čerstvých absolventů obchodní univerzity. „Jak zajistíme, abychom jich nenajali příliš mnoho?“ ptá se ho zaměstnanec prostřednictvím emailové zprávy. Otázku vítá souhlasný potlesk. Page přestane číst a požádá, aby všichni absolventi obchodních univerzit vmístnosti zvedli ruku. Nezvedne se téměř žádná ruka. Bez zjevného nadšení se to pokusí uhrát na to, že i tito absolventi jsou „na světě užiteční“, což sklidí posměch. Rychle ale dodá, že spolu s vyššími manažery podniknouopatření pro udržení vysokého poměru inženýrů ve společnosti.

Google se nesnaží získávat pouze vzdělané lidi, snaží se získat lidi svelmi dobrým vzděláním. Mezi první stovkou inženýrů jich mělo čtyřicet titul Ph.D. Důraz, který společnost klade na lidi s titulem Ph.D., není ve světě soft warového průmyslu běžný.

36

Microsoft většinou najímal studentyinformatiky, kteří měli jen titul bakalář, společnost se vyhýbala lidem s vyššími

tituly („Pevně věříme v najímání potenciálu,“ prohlásila v roce 2004 Kristen

Robyová, ředitelka náboru pro Microsoft na vysokých školách ve Spojených

státech). Google naopak vyhledával pracovníky s co nejrozsáhlejšíakademickou přípravou. Ve výčtu vlastností, které by zájemce o práci v Googlu

měl mít, obvykle bývá také dvouslovná fráze „Ph.D. výhodou“, kterou lze

mimo akademický svět vidět jen zřídka.

Management i personál v Googlu využívají pro řízení podniku vědecký empirismus. Vyvíjejí hypotézy, sbírají data, ověřují hypotézy a opakují celý cyklus. Vysoký manažer soft warového inženýrství Kevin Scott, který pracoval u Googlu, popsal tento iterativní proces takto: „U Googlumyšlenky netryskají z hlav géniů, aby pak bez překážek našly cestu k obrovskému množství příznivě naladěných uživatelů. Nápady se spíš objevují, jsourozcupovány na kousíčky, znovu se zformulují, pak je znovu rozcupují, vytvoří se z nich prototyp, ten se opět rozcupuje, spustí se pro interní uživatele, opět se rozcupuje, přestaví se a znovu se spustí, opět se rozcupuje, ještě se

Úvodem


Planeta Google22

trochu upraví ... a pak se spustí, načež ho na kousíčky rozcupují bloggeři,

novináři a konkurence.“

37

Google se nachází v záviděníhodné situaci, kdy si může dovolitpřidávat do sbírek informace, ze kterých nepoplynou zisky, dokonce ani příjmy. Investicí do 23andMe, nové společnosti v Silicon Valley, která umožňuje jedincům procházet svůj jedinečný genom, se Google probírá nejen v soft - waru, ale i v genotypu.

38

Interpretujeme-li „informace“ v nejširším možném

významu slova, patří sem též nejrůznější obory podnikání, kde můžeGoogle dychtivě zkoušet nové věci.

Na veřejném fóru v roce 2005 Schmidt vysvětloval: „Často děláme věci, které z hlediska tradičních norem nedávají smysl. A jsme na to hrdí a také o tom mluvíme. Zakladatelé Googlu stanovili misi společnosti – žebudeme pracovat na velkých problémech lidstva v takovém rozsahu, v jakém ještě nikdy nebyly řešeny.“

39

Fráze v takovém rozsahu jen jinými slovy říká

v takovém obrovském rozsahu a je v kampusu často slyšet.

Budovat ve velkém rozsahu je spíš než obchodní cíl imperativ, který diktuje vyhledávací technologie jádra Googlu, soft ware, který hodnotíkvalitu webových stránek na základě toho, co o nich říkají jiné webovéstránky. Tento soft ware se sám učí. Čím více informací mu projde rukama, tím sofi stikovanější bude. „Více informací znamená lepší informace“ jeoblíbená maxima inženýrů v Googlu. Stavění systémů ve velkém je způsob, jak shromáždit data pro vytvoření čím dál inteligentnějšího soft waru.

Typ dat, která by pomohla zlepšit soft ware, není omezený. Důsledkem toho, že více informací znamená lepší informace, je nutné převádět všechny informace na digitální podobu, již soft ware umí zpracovat. V květnu 2007 při návštěvě Londýna se Schmidta zeptali, jak by mohl Google vypadat o pět let později.

40

Odpověděl, že celkové množství informací, které Google

má, je stále v „počátečním“ stádiu. Vysvětlil, že rozšířením a prohloubením

sbírek informací bude Google moci poskytovat výsledky vyhledávání lépe

střižené na míru jednotlivým uživatelům. Prohlásil, že konečným cílem je

dodat soft waru Googlu dostatek osobních informací o každémnávštěvní>


23

kovi, aby mohl odpovídat na otázky „Co budu dělat zítra?“ a „Jakou práci

mám přijmout?“.

Není potřeba křečovitě zavírat oči, abychom si představili počítač, který na takové otázky umí odpovědět: je to HAL 9000. Právě jeho znepokojující vševědoucnost z něj udělala nezapomenutelnou postavu, když se objevila ve fi lmu 2001: Ve s m í r n á o d y s e a, který byl v roce 1968 natočen podle ságy Arthura C. Clarka. Sergej Brin řekl v jednom rozhovoru v roce 2002, že HAL je „to, o co se snažíme“, díky schopnosti pospojovat všechnyinformace, které spolkne, a Brinovými slovy „logicky je zpracovat.“

41

Brin také řekl:

„Doufám, že v našem případě nikdy nedojde k chybě, kterou měl HAL,

když pozabíjel obyvatele vesmírné lodi.“

Kdyby Google mohl svému superpočítači propůjčit HALovu moc, a Brin se domnívá, že „už jsme tím směrem udělali několik kroků“, řídil by systém, o němž sní každý inzerent. Čím více ví o každém návštěvníkovi, tím přesněji může zacílit reklamy.

42

Čím lépe bude zákazník reagovat, tím

větší budou zisky společnosti.

Brin, Schmidt a jejich kolegové z Googlu si mysleli, že si mohouvymyslet svět, v němž se jejich společnost udrží, doslova svět všech informací na světě. Jak ale společnost postupuje, musí trávit méně času ve snivém zadumání o velké vizi a více času řešením prozaických detailů, které až do současnosti nevypadaly důležité nebo se v euforickém spěchu obrovského růstu Googlu zdálo, že se o sebe postarají samy.

Pokud se akcie Googlu plně nevzpamatují po svém příkrém pádu na začátku roku 2008, Google už nebude moci předpokládat, že právozaměstnanců kupovat akcie společnosti poslouží k zajištění loajality. Zkušenípracovníci už dostali všechny opce, na které měli nárok, když byla realizační cena akcií extrémně nízká, a ve velkém množství odcházejí. Tento exodus je přirozený a očekávaný, ale někteří z nejschopnějších odcházejí do Facebooku, který Googlu nepřímo konkuruje. V březnu 2008 přebralFacebook Googlu Sheryl Sandbergovou a zaměstnal ji jako výkonnouředitelku. Říká se, že téměř 10 procent zaměstnanců Facebooku kdysi pracovalo u Googlu.

43

Úvodem


Planeta Google24

Aby mohl Google uskutečňovat své nejambicioznější riskantní podniky, potřebuje mít i nadále přístup k největším technickým talentům, ale jejich shánění bude určitě čím dál těžší. O techniky s Googlem na trhu bojujíspolečnosti, u nichž ještě neproběhla primární emise cenných papírů a které tedy mohou novým zaměstnancům nabízet větší zodpovědnost a mnohem větší pravděpodobnost neočekávaného fi nančního zisku – jako například Facebook.

Schopnost Googlu najímat nejkvalifi kovanější zaměstnance se bude dále snižovat, pokud bude další čtvrtletí neuspokojivé a pokud nakonec dojde k seškrtání štědrých zaměstnaneckých benefi tů, o nichž Larry Page v roce 2004 tvrdil, že se podle něj budou donekonečna rozšiřovat. K tomuto nepředstavitelnému kroku, ke stažení benefi tů došlo už v roce 2008, když ze seznamu zaměstnaneckých naturálií byla vypuštěna dotovaná péče o děti. V červnu 2008 pak Google oznámil, že poplatky za nová centra péče o děti v blízkosti Googleplexu se zvýší o 70 procent na 2 290 dolarů (zhruba 43 tisíc korun) měsíčně za batole, za kojence ještě více.

44

Současně byl sice

zaveden program „stipendií pro péči o děti“ pro ty, kterým by tyto sazby

způsobily fi nanční nesnáze, ale samotná myšlenka, že by zaměstnanci měli

žádat o stipendia, aby si mohli dovolit péči o děti poskytovanou společností, znepokojivě připomněla, že se zaměstnanci Googlu dělí na dvě třídy.

První tvoří zaměstnanci, kteří nastoupili dost brzy, dostali právo na nákup

akcií před primární emisí cenných papírů, takže jsou bohatí, v mnohapříadech dokonce velmi bohatí. Druhou skupinu tvoří zaměstnanci přijatí po

primární emisi. Ti mají s bydlením v oblastech, kde jsou náklady na bydlení

vysoké, stejné starosti jako všichni ostatní.

A navíc, co se stane se svatozáří Googlu, když jedno či dvě obtížné čtvrtletí přinutí výkonné ředitele, aby místo zuřivého najímání dočasně zařadili zpětný chod a snížili počet zaměstnanců? K propouštění řadových zaměstnanců Googlu ještě nedošlo, ale když v březnu 2008 Google získal DoubleClick, okamžitě ukončil pracovní poměr se třemi sty z celkových dvanácti set amerických zaměstnanců DoubleClicku. Finančnízpravodajství Bloomberg přišlo s článkem, jehož titulek odkazoval na propouštění


25

jako na „největší snižování stavů“ u Googlu.

45

I když zprávy upřesňovaly, že

propouštění se týkalo zaměstnanců DoubleClicku, všichni se třásli na to, až

uvidí Google „blízko snižování stavů“. Posloužilo to jako připomenutí, že

Google by se neměl považovat za trvale chráněný před střety s podobným

nepřátelstvím, které zakoušejí jiné společnosti.

Stane se Google prvním, kdo získá na přesunu ke cloud computingu, nebo ho vytlačí jiné společnosti, možná i společnost, která ještě nebyla založena? Bude oblak Googlu všeobecně přijat, protože uživatelé mají rádi benefi ty, nebo ho spíš odmítnou, protože strach ze zneužití osobníchinformací stále roste? Budoucnost Googlu do značné míry určí názor uživatelů na samu společnost. V prvních deseti letech své existence byl Googlevětšinou přijímán pozitivně, ale udržet si příjemný antikorporátní image, když dnes patří mezi americké společnosti s největší tržní kapitalizací, může být stále obtížnější.

Vypadá to, že Google je všude, pevně zakotven v našem každodenním životě, vlastně má i drobnou fyzickou přítomnost. Googleplex připomíná architektonické monstrum velikosti Pentagonu. Charakteristické budovy ve skutečnosti nejsou o mnoho větší než střední škola někde napředměstí. Jádro sestává ze čtyř výstředně vyzdobených dvou- a tříposchoďových budov, které dříve sloužily jako sídlo výrobce počítačů Silicon Graphics. Budovy jsou uspořádány okolo pásu sdíleného prostoru: mladé stínomilné stromky, stolky chráněné před téměř všudypřítomným sluncem slunečníky v barvách Googlu – červené, zelené, modré a žluté; travnatý vršek akruhový volejbalový kurt; venkovní zahrada a bronzová kostra tyranosaura rexe jménem „Stan“. Podle toho, jaká je denní doba, prochází mezi budovami několik nebo mnoho googlerů.

46

Jako skupina mají jednu zajímavouvlastnost – jsou dost mladí i na Silicon Valley.

Na konci roku 2003, poslední rok před primární emisí cenných papírů, měl Google 1 628 stálých zaměstnanců.

47

Jen o čtyři roky později, na konci

roku 2007, se jejich počet zdesetinásobil na 16 805. Google vzhledem ke

svým ambicím nemohl zůstat malý. Připomínka toho se objevila v květnu

2007 před zahájením každoročního setkání akcionářů společnosti, když se

Úvodem


Planeta Google26

Page a Schmidt sešli se skupinkou novinářů, mezi nimiž jsem byl i já. Na

Page směřovala otázka, jak se cítí, když v kampusu vidí tolik nových tváří

a když sleduje, jak společnost tolik roste. Protestoval, že Google neníobrov

ský, aspoň tedy pokud ho srovnáváme s tím, co se snaží dokázat –posky

tovat „všechny informace na světě komukoliv, a udělat to skutečně dobře.“

Page pokračoval: „Google prostě jenom není malá společnost, že?“

Opravdu. Google není malá společnost.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist