načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Planeta Google - Randall Stross

Kniha: Planeta Google
Autor:

Randall Stross, sloupkař listu New York Times, jenž má přístup do přísně střeženého Googleplexu, zavede čtenáře hluboko do zákulisí Googlu, do útrob nejdůležitější, ...
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Rok vydání: 2012-12-31
Počet stran: 296
Rozměr: 21 cm
Úprava: 296 stran
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Planet Google
Spolupracovali: překlad Magdaléna Marková
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788025124123
EAN: 9788025124123
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Randall Stross, sloupkař listu New York Times, jenž má přístup do přísně střeženého Googleplexu, zavede čtenáře hluboko do zákulisí Googlu, do útrob nejdůležitější, nejinovativnější a nejambicióznější společnosti internetového věku. Odhaluje strategiispolečnosti vedenou obchodním plánem, jenž nemá obdoby: stát se nepostradatelným strážcem veškerého vědění lidstva, jedinou zastávkou na cestě za informacemi, kdykoliv je budeme potřebovat. Bude Google ve své snaze úspěšný? A jaké důsledky by vyplývaly ze situace, v níž byjedna společnost panovala nad tolika informacemi a znalostmi o nás? Google už dlouho není jen skvělý vyhledávač, ale v posledních letech uvedl řadu kontroverzních služeb, pronikl do oblasti mobilní komunikace a přímo zaútočil na dosavadní doménu společnosti Microsoft, když uvedlonline kancelářské aplikace. To vše korunuje podporou konceptu cloud computingu, který mění chápání práce na počítači.

Díky těmto zkušenostem využívá služby Googlu stále větší množství uživatelů, což znamená skladování více informací namnožství serverů Googlu, v sítí milionů počítačů vytvářejících největší superpočítač s neomezenou kapacitou. Proč? Aby mohl skladovat každou informaci, kterou je schopen nalézt. Podle Strosse je Google velmi blízko naplnění svého snu.

Zůstane Google věrnýproklamovanému názoru Dont be Evil (Nebuďte zlí) a bude svou moc využívat pouze v nejlepším zájmu svých zákazníků?

Strossův přístup k osobnostem spojeným s Googlem, jeho dlouholetý výzkum strategie společnosti a jeho schopnost živého vyprávění vyústilyv tuto velmi poučnou a provokativní studii o troufalé vizi budoucnosti a možných následcích nejen pro svět obchodu, ale pro kulturu jako celek.

O autorovi:

Randall Stross
píše pro New York Times články z oblasti digitálních médií. Je profesorem obchoduna San Jose State University. Jako autor má na svém kontě desítky knih přijatých kritiky, včetně známých publikací eBoys nebo The Microsoft Way. (o troufalém plánu jedné firmy organizovat všechno, co známe)

Předmětná hesla
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Úvodem
G
oogle začal s velkými ambicemi – zorganizovat všechny informace
světa. Tento ušlechtilý cíl není sám o sobě ničím pozoruhodným,
je běžný v každé malinkaté nové fi rmě v Silicon Valley. Google odlišuje
právě rychlost, jež roste už od svého založení v roce 1998. Tento růst následně
pomohl vytvořit společnosti kapitál, know-how, technologii a značku, díky
nimž vypadá extravagantní přání jejích zakladatelů, zorganizovat všechny
informace světa, jako proveditelný seznam činností o jedné položce.
Google se rychle stal všudypřítomným a už v roce 2003, pouhých pět
let po založení společnosti, oblíbenost slovesa google (česky „googlovat“),
formálně uznala American Dialect Society (Americká dialektologická
společnost).
1
V průběhu této doby Google prováděl kroky, kterými chtěl získat
komplexní kontrolu nad informacemi. Velmi se mu dařilo rozšiřovat svou
působnost různými směry, a to ještě dříve, než jsme si jeho rostoucího
vlivu vůbec mohli pořádně všimnout. Tato kniha zkoumá, jak Google roste
a přerůstá, jak mu rané technologie umožnily, aby neomezeně rozšířil svůj
dosah, jak mu honba za informacemi všeho druhu přinesla
bezkonkurenční moc a jak tato moc ovlivňuje obecné zájmy všech lidí, ať už k dobrému
či zlému.
Google ve verzi 1.0 prohledával webové stránky. Google 2.0 už má
ohromný záběr a dostává se za hranice světa webových stránek. Tři hlavní
kategorie informací, které Google přidal do svých datových skladů, tvoří
knihy, novinky a videa. Google se tak dostal do sporů s celými
průmyslovými odvětvími – s vydavateli knih, novin a odvětvím televizní zábavy.
V jiných odvětvích občas provokuje, jindy se zase chová jako
přátelský spojenec každého. Například v oboru bezdrátových komunikací měl
na začátku roku 2008 po ruce dost peněz, aby si dopřál zahrát se
společnostmi Verizon, AT&T a dalšími účastníky aukce americké federální vlá-





Planeta Google 8
dy, kde se dražilo přenosové pásmo 700 MHz v hodnotě několika miliard
dolarů (několika desítek miliard korun).
2
Google na část pásma, které ve
skutečnosti vůbec nechtěl, vsadil 4,71 miliard dolarů (88 miliard korun).
3

Jeden z manažerů Googlu později popisoval obavy svého týmu, že by mohli
zvítězit: „Pořád jsme v prohlížeči klepali na tlačítko Obnovit,“ aby viděli,
jestli někdo z ostatních společností přihodil víc, což se nakonec taky stalo.
Google se také spřátelil s velkým a stále rostoucím segmentem
bezdrátového průmyslu, protože se rozhodl, že vytvoří a povede koalici společností,
jež uvede na trh nová sluchátka k mobilním telefonům, která budou stavět
na Googlem navrženém soft waru.
Pýcha růst Googlu rozhodně nebrzdí. Když nezíská nové trhy, po
kterých touží, utratí velké sumy peněz, aby získal společnosti mající to, co
hledá.
4
Trh s online videem v podstatě patřil společnosti YouTube a Google
za ni v roce 2006 zaplatil 1,65 miliard dolarů (31 miliard korun).
Nejrozšířenější reklamní síť, která umisťuje reklamní bannery na webové
stránky, v podstatě patřila společnosti DoubleClick a za ni Google v roce 2008
zaplatil 3,1 miliard dolarů (58 miliard korun).
I když se Google rozšířil daleko nad rámec prohledávání webu,
představuje nové služby, které se vyvíjejí v jeho vlastních laboratořích, skupuje
a pohlcuje vedoucí společnosti na trhu, většinou si zvládá udržovat zdání
nevinnosti. Jeho vedoucí pracovníci nepo užívají militaristický jazyk, jenž je
v podnikání běžný, nemluví jazykem surových ambicí, dobývání a
ovládání. Naopak, mluví strohým jazykem vědy a techniky a vznešeným jazykem
veřejně prospěšných služeb. Společnost měla na svém vzestupu štěstí, že
získala patinu historické nevyhnutelnosti. Každá doba – uhlí, oceli, ropy
– má svou surovinu, která defi nuje její historický okamžik. V naší době je
to informace a Google se stal jejím nejdůležitějším správcem.
Dojem historického předurčení, vycházející z nepřesného vnímání
minulosti, je nicméně klamný. Moc Googlu se odvozuje od jeho fi
nanční základny, která se vytvořila dva roky po založení společnosti na
základě náhodného objevu, že prostá textová reklama na stránkách s výsledky
vyhledávání přináší obrovské zisky. Ani zakladatelé Googlu Larry Page





9
a Sergej Brin, kteří se setkali jako postgraduální studenti informatiky na
Stanfordově univerzitě, a ani nikdo jiný nepředpokládal, že by tato
nevtíravá reklama mohla vytvořit základ podniku, jemuž investoři za sedm let,
na začátku listopadu 2007, přiřknou historicky nejvyšší cenu ve výši 225
miliard dolarů (4 244 miliard korun).
Reklama dala, reklama vzala. Zářivá budoucnost předpovídaná těmto
reklamám vynesla cenu akcií Googlu až k jejímu historickému vrcholu.
Když se vyhlídky na další růst zisků z reklam zkalily, ochladl i zájem
investorů. V posledním čtvrtletí roku 2007 se Google těšil třicetiprocentnímu
ročnímu růstu v počtu klepnutí na placenou reklamu, ale tento růst se na
počátku roku 2008 vytratil. Když vyšlo najevo, že počet klepnutí v prvních
dvou měsících roku 2008 stagnoval a v půli března 2008 se stahovala tmavá
ekonomická mračna, která jsou předzvěstí globální recese, což znamenalo,
že situace na trhu s prodejem reklamy bude pro Google složitá, investoři
poslali cenu akcií Googlu z historického vrcholu ve výši 747 amerických
dolarů (14 090 korun) o 45 procent dolů. Když potom Google v dubnu
informoval, že prodej reklamy v prvním čtvrtletí 2008 zůstal silný, akcie
vyletěly za jediný den nahoru o 20 procent.
Závislost Googlu na textové reklamě je pozoruhodná, zejména když
uvážíme, že v původních obchodních plánech zakladatelů reklama úplně
chyběla. Když byl vyhledávač Google poprvé zpřístupněn veřejnosti,
návštěvníci si všimli výborných výsledků vyhledávání, ale také si všimli, že ve
službě nejsou vůbec žádné komerční zprávy.
5
Google je ušetřil
provokujících vyskakovacích oken, blikajících reklamních proužků a ostatních podob
reklamy, které tehdy soutěžily v přitvrzujícím boji o pozornost návštěvníků
na webu.
Brin a Page byli proti samotné představě, že by na vyhledávací stránce
povolili reklamu.
6
Ve své studentské práci z dubna 1998 kritizovali
„vyhledávače fi nancované reklamou“, o nichž se domnívali, že „svou podstatou
upřednostňují inzerenty a znevýhodňují potřeby spotřebitele“. Tvrdili, že
aby vyhledávač zůstal imunní vůči pokušení zvýhodňovat určité výsledky,
musí zůstat „v akademické sféře“.
Úvodem





Planeta Google 10
Brin a Page přistupovali k povolení reklamy na svých stránkách velmi
opatrně i poté, co se Google přestěhoval ze svého prvního domova, jímž
byla kolej Stanfordovy univerzity, do pronajaté garáže mimo univerzitní
kampus. Rozhodli se, že reklamy zavedou jako pokus a omezí jejich formát
na tři krátké řádky textu a webovou adresu, které umístí do pravého okraje
stránky s výsledky vyhledávání. Re klama se dále měla zobrazovat, jenom
pokud byla přímo relevantní k hledanému heslu. Bylo to tak neobvyklé, že
i někteří lidé v Googlu se dívali skepticky na to, že by reklamy v prostém
textu mohly přilákat pozornost. Marissa Mayerová, viceprezidentka a jedna
z prvních zaměstnanců Googlu, později vzpomíná, že na jednání o
detailech čistě textové reklamy se jeden z kolegů naklonil a předpověděl: „Jenom
počkejte, za měsíc budeme prodávat bannery.“
7
Když Google v roce 2000 přišel se zkušebním provozem reklam, vyzvali
případné inzerenty k uvolnění malých sum, aby viděli, jestli jim reklama
v podobě prostého textu, která bude odpovídat hledanému heslu, vůbec
přitáhne zákazníky. Účinnost reklam se dala snadno změřit – inzerát se
považoval za úspěšný tehdy, když na něj uživatel klepl.
Textové reklamy byly zpočátku tak střídmé, že si jich většinou nikdo
nevšiml. Požadavek významového spojení reklamy a hledaného výrazu,
který si Brin a Page sami stanovili, znamenal, že v roce 2000 se v 85
procentech hledaných výrazů neobjevovaly žádné reklamy, protože hledaný výraz
neměl žádnou souvislost s komerčním produktem nebo službou, které by
nabízeli inzerenti Googlu. Brin v té době zmínil v jednom rozhovoru, že
slyšel návštěvníky Googlu tvrdit, že tam nikdy žádnou reklamu neviděli.
8

Reklamy zůstaly stejně nevtíravé i v následujícím roce a pro novináře a
analytiky zůstává záhadou, jak Google vůbec mohl peníze vydělat.
Zakladatelé nenaznačují, zda předpovídali, jaký význam budou mít reklamy pro
společnost.
9
. Google vydělával peníze také poskytováním své vyhledávací
technologie dalším společnostem, např. Yahoo, a to se všem v Googlu zdálo
být stejně slibným zdrojem zisků jako cokoliv jiného.
Ještě v roce 2002, čtyři roky po založení společnosti, pochybovali
někteří informovaní pozorovatelé o tom, že by textové reklamy mohly přinést





11
Googlu vůbec nějaký zisk. List New York Times vydal článek, jehož nadpis
upevňoval stávající názor, že Google stále nemá prostředky k tomu, aby
vydělal peníze: „Pro Google je nejobtížnější najít obchodní model“ (v
originále „Google`s Toughest Search Is for a Business Model“).
10
Yuri Punj,
analytik UBS Warburg, prohlásil: „Ukázalo se, že model internetové
reklamy nefunguje. Google si brzo uvědomí, že musí přejít na nějaké
zpoplatnění svých vyhledávacích schopností.“
11
I Omid Kordestani, viceprezident
Googlu, který dohlížel na tržby, skutečně nahlas přemýšlel o tom, jestli si
v budoucnosti bude moci Google za své služby nechat platit.
Tyto nepřitažlivé textové reklamy ale byly v dějinách reklamy jedním
z nejrentabilnějších způsobů, jak se dostat ke vhodným zákazníkům. Chvíli
ovšem trvalo, než si jich lidé všimli. Sladit inzerenta a vnímavého
návštěvníka jedna ku jedné není pouze proveditelné, je to také relativně snadné,
protože samotný akt vyhledání určitého hesla dodává přesnou informaci
o tom, na co uživatel v danou chvíli myslí.
12
To umožňuje s vysokou
pravděpodobností hádat, o jaký produkt inzerenta by uživatel mohl mít zájem.
Inzerenti Googlu jsou šťastní, že nemusejí neefektivně vysílat zprávy všem,
kteří zrovna mohou nebo nemusí být naladěni vnímavě. Google je také
šťastný, protože zavedl systém aukce, v níž soutěžící inzerenti přihazují
cenu, kterou jsou ochotni Googlu zaplatit, když na jejich reklamu uživatel
klepne.
Do roku 2002 přesáhly příjmy Googlu 400 milionů amerických dolarů
(7,5 miliardy korun) a potom se zvyšovaly ještě rychleji, na 1,4 miliardy (26
miliard korun) v roce 2003, na 6,1 miliard v roce 2005 (115 miliard korun)
a na 16,5 miliard (311 miliard korun) v roce 2007. Čistý zisk rostl rychlým
tempem, ze 100 milionů (téměř 2 miliardy korun) v roce 2002 na 4,2
miliardy (79 miliard korun) v roce 2007.
Devadesát devět procent příjmů stále přinášejí tyto jednoduché textové
reklamy. Mnohé z nich se nyní objevují na webových stránkách
partnerů, společností, s nimiž se Google domluvil, že budou umísťovat reklamu
a dostanou za to podíl z příjmů z reklamy. Není třeba otravných vizuálních
Úvodem





Planeta Google 12
triků. Stačí hrstka slov umístěných ve správnou dobu před správným online
publikem ve správném rozpoložení a funguje to úžasně.
Když Google úspěšně oslovil obchodní partnery, uvolnil své
pravidlo, že v reklamě může být jen text. Povolil inzerentům obrázky, bannery
a reklamní videa na stránkách v síti partnerů mimo stránky Googlu.
Google celé roky odolával tlaku inzerentů, aby si pohrál s formátem prostého
textu na svých stránkách s výsledky hledání. Textový formát napomohl
růstu v samých začátcích a zůstal proto sentimentálním oblíbencem
zaměstnanců, kteří pro Google pracují nejdéle.
Na začátku roku 2008 přesto nakonec Google spustil na svých stránkách
zkušební provoz odkazů na reklamní videa.
13
Slíbil ale, že nebude
rozptylovat návštěvníky reklamní změtí, ani je nebude nutit, aby nedobrovolně
sledovali reklamní videa. Online reklamy se nepohybují a Google za ně
nedostane zaplaceno, pokud uživatel neklepne na tlačítko se symbolem „plus“,
který doprovází jinak běžnou textovou reklamu. Společnost prohlásila, že
reklamní videa se musí přizpůsobit stejnému pravidlu, které platí pro výběr
textové reklamy, jež se zobrazuje na stránkách s výsledky vyhledávání –
inzeráty všech formátů musí přímo souviset s hledaným heslem. „Pokud
hledáte golfové kluby,“ vysvětlila Marissa Mayerová, „zobrazí se vám
reklamy na golfové kluby, ne banner s reklamou na Pepsi, kterou si můžete dát
na golfovém hřišti.“
Nejlepší mozky Yahoo, Microsoft u a menších konkurentů Googlu se už
léta snaží okopírovat algoritmy pro umísťování inzerátů, ale ještě se to
nikomu nepodařilo. Každá reklama, kterou Google umístí, přitahuje klepnutí
a vytváří výnosy s takovou pravděpodobností, že v červnu 2006
uzavřelo Yahoo s Googlem dohodu o outsourcingu části svých vlastních online
reklam.
14
Uzavření dohody mělo projít protikartelovou kontrolou a
očekávalo se, že ve zvýšeném hotovostním toku přinese Yahoo v prvním ze čtyř
stanovených let 250 až 450 milionů dolarů (4,7 až 8,5 miliard korun), a to
i přesto, že se Yahoo s Googlem podělí o výnosy z reklamy. Výkonný
ředitel Yahoo, Jerry Yang, vyjádřil dost nereálnou naději, že „fi nanční výhody





13
z lepšího využívání vyhledávacího provozu“ díky Googlu pomohou Yahoo
upevnit „nezávislé podnikání ve vyhledávání“.
15
Zisky vytvořené reklamou poskytuj í Googlu hojné prostředky k tomu,
aby do své sbírky webových stránek mohl přidávat indexy vydaných položek
v řadě formátů, včetně zpráv, knih, odborných časopisů, map měst,
satelitních obrázků, informací o podnikových fi nancích, patentů a ještě
mnohem víc. Google také začal sbírat osobní informace svých uživatelů. Pokud
chcete, Google vám uloží fotky, videa, emaily, kalendář, textové dokumenty,
tabulky, prezentace, záložky na oblíbené stránky, diskusní skupiny, osobní
blog, chaty s rychlým zasíláním zpráv, zprávy ze sociálních sítí a akciové
portfolio. Neexistuje příliš osobní kategorie, která by se nehodila pro
plánování v Googlu – lze sem zařadit i lékařskou dokumentaci, pro niž byla
v květnu 2008 spuštěna aplikace Google Health. A dosah Googlu se
rozšiřuje až do vašeho domova – soft ware Googlu si může opatřit indexem
i soubory, které máte na svém počítači, pokud mu k tomu dáte svolení.
Osobní data budou sbírat i další vývojáři, které Google vyzval, aby
stavěli aplikace na infrastruktuře Googlu. Když Google v dubnu 2008 představil
nový program Google App Engine
16
, snažil se získat vývojáře zdůrazněním
tří vlastností: Není třeba ho nijak skládat. Dá se snadno škálovat. Můžete
s ním začít zadarmo.
Google rozšiřování kryje svou tváří, která odzbrojuje svou
antikorporátností. Tváří známou díky mantře „Nebuď zlý“, kterou si sama zvolila,
tváří známou z domovské stránky, kde se nachází jen jméno společnosti
v základních barvách, spousta nevyužitého bílého pozadí a tlačítko, které se
ptá, zda chcete zkusit štěstí. Když v roce 2006 vydal list New York Times
článek s názvem „Planeta Google vás chce“ (v originále „Planet Google Wants
You“), objevil se v oddílu Móda & Styl, ne v ekonomice. Byl to lehčí článek
o oblíbenosti Googlu, ne poplach vyvolaný snahou Googlu o to, co v článku
nazývají globální všudypřítomností.
17
Google se tlačil ven, ale ne všechno šlo jako po másle. Kolonizace
planety Google se dostala do míst, v nichž hostitelské vlády omezují přístup
svých občanů ke službám Googlu. V roce 2006 se Google musel
rozhodÚvodem





Planeta Google 14
nout, jestli má zřídit své stránky v Číně, kde by se výsledky hledání fi
ltrovaly tak, jak to bude považovat za vhodné čínská vláda, nebo zda má jako
dosud fungovat mimo Čínu.
18
V takovém případě ale čínská vláda snadno
může ke Googlu úplně zablokovat přístup. Google sestavil „váhu zla“ vážící,
která možnost je menším zlem, a nakonec se rozhodl jít do Číny, protože to
považoval za krok přibližující ke konečnému cíli – k poskytování plného,
necenzurovaného přístupu k informacím. Kritikové tento tah označovali za
zbabělý a mantru „Nebuď zlý“ za prázdnou.
Google je ale stále kladným hrdinou, alespoň v očích těch, kteří považují
Microsoft za Říši zla. K ambicím Googlu se nyní přidalo přesvědčit
zákazníky, aby na svých osobních počítačích přijali nový model, takový, který
přímo ohrožuje Microsoft . Ukazuje se, že společnost známá kvůli vyhledávání
už má dostatečnou infrastrukturu nutnou pro provádění i jiných úloh, než
je vyhledávání. Umožňuje například vytvářet dokumenty podobné jako ty,
které vznikají v kancelářských programech Word, Excel a PowerPoint
kancelářského balíku Microsoft Offi ce. Google začíná nabízet „soft ware jako
služby“, používá svůj vlastní soft ware a data uživatelů ukládá a zpracovává
na svých vzdálených serverech. Čím více se uživatelé spoléhají na soft ware
Googlu, který je podobný soft waru Microsoft Offi ce, tím méně potřebují
kupovat a udržovat soft ware pro svůj stolní počítač.
Pro tento model vysoce centralizovaného zpracování dat si počítačový
průmysl osvojil nový pojem cloud computing. Dokumenty uživatelů jako by
se vznášely v kyberprostoru, jsou dostupné z každého místa, odkud se dá
připojit k Internetu. Tato myšlenka není nová, už před desítkou let se Sun
Microsystems a několik dalších počítačových společností snažilo najít
stoupence pro síťové zpracování dat, ale síť na to ještě nebyla připravená, takže
tyto marketingové snahy neměly úspěch. Dnes tato myšlenka
zmodernizovaná jako cloud computing vypadá proveditelně ve všech ohledech, které
dřív proveditelně nevypadaly. Do popředí se ale dostávají další komplikace.
Kritikové z řad ekologů vidí „oblak“ (cloud) jako průhledný eufemismus
pro datová centra, která se nenacházejí na průsvitných oblacích, ale sedí
pevně na zemi a spotřebovávají ohromná množství vzácné energie.
19
V roce





15
2006 spotřebovala datová centra ve Spojených státech více energie než
televizory.
Když byl v roce 1998 založen Google, širokopásmové připojení k
Internetu ještě nebylo zavedené a cloud computing prostě nebyl možný.
Vyhledávání Googlu rozhodně nepředstavovalo pro podnikání Microsoft u
s Windows a Offi ce vůbec žádnou hrozbu. Dnes ale Google se svými
pestrými zájmy představuje největší výzvu, jaké kdy Microsoft čelil. Google
je pořád mnohem menší společnost, v roce 2007 jeho obrat ve výši 16,5
miliard dolarů (311 miliard korun) zastiňuje 51miliardový obrat
Microsoft u (962 miliard korun). Google je z hlediska tržní kapitalizace
20
desátou
největší společností ve Spojených státech (180 miliard dolarů/3 395 miliard
korun v červnu 2008) oproti třetímu Microsoft u (270 miliard dolarů/5 092
miliard korun). Microsoft si ale uvědomuje, kdo z nich má lepší pozici pro
budoucnost, a jeho nabídka ceny za Yahoo se často interpretuje jako výraz
strachu, že bude s Googlem soupeřit sám.
Microsoft se dlouhá léta snaží vyrovnat Googlu zlepšováním svých
možností vyhledávání a poskytování online reklamy a investuje do svých
vznikajících služeb v oblasti cloud computing. Protože se mu to moc
nedaří, rozhodl se pokusit o nepřátelské převzetí Yahoo. Nabídnutím 62procent-
ního bonusu k tržní ceně akcie Yahoo v lednu 2008, kdy nabídku podal,
odhalil Microsoft rozsah svého zoufalství. Michael Cusumano, profesor na
Sloan School of Management při Massachusettském technologickém
institutu (MIT) označil nabídku Microsoft u za snahu o získání „upadajícího
internetového aktiva, a navíc s přirážkou“.
21
Nabídka Microsoft u na fúzi
byla v květnu odmítnuta a stažena, ale přitáhla slušné množství výsměchu,
který asi nejbarvitěji vylíčil Dan Lyons ve svém blogu Secret Diary of Steve
Jobs (česky Tajný deník Steva Jobse): „Je to jako když vezmete dva lidi, kteří
skončili druhý a třetí ve sprintu na 100 metrů, svážete jim nohy k sobě,
řeknete jim, ať si dají odvetu a budete čekat, že teď poběží rychleji.“
22
V květnu 2008 Google vybojoval 68,3 procent všech vyhledávání
v celých Spojených státech, kam se posunul z 58,3 procent, kterých dosáhl
Úvodem





