Rukopisy z Nag Hammádí 4

KODEX VI/3
KODEX VII/2 A 5
KODEX VIII/2
KODEX XIII/1
AUTHENTIKOS LOGOS
DRUH Ý TR A K TÁT V ELKÉHO SÉTA
TŘI SÉTOV Y STÉLY
PETRŮV LIST FILIPOVI
PROTENNOIA VE TŘECH TVARECH
USPOŘÁDALI
W. B. OERTER A Z. VÍTKOVÁ
V YŠEHR AD
RUKOPISY
Z NAG
HAMMÁDÍ
4






Kniha byla připravena za finanční podpory Grantové agentury České republiky
prostřednictvím grantu Historie a interpretace Bible (GA ČR P401/12/G168)
Studies and Translations © Univ.-Doz. Dr. phil. habil. Wolf B. Oerter,
Václav Ondráček, ThD., Prof. ThDr. Petr Pokorný, DrSc., Mgr. Pavel Ryneš
a Zuzana Vítková, ThD., 2016
Translation © Mgr. Petr Babka, 2016
ISBN: 978-80-7429-551-5
Na přebalu:
Strana 2 kodexu VIII z Nag Hammádí
papyrus
4. století po Kr.
Na vazbě:
Postava evokující ztvárnění znaku života ( anch)
motiv z vazby kodexu II z Nag Hammádí





OBSAH
Předmluva ....................................................... 13
ÚVOD
(W. B. Oerter)
Historie nálezu ................................................... 17
Číslování a edice kodexů z Nag Hammádí............................ 18
Kodex VI ..................................................... 18
Kodex VII ..................................................... 20
Kodex VIII..................................................... 22
Kodex XIII .................................................... 23
Popis ............................................................ 24
Obecné úvahy .................................................. 24
Kodex VI ..................................................... 26
Skladba listů................................................ 26
Stav zachování.............................................. 26
Paginace ................................................... 27
Vzhled textu ................................................ 27
Obsah...................................................... 28
Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VI........................ 28
Testimonia, paralelní verze ................................... 30
Kodex VII ..................................................... 31
Skladba listů................................................ 31
Stav zachování.............................................. 32
Paginace ................................................... 33
Vzhled textu ................................................ 34
Obsah...................................................... 34
Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VII ....................... 36
Testimonia, paralelní verze ................................... 38
Kodex VIII..................................................... 40
Skladba listů................................................ 40
Stav zachování.............................................. 40
Paginace ................................................... 41
Vzhled textu ................................................ 41
Obsah...................................................... 42
Rozdíly a společné rysy spisů kodexu VIII ...................... 42
Testimonia, paralelní verze ................................... 44





Kodex XIII .................................................... 45
Skladba listů a paginace...................................... 45
Stav zachování.............................................. 47
Vzhled textu ................................................ 48
Obsah...................................................... 48
Rozdíly a společné rysy spisů kodexu XIII ...................... 49
Testimonia, paralelní verze ................................... 50
Vazba ........................................................... 51
Obecné úvahy .................................................. 51
Vazba kodexů VI, VII a VIII...................................... 52
Kodex VI ................................................... 52
Kodex VII .................................................. 53
Kodex VIII.................................................. 53
Různé typy vazeb, různá knihvazačská technika .................... 54
Otázky datování .................................................. 55
Makulatura ................................................... 55
Výjimka: kodex XIII............................................. 56
Paleografie....................................................... 57
Obecná úvaha.................................................. 57
Interpunkční znaménka a zdobení titulů........................... 59
Průběžné písmo a mezery........................................ 62
Supralineární čára a apostrof.................................... 66
Korektury ..................................................... 68
Charakter písma ............................................... 68
Authentikos logos ........................................... 68
Druhý traktát velkého Séta a Tři Sétovy stély ................... 70
Petrův list Filipovi ........................................... 72
Protennoia ve třech tvarech................................... 73
Jazyk překladu a jazyk originálu .................................... 76
Koptské dialekty a jejich odraz v naghammádských spisech .......... 76
Jazyk originálu: řečtina ......................................... 77
Kodex VI ................................................... 78
Kodex VII .................................................. 78
Kodex VIII.................................................. 79
Kodex XIII ................................................. 80
Koptská abeceda.................................................. 83
Literatura (výběr) ................................................ 84





AUTHENTIKOS LOGOS (NHC VI/3, 22,1–35,24)
(Úvod, překlad a komentář Z. Vítková)
Úvod ............................................................ 91
1. Název a zachovalost ............................................ 91
2. Datace, autor a místo sepsání.................................... 91
3. Žánr.......................................................... 92
4. Obsah ........................................................ 93
5. Hlavní motivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
6. Zařazení...................................................... 100
7. Edice a literatura .............................................. 107
Authentikos logos (překlad z koptštiny) ............................. 108
[Nebeský původ duše] .......................................... 108
[Slovo jako potrava a prostředek uzdravení duše] .................. 108
[Podobenství o nepravém a pravém dědictví] ...................... 109
[Podobenství o obilí a plevách]................................... 110
[Nebeský Otec uvádí do světa zápas] ............................. 111
[Slovo uzdravuje slepotu duše] .................................. 112
[Duše nachází ochranu ve své pokladnici]......................... 113
[Volání k bdělosti před nepřátelskými sítěmi]...................... 113
[Podobenství o rybáři a jeho návnadách] .......................... 113
[Výklad podobenství]........................................... 114
[Potrava smrti] ................................................ 114
[Potrava života; poznání jako záchrana duše]...................... 115
[Pravý pastýř].................................................. 115
[Nevědomí jsou horší než pohané] ............................... 116
[Vzestup rozumné duše na místo spočinutí] ....................... 117
[Závěrečný nadpis spisu]........................................ 117
DRUHÝ TRAKTÁT VELKÉHO SÉTA (NHC VII/2, 49,10–70,12)
(Úvod, překlad a komentář Z. Vítková)
Úvod ............................................................ 121
1. Jazyk ......................................................... 121
2. Název a zařazení; Sétovy spisy ................................... 122
3. Obsah ........................................................ 123
4. Mytologické pozadí ............................................. 124





5. Inkarnace ..................................................... 127
6. Doketické pašije ............................................... 130
7. Edice a literatura .............................................. 134
Druhý traktát velkého Séta (překlad z koptštiny) ..................... 136
[Počátek rozpravy] ............................................. 136
[Dokonalá Velikost, Matka a nebeský Kristus] ..................... 136
[Slovo a křest] ................................................. 137
[Plán spásy] ................................................... 137
[Inkarnace Krista].............................................. 139
[Nepokoj a zmatek ve světě. Kristovo působení a reakce na ně] ...... 140
[Povýšenost Vládce světa]....................................... 142
[Pašije] ....................................................... 144
[Sestup kolem vládců] .......................................... 145
[Vyvedení Syna Velikosti a nová svatební komnata] ................ 146
[Výklad ukřižování] ............................................ 147
[Pronásledování ze strany církevních křesťanů] .................... 148
[Učení nápodobné a učení pravé] ................................ 149
[Adam, patriarchové a proroci] .................................. 151
[Archón] ...................................................... 153
[Slepí] ........................................................ 154
[Kristus a ti jeho] .............................................. 154
[Nebeské svatba a nebeský Ježíš]................................. 154
[Gnostikové] .................................................. 156
[Otec] ........................................................ 157
[Archonti a jejich napodobení]................................... 157
[Autorita zjevení a jeho účel; závěr] .............................. 158
[Závěrečný nadpis spisu (řecky)]................................. 159
TŘI SÉTOVY STÉLY (NHC VII/5, 118,10–127,32)
(Překlad P. Pokorný a Z. Vítková; úvod a komentář Z. Vítková)
Úvod ............................................................ 163
1. Literární forma ................................................ 163
2. Žánr a zařazení................................................ 164
3. Jazyk ......................................................... 165
4. Zařazení v rámci kodexu ........................................ 165
5. Datum a místo sepsání.......................................... 166
6. Hlavní motivy a postavy; setovská gnóze ........................... 166





7. Filosofický a náboženský kontext traktátu ......................... 175
8. Hlavní božské entity ............................................ 180
9. Edice a literatura .............................................. 187
Tři Sétovy stély (překlad z koptštiny)................................ 190
[Prolog]....................................................... 190
První Sétova stéla .............................................. 190
[Sétův hymnus na Pigeradama, nebeského Adama] ................ 190
[Hymnus na Samozrozeného] ................................... 192
Druhá Sétova stéla ............................................. 196
[Hymnus na Barbeló]........................................... 196
[Prosba k Barbeló o umožnění výstupu]........................... 199
Třetí <Sétova> stéla ............................................ 201
[Hymnus na Nezrozeného Otce] ................................. 201
[„Sétova modlitba“]............................................ 203
[Jak hymny používat]........................................... 205
[Kolofón: písařsk8 poznámka a požehnání] ....................... 206
PETRŮV LIST FILIPOVI (NHC VIII/2, 132,10–140,27)
(Úvod, překlad a komentář P. Ryneš)
Úvod ............................................................ 209
1. Dochování a datace ............................................ 209
2. Název a žánr .................................................. 210
3. Postava apoštola Petra a Ježíšovo zjevení .......................... 210
4. Religionistické zařazení......................................... 211
5. Edice a literatura .............................................. 213
Petrův list Filipovi (překlad z koptštiny) ............................. 214
[Shromáždění apoštolů] ........................................ 214
[Zjevení Ježíše Krista] .......................................... 215
[Rozhovor apoštolů]............................................ 216
PROTENNOIA VE TŘECH TVARECH (NHC XIII/1, 35,1–50,24)
(Úvod, překlad a komentář V. Ondráček)
Úvod ............................................................ 221
1. Název a žánr .................................................. 221
2. Rozčlenění díla ................................................ 221





3. Různé styly a stylové vrstvy (výklad, aretalogie, mystérium /
apokalypsa, liturgický text) ...................................... 222
14. Kompoziční stadia a datace spisu ............................... 223
15. Obsah: bytosti a jejich vztahy, Protennoia a její hypostaze .......... 225
16. Trojiční implikace významu bytostí ve spisu Protennoi
1 1a ve třech tvarech ............................................. 229
17. Kosmologie – vznik tohoto věku ................................. 231
18. Eschatologie – přemožení chaosu a konec tohoto věku .............. 232
19. Soteriologie – záchrana z tohoto věku............................ 234
10. Aretalogie „já jsem“ v traktátu Protennoia ve třech tvarech ......... 235
11. Edice a literatura ............................................. 236
Protennoia ve třech tvarech (překlad z koptštiny)..................... 238
[Mluví Protennoia] ............................................. 238
[Hlas]......................................................... 240
[Kosmologické mystérium]...................................... 241
[Mystérium přemožení chaosu].................................. 246
[Nadpis uzavírající první část] ................................... 248
[Druhá část – hlas]............................................. 249
[Mystérium konce věku] ........................................ 249
[Mužsko-ženský princip veškerenstva]............................ 252
[Nadpis uzavírající druhou část] ................................. 253
[Logos] ....................................................... 253
[Mystérium trojího příchodu / vtělení Protennoie] ................. 254
[Mystérium pěti pečetí] ......................................... 256
[Závěr s dodatkem o inkarnaci] .................................. 258
[Závěrečné názvy / nadpisy a kolofón] ............................ 258
Pře hled ná ta bul ka ru ko pi sů z Nag Ham má dí a je jich zkra tek........... 259
Seznam zkratek................................................... 261
Bibliografie ...................................................... 267
Rejstřík spisů .................................................... 274
Rejstřík osobních jmen ............................................ 279
Rejstřík místních názvů ........................................... 281
Rejstřík vybraných pojmů ......................................... 282
Ediční poznámka ................................................. 288





AUTHENTIKOS LOGOS
(NHC VI/3, 22,1–35,24)
ÚVOD, PŘEKLAD A KOMENTÁŘ
ZUZANA VÍTKOVÁ





Závěrečný nadpis spisu Authentikos logos
v kodexu VI z Nag Hammádí





Authentikos logos (úvod) ............................................................ [91]
Úvod
1. Název a zachovalost
Tr a k t á t Authentikos logos („Věrohodné slovo“), který podává výklad o nebeském
původu, pozemském přebývání a konečném návratu duše do božské oblasti,
zabírá třináct stran šestého kodexu z Nag Hammádí. Dochoval se relativně
dobře, i když na počátku prvních sedmi listů chybí vždy několik řádek. Nelze
proto určit, zda měl spis na začátku nějaký nadpis.
1
Název spisu Authentikos
logos, který se dochoval na konci, má široké významové rozpětí, které lze
překladem vystihnout jen zčásti: authentikos je možno přeložit jako „věrohodný“,
„pravý“, „původní“ či „autoritativní“,
2
zatímco logos můžeme chápat jako
„rozpravu“ v podobném smyslu jako v názvech hermetických traktátů.
3
Nejspíše však
upomíná také na roli, kterou má v traktátu slovo jako lék pro uzdravení duše.
4
2. Datace, autor a místo sepsání
Traktát, dochovaný v (předklasickém či nestandardizovaném) saídském dialektu
koptštiny, je překladem původní nedochované řecké předlohy. Badatelé kladou
dobu sepsání na konec 2. století
5
nebo na začátek 3. století po Kr.
6
O místě vzniku
je možno se pouze dohadovat; přijatelná je hypotéza van den Broeka, který
předpokládá Alexandrii v době před působením Klémenta Alexandrijského a jeho
školy.
7
Autor není znám, jeho styl však prozrazuje určitou literární vzdělanost.
8
1
MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257; Scopello – Meyer, in: The Nag
Hammadi Scriptures, 2007, s t r. 379.
2
H. G. Liddell – R. Scott, A Greek-English Lexikon, Oxford 1996
10
, str. 275b (1. „principal“;
2. „warranted“, „authentic“, „original“, „authoritative“). Heyden – Kulawik, Nag Hammadi
Deutsch 2, 2003, str. 468; Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379.
3
MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257; týž, „A Nag Hammadi Tractate“,
1972, str. 471; Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 379.
4
MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257.
5
Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 468; van den Broek v traktátu
Authentikos logos nachází vliv středoplatonismu, avšak ne Plótína (VigChr 33 [1979] 278;
280–282).
6
Viz též Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 382. Valantasis vidí
Authentikos logos jako přechod mezi čistě etickými systémy morálních filosofů 1. stol. a
novoplatónských filosofických a teologických tradic raného 3. stol. a navrhuje klást dobu vzniku
také mezi roky 150 a 250 po Kr. (The Journal of Religion 81,4 [2001] 565).
7
VigChr 33 (1979) 280–282.
8
Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2 0 0 7, st r. 381.





[92] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)
3. Žánr
Authentikos logos je homileticko-didaktické pojednání,
9
v ně mž se množství
rozličných metafor a podobenství, popisujících podmínky přebývání duše ve světě,
střídá s parenetickými pasážemi.
10
Většina badatelů dělí traktát na dvě části,
přičemž přelom vidí na straně 25,27,
11
kde se vyprávění vrací ke světu nebeského
Otce, od něhož (pravděpodobně) i začínalo. Určité motivy (světlo, poznání,
potrava, lék, ženich a svatba) se nicméně objevují v obou částech a propojují je.
12

První polovina spisu (AutLog 22–25,27) má charakter teoretického pojednání
o duši, zatímco část druhá (25,27 – konec) připomíná spíše polemickou
homilii,
13
která obsahuje více narážek na biblické texty.
Obě části začínají vyprávěním o nebeském Otci, vzniku nebeských bytostí,
počátku světa a sestupu duše. Podle první části duše vyšla z neviditelných světů
(AutLog 22,11–15), sestoupila dolů a byla uvržena do těla (23,12–14);
14
podle
druhé (25,27–26,20) byly duše do světa poslány Otcem, aby ukázaly jeho
velikost.
15

9
Funk et al., ThLZ 98 (1973), 251; Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977, str. 2.
10
Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469. Scopello srovnává příběh duše
s antickým románem (Femme, Gnose, 2005, str. 156) a náš traktát označuje přímo jako
„gnostický román“ (tamt., str. 163; srovnání s antickými romány str. 165–169), avšak tato podobnost
je spíše vnější a málo zřetelná.
11
Tak Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469, či AutLog 25,26 (MacRae,
in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257). MacRae se domnívá, že traktát je sbírkou
nebo kompilací několika různých výkladů o původu duše, jejím pádu a vítězství nad hmotným
světem (tamt.).
12
MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 257n; týž, „A Nag Hammadi Tractate“,
1972, str. 472.
13
Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469n. Polemické pasáže: AutLog
27,1–25; 33,4–34,32.
14
Z kontextu nelze poznat, zda duše sestoupila dobrovolně, z nutnosti či následkem
nějakého (svého či cizího) provinění. Uvedené způsoby příchodu duše do světa však nemusejí být
v rozporu, protože „uvržení“ (ⲛⲟⲩ ϫⲉ) do těla nemusí značit důsledek nějaké viny či omylu
(MacRae soudí, že zde můžeme překládat i jako „byla vložena do těla“, „A Nag Hammadi
Tractate“, 1972, str. 472, pozn. 2). Scopello a Meyer (in: The Nag Hammadi Scriptures, 2 0 0 7,
str. 379) předpokládají, že duše do světa „upadla“, avšak nikde v traktátu se přímo o „pádu“
nemluví; naopak se zdá, že duše může „padnout“ nejspíše až svým jednáním ve světě.
15
Heyden a Kulawik považují oba začátky za díla různých autorů. Druhá část, která uvádí jako
důvod pozemských trápení duše zápas, přivedený do světa Otcem (o němž předpokládají, že je
zde považován i za stvořitele světa), je dle nich pozdějším odůvodněním, které pomíjí některé
motivy z první části, např. vržení duše do těla (AutLog 23,12–14) nebo přebývání nevědomých
ve „stavu podobném zvířeti“ (24,20–26). Podle nich měl druhý autor či redaktor před sebou
teoretické pojednání o pádu duše do světa a připojil k němu navazující homilii, určenou pro
konkrétní situaci (Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 469–471).





Authentikos logos (úvod) ............................................................ [93]
4. Obsah
První část (AutLog 22–25,27 ) začínala nejspíše krátkým úvodem o prvotnosti
Otce veškerenstva a o vzniku nebeských světů.
16
Duše pochází z nich,
sestoupila do světa a byla uvržena do těla. Přestože je od božské oblasti oddělena,
může s ní být neustále v kontaktu prostřednictvím neviditelného slova (logos),
kterým ji tajně živí její nebeský ženich a uzdravuje její pozemskou látkou
zaslepené oči (AutLog 27,24–33), aby mohla prohlédnout svojí myslí a poznat svůj
pravý původ (22,18–34). Identita ženicha duše ve spise není explicitně
prozrazena, ale podle van den Broeka by jím mohla být božská Mysl, která duši
pomáhá v prozření.
17
Slepota (stejně jako opilost a zapomnění) tu znázorňuje
nevědomost duše.
Duše příchodem do světa získává za „nevlastní matku“ látku,
18
což ji činí spříz -
něnou i s jejími „dětmi“, tj. s látkovou duší a jejími různými psychickými hnutími,
vášněmi a emocemi, z nichž jsou jmenovány touha, nenávist a závist (AutLog
23,4–22).
19
Tito noví sourozenci nebeské duše jsou ale jen „nevlastní“, a
protože nemají podíl na pravé přirozenosti duše, nemohou mít podíl ani na dědictví
po jejím Otci, kterým je Bůh (23,22–26). K tomuto dědictví patří také možnost
16
Srv. rekonstrukce počátku spisu od W.-P. Funka, Archiv für Papyrusforschung 28 (1982)
63; viz pozn. 124 na str. 108.
17
Van den Broek, VigChr 33 (1979), str. 275 a 277. Tímto ženichem byl pravděpodobně míněn
Kristus (tamt., str. 281; srv. Órigenés, In Canticum canticorum 1,1). Scopello a Meyer, in: The
Nag Hammadi Scriptures, 2 0 0 7, str. 379, soudí, že ženichem v traktátu Authentikos logos je
Duch.
18
Srv. Platón, Tim . 49a, 50d. Ménard, L’ Authentikos Logos, 1977, str. 1 a 6, se nicméně
domnívá, že „matkou“ vášní může být míněna Sofia (srv. Iren. haer. I,2,2–4; 4,1).
19
Srv. TKJ II 18,2–19,2, kde je popsán vznik části Adamovy látkové duše, stvořené archonty:
„A zdroj daimonů, kteří jsou v celém těle, je vymezen (těmito) čtyřmi: teplem, chladem,
vlhkem, suchem. Matkou jich všech je látka... Matka jich všech, Onorthochrasaei, neomezená,
stojí uprostřed nich a prostupuje jimi všemi. Je doopravdy látkou, protože je živí. Čtyři hlavní
daimóni ( jsou tito): Efememfi, ten patří požitku; Jókó, ten patří touze; Nenentófni, ten patří
zármutku, Blaomén, ten patří strachu. Matkou těch všech je Esthénsis Uch Epiptoé. Z těchto
čtyř daimonů vznikly vášně. Ze zármutku závist, žárlivost, tíseň, starosti, bolest, zatvrzelost,
úzkost, naříkání a jiné podobné. Z požitku vzniklo mnoho špatností, prázdná pýcha a ( jiné)
tomu podobné. Z touhy hněv, zlost, žluč, hořká láska, chtivost a jim podobné. Ze strachu
zděšení, podlézavost, sklíčenost a stud. Tyto všechny mohou činit dobře i špatně. Vhled do jejich
pravé (povahy) představuje Anaró, která je hlavou látkové duše, neboť přebývá se sedmi
smysly, Uch Epiptoé.“ Kategorizace emocí tu odráží vliv stoické filosofie (srv. především
Pseudo-Androníkos, Pass. I,1,1 a I,2,1; Cicero, Tusc. IV,16–21; viz T. Onuki, Gnosis und Stoa. Eine
Untersuchung zum Apokryphon des Johannes, Göttingen 1989, str. 30–46, a I. Dunderberg,
„Judas’ Anger and Perfect Human“, in: A. D. DeConick [ed.], The Codex Judas Papers, Leiden
2009, str. 214).





[94] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)
návratu do božské oblasti. Pokud se ale duše přikloní k novým „bratrům“ a
přijme dědictví po „nevlastní matce“ (23,27–34), tj. vášně a potěšení světa, hrozí
jí, že zahyne. Musí se tedy od toho, co vzniklo, odpoutat a vést zdrženlivý život.
20
Duše má ve světě možnost výběru (AutLog 24,10–13). Pokud si vybere „ducha
smilstva“, otupí, bude „uvržena do nevěstince“, upadne do opilecké „zhýralosti“
a d o „ stavu podobného zvířeti“, tj. do nevědomosti. Zapomene, kam patří a jaký
je její původ, bude se družit s „nevlastními“ bratry, výše zmíněnými emocemi
(2 4,6 –26), a vystaví se hrozbě, že zanikne spolu s nimi (AutLog 25,6–26).
Také druhá část spisu (AutLog 25,27– konec) začíná rozpravou o prvotnosti
Otce a pasáží o původu nebeských oblastí. Vše, co vzniklo, vzniklo z Otcovy
vůle (AutLog 25,27–26,7). Aby Bůh zjevil svoji velikost a aby se duše ve světě
osvědčily, rozhodl se do světa uvést zápas. V tomto zápase může duše zvítězit jen
v důsledku poznání pravého Boha a etického jednání, což jí umožní odmítnout
vzniklý svět a upnout se k pravé, nebeské realitě (26,8–27,25). Pasáž je podána
v první osobě plurálu, autor zde tedy hovoří jménem nějaké (skutečné či
hypotetické?) asketické komunity.
Aby se duše vyhnula nevědomosti, která ji táhne do temnoty, přijímá každou
hodinu slovo (logos) a dává si je na oči jako lék, aby prohlédla a poté
prostřednictvím svého nově objeveného světla oslepila své protivníky. Duše nachází
útočiště v nebeské oblasti, kam se vztahuje svojí myslí (AutLog 27,25–28,15).
21

Mysl (nús) je dle našeho traktátu vůdčím principem duše, kterým dokáže vnímat
nadzemské skutečnosti.
Duše má ve světě hned několik druhů protivníků na rovině lidské i
nadzemské. Vystupují proti ní lidé, kteří se příliš starají o světské věci (AutLog 27,7–13).
Od nich jí hrozí, že duši nebo člověka zabijí, nesmí se jimi však nechat
zastrašit a odvrátit od svého hledání (33,4–25). Na rovině vnitřní pak duše bojuje se
svými „nevlastními bratry“, „zrozenými v jejím domě“ (28,31–29,3), tj. s
emocemi a hnutími látkové duše. Pak jsou tu ale ještě její nadzemští protivníci, kteří
obou předchozích využívají, „rybáři duší“ (29,3–31,24) a „obchodníci s těly“
(32 ,16 –33, 3). Míněn je ďábel (30,27–28) a nejspíše i nižší božské bytosti, které
známe z gnostických spisů jako archonty, kteří stvořili tělesnou část člověka.
22

20
AutLog 26,14–20; 26,26–33; 27,18–22. Tento odvrat, jak naznačují podobenství o obilí
a plevách (25,6–26) a o zlých rybářích (30,4–31,24), musí být úplný; duše je totiž ve světě
neustále uprostřed zápasu (26,7–26) a ohrožena světským vábením (Koschorke, in: Wort und
Dienst, 1977, str. 52).
21
Viz Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2 0 0 7, str. 380.
22
Srv. PodArch 87,23–88,10. Podle jiných gnostických spisů archonti stvořili i svět (např.
PuvSv 100,29–115,36). Kdo jej stvořil dle traktátu Authentikos logos, není jasné, vznikl ale
nejspíše dle Božího záměru (AutLog 26,6n).





Authentikos logos (úvod) ............................................................ [95]
Několik podobenství přirovnává pobyt duše ve světě k situaci ryby ohrožené
rybáři. Metafora ryby zachycené do „vlečné sítě“, která ji potápí a stahuje její mysl
dolů do bahnitých hlubin (AutLog 29,7–16), mluví o bezmocnosti duše
zachycené ve světě.
23
Rybáři lovící na háček se zase snaží duše nalákat na „potravu
smrti“, kterou je pro každou z nich určité specifické pokušení, a vytáhnout je
„jako na háčku silou v nevědomosti“ ven z vody (29,20–31,24). V obou
případech je výsledek stejný a duše je ďábelskými rybáři s radostí pohlcena (29,17–19;
30,6 –10).
Tr a k t á t Authentikos logos je však optimistický v tom, že tento stav není
nezvratný. Duše, která toto okusila, je schopna se poučit a napravit, pohrdnout
pozemským životem a začít hledat „potravu, která ji uvede do života“
(AutLog 31,24–32,1).
24
Může se dozvědět o svém původu a světle, „svléci svět“,
obléknout svůj svatební šat (32,2–8) a své tělo vrátit jeho nevědomým tvůrcům
(32,16–33,3). Pomáhá jí totiž její pravý pastýř, který ji poučil v poznání (32,9–16;
32,35–33,3).
Autor ke konci kritizuje ty, kteří sice slyšeli slovo, ale mají zatvrzelá srdce,
nehledají Boha a neptají se po něm, a těm, kteří se o to snaží, naopak v hledání
zabraňují, často i násilím. Podle autora jsou „horší než pohané“, kteří sice
neslyšeli slovo, ale prokazují milosrdenství, mají ponětí o transcendentním Bohu
a v e s vých chrámech v dobré víře uctívají své bohy jako svoji naději (33,4–34,32).
Závěr je věnován eschatologické odměně „rozumné duše“, která se tázala
a namáhala se, aby se poučila o Bohu. Tato duše nakonec nalezne, co hledá,
spočine v nebeské svatební komnatě ve věčném světle a dostane nesmrtelnou
potravu (34,32–35,28). Spis končí krátkou doxologií (35,19–22) a závěrečným
titulem (subscriptio; 35,23–24).
23
Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 561.
24
Scopello – Meyer, in: The Nag Hammadi Scriptures, 2007, str. 380 („duše není bytost
naivní“).





[96] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)
5. Hlavní motivy
HLEDÁNÍ A NALÉZÁNÍ
Motiv hledání, dotazování a nalézání je typický pro gnostické spisy, kde má
zpravidla soteriologický význam.
25
Důležitou roli sehrál i v polemice mezi
gnostickým a církevním křesťanstvím.
26

Především ve druhé části traktátu se tento motiv objevuje pozoruhodně
často.
27
Duše překonává své nepřátele pomocí poznání (AutLog 26,20–26), poznání
je proto i cílem, ke kterému se má obracet (34,32–35,7).
28
Nemá to jednoduché
a musí se stále starat a být v pohybu: tak duše „pospíchá za slovem“ (27,30–
31), které jí pomáhá (22,26–34); „hledá potravu života“ (31,33–35); „chodí
o hladu a žízni“ (27,14–16); ptá se a hledá (33,5–21); „namáhá se tázáním“
(35,1–3) a „ trápí hledáním“ (34,30n). Pokud zvolíme doslovný překlad, tak si
duše dokonce „ochodila chodidla za evangelisty“ (35,4–6). Poznání tedy pro
autora našeho spisu znamenalo ustavičné a neúnavné zkoumání. Je to patrné
i ve výčtu neřestí: za jednu z nejhorších kromě nevědomosti považuje lenost.
29

Obsahem zvěstování je pobídka k hledání pravé životní cesty (34,18–23).
Nevědomí Boha nehledají, protože mají zaslepená srdce, i když slyšeli volání
a bylo jim kázáno slovo; naopak v tom všem aktivně zabraňují, a jsou tak „horší
než pohané“ (33,4–32). Dle Koschorkeho můžeme tyto nevědomé oponenty
hledat v řadách raného církevního křesťanství.
30
Toho, kdo se nepřestane ptát,
tito lidé tvrdého srdce dokonce zabijí. Byť to lze vyložit přeneseně, tj. že vlivem
církevního učení v něm zabijí jeho poznání,
31
i takovéto „usmrcení“ znamená
25
Učedníci, kteří se správně ptají, jsou chváleni, srv. např. MdrJKr BG 106,14–19; TKJ BG
64,13–65,3; 69,14–70,2; aj. Dle Mariina evangelia se učedníci nemají nechat svést těmi, kdo
jim tvrdí, že Syn Člověka je „tam“ či „tady“, a mají jej sami hledat uvnitř sebe (BG 8,15–22).
Vybízení k pátrání po významu Písma srv. SvPrav 45,19–22. Vybízení ke hledání srv.
gnostiky užívané Tomášovo evangelium, log. 1 („Kdo najde výklad těchto výroků, neokusí smrti“;
přel. P. Pokorný, RNH 1, str. 91), 2, 92 a 94. Jako neustálé neúnavné bádání má vypadat snaha
interpretovat Písma i dle Órigena (comm. Joh. XXXII, 21). Gnostické hledání je věcí
individuální a od člověka se očekává, že si cestou výkladu projde sám; je nepřenosné a neredukovatelné
na jednoduchou nauku. Koschorke (in: Wort und Dienst, 1977, str. 61n a 65) takto vysvětluje
mnohotvárnost gnostických textů a obtížnost jejich zařazení pro starověké hereziology (srv.
Iren. haer. IV 35,4).
26
Dle Tertulliana poté, co se člověk stal křesťanem a uvěřil, nemá již cenu hledat dále (prescr.
haer. 7–10), ježto další bádání vede jen k herezi (prescr. haer. 13).
27
Viz např. AutLog 31,34; 33,5–6.17.21; 34,7.20–21.31; 35,1.8.15.
28
Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 53.
29
AutLog 30,26 –31,8. ⲙⲛ̅ⲧ̅ⲁⲧϩⲓⲥⲉ („lenost“) jako opositum k ϩⲓⲥⲉ („námaha“; 35,16).
Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 53 a tamt., p. 32.
30
Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54n.
31
Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 57. Srv. 2TrSet 60,25–29.





Authentikos logos (úvod) ............................................................ [97]
pro duši smrt.
32
„Tvrdost srdce“ a ukrutnost pozemských protivníků autor dává
do kontrastu k milosrdnému chování pohanů, kteří mají o Bohu určité povědomí,
přestože o něm nikdy neslyšeli (33,11–17).
ASKETISMUS
Celým traktátem vane silně asketický duch: uměřenost je setrvale stavěna proti
zhýralosti (spojované s pitím vína, smilstvem a lačností) a touze, která vzniká
z l átkové podstaty a díky níž vznikají nová těla. Tělesnost činí duši náchylnou
k různým vášním a psychickým hnutím (AutLog 23,27–34). Ba i samotná
žádostivá myšlenka může způsobit duši velikou škodu (25,6–9; 25,9–26). „V tomto
světě nemáme nic,“ říká autor o sobě a o svých druzích (26,26–27).
Asketický život je přirovnáván k neustálému zápasu,
33
v němž se má duše osvědčit
(26,8–26). Její nadzemští protivníci jsou lstiví a používají různých návnad, kruší
srdce tím, že do něj uvádějí trápení, a duše se pak sama trápí kvůli nepatrným
věcem tohoto života a touhou po tom, co vlastně nepotřebuje (30,26–31,7).
34
R. Valantasis, který se domnívá, že Authentikos logos není ani křesťanský,
ani gnostický text,
35
řadí tento spis do tradice římského asketismu.
36
Srovnává
náš traktát s texty římských asketických filosofů 1. a 2. stol. po Kr.,
především s dochovanými fragmenty Musonia Rufa.
37
V obou typech textů skutečně
můžeme vidět mnoho podobného,
38
neboť otázka morálně odpovědného života
byla v tomto období velmi aktuální bez ohledu na vyznání a římská asketická
tradice mohla zajisté tvořit podhoubí našeho spisu.
39
Kromě podobného etic -
kého vyznění však nejsou paralely tak blízké,
40
aby se mohlo mluvit o přímém
32
Proti přenesenému chápání mluví též narážky na J 16,2 (Koschorke, in: Wort und Dienst,
1977, str. 57).
33
K této metafoře srv. Fp 1,30; Ko 2,1; 1Te 2,2; 1Tm 6,12; Žd 12,1.
34
Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 558, tuto pasáž nazývá „psychologií sociálně
konstruované touhy“.
35
The Journal of Religion 81,4 (2001) 551.
36
The Journal of Religion 81,4 (2001) 549–565.
37
Kromě něj do této tradice řadí také Epiktéta, kyniky, Marka Aurelia a pozdější (3. a 4. stol.
po Kr.) filosofy Plótína, Porfyria a Jamblicha ( Valantasis, The Journal of Religion 81,4 [2 0 01]
549n).
38
Srv. např. teorii o kontaminaci duše zlým ve světě (Musonius Rufus, Dissertationum a Lucio
digestarum reliquiae, „Rozprava 6: O cvičení“, Lutz VI, str. 52n, viz Valantasis, The Journal
of Religion 81,4 [2001] 553), nebo nauku o o tom, že je třeba se naučit rozlišovat, co je dobré
opravdu (a ne se tak jen jeví) od toho, co není dobré (Musonius Rufus, Dissertationum a Lucio
digestarum reliquiae, „Rozprava 6: O cvičení“, Lutz VI, str. 54n, viz Valantasis, The Journal
of Religion 81,4 [2001] 556n).
39
Valantasis, tamt., 563.
40
Také Valantasis (tamt., 564) mluví o společné tradici populární morality, nicméně nachází
zde také vážné rozdíly; viz A. Meredith, „Ascetism – Christian and Greek“, JThS 27 (19 76 )





[98] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)
ovlivnění naukami těchto filosofů. Domnívám se, že asketismus traktátu
Authentikos logos má svůj původ spíše v asketismu raného (a pravděpodobně i
gnostického) křesťanství.
41
METAFORA RYBÁŘŮ DUŠÍ
Asketické zaměření spisu je zřejmé také v podobenství o rybářích duší (AutLog
29,7–30,10). Nejbližší paralelu nacházíme v Abk 1,13–17, kde jsou jako rybáři,
kteří chytají spravedlivého do sítí či na háček a radostně jej polykají, líčeni
Chaldejci. Kumránské svitky vykládají tuto pasáž tak, že odkazuje na Kitejce
(Římany; 1QpHab, sl. VI). Podle manichejců (Kefalaia, kap. 5) duše loví čtyři
rybáři sil temnoty. Prvním je král těch, kdo patří temnotě (který lovil na počátku
světů a jehož síť je jeho oheň a touha, jež vložil na duši); druhým je zlý rádce či
úradek; třetím je touha, která přebývá v silách těla; čtvrtým je duch temnoty,
zákon hříchu a smrti, který duši chytá na klamné nauky. Proti nim však loví
v různých dobách i čtyři spasitelské postavy. Dle koptského fragmentu Evangelia
dvanácti apoštolů
42
je ďábel rybářem na poušti, který líčí na hříšníky a vyzývá
apoštoly k zápasu v rybolovu. Loví různými způsoby (démoni mu nesou
množství sítí, pastí a háčků) a chytá různé druhy pošetilých ryb. Podobně jako v našem
traktátu se jednotlivé duše chytají podle toho, k čemu inklinují: některé očima,
jiné vnitřnostmi a jiné rty.
Pozitivně byla metafora rybolovu užívána v soteriologickém a pedagogickém
kontextu i v literatuře na Bibli nezávislé.
43

SLOVO (LOGOS)
Ústřední roli v našem traktátu hraje slovo jako prostředek záchrany duše,
lék na její oči (AutLog 22,26–28; 27,30–32; 28,11–13) a potrava, kterou duše
dostává od svého ženicha (22,23 –26). Jako „potrava života“ stojí v kontrastu
k „ potravě smrti“ (30,24n; viz katalog neřestí v 30,26–31,8), na k terou ji láká
její protivník (31,8–14).
313–332 (studie o vztahu pohanského a křesťanského asketismu 3. a 4. stol.). Viz též P. Brown,
Tělo a společnost. Muži, žena a sexuální odříkání v raném křesťanství, Brno 2000.
41
Raným římským asketům nebylo např. blízké hojné užívání metafor; většina specifických
metafor traktátu Authentikos logos také nemá v jejich učení paralely ( Valantasis, The Journal
of Religion 81,4 [2001] 555n).
42
E. Revillout, Les apocryphes coptes, Patrologia Orientalis II, Turnhout 1985 (1. vyd. Paris
19 0 4), st r. 153 –155.
43
MacRae, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 474n. K tématu viz též W. Wuellner, The
Meaning of Fishers of Man, Philadelphia 1967; J. Engemann, s.v. „Fisch, Fischer, Fischfang“,
in: R AC 7 (1969), st r. 959 –10 97.





Authentikos logos (úvod) ............................................................ [99]
POJETÍ DUŠE
Od křesťanských i pohanských spisů o duši, které vznikaly od prvních staletí
p o K r.,
44
se Authentikos logos velmi liší především pro svůj metaforický způsob
výkladu. Přestože autor do jisté míry užívá filosofickou terminologii (srv. např.
různé pojmy označující duši), jeho způsoby uvažování a argumentace však
filosofické nejsou a pohybují se spíše na rovině teologicko-etické.
45
Traktát nej -
spíše vzešel z prostředí, v němž byly známy představy o duši ze středoplatónské
a aristotelské filosofie, avšak záměrem autora nebylo podat filosofickou, nýbrž
náboženskou rozpravu, vybízející k etickému chování a pohrdnutí věcmi světa.
Z n eviditelných světů do s věta přichází „neviditelná duše spravedlnosti“
(ⲯⲩⲭⲏ ⲛ̅ⲁϩⲟⲣⲁⲧⲟⲥ ⲛ̅ⲧⲉ ⲧⲇⲓⲕⲁⲓⲟⲥⲩⲛⲏ; AutLog 22,13n); dále se mluví o
„duchovní duši“ (ⲯⲩⲭⲏ ⲙ̅ⲡ̅ⲛ̅ⲁ̅ⲧⲓⲕⲏ; 23,12n), vržené do těla, která se stává bratrem
vášním a „látkové duši“ (ⲯⲩⲭⲏ ⲛ̅ ϩⲩⲗⲓⲕⲏ; 23,16n).
46
Duše, která opustila po -
znání, upadla do zvířecího stavu (24,20–24), avšak „rozumná duše“ (ⲯⲩⲭⲏ
... ⲛ̅ⲗⲟⲅⲓⲕⲏ; 34,32–35,1), která se znavila hledáním, poznání Boha získala
(34,30–35,2). Duše je sama neviditelná (32,27) a má i „neviditelné duchovní
tělo“, o kterém mocnosti světa nevědí (32,30–33,1).
Dle výkladu van der Broeka „látková duše“ představuje pro nebeskou „nevi -
ditelnou duši spravedlnosti“ čili „rozumnou duši“ duševní tělo, které získává
ve světě.
47
Předpokládá, že ani termíny „duchovní“ a „rozumná“ duše nejspíše
neodkazují na tutéž entitu, nýbrž „duchovní“ duše slouží jako další nositel této
nebeské „rozumné“ duše, a tak může být označena za její výše zmíněné
„neviditelné duchovní tělo“.
48
Duše člověka má tedy tři části – jednu pocházející ze
světa, tj. látkovou duši, která je nositelkou druhých dvou, jež jsou nebeského
původu, tj. rozumné duše, která se vztahuje k Bohu prostřednictvím mysli,
a duchovní duše, která tvoří její „neviditelné duchovní tělo“ (AutLog 32,31n).
Van den Broek srovnává tyto pasáže se zlomky Porfyriova traktátu De regressu
animae (dochované v X. knize Augustinova spisu O Boží obci). Zde je anima
rationalis (rozumná duše, častěji zvaná též anima intellectualis) vyšší částí duše,
44
Srv. např. Tertullianus, De anima; Porfyrios, De regressu animae; Jamblichos, De anima;
Alexandros z Afrodisiady, De anima.
45
MacRae se domnívá, že autor neužívá filosofických pojmů (in: Nag Hammadi Codices V,2–5,
1979, str. 258, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 477), ale tento argument vyvrací van den
Broek (VigChr 33 [1979] 260–286).
46
Dle van der Broeka je gramaticky správný překlad této pasáže „stala se látkovou duší“,
domnívá se však (na základě dualismu spisu), že koptský překladatel zastřel původní význam,
kterým bylo právě, že se duše „stala bratrem látkové duše“ (VigChr 33 [1979] 265).
47
VigChr 33 (1979) 265–266.
48
Van den Broek, VigChr 33 (1979) 261. Stvořitelé či „obchodníci s těly“ (AutLog 32,30–33,1)
tedy nevědí o tom, že rozumná duše má také duchovní duši (tamt., 268).





[10 0] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)
která nahlíží rozumem vnímatelné skutečnosti, jež nemají v tělesném obdobu,
zatímco duchovní duše (anima spiritalis) tvoří nižší část, která vnímá obrazy věcí
hmotných.
49
Rozumná duše je soupodstatná s Otcovou myslí
50
a k jejímu návratu
k Otci dochází prostřednictvím rozumnosti.
51
K o čistě duchovní duše může dojít
prostřednictvím zdrženlivosti.
52
Nevědomost lze očistit jen skrze Otcovu mysl
či rozumem, který si je vědom Otcovské vůle.
53
Bůh dal duši do světa, aby mohla
poznat zla hmotného světa a pospíšit zpět k Otci.
54
Aby mohla být opět s Bohem,
má se ve světě vyhýbat každému tělu.
55

Autor našeho traktátu nicméně ve většině pasáží nemluví o různých částech
duše, která v mytologickém kontextu jedná jako jediná bytost (viz např. AutLog
22,27–28; 27,25; 31,24). Vypadá to také, že i výraz „rozumná duše“ popisuje
spíše stav celé duše, která je poučena o Bohu (34,32–35,2).
6. Zařazení
Všeobecně je možno text zařadit do náboženského kontextu 2. století.
Nacházíme zde vliv myšlení středního platonismu, avšak už ne Plótína.
56
V traktátu
Authentikos logos vytvářejí stoická etika, platónská učení, aluze na židovská
a křesťanská písma a hermetické nauky specifický systém, který není možno
ztotožnit s některou z náboženských nebo filosofických tradic.
57

Mezi badateli se debatuje, zda jde o spis gnostický,
58
a dokonce zda se jedná
o spis křesťanský.
59
Domnívám se, že přestože spis Ježíše přímo nezmiňuje,
49
De Civitate Dei X,9; srv. též X,27. V jiných spisech však Porfyrios užíval odlišnou
terminologii (van den Broek, VigChr 33 [1979] 261n). K rozumné duši srv. Hieroklés z Alexandrie,
Commentarius in Aureum Pythagoreorum Carmen 26,2 ( Köh ler 111,12).
50
De Civitate Dei X,29. Tato rozumná duše je myslí člověka (De Civitate Dei X,27 ).
51
De Civitate Dei X ,9.
52
De Civitate Dei X,28. Jinde prý Porfyrios tvrdí, že duchovní duše očištěné theurgicky se
k Otci nevrátí, ale budou sídlit v aithéru s bohy (De Civitate Dei X,27 ).
53
De Civitate Dei X,28. Augustin Porfyriovi vyčítá nevíru, že by touto vůlí mohl být Kristus
(t amt .).
54
Duše, která je očištěna a s Otcem, už nikdy nebude zlem světa zasažena. Augustinus,
De civitate Dei X,30 (viz van den Broek, VigChr 33 [1979] 267).
55
De Civitate Dei X , 29.
56
Van den Broek, VigChr 33 (1979) 278 a 280.
57
Valantasis, The Journal of Religion 81,4 (2001) 562n.
58
O gnostické povaze textu nepochybuje Scopello, která Authentikos logos označuje za
„traktát sepsaný za účelem zjednodušení a zvěstování gnostického mýtu o duši“ (Scopello – Meyer,
in: The Nag Hammadi Scriptures, str. 382), nicméně tato badatelka hodně zjednodušuje.
Opačný pól zastává van den Broek, který nauku o duši v traktátu Authentikos logos považuje





Authentikos logos (úvod) ........................................................... [101]
59
je křesťanské pozadí z mnoha narážek dobře čitelné. Patří mezi ně např. zmínka
o e vangelistech,
60
metafora pravého pastýře,
61
označení protivníků jako „synů
ďáblových“,
62
zmínky o protivníkovi
63
a ďáblovi
64
jako o reprezentantovi temnoty,
závěrečná doxologie zakončená slovem „amen“,
65
motiv slova,
66
obraz ženicha
67

a nebeské svatby,
68
podobenství o nebeském pokladu, v němž je mysl,
69
obraz
rybářů duší,
70
zmínky o p ohanech,
71
termíny „zvěstování“
72
a „spočinutí“,
73

pavlovské výrazy
74
aj. Autor znal Nový zákon a považoval jej za autoritativní,
ačkoli jej přímo necituje, ale pouze na něj naráží.
75
za původně středoplatónskou a ovlivněnou křesťanstvím. Spis, adresovaný křesťanům, podle
něj není gnostický, nýbrž jen gnostiky užívaný (VigChr 33 [1979] 260 a 271).
59
Valantasis předpokládá, že traktát Authentikos logos není ani křesťanský, ani gnostický (The
Journal of Religion 81,4 [2001] 551). Podle Ménarda jde o spis gnostický, ale nikoliv
křesťanský (L’ Authentikos Logos, 1977, str. 3 a 5). Dle MacRaeho není kromě několika výrazů, jako
např. „evangelisté“, „slyšet zvěstování“ aj., v traktátu nic specificky křesťanského (in: Nag
Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258): „Traktát nemůže být zván dílem křesťanským ... jeho
užití termínu logos nemá žádný vztah ke křesťanským spekulacím o prologu Janova evangelia“
(„A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 476).
60
AutLog 35,4–6. Podle MacRaeho jde jen o pojmy a obrazy ze synkretistického slovníku
helénisticko-římské doby („A Nag Hammadi Tractate“, 1972, str. 476). Koschorke oproti tomu
poukazuje na fakt, že termín „evangelisté“ byl užíván v exkluzivně křesťanském kontextu (in:
Wort und Dienst, 1977, str. 54, pozn. 37). Dochovalo se pouze jediné svědectví možného, ale
ne příliš pravděpodobného nekřesťanského užití tohoto slova v nápisu ze Rhodu IG XII 1,675,6
(Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 55, pozn. 43).
61
AutLog 32,9–11; 32,30–33,3. Srv. J 10,1–16. Viz Koschorke, in: Wort und Dienst, 1 9 7 7,
str. 54, pozn. 37.
62
AutLog 33,25n. Srv. J 8,44; 1J 3,10 (Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 54, pozn. 37;
van den Broek, VigChr 33 [1979] 273); v jednotném čísle Sk 13,10.
63
AutLog 30,6; 31,9.
64
AutLog 30,27.
65
AutL og 35,15 –22 .
66
AutLog 22,22; 27,31 aj.
67
AutLog 22,23.
68
AutLog 32,6–8; 35,10n.
69
AutLog 28,23–29.
70
A u t L og 29, 3 –31, 2 4.
71
AutLog 33,9–11; 33,27–34,2; 34,11–17. Traktát užívá slovo ϩⲉⲑⲛⲟⲥ v biblickém smyslu
(van den Broek, VigChr 33 [1979] 273).
72
A ut L og 3 4,19.
73
A ut L og 35,9 –10.16.
74
Viz např. termín „zápas“ (AutLog 26,10) nebo spojení „vlády“, „mocnosti“ a „síly“ (25,33n;
viz van den Broek, VigChr 33 [1979] 269n).
75
Van den Broek, VigChr 33 (1979) 271.





[102] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Authentikos logos (úvod)
I když traktát neuvádí žádný gnostický mýtus, předpokládá určitý negativní
přístup ke světu, který by se dal nazvat jako „všeobecně gnostický“,
76
a obsahuje
určité důležité gnostické motivy. Sem patří například potřeba neustálého hledání
a tázání se; představa o tom, že stvořitelem těla jako nádoby pro duši je někdo
jiný než pravý Bůh;
77
důraz na poznání svého pravého původu;
78
kosmologicko -
-ontologický rozdíl mezi tím jsoucím a tím, co vzniklo;
79
pocit cizosti v tomto
světě
80
a důraz na nebeský původ duše.
81
V tomto smyslu spis může být v širším
smyslu zařazen mezi spisy křesťanské gnóze. Traktát sotva můžeme přiřadit
k nějaké určité škole či směru; některé obrazy (svatební komnata, bědný stav duše
ve světě) připomínají gnózi valentinovskou.
82
Určité motivy v druhé části spisu
(např. Otec jako původce všeho, který ustanovil pozemský zápas duše proto, aby
vyjevil svoji slávu)
83
však typicky gnostické nejsou.
84

„Nevědomými“, kteří slyšeli volání, ale nehledali Boha (AutLog 33,4–34,32),
by mohli být míněni Židé (kteří slyší křesťanskou zvěst, ale nezajímají se o ni),
spis ale jinak nedává žádnou záminku k tomu, aby bylo možno tyto protivníky
jako Židy identifikovat.
85
Přikláním se proto k badatelům, kteří zde vidí spíše
církevní křesťany,
86
spokojené s převzatou naukou a nepátrající po hlubším
významu událostí.
87

76
MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258; týž „A Nag Hammadi Tractate“,
1972, str. 477.
77
AutL og 32 ,16 –33,1.
78
AutLog 22,26–34.
79
AutLog 26,14–20; viz Funk et al., ThLZ 98 (1973) 253.
80
AutLog 27,25–27; 26,26–33; 32,3n. Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 51, pozn. 3.
81
AutLog 22,13–15. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 258.
82
Scopello – Meyer, 2007, in: The Nag Hammadi Scriptures, st r. 382 .
83
Představa, že svět vznikl z Otcovy vůle (AutLog 26,6n), nutně neodporuje možnosti jeho
stvoření demiurgem, ale tradiční gnostickou verzi mýtu o pádu Sofie a vzniku demiurga bez
svolení nejvyššího Boha spíše vylučuje (van den Broek, VigChr 33 [1979] 270). Pozemský zápas
je v AutLog připisován Otci; to implikuje, že příchod duše do světa nebyl zapříčiněn nějakým
prvotním pádem či proviněním (a vylučuje představu, že by některé duše mohly být spaseny
pouze díky své přirozenosti, srv. van den Broek, VigChr 33 [1979] 270).
84
Dle Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003; str. 472, autor v prvé části textu
použil gnostický spis, který si přepracoval pro své účely.
85
Tuto hypotézu navrhuje (i zpochybňuje) MacRae, „A Nag Hammadi Tractate“, 1972,
str. 475n. Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 472n, předpokládají, že Židé
mohou být míněni v AutLog 33,25n („synové ďábla“ srv. J 8,44).
86
Heyden – Kulawik, Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 473; Koschorke, in: Wort und Dienst,
1977, str. 54n. Srv. též VPoz 21,29n, či FpEv 52,15–17.
87
Otázka po aktivní účasti člověka na spáse skrze úsilí po poznání byla důležitým tématem
diskuze mezi církevním a gnostickým křesťanstvím a gnostikové se často odvolávali na výrok
o hledání v Mt 7,7 (viz Iren. haer. II 13,10; 18,6; 30,2; III 24,2; Heyden – Kulawik, Nag
Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 473; Koschorke, in: Wort und Dienst, 1977, str. 58–60).





Authentikos logos (úvod) ........................................................... [103]
MacRae nachází paralelu k teorii o aktivaci mysli pomocí slova v hermetickém
traktátu O s polečné mysli (Corpus Hermeticum X II,12 –14)
88
a p řiklání se k řazení
spisu blízko hermetickým spisům o duši.
89

Představu o „látkové duši“
90
a nauku, že látka je zdrojem zlého,
91
nacházíme
také u některých středoplatónských filosofů. Důvodem sestupu duše ve druhé
části traktátu je zjevení slávy Otce (a děje se tak skrze protivenství zápasu, ve
kterém se má duše mravně osvědčit). Tato teze má obdobu v nauce, která se
tradovala mezi žáky středoplatonika Calvena (Calvisia) Taura jako jeden ze dvou
názorů na d ůvod sestupu duše, totiž, že se bohové rozhodli zjevit svůj božský
život prostřednictvím čistého a neposkvrněného života lidských duší.
92
Va n
den Broek předpokládá, že autor byl křesťanský platonik, jehož záměrem bylo
ukázat křesťanství jako pravou filozofii, nechtěl však své přesvědčení projevit
příliš otevřeně.
93
Badatelé traktát Authentikos logos srovnávají s dalšími dvěma spisy z Nag
Hammádí, Výkladem o duši (NHC II/6) a Poučeními Silvanovými ( NHC V II /4).
94

Také tyto texty mají křesťanské pozadí. S Výkladem o duši má náš traktát společné
88
A v idí i p odobnost mezi oběma traktáty v představách o vztahu mysli, duše a slova.
CH XII,12–14: „Duše je v těle, mysl v duši, slovo v mysli, a Bůh je Otcem těchto všech“, přel.
R. Chlup, Corpus Hermeticum, Praha 2007. Mysl a řeč představují dle tohoto hermetického
spisu dva Boží dary, které mají stejnou cenu jako nesmrtelnost, a vedou duši po smrti do
společenství bohů a blažených. Přes odlišnost co do literární formy (hermetické spisy mají
většinou specifickou podobu dialogu) se Authentikos logos s hermetickými texty shoduje volbou
některých motivů, jako jsou např. nebeský původ (a místo návratu) duše; spása zahrnující
přijetí zjevení (skrze slovo a mysl); volba cesty života nebo cesty smrti; zapomnění či spánek,
z nějž duši budí slovo; spása díky poznání; představa o tom, že hmotný svět je ze své
přirozenosti