

Elektronická kniha:
Pivo v písních lidových a znárodnělých I.
Autor:
Čeněk Zíbrt
Nakladatelství: | DAUPHIN |
Dostupné formáty ke stažení: | EPUB, MOBI, PDF |
Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
Médium: | e-book |
Počet stran: | 250 |
Rozměr: | 20 cm |
Úprava: | sv. |
Spolupracovali: | ... podává ... Jakub Šofar, jenž knihu tuto též okomentoval a vybavil |
Skupina třídění: | Česká poezie |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
Nakladatelské údaje: | V Praze, Dauphin, 2013- |
ISBN: | 978-80-727-2453-6 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Nynějším pivařům ku poučení i bujarému zpěvu podle vydání z roku 1909 vyšlému jako příloha časopisu Sládek, neodvislého týdenníku pivovarského, podává znamenitý pivař Jakub Šofar, jenž knihu tuto též okomentoval a náležitostmi vybavil. Díl tento prvý Piva v písních obsahuje úvodních 250 z celkových 700 lidových, znárodnělých či umělých písní o pivu z první dekády 20. století, tedy v belle époque, v krásných časech.
Vybaveno předmluvou Jakuba Šofara.
Lidové písně – Česko
Zlidovělé písně – Česko
Lidová poezie – Česko
Pivo
Náměty, témata a motivy
Naučná literatura > Jídla, kuchyně a kuchařství > Pivo
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Jídla, kuchyně a kuchařství
Elektronické knihy > Poezie > Poezie
Elektronické knihy > Próza – beletrie > Další formy prózy > Texty
Elektronické knihy > Próza – beletrie > Další formy prózy > Antologie
Elektronické knihy > Naučná a odborná literatura > Historie – dějiny
Katalog předmětový > N > Náměty, témata a motivy
Poezie > Poezie > Poezie dle národů > Česká poezie
Katalog předmětový > L > Lidová poezie > Česko
Katalog předmětový > P > Pijácké písně > Česko
Katalog předmětový > L > Lidové písně > Česko
Katalog předmětový > Z > Zlidovělé písně > Česko
Próza – beletrie > Další formy prózy > Antologie
Próza – beletrie > Další formy prózy > Texty > Písňové texty
Katalog vybraných autorů > Z > Zíbrt – Čeněk Zíbrt
Katalog nakladatelství > D > Dauphin
232 233
„ A kdé se pívo pije, tam se dobře žije...“
Tyto písně můžete békat, hulákat, broukat si, vyřvávat, popěvovat,
a přitom se mlátit půllitrem do hlavy, lejt si do hlav plzničky, gam
báče nebo staráče, škopkovat a pořádně zachlastat, bejt vylepenej
u škopku, popojíždět, pít první i poslední ligu a sedět v lokálu, až
budou židle na ježky.
Nynějším pivařům ku poučení i bujarému zpěvu po
dle vydání z roku 1909, vyšlému jako příloha časopisu
Sládek, neodvislého týdenníku pivovarského, podává
znamenitý pivař Jakub Šofar, jenž knihu tuto též oko
mentoval a náležitostmi vybavil.
„Kniha tato je připraveno jako četba kratochvilná, což
je další nepřekonatelná limita oddělující naši současnost
od té Zíbrtovy. Připravit něco tak náročného jen z radosti
k radosti druhých. Nemožné. Neslýchané.“
J. Š.
Díl tento obsahuje úvodních 250 z celkových 700 lido
vých, znárodnělých či umělých písní o pivu z první de
kády 20. století, tedy v belle époque, v krásných časech.
Edice Krýgl
PIVO V PÍSNÍCH LIDOVÝCH A ZNÁRODNĚLÝCH
PIVO
V PÍSNÍCH LIDOVÝCH
A ZNÁRODNĚLÝCH I
Čeněk Zíbrt
Nynějším pivařům
ku po u če ní i buja
rému zpěvu podle
vydání z roku 1909
vyšlému jako přílo
ha časopisu Sládek,
neodvislého týden
níku pi vovarského,
po dává znamenitý
pivař Jakub Šofar,
jenž knihu tuto též
okomentoval
a vybavil.
Dauphin 2013
PŘ EDM LU VA
NEBO SPÍŠE ROZPUSTILÁ PÍPA...
A kdé se pívo pije, tam se dobře žije... Stop! Počkejte moment, uberte, ještě si chvíli nemažte po čele a po tvářích pivní pěnu, vydržte chvilku netrojčit, nehrajte si na Hrabala, tohle opakování je směšné, no fakt, samozřejmě, pivo je krev našeho lidu, půllitr je posvátný pohár, naražení sudu začátek mše, a když se ozve ten zvuk, když se to žene potrubím, trošku sípavě, není krásnějšího signálu k pozdvihování, a první pěnu, tu nevinnou, setře vrchní a věnuje ji protékající vodě... Ne, všechno je v pořádku, ale na tak hrrr.
Když Čeněk Zíbrt připravil pro přílohu (jakousi roční prémii) neodvislého pivovarského týdeníku Sládek v roce 1909 text Pivo v písních lidových a znárodnělých, vybral si ten nejjednodušší způsob, který se nebál oznámit v předmluvě: „Nebudou písně, tuto uveřejňované, rozestrkány do škatulek, do oddílů s názvy a zase oddíly, že schválně bude zvolena pestrá směs, kde se písně libovolně budou střídati, vážné i laškovné, krátké i delší, z různých krajů, to že spíše vyhoví zábavě čtoucích než jednotvárné opakování písní s týmž mot ivem .“
Z dnešního pohledu čtenáře-uživatele jediné možné fungující řešení, z pohledu vědeckého praporčíka či podporučíka způsob mimořádně špatný, odporující všem pravidlům vědecké práce. Bez metodologického úvodu, popisu stavu bádání, odkazů na základní práce, výběr vědecké metody, tabulek, grafů, opakování toho všeho několikrát v dalším textu a bez posledních dvaceti stránek plných použité literatury včetně grónských a bangladéšských skript. Chci tím jen říct, že profesor Zíbrt žil ještě v době, která pokládala primární text za zásadní a věřila v selský rozum čtenářů. Nemluvě o tom, že při své nevídané a nepochopitelné šíři zájmů (někdy hodně kuriózních), jejichž výsledkem jsou rozsáhlé výstupy (jak by se dnes řeklo) z různých oblastí historie, kulturních dějin a etnografie, by neměl na ty současné pitomosti čas.
V původním vydání téměř 700 popěvků, lidových písní či znárodnělých umělých písní o pivu je připraveno jako četba „kratochvilná“, což je další nepřekonatelná limita oddělující naši současnost 7 od té Zíbrtovy. Připravit něco tak náročného jen z radosti k radosti druhých. Nemožné. Neslýchané. Zcela zbytečné.
Nebyla to samozřejmě jediná práce pro Otakara Zachara, který pivovarský týdeník vydával. Zíbrt „editoval“ rok předtím, tedy v roce 1908, Ř ády a práva starodávných pijanských cechů a družstev kratochvilných v zemích českých, v roce 1910 Sladovnické obyčeje, zábavy, slavnosti a pověry v nákladnických domech a pivovarech českých a v roce 1911 Listy z kulturních dějin českých pivovarů v zemích českých. A ještě k Zacharovi: majitel pivovaru v Kladně-Kročehlavech, jehož pivo nestálo za mnoho, byl známým propagátorem českého piva a pivovarnictví (škoda že nežil v současnosti). Kromě textů odborných byl například schopen oslovit Mikoláše A lše, aby připravil výtvarné prémie pivovarského týdeníku (Léto v pivovaře, Jaro v pivovaře a podobně). A také se věnoval dramatické tvorbě, je autorem dvou cyklů pivovarských písní či textu melodramatu Svatováclavská. A le o tom všem a o mnohém dalším je možno se dočíst...
A kdé se pívo vaří, tam se dobře daří... Prosím, vydržte ještě pár vět, vždyť sami víte, že největší radost je ta odpíraná. Pak si budete moci nalít klidně litr piva za krk a zmazat se jako čerti! Já vím, že jsme my Čechové (v Čechách, na Moravě i ve Slezsku) stále největší pijáci piva na světě v přepočtu na hlavu, stále platí rekord z roku 2005, kdy jsme každý sobě sám (včetně mimin a abstinetů v čele s Karlem Nešporem) prolili hrdlem cca 326 půllitrů. A le pivo, to jsme nevymysleli, fakt ne. To dávno Flekovi nestáli, nestál ani břevnovský klášter, kde je zaznamenaný výstav piva už před rokem 1000. Bylo to dávno předtím, 7000 let minus, v Mezopotámii. Opravdu, to si zjistěte!
A le tom všem a o mnohém dalším je možno se dočíst v nepříliš známé publikaci Hospody a pivo v české společ nosti (Ústav pro českou literaturu AV ČR /Academia, 1997), která vznikla na základě příspěvků literárněvědné a kulturněhistorické konference stejného názvu; konala se 26.–27. září 1994 v pivnici Formanka v Praze-Dejvicích. K Zíbrtově tématu je možno jako sekundární literaturu doporučit příspěvky Evy Ryšavé Pivo a pijáci v českých kramářských písních, Vladimíra Macury Hospoda v české vlastenecké kultuře, Dalibora Turečka Erbenovi sládci, A leše Hamana Neruda, pražské hospůdky a pivo, Věry Brožové Zikmund Winter, Pivovarské listy a chmelová tr žnice nebo Zdeňky Vasilijevové „Piviáda“ jako dobová výpověď o pití piva v Čechách. Třeba právě Vasilijevová dokazuje, že ani Zíbrt nestíhal všechno zaznamenat, zmínil se sice o rukopisné sbírce Pivi- 7 áda, cyklu písní o pivě od A ntonína Vojtěcha Valenta Mělnického, patnáct básní otiskl, ale nikde neuvedl, tedy nejspíše nevěděl, že cyklus vyšel knižně v roce 1875 v Praze u Vilímků anonymně pod názvem Kniha veršů o pivě čili Piviáda. To samozřejmě není výtka, spíše jakési pobídnutí, že i tam, kde „Zíbrt“ řádil, je ještě možné nalézt mnoho nového. Nakonec, jaký by to byl smutný svět, kdyby to platilo opačně, tedy že jeden autor je schopen vše obsáhout. Úplně.
Stihl-li Čeněk Zíbrt zachytit „stav“ pivních popěvků ještě v první dekádě 20. století, tedy v belle époque, v krásných časech, stálo by za to aspoň nastínit vývoj této kulturní oblasti (jakkoli nám může připadat tato „kultura“ zvláštní) v dalších obdobích.
Zde je třeba přiřadit pivu adjektivum „emancipační“, hovořit tedy o českém emancipačním nápoji, jak se o tom zmiňuje Václav Černý, v konfrontaci antagonismů „národ panský a národ poddaných“, „pijáci vína a pijáci piva“. Můžeme samozřejmě nesouhlasit s touto tezí, nicméně ona se přímo nabízí a připadá mi, že přece jen obecně platí. Po dokončení národního emancipačního procesu a po vzniku samostatné Československé republiky, tedy i ve smyslu sociální stratifikace, se pivo opět stává nápojem spíše nižších, „spodních“ vrstev společnosti a současně několika definovatelných složek elit. Tedy spíše pro dělnickou třídu a úřednické vrstvy s malým příjmem. S tím také souvisí jeho určitá dehonestace viz „pivní řeči“, „pivní humor“ nebo „pivařina“ (ale nesmíme to brát doslova, jde o společenský model, pivo se samozřejmě pilo, pije a bude pít „od shora dolů“). Druhá polovina 20. století je obdobím zcela zmateným, kdy je likvidována jakákoliv kultura pití, jedno zda jde o pivo, víno, či destiláty. A „pije se, protože se pije“. A západní parolu „drogy, sex and rock’ and roll“ čteme v českém provedení jako „alkohol, alkohol and alkohol“. Konec století je bohudíky už zase ve znamení postupného zkulturnění „pitného režimu“, což v případě piva znamená zvýšení jakosti, kvality služeb, rozšíření sortimentu a určité individualizace, jejímž projevem je třeba možnost vaření piva doma, soukromě nebo čepování piva u stolu podle vlastní potřeby. Vzal jsem to letem světem jen proto, abych zdůraznil určité předěly, meze a naznačil možné referenční body k diskusi.
Jenže nejde o to, zkoumat vliv ceny piva na politickou situaci nebo důležitost zeměpisného označení „české pivo“ na ekonomickou situaci v zemi. Když už tady věštím tak trochu z křišťálové koule, bylo by vhodné pokusit se aspoň zodpovědět, zda by nějaký 9 současný Zíbrt, který by se rozhodl shromáždit něco podobného, tedy popěvky o pivu od roku 1910 do roku 2010, byl stejně úspěšný. Nepochybujme o výtěžnosti let do konce první světové války s postupným opadáním kvality i kvantity „pivní slovesnosti“ do začátku druhé světové války, kdy ještě kultura a pivní kultura v ní roste z rakousko-uherského fundamentu. Praha a větší města mají lidová divadla a šantány, vychází spousta humoristických časopisů. Čekáte-li na jméno Hašek, nebojím se ho říci: ano, Jaroslav Hašek a jeho přátelé jsou pivní apoštolové. A jiní. A další. Po druhé válce se situace zásadně mění, „pivo“ se těžko může objevit v písňové tvorbě, ani v umělé „lidové“ tvorbě, samozřejmě obecně, najdeme-li občas nějaký odkaz, pak jen výjimka potvrzuje pravidlo. Jediným zásadním zdrojem tak zůstává ta opravdu lidová tvorba, ona dílna, která nemá nikdy inventuru, kde je Pegas kován skatologicko-eroticko-alkoholickými podkůvkami.
Situace se obrací s nástupem popkultury. „Myslíme jenom na to / Že chmel je naše zlato / Jediné co nám svato / Je chmel a jenom chmel.“ První český muzikál režiséra Ladislava Rychmana s texty Vratislava Blažka Starci na chmelu (1964) je pádným výkopem po delší oddychové pauze a myslím, že i Zíbrt by byl spokojen: Protivo Protivo / Děláme to pro pivo / Pro pivo Protivo / Češe každý Čech / Chmel je naše zlato“. Studenti, budovatelé příštího lepšího, pějí unisono: „Tak se občane nachmel!“ Od té doby...
Píme ho, píme ho, píme ho, píme ho, až do rána... Vydržte ještě chvilku, chviličku, pak můžete békat a mlátit půllitrama o hlavy, lejt si do hlav plzničky, gambáče nebo staráče, škopkovat a pořádně zachlastat, bejt vylepenej u škopku, popojíždět, pít první i poslední ligu a sedět v lokálu až do židlí, až budou na ježky. A le ještě mi dejte minutu!
Od té doby se pivo vrátilo do písní. A využívali ho ti oficiální, ti méně oficiální i underground. Vladimír Mišík zpívá Baladu pivní (na text A leše Kovandy: „Paní pivo dorazila / Chvíli mlčky seděla / Pak půllitr uchopila / Bouchla pána do čela // Když se probral z těžké mdloby / Řekla mu: Jste protiva / Dětí nemám zapotřebí / To břicho mám od piva.“ A Charlie Soukup zpívá Pivo: „Vypijeme hodně piv / propijem rozum dyť to není div / (...) IQ je jabko červavé / pívo je vskutku záslužné / pívo je oběť dnešního dne / pívo je láska ku pravdě / IQ je jabko červavé.“ A Tři sestry zpívají Kovárnu: „Rakev mi ozdobí / hustou bílou pěnou.“ Musel jsem to
8 9
vzít hopem, protože žízeň už je velká, pípa se nafukuje, trubky se
klepou. Tak jenom úplně nakonec: Největší úspěch, největší glo
bální „pivní“ zářez provedl český jazzman Jan Hammer, když na
desce Like Children (1974), kterou natočil se skvělým houslistou
Jerrym Goodmanem, si dovolil „zazpívat“ ve skladbě „Country and
Eastern Music“ slova „pivo, vino“. Jednak tím symbolicky usmiřuje
tábory pivařů a vinařů, jednak v emigraci „upouští“ do netextova
ného „post-mahavisnu“ alba češtinu. Paráda! Nevím ale, zda by prá
vě tohle Zíbrt ocenil. Co by se mu ale určitě líbilo, a to je definitivně
to poslední, co ještě zbývá dodat, jak a čeho se ta nejzakazovanější
česká bigbítová skupina na tajných koncertech urputně dožadovala
před všemi přítomnými: Kde jsou ti poslové boží s pivem? Bez piva
skupina The Plastic People of the Universe nehraje!
A teď už konečně roztočte pípu na největší volume...
Jakub Šofar
PŘ EDM LU VA
Příloha moje k ročníku 1898 časopisu Sládek byla vítána po celý rok s neutuchajícím zájmem. Přítel pan Otakar Zachar ukazoval mi lichotivé dopisy z řády pp. odběratelů, že se četba ta líbí se a že se nemohou ani dočkati, až zase za 14 dní bude pokračování. Nebudiž to, prosím, vykládáno za neskromnost, zmiňují-li se podle výslovného přání p. redaktora a vydavatele Otakara Zachara o této oblibě. Chci tím jen odůvodniti, proč tak důtklivě naléhal na mne p. redaktor Zachar, abych i k letošnímu ročníku uchystal přílohu podobnou, pravidelnou, jež by po roce rovněž jako příloha loňská mohla býti vydána v samostatném otisku jako kniha zvláštní.
Uvažovali jsme o látce vhodné. Rozumí se, že časopis Sládek především žádal vydání souvislých dějin pivovarství v zemích českých, ale poněvadž příteli Zacharovi šlo o četbu zábavnější i kratochvilnou, zalíbila se mu myšlenka, sebrati v celek popěvky, písně lidové, staré i nové, české, moravské, slezské a slovenské o pivu, jakož i přibrati písně, uměle sice složené, ale znárodnělé již, oblíbené při společenských schůzkách a zábavách. Podepsaný jakožto spisovatel knihy Bibliografický přehled českých národních písní, vydané nákladem sl. III. třídy České A kademie, ochotně se ujal práce té, maje rozhled po všech sbírkách tištěných i rukopisných. A tak vznikla tato kniha, druhá příloha časopisu Sládek na rok 1909.
Pokud se týče rozdělení rozsáhlé látky, dohodli jsme se s p. redaktorem Zacharem, že nebudou písně, tuto uveřejňované, rozestrkány do škatulek, do oddílů s názvy a zase oddíly, že schválně bude zvolena pestrá směs, kde se písně libovolně budou střídati, vážné i laškovné, krátké i delší, z různých krajů, to že spíše vyhoví zábavě čtoucích než jednotvárné opakování písní s týmž motivem.
U každé písně udán pramen, odkud jest čerpána. Seznam podrobný všech těchto pramenů bude připojen na konec. Děje se to proto, aby čtoucí, koho píseň která bude zajímati, mohl si vyhledati nápěv, zjistiti si varianty, původ písně a podobně.
Čeněk Zíbrt
12 13
1 Mé písně
podh ajsk ý v Bohda nči
ja ko „písně dcery duch a Mého“
Písně, hoši péra mého,
V pivě českém zmočeného,
Kvintujte se do světa,
Zastavte se u všech dveří,
Kde se dobré pivo měří,
Tamť vás čeká osvěta.
Kde se místo pivo brynda,
Nalejvá, nebo jenom švinda,
Hned odtamtuď spěchejte,
Hledejte si lepší stánek,
Kde koluje pivní žbánek,
Tam se rychle stěhujte.
Kdyby v Čechách přec se někde,
A ž Vás spatří, ptal se: Wer dar?
Řekněte mu po česku:
My jen česky vždy mluvíme,
O němčinu nestojíme,
V Čechách jsme, ne v Německu.
Kde se píseň česká zpívá,
Dobrým pivem krk prolívá,
Tam jen směle vejděte.
Vás tam budou rádi vidět,
Žádný snad vás nenávidět,
Tam i pocty dojdete.
Vstupte tedy bez okolku
Do veselých českých spolků,
Tam se valně usaďte!
A ž si tam dost pobydete,
Zazpíváte, napijete,
Pak se domů navraťte.
Jiříček, Zpěvník II., č. 366
14 15
2 kl adensk á
Kdo je přítel, bratr náš,
ať teď se mnou pije
a každému ctnému stavu
ať provolá slušnou slávu,
každý ať dnes žije.
Zdraví krále našeho
nejdříve připíme!
Slavně ať mu sklenky zvoní,
která praskne, co je po ní,
na to nehledíme.
Páni kněží! Jak by vám
sláva se neřekla,
kažte jen, že ti zloději,
co do piva vodu lejí,
přijdou pak do pekla.
A vy práva synové,
Vám neslouží voda;
kdyby lidé vodu pili,
zajisté by svorně žili,
to by bylo škoda.
Mějte páni lékaři
pacientů dosti,
ale místo do lékárny
posílejte do pivárny
své nemocné hosti.
A ten sbor filosofů
není zásluh prázen,
on umí nám vysvětliti,
kolik člověk může píti,
aby nebyl blázen.
14 15
A ty švarné techniky
ať sprovází štěstí,
oni vše vyměřit hledí
a do hospod nejlíp vědí
ty nejkratší cesty.
A co platen drahý kov,
když nic nezahřívá:
kdyby jsme neměli uhlí,
zimou by nám hrdla stuhly,
v teple se to pívá.
Proto tedy připíme
hornickému stavu,
a nejdříve direktoru,
za ním pak celému sboru
provolejme slávu.
A statečným rolníkům,
tomu lidu jádru,
po celý rok plně mlaty,
k tomu ale žádné platy,
stříbro místo hadrů.
A což ten stav hornický,
ten musí se cítiti,
on nám dává stříbro, zlato,
abychom se mohli za to
pořádně napíti.
Jiříček, Zpěvník IV., č. 2336
3 ch vál a šal andy
ja ko „na toM pr a žsk ýM Mostě“
V našem pivováře
Šalanda se skvěje,
A v ní duch se zotavuje,
16 17
Srdce pookřeje.
Když se slunko zlaté,
Ku západu chýlí,
Ze všech končin bodré mužstvo
Ku šalandě pílí.
A jak kdo přichází,
Žbánky se hned schází,
A v nich chutná chmelovina
Skvěle perle hází.
Pak jeden jako druhý
České zpívá písně,
Každé srdce zapomene
Na pozemské tísně.
Pročež moji zlatí,
Šalandy si hleďte,
Do života veselosti
Pilně věnce pleťte.
Jiříček, Zpěvník II., č. 658
4 pi vo a zpěv
(ná pě v 312)
A lou vivat!
budem pivat:
dokud je pivíčko v sudě,
šenkýřka nalejvat bude.
A lou vivat!
budem pívat:
když se tak pivíčko pění,
písnička daleko není.
Z Prácheňska – Erben, Písně (nové vydání), str. 404
16 17
5 pi vo
Dokať pivo neskysalo,
chlapci pime ho!
Dokať děvče nepřerostlo,
chlapci, berme ho!
Kollár II., str. 95
6 pi v ečko
jukel v pa r duBicích
Pivečko jest dar nebeský!
Co vařejí sládci český –
Každý si ho chválí,
Jen když jest vystálý,
Kdo se ho napije,
Každý hned obžije.
Pivo jest nápoj milý,
Neb nás každého sílí,
Ten, jenž v práci chřadne,
Hned po něm omládne,
Každá žíla znovu,
Počne tlouct v tu dobu.
Pivo jest nápoj zdravý,
To každý doktor praví,
Mysl občerstvuje,
Srdce posilňuje,
Plodí samou radost,
Nepřipouští starost.
Kdo nechce pivečko píti,
Ten nemá v světě býti,
Já pak pro pivečko,
Dal bych své srdéčko,
Pro hořké, barevné
Dal bych groš poslední.
18 19
7 kaMar ádi z Mokré čt v rti
(ná pě v 303)
Když jsme se tak sešli,
kamarádi z mokré čtvrti!
když jsme se tak sešli
pospolu,
dejme sobě nalejt,
kamarádi z mokré čtvrti!
dejme sobě nalejt
poznovu;
žena doma hospodaří,
neví, jak se muži daří:
my se máme pěkně,
peníze jsou v pekle;
my se máme pěkně,
peníze ty tam!
Z Klatovska – Erben, Písně (nové vydání), str. 404
(ná pě v 302)
Když jsme se tak sešli,
kamarádi z mokré čtvrti!
když jsme tak sešli
pospolu,
dáme sobě zahrat
a budem veselí,
dáme sobě zahrat
nahoru.
Z Berounska – Erben, Písně (nové vydání), str. 405
8
Připiju ti, můj bratříčku,
na to ti podám ručičku,
ej, pime, nedlime,
a spolu pospolu veseli buďme.
18 19
Komu připil, tomu dodej
a na to mu podej,
ej, pime, nedlime.
Vem si žbánek na své usta,
šak do krku přímá cesta,
ej, pime, nedlime...
Vem si žbánek do své ruky,
ať ho bratři nerozkluky,
ej, pime, nedlime.
Bartoš, Písně moravské, 1901, č. 1524
9 jen pi vo!
ná pě v od j . vor l a
Bratři píme, nápoj ječmenový
Bez chuti voda, vína je škoda;
Věřte, voda tráví,
Ducha v nás udáví,
Síly nedá.
Pravte, bratři, proč tak luna hledá?
Slečna je z rodu, snad pije vodu.
Jen kdo pivo pívá,
Síly si nalívá,
Duch je nový.
Pějme, bratři, píseň každý umí,
Jest němá ryba, vody to chyba;
Žába proto kuňká,
Že jen vodu zuňká,
Zpěv neumí.
Bratří, láska, snad vám v srdci hoří.
Líce i zraky, již planou taky,
Kde se nehasívá,
Dále to hořívá,
Haste, hoří!
Jiříček, Zpěvník II., č. 75
20 21
10 ve spolku pojících
Jeden:
Když chlapci píjali,
dobře se mívali;
které nepíjali:
předce nic nemají.
S b o r :
Pi Janku, pi,
jen se neopi!
třebas přepiješ sto zlatých,
diť to žena zaplatí:
Pi Janku, pi,
jen se neopi.
Jeden.
Pán Bůh nás požehnej,
všecko nám dobré dej,
jak v zimě, tak v létě,
i v druhém životě!
Sbor:
Pi Janu, pi,
jen se neopi!
nebo jak se opiješ,
ženu doma dobiješ,
pi Janku, pi,
jen se neopi.
11 odstr a ňMež vodu...
ja ko str a šá k
Kolem, bratři, zasedněm,
Píme jeden po druhém,
Sklenice nechť zazvoní,
Tvář i čelo osloní.
Nuže tedy sedejte,
20 21
Pobízet se nedejte,
Vypíte,
Nalejte,
Na trampoty nedbajte.
Bratři, odstraňmež vodu
Od našeho stolu,
Pivo se zas nalívá,
který srdce zahřívá.
Žunkejte,
Binkejte,
Nalívat si hned dejte.
Každý z nás ať srdce své
V zpěv a v žert namáčí!
Děvčátek sličná hejna
Ať se kol nás zatáčí!
Pak-li nechtí – nechme je,
Notně se jim vysmějme.
Přijde čas
Záhy zas,
Kdež pak budou hledat nás.
Jiříček, Zpěvník I., č. 163 (str. 152)
12 pi vo
(ná pě v 662)
Těžko trpět žízeň,
bratří rozmilí!
Pivíčko dobré je,
svlažuje žíly,
jak je máme,
tu zpíváme:
Nepudeme domů
až ráno,
až bude ustláno;
22 23
nepudeme domů
až ráno,
až bude den.
Mázíček za mázem
líbezně chutná,
každej se napije,
je jako putná,
sklenici zdvihá,
pěkně zpívá:
Nepudeme domů atd.
Ženuška přiběhne:
„Muži, pojď domů!“
Šenkýř ji uvítá,
vede ji k stolu:
„Pije jen máz,
pan manžel váš!“
Nepudeme domů atd.
Žena počne zpívat ̈
píseň bez noty:
Propiješ naposled
kabát, kalhoty!
Prach nic nedbáš,
jenom zpíváš:
nepudeme domů atd.
Pivíčko pěkně se
pění v sklenici,
každej má rozumu
plnou čepici:
sláva sládku,
též i mládku!
Nepudeme domů atd.
Z Klatovska – Erben, Písně (nové vydání), str. 414
22 23
13 př ipíjení
Melich a r v e vídni
Milý bratře, nalej mi!
To je málo – dolej mi.
Vezmi sklénku do ruky,
Jeď s ní do polední Afriky.
Zdvihni sklénku do výšky,
Ať ji vidíme všickni.
Volej s námi, můj brachu,
Na zdraví věrných Čechů!
Sklenku na ústa si dej,
A ž na dno ji vysrkej.
Po česku umíš píti,
Zasloužíš chválen býti.
Kolem, kolem stolečka
Všem ať slouží sklenička.
Jiříček, Zpěvník I., č. 171
14 žena a Muž pijan
Žena:
Ach, můj muži milý,
můj holoubku sivý.
Poď už domů zas,
diť si už dlouhý čas
v tom šenku opilý.
Muž:
Jej ženuško moje
dej že mi pokoje,
nech se já napijem
dokud ještě žijem,
červeného piva.
24 25
Žena:
Ach, můj muži milý,
diť si už opilý,
i to máš věděti,
že máš ženu, děti,
ach, můj muži milý.
Muž:
Jej, ženuško moje,
sedni si podle mně,
napi se vnínečka
anebo pivečka,
jej, ženuško moje!
Žena:
Nechci tvého vína,
bych též byla svině,
když si otrávený,
rozumu zbavený,
já chci býti moudrá.
M u ž :
Ebatta, mlč babo!
per os titi dabo,
už si tu po třetí
lántzos teringette,
hned spuchne tvé líce.
Žena:
Ach, já zarmoucená!
že sem přinucená
takto si svázat svět,
mladosti mojej květ,
ach, já zarmoucená!
Muž:
Muzikanti hrajte,
šenkýři piva dejte,
co má čert po babě
24 25
rozpučené žábě,
na ni nic nedbajte.
Žena:
Bodejťs hada vypil,
aby tě čert chytil,
když mně máš trápiti,
a vždycky lokati,
budejťs hada vypil.
Muž:
Ebatta, nic nemluv!
neb slyšíš, pif, paf, puf,
dej šenkýři sklenice,
poháry, palice –
nech vyjde z něj zlý duch.
Kollár II., str. 103
15
Sedum let sem neslešél
mozeko hrát;
dneska se jo hoslešél,
nemoh ́sem vodolat.
Hneď sem si zacancuvál
to ševcovskó;
má žena pro mně přišla:
Poď dum, karbaniko!
Ach, ženuško, ženo má,
nemluv tak před lidma,
jestli se já rozzlobím,
bodo to do rána.
A ve, pane hostinské,
déte piva;
já zavdám své ženušce,
habe mne nebila.
Bartoš, Písně moravské, 1889, č. 480
26 27
16 piják
Pivávali naši předkové pivo,
Pime ho také,
zůstávali zaň dlužni,
Zůstaňme také.
Sbor:
Sicut erat in principio
Et nunc et semper
Et in saecula saeculorum.
A men.
Propi synáčku všecko,
Co můžeš,
Nebude soudu, až umřeš.
Sbor:
Sicut erat atd.
Laudate, laudate,
Dejte papat,
Nedáte-li papat,
Budu plakat.
Sbor:
Sicut erat atd.
Laudate, laudate.
Dejte bumbu,
Nedáte-li bumbu,
Tak vám umru.
Sbor:
Sicut erat atd.
Nalej mně, šenkýřko, pivo
Dokud teče,
Dokud teče,
Dokud ti vejdělek
Neuteče.
26 27
S b o r :
Sicut erat atd.
Jiříček, Zpěvník I., č. 162
17 pi vo
(ná pě v 24)
Píme pivo pomaloučku,
dokud teče ze soudečku:
pime pivo, pime je,
šenkýřka nám naleje.
Třebas já byl otrhánek,
jen když já mám piva žbánek:
pivo, pivo červeny
to je mý potěšení!
Z Klatovska – Erben, Písně (nové vydání), str. 404
18
Mám je ženo Brýdo, Kačo Brýdo,
synka Janka, kacafírka, – žbluňk.
Haž já se vopiju,
já je všecke dobijo:
ženo Brýdo, Kačo Brýdo,
synka Janka, kacafírka, – žbluňk.
Bartoš, Písně moravské, 1889, č. 727
19 hněv odložMe
Co budeme dělat, nemáme co píti,
Podstarší se hněvá, nechce nám nalíti.
28 29
Podstarší se hněvá? Já se tady duju,
Dobrou mně nedá? Já mu neděkuju.
Dyž se máme hněvat, jenom se hněvejme,
A le si, podstarší, pozdravení dejme.
Pozdraveni dejme, pěkně poděkujme,
Jenom se, podstarší, pána Boha bojme.
Pána Boha bojme, aby nás netrestal,
Aby si kyselé pivo pak nedostal.
Jiříček, Zpěvník II., č. 65
20 sirotci
(ná pě v 9)
Och, my ubozí sirotci!
my pijem, my pijem,
my pijem, my pijem,
my pijem ve dne i v noci.
Kdyby to pivíčko skonalo,
coby nás, coby nás,
coby nás, coby nás,
coby nás sirotků zůstalo!
Pivo svůj obyčej mívá,
že z moudrých nemoudrých,
z nemoudrých že moudrých
že z moudrých bláznů nadělá.
Dva ho vedou za ramena,
aby ne-, aby ne-,
aby ne-, aby ne-,
aby nekop do kamena.
28 29
Třetí mu nohy srovnává,
tu pravou přes levou,
tu levou přes pravou,
nohu přes nohu přendává.
Kaluže jako dláždění,
sloupům – pům –pům
– pům –pům sloupům,
sloupům dává pozdravení.
Lidi koukají z oken ven,
myslejí, myslejí,
myslejí, myslejí,
myslejí, že jdou s medvědem:
a oni s kmotrem Matějem!
Z Čáslavska – Srov. Suš. 648, 653 – Erben, Písně (nové vydání), 417
21 pijansk á
Naše stará ráno vstala,
Pijáků nám nadávala,
Aby sme nepili a střízliví byli.
A le pime, bratři, jak se sluší a patří,
Pime ho, pime ho, až do rána bílého.
Kde je mládek, tam je stárek,
Tam je taky pivovárek,
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří,
A le píme, bratři, jak se sluší a patři,
Píme ho, píme ho, až do rána bílého.
Kde je stárek, tam je mládek,
Tam je taky vinohrádek,
Kde se víno rodí, tam se dobře vodí.
A le pime, bratří, jak se sluší a patří.
Píme ho, píme ho, až do rána bílého.
30 31
Naše stará, je dudlavá,
Pijáků nám nedávává.
Nedá nám ho píti, chce ho s bečce míti.
A le píme, bratři, jak se sluší a patří,
Píme ho, píme ho, až do rána bílého.
Jiříček, Zpěvník I., č. 157
22
Pohárečku skleněný,
dobré pivečko z tebe,
Pán Bůh pozdrav sklenářa,
aj, co urobíl tebe,
aj, co urobíl tebe.
Bartoš, Písně moravské, 1901, č. 1455
23 logik a pijáck á
(ná pě v 54)
Pívali naši,
píme my taky,
zůstali dlužni,
zůstaňme taky:
propí všecko, co můžeš.
nebude soudu, až umřeš.
Z Plzeňska – Erben, Písně (nové vydání), str. 403
24
Ach, já mám pivečko,
já ho vypíju,
a já ten žbánek,
30 31
hodím na zadek,
já ho rozbiju.
Bartoš, Písně moravské, 1901, č. 1458
25 písně o pi v ě
ja ko „pi s y náčku poMa ličku“
Když se letos ječmen zdaří,
A chmel dobře odkvete,
Sládek nám pivečko zvaří,
Jenž nám hlavy pomate.
Pivo sem, pivo tam,
Muzikanti hrejte,
Jak já vám zaplatím,
Nic se nestarejte.
Není voda, jako voda,
Rozdíl dělat musíme,
Dříve pivo chválit škoda,
Dokud ho nezkusíme.
Když pak skvěle dokázáno,
Že se pivo zdařilo,
Dříve nebudiž přestáno,
Dokud se nevypilo.
Dejž Bůh, ať se ječmen zdaří,
A chmel ať se podaří,
Ať nám sládek radost zplodí
A malvázek uvaří.
Pivo sem, pivo tam atd.
Jiříček, Zpěvník II., č. 654
32 33
26 piják Mudr ák
Když jsou naši pivávali,
též i my pít budem;
oni málo zachovali,
my nic mít nebudem.
Pobudem, nebudem,
světa nepřebudem;
a co po nás zůstane,
kdo ví, kdo to dostane!
Však já nevím, mnoho-li?
živ jsem, nevím dlouho-li?
umřu, nevím brzo-li?
doma nebo na poli:
a co po mně zůstane,
veselým se dostane –
však já nevím, mnoho-li?
Z Bydžovska – Srov. Suš. 419 – Erben, Písně (nové vydání), str. 403
27 pi vo červ ené
ha r fenice v nasav r k ách
Kdo chce ať vždy rozum mívá,
Ať se korbílku držívá,
Střídmosti ať jej požívá
Pivo červené.
Sbor :
Pročež, pokud dýchat smíme,
V bázni Boží pivo píme,
S pivečkem se sesílíme,
Pivo k duhu jde!
Jaké to překrásné zření,
Když se jak smetánka pění
32 33
Pivečko, jenž v světě není
Přes ten nápoj zde.
Sbor:
Pročež, pokud dýchat smíme,
V bázni Boží pivo píme,
S pivečkem se sesílíme,
Pivo k duhu jde!
Pili jej naši předkové,
Byli rozšafní mužové.
Udatni pak co obrové,
O nich chvála jde.
Sbor:
Pročež pokud dýchat smíme,
V bázni Boží pivo píme,
S pivíčkem se sesílíme,
Pivo k duhu jde!
Ať ten rolník dobrý žije,
který nám ječmínek sije,
A potom ať každý pije,
Živ ať sládek je.
Sbor:
Pročež pokud dýchat smíme,
V bázni Boží pivo píme,
S pivečkem se sesílíme,
Pivo k duhu jde!
28
Pivečko v mázku,
mám na tě sazku,
ono se do mě suka
jak po provazku –
dobré je – jak po provazku.
34 35
Pivečko v máze,
ono se třase,
pijme ho, bratrove –
dobré je –
šak nám ho šenkyrečka naleje.
Bartoš, Písně moravské, 1889, č. 459
29 co se patř í
(ná pě v 197)
Kdyby nebylo
pana starého,
tak by nebylo
piva dobrého:
ale náš pán sládek
drží na pořádek,
za to chvalme ho.
Jen kdyby ženy
neškaredily,
když na pivo jdem,
se nevadily,
tak by žádné hádky,
křiky, nepořádky
nikdy nebyly.
Vždyť my mlčíme,
když kávu pijou,
z hrnců mázových
do sebe lijou:
a nám k snídaníčku
ňákou drobeničku
ráno přinesou.
Co vždy bývalo
a co se patří,
toho držme se,
roztomilí bratři:
ženám kávy šálek,
34 35
mužům piva džbánek,
tak se to patří!
Z Berounska – Erben, Písně (nové vydání), str. 412
30
Dyž sem já k vám chodíval,
gořelenku nosíval,
měli ste mně všeci rádi;
a včíl už mně nechcete
dat vašeho děvčetě,
za to ste grobijni.
Já sem dlužen za pivo,
půl desátá zlatýho,
pomož mně, milá, platiti,
dyž s pomohla vypiti
pivečka červenýho.
Bartoš, Písně moravské, 1901, č. 1473
31 káva a pi vo
ja ko „kde je sl á dek, taM je“
Kde je káva,
Sladká šťáva,
Tam se bližní přetřepává,
Kde se káva vaří,
Tam se dobře daří,
Tam jazyk nehnije,
Kde se káva pije.
Pojďme tam a pijme ji,
Ať starosti zmizejí.
Kde je pivo,
Tam je živo.
Tam je také švitořivo,
36 37
Kde se pivo pije.
Tam jazyk nehnije,
Tam klevet přibývá,
Kde se pivo pívá.
Pojďme tam a píme ho
A ž do rána bílého.
Ať se káva
Nebo šťáva
Z ječmínku a chmele dává,
Mužové i ženy
Vedou hovor stejný,
Jeden jako druhý
Jazyk nemá tuhý,
Pročež kdo chce šťastně žít,
Má pivo i kávu pít,
Pojďme tam a píme je
Ať nám jazyk okřeje.
Jiříček, Zpěvník II., č. 655
32 Br atrsk á
(ná pě v 289)
Pí, bratříčku, pí,
je se neopí!
kdybys propil dvojku,
však máš hezkou holku;
pí, bratříčku, pí.
Pí bratříčku, pí,
jen se neopí!
kdybys propil čtyry zlaty,
žádnej za tě nezaplatí:
pí, bratříčku, pí!
Z Bydžovska – Srov. Kol. II., 99 – Erben, Písně (nové vydání), str. 405
36 37
33
(ná pě v 289)
Vezme sklenici do ruky, houpá ji nad hlavou a z pívá
Pí, Honzíčku, pí,
šak jen platíš ty:
dybys propil stouku:
šak máš eště louku:
pí jen, Honzo, pí!
34
(ná pě v 517)
Já ten malej kratyteček,
já ho snadně vypiju:
Sou tu moji kamarádi,
já jim taky připiju.
Z Rychnovska
35 kaBát
(ná pě v 147)
Když bylo to pivo drahy,
tenkrát bylo zle:
já měl kabát roztrhaný
cely na sobě;
nejčko pivo laciny,
já mám kabát zas jiný –
jen že visí na hřebíku
u židoviny!
Z Prácheňska – Erben, Písně (nové vydání), str. 409
38 39
36 vše Marnost
(ná pě v 173)
Skřivánek nevorá,
ani nic neseje,
předce si v povětří
zazpívá vesele.
Pominem, nebudem,
světa nepřebudem:
a co tu získáme,
nic sebou nevezmem!
Z Chrudimska – Erben, Písně (nové vydání), str. 403
37 Mr avné naučení
(ná pě v 173)
Skřivánek, malý pták,
nikdy nezahálí:
ve dne, v noci pracuje,
pána Boha chválí.
Dělejme my taky tak,
jako ten skřivánek:
v jedné ruce panenku,
v druhé ruce džbánek.
Z Bydžovska – Srov. Čel I., 41 – Erben, Písně (nové vydání), str. 404
38 stesk „ř eMeslů“ sl adovnick ých
(ná pě v antonín jiř íček)
Když přijde, přivandruje,
Řemeslo a nebo dva,
Hned uctivě pozdravuje,
Sládek hrubě neděkuje,
Jako luciper kouká.
38 39
Když jest teplo, pít se mu chce,
A ž pot oči zalejvá,
Za hodinu nebo za dvě
Teprv přijde mládek k Tobě,
Přinese žábek piva.
Však ti nedá, co sám jídá,
chlebíček vyjražkovej.
A sám jídá václavíčka,
Vždyť pak nemá svědomí.
Tu podstarší ten pán mocný,
Pracovati poroučí,
Tu máš sbírat, hned nastírat,
Pivo spouštět, rmuty dávat,
Pak se pouštět do loučí!
Jiříček, Zpěvník II., č. 69
39 piják
(ná pě v 517)
Že to pivo nevypiju?
že to pivo vypiju!
že ten žbánek o ten trámek,
že ho taky rozbiju.
Že to pivo nevypiju?
že to pivo vypiju!
tamhle stojí můj kamarád,
já mu taky připiju!
Z Klatovska – Erben, Písně (nové vydání), str. 405
40 41
40 výstr ah y
kr atoch v il v chuchli
Když si mě viděla
Příliš opilého,
Měla si se vyhnout
do pole širého.
Když si mě viděla
Ouzkou cestou jíti,
Měla si se vyhnout
Do žlutého kvítí.
Když si mne viděla
Ouzkou cestou jíti,
Měla si se vyhnout,
Kde slunce nesvití.
Já se vyhýbala,
Nic platno nebyto,
Kvítí ani slunce
Nic mně nezpomohlo.
Když si mě viděla
Hořké pivo píti,
Neměla si za mnouc
Do spilky choditi.
Nařezala klasu,
Přivázala k pásu,
Ach, kýž jsem neznala
Sladovnickou chasu.
41 nalejte!
(ná pě v 488)
Šenkýři hluchej –
plechovec suchej!
40 41
nalej mi, nalej,
však je dost malej.
Šenkýřko hluchá –
sklenice suchá!
nalej zas do ní,
ať mi nezvoní.
Z Chrudimska – Srov. Suš. 652 – Erben, Písně (nové vydání), str. 406
42
Pivo černé jako smola,
ono sa píje, ono sa píje,
jako voda, jako voda.
Bartoš, Písně moravské, 1901, č. 1499
43 korBílek
(ná pě v 495)
Pane bratříčku,
dobrej den, den, den,
dobrej den!
půjčte mi korbílek
na tejden, – den, – den,
na tejden.
„Nepůjčím, nedám,
potřebuju sám
každej den, den, den,
každej den.“
Z Hradecka – Erben, Písně (nové vydání), str. 408
42 43
44 české pi vo, zpěv a děv y české
Když se v lahvi pivo pění,
pěna se co stříbro mění
na tom zlatém nápoji –;
vyprahlá když ústa sladí,
tělo novou silou mladí,
žal hned každý vyhojí;
má-li však lík stálost míti,
české musím pivo píti.
Zpěv když krásný ucho blaží,
srdce trudné libě vlaží,
až mu sladký poklid dá.
Z poklidu pak ples se rodí,
ples, jaký jen nebe plodí,
svět se rájem býti zdá,
český však zpěv musí zníti,
nemá-li ráj snem jen býti.
Dívka když se k srdci vine,
vřelou láskou sladce kyne,
ňadra se mi blahem dmou,
její rtové, záře ranní
k ústům mým se mile sklání:
cit ten vznáší duši mou;
ta však musí Češkou býti,
která mne chce zcela míti.
Jiříček, Zpěvník III., č. 2119
45 piják Malého zrůstu
(ná pě v 208)
Jen ty mně, šenkýřko,
piva nalej,
na mě se nekoukej,
že sem malej:
42 43
máš-li pivo,
1)
nalej mi ho, a já mám peníze, zaplatím ho. Jen ty mně, šenkýřko, piva nalej, na to se nekoukej, že jsem malej: nalej, nalej, dokud teče, dokud ti vejdělek – neuteče. Erben, Písně (nové vydání), str. 407 (ná pě v 206) Jen ty mi, šenkýřko, piva nalej, na to se nekoukej, že já jsem malej. Jsem-li já v hospodě maličký host, na to se nekoukej, mám dluhů dost! Z Prácheňska 1) ty máš pivo,
já peníze;
však já ti zaplatím
do halíře.
44 45
46 skleničk a
(ná pě v 286)
Tahle sklenička,
ta je maličká:
tou se mi opila
moje A nička.
Já jich vypil pět,
ještě jednou pět:
ona jenom jednu,
opila se hned!
Z Táborska – Erben, Písně (Nové vydání), str. 407
47
To je pivečko lahodný,
to je pro vás, šuhajínci svobodní!
To je pívečko jak voda,
to je pro vás, šuhajínci nehoda!
Bartoš, Písně moravské, 1901, č. 150 0
48 př ípitek
Ještě jednou buďme zdrávi,
všichni dobří kamarádi!
kdo chce s námi býti,
musí umět píti,
pány bratry ctíti,
k nim upřímný býti:
to je, bratří, naše ctnost,
zejtra přijít povinnost.
Z Čáslavska – Erben, Písně (nové vydání), str. 412
44 45
49
Dobré pivečko,
dejž je ho z bečko:
ješče be belo lepší,
debe ho belo ze tři.
Bartoš, Písně moravské, 1901, č. 1501
50 podvodn ý šenk ý ř
(ná pě v 604)
Šenkýři! Šenkýři!
povezou tě ke kříži,
zabrabou tě do díry,
že tak malý máš míry.
Šenkýři! co děláš,
že tak špatně dolejváš?
dolej, dolej, jak se sluší,
čert tě chytne za duši!
Z Prácheňska – Erben, Písně (nové vydání), str. 412
51
Ten náš gazda
dobre pivo,
dobre pivo ma;
dyž ho ma, ať ho dá,
šak mu Pambu požehna.
Bartoš, Písně moravské, 1901, č. 1523
46 47
52 Muž pijan
Co pak se to se mnou děje,
žádný mi nic nepřeje;
prstem na mne ukazují,
za ochlastu mne mají:
tak jaký bych hoden nebyl,
abych trochu vesel pobyl,
a své peníze propil!
Kdybych třebas dukát propil,
šenkýřka se nehněvá;
šenkýř se mnou se nevadí,
pivíčka mi nalívá:
tak jako bych hoden nebyl atd.
A lou, páni muzikanti!
z vesela mi zahrajte;
hrajte, trubte na vše strany,
a mne obveselujte:
tak jako bych atd.
Veselosti plná hlava,
v kapse ani krejcaru;
má-li žena jaké groše,
všechny jí je poberu:
tak jako bych atd.
Šel jsem včera do hospody,
v patách za mnou běžela:
jen jsem si dal holbu piva,
už se do mne pustila:
tak jako bych atd.
Vždycky jenom mně vyčítá –
věřte mi na mou víru –
že mám kabát plný záplat,
kalhoty samou díru:
tak jako bych atd.
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její
plné verze je možné v elektronickém obchodě
společnosti eReading.