Planeta Google 16
v březnu 2006.
23
Druhý největší podíl, pouhých 20 procent, patří Yahoo
a třetí je MSN Search od Microsoft u s 5,9 procenty.
Kdyby se Google spokojil s úspěchem jen a pouze ve vyhledávání
hesel na webu, jeho příběh by byl krátký. Právě kvůli snaze Googlu o získání
všech informací v jakékoliv formě se ale tento příběh prodlužuje,
komplikuje a díky ní je také zajímavější. Tato ambice přesto zůstala z větší části
neprozkoumaná. Když společnost v červnu 1999 vydala svou první
tiskovou zprávu při příležitosti získání ekvitního kapitálu ve výši 25 milionů
dolarů (471 milionů korun) od dvou společností pro rizikové investice,
Google se rozhodl „zorganizovat informace na světě a zpřístupnit je tak,
aby byly všeobecně dostupné a užitečné“.
24
Do té doby používal skromné
vyjádření mise společnosti, které zakladatelé ve spěchu vložili na webové
stránky Googlu po jejich spuštění: „Zjednodušme hledání kvalitních
informací na webu“.
25
Když se společnost sedm měsíců po svém založení vzdala
tohoto omezeného cíle a přijala za nový cíl zorganizovat všechny informace
na světě, tato přehnaná ambice neunikla pozornosti veřejnosti.
Vedení Googlu si uvědomuje, že čím více se společnost přiblíží ke
svému konečnému cíli, tím víc jsou lidé znepokojeni vyhlídkou na to, že by
jedna jediná společnost měla řídit rostoucí podíl cenných informací. Kdosi
u Googlu v roce 2006 připravoval powerpointovou prezentaci, v níž byla
v jednom snímku malá poznámka, že v té době Google shromáždil pouze
5 procent informací, které hledá.
26
Text v dalším snímku energicky dodává:
„Plánujeme ... získat všechny informace na světě, ne jenom některé.“
Snímky byly vloženy na fi remní webové stránky Googlu, ale někdo si to zjevně
brzy rozmyslel, protože byly posléze odstraněny.
Honba Googlu za zorganizováním všech informací na světě má původ
v inženýrském vidění světa jeho zakladatelů a jejich původní práci,
kterou odevzdali jako postgraduální studenti informatiky. Informatika se na
počátku 90. let 20. století snažila podpořit knihovnictví pomocí počítačové
technologie a umožnit tak, aby bylo možné prohledávat všechny informace
v knihách. Page a Brin patřili k těm, které přitáhla tato intelektuální výzva.





17
Šlo o výzkum, který měl základnu na té straně kampusu Stanfordovy
univerzity, kde se nacházela technická fakulta, ne podnikatelská fakulta.
Page a Brin nemají nic společného s ge neralisty, kteří po desetiletí
vedli IBM, ani s těmi, co mají počítač jako koníčka a spouštěli první
společnosti s osobními počítači. Oba se narodili v roce 1973 a představují tedy
více než novou generaci zakladatelů v počítačovém průmyslu. Page prošel
formálním programem informatiky na Michiganské univerzitě, Brin na
Marylandské univerzitě a potom se oba sešli v doktorském programu
informatiky na Stanfordu. Když v roce 1998 založili Google, neměli ještě
dopsané dizertační práce, ale jejich prodloužená doba akademické socializace je
naplnila optimistickým dojmem, že každý problém lze vyřešit. Navrhněme
a sestavme vhodný systém a bude možné dokázat cokoliv.
Pořád dávali přednost aplikování techniky před podnikáním. Když
mladíci hledali výkonného ředitele, který by měl více zkušeností s podnikáním,
snažili se najít někoho s podobným přesvědčením. Tuto osobu našli v Ericu
Schmidtovi. Je to ostřílený průmyslový vedoucí (Sun Microsystems,
později Novell) a současně i vědec v oboru informatiky (Ph.D., Kalifornská
univerzita, Berkeley). Schmidt přijel do Googlu v roce 2001. O tři roky později,
v roce 2004, večer po primární emisi cenných papírů společnosti (initial
public off ering, IPO) se tito tři muži zavázali, že budou spolupracovat
dalších dvacet let, což pro trojici, pokud vytrvá, bude skutek nepochopitelné
podnikové shody.
27
Zaměstnanci Googlu, kteří zasedají na schůzích s výkonným týmem,
denně vidí, že tito tři spolupracují tak úzce, že jejich smysl pro priority
společnosti téměř nelze rozeznat.
28
Své priority sdělují ve společnosti
jednohlasně, takže i týmy na nejnižší úrovni hierarchie vědí, jaká pravidla řídí
jejich rozhodovací proces a jaké projekty se budou považovat za
nejužitečnější pro plnění mise Googlu.
Nejvýraznějším rozdílem, který členy trojice rozlišuje, je to, že Schmidt
vystupuje jako mluvčí na veřejnosti a Brin a Page se v takových situacích
stahují. Schmidta, jenž je o osmnáct let starší než Brin a Page, tisk většinou
popisuje jako osobu, která zajišťuje „dohled dospělého“. Ale pro výkonný
Úvodem





Planeta Google 18
tým je nejcennější jeho schopnost řídit to, co se řekne na veřejnosti – říci
málo, aniž by to tak vypadalo. Schmidt má velmi vyvinutý smysl pro to,
jaká slova o tom, co Google dělá či nedělá, vnější svět přijme nejpozitivněji.
V roce 2008 na otázku, proč by spotřebitelé měli věřit, že Google bude
chránit jejich osobní data, Brin odpověděl tónem, z něhož bylo cítit, že
samotná otázka je absurdní: „Co myslíte, o kolika lidech se kvůli Googlu včera
zveřejnily citlivé informace? O nikom. To se nikdy nestává. I když jsem si
jistý, že včera někdo ukradl emaily nebo identitu tisícům lidí.“
29
Schmidt
vždy reaguje na tutéž otázku klidně, bez zrádného podráždění, s
pochopením pro starost o zachování soukromí, a přitom jemně poukazuje na to,
že Google si je plně vědom závislosti svého podnikání na udržení důvěry
uživatelů.
Příležitostně ale i Schmidtovi unikne myšlenka, která neprošla jeho
vnitřní cenzurou. Když k tomu dojde, mluví úplně stejně jako
zakladatelé Googlu. K jednomu takovému případu došlo v květnu 2006. Mluvil
o strategickém modelu Googlu, o němž prohlásil, že je „navržen tak, aby
mohl neomezeně růst. Dnes nevidíme nic, co by mohlo zastavit růst tohoto
modelu. Určitě nějaké hranice existují, ale dnes je nevidíme. Tento model,
jenž může neomezeně růst, je velmi vzrušující.“
30
Vzrušující pro Google,
to ano. Co ale vyhlídky na neomezený růst znamenají pro veřejnost, je
trochu složitější než pouhé vzrušení. Tyto vyhlídky se z historické perspektivy
objevily tak rychle, že jsme ani neměli čas si pořádně prohlédnout, čím se
Google stal, natož přemýšlet o tom, co bude dál.
Google možná v současnosti používá pro své operace až milion
počítačů, které jsou účinně spojeny dohromady, takže tvoří největší superpočítač
na světě.
31
Google nechce odhalit počet počítačů, ani toho moc nechce říct
o datových centrech, v nichž se nacházejí. V dubnu 2007 Schmidt na otázku,
kolik má Google datových center, odpověděl: „To skutečně nevím.“
32

Uvědomil si, že to vyzní vyhýbavě, jak to, že by výkonný ředitel nevěděl
takovou věc, proto vzápětí připustil, že jich jsou „desítky“ a některé z nich jsou
obrovské. Potom vesele dodal, že „za rok nebo dva se z těch dnes největších





19
stanou malá centra, protože rosteme tak rychle, že stále stavíme větší
centra.“ Neuvědomil si, že by takový růst mohl někomu připadat zlověstný.
Schmidtovi, Pagovi a Brinovi docházelo velmi pomalu, že technické
úspěchy Googlu nemusí všichni chválit. Když s ambiciozním plánem
digitalizovat celé univerzitní knihovny přišly právní problémy a sžíravá kritika
od vydavatelů a autorů knih, společnost se tomu hrozně divila. Považovali
totiž skenování knih za praktickou zále žitost, jak se vypořádat s
technickými problémy „ve velkém rozsahu“. Neuvědomili si, že technické problémy
jsou ty snadné a že mnohem složitější jsou záležitosti, které se týkají
duševního vlastnictví a práva.
Loajalita společnosti k etosu techniků se projevila jednou, když jsem se
účastnil všeobecné týdenní schůze v Googleplexu, hlavním podnikovém
kampusu v kalifornském Mountain View. Kdykoliv jsou Schmidt, Page
a Brin ve městě, vždy chodí na páteční odpolední schůze. Ve společnosti se
vůbec nechovají samotářsky. Mají malé kanceláře na rušném podlaží a Brin
s Pagem dokonce mají kancelář společnou. Schůze v pátek odpoledne je
něco mezi ofi ciálním tiskovou poradou, neformální schůzkou, kde se
kladou a zodpovídají otázky, a večírkem. Do haly, kde se schůze koná, se může
nacpat jen několik set zaměstnanců, ale schůze se živě přenáší do všech
kanceláří Googlu po celém světě.
Když jsem zjišťoval, jestli bych se mohl některé páteční schůze zúčastnit,
řekli mi, že je pouze pro zaměstnance. Nějakou dobu trvalo, než jsem
povolení získal. Po pěti měsících rozhovorů s pracovníky pro styk s veřejností
jsem usedl s Ericem Schmidtem k upřímnému rozhovoru mezi čtyřma
očima (přesněji řečeno mezi čtyřmi koleny, protože místnost, kde jsme seděli,
nebyla větší než skříň). Tady jsem ho přímo seznámil se svým přáním vidět
ze společnosti více, než kolik umožňují rozhovory s jednotlivými
zaměstnanci. S páteční schůzí přišel dřív, než jsem stihl navrhnout, že bych se jí
rád zúčastnil. Rozhodně mě nemusel zvát dvakrát.
Vybral jsem si pátek na začátku května 2007. Schmidt a Brin nebyli ve
městě, takže jediným moderátorem byl Larry Page. Začal sérií běžných
Úvodem





Planeta Google 20
oznámení, krátkým předvedením nového produktu a pak se dal do hlavní
záležitosti dne, kterou by ly stížnosti zaměstnanců.
Zdálo by se, že ze všech pracovišť na světě je zde nejméně
pravděpodobné se setkat s jakoukoliv nespokojeností zaměstnanců. Vypadá to, že se zde
postarali o každou myslitelnou věc, která by mohla mít vliv na produktivitu
práce. Ví se, že společnost poskytuje zdarma tři jídla – snídani, oběd a
večeři, nad nimiž plesá srdce gurmána.
33
Pracující v Googleplexu v Mountain
View mají k dispozici kyvadlovou dopravu, která pokrývá celou oblast Bay
Area. Na pracovišti je lékařská služba, již poskytují dva lékaři zaměstnaní
na plný úvazek. Na místě jsou k dispozici také dotované masáže. V blízkosti
se nachází centrum péče o děti a placené služby přímo na pracovišti:
osobní trenéři, kadeřníci, prádelna, čistírna, opravna kol, myčka automobilů
a také vám tu vymění olej. Larry Page v roce 2004 sdělil akcionářům
Googlu v Návodu vlastníka
34
, aby očekávali, že „spíš budeme přidávat benefi ty,
než abychom je časem seškrtali,“ a tomu také společnost dostála. Není tedy
divu, že časopis Fortune vyhlásil Google v roce 2007 a znovu v roce 2008 za
„Nejlepší společnost, pro kterou pracovat“.
35
A přece se na páteční schůzi stížnosti objevují. Stroje, na nichž vývojáři
pracují, jsou moc pomalé. Vnitřní online kalendář pro plánování masáží
je přetížená. Semafory v blízkosti pracoviště jsou špatně načasované, takže
se kvůli nim nepříjemně zpožďuje dojíždění do práce. K mapám Japonska
v Googlu chybí anglické přepisy místních názvů. Page s dobrou náladou
naslouchá každému soužení, naslouchá trpělivě, i když by se stěžovatel měl
stydět za malichernost takové stížnosti. Pokud Page souhlasí s tím, že by
společnost měla něco podniknout, snaží se problém vyřešit na místě. Když
si někdo stěžuje na nařízení právního oddělení, že každá odchozí emailová
zpráva z obchodního týmu musí obsahovat dlouhé prohlášení o
vyloučení odpovědnosti formulované právnickým jazykem, což je postup, který se
neslučuje s obvyklými přístupy Googlu, Page se podívá do davu. „Kdo je za
to zodpovědný?“ Zvedne se ruka. „Fajn, nedělejte to.“ Obecenstvo se
směje. (Jestli toto rozhodnutí podniková rada podpoří bez boje, to se uvidí až





21
později.) Page může přejít k další otázce, ale neodpustí si ještě, aby nedodal:
„Vypadá to skutečně trochu směšně.“
Uprostřed schůze Page čelí ještě tvrdší otázce. Týká se toho, že Google
poslední dobou najímá mnoho čerstvých absolventů obchodní univerzity.
„Jak zajistíme, abychom jich nenajali příliš mnoho?“ ptá se ho
zaměstnanec prostřednictvím emailové zprávy. Otázku vítá souhlasný potlesk. Page
přestane číst a požádá, aby všichni absolventi obchodních univerzit v
místnosti zvedli ruku. Nezvedne se téměř žádná ruka. Bez zjevného nadšení se
to pokusí uhrát na to, že i tito absolventi jsou „na světě užiteční“, což sklidí
posměch. Rychle ale dodá, že spolu s vyššími manažery podniknou
opatření pro udržení vysokého poměru inženýrů ve společnosti.
Google se nesnaží získávat pouze vzdělané lidi, snaží se získat lidi s
velmi dobrým vzděláním. Mezi první stovkou inženýrů jich mělo čtyřicet titul
Ph.D. Důraz, který společnost klade na lidi s titulem Ph.D., není ve světě
soft warového průmyslu běžný.
36
Microsoft většinou najímal studenty
informatiky, kteří měli jen titul bakalář, společnost se vyhýbala lidem s vyššími
tituly („Pevně věříme v najímání potenciálu,“ prohlásila v roce 2004 Kristen
Robyová, ředitelka náboru pro Microsoft na vysokých školách ve Spojených
státech). Google naopak vyhledával pracovníky s co nejrozsáhlejší
akademickou přípravou. Ve výčtu vlastností, které by zájemce o práci v Googlu
měl mít, obvykle bývá také dvouslovná fráze „Ph.D. výhodou“, kterou lze
mimo akademický svět vidět jen zřídka.
Management i personál v Googlu využívají pro řízení podniku
vědecký empirismus. Vyvíjejí hypotézy, sbírají data, ověřují hypotézy a opakují
celý cyklus. Vysoký manažer soft warového inženýrství Kevin Scott, který
pracoval u Googlu, popsal tento iterativní proces takto: „U Googlu
myšlenky netryskají z hlav géniů, aby pak bez překážek našly cestu k obrovskému
množství příznivě naladěných uživatelů. Nápady se spíš objevují, jsou
rozcupovány na kousíčky, znovu se zformulují, pak je znovu rozcupují, vytvoří
se z nich prototyp, ten se opět rozcupuje, spustí se pro interní uživatele,
opět se rozcupuje, přestaví se a znovu se spustí, opět se rozcupuje, ještě se
Úvodem





Planeta Google 22
trochu upraví ... a pak se spustí, načež ho na kousíčky rozcupují bloggeři,
novináři a konkurence.“
37
Google se nachází v záviděníhodné situaci, kdy si může dovolit
přidávat do sbírek informace, ze kterých nepoplynou zisky, dokonce ani příjmy.
Investicí do 23andMe, nové společnosti v Silicon Valley, která umožňuje
jedincům procházet svůj jedinečný genom, se Google probírá nejen v soft -
waru, ale i v genotypu.
38
Interpretujeme-li „informace“ v nejširším možném
významu slova, patří sem též nejrůznější obory podnikání, kde může
Google dychtivě zkoušet nové věci.
Na veřejném fóru v roce 2005 Schmidt vysvětloval: „Často děláme věci,
které z hlediska tradičních norem nedávají smysl. A jsme na to hrdí a také
o tom mluvíme. Zakladatelé Googlu stanovili misi společnosti – že
budeme pracovat na velkých problémech lidstva v takovém rozsahu, v jakém
ještě nikdy nebyly řešeny.“
39
Fráze v takovém rozsahu jen jinými slovy říká
v takovém obrovském rozsahu a je v kampusu často slyšet.
Budovat ve velkém rozsahu je spíš než obchodní cíl imperativ, který
diktuje vyhledávací technologie jádra Googlu, soft ware, který hodnotí
kvalitu webových stránek na základě toho, co o nich říkají jiné webové
stránky. Tento soft ware se sám učí. Čím více informací mu projde rukama, tím
sofi stikovanější bude. „Více informací znamená lepší informace“ je
oblíbená maxima inženýrů v Googlu. Stavění systémů ve velkém je způsob, jak
shromáždit data pro vytvoření čím dál inteligentnějšího soft waru.
Typ dat, která by pomohla zlepšit soft ware, není omezený. Důsledkem
toho, že více informací znamená lepší informace, je nutné převádět všechny
informace na digitální podobu, již soft ware umí zpracovat. V květnu 2007
při návštěvě Londýna se Schmidta zeptali, jak by mohl Google vypadat
o pět let později.
40
Odpověděl, že celkové množství informací, které Google
má, je stále v „počátečním“ stádiu. Vysvětlil, že rozšířením a prohloubením
sbírek informací bude Google moci poskytovat výsledky vyhledávání lépe
střižené na míru jednotlivým uživatelům. Prohlásil, že konečným cílem je
dodat soft waru Googlu dostatek osobních informací o každém návštěvní-





23
kovi, aby mohl odpovídat na otázky „Co budu dělat zítra?“ a „Jakou práci
mám přijmout?“.
Není potřeba křečovitě zavírat oči, abychom si představili počítač, který
na takové otázky umí odpovědět: je to HAL 9000. Právě jeho znepokojující
vševědoucnost z něj udělala nezapomenutelnou postavu, když se objevila
ve fi lmu 2001: Ve s m í r n á o d y s e a, který byl v roce 1968 natočen podle ságy
Arthura C. Clarka. Sergej Brin řekl v jednom rozhovoru v roce 2002, že
HAL je „to, o co se snažíme“, díky schopnosti pospojovat všechny
informace, které spolkne, a Brinovými slovy „logicky je zpracovat.“
41
Brin také řekl:
„Doufám, že v našem případě nikdy nedojde k chybě, kterou měl HAL,
když pozabíjel obyvatele vesmírné lodi.“
Kdyby Google mohl svému superpočítači propůjčit HALovu moc,
a Brin se domnívá, že „už jsme tím směrem udělali několik kroků“, řídil by
systém, o němž sní každý inzerent. Čím více ví o každém návštěvníkovi,
tím přesněji může zacílit reklamy.
42
Čím lépe bude zákazník reagovat, tím
větší budou zisky společnosti.
Brin, Schmidt a jejich kolegové z Googlu si mysleli, že si mohou
vymyslet svět, v němž se jejich společnost udrží, doslova svět všech informací
na světě. Jak ale společnost postupuje, musí trávit méně času ve snivém
zadumání o velké vizi a více času řešením prozaických detailů, které až do
současnosti nevypadaly důležité nebo se v euforickém spěchu obrovského
růstu Googlu zdálo, že se o sebe postarají samy.
Pokud se akcie Googlu plně nevzpamatují po svém příkrém pádu na
začátku roku 2008, Google už nebude moci předpokládat, že právo
zaměstnanců kupovat akcie společnosti poslouží k zajištění loajality. Zkušení
pracovníci už dostali všechny opce, na které měli nárok, když byla realizační
cena akcií extrémně nízká, a ve velkém množství odcházejí. Tento exodus
je přirozený a očekávaný, ale někteří z nejschopnějších odcházejí do
Facebooku, který Googlu nepřímo konkuruje. V březnu 2008 přebral
Facebook Googlu Sheryl Sandbergovou a zaměstnal ji jako výkonnou
ředitelku. Říká se, že téměř 10 procent zaměstnanců Facebooku kdysi pracovalo
u Googlu.
43
Úvodem





Planeta Google 24
Aby mohl Google uskutečňovat své nejambicioznější riskantní podniky,
potřebuje mít i nadále přístup k největším technickým talentům, ale jejich
shánění bude určitě čím dál těžší. O techniky s Googlem na trhu bojují
společnosti, u nichž ještě neproběhla primární emise cenných papírů a které
tedy mohou novým zaměstnancům nabízet větší zodpovědnost a mnohem
větší pravděpodobnost neočekávaného fi nančního zisku – jako například
Facebook.
Schopnost Googlu najímat nejkvalifi kovanější zaměstnance se bude
dále snižovat, pokud bude další čtvrtletí neuspokojivé a pokud nakonec
dojde k seškrtání štědrých zaměstnaneckých benefi tů, o nichž Larry Page
v roce 2004 tvrdil, že se podle něj budou donekonečna rozšiřovat. K tomuto
nepředstavitelnému kroku, ke stažení benefi tů došlo už v roce 2008, když ze
seznamu zaměstnaneckých naturálií byla vypuštěna dotovaná péče o děti.
V červnu 2008 pak Google oznámil, že poplatky za nová centra péče o děti
v blízkosti Googleplexu se zvýší o 70 procent na 2 290 dolarů (zhruba 43
tisíc korun) měsíčně za batole, za kojence ještě více.
44
Současně byl sice
zaveden program „stipendií pro péči o děti“ pro ty, kterým by tyto sazby
způsobily fi nanční nesnáze, ale samotná myšlenka, že by zaměstnanci měli
žádat o stipendia, aby si mohli dovolit péči o děti poskytovanou
společností, znepokojivě připomněla, že se zaměstnanci Googlu dělí na dvě třídy.
První tvoří zaměstnanci, kteří nastoupili dost brzy, dostali právo na nákup
akcií před primární emisí cenných papírů, takže jsou bohatí, v mnoha
případech dokonce velmi bohatí. Druhou skupinu tvoří zaměstnanci přijatí po
primární emisi. Ti mají s bydlením v oblastech, kde jsou náklady na bydlení
vysoké, stejné starosti jako všichni ostatní.
A navíc, co se stane se svatozáří Googlu, když jedno či dvě obtížné
čtvrtletí přinutí výkonné ředitele, aby místo zuřivého najímání dočasně
zařadili zpětný chod a snížili počet zaměstnanců? K propouštění řadových
zaměstnanců Googlu ještě nedošlo, ale když v březnu 2008 Google získal
DoubleClick, okamžitě ukončil pracovní poměr se třemi sty z celkových
dvanácti set amerických zaměstnanců DoubleClicku. Finanční
zpravodajství Bloomberg přišlo s článkem, jehož titulek odkazoval na propouštění





25
jako na „největší snižování stavů“ u Googlu.
45
I když zprávy upřesňovaly, že
propouštění se týkalo zaměstnanců DoubleClicku, všichni se třásli na to, až
uvidí Google „blízko snižování stavů“. Posloužilo to jako připomenutí, že
Google by se neměl považovat za trvale chráněný před střety s podobným
nepřátelstvím, které zakoušejí jiné společnosti.
Stane se Google prvním, kdo získá na přesunu ke cloud computingu,
nebo ho vytlačí jiné společnosti, možná i společnost, která ještě nebyla
založena? Bude oblak Googlu všeobecně přijat, protože uživatelé mají rádi
benefi ty, nebo ho spíš odmítnou, protože strach ze zneužití osobních
informací stále roste? Budoucnost Googlu do značné míry určí názor uživatelů
na samu společnost. V prvních deseti letech své existence byl Google
většinou přijímán pozitivně, ale udržet si příjemný antikorporátní image, když
dnes patří mezi americké společnosti s největší tržní kapitalizací, může být
stále obtížnější.
Vypadá to, že Google je všude, pevně zakotven v našem každodenním
životě, vlastně má i drobnou fyzickou přítomnost. Googleplex připomíná
architektonické monstrum velikosti Pentagonu. Charakteristické budovy
ve skutečnosti nejsou o mnoho větší než střední škola někde na
předměstí. Jádro sestává ze čtyř výstředně vyzdobených dvou- a tříposchoďových
budov, které dříve sloužily jako sídlo výrobce počítačů Silicon Graphics.
Budovy jsou uspořádány okolo pásu sdíleného prostoru: mladé stínomilné
stromky, stolky chráněné před téměř všudypřítomným sluncem slunečníky
v barvách Googlu – červené, zelené, modré a žluté; travnatý vršek a
kruhový volejbalový kurt; venkovní zahrada a bronzová kostra tyranosaura rexe
jménem „Stan“. Podle toho, jaká je denní doba, prochází mezi budovami
několik nebo mnoho googlerů.
46
Jako skupina mají jednu zajímavou
vlastnost – jsou dost mladí i na Silicon Valley.
Na konci roku 2003, poslední rok před primární emisí cenných papírů,
měl Google 1 628 stálých zaměstnanců.
47
Jen o čtyři roky později, na konci
roku 2007, se jejich počet zdesetinásobil na 16 805. Google vzhledem ke
svým ambicím nemohl zůstat malý. Připomínka toho se objevila v květnu
2007 před zahájením každoročního setkání akcionářů společnosti, když se
Úvodem





Planeta Google 26
Page a Schmidt sešli se skupinkou novinářů, mezi nimiž jsem byl i já. Na
Page směřovala otázka, jak se cítí, když v kampusu vidí tolik nových tváří
a když sleduje, jak společnost tolik ro ste. Protestoval, že Google není
obrovský, aspoň tedy pokud ho srovnáváme s tím, co se snaží dokázat –
poskytovat „všechny informace na světě komukoliv, a udělat to skutečně dobře.“
Page pokračoval: „Google prostě jenom není malá společnost, že?“
Opravdu. Google není malá společnost.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist