E-kniha: Pětifaktorový model v psychologii osobnosti -- Přístupy, diagnostika, uplatnění – Martina Hřebíčková

Monografie vznikla jako součást výzkumného záměru Psychologického ústavu AV ČR, v. v. i.

(reg. číslo AV0Z70250504), s podporou Grantové agentury ČR v rámci projektu 406/07/1561

a jsou v ní uplatněny výsledky projektů 406/01/1507 a 406/93/1255.

PhDr. Martina Hřebíčková, Dr., DSc.

PĚTIFAKTOROVÝ MODEL V PSYCHOLOGII OSOBNOSTI

Přístupy, diagnostika, uplatnění

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4381. publikaci

Recenzovali:

prof. PhDr. Imrich Ruisel, DrSc.

doc. Mgr. Peter Halama, Ph.D.

Odpovědná redaktorka PhDr. Jana Matúová, CSc.

Sazba a zlom Radek Vokál

Návrh a zpracování obálky Michal Němec

Počet stran 256

Vydání 1., 2011

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Š Grada Publishing, a.s., 2011

Cover Photo Š fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-3380-7

6. tisk (OSVIT) - Radek Vokál - 14.4.2011 - rozměr 167x240

OBSAH

ÚVOD DO PROBLEMATIKY OSOBNOSTNÍCH VLASTNOSTÍ ........9

1. LEXIKÁLNÍ PŘÍSTUP K PĚTIFAKTOROVÉMU MODELU

OSOBNOSTI .....................................13

1.1 Historie pětifaktorového modelu ........................15

1.2 Teoretické a technické předpoklady lexikálních výzkumů ...........27

1.2.1 Faktorová analýza ...........................30

1.3 Lexikální analýzy osobnostních deskriptorů ..................31

1.3.1 Taxonomické projekty v americké angličtině .............31

1.3.2 Česká taxonomie ............................35

1.3.3 Holandská taxonomie .........................43

1.3.4 Německá taxonomie ..........................45

1.3.5 Italská taxonomie ............................45

1.3.6 Maďarská taxonomie ..........................47

1.3.7 Polská taxonomie ............................47

1.3.8 Ruský taxonomicky orientovaný výzkum ...............48

1.3.9 Chorvatská taxonomie .........................49

1.3.10 panělská lexikální studie .......................50

1.3.11 Lexikální výzkum ve francouztině (kanadská studie) .........51

1.3.12 Řecká taxonomie ............................51

1.3.13 Hebrejská taxonomie ..........................52

1.3.14 Turecká taxonomie ...........................53

1.3.15 Korejská taxonomie ..........................53

1.3.16 Lexikální výzkumy v tagaltině (filipínská taxonomie) ........54

1.4 Kvantitativní srovnání faktorů odvozených z lexikálních studií ........55

1.5 estifaktorová a sedmifaktorová struktura ...................56

1.6 Kvalitativní srovnání faktorů odvozených z lexikálních studií .........58

1.7 Reprezentativní taxonomie osobnostně relevantních sloves

a podstatných jmen ...............................61

1.7.1 Charakterizování osobnosti za pouití různých slovních druhů ....61

1.7.2 Taxonomie osobnostně relevantních sloves v holandtině .......63

1.7.3 Taxonomie českých osobnostně relevantních sloves ..........65

1.7.4 Taxonomie osobnostně relevantních podstatných jmen ........71

1.7.5 Porovnání struktury přídavných jmen a typových podstatných jmen . 75 1.8 Nová holandská taxonomie: budoucnost lexikálních výzkumů .........75

1.9 Kruhový model rysů ...............................80

1.9.1 Uplatnění AB5C taxonomie ......................87

/ 5

2. METODY PRO DIAGNOSTIKOVÁNÍ PĚTI DIMENZÍ OSOBNOSTI ....89

2.1 kály přídavných jmen (markery) ........................89

2.1.1 Inventář přídavných jmen (IPJ-R) ...................92

2.2 Dotazníky a inventáře pro diagnostiku pěti dimenzí osobnosti .........93

2.2.1 NEO Osobnostní inventáře .......................93

2.2.2 The Five Factor Personality Inventory (FFPI) ............106

2.2.3 The Big Five Questionnaire (BFQ) ..................107

2.2.4 The Five Factor-Nonverbal Personality Questionnaire ........108

2.2.5 Psychometrické charakteristiky metod ................109

2.3 Diagnostika pěti dimenzí osobnosti u dětí ...................117

2.4 Alternativní metody pro diagnostiku osobnostních vlastností .........118

3. DISPOZIČNÍ PŘÍSTUP KE ZKOUMÁNÍ PĚTIFAKTOROVÉHO

MODELU OSOBNOSTI ..............................121

3.1 Shoda mezi posuzovateli při posuzování osobnosti ..............121

3.1.1 Metodologické souvislosti výzkumu shody ..............124

3.1.2 Realistický model správnosti (The Realistic Accuracy

Model RAM) ............................128

3.1.3 Moderátory správnosti ........................130

3.1.4 Interakce mezi moderátory ......................136

3.1.5 Zkoumání shody mezi posuzovateli v ČR a v mezikulturním

kontextu ................................139

3.2 Vývojové trendy pěti dimenzí osobnosti ....................145

3.2.1 Zkoumání stability a změny osobnosti ................153

3.3 Rodové odlinosti osobnostních charakteristik ................158

3.4 Mezikulturní psychologie rysů .........................159

3.4.1 Česká národní povaha a pět dimenzí osobnosti ............160

3.4.2 Zkoumání osobnostních charakteristik v různých zemích ......161

3.4.3 Národní stereotypy a osobnostní vlastnosti ..............163

3.5 Teoretické perspektivy pětifaktorového modelu osobnosti ..........165

3.5.1 Pětifaktorová teorie osobnosti (PFT) .................165

3.5.2 Evoluční přístup k pětifaktorovému modelu .............172

3.5.3 Socioanalytická perspektiva výkladu pěti dimenzí osobnosti ....176

3.5.4 Dyadicko-interakční přístup k pětifaktorovému modelu .......179

3.5.5 Typologický přístup k pětifaktorovému modelu ...........180

4. UPLATNĚNÍ PĚTIFAKTOROVÉHO MODELU OSOBNOSTI ........189

4.1 Poradenská a klinická psychologie a psychiatrie ...............189

4.2 Behaviorální lékařství a psychologie zdraví ..................193

4.3 Výběr profese, pracovní, podniková a organizační psychologie ........194

4.4 Pedagogická praxe a pedagogicko-psychologické výzkumy .........197

4.5 Pětifaktorový model ve výzkumech v České republice a ve Slovenské

republice ....................................200

6 / Pětifaktorový model v psychologii osobnosti

O AUTORCE ....................................205

SUMMARY .....................................207

LITERATURA ...................................211

VĚCNÝ REJSTŘÍK ................................241

JMENNÝ REJSTŘÍK ...............................248

/ 7

ÚVOD DO PROBLEMATIKY OSOBNOSTNÍCH

VLASTNOSTÍ

Pojem psychická vlastnost osobnosti není v rámci různých přístupů k jejich

zkoumání jednotně nahlíen. Vlastnosti osobnosti, osobnostní charakteristiky (personality characteristics) mohou vyjadřovat zobecnění pozorovaných projevů člověka. Například za agresivního je označen člověk, jen se v různých situacích chová stejně útočně. Jedná se tedy o popisné charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince. Vlastnosti jsou vak také pojímány jako vnitřní determinanty chování, poukazující na psychofyzické dispozice, stojící za nimi. Psychická vlastnost je v tomto případě hypotetická konstrukce, je to vysouzená předpokládaná vnitřní determinanta projevů osobnosti. Dispozice (dispositions) jsou nejčastěji definovány jako vrozené nebo získané připravenosti chovat se, jednat nebo proívat situace určitým způsobem. V uím smyslu jsou chápány jako nepozorovatelné charakteristiky, na ně usuzujeme, kdy vysvětlujeme určité chování, jednání, výpověď, čin nebo proitek osobnosti. Jako synonymum k pojmu dispozice se uívá pojem osobnostní rysy (personality traits). Rys vak bývá často uíván jako ekvivalent k pojmům psychická vlastnost nebo psychická charakteristika osobnosti.

Allport (1937) rozliil dva druhy rysů: vnějí rysy (behaviorání rysy), které můeme pozorovat, a vnitřní (emoční a kognitivní rysy), které z vnějích projevů odvozujeme. Meehl (1956) si vypůjčil termíny z biologie a pomocí nich pojmenoval tyto dva druhy rysů jako fenotypické (vnějí) a genotypické (vnitřní). Fenotypické rysy jsou zachyceny v běném jazyce a zahrnují pozorovatelné povrchové charakteristiky, jejich prostřednictvím popisujeme individuální odlinosti různé způsoby chování, proívání a jednání. Genotypické rysy pak mají vysvětlovat fenotypické rysy a příčiny naeho chování.

Zastánci rysového přístupu se dosud neshodli na tom, co rysy vlastně vyjadřují. Zda jsou to charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti, nebo zda rysy vysvětlují příčiny chování, jednání a proívání. Diskutují také o počtu a významu vlastností nejvýstiněji charakterizujících osobnost člověka. Od 90. let minulého století se vak početná skupina badatelů shoduje v tom, e osobnost člověka nejlépe vystihuje pět vlastností obsaených v pětifaktorovém modelu osobnosti. Zkoumání rysů v rámci pětifaktorového modelu v sobě zahrnuje oba výe popsané výklady rysů. John a Srivastava (1999) proto rozliují v rámci studia pěti faktorů osobnosti lexikální a dotazníkový přístup, Wiggins (1997) pak hovoří o lexikálně-taxonomickém a dispozičním přístupu.

Podstatou lexikálního (lexikálně-taxonomického) přístupu ke zkoumání vlastností osobnosti je odvození struktury vlastností na základě analýzy slov vhodných k popisu osobnosti. Předpokládá se, e nejdůleitějí individuální odlinosti jsou uchovány

/ 9

v jazyce jako jednotlivá slova. Cílem lexikálních studií je proto nejdříve ze slovníků vybrat slova pouívaná pro popis osobnosti, redukovat je a pomocí faktorové analýzy vlastnosti uspořádat. Nejdůleitějí osobnostní vlastnosti, které byly takto odvozeny, tvoří pětifaktorovou strukturu popisu osobnosti.

Dispoziční přístup ke zkoumání pětifaktorového modelu překračuje rámec deskriptivní taxonomie a klade si za cíl vytvořit rysovou teorii vysvětlující vnitřní dynamiku, motivy a fungování osobnosti jako celku. Východiskem dispozičního přístupu ke zkoumání rysů není přirozený jazyk, ale poloky osobnostních dotazníků, z nich Costa a McCrae odvodili tři dimenze osobnosti: neuroticismus, extraverzi a otevřenost vůči zkuenosti. Doplnili je o dvě dimenze přejaté z lexikální linie výzkumu rysů a sestavili metody pro jejich měření v podobě NEO osobnostních inventářů. Poznatky z uplatňování NEO inventářů ve výzkumných studiích v různých zemích a u respondentů různého věku uplatnili při formulování pětifaktorové teorie osobnosti. Dispoziční přístup v bádání o pětifaktorovém modelu vychází z analýzy osobnostních dotazníků a souvisí s uplatňováním NEO inventářů. Proto je tento přístup nazýván dotazníkovým.

Ačkoliv lze hovořit o dvou pětifaktorových modelech, z nich jeden byl odvozen z lexikálních analýz a druhý z analýz dotazníkových poloek, jsou si podobné počtem i obsahem dimenzí. V NEO modelu je alternativně pojmenován lexikální faktor emocionální stabilita, který Costa a McCrae nazvali podle charakteristik spadajících do negativního pólu faktoru jako neuroticismus. Nejpodstatnějí rozdíl mezi oběma modely spočívá v tom, e v rámci lexikální tradice je pátý faktor vymezen jako intelekt, kultura nebo imaginace, kdeto v NEO modelu je označen jako otevřenost vůči zkuenosti. Costa a McCrae jsou přesvědčeni, e otevřenost vůči zkuenosti je nejvýstinějím pojmenováním psychologicky velmi iroké a přitom velmi zásadní charakteristiky.

Pro pětifaktorovou strukturu popisu osobnosti odvozenou z lexikálních analýz zavedl Goldberg (1981) označení Big Five. McCrae a John (1992) zase navrhují pojmenování pěti faktorů podle prvních písmen jejich anglických názvů (Openness to Experience, Conscientiousness, Extraversion, Agreeableness, Neuroticism). Slovo OCEAN sice slouí také jako mnemotechnická pomůcka pro snadnějí zapamatování anglických názvů jednotlivých faktorů, ale návrh vyvolává dojem, e si jsou jednotlivé faktory velké pětky rovnocenné a stejně důleité, co lexikální výzkumy nepotvrzují. Norman (1963) seřadil faktory podle robustnosti a pro jejich označení uil římské číslice (I) extraverze, (II) přívětivost, (III) svědomitost, (IV) emocionální stabilita, (V) kultura. V tabulce 1 jsou uvedeny charakteristiky pěti faktorů osobnosti spolu s přídavnými jmény vystihujícími jednotlivé faktory. 10 / Pětifaktorový model v psychologii osobnosti

Tabulka 1 Přehled charakteristik obsaených v pětifaktorovém modelu osobnosti

Jedinci skórující vysoko

Charakteristika pětifaktorového modelu Jedinci

skórující nízko

zvídavý originální tvořivý obrazotvorný inteligentní kultivovaný

O (V)

Openness to Experience/

Otevřenost vůči zkuenosti

Intelekt

Kultura

Zjiuje aktivní vyhledávání nových zkueností, proitků,

toleranci neznámého.

konvenční

pragmatický

realistický

nepřizpůsobivý

neinteligentí

nevzdělaný

spolehlivý pracovitý přesný pořádkumilovný zodpovědný pečlivý

C (III)

Conscientiousness/

Svědomitost

Zjiuje míru motivace a vytrvalosti na cíl zaměřeného

chování. Odliuje spolehlivé na sebe náročné lidi od těch,

kteří jsou lhostejní a nedbalí.

bezcílný

nedbalý

líný

nesvědomitý

chaotický

nevytrvalý

společenský aktivní povídavý druný průbojný smělý

E (I)

Extraversion/

Extraverze

Zjiuje kvantitu interpersonálních interakcí, úroveň akti

vace a stimulace.

uzavřený

málomluvný

plachý

nesmělý

samotářský

tichý

dobrosrdečný laskavý snáenlivý srdečný skromný smířlivý

A (II)

Agreeableness/

Přívětivost

Zjiuje kvalitu interpersonální orientace na kontinuu od

soucítění po nepřátelskost v mylenkách, pocitech i či

nech.

panovačný

útočný

pomstychtivý

bezcitný

despotický

konfliktní

napjatý neklidný labilní nejistý vznětlivý popudlivý

N (IV)

Neuroticism/

Neuroticismus

Emocionální (ne)stabilita

Odliuje jedince náchylné k psychickému vyčerpání a ob

tíně zvládající psychickou zátě od jedinců vyrovnaných

a odolných vůči psychickému vyčerpání.

klidný

uvolněný

vyrovnaný

stabilní

sebejistý

nezdolný

U nás se výzkumu rysů systematicky věnovala Olga Kolaříková, která představila ne

jen práce významných rysových teoretiků Gordona Allporta, Raymunda Cattella

a Hanse Jürgena Eysencka, ale také výsledky vlastních výzkumů osobnostních rysů

(Kolaříková, 1976; 1981; 1986; 2005). Klasifikací vlastností osobnosti se zabývali

Tardy (1964), Souček (1958) nebo Jurovský (1954). O rysech a dispozičním přístupu

ke studiu osobnosti se zmiňují také Balcar (1983), Nakonečný (1993), Mikík (1999),

Úvod do problematiky osobnostních vlastností / 11

Výrost (2000) nebo Osecká (2000, 2001). Poznatky o pětifaktorovém modelu osobnosti vak u nás dosud nebyly formou monografie publikovány.

Kolegové v zahraničí se obvykle věnují výhradně jedné linii bádání o pětifaktorovém modelu. Soustředí se na bádání v oblasti lexikálních výzkumů osobnostních deskriptorů (Goldberg, de Raad, Di Blas, Ashton, Saucier) nebo uplatňování NEO inventářů v různých kontextech (Costa, McCrae, Allik). V Psychologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se od počátku 90. let minulého století systematicky věnujeme výzkumu rysů v rámci obou přístupů. Realizovali jsme reprezentativní výzkum struktury českých osobnostních deskriptorů přídavných jmen a sloves (Hřebíčková, 1995, 1997) a paralelně jsme pracovali také s NEO osobnostními inventáři (Hřebíčková, Urbánek, 2001; Hřebíčková, 2004).

Tato monografie shrnuje poznatky o pětifaktorovém modelu osobnosti a představuje výsledky původních empirických studií, které naly uplatnění i v mezinárodním kontextu. Tvoří ji čtyři kapitoly. V první kapitole bude představen lexikální přístup ke zkoumání osobnosti. Druhá kapitola je věnována přehledu metod pouívaných při diagnostice pěti dimenzí osobnosti. Nejpodrobněji budou představeny NEO inventáře, které jsou k dispozici nejen pro pouití ve výzkumných studiích, ale také pro diagnostiku vlastností osobnosti. V rámci dispozičního přístupu budou prezentovány výzkumy věnované shodě mezi posuzovateli při posuzování osobnostních vlastností. Uvedeme nejnovějí poznatky o zkoumání stability a rodových odliností osobnostních vlastností. Představíme nový směr v bádání o rysech mezikulturní psychologii rysů související s uplatněním NEO inventářů v různých zemích na vech kontinentech. V kapitole věnované dispozičnímu přístupu budou prezentovány také teoretické perspektivy pětifaktorového modelu osobnosti. V závěrečné kapitole zmíníme monosti uplatnění pětifaktorového modelu v pracovní, poradenské a klinické psychologii.

Pamatuji si na své vystoupení na Psychologických dnech v Olomouci v roce 1993, kde jsem poprvé představila pětifaktorový model osobnosti. V diskusi kolegové vyslovili nedůvěru vůči tomuto přístupu a neskrývali obavy z toho, e dominantní sovětskou psychologickou kolu vystřídá nová západní pětifaktorová ideologie. Od té doby se mnohé změnilo. Intenzivní výzkumy v rámci obou přístupů k pětifaktorovému modelu přinesly výsledky, které významně posunuly bádání o rysech a vyústily ve formulování pětifaktorové teorie osobnosti, která pět obecných rysů osobnosti zasazuje do irího kontextu. V rámci lexikální linie výzkumů se sice nadále diskutuje o počtu a obsahu nejvýznamnějích charakteristik vhodných k popisu osobnosti. Pětifaktorový model vak i nadále zůstává pracovní hypotézou vyuitelnou při dalím bádání v oblasti struktury osobnostně relevantních termínů. Rozíření zájmu o pětifaktorový model i jeho uplatnění v aplikovaných výzkumech napomohl mezinárodní projekt Personality Profiles across Cultures realizovaný ve více ne padesáti zemích světa, v jeho rámci vznikly národní verze NEO inventářů. V současné době pětifaktorový model osobnosti usnadňuje komunikaci mezi psychology a NEO inventáře se uplatňují v pracovní a organizační psychologii, poradenství, klinické psychologii i psychopatologii. 12 / Pětifaktorový model v psychologii osobnosti

1. LEXIKÁLNÍ PŘÍSTUP K PĚTIFAKTOROVÉMU

MODELU OSOBNOSTI

Úvod kapitoly o lexikálním přístupu bude věnován historii bádání o pětifaktorovém modelu. V kapitolách 1.3.1 a 1.3.16 budou představeny výsledky reprezentativních lexikálních studií v estnácti jazycích a budou zmíněny studie porovnávající národní pětifaktorové struktury z hlediska kvantitativního i kvalitativního (viz kapitoly 1.4 a 1.6). Představíme alternativní esti a sedmifaktorovu strukturu (kapitola 1.5). Lexikální analýzy se sice soustřeďují převáně na uspořádání struktury osobnostně relevantních přídavných jmen, ale byly analyzovány i dalí slovní druhy. V kapitole 1.7 budou představeny reprezentativní taxonomie osobnostně relevantních podstatných jmen a sloves. Pětifaktorový model osobnosti je příkladem dimenzionálního taxonomického modelu. Pro uspořádání struktury rysů lze uplatnit rovně kruhové uspořádání rysů, v něm jsou rysy definovány svou pozicí na osách tvořených dvěma nezávislými dimenzemi. O kruhovém uspořádání rysů pojednáme v kapitole 1.9.

Ve vech lexikálních studiích je prvním úkolem vytvoření co nejúplnějího sezna

mu vlastností osobnosti, tedy přídavných jmen odliujících chování a proívaní jedné osoby od chování a proívání jiné osoby (viz schéma 1). Seznamy jsou konstruovány za pouití slovníků přísluných jazyků sestavovaných generacemi lexikografů a obsahujících kodifikovanou formu jazyka (hrubé síto ve schématu 1). Seznam vak v této fázi obsahuje značný počet přídavných jmen, která vyjadřují nejen stabilní rysy, ale také dočasné stavy nebo charakteristiky zevnějku. V následující fázi je nutné za pouití co nejobjektivnějího postupu výchozí seznam redukovat. K odliení rysů (dispozic) od ostatních vlastností slouí buď klasifikační systém s jasně vymezenými a vzájemně rozlienými kategoriemi, nebo se vlastnosti redukují na základě hodnocení jejich osobnostní relevance (hodnotí se, do jaké míry je vlastnost pouitelná pro charakterizování osobnosti). V obou případech se na této fázi lexikálního projektu podílí větí počet nezávislých posuzovatelů (jemné síto ve schématu 1). Tímto způsobem z několika tisíc vlastností posuzovatelé vyberou několik set rysů. Obsáhlý výčet rysových deskriptorů vak v tomto stavu stále nelze smysluplně interpretovat. Dalí redukcí je třeba zjistit, zda vybrané rysy tvoří jednoduí strukturu. Vhodným nástrojem k tomu je statistická metoda v podobě faktorové analýzy. Získaný seznam několika set přídavných jmen se předloí několika stům osob, jejich úkolem je na číselné stupnici zaznamenat, do jaké míry je kadý z uvedených rysů vystihuje. Na základě takto provedeného sebehodnocení (popřípadě hodnocení jiné osoby, kterou posuzovatel dobře zná) pak faktorová analýza redukuje proměnné (v naem případě rysy vyjádřené přídavnými jmény) tak, e rysy seskupí do určitého počtu faktorů.

/ 13

14 / Pětifaktorový model v psychologii osobnosti

Schéma 1 Obvyklý postup při lexikálním výzkumu vlastností osobnosti (Hřebíčková, 1998)

1.1 HISTORIE PĚTIFAKTOROVÉHO MODELU

Na práci o obecném faktoru inteligence (Spearman, 1904) navázal Webb

(1915), který analyzoval posouzení dvou skupin studentů učiteli. Studenti výhradně mui byli posuzováni podle 48 charakteristik vztahujících se k obecnému faktoru inteligence (g) a morálním charakteristikám. Webb odvodil podle očekávání faktor g, obsahující charakteristiky jako např. Nevzdává úkoly, Je svědomitý. Pojmenoval jej vůle a zavedl pro něj symbol w (z anglického will). Garnett o něco později (1919, podle Digmana, 1996) znovu analyzoval Webbova data a identifikoval v nich i třetí faktor chytrost (Cleverness), který odkazuje k faktoru intelekt nebo otevřenost vůči zkuenosti v pětifaktorovém modelu. Pokud se podíváme na charakteristiky, podle kterých Garnett faktor pojmenoval, pak zjistíme, e jeho chytrost je ve skutečnosti extraverze vyjádřená radostností, smyslem pro humor a vyhledáváním společnosti druhých. Digman (1996) poznamenává, e ji v roce 1919 byly publikovány údaje o existenci tří obecných faktorů vyjadřujících individuální odlinosti, později zaznamenaných v pětifaktorovém modelu osobnosti intelekt (g), svědomitost (w), extraverze (c).

Poprvé se pětifaktorové řeení objevilo ji ve 30. letech minulého století. Louis

Thurstone ve svém vystoupení na setkání členů Americké psychologické asociace v roce 1934 přednesl referát o výsledcích faktorové analýzy 60 adjektiv běně pouívaných k popisu osobnosti, podle nich respondenti posuzovali své přátele. Odvodil pětifaktorové řeení, které nevyuil k zahájení výzkumů pětifaktorového modelu, ale zaměřil se na vývoj diagnostické metody (Thurstone Temperament Schedule). V polovině třicátých let se pozornost badatelů soustředila na vytváření osobnostních inventářů a dotazníků. Guilfordovi (Guilford, Guilford, 1936, podle Digmana, 1996) vyuili Thurstonovy výsledky faktorové analýzy a sestavili 36 dotazníkových poloek (např. Dotkne se vás hned vechno?). Získali pětifaktorové řeení. Faktor S obsahoval sociální charakteristiky, faktor E emoce a M byl specifický faktor vztahující se k otázce Jste mu?. Dalí dva faktory byly obtíně interpretovatelné. První vyjadřoval senzitivitu k pocitům druhých, nedbalost v oblékání, impulzivitu a denní snění. Autoři pojmenovali faktorrathymie(R). Poslední faktor zahrnující intelektuální zájmy a přemýlivost Linking for Thinking je v podstatě aspektem introverze. Guilfordovi faktor pojmenovali T faktor. Z pohledu dneního pětifaktorového modelu lze čtyři z pěti faktorů interpretovat jako extraverzi (S), emocionální nestabilitu (E), nedostatek svědomitosti (R, obsahující navíc charakteristiky nepřívětivosti) a intelekt (T). Ačkoli dotazník obsahoval poloky odkazující k přívětivosti (Jste vnímavý k pocitům druhých?) neobjevil se v jejich řeení tento faktor samostatně. O tři roky později Guilfordovi (1939, podle Digmana, 1996) rozířili svoji analýzu o 89 dotazníkových poloek, ale pouze 30 z nich bylo zahrnuto do analýzy. Získali devět faktorů (byla pouita ikmá rotace), z nich pět lze interpretovat takto: deprese (D), rathymie (R), přemýlivost Linking for Thinking (LT), plachost (S), mylení

(T). Faktor přívětivost se opět neobjevil. V roce 1933 publikoval Cattell analýzu tem

peramentových rysů teoreticky nezávislých na charakteristikách obsaených v Spe

armanově g faktoru. Pouil 46 bipolárních posuzovacích kál, podle nich 62 studen

tů (muů) posuzovalo své spoluáky, se kterými se dobře znali. Kadá bipolární kála

Lexikální přístup k pětifaktorovému modelu osobnosti / 15

+

byla specifikována krátkým popisem. Například posuzovací kála dobromyslný zlomyslný byla vymezena následovně:

Dobromyslný: Zlomyslný:

tědrý, přejícný.

Těí se z úspěchů druhých.

Dobromyslný ve smyslu je připraven

spíe dávat ne brát.

Nemusí být připraven pro hrdinské

sebeobětování.

Krutý. Sarkasticky se směje.

Shazuje druhé. Zajímá se o neúspěchy

druhých a je jimi potěen.

Cattell (1933) stejně jako před ním Webb a Garnett identifikoval faktor w, vyjádřený charakteristikami svědomitý nespolehlivý, stálý proměnlivý, vytrvalý bez vůle, které korespondují s faktorem svědomitost pětifaktorového modelu. Cattell rovně navrhl pojmenovat Garnettův c faktor jako ivost (Surgency) a zavedl dalí faktor zralost (m Maturity) reprezentovaný charakteristikami zralý tvrdohlavý, dobromyslný zlomyslný, laskavý nepřívětivý (indikátory dimenze přívětivost v pětifaktorovém modelu). Čtvrtý faktor reprezentovaly charakteristiky emocionální neemocionální, vyrovnaný extrémní, objektivní subjektivní, upřímný uzavřený, k nim Cattell poznamenává, e jsou v klinické praxi spojovány s dobře přizpůsobivými nebo nepřizpůsobivými jedinci. Pokud bychom Cattellovy temperamentové rysy přidali k Spearmanovu g faktoru, pak bychom zaznamenali první náznak pětifaktorového modelu ji na počátku třicátých let minulého století. Pokud srovnáme Cattellovo řeení s Thurstonovým, zjistíme, e Cattellovo bylo současnému pětifaktorovému modelu blíe. Thurstone sice získal pětifaktorové řeení, ale obsah faktorů se od pětifaktorového modelu liil.

Ji ve třicátých letech minulého století byli tedy badatelé velmi blízko pětifaktoro

vému modelu. Garnett, Guilfordovi a Cattell se shodli v extravezi; Webb, Garnett, Cattell a Guilfordovi ve svědomitosti; Guilfordovi a Cattell v emocionální stabilitě a Webb, Garnett, Cattell a Guilfordovi v intelektu. Badatelé, kteří začali v psychologii pouívat faktorovou analýzu, usilovali o získání reprezentativního souboru individuálních odliností. Inspirovali se lexikálním přístupem, v jeho rámci je přirozený jazyk zdrojem individuálních odliností.

Je zřejmé, e psychologická analýza osobnostních deskriptorů obsaených v přiro

zeném jazyce má v psychologii osobnosti dlouholetou tradici. Galton (1884) byl prvním, kdo pracoval se slovníkem a shromádil asi 1000 osobnostních deskriptorů. Zformuloval teoretický předpoklad pro lexikální výzkumy, obsahující tvrzení, e vechny významné individuální odlinosti jsou zahrnuty v běně uívaném jazyce (také Klages, 1926). Předpoklad, z něho vychází lexikální přístup ke zkoumání osobnosti, je znám jako obecná lexikální hypotéza.

Lexikální hypotézou se inspirovala Francizska Baumgartenová (1933), která se

stavila seznam 4000 německých slov popisujících vnitřní stavy. Slova vybírala ze dvou slovníků a z publikací německých charakterologů. Baumgartenová vytřídila 16 / Pětifaktorový model v psychologii osobnosti

pouze slova, která byla podle jejího vlastního názoru nejfrekventovanějí. Seznam

obsahoval 941 přídavných jmen popisujících osobnost a 688 podstatných jmen. Se

znam Baumgartenové podnítil Allporta a Odberta k sestavení seznamu osobnostně

relevantních slov v angličtině a dal impulz dalím taxonomickým výzkumům.

V roce 1936 publikovali Allport a Odbert seznam osobnostně relevantních slov

vybraných z Websterova slovníku z roku 1925. Ze slovníku vybírali osobnostně rele

vantní slova odliující chování jednoho člověka od chování člověka druhého. Prefe

rovali přídavná jména a jmenný tvar sloves před podstatnými jmény, která zařazovali

do seznamu pouze tehdy, pokud se jejich význam v seznamu nereflektoval ve formě

přídavného jména či jmenného tvaru slovesa. K seznamu přidali běně pouívaná

slova, která neobsahoval Websterův slovník, a sestavili seznam 18 000 slov. Slova

roztřídili do čtyř kategorií. První kategorie obsahovala 4504 slov popisujících osob

nostní rysy, které Allport a Odbert definují jako generalizované a personalizované

determinující tendence, tj. konzistentní a stabilní mody individuálního přizpůsobení

se prostředí (1936, s. 26). Do druhé kategorie zahrnuli slova popisující dočasné cha

rakteristiky nebo aktivity (4541 slov; nejčastěji jsou zde zastoupeny jmenné tvary

sloves). Třetí kategorie obsahovala 5226 slov vyjadřujících úsudky o sociálním cho

vání a charakteru osob nebo o jejich vlivu na jiné (1936, s. 27). Čtvrtá, tzv. smíená

kategorie zahrnovala 3682 slov a členila se do čtyř subkategorií (metaforická a nejas

ná slova, slova vysvětlující chování, slova popisující fyzické kvality, slova vyjadřují

cí schopnosti a talent). Autoři si uvědomovali omezenost svého taxonomického sy

stému a sami poznamenávají, e některé termíny je moné zařadit do více ne jedné

kategorie. Pokusili se původní seznam revidovat a kadému ze tří nezávislých posu

zovatelů přidělili favorizovanou kategorii, do ní měli posuzovatelé zařadit více

termínů ne do ostatních kategorií. Celková shoda pro 300 reprezentativních vytřídě

ných slov ve vech čtyřech kategoriích byla 47 %.

Raymond B. Cattell: Mendělejev v psychologii

Raymond B. Cattell začal původně studovat chemii. Odtud pravděpodobně pramení

jeho snaha klasifikovat vlastnosti osobnosti. Pouil Allportův a Odbertův seznam

rysových termínů jako výchozí materiál pro vytvoření taxonomického systému rysů.

Od Allporta a Odberta převzal první kategorii rysových osobnostně relevantních

termínů a připojil přiblině 100 termínů z kategorie dočasných stavů (Cattell,

1943a). Prvním úkolem bylo provést sémantickou redukci Allportova a Odbertova

seznamu, kterou zahájil tříděním synonym pod klíčové slovo. Třídění prováděli dva

posuzovatelé Cattell a student literatury. Oba dospěli prakticky k identickému se

znamu synonym (v počtu přiblině 200). Z literatury není jasné, jaké kritérium Cattell

pouil pro definování synonyma. Podle počtu synonymických shluků vak můeme

usuzovat, e pouil více kritérií. Poté ke kadému shluku připojil podle svého vlastní

ho úsudku protikladný termín. Opět je velmi diskutabilní, jak by antonyma přiřazoval

jiný posuzovatel. Pro přiblině 25 slovních tříd (shluků) nenael protikladný termín.

Rysy, které postihují dynamiku chování a schopností, povaoval za unipolární, mění

cí se svou intenzitou, proto taková slova ponechal bez protikladu. Seskupení termínů

do antonymických párů eliminovalo a roztřídilo přiblině 4500 slov do 160 bipolár

ních shluků. Cattell vytřídil třináct slov z kadého shluku a udělal z těchto slov slova

Lexikální přístup k pětifaktorovému modelu osobnosti / 17