načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Píšovinky -- více i méně prčovní lyricko-erotické noty k Led Zeppelin - Dezider Fekete

Píšovinky -- více i méně prčovní lyricko-erotické noty k Led Zeppelin

Elektronická kniha: Píšovinky -- více i méně prčovní lyricko-erotické noty k Led Zeppelin
Autor:

Kniha „Píšovinky“ není jen tím, čím by se mohla zdát na první pohled - tedy vtipnou a jazykově uvolněnou sbírkou zkušeností a příhod, týkajících se povětšinou sexu, či obecně ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Machart
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 184
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-875-1764-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha „Píšovinky“ není jen tím, čím by se mohla zdát na první pohled - tedy vtipnou a jazykově uvolněnou sbírkou zkušeností a příhod, týkajících se povětšinou sexu, či obecně svádění a vztahů mezi mužem a ženou, zarámovaných jakýmsi Kunderovským motivem pomsty zhrzeného (ne)milence. Ve skutečnosti jde také o zajímavý intelektuální text, což nezakryjí ani - často, leč poměrně účelně - užívané vulgarismy. Tato záležitost je jasná již na první stránce.
Kniha je nejen výraznou sebereflexí hlavního hrdiny, ale i reflexí normalizační doby, ve které vyrůstal, a raně kapitalistické éry, v níž nyní žije, včetně různých historických přesahů a rodinných i politických souvislostí. Jako potomek v Česku zapomenutých Němců může s dobrým nadhledem pozorovat i středoevropský česko-německý kulturní souboj. Tento zápas nemůže pro něj dopadnout jinak než nerozhodně, protože je to také podmínkou, aby v jiném, nenápadnějším, ale o to důležitějším, zvítězil člověk nad blbcem. Kniha obsahuje též množství úvah, myšlenkových procesů, v nichž se snaží autor co nejjasněji zformulovat určité názory a postoje, a je třeba konstatovat, že většinou dochází k celkem vtipným závěrům a postřehům.
Samotný příběh knihy je pak především jakýmsi vnitřním proudem, který celé toto sebe- i všezpytování unáší dál klidným a stejnoměrným tempem. Autor o knize: „Vlak, v něm muž. Vlak pomalý, myšlenky muže rychlé a často velmi mužné. Normální zdravý muž si také ve svých zdravých myšlenkách nepojmenuje věci jinak než pravým jménem. Sám se sebou a před sebou a sám nejenom v kupé se nebojí ani provokovat a provokace je tedy hodně i hodně různé, nejvíce pak politické a erotické. Ze všech nejprovokativnější je ale jedna nenápadná myšlenka, totiž že vztah mezi láskou a sexem je v zásadě kladný i když úměrnost není vždy přímá. Naproti tomu je úměra jednoznačně nepřímá mezi slušností a komunismem a přes všechno zdání je hrdina slušným hochem. I to co zrovna provedl, než nasedl na vlak, není nic neslušného, jenom možná slušná ptákovina.

Zařazeno v kategoriích
Dezider Fekete - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Píšovinky

více i méně prčovní lyricko-erotické noty k Led Zeppelin

Dezider Fekete


3

illustrations © Ferenc Drozdek, 2012

text © Dezider Fekete, 2012

cover © Kameel Machart, 2012

ISBN: 978-80-87517-64-2


3

1

Teď už konečně dojíždí opožděný vlak -

ne, označení rychlík mu vskutku nepřísluší - na konečnou. Ale co, konečně na

konečnou, tak nějak to má být. Zpoždění

ostatně ani není nijak hrozné, zcestovalý

uživatel drah by ani neměl mít důvod

k zásadnímu vzteku. Někdo takový by

nemohl mít ani hrůzu z bezmocnosti,

které je ve vlaku vystaven, když senemůže rozběhnout za svým cílem sám anamísto toho musí potupně a útrpně snášet tohleto hlemýždí tempo. Mohl by udělat pár užitečných úkonů, nakteré jindy nebývá čas, jako vyčistit zahlcený mobilní telefon nebo odchlupit nos. Jenomže chlupy proklouzávají pod zpocenými prsty, koneckonců jsou už beztak povětšinou šedivé, tedy skoro průsvitné nebo alespoň málovýrazné, a může shovívavě ušetřit zbytečného týrání je i sebe. A paměťová schránka obsahuje většinou erotické i jinak laskavé vzkazy od Ní, které mu je líto mazat. Zamilovaný a nadržený pasažér proto nenachází lepšíhoroztýlení zdlouhavých okamžiků popojíždění vlaku nezáživnýmipředměstími než svoje myšlenky.

Přemýšlí, která z těch dvou milých pohrom ho postihuje víc. Asinastejno. Ale přece, zamilovaný nadrženec nebo nadržený zamilovanec? Neřešil

už jednou něco podobného? Dèja vu? Jo, když se s kamarádem doslovatoili smíchy, když nemohli vyřešit, kdo kdy plavaje čůrá a kdo čůraje plave.

Dobový kamarád je dnes už anonymní, pamatoval by si ho snad jenom,

kdyby se byl tenkrát skutečně utopil.

Co je ale dnes vysoce aktuální a co zapomenutá dávná veselá příhoda

připomíná, je osvobozující nemožnost rozlišení hlavního a vedlejšíhoděje. V rozporu s veškerou svou zkušeností, téměř proti přírodním zákonům

a metafyzicky taktéž nevysvětlitelně, si vychutnává dokonalou milostnou

rovnováhu a bezstarostně si míchá dokonalé spříznění duší snejdivočejší smyslnou tělesnou touhou. Opravdová láska bývá stáčena ze dvou bezedných, nebo alespoň obrovských sudů, kterým ještě zdaleka není vidět

dno. A oba jsou nevyčerpatelně naplněné nejchutnějšími anejomamnějšími nápoji! Nebo přesněji - bývá v jednom nápoj chutnější a ve druhém ten

omamnější. Hlavní ale je, že si může dopřávat kterýkoli, střídat dlelibosti, přičemž nikdy nezůstat dlouho u jednoho. A nejlepší je směs, ze které

nehrozí žádný bolehlav. Takové šťastné období teď prožívá, doposud své

nejšťastnější. Kde byly časy, když jenom tu a tam uklohnil nějaký tenlahbr />

4 5

váč a obvykle pouze jeden. V lepším případě lahváč a k němu placatici.Hluboké citové souznění doprovozeno sexem zoufale nedomrlým, ba někdy

až sexem nedomrdlým, jak by nepochybně usoudil básník sexuolog. Nebo

jindy zase chvilkový pocit dobrého vsuvu nemilosrdně kaženého obavou

z výsuvu a nejhoršího osamění, které mělo následovat. Není horšíosamělosti, než je ve společnosti někoho, s kým člověk nechce být a bez koho

by měl alespoň osamělý klid. Kdepak, teď si může štěstí doslova tankovat

a to ze dvou píp! A znovu a znovu! Miluje střídavě duši i tělo a někdy se ani

nenamáhá se střídáním. A nestíhá obsáhnout celé to závratné rozpětí na

stupnici tvrdosti mezi srdcem naměkko a penisem natvrdo.

Jakoby zapomněl, že nebylo všechno štěstím v posledním období,věru, ještě před pár hodinami byl celý rozklepaný a nervózní z toho, jakdoadne akce. A před pár týdny byl i zoufalý, když ještě nevěděl, jak bytaková akce vůbec měla vypadat. Ale teď, teď byly obavy z trapnosti pryč azůstala blaženost nádherně i čerstvě dokonané msty. Nebo kdoví, možná

mu jenom donkichotství zoufalého činu přerostlo přes hlavu a úplně ho

pohltilo.

Pohlcen a zahlcen o tom nemohl nic tušit, podobně jako člověku ve své

souřadnicové soustavě není dáno odhalit Boží záměry a dokonce anirozmary. Kdyby se Bohu tak chtělo pohrávat s pákou času a různě hozrychlovat a zpomalovat, neměl by lidský červ žádnou možnost tyto změnyzaznamenat, protože by se rovnoměrně měnilo vše, co je schopen svými

smysly obsáhnout. Netušil by, že když si tak zmateně pobíhá po zeměkouli, jednou je to rychleji, jednou pomaleji. Bůh ve své nekonečné milosti

zbavil nedokonalého člověka odpovědnosti i za nadzemské jevy, ba imožnosti jejich bezprostředního pozorování. Nějaký ten drobek Božskéhovjemu Všemocný přesto utrousil a tak i on se mohl právě teď oddávatblaženosti přímo nebeské.

