Kniha: Rukopisy z Nag Hammádí 4 - Wolf B. Oerter

KODEX VI/3

KODEX VII/2 A 5

KODEX VIII/2

KODEX XIII/1

AUTHENTIKOS LOGOS

DRUH Ý TR A K TÁT V ELKÉHO SÉTA

TŘI SÉTOV Y STÉLY

PETRŮV LIST FILIPOVI

PROTENNOIA VE TŘECH TVARECH

USPOŘÁDALI

W. B. OERTER A Z. VÍTKOVÁ

V YŠEHR AD

RUKOPISY

Z NAG

HAMMÁDÍ

4

 

OBSAH

Předmluva ....................................................... 13

ÚVOD

(W. B. Oerter)

Historie nálezu ................................................... 17

Číslování a edice kodexů z Nag Hammádí............................ 18

Kodex VI ..................................................... 18

Kodex VII ..................................................... 20

Kodex VIII..................................................... 22

Kodex XIII .................................................... 23

Popis ............................................................ 24

Obecné úvahy .................................................. 24

Kodex VI ..................................................... 26

Skladba listů................................................ 26

Stav zachování.............................................. 26

Paginace ................................................... 27

Vzhled textu ................................................ 27

Obsah...................................................... 28

Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VI........................ 28

Testimonia, paralelní verze ................................... 30

Kodex VII ..................................................... 31

Skladba listů................................................ 31

Stav zachování.............................................. 32

Paginace ................................................... 33

Vzhled textu ................................................ 34

Obsah...................................................... 34

Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VII ....................... 36

Testimonia, paralelní verze ................................... 38

Kodex VIII..................................................... 40

Skladba listů................................................ 40

Stav zachování.............................................. 40

Paginace ................................................... 41

Vzhled textu ................................................ 41

Obsah...................................................... 42

Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VIII ...................... 42

Testimonia, paralelní verze ................................... 44 Kodex XIII .................................................... 45

Skladba listů a paginace...................................... 45

Stav zachování.............................................. 47

Vzhled textu ................................................ 48

Obsah...................................................... 48

Rozdíly a společné rysy spisů kodexu XIII ...................... 49

Testimonia, paralelní verze ................................... 50

Vazba ........................................................... 51

Obecné úvahy .................................................. 51

Vazba kodexů VI, VII a VIII...................................... 52

Kodex VI ................................................... 52

Kodex VII .................................................. 53

Kodex VIII.................................................. 53

Různé typy vazeb, různá knihvazačská technika .................... 54

Otázky datování .................................................. 55

Makulatura ................................................... 55

Výjimka: kodex XIII............................................. 56

Paleografie....................................................... 57

Obecná úvaha.................................................. 57

Interpunkční znaménka a zdobení titulů........................... 59

Průběžné písmo a mezery........................................ 62

Supralineární čára a apostrof.................................... 66

Korektury ..................................................... 68

Charakter písma ............................................... 68

Authentikos logos ........................................... 68

Druhý traktát velkého Séta a Tři Sétovy stély ................... 70

Petrův list Filipovi ........................................... 72

Protennoia ve třech tvarech................................... 73

Jazyk překladu a jazyk originálu .................................... 76

Koptské dialekty a jejich odraz v naghammádských spisech .......... 76

Jazyk originálu: řečtina ......................................... 77

Kodex VI ................................................... 78

Kodex VII .................................................. 78

Kodex VIII.................................................. 79

Kodex XIII ................................................. 80

Koptská abeceda.................................................. 83

Literatura (výběr) ................................................ 84

AUTHENTIKOS LOGOS (NHC VI/3, 22,1–35,24)

(Úvod, překlad a komentář Z. Vítková)

Úvod ............................................................ 91

1. Název a zachovalost ............................................ 91

2. Datace, autor a místo sepsání.................................... 91

3. Žánr.......................................................... 92

4. Obsah ........................................................ 93

5. Hlavní motivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

6. Zařazení...................................................... 100

7. Edice a literatura .............................................. 107

Authentikos logos (překlad z koptštiny) ............................. 108

[Nebeský původ duše] .......................................... 108

[Slovo jako potrava a prostředek uzdravení duše] .................. 108

[Podobenství o nepravém a pravém dědictví] ...................... 109

[Podobenství o obilí a plevách]................................... 110

[Nebeský Otec uvádí do světa zápas] ............................. 111

[Slovo uzdravuje slepotu duše] .................................. 112

[Duše nachází ochranu ve své pokladnici]......................... 113

[Volání k bdělosti před nepřátelskými sítěmi]...................... 113

[Podobenství o rybáři a jeho návnadách] .......................... 113

[Výklad podobenství]........................................... 114

[Potrava smrti] ................................................ 114

[Potrava života; poznání jako záchrana duše]...................... 115

[Pravý pastýř].................................................. 115

[Nevědomí jsou horší než pohané] ............................... 116

[Vzestup rozumné duše na místo spočinutí] ....................... 117

[Závěrečný nadpis spisu]........................................ 117

DRUHÝ TRAKTÁT VELKÉHO SÉTA (NHC VII/2, 49,10–70,12)

(Úvod, překlad a komentář Z. Vítková)

Úvod ............................................................ 121

1. Jazyk ......................................................... 121

2. Název a zařazení; Sétovy spisy ................................... 122

3. Obsah ........................................................ 123

4. Mytologické pozadí ............................................. 124

5. Inkarnace ..................................................... 127

6. Doketické pašije ............................................... 130

7. Edice a literatura .............................................. 134

Druhý traktát velkého Séta (překlad z koptštiny) ..................... 136

[Počátek rozpravy] ............................................. 136

[Dokonalá Velikost, Matka a nebeský Kristus] ..................... 136

[Slovo a křest] ................................................. 137

[Plán spásy] ................................................... 137

[Inkarnace Krista].............................................. 139

[Nepokoj a zmatek ve světě. Kristovo působení a reakce na ně] ...... 140

[Povýšenost Vládce světa]....................................... 142

[Pašije] ....................................................... 144

[Sestup kolem vládců] .......................................... 145

[Vyvedení Syna Velikosti a nová svatební komnata] ................ 146

[Výklad ukřižování] ............................................ 147

[Pronásledování ze strany církevních křesťanů] .................... 148

[Učení nápodobné a učení pravé] ................................ 149

[Adam, patriarchové a proroci] .................................. 151

[Archón] ...................................................... 153

[Slepí] ........................................................ 154

[Kristus a ti jeho] .............................................. 154

[Nebeské svatba a nebeský Ježíš]................................. 154

[Gnostikové] .................................................. 156

[Otec] ........................................................ 157

[Archonti a jejich napodobení]................................... 157

[Autorita zjevení a jeho účel; závěr] .............................. 158

[Závěrečný nadpis spisu (řecky)]................................. 159

TŘI SÉTOVY STÉLY (NHC VII/5, 118,10–127,32)

(Překlad P. Pokorný a Z. Vítková; úvod a komentář Z. Vítková)

Úvod ............................................................ 163

1. Literární forma ................................................ 163

2. Žánr a zařazení................................................ 164

3. Jazyk ......................................................... 165

4. Zařazení v rámci kodexu ........................................ 165

5. Datum a místo sepsání.......................................... 166

6. Hlavní motivy a postavy; setovská gnóze ........................... 166

7. Filosofický a náboženský kontext traktátu ......................... 175

8. Hlavní božské entity ............................................ 180

9. Edice a literatura .............................................. 187

Tři Sétovy stély (překlad z koptštiny)................................ 190

[Prolog]....................................................... 190

První Sétova stéla .............................................. 190

[Sétův hymnus na Pigeradama, nebeského Adama] ................ 190

[Hymnus na Samozrozeného] ................................... 192

Druhá Sétova stéla ............................................. 196

[Hymnus na Barbeló]........................................... 196

[Prosba k Barbeló o umožnění výstupu]........................... 199

Třetí <Sétova> stéla ............................................ 201

[Hymnus na Nezrozeného Otce] ................................. 201

[„Sétova modlitba“]............................................ 203

[Jak hymny používat]........................................... 205

[Kolofón: písařsk8 poznámka a požehnání] ....................... 206

PETRŮV LIST FILIPOVI (NHC VIII/2, 132,10–140,27)

(Úvod, překlad a komentář P. Ryneš)

Úvod ............................................................ 209

1. Dochování a datace ............................................ 209

2. Název a žánr .................................................. 210

3. Postava apoštola Petra a Ježíšovo zjevení .......................... 210

4. Religionistické zařazení......................................... 211

5. Edice a literatura .............................................. 213

Petrův list Filipovi (překlad z koptštiny) ............................. 214

[Shromáždění apoštolů] ........................................ 214

[Zjevení Ježíše Krista] .......................................... 215

[Rozhovor apoštolů]............................................ 216

PROTENNOIA VE TŘECH TVARECH (NHC XIII/1, 35,1–50,24)

(Úvod, překlad a komentář V. Ondráček)

Úvod ............................................................ 221

1. Název a žánr .................................................. 221

2. Rozčlenění díla ................................................ 221

3. Různé styly a stylové vrstvy (výklad, aretalogie, mystérium /

apokalypsa, liturgický text) ...................................... 222

14. Kompoziční stadia a datace spisu ............................... 223

15. Obsah: bytosti a jejich vztahy, Protennoia a její hypostaze .......... 225

16. Trojiční implikace významu bytostí ve spisu Protennoi

1 1a ve třech tvarech ............................................. 229

17. Kosmologie – vznik tohoto věku ................................. 231

18. Eschatologie – přemožení chaosu a konec tohoto věku .............. 232

19. Soteriologie – záchrana z tohoto věku............................ 234

10. Aretalogie „já jsem“ v traktátu Protennoia ve třech tvarech ......... 235

11. Edice a literatura ............................................. 236

Protennoia ve třech tvarech (překlad z koptštiny)..................... 238

[Mluví Protennoia] ............................................. 238

[Hlas]......................................................... 240

[Kosmologické mystérium]...................................... 241

[Mystérium přemožení chaosu].................................. 246

[Nadpis uzavírající první část] ................................... 248

[Druhá část – hlas]............................................. 249

[Mystérium konce věku] ........................................ 249

[Mužsko-ženský princip veškerenstva]............................ 252

[Nadpis uzavírající druhou část] ................................. 253

[Logos] ....................................................... 253

[Mystérium trojího příchodu / vtělení Protennoie] ................. 254

[Mystérium pěti pečetí] ......................................... 256

[Závěr s dodatkem o inkarnaci] .................................. 258

[Závěrečné názvy / nadpisy a kolofón] ............................ 258

Pře hled ná ta bul ka ru ko pi sů z Nag Ham má dí a je jich zkra tek........... 259

Seznam zkratek................................................... 261

Bibliografie ...................................................... 267

Rejstřík spisů .................................................... 274

Rejstřík osobních jmen ............................................ 279

Rejstřík místních názvů ........................................... 281

Rejstřík vybraných pojmů ......................................... 282

Ediční poznámka ................................................. 288

AUTHENTIKOS LOGOS

(NHC VI/3, 22,1–35,24)

ÚVOD, PŘEKLAD A KOMENTÁŘ

ZUZANA VÍTKOVÁ

Závěrečný nadpis spisu Authentikos logos

v kodexu VI z Nag Hammádí

Authentikos logos (úvod) ............................................................ [91]

Úvod

1. Název a zachovalost

Tr a k t á t Authentikos logos („Věrohodné slovo“), který podává výklad o nebeském

původu, pozemském přebývání a konečném návratu duše do božské oblasti,

zabírá třináct stran šestého kodexu z Nag Hammádí. Dochoval se relativně

dobře, i když na počátku prvních sedmi listů chybí vždy několik řádek. Nelze

proto určit, zda měl spis na začátku nějaký nadpis.

1

Název spisu Authentikos

logos, který se dochoval na konci, má široké významové rozpětí, které lzepřekladem vystihnout jen zčásti: authentikos je možno přeložit jako „věrohodný“,

„pravý“, „původní“ či „autoritativní“,

2

zatímco logos můžeme chápat jako„rozravu“ v podobném smyslu jako v názvech hermetických traktátů.

3

Nejspíše však

upomíná také na roli, kterou má v traktátu slovo jako lék pro uzdravení duše.

4

2. Datace, autor a místo sepsání

Traktát, dochovaný v (předklasickém či nestandardizovaném) saídském dialektu

koptštiny, je překladem původní nedochované řecké předlohy. Badatelé kladou

dobu sepsání na konec 2. století

5

nebo na začátek 3. století po Kr.

6

O místě vzniku

je možno se pouze dohadovat; přijatelná je hypotéza van den Broeka, kterýpředokládá Alexandrii v době před působením Klémenta Alexandrijského a jeho

školy.

7

Autor není znám, jeho styl však prozrazuje určitou literární vzdělanost.

8

1

MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257; Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, s t r. 379. 2

H. G. Liddell – R. Scott, A Greek-English Lexikon, Oxford 1996

10

, str. 275b (1. „principal“;

2. „warranted“, „authentic“, „original“, „authoritative“). Heyden – Kulawik, Nag Hammadi

Deutsch 2, 2003, str. 468; Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379.

3

MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257; týž, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 471; Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379. 4

MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257. 5

Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 468; van den Broek v traktátu Authentikos logos nachází vliv středoplatonismu, avšak ne Plótína (VigChr 33 [1979] 278; 280–282). 6

Viz též Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 382. Valantasis vidí Authentikos logos jako přechod mezi čistě etickými systémy morálních filosofů 1. stol. anovolatónských filosofických a teologických tradic raného 3. stol. a navrhuje klást dobu vzniku také mezi roky 150 a 250 po Kr. (The Journal of Religion 81,4 [2001] 565). 7

VigChr 33 (1979) 280–282. 8

Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2 0 0 7, st r. 381. [92] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod) 3. Žánr Authentikos logos je homileticko-didaktické pojednání,

9

v ně mž se množstvírozličných metafor a podobenství, popisujících podmínky přebývání duše ve světě,

střídá s parenetickými pasážemi.

10

Většina badatelů dělí traktát na dvě části,přičemž přelom vidí na straně 25,27,

11

kde se vyprávění vrací ke světu nebeského

Otce, od něhož (pravděpodobně) i začínalo. Určité motivy (světlo, poznání,

potrava, lék, ženich a svatba) se nicméně objevují v obou částech a propojují je.

12

První polovina spisu (AutLog 22–25,27) má charakter teoretického pojednání

o duši, zatímco část druhá (25,27 – konec) připomíná spíše polemickouhomilii,

13

která obsahuje více narážek na biblické texty.

Obě části začínají vyprávěním o nebeském Otci, vzniku nebeských bytostí, počátku světa a sestupu duše. Podle první části duše vyšla z neviditelných světů (AutLog 22,11–15), sestoupila dolů a byla uvržena do těla (23,12–14);

14

podle

druhé (25,27–26,20) byly duše do světa poslány Otcem, aby ukázaly jehovelikost.

15

9

Funk et al., ThLZ 98 (1973), 251; Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977, str. 2. 10

Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469. Scopello srovnává příběh duše s antickým románem (Femme, Gnose, 2005, str. 156) a náš traktát označuje přímo jako„gnostický román“ (tamt., str. 163; srovnání s antickými romány str. 165–169), avšak tato podobnost je spíše vnější a málo zřetelná. 11

Tak Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469, či AutLog 25,26 (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257). MacRae se domnívá, že traktát je sbírkou nebo kompilací několika různých výkladů o původu duše, jejím pádu a vítězství nad hmotným světem (tamt.). 12

MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257n; týž, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 472. 13

Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469n. Polemické pasáže: AutLog 27,1–25; 33,4–34,32. 14

Z kontextu nelze poznat, zda duše sestoupila dobrovolně, z nutnosti či následkemnějakého (svého či cizího) provinění. Uvedené způsoby příchodu duše do světa však nemusejí být v rozporu, protože „uvržení“ (ⲛⲟⲩ ϫⲉ) do těla nemusí značit důsledek nějaké viny či omylu (MacRae soudí, že zde můžeme překládat i jako „byla vložena do těla“, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 472, pozn. 2). Scopello a Meyer (in: The Nag Hammadi Scriptures, 2 0 0 7, str. 379) předpokládají, že duše do světa „upadla“, avšak nikde v traktátu se přímo o „pádu“ nemluví; naopak se zdá, že duše může „padnout“ nejspíše až svým jednáním ve světě. 15

Heyden a Kulawik považují oba začátky za díla různých autorů. Druhá část, která uvádí jako důvod pozemských trápení duše zápas, přivedený do světa Otcem (o němž předpokládají, že je zde považován i za stvořitele světa), je dle nich pozdějším odůvodněním, které pomíjí některé motivy z první části, např. vržení duše do těla (AutLog 23,12–14) nebo přebývání nevědomých ve „stavu podobném zvířeti“ (24,20–26). Podle nich měl druhý autor či redaktor před sebou teoretické pojednání o pádu duše do světa a připojil k němu navazující homilii, určenou pro konkrétní situaci (Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469–471). Authentikos logos (úvod) ............................................................ [93]

4. Obsah

První část (AutLog 22–25,27) začínala nejspíše krátkým úvodem o prvotnosti

Otce veškerenstva a o vzniku nebeských světů.

16

Duše pochází z nich,sestouila do světa a byla uvržena do těla. Přestože je od božské oblasti oddělena,

může s ní být neustále v kontaktu prostřednictvím neviditelného slova (logos),

kterým ji tajně živí její nebeský ženich a uzdravuje její pozemskou látkouzasleené oči (AutLog 27,24–33), aby mohla prohlédnout svojí myslí a poznat svůj

pravý původ (22,18–34). Identita ženicha duše ve spise není explicitněprozrazena, ale podle van den Broeka by jím mohla být božská Mysl, která duši

pomáhá v prozření.

17

Slepota (stejně jako opilost a zapomnění) tu znázorňuje

nevědomost duše.

Duše příchodem do světa získává za „nevlastní matku“ látku,

18

což ji činíspřízněnou i s jejími „dětmi“, tj. s látkovou duší a jejími různými psychickými hnutími,

vášněmi a emocemi, z nichž jsou jmenovány touha, nenávist a závist (AutLog

23,4–22).

19

Tito noví sourozenci nebeské duše jsou ale jen „nevlastní“, aprotože nemají podíl na pravé přirozenosti duše, nemohou mít podíl ani na dědictví

po jejím Otci, kterým je Bůh (23,22–26). K tomuto dědictví patří také možnost

16

Srv. rekonstrukce počátku spisu od W.-P. Funka, Archiv für Papyrusforschung 28 (1982) 63; viz pozn. 124 na str. 108. 17

Van den Broek, VigChr 33 (1979), str. 275 a 277. Tímto ženichem byl pravděpodobně míněn Kristus (tamt., str. 281; srv. Órigenés, In Canticum canticorum 1,1). Scopello a Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2 0 0 7, str. 379, soudí, že ženichem v traktátu Authentikos logos je Duch. 18

Srv. Platón, Tim. 49a, 50d. Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977, str. 1 a 6, se nicméně domnívá, že „matkou“ vášní může být míněna Sofia (srv. Iren. haer. I,2,2–4; 4,1). 19

Srv. TKJ II 18,2–19,2, kde je popsán vznik části Adamovy látkové duše, stvořené archonty: „A zdroj daimonů, kteří jsou v celém těle, je vymezen (těmito) čtyřmi: teplem, chladem,vlhkem, suchem. Matkou jich všech je látka... Matka jich všech, Onorthochrasaei, neomezená,

stojí uprostřed nich a prostupuje jimi všemi. Je doopravdy látkou, protože je živí. Čtyři hlavní

daimóni ( jsou tito): Efememfi, ten patří požitku; Jókó, ten patří touze; Nenentófni, ten patří

zármutku, Blaomén, ten patří strachu. Matkou těch všech je Esthénsis Uch Epiptoé. Z těchto

čtyř daimonů vznikly vášně. Ze zármutku závist, žárlivost, tíseň, starosti, bolest, zatvrzelost,

úzkost, naříkání a jiné podobné. Z požitku vzniklo mnoho špatností, prázdná pýcha a ( jiné)

tomu podobné. Z touhy hněv, zlost, žluč, hořká láska, chtivost a jim podobné. Ze strachuzděšení, podlézavost, sklíčenost a stud. Tyto všechny mohou činit dobře i špatně. Vhled do jejich

pravé (povahy) představuje Anaró, která je hlavou látkové duše, neboť přebývá se sedmismysly, Uch Epiptoé.“ Kategorizace emocí tu odráží vliv stoické filosofie (srv. předevšímPseudo-Androníkos, Pass. I,1,1 a I,2,1; Cicero, Tusc. IV,16–21; viz T. Onuki, Gnosis und Stoa. Eine

Untersuchung zum Apokryphon des Johannes, Göttingen 1989, str. 30–46, a I. Dunderberg,

„Judas’ Anger and Perfect Human“, in: A. D. DeConick [ed.], The Codex Judas Papers, Leiden

2009, str. 214).

[94] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)

návratu do božské oblasti. Pokud se ale duše přikloní k novým „bratrům“ apřijme dědictví po „nevlastní matce“ (23,27–34), tj. vášně a potěšení světa, hrozí

jí, že zahyne. Musí se tedy od toho, co vzniklo, odpoutat a vést zdrženlivý život.

20

Duše má ve světě možnost výběru (AutLog 24,10–13). Pokud si vybere „ducha smilstva“, otupí, bude „uvržena do nevěstince“, upadne do opilecké „zhýralosti“ a d o „ stavu podobného zvířeti“, tj. do nevědomosti. Zapomene, kam patří a jaký je její původ, bude se družit s „nevlastními“ bratry, výše zmíněnými emocemi (2 4,6 –26), a vystaví se hrozbě, že zanikne spolu s nimi (AutLog 25,6–26).

Také druhá část spisu (AutLog 25,27– konec) začíná rozpravou o prvotnosti Otce a pasáží o původu nebeských oblastí. Vše, co vzniklo, vzniklo z Otcovy vůle (AutLog 25,27–26,7). Aby Bůh zjevil svoji velikost a aby se duše ve světě osvědčily, rozhodl se do světa uvést zápas. V tomto zápase může duše zvítězit jen v důsledku poznání pravého Boha a etického jednání, což jí umožní odmítnout vzniklý svět a upnout se k pravé, nebeské realitě (26,8–27,25). Pasáž je podána v první osobě plurálu, autor zde tedy hovoří jménem nějaké (skutečné čihypotetické?) asketické komunity.

Aby se duše vyhnula nevědomosti, která ji táhne do temnoty, přijímá každou hodinu slovo (logos) a dává si je na oči jako lék, aby prohlédla a potéprostřednictvím svého nově objeveného světla oslepila své protivníky. Duše nachází útočiště v nebeské oblasti, kam se vztahuje svojí myslí (AutLog 27,25–28,15).

21

Mysl (nús) je dle našeho traktátu vůdčím principem duše, kterým dokáže vnímat

nadzemské skutečnosti.

Duše má ve světě hned několik druhů protivníků na rovině lidské inadzemské. Vystupují proti ní lidé, kteří se příliš starají o světské věci (AutLog 27,7–13). Od nich jí hrozí, že duši nebo člověka zabijí, nesmí se jimi však nechatzastrašit a odvrátit od svého hledání (33,4–25). Na rovině vnitřní pak duše bojuje se svými „nevlastními bratry“, „zrozenými v jejím domě“ (28,31–29,3), tj. semocemi a hnutími látkové duše. Pak jsou tu ale ještě její nadzemští protivníci, kteří obou předchozích využívají, „rybáři duší“ (29,3–31,24) a „obchodníci s těly“ (32 ,16 –33, 3). Míněn je ďábel (30,27–28) a nejspíše i nižší božské bytosti, které známe z gnostických spisů jako archonty, kteří stvořili tělesnou část člověka.

22

20

AutLog 26,14–20; 26,26–33; 27,18–22. Tento odvrat, jak naznačují podobenství o obilí a plevách (25,6–26) a o zlých rybářích (30,4–31,24), musí být úplný; duše je totiž ve světě neustále uprostřed zápasu (26,7–26) a ohrožena světským vábením (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 52). 21

Viz Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2 0 0 7, str. 380. 22

Srv. PodArch 87,23–88,10. Podle jiných gnostických spisů archonti stvořili i svět (např. PuvSv 100,29–115,36). Kdo jej stvořil dle traktátu Authentikos logos, není jasné, vznikl ale nejspíše dle Božího záměru (AutLog 26,6n). Authentikos logos (úvod) ............................................................ [95]

Několik podobenství přirovnává pobyt duše ve světě k situaci ryby ohrožené rybáři. Metafora ryby zachycené do „vlečné sítě“, která ji potápí a stahuje její mysl dolů do bahnitých hlubin (AutLog 29,7–16), mluví o bezmocnosti dušezachycené ve světě.

23

Rybáři lovící na háček se zase snaží duše nalákat na „potravu

smrti“, kterou je pro každou z nich určité specifické pokušení, a vytáhnout je

„jako na háčku silou v nevědomosti“ ven z vody (29,20–31,24). V oboupřípadech je výsledek stejný a duše je ďábelskými rybáři s radostí pohlcena (29,17–19;

30,6 –10).

Tr a k t á t Authentikos logos je však optimistický v tom, že tento stav nenínezvratný. Duše, která toto okusila, je schopna se poučit a napravit, pohrdnout pozemským životem a začít hledat „potravu, která ji uvede do života“(AutLog 31,24–32,1).

24

Může se dozvědět o svém původu a světle, „svléci svět“,

obléknout svůj svatební šat (32,2–8) a své tělo vrátit jeho nevědomým tvůrcům

(32,16–33,3). Pomáhá jí totiž její pravý pastýř, který ji poučil v poznání (32,9–16;

32,35–33,3).

Autor ke konci kritizuje ty, kteří sice slyšeli slovo, ale mají zatvrzelá srdce, nehledají Boha a neptají se po něm, a těm, kteří se o to snaží, naopak v hledání zabraňují, často i násilím. Podle autora jsou „horší než pohané“, kteří siceneslyšeli slovo, ale prokazují milosrdenství, mají ponětí o transcendentním Bohu a v e s vých chrámech v dobré víře uctívají své bohy jako svoji naději (33,4–34,32).

Závěr je věnován eschatologické odměně „rozumné duše“, která se tázala a namáhala se, aby se poučila o Bohu. Tato duše nakonec nalezne, co hledá, spočine v nebeské svatební komnatě ve věčném světle a dostane nesmrtelnou potravu (34,32–35,28). Spis končí krátkou doxologií (35,19–22) a závěrečným titulem (subscriptio; 35,23–24). 23

Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 561. 24

Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 380 („duše není bytost naivní“). [96] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod) 5. Hlavní motivy

HLEDÁNÍ A NALÉZÁNÍ

Motiv hledání, dotazování a nalézání je typický pro gnostické spisy, kde má

zpravidla soteriologický význam.

25

Důležitou roli sehrál i v polemice mezignostickým a církevním křesťanstvím.

26

Především ve druhé části traktátu se tento motiv objevuje pozoruhodněčasto.

27

Duše překonává své nepřátele pomocí poznání (AutLog 26,20–26), poznání

je proto i cílem, ke kterému se má obracet (34,32–35,7).

28

Nemá to jednoduché

a musí se stále starat a být v pohybu: tak duše „pospíchá za slovem“ (27,30–

31), které jí pomáhá (22,26–34); „hledá potravu života“ (31,33–35); „chodí

o hladu a žízni“ (27,14–16); ptá se a hledá (33,5–21); „namáhá se tázáním“

(35,1–3) a „ trápí hledáním“ (34,30n). Pokud zvolíme doslovný překlad, tak si

duše dokonce „ochodila chodidla za evangelisty“ (35,4–6). Poznání tedy pro

autora našeho spisu znamenalo ustavičné a neúnavné zkoumání. Je to patrné

i ve výčtu neřestí: za jednu z nejhorších kromě nevědomosti považuje lenost.

29

Obsahem zvěstování je pobídka k hledání pravé životní cesty (34,18–23). Nevědomí Boha nehledají, protože mají zaslepená srdce, i když slyšeli volání a bylo jim kázáno slovo; naopak v tom všem aktivně zabraňují, a jsou tak „horší než pohané“ (33,4–32). Dle Koschorkeho můžeme tyto nevědomé oponenty hledat v řadách raného církevního křesťanství.

30

Toho, kdo se nepřestane ptát,

tito lidé tvrdého srdce dokonce zabijí. Byť to lze vyložit přeneseně, tj. že vlivem

církevního učení v něm zabijí jeho poznání,

31

i takovéto „usmrcení“ znamená

25

Učedníci, kteří se správně ptají, jsou chváleni, srv. např. MdrJKr BG 106,14–19; TKJ BG 64,13–65,3; 69,14–70,2; aj. Dle Mariina evangelia se učedníci nemají nechat svést těmi, kdo jim tvrdí, že Syn Člověka je „tam“ či „tady“, a mají jej sami hledat uvnitř sebe (BG 8,15–22). Vybízení k pátrání po významu Písma srv. SvPrav 45,19–22. Vybízení ke hledání srv.gnostiky užívané Tomášovo evangelium, log. 1 („Kdo najde výklad těchto výroků, neokusí smrti“; přel. P. Pokorný, RNH 1, str. 91), 2, 92 a 94. Jako neustálé neúnavné bádání má vypadat snaha interpretovat Písma i dle Órigena (comm. Joh. XXXII, 21). Gnostické hledání je věcíindividuální a od člověka se očekává, že si cestou výkladu projde sám; je nepřenosné a neredukovatelné na jednoduchou nauku. Koschorke (in: Wort und Dienst, 1977, str. 61n a 65) takto vysvětluje mnohotvárnost gnostických textů a obtížnost jejich zařazení pro starověké hereziology (srv. Iren. haer. IV 35,4). 26

Dle Tertulliana poté, co se člověk stal křesťanem a uvěřil, nemá již cenu hledat dále (prescr. haer. 7–10), ježto další bádání vede jen k herezi (prescr. haer. 13). 27

Viz např. AutLog 31,34; 33,5–6.17.21; 34,7.20–21.31; 35,1.8.15. 28

Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 53. 29

AutLog 30,26 –31,8. ⲙⲛ̅ⲧ̅ⲁⲧϩⲓⲥⲉ („lenost“) jako opositum k ϩⲓⲥⲉ („námaha“; 35,16). Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 53 a tamt., p. 32. 30

Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54n. 31

Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 57. Srv. 2TrSet 60,25–29. Authentikos logos (úvod) ............................................................ [97]

pro duši smrt.

32

„Tvrdost srdce“ a ukrutnost pozemských protivníků autor dává

do kontrastu k milosrdnému chování pohanů, kteří mají o Bohu určité povědomí,

přestože o něm nikdy neslyšeli (33,11–17).

ASKETISMUS

Celým traktátem vane silně asketický duch: uměřenost je setrvale stavěna proti

zhýralosti (spojované s pitím vína, smilstvem a lačností) a touze, která vzniká

z l átkové podstaty a díky níž vznikají nová těla. Tělesnost činí duši náchylnou

k různým vášním a psychickým hnutím (AutLog 23,27–34). Ba i samotnážádostivá myšlenka může způsobit duši velikou škodu (25,6–9; 25,9–26). „V tomto

světě nemáme nic,“ říká autor o sobě a o svých druzích (26,26–27).Asketický život je přirovnáván k neustálému zápasu,

33

v němž se má duše osvědčit

(26,8–26). Její nadzemští protivníci jsou lstiví a používají různých návnad, kruší

srdce tím, že do něj uvádějí trápení, a duše se pak sama trápí kvůli nepatrným

věcem tohoto života a touhou po tom, co vlastně nepotřebuje (30,26–31,7).

34

R. Valantasis, který se domnívá, že Authentikos logos není ani křesťanský, ani gnostický text,

35

řadí tento spis do tradice římského asketismu.

36

Srovnává

náš traktát s texty římských asketických filosofů 1. a 2. stol. po Kr., především s dochovanými fragmenty Musonia Rufa.

37

V obou typech textů skutečně

můžeme vidět mnoho podobného,

38

neboť otázka morálně odpovědného života

byla v tomto období velmi aktuální bez ohledu na vyznání a římská asketická

tradice mohla zajisté tvořit podhoubí našeho spisu.

39

Kromě podobnéhoetického vyznění však nejsou paralely tak blízké,

40

aby se mohlo mluvit o přímém

32

Proti přenesenému chápání mluví též narážky na J 16,2 (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 57). 33

K této metafoře srv. Fp 1,30; Ko 2,1; 1Te 2,2; 1Tm 6,12; Žd 12,1. 34

Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 558, tuto pasáž nazývá „psychologií sociálně konstruované touhy“. 35

The Journal of Religion 81,4 (2001) 551. 36

The Journal of Religion 81,4 (2001) 549–565. 37

Kromě něj do této tradice řadí také Epiktéta, kyniky, Marka Aurelia a pozdější (3. a 4. stol. po Kr.) filosofy Plótína, Porfyria a Jamblicha ( Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2 0 01]

549n).

38

Srv. např. teorii o kontaminaci duše zlým ve světě (Musonius Rufus, Dissertationum a Lucio digestarum reliquiae, „Rozprava 6: O cvičení“, Lutz VI, str. 52n, viz Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2001] 553), nebo nauku o o tom, že je třeba se naučit rozlišovat, co je dobré opravdu (a ne se tak jen jeví) od toho, co není dobré (Musonius Rufus, Dissertationum a Lucio digestarum reliquiae, „Rozprava 6: O cvičení“, Lutz VI, str. 54n, viz Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2001] 556n). 39

Valantasis, tamt., 563. 40

Také Valantasis (tamt., 564) mluví o společné tradici populární morality, nicméně nachází zde také vážné rozdíly; viz A. Meredith, „Ascetism – Christian and Greek“, JThS 27 (19 76 ) [98] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod) ovlivnění naukami těchto filosofů. Domnívám se, že asketismus traktátuAuthentikos logos má svůj původ spíše v asketismu raného (a pravděpodobně ignostického) křesťanství.

41

METAFORA RYBÁŘŮ DUŠÍ

Asketické zaměření spisu je zřejmé také v podobenství o rybářích duší (AutLog

29,7–30,10). Nejbližší paralelu nacházíme v Abk 1,13–17, kde jsou jako rybáři,

kteří chytají spravedlivého do sítí či na háček a radostně jej polykají, líčeni

Chaldejci. Kumránské svitky vykládají tuto pasáž tak, že odkazuje na Kitejce

(Římany; 1QpHab, sl. VI). Podle manichejců (Kefalaia, kap. 5) duše loví čtyři

rybáři sil temnoty. Prvním je král těch, kdo patří temnotě (který lovil na počátku

světů a jehož síť je jeho oheň a touha, jež vložil na duši); druhým je zlý rádce či

úradek; třetím je touha, která přebývá v silách těla; čtvrtým je duch temnoty,

zákon hříchu a smrti, který duši chytá na klamné nauky. Proti nim však loví

v různých dobách i čtyři spasitelské postavy. Dle koptského fragmentu Evangelia

dvanácti apoštolů

42

je ďábel rybářem na poušti, který líčí na hříšníky a vyzývá

apoštoly k zápasu v rybolovu. Loví různými způsoby (démoni mu nesoumnožství sítí, pastí a háčků) a chytá různé druhy pošetilých ryb. Podobně jako v našem

traktátu se jednotlivé duše chytají podle toho, k čemu inklinují: některé očima,

jiné vnitřnostmi a jiné rty.

Pozitivně byla metafora rybolovu užívána v soteriologickém a pedagogickém kontextu i v literatuře na Bibli nezávislé.

43

SLOVO (LOGOS)

Ústřední roli v našem traktátu hraje slovo jako prostředek záchrany duše,

lék na její oči (AutLog 22,26–28; 27,30–32; 28,11–13) a potrava, kterou duše

dostává od svého ženicha (22,23 –26). Jako „potrava života“ stojí v kontrastu

k „ potravě smrti“ (30,24n; viz katalog neřestí v 30,26–31,8), na k terou ji láká

její protivník (31,8–14).

313–332 (studie o vztahu pohanského a křesťanského asketismu 3. a 4. stol.). Viz též P. Brown,

Tělo a společnost. Muži, žena a sexuální odříkání v raném křesťanství, Brno 2000.

41

Raným římským asketům nebylo např. blízké hojné užívání metafor; většina specifických metafor traktátu Authentikos logos také nemá v jejich učení paralely ( Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2001] 555n). 42

E. Revillout, Les apocryphes coptes, Patrologia Orientalis II, Turnhout 1985 (1. vyd. Paris 19 0 4), st r. 153 –155. 43

MacRae, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 474n. K tématu viz též W. Wuellner, The Meaning of Fishers of Man, Philadelphia 1967; J. Engemann, s.v. „Fisch, Fischer, Fischfang“, in: R AC 7 (1969), st r. 959 –10 97. Authentikos logos (úvod) ............................................................ [99]

POJETÍ DUŠE

Od křesťanských i pohanských spisů o duši, které vznikaly od prvních staletí

p o K r.,

44

se Authentikos logos velmi liší především pro svůj metaforický způsob

výkladu. Přestože autor do jisté míry užívá filosofickou terminologii (srv. např.

různé pojmy označující duši), jeho způsoby uvažování a argumentace všakfilosofické nejsou a pohybují se spíše na rovině teologicko-etické.

45

Traktátnejspíše vzešel z prostředí, v němž byly známy představy o duši ze středoplatónské

a aristotelské filosofie, avšak záměrem autora nebylo podat filosofickou, nýbrž

náboženskou rozpravu, vybízející k etickému chování a pohrdnutí věcmi světa.

Z n eviditelných světů do s věta přichází „neviditelná duše spravedlnosti“ (ⲯⲩⲭⲏ ⲛ̅ⲁϩⲟⲣⲁⲧⲟⲥ ⲛ̅ⲧⲉ ⲧⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥⲩⲛⲏ; AutLog 22,13n); dále se mluví o„duchovní duši“ (ⲯⲩⲭⲏ ⲙ̅ⲡ̅ⲛ̅ⲁ̅ⲧⲓⲕⲏ; 23,12n), vržené do těla, která se stává bratrem vášním a „látkové duši“ (ⲯⲩⲭⲏ ⲛ̅ ϩⲩⲗⲓⲕⲏ; 23,16n).

46

Duše, která opustilapoznání, upadla do zvířecího stavu (24,20–24), avšak „rozumná duše“ (ⲯⲩⲭⲏ

... ⲛ̅ⲗⲟⲅⲓⲕⲏ; 34,32–35,1), která se znavila hledáním, poznání Boha získala

(34,30–35,2). Duše je sama neviditelná (32,27) a má i „neviditelné duchovní

tělo“, o kterém mocnosti světa nevědí (32,30–33,1).

Dle výkladu van der Broeka „látková duše“ představuje pro nebeskou„neviditelnou duši spravedlnosti“ čili „rozumnou duši“ duševní tělo, které získává ve světě.

47

Předpokládá, že ani termíny „duchovní“ a „rozumná“ duše nejspíše

neodkazují na tutéž entitu, nýbrž „duchovní“ duše slouží jako další nositel této

nebeské „rozumné“ duše, a tak může být označena za její výše zmíněné„neviditelné duchovní tělo“.

48

Duše člověka má tedy tři části – jednu pocházející ze

světa, tj. látkovou duši, která je nositelkou druhých dvou, jež jsou nebeského

původu, tj. rozumné duše, která se vztahuje k Bohu prostřednictvím mysli,

a duchovní duše, která tvoří její „neviditelné duchovní tělo“ (AutLog 32,31n).

Van den Broek srovnává tyto pasáže se zlomky Porfyriova traktátu De regressu

animae (dochované v X. knize Augustinova spisu O Boží obci). Zde je anima

rationalis (rozumná duše, častěji zvaná též anima intellectualis) vyšší částí duše,

44

Srv. např. Tertullianus, De anima; Porfyrios, De regressu animae; Jamblichos, De anima; Alexandros z Afrodisiady, De anima. 45

MacRae se domnívá, že autor neužívá filosofických pojmů (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 477), ale tento argument vyvrací van den Broek (VigChr 33 [1979] 260–286). 46

Dle van der Broeka je gramaticky správný překlad této pasáže „stala se látkovou duší“, domnívá se však (na základě dualismu spisu), že koptský překladatel zastřel původní význam, kterým bylo právě, že se duše „stala bratrem látkové duše“ (VigChr 33 [1979] 265). 47

VigChr 33 (1979) 265–266. 48

Van den Broek, VigChr 33 (1979) 261. Stvořitelé či „obchodníci s těly“ (AutLog 32,30–33,1) tedy nevědí o tom, že rozumná duše má také duchovní duši (tamt., 268). [10 0]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod) která nahlíží rozumem vnímatelné skutečnosti, jež nemají v tělesném obdobu, zatímco duchovní duše (anima spiritalis) tvoří nižší část, která vnímá obrazy věcí hmotných.

49

Rozumná duše je soupodstatná s Otcovou myslí

50

a k jejímu návratu

k Otci dochází prostřednictvím rozumnosti.

51

K o čistě duchovní duše může dojít

prostřednictvím zdrženlivosti.

52

Nevědomost lze očistit jen skrze Otcovu mysl

či rozumem, který si je vědom Otcovské vůle.

53

Bůh dal duši do světa, aby mohla

poznat zla hmotného světa a pospíšit zpět k Otci.

54

Aby mohla být opět s Bohem,

má se ve světě vyhýbat každému tělu.

55

Autor našeho traktátu nicméně ve většině pasáží nemluví o různých částech duše, která v mytologickém kontextu jedná jako jediná bytost (viz např. AutLog 22,27–28; 27,25; 31,24). Vypadá to také, že i výraz „rozumná duše“ popisuje spíše stav celé duše, která je poučena o Bohu (34,32–35,2). 6. Zařazení Všeobecně je možno text zařadit do náboženského kontextu 2. století.Nacházíme zde vliv myšlení středního platonismu, avšak už ne Plótína.

56

V traktátu

Authentikos logos vytvářejí stoická etika, platónská učení, aluze na židovská

a křesťanská písma a hermetické nauky specifický systém, který není možno

ztotožnit s některou z náboženských nebo filosofických tradic.

57

Mezi badateli se debatuje, zda jde o spis gnostický,

58

a dokonce zda se jedná

o spis křesťanský.

59

Domnívám se, že přestože spis Ježíše přímo nezmiňuje,

49

De Civitate Dei X,9; srv. též X,27. V jiných spisech však Porfyrios užíval odlišnouterminologii (van den Broek, VigChr 33 [1979] 261n). K rozumné duši srv. Hieroklés z Alexandrie, Commentarius in Aureum Pythagoreorum Carmen 26,2 ( Köh ler 111,12). 50

De Civitate Dei X,29. Tato rozumná duše je myslí člověka (De Civitate Dei X,27 ). 51

De Civitate Dei X ,9. 52

De Civitate Dei X,28. Jinde prý Porfyrios tvrdí, že duchovní duše očištěné theurgicky se k Otci nevrátí, ale budou sídlit v aithéru s bohy (De Civitate Dei X,27 ). 53

De Civitate Dei X,28. Augustin Porfyriovi vyčítá nevíru, že by touto vůlí mohl být Kristus

(t amt .).

54

Duše, která je očištěna a s Otcem, už nikdy nebude zlem světa zasažena. Augustinus, De civitate Dei X,30 (viz van den Broek, VigChr 33 [1979] 267). 55

De Civitate Dei X , 29. 56

Van den Broek, VigChr 33 (1979) 278 a 280. 57

Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 562n. 58

O gnostické povaze textu nepochybuje Scopello, která Authentikos logos označuje za„traktát sepsaný za účelem zjednodušení a zvěstování gnostického mýtu o duši“ (Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, str. 382), nicméně tato badatelka hodně zjednodušuje. Opačný pól zastává van den Broek, který nauku o duši v traktátu Authentikos logos považuje Authentikos logos (úvod) ........................................................... [101]

59 je křesťanské pozadí z mnoha narážek dobře čitelné. Patří mezi ně např. zmínka o e vangelistech,

60

metafora pravého pastýře,

61

označení protivníků jako „synů

ďáblových“,

62

zmínky o protivníkovi

63

a ďáblovi

64

jako o reprezentantovi temnoty,

závěrečná doxologie zakončená slovem „amen“,

65

motiv slova,

66

obraz ženicha

67

a nebeské svatby,

68

podobenství o nebeském pokladu, v němž je mysl,

69

obraz

rybářů duší,

70

zmínky o p ohanech,

71

termíny „zvěstování“

72

a „spočinutí“,

73

pavlovské výrazy

74

aj. Autor znal Nový zákon a považoval jej za autoritativní,

ačkoli jej přímo necituje, ale pouze na něj naráží.

75

za původně středoplatónskou a ovlivněnou křesťanstvím. Spis, adresovaný křesťanům, podle

něj není gnostický, nýbrž jen gnostiky užívaný (VigChr 33 [1979] 260 a 271).

59

Valantasis předpokládá, že traktát Authentikos logos není ani křesťanský, ani gnostický (The Journal of Religion 81,4 [2001] 551). Podle Ménarda jde o spis gnostický, ale nikolivkřesťanský (L’ Authentikos Logos, 1977, str. 3 a 5). Dle MacRaeho není kromě několika výrazů, jako

např. „evangelisté“, „slyšet zvěstování“ aj., v traktátu nic specificky křesťanského (in: Nag

Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258): „Traktát nemůže být zván dílem křesťanským ... jeho

užití termínu logos nemá žádný vztah ke křesťanským spekulacím o prologu Janova evangelia“

(„A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 476).

60

AutLog 35,4–6. Podle MacRaeho jde jen o pojmy a obrazy ze synkretistického slovníku helénisticko-římské doby („A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 476). Koschorke oproti tomu poukazuje na fakt, že termín „evangelisté“ byl užíván v exkluzivně křesťanském kontextu (in: Wort und Dienst, 1977, str. 54, pozn. 37). Dochovalo se pouze jediné svědectví možného, ale ne příliš pravděpodobného nekřesťanského užití tohoto slova v nápisu ze Rhodu IG XII 1,675,6 (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 55, pozn. 43). 61

AutLog 32,9–11; 32,30–33,3. Srv. J 10,1–16. Viz Koschorke, in: Wort und Dienst, 1 9 7 7, str. 54, pozn. 37. 62

AutLog 33,25n. Srv. J 8,44; 1J 3,10 (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54, pozn. 37; van den Broek, VigChr 33 [1979] 273); v jednotném čísle Sk 13,10. 63

AutLog 30,6; 31,9. 64

AutLog 30,27. 65

AutL og 35,15 –22 . 66

AutLog 22,22; 27,31 aj. 67

AutLog 22,23. 68

AutLog 32,6–8; 35,10n. 69

AutLog 28,23–29. 70

A u t L og 29, 3 –31, 2 4. 71

AutLog 33,9–11; 33,27–34,2; 34,11–17. Traktát užívá slovo ϩⲉⲑⲛⲟⲥ v biblickém smyslu (van den Broek, VigChr 33 [1979] 273). 72

A ut L og 3 4,19. 73

A ut L og 35,9 –10.16. 74

Viz např. termín „zápas“ (AutLog 26,10) nebo spojení „vlády“, „mocnosti“ a „síly“ (25,33n; viz van den Broek, VigChr 33 [1979] 269n). 75

Van den Broek, VigChr 33 (1979) 271. [102]. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)

I když traktát neuvádí žádný gnostický mýtus, předpokládá určitý negativní přístup ke světu, který by se dal nazvat jako „všeobecně gnostický“,

76

a obsahuje

určité důležité gnostické motivy. Sem patří například potřeba neustálého hledání

a tázání se; představa o tom, že stvořitelem těla jako nádoby pro duši je někdo

jiný než pravý Bůh;

77

důraz na poznání svého pravého původu;

78

kosmologicko-ontologický rozdíl mezi tím jsoucím a tím, co vzniklo;

79

pocit cizosti v tomto

světě

80

a důraz na nebeský původ duše.

81

V tomto smyslu spis může být v širším

smyslu zařazen mezi spisy křesťanské gnóze. Traktát sotva můžeme přiřadit

k nějaké určité škole či směru; některé obrazy (svatební komnata, bědný stav duše

ve světě) připomínají gnózi valentinovskou.

82

Určité motivy v druhé části spisu

(např. Otec jako původce všeho, který ustanovil pozemský zápas duše proto, aby

vyjevil svoji slávu)

83

však typicky gnostické nejsou.

84

„Nevědomými“, kteří slyšeli volání, ale nehledali Boha (AutLog 33,4–34,32), by mohli být míněni Židé (kteří slyší křesťanskou zvěst, ale nezajímají se o ni), spis ale jinak nedává žádnou záminku k tomu, aby bylo možno tyto protivníky jako Židy identifikovat.

85

Přikláním se proto k badatelům, kteří zde vidí spíše

církevní křesťany,

86

spokojené s převzatou naukou a nepátrající po hlubším

významu událostí.

87

76

MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258; týž „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 477. 77

AutL og 32 ,16 –33,1. 78

AutLog 22,26–34. 79

AutLog 26,14–20; viz Funk et al., ThLZ 98 (1973) 253. 80

AutLog 27,25–27; 26,26–33; 32,3n. Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 51, pozn. 3. 81

AutLog 22,13–15. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258. 82

Scopello – Meyer, 2007, in: The Nag Hammadi Scriptures, st r. 382 . 83

Představa, že svět vznikl z Otcovy vůle (AutLog 26,6n), nutně neodporuje možnosti jeho stvoření demiurgem, ale tradiční gnostickou verzi mýtu o pádu Sofie a vzniku demiurga bez svolení nejvyššího Boha spíše vylučuje (van den Broek, VigChr 33 [1979] 270). Pozemský zápas je v AutLog připisován Otci; to implikuje, že příchod duše do světa nebyl zapříčiněn nějakým prvotním pádem či proviněním (a vylučuje představu, že by některé duše mohly být spaseny pouze díky své přirozenosti, srv. van den Broek, VigChr 33 [1979] 270). 84

Dle Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003; str. 472, autor v prvé části textu použil gnostický spis, který si přepracoval pro své účely. 85

Tuto hypotézu navrhuje (i zpochybňuje) MacRae, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 475n. Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 472n, předpokládají, že Židé mohou být míněni v AutLog 33,25n („synové ďábla“ srv. J 8,44). 86

Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 473; Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54n. Srv. též VPoz 21,29n, či FpEv 52,15–17. 87

Otázka po aktivní účasti člověka na spáse skrze úsilí po poznání byla důležitým tématem diskuze mezi církevním a gnostickým křesťanstvím a gnostikové se často odvolávali na výrok o hledání v Mt 7,7 (viz Iren. haer. II 13,10; 18,6; 30,2; III 24,2; Heyden – Kulawik, NagHammadi Deutsch 2, 2003, str. 473; Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 58–60). Authentikos logos (úvod) ........................................................... [103]

MacRae nachází paralelu k teorii o aktivaci mysli pomocí slova v hermetickém traktátu O s polečné mysli (Corpus Hermeticum X II,12 –14)

88

a p řiklání se k řazení

spisu blízko hermetickým spisům o duši.

89

Představu o „látkové duši“

90

a nauku, že látka je zdrojem zlého,

91

nacházíme

také u některých středoplatónských filosofů. Důvodem sestupu duše ve druhé

části traktátu je zjevení slávy Otce (a děje se tak skrze protivenství zápasu, vekterém se má duše mravně osvědčit). Tato teze má obdobu v nauce, která setradovala mezi žáky středoplatonika Calvena (Calvisia) Taura jako jeden ze dvou

názorů na d ůvod sestupu duše, totiž, že se bohové rozhodli zjevit svůj božský

život prostřednictvím čistého a neposkvrněného života lidských duší.

92

Va n

den Broek předpokládá, že autor byl křesťanský platonik, jehož záměrem bylo

ukázat křesťanství jako pravou filozofii, nechtěl však své přesvědčení projevit

příliš otevřeně.

93

Badatelé traktát Authentikos logos srovnávají s dalšími dvěma spisy z Nag Hammádí, Výkladem o duši (NHC II/6) a Poučeními Silvanovými ( NHC V II /4).

94

Také tyto texty mají křesťanské pozadí. S Výkladem o duši má náš traktát společné

88

A v idí i p odobnost mezi oběma traktáty v představách o vztahu mysli, duše a slova. CH XII,12–14: „Duše je v těle, mysl v duši, slovo v mysli, a Bůh je Otcem těchto všech“, přel. R. Chlup, Corpus Hermeticum, Praha 2007. Mysl a řeč představují dle tohoto hermetického spisu dva Boží dary, které mají stejnou cenu jako nesmrtelnost, a vedou duši po smrti dospolečenství bohů a blažených. Přes odlišnost co do literární formy (hermetické spisy majívětšinou specifickou podobu dialogu) se Authentikos logos s hermetickými texty shoduje volbou

některých motivů, jako jsou např. nebeský původ (a místo návratu) duše; spása zahrnující

přijetí zjevení (skrze slovo a mysl); volba cesty života nebo cesty smrti; zapomnění či spánek,

z nějž duši budí slovo; spása díky poznání; představa o tom, že hmotný svět je ze svépřirozenosti špatný a že duše musí vést asketický život (MacRae, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972,

str. 478, viz A.-J. Festugière, La révélation d’Hermès Trismégiste III: Les doctrines de l’âme, Paris

1953, str. 97–118); viz též odkazy na hermetické spisy u konkrétních pasáží textu. O těchto

společných motivech však platí, že jsou též i obecně gnostické.

89

„A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 477–489. 90

Dle Númenia existují dvě světové duše: jedna (zhoubná) pochází z látky, druhá (blahodárná) od Boha (Chalkidios, Comm. In Tim. 300 a 297 [Waszink 302,5n a 299,14–16]). Númenios jim připisuje původ toho nerozumného a toho rozumného v člověku (Jamblichos, in Stobaeus, Eclogae 1,49,25a [Wachsmuth I, 350n]). 91

Dle Númenia a Kronia (Jamblichos, in Stobaeus, Eclogae, 1,49,37 [Wachsmuth I, 375; Finamore – Dillon § 23, str. 48n]). K Númeniovu pojetí látkové duše a látky jako původu všeho zlého viz van den Broek, VigChr 33 (1979) 264n. 92

Jamblichos, De anima, in Stobaeus, Eclogae 1,49,39 ( Wachsmuth I, 378n, Finamore – Dillon § 27, str. 54n). Jelikož byl tento názor