načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Píseň zvěrokvarka -- Kronika Jennifer Strangeové - kniha druhá - Jasper Fforde

Píseň zvěrokvarka -- Kronika Jennifer Strangeové - kniha druhá
-15%
sleva

Kniha: Píseň zvěrokvarka -- Kronika Jennifer Strangeové
Autor: Jasper Fforde
Podtitul: kniha druhá

Nový fantasy příběh o kouzelnické agentuře Kazam. Volně navazuje na knihu Poslední drakobijce . Mystická umění už dávno upadají a kouzelnická agentura Kazam musí vzít každou ... (celý popis)
212
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost


hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 240
Rozměr: 145 x 205 mm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Song of the quarkbeast
Spolupracovali: přeložil Martin Pokorný
Skupina třídění: Anglická próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2014-46
Datum vydání: 5. 11. 2014
Nakladatelské údaje: V Praze, Albatros, 2014
ISBN: 9788000037189
EAN: 9788000037189
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Druhá kniha trilogie z kronik Jennifer Strangeové. Humorně laděná fantasy s prvky společensko-kritického románu. Pro starší děti a mládež. Mystická umění už dávno upadají a kouzelnická agentura Kazam musí vzít každou zakázku, kterou šestnáctiletá manažerka Jennifer Strangeová sežene. Ale v poslední době je magie opět na vzestupu a hrozí, že Snodd IV., vládce Nespojených království, shrábne veškerou moc pro sebe. Jennifer a její společníky čeká těžké utkání s konkurenční agenturou iMagic, kvůli královým čachrům navíc v oslabení. Jennifer Strangeová se ale nevzdá bez boje.

Popis nakladatele

Nový fantasy příběh o kouzelnické agentuře Kazam. Volně navazuje na knihu Poslední drakobijce . Mystická umění už dávno upadají a kouzelnická agentura Kazam musí vzít každou zakázku, kterou šestnáctiletá manažerka Jennifer Strangeová sežene. Ale v poslední době je magie opět na vzestupu a hrozí, že Snodd IV., vládce Nespojených království, shrábne veškerou moc pro sebe. Jennifer a její společníky čeká těžké utkání s konkurenční agenturou iMagic, kvůli královým čachrům navíc v oslabení. Jennifer Strangeová se ale nevzdá bez boje.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Píseň ledu a ohně Píseň ledu a ohně
Martin George R. R.
Cena: 1580 Kč
Čím jsou lidé živi Čím jsou lidé živi
Sůvová Vladimíra
Cena: 99 Kč
Kodžiki Kodžiki

Cena: 378 Kč
Minerva 1890-1936 Minerva 1890-1936
Sekyrková Milada
Cena: 378 Kč
Píseň písní Tisíc barev lásky Píseň písní Tisíc barev lásky
Raus Daniel
Cena: 256 Kč
Ke knize "Píseň zvěrokvarka -- Kronika Jennifer Strangeové - kniha druhá" doporučujeme také:
Jak Bubáček potkal Bubáka Jak Bubáček potkal Bubáka
Jak písmenka stromovala na bydláku Jak písmenka stromovala na bydláku
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Píseň zvěroKvar K a 9

Shrnutí

situace

Pracuju v magické branži a asi se shodneme, že to je opravdu

něco extra: život plný kouzel, lektvarů a zašeptaných zaříká

vadel, levitace, mizení osob a alchymie, gigantických zápasů

na život a na smrt s mocnostmi tmy, vyvolávání hurikánů a uti

šování mořských bouří, svrhávání blesků z hor a oživování soch,

které pak pomohou zdrtit nepřátele.

Jo, kéž by.

Kdepak: v dané době bylo kouzlení prostě a jednoduše užiteč

né. Bylo užitečné úplně stejně, jako jsou užitečná auta, myčky

na nádobí a otvíráky na konzervy. Dobu fascinujících výstřel

ků, jako je poroučení oceánům, sloní levitace a proměňování

herinků na taxikáře, jsme měli dávno za sebou, a přestože o dva

měsíce dřív nastoupila velká Magie,

1

k návratu neomezených

kouzelnických schopností zatím nedošlo. Při krátké vzestup

né vlně se sice utvořila zvláštní mračna a padal déšť, který měl chuť jako bezová limonáda, pak ale kouzelnická síla klesla skoro na nulu a následný vzestup byl bolestně pomalý. Nějakou dobu očividně nehrozilo, že by někdo měl začít poroučet oceánům, sloni zůstanou pěkně na zemi a herink každopádně nepropás

1

Jde o jakési znovuoživení kouzelných sil, ke kterému došlo dva měsíce před

nynějším příběhem a na kterém měla Jennifer velkou zásluhu.


10 Jas Per fforDe ne pasažéra lačného dostat se na letiště. Kromě berňáku jsme neměli žádné nepřátele a s mocnostmi temnot jsme museli zápasit jenom při výpadku elektřiny (které jsou v našem království celkem časté).

zatímco jsme tedy v Kazamu čekali, až se magie znovu zmátoří, ubíhalo vše po starých kolejích: najímali jsme kouzelníky na nenápadné, všední a zcela praktické kouzlení. znáte to: instalatérské a elektrikářské práce, tapetování a přestavby podkroví. Taky jsme botičkářům zdvihali auta, zajišťovali donášku pro pizzerii Létající koberec a dokázali předpovídat počasí o 23 procent přesněji než nejoblíbenější hlasatelka na s NoDD-T v Daisy fairchildová.

Já ale tyhle věci nedělám. Nedokážu to. starám se o ty, co to dokážou. Moje práce se jmenuje „správa mystických umění“, a když to řeknu jednodušeji, jsem agentka. Na mně je uzavřít smlouvy, přijmout rezervace a pak se nechat od všech seřvat, když se plány zvrtnou – anebo naopak skončit přehlížená, když všechno vyjde. Místem, kde tohle všechno provozuju, je Kazam, největší Dům kouzel na světě. Upřímně řečeno ale tohle prvenství moc neznamená, protože na světě jsou takové domy jen dva: Kazam a pak Industrial Magic ve s troudu. Dělíme se o posledních osm licencovaných kouzelníků na planetě. a jestli vám připadá, že to je pro šestnáctiletou holku dost zodpovědná práce, tak to máte pravdu: jsem jenom prozatímní manažerka, než se vrátí velký zambini.

Pokud se vůbec vrátí.

Takže jak jsem řekla, v Kazamu vše běželo v zajetých kolejích a my se ten den dopoledne právě snažili najít nějakou ztracenou věc. Ne prostě věc, kterou si někdo někam založil – ty se hledají snadno –, ale věc, která vůbec není k nalezení; a to je podstatně těžší úkol. Do hledání ztracených věcí jsme se obec


Píseň zvěroKvar K a 11

ně vzato moc nehrnuli, protože se ztracenými věcmi to už holt

bývá tak, že se moc neukazují – ale když bylo málo práce, brali

jsme víceméně všechno, co nám zákon dovoloval. Proto jsme

teď já, Perkins a Tiger seděli jedno vlhké podzimní dopoledne

v mém volkswagenu zaparkovaném na odpočívadle u silnice ani

ne deset kilometrů od Herefordu, našeho bydliště a hlavního

města snoddova království.

„vědí vůbec čarodějové, k čemu jsou hodinky?“ zeptala jsem se

trochu podrážděně. ohlásila jsem totiž zákazníkovi, že začne

me přesně v půl desáté, a teď už bylo za deset půl. Kouzelníkům jsem sice přikázala, aby tu byli už v devět k převzetí instrukcí, ale to bylo jak mluvit do dubu.

„Když nestárneš,“ opáčil Tiger a mínil tím fakt, že čarodějo

vé žijí mnohem déle než lidé, „tak ti nejspíš na pár minutách nesejde.“

Horton „Tiger“ Prawns byl můj asistent. Nastoupil před pou

hými dvěma měsíci. Na to, že mu bylo teprve dvanáct, byl poměr

ně vysoký; měl hustě kudrnaté pískově zbarvené vlasy a kolem

pršáku měl tvář posetou pihami. Jako většina nalezenců jeho

věku nosil svoje obnošené šaty, které mu navíc byly velké, s jistou

pýchou. Dnes nás doprovázel proto, aby se poučil o specifické

problematice hledání – a mělo to dobrý důvod. za dva roky měl

totiž převzít moji funkci. Jakmile dosáhnu osmnácti let, padám

odtud.

Perkins souhlasně přikývl.

„Někteří kouzelníci žijou opravdu dlouho,“ podotkl a byla to

nepochybně pravda. Kouzelníci ale odjakživa odmítali prozra

dit, jak to dělají, a když se jich na to někdo zeptal, převedli řeč

na myši, cibuli nebo tak něco.

Mladík Perkins byl naším nejlepším a současně jediným

učněm. v Kazamu pracoval něco přes rok a byl u firmy víceméně


12 Jas Per fforDe jediný můj vrstevník. Dobře vypadal a s výjimkou záchvatů přepjatého sebevědomí, kdy zaklínal rychleji, než uvažoval, a upadal pak do obtíží, bylo zjevné, že firmě i kouzlení jako takovému prospěje. I mně byl sympatický. Jelikož se ale specializoval na dálkovou sugesci, tedy na schopnost vštěpovat lidem na dálku myšlenky, nebylo mi jasné, jestli mi je sympatický doopravdy, anebo jestli to jenom vyvolává sugescí – což by bylo odporné a neetické zároveň. veškerá dálková sugesce neboli „zasívání“ byla zakázaná od chvíle, kdy se zjistilo, že představuje hlavní složku v reklamě a propagaci chlapeckých kapel bez talentu, jejichž úspěch byl až do té doby tak trochu záhadou.

znovu jsem se podívala na hodinky. Čekali jsme na dva ča roděje:

2

Ctihodného Dennise „full“ Price neboli Pálku a lady

Mawgon. Provozovatelé mystických umění, abychom je nazvali oficiálním titulem, sice měli kouzelnické schopnosti, ale stejně se skoro nedokázali normálně obléknout a často jim bylo nutné připomínat, aby se koupali a pravidelně stravovali. Čarodějové takoví prostě jsou: chaotičtí, trucovití, zapomnětliví, emocionální a nepředstavitelně frustrující. ale rozhodně nejsou jedno, totiž nudní, a po počátečních obtížích po nástupu jsem teď k nim všem – dokonce i k těm opravdu praštěným – pociťovala značné sympatie.

„Já bych se fakt potřeboval vrátit do věží a opakovat si,“ šil sebou Mladík Perkins, kterého odpoledne čekala zkouška před 2

Na světové magické výstavě v roce 1962 byla přednesena argumentačně pod

ložená žádost o rovnost obou pohlaví a termín „čaroděj“, případně „čarodějka“ se od té doby používá pro provozovatele i provozovatelky magických umění. Ženský rod „čarodějnice“ už dnes používá jen pár staromilců, kteří si myslí, že čarodějnice patří do domácnosti, kde má kouzlit jídlo a uklízet myšlenkovou silou.


Píseň zvěroKvar K a 13

udělením magické licence, takže byl zcela pochopitelně trochu

nervózní.

„Pálka navrhl, ať se jdeš kouknout,“ vysvětlovala jsem. „Hle

dání ztracených věcí je založené na spolupráci.“

„a baví kouzelníky spolupracovat?“ zeptal se Tiger, pro které

ho byly otázky největším požitkem hned po zmrzlině a vaflích.

„staré časy, kdy osamělí čarodějové míchali na vrcholku se

verní věže prapodivné lektvary, už jsou pryč,“ řekla jsem mu.

„Museli se naučit spolupracovat, a to jim neříkám jen já: revize

ustálených pravidel velmi ležela na srdci už velkému zambini

mu.“ Podívala jsem se na hodinky. „Doufám, že se nakonec obje

ví,“ dodala jsem, protože jakožto ředitelka Kazamu v zastoupení

velkého zambiniho jsem se právě já omluvně plazila před zkla

manými zákazníky – a musela jsem to dělat podstatně častěji,

než by se mi zamlouvalo.

„ale stejně,“ opáčil Perkins: „zápočet z Nalézacího modulu Iv

už mám a tréninkovou schovávací papuči jsem pokaždé našel,

dokonce i schovanou pod postelí Tajuplného X.“

Měl pravdu, a schopnost najít nahodilou věc – třeba papuči –

představovala dobrý trénink, když jste se měli stát hledačem. ale nestačilo to. v mystických uměních vždycky ve všem ještě něco vězí. Po celoživotním studiu vždycky přijdete akorát na to, že existují další věci, na které je potřeba přijít. Je to frustrující i poučné.

„Jenomže papuči nevadilo, že ji najdeš,“ pronesla jsem ve sna

ze objasnit neobjasnitelné. „Když se něco nechce nechat najít, je to těžší. Mocný Šandár dokázal schovat věci ležící přímo před očima prostě tím, že je vyloučil ze zorného pole. Nejproslulejším příkladem je, když tuto techniku využil na nespatřené sloní kostře při světové magické výstavě v roce 1826.“

„odtud pochází to úsloví ‚kostlivec ve skříni‘?“


14 Jas Per fforDe

„ano. Přivezli ho tam i s vitrínou.“

„Měl bych tě poslat na test z magie místo sebe,“ zachmuřeně poznamenal Perkins. „víš toho mnohem víc než já. Codex magicalis

3

obsahuje celé traktáty, které jsem nečetl.“

„Jsem tu o tři roky déle než ty,“ upozornila jsem ho, „tak není divu, že toho vím víc. ale posílat mě místo sebe na test by bylo jako prosit někoho bezrukého, aby tě nahradil u klavírních přehrávek.“

Nikdo netušil, proč někdo kouzlit umí a druhý ne. v teorii kouzelnictví se moc nevyznám, jenom vím, že to je směs vědy a víry. Prakticky vzato na ni ale lze pohlížet následovně: magie kolem nás víří jako neviditelná, energií nabitá mlha, ze které mohou patřičně nadaní jedinci čerpat a využít jí s pomocí různých technik, z nichž mezi hlavní patři vrstvené zaklínání, mumlané vzývání a řízený výtrysk koncentrované myšlenky z ukazováčků na obou rukách. odborně se příslušné energii říká „variabilní elektrogravitační transformovatelná subatomická síla“, což ale dohromady vůbec nic neznamená: dezorientovaní vědci si vymysleli tohle důležitě znějící jméno, jenom aby si zachovali prestiž. obvyklejší označení zní „čarodějná energie“ anebo ještě jednodušeji „praskot“.

„Mimochodem,“ žoviálně pronesl Perkins, „mám dva lístky na představení, při kterém se Jimmy ,Troufalec‘ McWok nechá z děla prostřelit cihlovou zdí.“

Jimmy McWok byl nejslavnější putovní troufalec v Nespojených královstvích a po vstupenkách na jeho praštěné kousky byla ohromná poptávka. o rok dřív snědl automobilovou pneu- 3

Takzvaná „Kniha kouzel“ je sice plná užitečných návodů, ale také obsahuje

mnoho nesmyslů. Trik je umět rozpoznat, co je co.


Píseň zvěroKvar K a 15

matiku za doprovodu živého orchestru. Byla to skvělá podívaná

až do chvíle, než se málem zadusil ventilkem.

zeptala jsem se: „a s kým jdeš?“ a mrkli jsme po sobě s Tig

rem. otázka, jestli Perkins sebere odvahu pozvat mě na rande,

už nějakou dobu visela ve vzduchu.

Perkins si odkašlal a sbíral kuráž. „s tebou, jestli se ti chce.“

Chvíli jsem upřeně hleděla na silnici před sebou a pak řekla:

„Cože, se mnou?“

„No jasně, s tebou,“ zopakoval Perkins.

„Nevěděla jsem, jestli to neříkáš Tigrovi.“

„Proč bych měl zvát Tigra na podívanou s cvokem, který se

nechá prostřelit cihlovou zdí?“

„a proč bys mě nepozval?“ hraně ublíženým tónem pronesl

Tiger. „Třeba mě přesně to baví – pozorovat nějakýho troubu,

jak si rozbije hubu.“

„To je sice možné,“ přisvědčil Perkins, „nicméně dokud se nabí

zí nějaká hezčí alternativa, zůstaneš u mě na seznamu vždycky

na devátém desátém místě.“

všichni jsme ztichli.

„Hezčí?“ řekla jsem a otočila se u volantu tak, abych na něj

viděla. „Ty mě zveš, protože jsem hezká?“

„a nemůžu tě snad pozvat, protože jsi hezká?“

„Řek bych, žes to prošvih,“ zazubil se Tiger. „Měl bys ji zvát

proto, že je inteligentní, vtipná, má životní zkušenosti a každým

okamžikem své přítomnosti na tebe pozitivně působí. Hezká

tvářička by měla být v seznamu až vespod.“

„ach jo,“ sklíčeně odtušil Perkins, „to asi měla, co?“

„Konečně!“ zamručela jsem, protože se v tu chvíli ozvalo neza

měnitelné dugadugadugaduga z motorky lady Mawgon. vylez

li jsme z auta, právě když zastavovala. skoro okamžitě jsme se

na sebe podívaly, ale měla jsem se jejímu pohledu raději vyhnout,


16 Jas Per fforDe protože v očích měla přichystaný výraz typu Dám Jennifer kapky. Dostávat kapky od lady Mawgon pro mě samozřejmě nebylo nic nového: zcela běžně mi je dávala před obědem, večeří i svačinou, a také v nahodilých intervalech mezitím. Byla mezi našimi čaroději ta nejmocnější a taky ta nejotravnější. Byla tak otravná, že dokonce i opravdu otravní lidé čas od času na chvilku odložili otravnost stranou a posílal jí obdivné, byť mírně sarkastické dopisy fanoušků.

„Lady Mawgon,“ pronesla jsem čile a s hlubokou úklonou, jak předepisoval protokol, „doufám, že máte dobrý den?“

„Přiblblá fráze, přijatelná jenom proto, že pluje v oceánu stejně přiblblých frází,“ zamručela nerudně a slezla z motorky, na které jezdila s oběma nohama na stranu. „ a tamhleten ňouma dělá co? snaží se schovat za tou věcí, které legračně říkáš auto?“

„Dobré ráno,“ pronesl Tiger hlasem, jímž prochvívalo sdělení Jejda, já vás přehlédl, vůbec jsem se neschovával: „ vypadáte dneska ráno opravdu náramně.“

Tiger lhal. Lady Mawgon vypadala hrozně: měla zplihlé vlasy, pleť jak omlácený plech a tvářila se kysele a ztrhaně. Na rtech se jí nikdy nevyloudil úsměv a bylo vzácností, že by s plným vědomím řekla něco vlídného. Na sobě měla dlouhé šaty s krinolínou zvonovitého tvaru: jedním směrem je měla zapjaté až ke krku, v druhém směru s nimi zametala po zemi. Pohybovala se jak na kolečkových bruslích: vlastně nechodila, ale spíš klouzala, a byl to velmi zneklidňující pohled. Tiger se se mnou vsadil o půl mula, že má lady Mawgon na nohách opravdu kolečkové brusle. Problém byl v tom, že nás jednoho ani druhého nenapadala efektivní, bezpečná a uctivá metoda, jak to zjistit.

Perkinse pozdravila trochu zdvořileji – přece jen se také chystal na čarodějné poslání – a krátce s ním pohovořila o kouzelnických zkouškách a o tom, jak je důležité, aby uspěl. Na nás


Píseň zvěroKvar K a 17

s pozdravem neplýtvala: byli jsme s Tigrem nalezenci, a tedy na nižší a podřadnější společenské příčce. Přesto naše přítomnost lady Mawgon mimořádně rozčilovala, protože jsme oba byli nepostradatelní pro hladký chod firmy. Takhle to velký zambini, zakladatel Kazamu, chtěl. vždycky věřil, že nalezenci mají pro styk s bizarním světem řízení mystických umění zvláštní

schopnosti. „rozmazlení civilisti,“ jak to sám formuloval, „by ze

všech těch podivností zpanikařili, anebo je naopak napadlo, že vymyslí něco lepšího, případně by je posedly choutky a snažili by se na tom vydělat.“ Nejspíš měl pravdu.

„Když už jsi tady,“ přetrhla mi myšlenky lady Mawgon, „potřebovala bych pak ještě před polednem provést zkušební zaklínání.“

„o kolika šandárech, paní?“

„Šandár“ je jednotka čarodějné moci. Je pojmenovaná po Mocném Šandárovi, mágovi tak mocném, že šlépěje jeho kroků samy od sebe vzplály. Praktický užitek plápolajících stop byl ovšem pochybný a nejspíš to jen plnilo dramatický efekt: Mocný Šandár nebyl jenom nejmocnější čaroděj v dějinách, ale taky

trochu šoumen.

„asi deset megašandárů,“

4

zakaboněně pronesla lady Maw

gon. opravdu ji hryzalo to ponížení, že mi musí hlásit svoje zkušební zaklínání.

„To je hodně praskotu,“ odvětila jsem a uvažovala, co asi chystá. Musela jsem doufat, že se nepokusí znovu přivést svého kocourka Macka do nějakého stavu mezi životem a smrtí: jednak by to bylo pěkně bizarní na pohled, ale hlavně by to vyvola

lo nelibost úřadů. „smím se zeptat, co zamýšlíte?“

4

Tisíc šandárů = jeden megašandár. To se často zkracuje na „jeden meg“ po

dle „starého Mega McMeddoese“, průkopníka teorie magického pole.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist