načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pískomilové a jejich chov – Vladimír Motyčka; Hana Motyčková

Pískomilové a jejich chov

Elektronická kniha: Pískomilové a jejich chov
Autor: Vladimír Motyčka; Hana Motyčková

Velice praktická a zároveň podrobněji pojatá příručka pro všechny zájemce o chov tohoto drobného hlodavce. Pískomilové mají všechny předpoklady pro to, aby se staly oblíbenými mazlíčky. Jsou neustále aktivní, téměř nekoušou a snadno se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 148
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace (převážně), mapy
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-1803-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Velice praktická a zároveň podrobněji pojatá příručka pro všechny zájemce o chov tohoto drobného hlodavce. Pískomilové mají všechny předpoklady pro to, aby se staly oblíbenými mazlíčky. Jsou neustále aktivní, téměř nekoušou a snadno se ochočí. V první části knihy jsou kapitoly věnované zařízení pro chov pískomilů, jejich krmení, odchytu v přírodě i nákupu a přepravě, onemocněním, veterinárním předpisům a správné manipulaci. Druhá část je jakýmsi "atlasem pískomilůů", kde jsou uvedeny všechny druhy, které lze chovat, spolu s popisem jejich vlastností a specifických požadavků.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Vladimír Motyčka; Hana Motyčková - další tituly autora:
Hlasy našich zvierat -- CD + sprievodný text Hlasy našich zvierat
 (e-book)
Křečci a jejich chov Křečci a jejich chov
Zvířátka kolem nás Zvířátka kolem nás
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Hana a Vladimír Motyčkovi Pískomilové a jejich chov Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 jako svou 3131. publikaci Odpovědná redaktorka Erika Mravinačová Grafická úprava Miroslav Vospěl Sazba Miroslav Vospěl Fotografie na obálce Vladimír Motyčka Fotografie v knize Hana a Vladimír Motyčkovi Ilustrace Hana Motyčková Počet stran 148 První vydání, Praha 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod © Grada Publishing, a.s., 2008 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-1803-3 PODĚKOVÁNÍ Za pomoc při práci na této publikaci bychom chtěli poděkovat všem přátelům chovatelům, kteří se s námi nezištně podělili o své zkušenosti, a pracovníkům zoologických zahrad v Plzni, Praze, Lipsku, Berlíně a Paříži, kteří nám vyšli vstříc při fotografování svých chovanců. Jmenovitý dík pak patří panu Jiřímu Plačkovi, majiteli firmy zabývající se dovozem zvířat, MVDr. Romanu Masopustovi za revizi veterinární části příručky, Ing. Martinu Těhníkovi za přehlédnutí kapitoly o krmení, Mgr. Pavlu Brandlovi, PhD. z pražské zoologické zahrady a Ing. Tomáši Pešovi z plzeňské zoologické zahrady za cenné informace a všestrannou pomoc.

ISBN 978-80-247-6326-2

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF) PÍSKOMILOVÉ A JEJICH CHOV

4

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 NEŽ SI POŘÍDÍME PÍSKOMILA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 PÍSKOMIL SE PŘEDSTAVUJE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Skutečně pískomilové milují písek? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22 JAK ZVÍŘATA ZÍSKAT – NÁKUP A ODCHYT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Transport zvířat a předpisy s tím související . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 CHOVNÁ ZAŘÍZENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Vnitřní vybavení ubikací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39 MANIPULACE SE ZVÍŘATY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Rozumíme pískomilům? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 KRMENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 HYGIENA A PÉČE O ZDRAVÍ PÍSKOMILŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Hygiena chovu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Péče o zdraví a první pomoc pískomilům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 URČOVÁNÍ POHLAVÍ A CHOV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 PŘEHLED DOSUD POPSANÝCH DRUHŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 MALÝ „ATLAS“ PÍSKOMILŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .96

Pískomil Shawův (Meriones shawi) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103

Pískomil rudoocasý (Meriones libycus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106

Pískomil perský (Meriones persicus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .107

Pískomil hedvábný (Meriones crassus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

Pískomil Tristramův (Meriones tristrami) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Pískomil jižní (Meriones meridianus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

Pískomil pouštní (Meriones hurrianae) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

Pískomil veverkoocasý (Sekeetamys calurus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Pískomil indický (Tatera indica) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

Pískomil tlustoocasý (Pachyuromys duprasi) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

Pískomil tlustý (Psammomys obesus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .123

Pískomil saharský (Gerbillus gerbillus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .126

Pískomil egyptský (Gerbillus pyramidum) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

OBSAH


5

Pískomil bledý (Gerbillus perpallidus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128

Pískomil polní (Gerbillus campestris) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130

Pískomil Cheesmanův (Gerbillus cheesmani) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .132

Pískomil menší (Gerbillus nanus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .133

Pískomil hezký (Gerbillus amoenus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .134

Pískomil Andersonův (Gerbillus andersoni) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .136

Pískomil tmavý (Gerbillus dasyurus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

Pískomil velký (Rhombomys opimus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .138

Pískomil Harringtonův (Taterillus harringtoni) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

Pískomil běloskvrnný (Desmodillus auricularis) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .142 ZAJÍMAVOSTI O PÍSKOMILECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 REJSTŘÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

OBSAH



Úvod


PÍSKOMILOVÉ A JEJICH CHOV

8

V dnešní silně přetechnizované společ nosti stále více lidí hledá nějaké pojítko mezi sebou a živou přírodou. Nelze se proto divit, že téměř geometrickou řadou přibývá nejen zahrád kářů a pěstitelů pokojových rostlin, ale také rybářů, návštěvníků zoologických zahrad a především chovatelů zvířat označovaných v anglicky mluvících oblastech jako „pet“, pro něž máme v češtině krásný výraz „mazlíčci“. Nemůžeme ho ovšem brát zcela doslova, protože s akvarijní rybičkou či sklípkanem se člověk jen těžko skutečně pomazlí. Vystihuje však hlavní skutečnost, že lidé nechovají tato zvířata proto, aby z nich měli nějaký užitek (i když třeba chov již zmiňovaných akvarijních rybiček může být docela lukrativní), ale pro potěšení, a někdy i proto, aby si rozšířili své znalosti. Kromě obvyklých psů a koček lze v domácnostech nalézt jako mazlíčky celou řadu dalších zvířat (někdy dosti neobvyklých), a není proto divu, že čestné místo mezi nimi za ujímají hlodavci. Tento řád je na dru

hy neobyčejně bohatý a lidem poskytl nepře

bernou řadu „mazlíčků“ – oblíbená morčata,

křečky, křečíky, činčily nebo pískomily.

A právě o pískomilech pojednává podrob

něji tato publikace. Cesta pískomilů do lid

ských domovů byla podobná jako u mnoha

jejich příbuzných – přes laboratoře výzkum

ných ústavů a zdravotnických zařízení se

dostali do zoologických zahrad, kde si jich

povšimli chovatelé, a zakrátko se již stali

neod myslitelnými společníky lidí v mnoha

domácnostech po celém světě. Zatím ještě

nezískali takovou popularitu jako třeba mor

čata či křečci, ale vzhledem k jejich příjem

ným vlastnostem se jim to jistě během krátké

doby podaří. Jejich chov není nijak náročný,

ale přesto by si měl každý člověk, který si chce

pískomily po řídit, přečíst alespoň základní

údaje o jejich životě a potřebách. Dnes již

naštěstí neplatí slova, která jsme napsali při

bližně před patnácti lety v úvodu naší první

příručky o chovu hlodavců, kde se pozasta

ÚVOD

Pískomil tlustoocasý


9

vujeme nad tím, že do té doby nevyšla v češtině žádná souhrnná publikace, která by se chovem těchto zajímavých zvířat zabývala. Naopak, náš knižní trh je doslova zaplaven příručkami o chovu hlodavců všech možných druhů – pískomily nevyjímaje – , a zdálo by se proto zbytečné přidávat k tomuto množství knížku další. Pokud ale ve většině těchto příruček s lákavými barevnými obrázky zalistujeme, zjistíme, že mají jedno společné – zvíře je v nich pojí máno především jako hračka pro pobavení svého majitele a navíc jde většinou o překlady, mnohdy nevalné úrovně, kde lze právem pochybovat o tom, zda dotyčný překladatel (a někdy bohužel i autor) popisovaná zvířata vůbec viděli, natož aby se jejich chovem seriózně zabývali. Jinak si totiž nedovedeme vysvětlit, že v jedné z těchto příruček si písko milové obrušují třenové zuby a v jiné zase autoři doporučují vyměňovat vodu k pití jednou týdně. Zabýváme se chovem hlodavců již téměř padesát let, a také pískomily chováme prakticky od dob jejich prvních importů do Československa v 70. letech minulého století. Rozhodli jsme se o pískomilech pojednat poněkud obšírněji a seznámit čtenáře nejen i s druhy, které se zatím příliš často nechovají, ale také s jejich životem v přírodě, tělesnou stavbou a dalšími zajímavostmi, na které se obvykle v chovatelských příručkách nedostává místa.

Neznamená to ovšem, že chceme na dru

hé straně ošidit vlastní chovatelský obsah.

Vše potřebné by tu měl nalézt úplný začáteč

ník i zkušený chovatel. Dokáže se pak o své

svěřence řádně postarat a jejich chov mu

bude přinášet maximum radosti a poučení.

Vychá zíme především ze svých vlastních dlou

holetých zkušeností, ale i z poznatků našich

přátel (většinou profesionálních chovatelů

v zoologických zahradách) a z údajů publi

kovaných v odborné literatuře. Zatím však

zůstává smutnou skutečností, že nejobsáh

lejší české pojednání o pískomilech nalezne

me v Brehmově Životě zvířat z roku 1927. Naše

knížka vypadá proto trochu jinak než příruč

ky, které najdeme na stojáncích v obchodech

s chovatelskými potřebami. Věříme ale, že se

v ní o zvířatech, o která máte zájem, dočtete

daleko více, než jste původně očekávali.

I když jsme se snažili, aby informace v té

to knížce byly co nejúplnější, jsme si vědomi

toho, že tu možná nenaleznete vše, co by vás

zajímalo. Pokud proto budete mít nějaké

dotazy či připomínky, napište nám na naši

e-mailovou adresu, rádi vám vaše otázky zod

povíme, nebo se případně poučíme z vašich

vlastních zkušeností. Kontaktní adresa zní:

foto.moty@volny.cz, předmět „pískomil“.

V Křekovicích, červenec 2007

Autoři

Pískomil hedvábný Pískomil Tristramův

ÚVOD



Než si

pořídíme

pískomila


PÍSKOMILOVÉ A JEJICH CHOV

12

Ještě před tím, než si pískomily pořídíme, bychom mě li zvážit, jaký máme ke zvířatům vztah a co jsme ochotni obětovat, aby se u nás zvířatům vedlo co nejlépe. Kdo považuje – podobně jako náš právní řád – zvíře za věc, která má sloužit jen k našemu obveselení, ať tuto knihu raději odloží a jde do hračkářství nebo na pivo (podle věku) a na chov zvířat zapomene. Každé zvíře, které se rozhodneme chovat, se zcela nutně stává naším partnerem. Způsobí v našem životě určité změny a kromě nových zážitků a obohacení života nám přinese i určitá omezení. Není proto od věci položit si ještě před jeho pořízením několik otázek a poctivě si na ně odpovědět. V případě pískomilů by chom měli zvážit především následující otázky: 1. Většina druhů pískomilů (včetně nejrozší

řenějších pískomilů mongolských) patří

ke zvířatům polyfázickým, což znamená,

že v poměrně krátkých intervalech střídají

období klidu a horečné činnosti, a to jak

ve dne, tak i v noci. Můžeme je ve svém

bytě umístit tak, aby nerušili nikoho ze

spaní a místo lásky ke zvířatům nevyvolá

vali neurózy a nenávist?

2. Pískomilové jsou zvířata, která nevyžadují

(většinou) žádnou složitou péči, přesto však

potřebují pravidelně krmit, čistit ubi kaci,

a pokud chceme, aby dostatečně zkrot li,

tak i chvíle, kdy se jimi osobně zabýváme.

To vše pochopitelně stojí dost času, které

ho většina z nás nemá nazbyt. Jsme schop

ni a ochotni věnovat jim část dne, kterou

bychom mohli strávit jinými aktivitami?

3. I pískomil může onemocnět. Jsme ochot

ni obětovat na jeho léčení částky, které

mnohdy několikanásobně přesáhnou jeho

kupní cenu?

4. Také pískomilové, podobně jako jiná zvířa

ta, potřebují mít v naší domácnosti vhod

né ubytování, a také další péče o ně něco

stojí. Můžeme si dovolit obětovat několik

set korun na nákup odpovídajícího vyba

vení pro chov a následně několik desítek

korun měsíčně na jejich krmení a pode

stýlku?

5. Pískomilové – podle druhu a individuál

ních vloh – žijí 2 roky až 6 let. Jsme ochotni

starat se o ně po celou dobu jejich života

stejně dobře jako první týden, kdy pro nás

byli atraktivní novinkou?

6. Během roku pravděpodobně několikrát

opouštíme na delší dobu svůj byt a odjíž

díme na prázdniny nebo na dovolenou.

Pískomilové však stěhování nijak nezbož

ňují, nehledě na to, že třeba jejich převoz

do ciziny by byl velice složitý a narážel by

na spoustu administrativních a veterinár

ních předpisů. Máme někoho, kdo se nám

v době naší nepřítomnosti o zvířata po

stará?

7. Pískomilové mongolští, kteří jsou v lidské

péči chováni po mnoho generací, nejsou

přenašeči chorob přenosných na lidi. Přes

to však mohou u alergických osob vyvolat

značné zdravotní potíže. Víme, že nejsme

alergičtí na zvířecí srst nebo že takto není

postižen některý člen naší rodiny?

8. Mnoho chovatelů pouští pískomily z je

jich ubikace „proběhnout“ po bytě. Stačí

však chvilka nepozornosti a pískomil může

napáchat svými hlodáky značné škody na

vybavení bytu. To samé se může stát, když

se mu podaří z ubikace uprchnout. Jsme

ochotni škody tolerovat?

9. Pískomilové mají svou aktivitu rozloženou

jinak než lidé. Můžeme jim v době jejich

NEŽ SI POŘÍDÍME PÍSKOMILA


13

odpočinku zajistit dostatek klidu k neru

šenému spánku, aby se mohli dožít bez

stresů svého maximálního věku?

10. I při sebelepším zacházení se může stát,

že nás pískomil kousne. Budeme hledat

chybu u sebe a nezanevřeme na něj?

Kdo odpověděl na všechny otázky ano,

má pravděpodobně všechny předpoklady k to mu, aby se z něj stal vynikající chovatel pískomilů. U takového člověka budou zvířata spokojená a prožijí svůj život v láskyplné péči. Kdo však byť i na jedinou otázku odpověděl ne, měl by zvážit, zda se raději nevěnovat

něčemu jinému. Péče o zvířata je vždy velký

závazek a ne každý se pro chovatelství hodí.

Pokud si přeje pískomila naše dítě, je situace

poněkud jiná. U dětí je zájem o zvířata cosi

jako dětská nemoc a tímto obdobím pro

cházejí prakticky všechny. Je-li to jen trochu

možné, měli bychom jejich přání vyhovět,

i s rizikem, že po nějakém čase budeme mu

set péči o zvířátko převzít sami. Zkušenost se

zvířetem dítě citově velmi obohatí a v lepším

případě, kdy ho opravdu zaujme, ho naučí

i zodpovědnosti a pravidelné péči o živého

tvora. V horším případě nám alespoň ukáže,

kde jsou jeho slabiny.

NEŽ SI POŘÍDÍME PÍSKOMILA



Pískomil se

představuje

+


PÍSKOMILOVÉ A JEJICH CHOV

16

Pískomilové tvoří poměrně dobře vyhraněnou skupinu hlodavců více méně jednotného vzhledu, malých až velmi malých rozměrů. Jejich systematické zařazení v zoologickém systému je podle mínění většiny současných zoologů následující: náleží do třídy savců (Mammalia), podtřídy živorodých (Theria), nadřádu placentálů (Eutheria), řádu hlodavců (Rodentia), podřádu myšovců (Myomorpha), nadčeledi Muroidea, čeledi myšovitých (Muridae), podčeledi pískomilů (Gerbillinae), která obsahuje následujících 15 rodů – Ammodillus, Brachiones, Desmodilliscus, Desmodillus, Dipodillus, Gerbillurus, Gerbillus, Meriones, Microdillus, Pachyuromys, Psammomys, Rhombomys, Sekeetamys, Tatera, Taterillus.

Do podčeledi Gerbillinae patří okolo 80

druhů, názory na systematickou hodnotu některých z nich se různí a nové druhy se neustále popisují, takže přesnější počet není možné uvést.

Podle jiných autorů patří pískomilové do

čeledi hrabošovitých (Arvicolidae), kteří v předcházejícím systému tvoří podčeleď hrabošů (Arvicolinae) čeledi křečkovitých (Cricetidae). Největším zástupcem řádu hlodavců je kapybara (Hydrochoerus hydrochaeris), která dosahuje hmotnosti až 70 kg. Proti ní jsou i největší pískomilové pravými trpaslíky

Nejbližšími příbuznými pískomilů by podle některých syste

matických zoologů měli být hraboši. Na obrázku hraboš

východní (Microtus fortis)

Většina zoologů se dnes přiklání k zařazení pískomilů do

čeledi myšovitých, tedy do příbuzenstva třeba naší myšice

temnopásé (Apodemus agrarius)

Vzhledem i způsobem života jsou pískomilům nejvíce po

dobní tarbíci, kteří však stojí v příbuzenstvu dosti daleko.

Na obrázku je tarbík východní (Jaculus orientalis)

PÍSKOMIL SE PŘEDSTAVUJE


PÍSKOMIL SE PŘEDSTAVUJE

17

Ale ať již zařadíme podčeleď pískomilů kamkoli, skutečností zůstává, že jde až na nepatrné výjimky o hlodavce vzhledu zavalité myši s poměrně hustě ochlupeným ocasem, který je obvykle dlouhý přibližně jako tělo a na konci mívá dosti často štětičku z prodloužených chlupů.

Zbarvení srsti lze u pískomilů označit jako

kryptické, to znamená, že se více či méně shoduje se zbarvením okolí, ve kterém pískomilové žijí, a příspívá tak k jejich ochraně alespoň před predátory, kteří se řídí zrakem. Draví ptáci a sovy jsou ve většině případů hlavními nepřáteli pískomilů, takže ochranné zbarvení je skutečně na místě.

Maskovací efekt ještě zvyšuje melírování

srsti, které je způsobeno tím, že jednotlivé chlupy nemají po celé délce stejnou barvu, ale jsou pruhované. Spodina těla je u všech druhů o poznání světlejší než vršek a u některých je dokonce zářivě bílá.

Zadní končetiny pískomilů jsou silně pro

dloužené, takže jim, podobně jako tarbíkům či klokanům, umožňují dělat dlouhé skoky, které u větších druhů dosahují délky okolo 0,5 m. Chodidla mnoha druhů jsou poměrně hustě porostlá chloupky, což má v extrémních podmínkách, kde většinou žijí, nemalý

význam, protože dobře izolují tělo při pohy

bu na povrchu půdy rozpálené sluncem, či

naopak promrzlé.

Na předních nohách mají čtyři prsty a za

krnělý palec, který nemá dráp, ale plochý

Srst většiny pískomilů je melírovaná, což zvyšuje ochranný účinek zbarvení

Prodloužené zadní končetiny jsou opatřeny silnými drápy

Chodidlo pískomila rudoocasého je až na malé místo na

patě porostlé chloupky

Přední noha pískomila hedvábného. Citlivé přední tlapky

umožňují pískomilům obratně přidržovat potravu


PÍSKOMILOVÉ A JEJICH CHOV

18

nehet a tvoří jen jakýsi výběžek. Plosky chodidla jsou opatřeny čtyřmi nášlapnými hrbolky a dlouhé, silné a ostré drápy jsou účinným nástrojem při hrabání v půdě. Přední končetiny pískomilové používají i k přidržování potravy, přičemž obvykle sedí na zadních nohách, opřeni o ocas, podobně jako veverky.

Zadní končetiny jsou pětiprsté, opatřené

silnými drápy, které při pohybu působí podobně jako hřeby na tretrách a dodávají tak zvířeti jistotu i v obtížném terénu. Ochlupení chodidel zadních nohou je u některých druhů důležitým určovacím znakem, stejně jako barva drápů. Dlouhý ocas, který má důležitou funkci při udržování rovnováhy při pohybu, bývá obvykle osrstěn přiléhavými krátkými chloupky nebo je někdy téměř lysý. Zpravidla má ale na konci štětičku z prodloužených chlupů.

Kromě udržování rovnováhy má do jisté

míry i funkci termoregulační a nezanedbatelný je i jeho význam při pasivní obraně. Pískomilové dovedou totiž kůži na ocase v případě potřeby uvolnit (zvláště na konci), takže se chycené zvíře často tímto způsobem zachrání před nepřítelem, kterému místo tučného sousta zůstane jen kůžička. Výjimku tvoří dva druhy – pískomil tlustoocasý, který má úplně lysý, nápadně ztloustlý ocásek sloužící hlavně k ukládání tukových rezerv, a pískomil veverkoocasý, který má dlouhý ocas ochlupený již od kořene dlouhými odstávajícími chlupy, takže připomíná našeho plcha nebo malou veverku.

Zavalité tělo je kryto přiléhavou, hedváb

ně jemnou srstí, která tato drobná zvířátka

výborně chrání jak před přehřátím, tak i před

prochlazením. Musí být pochopitelně ve

výborném stavu, proto její úpravě a čištění

pískomilové věnují velkou péči. Nejdůležitější

činností při její údržbě jsou pískové koupele,

které – pokud mají příležitost – provádějí ně

kolikrát denně. Na více či méně zašpičatělé

hlavě zaujmou na první pohled velké, vypouk

lé oči. Jejich velikost je značná i u denních

druhů, ale u nočních jsou přímo obrovské.

Jsou umístěny po stranách hlavy a jejich

zorné pole dosahuje ve všech směrech téměř

360°. Nevidí však plasticky, takže poněkud

hůře odhadují vzdálenosti. Vnímají velmi Konec ocasu pískomila perského

Podle stavu ocásku lze u pískomila tlustoocasého usuzovat

na jeho kondici – podvyživená zvířata ho mají svraštělý,

dobře živená hladký

Velké oči pískomilů jsou dobře přizpůsobené vidění za šera


PÍSKOMIL SE PŘEDSTAVUJE

19

ostře zejména rychlejší pohyby a dobře vidí i při nedostatku světla, protože jejich sítnice obsahuje velký počet tyčinek, zatímco počet čípků určených ke vnímání barev je omezený. Má to svůj nesporný význam, protože takovýto způsob vnímání umožňuje postřehnout včas blížícího se nepřítele a schovat se v úkrytu.

Vynikající je i sluch pískomilů, který má

pro nás těžko představitelný rozsah od 1 Hz do 60 000 Hz (absolutně zdravý člověk s nepoškozeným sluchem, který je dnes již vzácností, má rozsah od 16 Hz do 20 000 Hz). Vnímání nízkofrekvenčních infrazvuků umožňuje písko milům postřehnout na značnou vzdá lenost i „nehlučně“ letící sovu. Jejich vlast ní komunikace pak probíhá velice často v oblasti pro nás neslyšitelných ultrazvuků. Vynikajícího sluchu využívají i při „dálkovém“ dorozumívání podupáváním zadními končetinami, které má obvykle varovný význam, ale uplatňuje se i v epigamních (souvisejících s námluvami) projevech. V tělesné stavbě, jmenovitě ve stavbě lebky, se projevuje vynikající sluch nápadným zvětšením sluchových pouzder.

Přestože mají pískomilové tak vynikající

sluch, jejich nejlépe vyvinutým smyslem je

čich. Má nesmírně důležitou funkci nejen při

vyhledávání potravy, ale i ve vzájemných soci

álních vztazích. Pískomilové si značkují terito

rium rodinného klanu výměšky břišních žláz

a také se mezi sebou těmito výměšky (spolu

s látkou produkovanou Harderovými žlázami

uloženými poblíž koutku očí) „parfémují“,

takže má celá rodinná kolonie charakteristic

ký pach. Důležité pachové informace obsa

huje i moč, zvláště v období páření. Pachové

vjemy jsou vnímány tak citlivě, že se jednotliví

členové podle pachu poznávají i osobně. Za

jímavé ale je, že rodinný pach se u oddělených

zvířat již po několika dnech ztrácí a vrátí-li se

takový jedinec do kolonie, je zpravidla napa

den jako cizinec. Tuto skutečnost je třeba mít

na paměti i u chovaných pískomilů a pokud

možno sestavenou skupinu nikdy nerozdě

lovat, protože jejich opětovné sblížení je ve

lice obtížné a vede zpravidla ke ztrátám na

zvířatech, neboť ta se vzájemně napadají tak

intenzivně, že dochází k fatálním úrazům.

Břišní žlázu mají jak samci, tak samice, ale

samcům se v době pohlavní dospělosti něko

likanásobně zvětšuje, a to tím více, čím vyšší

postavení samec ve skupině má. Většina lidí

výměšky této žlázy vůbec necítí, jen jedinci

obdaření mimořádně citlivým čichem ji poKornoutkovité boltce dobře lokalizují směr, ze kterého přichází i ten nejslabší šelest

Na lebkách pískomilů – zde pískomila jižního –

jsou nápadná mohutně vyvinutá sluchová pouzdra

(podle V. E. Sokolova)




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.