Co tam po donkichotství, subjektivním nebo objektivním. Kdopak by

se v časech všeobecně impotentních mohl posmívat skutečnému astatečnému hrdinovi, statečnějšímu o vědomí beznadějnosti svých počinů?Nemluvě o tom, že to také byla i zábava. Zábava tedy až od bodu zlomu, kdy

se po dlouhém zoufalství rozsvítilo, kdy šla sranda bokem a věděl přesně,

co udělá. Zábavné bylo, jak počáteční šílený nápad ztrácel postupně našílenosti a koho by zajímalo, že možná s tím úměrně rostlo šílenství jeho

vlastní, když to nevnímal sám? Běžný a přirozený proces je ten obrácený,

nejdříve skvělý a jasný nápad, který se přemílá a dolaďuje avyhodnocuje a upravuje a zdokonaluje, až je naprosto jasné, že je úplně nesmyslný.

A teď, právě teď je tady k uchopení unikátní chvíle radosti nad frajersky


4 5

dokonaným skutkem, mocný zážitek v prostoru ovládaným bezmocností.

Mít svou hvězdnou chvíli, neopakovatelnou chvíli, vedle které jsounepodstatné i kroky člověka na Měsíci a srovnatelnou leda s okamžikem, když

kytarový hrdina v koncertní verzi Schodů do nebe přehmátne z dvanáctky

na šestistrunku a najede na sólo! Jakoby stačilo provést a hlavně dokonat

cokoli a je z toho srazu životní veledílo. Ale možná by stačil i pocit, že je

někým, a ne nějakou ubohou odpuzující larvou. Nejvíce by to chtěldokázat babičce, které oblíbeným rčením o všeobecné předposranosti bývalo,

že feferonky nebývají červavé.

Připouští, že původní cíl se jevil poněkud radikálněji, na začátku azatepla byl jednoznačně odhodlán toho dobytka prostě zabít. Jakkoliupřímně myšleno, jisté potíže s provedením tohoto ušlechtilého záměru sedostavily velmi záhy. Probral možné i fantastické alternativy fyzickélikvidace, aby si uvědomil, že představa hajzla v mukách na tisíc způsobů je sice

lákavá, ale provedení a bezpečné zajištění inkognita nesvede. Najednou,

a po velmi dlouhé době sahající až někam do dětství, mu chyběli přátelé.

Takoví ti chápaví, kteří by se neptali a obstarali by bouchačku nebo jed,

a také užiteční, protože by spolehlivě věděli, kde je sebrat. Věděli by, že

cokoli s tím hodlá udělat, je určitě to správné a nutné. Ale takové neměl

a sám byl srab. Což je i vcelku blažený stav, který sice brání přátele mít, ale

přitom zároveň pohodlně umožňuje toho ani nelitovat, protože srab netouží po svědcích svých ubohých činů a nejlépe mu je samotnému. A mohl

jinak vzývat nostalgii po zašlých časech, oblékat se staromilsky, nositklobouk nebo aspoň čepici s bambulí, holit se břitvou, kouřit dýmku,poslouchat hudbu pro většinu současníků pravěkou, mírou osobní statečnosti byl

zoufale moderní. I ona touha po mstě náležela ke slavnějším dobámdávným a minulým a hrozila narušit křehkou vnitřní harmonii výploducivilizace 21. století. Zabít ho chtěl, žel neuměl. A učit by se to věru bál, když

se to ani není moc jak naučit a již na první pokus je bezpodmínečněnutné prokázat jistou dovednost. Svědomí by ho nežralo ani zlomek vteřiny,

hajzlovi, který kdysi ublížil Jí, by dovedl ublížit mnohonásobně víc, úroky,

kterými by splatil tuto sviňárnu, by nedovedla znehodnotit žádná inflace.

Ke všem myslitelným scénářům spravedlivé odplaty ale přináležela jako

neodvolatelná doložka varianta s neveselým koncem, kdy by okolní svět

sám neschopný ztrestat darebáka neprojevil žádné pochopení prozáslužný čin a obětí této neschopnosti by se stal on sám. Nedokonalý světselhávající ve výkonu spravedlnosti popuzeně a ješitně trestá neúprosně ty, kdo

se o to pokusí za něj. Tedy když je dopadne.

6 7

On by i při své draze získané vyčůranosti dopaden nejspíš byl, nicji

ného si ani nedovedl představit. Možná by něco svedl i bez oněch přátel,

možná by to zvládl chladnokrevně, ale zajisté by ho doběhla nějaká úplně

drobná, ale přitom zásadní a osudová pitomost jako podle scénáře něja

kého filmu noir. Věci se umí vždy nejlépe zamotat samy. Když chce někdo

schválně zachumlat pár drátů, povede se mu to jenom s velkou námahou.

Ale když ony drátky a kablíky nechá pohozené na stole, propletou se kne

rozmotání bez jakékoli dopomoci. A k nečekané a neřešitelné šlamasty

ce postačí zapomenutý lístek od čistírny, chybně zaparkované auto nebo

i stoletá střevní kolika. To poslední sice jako důvod k průseru v žádném

alespoň vážném filmu nikdy neviděl, přitom se nabízí už i samotnýmná

zvem. A modernější doba pak přináší nástrahy jako zapomenutý kusnako

pírovaného textu v paměti, který se pak někde velmi nemístně vyvolá.

Naproti tomu pokušení odhodlat se k větší důslednosti podporovala

jedna zajímavá zkušenost: Pohromy se projevovaly vždy velmi svéprávně

a nenuceně, přicházely vždy neočekávaně a nikdy si nenechaly vnutitžád

né představy. Podle toho by pak mělo stačit si něco špatného představit,

jenom aby to nikdy nenastalo. Možná se ze stejného důvodu ani nikdyne

stane, aby měl autonehodu nebo rakovinu někdo, komu člověk přeje to

nejhorší a má k tomu i nějaký vznešený důvod. Mstu si člověk musí vy

konat celou sám, prozřetelnost mu s tím obvykle nepomáhá a musí jí být

vděčný, když mu v ní alespoň nebrání.

Nicméně triky s představami katastrof rozhodně nepostačovaly jako

zajištění rizika hrozící výměny vlídného domova skýtajícího teplo avyso

ce kvalitní heterosexuální sex za chlad věznice s pohlavním životem vroz

sahu od žádného k nucenému ukájení rozmarů jenom okolnostmistvoře

ných, a proto často i mocných a svalnatých buzerantů. To byla ještě horší

perspektiva, než kterou míval před sebou jako hrozbu hrdinský mstitel

z dávných dob, totiž přijít jenom o život. A před sebou samým mohl klidně

přiznat, že život bez Ní by pro něj nebyl žádným životem. Tak se přitom

bránil závislosti na ženské a tolikrát předtím se jí i ubránil! Bylo mu to už

teď jedno, úplně Ji přijal, oddal se Jí a kašlal na závislost i nezávislost.Ně

jakou závislost si mohl dovolit i on, v podstatě žádnou jinou ani neměl.

Chtěl Ji pomstít, ale současně nedovedl, nemohl, nechtěl riskovat, že by

tím o Ni mohl i přijít.

Takže kolem dokola, suma sumárum, celkem vzato, sečteno apodtrže

no, musel se smířit s tím, že hajzla nechá žít. Přišly na řadu různé formy

tělesného i hmotného ublížení, u nichž ale bylo patrné, že hrozbyzůstá

vají obdobné jako u hajzlova utracení, přičemž elegance gesta nepoměrně 7 a mnohem patrněji ubývá. Rozbít mu okna, propíchat pneumatiky, psát anonymní výhrůžné dopisy byly už vesměs zbabělé projevy hluboce pod hranicí důstojnosti.

Zato frajerské by bylo mu jich pár natáhnout, ale prát se moc neuměl.

A co kdyby jich víc schytal, než by dovedl nadělit? Kde je tady spravedlnost,

když by měl u toho utrpět bolest i on? Ne, ne, žádné primitivní násilí.

A co kdyby, co kdyby a možná a třeba stačila jistota, že je pravdazjevena? Chlápek provedl sviňárnu někdy před pětadvaceti lety, nikdy ho to

netrápilo, možná na to zapomněl nebo nikdy nepamatoval, protože byl

i v nějakém neurčitém stupni opilosti, možná to byla sviňárna i vcelkurutinní a jednou z mnoha podobných, lišící se v tom podstatném bodě, že

se týkala jeho a především Jí. Teď by to sviňáka konečně dostihlo,zoufale by o ničem nechtěl vědět, možná by si ani nic nepamatoval arozhořčení by dokonce ani nebylo předstírané. Byl by zloduch dokonale zaskočen

nezničitelnou pravdou, Bože, jaká nádhera! Pravda bude poznaná a pravda

bude šířena! Křest a evangelium, vlnění pravdy bude vyvoláno vektorem

indukce B jako baptisma a vektorem intenzity E jako evangelium. Pravda,

tehdy na přednášce z elektromagnetického pole neznal ještě tuhletumystickou analogii, ale jinou, neméně důležitou. Za E dosazena prdelatá akozatá spolužačka Eliška s havraní kšticí a z ní trčící nezkrotnou vlnkou, za B

štíhlá pihatá zrzavá a tedy úplně jinak, ale rovněž dráždivá asistentkaBětka by spoluvytvářely vlny smyslné. Dva projevy, elektrický a magnetický,

téhož pole elektromagnetického, dvě různá vtělení Alžběty, patronky jeho

rodiště v jednom milostném poli. V polohách kolmých, kosých irovnoběžných s nimi v duchu rotoval a divergoval přesně, jak kážou Maxwellovy

rovnice i s důsledkem zaznamenaného, prokazatelného až hmatatelného

růstu hustoty náboje. Bohužel zůstalo u teorie, experiment se nikdyneuskutečnil. Škoda. Nebo o důvod méně váhat teď. Teď a tady už nešlo jenom

o nějaký rozmar, ale o počin, který vnímal jako poslání. Navíc když sinetroufl na onu konkrétní sestavu dvou elektrizujících-magnetizujícíchkrásek, neznamená, že mu štědrý osud nedosadil do lože jiné dvojicepřitažlivých proměnných později, elektrizujících až ke zkratu mezi očima akoulemi a magnetizujících péro jako bezmocnou ručičku kompasu.

A najednou a nakonec se rozhodl, co konkrétního provede. Bláznivá

doba si holt žádá bláznivé skutky. A doba moderní zase nabízí moderní

pomůcky, jako jsou mobilní telefon a bulvární tisk. Kromě toho věděl, že

nelze otálet. Čas by mohl i nějakým nedopatřením vyléčit jeho spravedlivý

hněv a to nechtěl v žádném případě dopustit. Nebyl už tak mladý, abymohl brát čas za všelék na každou bolest a křivdu. Čas od času a stále častěji 9

zakoušel i jeho zlomyslné škleby i vedlejší účinky léčby a začínal tušit, že

z batohu, který sebou vleče, ubývá dárků a přibývá v něm promarněných nadějí. Ani víno nezraje donekonečna, má svůj pravý čas. Znala ho ibabička, věděla přesně, kdy je špek akorát zpěněný a cibulka správně zlatá, aby je zalila rozmíchanými vejci, když mu dělávala smaženici.

Zacházet s časem se už měl možnost jakžtakž naučit, aniž by popíral prostor k dalšímu zdokonalení, který mohl nabídnout jenom sámdalší čas. Bylo tady už pár rozhodujících momentů, které ho nadobrozbavily lehkomyslnosti a vyškolily k úctě. Věděl, že se čas dovede tvářit z každé

strany jinak. Nebyl nikdy ve vězení, přesto tušil, jaké to je, když se z nějvyjde. Strávil k tomu dostatečně dlouhou dobu v jednom zbytečném svazku,

na kterého konci byla sice úleva, ale také zděšení nad nesmyslnou ztrátou

tolika let a když se onen čas na začátku tvářil lhostejně, jakože času dost,

o nic nejde, na svém druhém konci udělal na něj tentýž pěkně hnusnou

grimasu.

Jindy si zase žena, kterou miloval, vyžádala čas oddechový.Oddechový čas od lásky? Co je to za nesmysl? Copak hrozil nějaký zdrcující nápor

soupeře, že vzal zkušený coach time break? Ale nezbylo, než to vzít navědomí a pak co nejdříve i zapomenout. Dotyčná se po pěti letechhybernování, tedy jenom vůči němu, jinak si zřejmě užívala plného života nejplnějšími doušky, probrala a prý konečně už ví, že o něj ještě stojí. Zbláznila

ses, náno? To jsem měl zůstat celou tu dobu stát jako sloup, než si měblahosklonně vyzvedneš odsud, kam jsi mě kdysi znuděně odložila, huů, tak

jsem tady!? Nestihl jsem ti vyprávět, viď, že jednou jsem takhle zoufale

čekal na slečnu bezmála dvě hodiny a dostaveníčko nebylo v nějaké teplé

a pohodlné kavárně, ale na rohu studené a deštivé ulice a jak jsem sestyděl, když pak „šla kolem“, jenom aby si ověřila, jestli na ni ten neskutečný

blbec ještě čeká? Jo, to byly dobře investované dvě hodiny, díky nimneměřím čas taktem procesoru nebo akcelerací auta a dávno už vím, že kdo mi

je skutečně blízký, nebude mým časem bezohledně plýtvat, ale věnuje mi

i ten svůj a ani mu z něj nijak neubude. Tys nechtěla podle tvých slov svůj

čas se mnou promrdat, přičemž bys dovedla ten můj tak snadno a bezvýčitek promrhat, jak by konstatoval i básník manažer.

Že se s časem nesmí ani kupčit, mu bylo jednou velmi názorněpředvedeno. Podřimoval si v dálkové autobusové lince na sedadle hned zařidičem a probralo ho naléhání netrpělivého cestujícího, který chtělzastavit. Prý bydlí tady kousek a zastávka je ještě dost daleko. Řidič se zdálneoblomný, chrlil předpisy, zdůrazňoval odpovědnost, hrozbu špatnéhopříkladu. Nakonec ale jeho lidsky přirozená velkorysost neodolala prosbám


8 9

o půlhodinu života, kterou může někomu věnovat. To by i šlo, radost dát

takový dar stojí i za drobné porušení předpisů. I přijmout dar je vždyradost a pak je také radostí za něj poděkovat, čili tolik radosti snadnopřeváží nad každou opatrností. Netrpělivec sice získal svou kýženoupůlhodinu, ale nijak si jí už neužil, jenom ji směnil za štěstí umřít blízko domova.

Když se otočil na silnici, aby ještě jednou kynul na pozdrav řidiči, byl utoho smeten náklaďákem z protisměru.

Kromě toho, že už znal hodnotu času z mnoha pohledů, uměl jím išetřit a občas už správně poznat, kdy k čemu nastává pravý čas, odmítal

strkat hlavu do písku. Kdo to dělá, vystavuje se nebezpečí, že mu někdo

ošuká jeho vyšpulenou řit a ani nebude vědět kdo, jak říkávala babička.Říkala to vůbec babička? Třeba ani ne, nicméně to tak určitě bylo.

Netrvalo to proto ani nijak dlouho, ve srovnání s dojezdem otravného a couráním důsledného, ale na coury přitom skoupého couráku, který

ho měl už konečně přivézt k Ní, vypadalo oněch pár dnů skoro jako pouhý

okamžik, než přestal snít a vypravil se do onoho málo prosluléhoprovinciálního divadla a provedl obhlídku místa činu.

2

Kouřila, a to ho bezmocně bolelo, aleještě bezmocněji vzrušovalo. Bál se o Ni, že

Se ničí, nedovedl být netečný kvšeobecnému frontálnímu hartusení o hrůzných

důsledcích závislosti na cigaretách.Představa Jejích zčernalých plic byla bolestivá, a když ji nechal na sebe troškupůsobit, bolest rostla do něhy vzešlé zesoucitu a lítosti nad Její neschopností porazit

zhoubnou závislost. No a ona takováněha se nezdá, ale je pak leckdy schopna způsobit i pořádné vzrušení. A vzrušení živila i lehkomyslnost apovznesení nad nějaké budoucí starosti nejlépe vyjádřené zapálenou cigaretou mezi Jejími rty.

I první věta, kterou vědomě a nenávratně překročil zónu pohlavníneutrality a zahájil lov, souvisela s kouřením. Když spolu poprvé seděli vkavárně a Ona si zničehonic sebevědomě vyhrabala z kabelky cigarety, vyndal

pohotově sirky a nenacvičeným, ale povedeným gestem, ve kterém lovecké

odhodlání hravě porazilo situační nervozitu a nesmělost, Jí připálil.

„Je to tak lákavé...“ ozvučil svůj bravurní akt svůdce.

„Zajisté. A proč?“


10 11

„Sdílení neřesti s dámou nemůže nechat chladným.“

To pak ale mělo zůstat pro něj na dlouho jediným vlažnějším vjemem,

jelikož i nenápadný sexuální výpad byl i bez výzvy „garde“ dámou i bezpomoci gardedámy neomylně vykryt a jako protizbraně bylo použitovydatné chlazení. Ale když už už ono „přátelství mezi mužem a ženou“ hrozilo

časem a možná zajímavými, ale nekonečnými hovory i výměnou e-mailů a sms přerůst za obludnou a pro lovce potupnou mez, byla to cigareta, která přispěchala v pravý okamžik na pomoc. Nechal Ji tentokrát připálit samotnou, jenom se na Ni se zalíbením díval a na nejmenší spikleneckou odezvu v Jejích očích vyrazil do lehkého nenuceného polibku, který Ona pozvolna odměnila svou smyslností a vášní. Právě lehkost a s ní nabídnuta

svoboda odmítnutí měla na nepatrně feministicky postiženou osobustrhující účinek, který štědře oplatila jemně muškátovou příchutícigaretového dýmu ze Svých úst. Cigareta dotvářela i Její obraz darebné holky,kterému by marně zkoušel odolávat a rovnou si ho raději zamiloval.

Když pak nadešel čas, získala si cigareta velmi odpovědné, protožezároveň i jediné místo mezi jejich erotickými rekvizitami. Pomůcka jediná,

ale zato všestranná, líbilo se mu dívat se na dým prostupující Její bohatou

hřívu padající na jeho rozkrok, líbilo se mu, když Si dopřála dlouhý avydatný šleh dýmu, když do Ní právě zespodu vsouval penis a Její nepatrně

vzrušenější chvění Ji nepopíratelně usvědčovalo z dvojnásobné rozkoše,

když Ji těšily šuk i šluk společně. On si tu a tam s Ní také rád potáhl apochopitelně mu cigareta chutnala nejlépe, když byl filtr předtím ochucen

Její píčou. A nejmilejším a nejněžnějším kuřáckým počinem bylo líbáníJejí kundy, když Si u toho jenom tak rozkošnicky vyhulovala.

On jinak nekouřil, už v dětském věku vyčerpal vášeň k cigaretám, nebo

přesněji k jejich krabičkám. Sbíral je, jako jiní sbírali známky, v jeho dětství

ještě mohly být hezké a líbivé, různých tvarů a barev bez povinnéhobububu téměř přes polovinu své plochy. Značek existovalo ještě mnohem více, ameriky se říkalo i britským, legendární byly francouzské díky svéjinakosti, ale také síle. Komunistický folklor se pak i v této oblasti postaral oumělou nedostupností vyvolanou vzácnost některých domácích kuřiv jakonaříklad Sparet v tvrdém balení nebo Clea plněných českým, a nikoli vrámci vynucené bolševické spolupráce bulharským čmoudícím tabákem.

Přesto se nemohl zdržet a pokoušel se Ji přesvědčit, aby s kouřením

přestala. Vyčítal si, že oddáváním se vášním s příchutí nikotinu v Ní sklon

k nezdravé neřesti ještě více podporuje. Alespoň to mohlo dodatdůvěryhodnosti jeho argumentaci: Lásko, já přece nejsem mravokárce, mně se to 11

hrozně líbí, ale zřeknu se toho svého fetiše pro dobro věci, ostatně mi jich

pořád dost zbude...

Ona v tom viděla především zásah do soukromí, které Si sice jindyvelmi bedlivě hlídala, ale jeho obětavá starostlivost Ji zase dojímala avýslednicí bylo zachování statu quo. Čili nezlobila Se na něj za poučování, ale

také Si vesele kouřila dál. A na jeho slova o tom, jak sice miluje Její první cigaretu, která Ji zkrášluje, ale nenávidí miliontou, která Ji vraždí,odpovídala bezstarostně, že je teprve u nějaké té ani ne padesáté tisící, což jejenom kousek za dokonalou krásou a smrt pořád v nedohlednu...

Nezbylo pak, než se smířit a přijmout. K prvotní touze po sdílenívášně pak nepozorovaně se vkrádající láska přidala i odevzdané sdíleníbolesti. Postupně se pak přestal zlobit na Její kouření a jako předmět jeho zloby

nahradilo hysterické protikuřácké tažení, kterého křižáky statečněnenáviděl, protože pořádali na jeho milovanou hony málem jako na škodnou.

Přestal nakonec i s básníkem hygienikem řešit, jestli je Její vášeň vícsmrtící nebo víc smrdící a nikdy Ji už nevyhání kouřit někam ven, kde by Jí

chlípný vítr ukradl polovinu cigarety.

3

Divadlo bylo spíše neformální, kezpůsobení rozruchu by se bylo hodilo lépe něco

tradičnějšího a konzervativnějšího, ale

neměl na výběr. Chtě nechtě se musel

spokojit s tímto experimentálnímstudiem, kde mu chyběli seriózní a důležití

pánové a hýkající paničky, aby vytvořili

vhodné kulisy v divadle jeho osobním.

Cíl byl za hvězdu tady a nikde jinde anikam jinam by ho hostovat ani nepozvali.

Tedy s onou hvězdou to nijak slavnénebylo, byl druhořadým hercem a teď už navíc i starým. Pokročilý věk ani

omezený kariérní úspěch lotra ho ale nijak nedojímaly, neznal před ním

slitování ani odpuštění. Nedokonalá světská spravedlnost nabízí ipromlčení, co vlastně znamená takové promlčení? Dlouhé, předlouhé mlčenlivé

polykání hořkých slin obětí, které jim pak ještě jednou zpátky do tvářejako ani kravským žaludkem nestravitelné plivne společenství očištěním

zločince, protože ho nebylo schopno včas potrestat? Jeho ale vede ruka

Boží, alespoň on o tom nepochyboval a mlčet se proto v žádném případě nebude. Bude se namísto toho pípat, zvonit i dělat hluk těminejprotivnějšími znělkami mobilních telefonů. 13

Bylo dopoledne a paní v pokladně byla zaneprázdněna telefonem

a současným listováním v nějakém seznamu, a nezmohla se na obvyklé

„Kampak, mladý muži?“, když kolem ní bez zastavení prošel. Nebo jí jeho

přítomnost v ospalé a ležérní atmosféře ani nijak nestála za pozornost. Sál

byl kvůli úklidu otevřen a uklízečky ho ignorovaly úplně, když se ispontánně zatvářil přiměřeně technicky a nikoli jako čumil. Musel vypadatjako technik, když proměřoval očima drobné jeviště a ze tří stran hoobkloující hlediště o pár řadách pro nějakých snad ani ne sto lidí. Nic moc, řekl

si. Ale aspoň se tady dobře rozmístí šest mobilů, dostatečně blízko jeviště,

aby rušily vystupující a přitom se daly rozptýlit v celém hledišti.

Vietnamský obchodník neřešil, k čemu mu bylo tolik telefonů a mohl proto nákupem všech obšťastnit jednoho jediného, dokonce i dostat jeden zdarma. A kdyby se Asiata někdo ptal, jestli u něj někdo kupovalhromadu mobilů, určitě by nevěděl, nechtěl vědět ani nemohl vědět. Je téměř nemožné, aby se stížností na jeho akci někdo uspěl u policie, ale bavilo ho myslet na to, co kdyby. Po čem by tak policie mohla jít? Po podezření ze spáchání trestného činu trapasu? Kolosálního trapasu? No, na nějakoupomluvu by to ale zřejmě bylo. Fízlové se kvůli tomu nepřetrhnou a zabývali by se tím leda v případě, že by jim někdo předložil hotový případ se všemi fakty a důkazy. Jistá obezřetnost proto ke škodě nebude, k odeslání sms si vybere internetovou kavárnu s ukrajinskou obsluhou, což zajistí žádoucí mírně zvýšenou hladinu komunikačního šumu.

Bude dobré poopravit i svůj vzhled. Nechá si nenápadně zapustitvlasy delší, než obvykle mívá a po splnění mise si je dá ostříhat. Nejlepší by bylo mít i nějakou nenápadnou čepici, nejlépe kšiltovku, kterou si vdivadle sundá, aby přes něj bylo vidět. Proč by ale přes něj měl někdo koukat? Koupí si jednoduše místo do poslední řady, beztak se bude musetnepozorovaně vytratit během představení.

Knír ani vous si nechat narůst nemůže, protože by tím vyvolal Jejívšetečné dotazy a popichování. Nebo by se Jí to naopak zalíbilo a otravovala by, aby si je zapustil opět poté, co by se po akci oholil. Nezbude, než si je udělat nebo obstarat nalepovací, to bude prča! Parádní věc, taková msta. Kolik fantastických věcí si ještě díky ní vyzkouší poprvé v životě! Kolikpozapomenutých a nikdy nesplněných dobrodružných dluhů klukovství mu tato avantýra splatí!

Případ brýlí to nebude, ty už jednou, i když hodně dávno, nosil. Anebylo to lecjaké nošení brýlí! V sedmé třídě základní školy se rozhodl, že je

právě pravý čas vypadat jako obrýlený John Lennon. U pravidelné lékařské

prohlídky šikovně nasimuloval, že neumí přečíst spodní řádky, nejmenbr />

12 13

ší vůbec, ten další nad ním si pletl hodně a třetí jenom tak trochu. Takhle

systematický přístup přinesl své ovoce, ani odborná očařka neprokoukla

podvrh a předepsala mu kýžená orámovaná sklíčka o poloviční dioptrii.

Akorát obtloustlý hoch, jakým býval, nepřipomínal ani tak moc slavného

beatlovce, ale velmi podobně zakulaceného a rovněž brýlatého představitele dětského televizního seriálu, což mu houfy spolužáků neopomíjely

dávat najevo. Záhy se proto chtěl onoho hyzdícího artiklu zbavit, jenomže

doma i ve škole ho v dobré víře a zájmu jeho zraku pořád napomínali, když

si je sundával, nebo je měl vytažené na čele, což dělal velmi často, protože

takhle to alespoň nepostrádalo jistou frajeřinu. Nedalo se jinak, nežprotrpět půlrok do další prohlídky, kde nechal svůj zrak zázračně zlepšit až do

pohádkově bystrozrakého.

Bude těch mobilů šest? Nebudou stačit tak čtyři? Musel ještěpromyslet, co ve svých zprávách sdělí, jestli bude opakovat to samé hutnésdělení, nebo na ně nějakým kódem či klíčem rozloží svoje napínavé povídání,

ať mají diváci zkaženého představení i nějakou hru? Ta jeho by mohla být

i působivější a nebudou ani muset litovat. Až zprávy odešle, měl bymožná ještě z budky, aby nebyl identifikovatelný, prozvonit mobily rozházené

v divadle. Automat bude nejlépe někde mezi kavárnou a nádražím, aby pak

stihl doběhnout na vlak. Blbost, jestli to bude příliš blízko, bude jasné, že

odjel a konkrétní směr se snadno odhadne podle toho, co tou dobouodjíždí. Zase jestli to bude daleko, tak riskuje zbytečným zdržením u místa

činu. Vždyť si může vzít na odesílání svých zdrcujících zpráv další mobil,

který vzápětí odhodí. Pak ale bacha na otisky! Takže dohromady pěttelefonů a k tomu pár rukavic, Nguyene. Nene, vyskakovací kudla ani zdobený

pásek nebudou potřeba. Už tak to poleze do peněz! Msta je ale věc luxusní

a za luxus se holt platí.

Další náklad budou představovat vstupenky na představení, kterémusí poslat bulvárním žurnalistům. Pošle jim je s nějakým tajuplnýmpříslibem, jakože bude rošambo, tedy přiměřeně vzletnějšími slovy. Možná se

jim lenochům ani nebude chtít namáhat tam přijít, co by mohli čekatzajímavého a prodejného od venkovského divadla? Bude to ještě chtít vymyslet nějakou pořádně lákavou návnadu, aby tam přišli alespoň tak dva.

A co když se jim ani pak o skandálu nebude chtít psát? Antihrdina nebyl

žádným miláčkem médií, mohou si říct, že jim tenhle pakouš ani nestojí

za jejich drahocenné řádky. On mu ještě, hajzlovi, prokáže službu, když se

o něm projednou napíše. Připraví mu jeho čtvrthodinku slávy, takovou,

jakou mu nikdy nemohlo vynést jeho ubohé komediantství. Bude si na ní

muset dát pořádně záležet, vzkaz na smskách, kterým naruší jeho výstup, 15 ho musí znemožnit a potupit, aniž by nedejbože vyvolal nějakounegativní reklamu a nevzbudil pro starého grázla ještě i nějaké sympatie. Ale když má lotr nějakou naději ze všeho vyváznout nepoškozen, ba i posílen, dělá to alespoň mstu spravedlivější. Bude obviněn bez jakýchkoli důkazů. Bude se vztekat, bránit, možná i soudit. Třeba se i očistí a získá nějakézadostiučinění. Podezření už ale ze sebe nikdy nesmyje, veřejné mínění presumpci neviny neuznává a nepotřebuje žádné důkazy.

Důkazy nepotřeboval ani on, stačila mu víra v Ni. Přece by mu nikdy

nelhala. Nebo i kdyby někdy ano, v této věci určitě nikdy. Nemělazapotřebí se dělat zajímavou, ani se nechat litovat.

Ne, nepochyboval o tom, že Jí ten dobytek provedl něco hnusného.Nebyl pro Ni ani žádný problém před ním přiznat, že spoustu chlápků sváděla

nebo někdy i jenom tak pro nic dráždila. Co ho ale žralo a co nešlo nijakzjistit a nikdy by se neodvážil Jí na to zeptat, byla hranice Její provokace. Proč?

Žena přece může provokovat mužské smysly, kolik se jí zlíbí, je to jejínezadatelné ženské právo. A klidně i její rozkoš. Tak v čem je problém?

Problém byl v tom, že ani on sám neměl úplně čisté svědomí, kdyžjednou takovou provokaci neustál a vrhl se na dotyčnou a pak i hodněpřekvaenou provokatérku jako zvíře. Nevnímal nic, ze všeho nejméně pak její

protesty. Neměla si přede mnou tak vyzývavě krémovat ty svojefantasticky vzrušující nohy, říkal si, když do ní nelítostně soukal svůj úd. Pravda,

děvče si mohlo vybrat jiný způsob, jak mu po kolejním mejdanu dátnajevo, že se chystá spát, když se tak hezky zapovídali a skoro si ani nevšimli,

že zůstali sami. Mohla očekávat, že taková příprava do postele vyvolá jeho

nesmiřitelnou touhu její postel s ní ještě chvilku sdílet. Odpor ani nebyl

nijak výrazný, kdyby se bránila odhodlaně, těžko by ji úplně zvládl. Během

vynucené soulože protesty ochabovaly, až přestaly. Jen si to klidně odbav,

prasáku, jsi mi ukradený, dávala mu najevo. Prasení tak bylo díky jejílhostejnosti vcelku pohodové, nesnesitelná ovšem byla tíha její morálnípřevahy, která na něj po skončení dolehla. Bylo mu odporně. Ona se tvářila, že

ho nevnímá. On krátce mlčel, čili dlouho zticha nevydržel a začal blábolit

nějaké naprosto troubovité a hlavně neúčinné omluvy. Tedy jako neúčinné

se dlouho jevily, navíc dlouhost chvíle byla hodně natažena její trapností.

V čase reálném totiž oběť jeho nedávno minulé brutality jeho přítomnou

stupiditu nijak dlouho nesnášela.

„Těch keců by už stačilo,“ otočila se k němu vlídně nejenom tváří, ale

celým tělem, přičemž ho obejmula svým stehnem tak, aby si o něj conejdráždivěji otřela svou nečekaně a hned tak nehorázně vlhkou píču. Jaká

to byla úleva, jak byl vděčný velkorysé bytosti, která ukryla jeho protivný 15

stud do svého něžného objetí! Jak bylo nádherné milování na druhý pokus a v její režii!

Téměř celou noc z ní nevytáhl penis, který se v ní skoro nehýbal, jenom

si do ní jemně, jemňounce přimrdával. Téměř celou noc si přitom šeptali,

usmívali na sebe, a soupeřili u toho v laskavosti. Snad zvítězil, moc si to přál a ona ho možná zvítězit i nechala, a jako odměnu dostala ještě větší

kus vítězství. Stud byl nadobro a úplně poražen a zničen. Úplně a všechen?

Bohužel nikoli. Proč by jinak nebyl s touhle úžasnou ženou, když ne dodnes, tak alespoň ještě nějakou dobu po tom svém ohavném činu, za který

se už její zásluhou ani nemusel tak moc stydět? Přece by ji dovedl milovat!

Ano, zajisté by dovedl, ale stud, který byl jenom milováním a tedynejmilosrdněji ochromen, a který opětovně pocítil jako nepříjemný studenýprůvan na svém penisu, když ho z ní jednou musel vytáhnout, protože s nínešlo zkamenět a navěky v ní zůstat, mu v tom nemilosrdně zabránil...

Když nebylo možné tímto způsobem získat blízkost jedné určité příjemné a zajímavé ženy, ani jenom ještě někdy zopakovat okamžiky vášně

a něhy, alespoň větší ohleduplnost vůči ženám si díky příhodě osvojil.Doadl jako dobře vychovaný kluk, kterého přistihnou na hruškách a nemusí

ho ani nijak potrestat, v dalších zlodějinách mu účinně brání ostuda.

Nějaký trest ho ale stihl. Ženy jsou jako ovoce příliš vzácné, než aby se

daly jenom tak trhat, rostou vesměs daleko i vysoko, cesta k nim snadná nevede a musí ji ony samotné ukázat nebo alespoň naznačit směr, jinak je zaručené bloudění nikoli s vidinou perníkové chaloupky, ale nějakéhnusné zchátralé boudy, zato s pravou ježibabou. A on si zlým skutkem slušně oddělal orientační čidla, kterými by mohl přijímat a rozeznávat jemnévýzvy ženských smyslů i smyslna a byl tím odsouzen k nucené zdrženlivosti a z ní plynoucích neodvratných a nenahraditelných milostných ztrát.

Naštěstí nevyfasoval doživotí, že nastal konec trestu, poznal během

vášnivé noční debaty s jednou známou, kdy téměř ani nemyslel na sex.Nebo jinak, myslel a myslel hodně, protože ho lákala, ale kvůli nějakýmnevysvětlitelným, nepochopitelným i neuvěřitelným zábranám si na ni nikdy

netroufl. Ve velmi správné chvíli však způsobila dokonale načasovanou

harmonickou souhru jeho nezvladatelné touhy se zvládnutým ostychem,

když si nejenom sedla vyloženě provokativním způsobem, ale vzala sijablko a vyzývavě ho začala chroupat. Že by mu tak zdvořilá i pohostinnáosoba zapomněla nabídnout? Nemohla tušit, že jablka ve skutečnosti nemá

rád, že i v dětství chodil raději na švestky a nejraději na hrušky, jo, i poté co

byl na nich potupně načapán. Nejspíš jí to bylo i úplně fuk, jenom chytře

odhadla, že správně servírovanému sladkému ovoci hříchu neodolá... 17

I s vědomím, že se on sám nezachoval vůči ženám vždy jako anděl, si byl

jist, že Její příběh byl jiný, nezačínal žádnou smyslnou výzvou a ještě méně

končil nějakým něžným smířením či rozhřešením. A Její utrpení i ponížení

bral velmi vážně, dnes už možná i mnohem vážněji než Ona samotná.

Netušil, ani si nepředstavoval, co by řekla jeho mstě a zejména jejímu

poťouchlému provedení. Cítila by alespoň nepatrné zadostiučinění zpotrestání dobytka, který Jí způsobil dávné utrpení? Nebo by byla dotčena,

že nějakou podivnou šaškárnou znevažuje Její už téměř zapomenutoubolest? Nehodlal Jí oznamovat svůj úmysl ani hlásit dokonané dílo. Nebyla

čtenářkou bulvárních plátků, ještě méně těch méně významných, protože

úlovek nižší váhy jiné těžko zaujme. A ani kdyby si skandál vysloužilvýznamnější mediální pozornost, netroufl by si nenápadně Jí podsunoutnoviny - ke snídaňové kávě s první nezbytnou cigaretou - významně otevřené

na důležité stránce.

Neřekne Jí nic, ani nenaznačí, veškeré sdělení vloží do jednoho jediného gesta a Ona pochopí. Zanedlouho k Ní dorazí a ukončí Její drobné obavy, které jeho poněkud opožděný a nijak předem neoznámený, aninevysvětlený návrat zajisté způsobí a které teď otravují Její lehký spánek. Vklouzne k Ní zezadu a pošeptne Jí nějaké mimořádné vyznání. Vyznání bude možná i banální, mimořádně rozechvělý bude jenom jeho hlas.Neadnou žádné dotazy, žádné podezírání, na nějaké projevy žárlivosti nebude ani pomyšlení, vždyť dojede jenom nepatrně později, než mohl být očekáván. Tichou sounáležitost jim dopřeje i vzájemná tepelná výměna, pozdním podzimem prokřehlé tělo si zahřeje na Jejích přívětivě teplých stehnech, ta na oplátku osvěží příjemně lechtivým chladem, který Jí vnese pod peřinu. Už za chviličku bude u Ní, za chvilku bude s Ní, za chvíli bude

v Ní. Bude jim opět hezky, ať je to na co nejdelší chvíli.

4

Byl rebel. Byl Němec. Rodilý Němec,nikoliv Němec podle běžného českéhopříjmení. V četnosti příjmení v Česku jeNěmec na desátém místě, což je zdaleka

nejčetnější příjmení s významem původu. Přes deset tisíc Čechů označovaltento nevítaný hyperlink, druhých Poláků

bylo jenom kolem šesti. Slováků něcokolem tisícovky a další téměř tisícovkapojmenovaná podle milovaných bratří byla

schovaná pod zdrobnělinou Slováček.


16 17

I mnohem méně oblíbení Poláci měli svého Poláčka a dohromady by téměř

ohrozili i vedoucí Němce. Jenomže i nenávidění Němci si vysloužilivylepšení více než své třetiny na Němečky. Podle téhle nečekané sympatie to

muselo být velmi staré příjmení, zřejmě až z dob knížete Václava. Možná

by šlo ke Germánům větším i menším přiřadit i po poněmčení toužícíúctyhodnou část tří tisíců Turků. Z vetřelců podle příjmení se v Česku našli pak

ještě poměrně početní Charvátové a Srbové, pár daleko zabloudivšíchŠpanělů a kolem stovky ze Slovenska dovezených, tam hojně se vyskytujících,

Maďarů.

Dost bylo i Cikánů, to už prý ale nebyla žádná národnost. Ta tímbyla ze soutěže diskvalifikována, protože oficiálně schválený Rom se žádný

nenašel, jenom nějací Římanové, jejichž s Cikány identickou identitunešlo nijak prokázat. Vyvolený národ byl u Čechů zapsán velice dobře, jelikož v českých příjmeních byl přítomen výlučně ve formě zdrobněliny

a to zdrobněliny zdvořilé Žídek a nikoli Židáček. Idylku českého vztahu

k Židům ovšem kazí samotná existence něčeho tak podivného, a přitom

i unikátního, jako je „nezdvořilá forma zdrobněliny“. Početní Černochové

odkazovali nikoli na národ, ale byli jediným privilegovaným rasovýmpříjmením, když se nikdo nejmenoval Mongoloid nebo Australoid a ani Běloch. Otázkou je do kdy, protože když zatím není znám postojčernošského emancipačního hnutí, nelze vyloučit, že bude tento fakt v budoucnu

vyhodnocen jako urážlivý a zmínění čeští pachatelé hanobení rasy budou

nuceni změnit svoje příjmení na základě soudního rozhodnutí.

Čili dohromady pobývalo v zemi přes patnáct tisíc všelijakých, alevesměs nepravých Němců, Němců spořádaných a bezproblémových, kteří

nemuseli být vyhnáni Benešovými dekrety ani nedělali rámus avýtržnosti v dopravních prostředcích, hospodách a ulicích. Ale kteří z pohleduryze českého také nebyli dokonalí, protože přinejmenším obvykle nemívali

peníze na české kurvy.

On byl tedy v tomto smyslu Němcem nedokonalým, ale skutečným

a tím hned rebelem, rebelem ne bez příčiny, ale bez vlastního přičinění.

Jak se stane z příslušníka tak disciplinovaného a podle Čechů i stádného

národa rebel? Stačí se mu narodit do Česka, kde bude podle platných azarputile obhajovaných etnických zákonů považován už jako miminko zaválečného zločince. No dobře, on na tom už nebyl tak špatně, vyhnání zčeského ráje mu nikdy vážně nehrozilo, a i to jeho rebelství spočívající vhlášení se k německému původu se ke konci dvacátého století stalo již poměrně

bezbolestným. Nešlo už ani o nic jiného, než že do neohleduplných anemístně zvědavých všetečných úředních formulářů, které se v Česku ptají 19 i na tak intimní věc jako je národnost, začal důsledně uvádět německou jenom pro radost, že si konečně může dopřát luxusu pravdy. A pravda ve věci původu byla na německé straně už i proto, že když s krví to bylopadesát na padesát, srdcem sto nula, protože o českém příjmení v rubrice otce svého rodného listu se dověděl, až když se mu dostal tento papír poprvé do ruky u vyřizování první občanky.

Hodně ho překvapilo, že v něm měla českou národnost zapsanou imáma. Jak to bylo přesně s babičkou, zůstalo navždy jejím tajemstvím, poněvadž zažila dobu, kdy tahanice kolem národnosti zdaleka nebyly jenom

téměř neškodnou legráckou.

Ono tajemství, jehož poznání nebylo babiččino potomstvo podle ní

hodno, tkvělo ve způsobu záchrany před odsunem. Máma o tom zřejmě

nevěděla o nic víc, byla v rozhodující době pětiletou holčičkou, a protože

ani s ní na toto téma nebyla lehká řeč, mohl se jenom dohadovat, kdy a jak

se babička se svojí slovní zásobou tuctu českých slov přihlásila k českénárodnosti. Už ona svou demokratičností prý tak proslulá první republika

přísně třídila své obyvatelstvo jakoby v předtuše událostí, kdy budeotázka původu otázkou života a smrti. Nebo otázkou života ve vyhnanství a že

to bude jednou vyhnanství pětihvězdičkové, předem zjevné nebylo.Mohla to udělat ještě za prvorepublikového sčítání v naději na větší klid adoživotně se pak styděla za popření svého poctivého germánství? Byla by to

udělala sama, vždyť dědeček byl pak odveden do wehrmachtu. Nebostihla nějaký trik těsně po válce, než se rozpoutalo běsnění? Dalo by se tovůbec? A jak? Uplatit matričního úředníka? Nedovedl si přísně a noblesně

působící dámu v této roli představit, nedovedl si však představit ani onu

šílenou dobu.

Babička ještě ani nemohla být postižena nějakým vykořeněním,naoak měla velmi silnou vazbu na svůj rodný kraj a možná byla schopna ivěcí málo představitelných, co my víme o našich babičkách. Měla nějakého

českého milence, nazdar dědo, který ji schoval, když by to asi jinak nikdo

neudělal? Němci byli bestie, které neměly nárok na žádné slitování aproto ani není znám případ, že by někdo ukrýval u sebe německé dítě nebo

ženu před šovinistickým násilím. Ach, ti Židé, takhle vyfouknout poslední

špetku české statečnosti a Němcům z ní nic nenechat! Co se dá dělat,byli ve frontě dříve a na konci války byl už asi každý soucit úplně vyčerpán,

ostatně se o tom nejlépe přesvědčili samotní Židé přeživší pobyt v lágrech

a vracející se domů nebo tam, kde nějaké domů marně předpokládali. Ale

blbost, někdo statečný se přece našel i v Česku, akorát se za komunismu


18 19

za takovýto hrdinský čin rozhodně nerozdávaly metály. Bylo důvodembabiččina mlčení nezbytné krytí svého zachránce?

Mlčela jako hrob už zaživa a ještě snadněji se jí teď mlčí v hrobě svém

vlastním. A nemlčela jenom o technických fintách úniku z Benešovy loaty, nejraději mlčela o jakémkoli bezpráví. Uměly ho s mámou vychovat

k nenávisti ke komunismu, aniž by o tom kdy konkrétně mluvily. Jenom

z jemných náznaků měl pochopit, že je to něčím krajně neslušným, a on

má být hochem slušným. Dovedly mu vštípit hlubokou nedůvěru ke komunistům dokonce bez jakékoli nevraživosti k Čechům, ke kterým sepodobně nikdy příliš nevyjadřovaly. Vzácně a nepřesahujíc téma lenostičeských hospodyněk ovšem babičce nějaká ta jízlivá poznámka unikla. Nevzpomene si už na její slova, ale nikdy nezapomene na výmluvnéopovržení její tváře, když jí líčil, že ve škole ochutnal od kohosi buchtu snevypeckovanými třešněmi. Jinak ani v době tuhé ruské okupace neslyšel babičku

nikdy litovat, že se zapomněli v tak pitomé zemi a neskončili celá rodina

ve vysněné a pohodové NSR, jak se kdysi povinně a nepřesně říkaloúředně nenáviděnému a potajmu obdivovanému sousedovi. Pojmenováníznějící jako „neser“ mělo zřejmě představovat pracujícímu lidu srozumitelnou

formu varování zlotřilému západnímu Německu, které bylo chronickypodezřelé z pokusů o rozvracení té tak mírumilovné republiky.

Babička trpělivě snášela, když jí občas vyčítal nejenom to, že sepostarala o jejich ztvrdnutí v komunistickém pekle, ale nepokusila se o nápravu

tohoto srabu, ani když se na krátkou chvíli ve zmatku kolem vpádu Rusů

otevřela vrata do svobody. Chápal, že se jí moc nechtělo pryč, protože už

nebyla nejmladší, ale zlobilo ho, že to rozmluvila i váhavé mámě. Nikdy

mu na výčitky nic neříkala, jenom ho vždy beze slova vyslechla. Jedinou

její odpovědí, která ho neuspokojila natolik, aby s tím už napříště neotravoval, jenom na místě sklapl, byly slzy tiše stékající po její klidnétváři. A jak si ještě kdysi připadal vůči ní ohleduplný! Jako když si netroufl jí

přiznat, že mu nechutnají ledové kaštany, které mu léta kupovala v dobré

víře, že je zbožňuje a samozřejmě čím déle ji v tom nechával, tím těžší by

bylo bývalo ji z omylu vyvést. Bylo tak pohodlné zůstat ohleduplným, když

bezohledná pravda by si byla vyžádala stále větší odvahu.

Po její smrti pochopil svůj pošetilý nevděk do hloubky, vždyť zpoválečného Československa nevedla všechny Němce přímá stezka doprosperující Bundesrepublik, ale mnohé z nich do rovněž zhovadilé DDR. Aněkteré z mnoha jenom do masových hrobů...


20 21

5

Vykali si pořád, protože si nikdy nestihli,

ani neměli důvod potykat. Oba mělinezávisle na sobě bohaté zkušenosti spovinným tykáním daným kulturou svých

různých zaměstnavatelů, kde i v zamindrákovaném Česku řádila přitroublámóda americké falešné a předstíranédůvěrnosti a uvolněnosti. Uvolňující naopak

bylo vychutnávat si neformální a neředstíranou zdvořilost. Nevyužili kobligátní změně ani mezníků tělesného sbližování, kdy páry obvykle přejdou do spontánního tykání,nepoznamenal je polibek, bez újmy na vzájemné verbální úctě ustáli první, a pak ikaždou pozoruhodnější soulož. Možná to bylo proto, že si po aktunepotřebovali nic říct, odpadla verbální dohra s banalitami typu „bylas skvělá“,„líbilo se ti to?“ nebo i „miluji tě - miluješ mě?“. Všechno bylo tak zřejmé, ano líbilo, ano miluji. A jestli byla skvělá? Slyšela to už hodněkrát od jiných a neměla důvod tomu nevěřit, navíc teď být skvělou i chtěla, jako nebyla pro nikoho a vnímala, že ani pro Ni nebyl nikdo tak skvělý. A skvěle Se icítila, to bylo nejdůležitější. Nějak podobně se cítil i on, čili stejně jako Ona měl spíš chuť cítit, než mluvit. Výsledkem bylo významné ticho a význam ticha byl kladný, jako bývá málokdy.

Ještě by možná byla bývala příležitost k potykání napodruhé, kdyby

on neutrousil tak strašnou pitominu, když do Ní právě zasunul penis.Musel by se za to hodně stydět, kdyby ho Ona svým důvtipem od ostudynezachránila. Prý, vešlo to tam jako do másla.

„A přefikl jste někdy máslo?“ zeptala Se ho pomilovaná.

„Jsou věci, které člověka nenapadne udělat ani za celý život. Tohlebude jedna z nich.“

„A přitom je jejich provedení tak jednoduché! A třeba i příjemné,“křičela na něj už z kuchyně.

Jako vždy pod Jejím vlivem a z Její vůle, tvrdl jeho penis kvapně iopětovně, mnohem rychleji než měklo z lednice vytažené máslo, které na sebe

nechávalo čekat. Ale odolat také nedovedlo a on díky Ní záhy udělal onu

nenáročnou a přitom ojedinělou a jak správně předpokládala, i příjemnou

zkušenost. Jejich druhé milování si užili jako velikou legraci, on seoddával i radosti nad objevem Její veledůležité schopnosti obracet v prču jeho

četné trapasy. Jednou mu ujela přihlouplá pochvala, jak hezky umí kouřit,

tedy i penisy.


20 21

„Ó, to bezpochyby umím. A to v Mém mládí věru nebyly k dostáníbanány, i nanuky byly jenom ploché, neměla jsem to tak lehké jako dnešní

slečny, které se mohou cvičit na zmrzlinových kornoutech.“

Na odbourání vykání se u toho všeho nějak pozapomnělo a namísto

toho se u nich usadilo už nadobro.

Nápor, kterému čelili, bylo nepochopení přemoudřelého okolí. Časem

si ale zvyklo okolí, i oni. Nebo možná si zvykli oni na protivné okolí, což

jim i úplně stačilo. A nové společné známosti, které už nemívaly obvykle

jiný cíl, než zůstat povrchními, měly aspoň vděčné konverzační téma.Různá obvinění ze snobství nebo pozérství vyslovená i nevyslovená od více či

méně známých přestávali pomalu vnímat.

Jestli tedy správná chvíle k odformalizování vztahu už vypadala nadobro promeškaná, naučili se se svou staromilskou vzájemnou uctivostí

žít a přicházeli jí stále více na chuť. O dost déle od zažité praxe jim trvalo,

než se naučili hádat, nebylo úplně přirozené na sebe pokřikovat vevykající formě. A i když zvládli nevinné výzvy jako „jděte někam“ přeshutnější „serete mě“ až k vrcholnému „táhněte do hajzlu!“, nikdy se nedostali

dál, třeba ani k různým běžným živočišným nadávkám, alespoň ne přímo.

Když si jednou v létě u vody spálil záda, neřekla mu, že je růžový jakoprase, ale že konečně přiznal barvu. Tohle nepojmenované mile chrochtající

zvířátko ovšem začalo být stále přítomnější u jejich rozrušenějších rozrav. Jenomže to nebyla nadávka, protože ono rozrušení nebylo nicjiného než vzrušení...

Ano, časem zákonitě nalezli netušené možnosti vykání i další schopnosti jazyka jako milostného prostředku a začalo jim to u sexu mluvit.Vykání totiž uchránilo jakákoli slova a spojení od sprostoty. A začala Ona,

když Ji po nějakém nepovedeném večeru, zřejmě i nedůležité, jenom

otravné hádce nad ránem probudila naléhavá potřeba usmíření, načežneváhala vzbudit i jeho s velmi milým dotazem:

„Ošukal byste Mě?“

„Velmi rád,“ řekl Jí své „ano“ a kromě toho, že byl klid zbraní ztvrzen

okamžitým zasunutím okamžitě ztvrzené zbraně do pochvy, byl i roztržen

záložní pytel dílů a prvků poněkud naléhavějších a důraznějších vyznání.

Roztržen byl nadobro, na opravu nebyla ani nejmenší naděje a ještě menší

byl o ni zájem. Stávala Se jeho sviní, čubkou, píčou, štětkou, děvkou podle

toho, jestli chtěl vzdát hold více Její dráždivé nestoudnosti, Jejínezkrotnosti nebo jednoduše Jejímu absolutnímu ženství. A mohl Ji dle libosti

ojet, přefiknout, jebat, šukat, mrdat, líbilo se Jí všechno. Jakoby se překotně snažili o nejtvrdší slova s neotřesitelnou jistotou, že skutky jimi po- 23

psané budou jenom beznadějně něžné a nemohli jinak, než se poddat moci

něhy, před kterou je marný každý vzdor a před kterou není úniku...

Nazývání milostných věcí pravým i hodně šťavnatým jménemvytvořilo mezi nimi další pevné pouto. Odpor k nějakému falešně ohleduplnému

hantecu měla dokonce větší Ona, jak mu dodatečně s úlevou líčila.

„Jednou byste řekl, že mám jeskyňku nebo lasturku nebo nějakoupodobnou hrůznost a nepřekonala bych zhnusení. Jsem slušná aspořádaná ženská a tudíž mám opravdovou píču a ne nějakou pitomou náhražku!

A také žádný zadeček, ale pořádnou řiť!“

Oba si nezávisle na sobě, a aniž by o tom kdy spolu mluvili, oblíbili

ještě jeden dar jazyka a tím byl jednou pro vždy konec každému pokušení

upadnout do nezajímavé ordinérnosti tykání. Čeština se svým tvaremvykání totiž řadí k velkorysým volnomyšlenkářským jazykům, kde jezdvořilostní oslovení podobné množnému číslu a zdvořilý rozhovor u milování

tudíž navozuje nevázanou atmosféru orgie. Vyspělejší je podle očekávání

francouzština, kde obě formy, to jest vykání a množné číslo, splývají úplně,

díky čemu jsou sladké pochyby o počtu šoustajících všudypřítomné.Angličtina volí jiný, zato srovnatelně efektní přístup, ve druhé osobě není mezi

jednotným a množným číslem žádný rozdíl a velice tolerantně nerozlišuje

ani rod. Japonština jde v tomto směru ještě dál, neurčuje číslo ani rod, ba

ani osobu, které neuvážené zdůraznění má v tomto jazyce vždy nádechnezdvořilého vymezení. Čili nešoustám, nešoustáš, nešoustá, ale „šoustá se“

a přitom podrobnosti jako kdo koho, kdo s kým, případně kdo s kým koho,

zůstávají schované pod tajemnou rouškou Dálného Východu jakozahalené voňavým opiovým dýmem. Bezprostřední, tedy pro nezasvěcené apuritány nejsprostší slovní tvar je pouze kontextuální varianta jinaknekonfliktního slovesa „yoru“. Jako každé japonské sloveso, lze i tohle použít ve

zdvořilejším způsobu „yorimasu“, avšak obecně je japonská verbálnízdvořilost velmi složitě strukturovaná, svébytná a tudíž mimo osoby a jejich

počty. A nějaká ta galantnost přijde sakra vhod i u té jinak sebepovedenější

šukačky, což tedy japonština svou abstraktností nenabízí.

Některé jazyky, například španělština nebo maďarština, znají kromě vykání jednotlivci i vykání skupině. Tato robustnější uctivost se lépe

uplatní u nějaké málo přehledné masivní mrdanice, s útlejším formátem

malebné domácí milostné radovánky je ovšem málo využitelná.

Zdvořilá italština a němčina jsou obohacené o hezký prvek ženského

rodu, přičemž první používá dvou zdvořilých alternativ, oslovení vefemininu nebo plurálu a druhá integruje s drobnou odchylkou velkého nebo

malého písmene do jednoho tvaru zdvořilost, množné číslo i ženský rod. 23 To vypadá na první pohled velmi hezky, obzvlášť v případě němčiny,která takhle navíc oceňuje ženství tím, že ho pověřuje úkolem vyjádřit početní převahu. Akorát když si člověk mužského pohlaví vstupem do prostoru zdvořilosti vyslouží oslovení jako dámy, ba případně i dam, nemůže se tento ubránit drobnému nepříjemně svíravému pocitu v podbřišku,jakoby byl nucen si do šatny kromě kabátu, šálu a klobouku odložit i koule. Což v erotičnosti představuje jistý a nemalý handicap a proto ani tytojazyky nejsou ještě v této kategorii úplnými šampiony a nedokonalé češtině činí zadost její mladší sestra. Obdobně zná pravou a plnou formu pluralis delicatus eroticum, i Její první památná frivolní výzva by zněla „pojebali by ste ma?“ Navíc disponuje jedinečným a nepřeložitelným tvarempopisu milostného vztahu, jakým je „ľúbim ťa“. Jakou elegancí, libozvučností, zřetelností, harmonií formy a obsahu disponuje věta, když se utrousítřeba něco tak nádherného jako „v komore by jebal gazdinu“!

Důležité pro posouzení kvalit jazyka je i pojetí nadávek, napříkladvyhnanci se řekne odkundes a hloubku pejorativnosti pochopí každý, kdo již

okusil slasti dokundese. Velkorysosti výzvy „choď do piči“ se vyrovná leda

maďarské „bazmeg“, což znamená neméně povzbudivé „pomrdej“. Tomu

zase šlape na paty anglické „fuck you“. Poslední dvě konkurentky ovšem

spojuje dojemné mezinárodní spiknutí stejně vyslovených slov pussy

a puszi, přičemž první znamená kundu a druhé polibek, který češtinajako třetí do mariáše dovede ještě zjemnit na pusink



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist