načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Peter Sagan: tourminátor - T.J. Millner

Peter Sagan: tourminátor

Elektronická kniha: Peter Sagan: tourminátor
Autor:

Fascinující životní příběh jedinečného talentu, který na sebe dokázal strhnout pozornost celého cyklistického světa svou nesmírnou houževnatostí, úspěchy na závodech i osobitým ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  125
+
-
4,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 164
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh : barevné ilustrace, portréty
Spolupracovali: z anglického originálu Peter Sagan: the tourminator ... přeložil Jiří Žák
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-5759-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fascinující životní příběh jedinečného talentu, který na sebe dokázal strhnout pozornost celého cyklistického světa svou nesmírnou houževnatostí, úspěchy na závodech i osobitým humorem. Peter Sagan se stal fenoménem, který už dávno překročil hranice Slovenska a svými výkony se nesmazatelně zapisuje do historie sportu. Podle odborníků patří k největším osobnostem současné světové cyklistiky.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
T.J. Millner - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Peter Sagan:

Tourminátor

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

T. J. Millner

Peter Sagan: Tourminátor – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



T. J. Millner

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR


PETER

SAGAN

TOURMINÁTOR

T. J. MILLNER



Danielu Farkašovi

„Já vyhrál jen svými schopnostmi.“

Marco Pantani, vítěz Tour de France


Copyright © T. J. Millner, 2017

Translation © Jiří Žák, 2017

Photo © ČTK/Červený Michal, ČTK/AP/Andrew Medichini,

ČTK/imago sportfotodienst, ČTK/ZUMA/Yorick Jansens,

ČTK/Luprich Andrej, ČTK/AP/DOMINIC FAVRE

© Adam Hodges, Pierre Jean Durieu, Dana Gardner, Radu Razvan,

William Perugini/Shutterstock.com

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2017

ISBN tištěné verze 978-80-7505-759-4

ISBN e-knihy 978-80-7505-784-6 (1. zveřejnění, 2017)


9

KAPITOLA PRVNÍ

Vítěz

PODÍVEJTE SE NA TOHO KLUKA, utíkajícího ulicemižilinské čtvrti Bôrik. Je mu necelých pět, nohy se mu

jen míhají nad rozpáleným asfaltem, modré oči

mu září a světlé vlasy ve větru poletují.Nespouštějte z něj oči. Je z rodu vítězů. Je z rodu šampionů.

Tady se ostatně vítězové a  šampioni rodili odedávna.

A taky zbojníci.

Město Žilina, jehož pomyslné hranice tvoří linie hor Malé Fatry, Kysucké vrchoviny, Súľovských a  Strážovských vrchů a  Javoriny, má takovou moc. Ne nadarmo se nedaleko odtud narodil

T. J. MILLNER

10

Jánošík. Symbol, který si v srdci nosí snad každý

žilinský kluk.

Však jsou taky jejich kolíbky střeženy pyšnými hrady Strečno, Lietava či Orava. Nejsou sice ze Žiliny vidět, ale v kolektivním povědomí zdejších lidí jsou vepsány odedávna. A ostruha vrchu Klak nad nedalekým Fačkovským sedlem se vrývá do modrého nebe a provází na cestě ptáky.

„Zaleť sokol, biely vták...,“ zpívá se v  jedné slovenské národní písničce.

Ale město Žilina, v  němž naše vyprávění začíná, má momentálně jiné starosti. Spolu s celým Československem se teprve před pár lety domohlo svobody. Rodí se tu nové myšlenky. Moderní myšlenky. Převratné ideje, z nichž povstalo samostatné Slovensko. Vlajka vlající nad státními budovami vedle žlutozelené vlajky Žiliny je sice stále červeno-modro-bílá, ale místo modréhoklínu se na ní skví slovenský znak.

Je v  něm uložena pýcha této země. Pýcha Jánošíků.

Však si sami potichu řekněte to jméno –Žilina. Na patře se vám rozplyne jako voda, kterou do Váhu přinesla Kysuca.

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR

Ale Žilina se nezastavila v  čase. Je to moderní, rozvíjející se město. Čtvrté největší na  celém Slovensku. Ve čtvrti Bôrik, kde náš hrdina žije, sice ještě nestojí obytný komplex Amfiteáter,který v budoucnu vzbudí tolik rozporuplných reakcí, ale i tak se už město drápe vzhůru a vedleMariánského náměstí s arkádovými domy s podloubím, které si uchová venkovský a trochu maloměstský vzhled, už vzniká nové, moderní centrum, nakteré budou Žiliňané tak pyšní.

Tohle všechno však náš kluk neví. Ještě ho to nezajímá. Má dost svých snů.

Běží.

Dal si za cíl konec slepé ulice, v níž bydlí. Dnes k němu doběhne rychleji než včera a zítra rychleji než dnes. A pozítří už cíl posune o pár metrů dál. Do další ulice. A pak ještě a ještě dál.

Však jsme už řekli, že je z rodu vítězů.

Nohy mu jen kmitají.

A brzy šlápnou do pedálů.

KAPITOLA DRUHÁ

Tak máme dalšího kluka

„TAK MÁME DALŠÍHO KLUKA,“ povídá Lubomír Sagan a ztěžka dosedne za kuchyňský stůl v žilinské

čtvrti Bôrik, kde budou mít s manželkou Helenou

malý krámek s potravinami.

Venku se žení všichni čerti, mrzne a Rozsutec oblékl huňatou sněhovou čepici. Po Váhu plují kry a  horní tok Rajčanky u  Rajeckých Teplic zamrzl a  kluci se tam prohánějí na bruslích. Z termálních pramenů stoupá pára.

Figurky v rajeckém betlému ještě vonívánočním cukrovím a  na strmém svahu pod hradem Lietava bobuje celá Žilina.

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR

13

Je 26. ledna 1990 a  Lubomír Sagan se právě vrátil z městské porodnice.

„Kluk, no! Za chvilku budeme mít celéfotbalové mužstvo,“ říká a na čele se mu dělají vrásky. S manželkou Helenou se rozhodovali, jestli tohle čtvrté dítě vůbec uživí a jestli se dodvoupokojového bytu vejdou.

„Necháme si ho?“ ptal se Heleny v těchposledních devíti měsících nesčíslněkrát.

„Bude to přece naše dítě,“ odpovídala Helena, ale nijak přesvědčivě se při tom netvářila.

A Lubomír potřásal hlavou.

A teď je kluk na světě.

Malému Jurajovi nejsou ani dva roky. Kouká na „otecka“ širokýma saganovskýma očima. Lubomír vnímá jeho znepokojený pohled.

Pohladí ho po vlasech.

„Až vás bude jedenáct, víš?“

Juraj nechápe, ale na brášku se těší.

„Fotbal? Lopta?“ žvatlá roztomile slovensky.

Už jsou doma tři, bratr Milan a sestra Danka. Ale Danka si s ním kopat míčem nechce a Milan je starší o  osm let a  hrát si s  takovým prckem mu připadá pod úroveň. Juraj si někdy přijde trochu odstrčený.

T. J. MILLNER

14

Jenomže když kluka z  porodnice přivezou domů, nic s ním není. Juraj mu marně nosík postýlce do ložnice balon a  mluví na něj, Peter jen řve a řve a mamka Juraje z ložnice vždyckyvyhání, když ho chce nakrmit.

„Peter měl odmalička dar od Boha,“ vzpomínala maminka Helena mnohem později. „Kdyby dělal jakýkoliv sport, byl by v  něm dobrý. Měl strašně ohebné kosti a  vždy byl takový pevný a  svalnatý. Ale když se má dítě narodit, nevíte, co z něj bude. Peter už byl čtvrtý v pořadí, a tak jsem se přece jen chvíli rozhodovala, co mámdělat. Tehdy jsme měli jen obývací pokoj a  ložnici. První děti byly o deset let starší. Ale nakonec jsem se rozhodla a  byla jsem ráda, i  když jsem si tím přivodila spoustu práce. Jeden ještě na rukách, druhý v bříšku...“

No jo, jenomže to strašně dlouho trvá, než ten špunt vyroste, říká si Juraj v duchu a trpělivě mu nosí míč, když Peter udělá první krůčky. A  jaké je Jurajovo nadšení, když do „lopty“ Peter těma svýma baculatýma nožičkama poprvé kopnul.

„Budou z  nás fotbalisti!“ oznámí pyšně tatínkovi Lubomírovi.

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR

15

Žilina je totiž fotbalové město. Športový klub tady byl založen už na počátku 20. století. A ještě před druhou světovou válkou se stal dvakrátslovenským mistrem a po válce hrálv Československu jedenatřicet let první ligu.

Zrovna když se Juraj a  Peter Saganové začali po ulicích Bôriku honit za tím kulatýmnesmyslem, stal se Športový klub Žilina třikrát mistrem nově založené slovenské fotbalové extraligy a  jména jako Stanislav Griga nebo Vladimír Kinier se nejen pro Žilinu stala legendou. Šestnáctiletý Marek Mintál, kluk „odvedle“, který už pomalu čeká na svůj první ligový zápas, se stal vzorem pro všechny žilinské kluky, ať užz Bôriku, Bánovej nebo ze Starého města, a  stadion Pod Dubňou měl v žilinských ulicích stejný zvuk jako Stamford Bridge v  Londýně nebo Camp Nou v Barceloně.

Kluci z Bôriku se sice museli spokojit s pláckem za domem, ale stejně to je vytouženější místo než všechny světové fotbalové stadiony dohromady.

A tak tam Juraj a později i maličký Peter čutali a  čutali až do dne, kdy tatínek Lubomír přivezl z města Jurajovi něco, co vypadalo jako...

T. J. MILLNER

Peter se zastavil. Poulil oči na tu zvláštní věc, která v odpoledním sluníčku jen zářila, měla dvě kola, dvě brzdy, řídítka a  na nich krásný zvonek se čtyřlístkem,

„Co je to?“ zeptá se a nemůže se tím pohledem nasytit.

„Bicykel!“ odpovídá Juraj pyšně.

KAPITOLA TŘETÍ

Kolo

KDE SE VLASTNĚ TENHLE BICYKEL VZAL?

A protože nám asi Juraj Sagan neodpoví,musíme se poohlédnout jinde. Kolo totiž bude v tomhle příběhu hrát jednu z nejhlavnějších rolí, a tak si ho prostě musíme představit. Pojedeme na něm celým naším příběhem.

Na začátku byl samozřejmě, ostatně jakovždycky, nápad.

To vám takhle jednoho krásného dne sedí u  okna svého rodového sídla poblíž německého Mannheimu (jiné prameny uvádějí Karlsruhe;vidíte, jak je náš nový dopravní prostředek rychlý,

T. J. MILLNER

18

rázem nás dokáže přenést o víc než šedesátkilometrů dál, a to se ještě pořádně nerozjel) jistýdvaatřicetiletý muž, vystudovaný architekt i  lesmistr,

amatérský vynálezce s  dlouhatánským jménem

Karl Friedrich Christian Ludwig svobodný pán

Drais von Sauerbronn a  láme si svou ušlechtilou

šlechtickou hlavu nad setsakramentsky složitým

problémem. Čím by mohl nahradit koně? Píše se

rok 1817, Evropa se teprve vzpamatováváz napoleonských válek, kdesi ve vzdálené Indonésii vybuchla jakási sopka a kvůli tomu došlo ke změně

klimatu, vypukl hladomor a koně se zkrátka stali

pronásledovaným druhem.

„Co kdybych vynalezl stroj poháněný lidskými svaly?“ napadne milého pana von Drais. „Mohl bych sedět v  sedle jako na koni a  odrážet se nohama!“

A protože má tenhle synek nejvyššíhobádenského soudce odjakživa zvídavou mysl a zároveň praktickou povahu a  dokáže nápady dovést do konce, vydá se za místním truhlářem a  – světe, div se – za pár dní je Laufmaschine, jak tomu zvláštnímu stroji začne říkat, na světě.

A při první jízdě vzbudí senzaci.

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR

19

Však ještě aby ne! Poslyšte, co o něm napsaldobový tisk:

„Na těžkém dřevěném podstavci, opatřeném dvěma dřevěnými koly, jest připevněnapoduška, jež má představovati sedadlo. Rucejezdcovy spočívají při jízdě na tyči, jíž lze řídit přední kolo. Aby se tento stroj uvedl do pohybu,nutno se odrážeti nohama od země. Lze si představiti, že jízda na tomto těžkém stroji, silně se otřásajícím při každém nárazu, není žádným požitkem.“

Žádný požitek to jistě nebyl, ale milý pan von Drais se při následující jízdě v  lázeňském městě Baden-Badenu řítil závratnoupatnáctikilometrovou rychlostí a  srdce všech dobrodruhů světa se rozbušilo silněji.

Laufmaschine je vedle Stephensonovy parní lokomotivy a zaoceánského parníku zkrátka dalším z  divů moderního světa. Jen ten název je poněkud kostrbatý, že, meine Herren? Tak co kdybychom mu říkali podle vynálezce prostě draisina.

A protože z Mannheimu, potažmo z Karlsruhe, je to na hranici s Francií, co by kamenem dohodil,

T. J. MILLNER

20

a  zbytek na draisině dojel, sláva tohoto podivuhodného stroje se brzy donese až do Paříže.

To už je vybavena táhlovým šlapacím zařízením, pohánějícím zadní kolo, které vyrobil skotský kovář Kirkpatrick Macmillan.

„Mon Dieu, to by v  tom byl čert, abychom tenhle stroj nevylepšili!“ říká si v  Paříži kovář Pierre Michaux synovi Ernestovi a pořád strojobchází, měří a láme si hlavu.

„Oui, papa, ano, tati!“ Ernest nadšeněpřikyvuje, neboť i on patří do velké rodiny dobrodruhů.

A  dají se do díla. V  roce 1863, tedy pouhých šestačtyřicet let po divoké jízdě pana von Drais, si nechávají patentovat stroj se šlapadly neboli pedály na předním kole a o tři roky později k němu přidávají brzdu a pak ho – k dosažení většírychlosti – ještě zvětšují.

A  když si svůj výtvor pyšně prohlížejí, papa Pierra něco napadne.

„Přece to nebudeme nazývat draisina! To nechme Němcům! Víš, jak se řekne latinskyrychlá noha? Tuhle mi to vyprávěl pan učitel. Ve l e x je rychlý a nohy se řeknou pedes! Co kdybychom tomu říkali velociped?“

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR

21

„VELOCIPED?“ opakuje Ernest nadšeně. „To se mi líbí!“

„Velociped už není hračkou, ale motoremčlověka,“ napíše po pár letech americký deník Boston Sunday Herald.

Po Michauxových přijdou další a  budou velociped doplňovat o  nové a  nové vymoženosti. V roce 1879 si nechal Angličan Henry J. Lawson patentovat řetězový převod na zadní kolo a začal svůj vynález vyrábět pod názvem bicyclette.

Nevíme, kdy se první bicykel objevil na Slovensku. Víme, že v  Čechách z  popudu několika nadšenců kolem bratrů Kohoutů vznikl v  roce 1880 Český klub velocipedistů, jako vůbec první v celém Rakousku-Uhersku.

Jak jsme to říkali v  případě draisiny? Z  Prahy je to na Slovensko taky co by kamenem dohodil a zbytek dojel. Ale možná že první „bicykel“ dojel do Bratislavy a  odtud pak dál do ostatních slovenských měst z Vídně nebo z Budapešti, na tom konečně nezáleží.

Ten bicykel, na který malý Peter Sagans takovým nadšením hledí, už nemá s  původní draisinou, velocipedem či s bicyclettem nic společného.

T. J. MILLNER

22

Tohle je zkrátka mistrovské dílo. Něco jako Michelangelo mezi koly.

Berany, galusky, ráfky, přehazovačka, vpředu dvoukolečko, vzadu trojkolečko.

„Na tom se jezdí?“ ptá se Peter ohromeně,ačkoliv kola zná a vídá na nich řadu kluků z okolí.

Ale tohle je zázrak. Kolo samozřejmě patří do výbavy skoro každé rodiny, ale ne každá rodina si může dovolit kvalitní značku. Krásná je historka slovenského šampiona Milana Dvorščíka, který svůj dětský sen stát se cyklistou prožíval vevesničce Praznov u Považské Bystrice:

„Problémem bylo vůbec kolo koupit. Nebylo to jako dnes, kdy přijdete do obchodu a můžete si vybrat ze spousty značek. Navíc jsem se na kole naučil jezdit dost pozdě, až někdy večtvrté třídě. V sedmé třídě jsem začal toužit stát se závodníkem, ale závodní kolo jsem neměl.Jednou jsme se proto vypravili s  dědou do Považské Bystrice za bicyklem. Jeli jsme autobusem už v  pět ráno, abychom si mohli stoupnout do fronty na favorit, známé kolo s berany. Otvíralo se v osm, ale stejně jsme přišli pozděa poslední favorit prodali lidem před námi. Další kola

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR

měli přijít až za měsíc, takže jsem si koupil esku

s rovnými řídítky.“

Tohle je sice kolo z druhé ruky, ale berany už má.

Peter má oči jako tenisáky.

„Jasně! Na tom se jezdí!“ odpoví pyšně Juraj a naskočí do sedla.

KAPITOLA ČTVRTÁ

Budu cyklista!

PETER MÍŘÍ NA STADION. Přes rameno má přehozené

kopačky, které tatko koupil dole ve městěv bazaru kousek od Mariánského náměstí. Vykračuje

si pyšně, vypíná hruď a pokukuje pokolemjdoucích, jestli se na něj dívají. Aby ne! Jde na první

fotbalový trénink.

„Co umí Marko Mintál, budu umět určitě taky!“ řekne Peter předchozí večer pod duchnou Jurajovi.

„Ten když do toho pořádně kopne, dokopne až do Prahy!“ říká Juraj a potají se culí.

Peter se pohoršeně vztyčí.

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR

25

„A já až do Ameriky!“ zvolá furiantskya v hlavě už slyší burácení fotbalových stadionů.

„Jsi hroznej střízlík,“ prohlásí trenér, když Peter v bílém tričku, dlouhých červených trenýrkách a  modrých kopačkách pyšně vběhne na hřiště. Chvíli na něj kouká a pak zavrtí hlavou. „Dobře, tak to zkusíme. Hej, Karole! Postarej se o toho kluka!“

Karol je vysoký podsaditý chalan odněkud z  Horného Hričova. Je o  hlavu vyšší než Peter, stehna má širší než Peterův trup, na hlavěblonďatého ježka a v očích mu plane škodolibost.Pochybovačně si toho prcka změří.

„Z tebe fotbalista určitě nikdy nebude!“ řekne s úšklebkem a pošle ho driblovat k postranní čáře. Peter poslechne, ale ať se snaží jakkoliv, Karol ho nenechá na pokoji

„Postav si ty kužely... zvedej vysoko kolena... hlava, koleno, nárt... neflákej to... zkus ten míč stopit... takhle ne, ty troubo... Ještě jednou!Dělej! Dělej! Dělej!“

Peter má propocené tričko, sotva popadá dech a v uších se mu pískání Karolovy píšťalkyproměňuje v ječení sirény. Když se vrací domů na Bôrik, nohy se mu třesou.

T. J. MILLNER

26

A večer pod peřinou potichounku pláčea snaží se to před Jurajem utajit.

Ve čtvrtek ale zatne zuby a jde na hřiště znovu.

„Tys to nevzdal?“ křičí na něj Karol už od brány.

A všechno začne znovu.

„Hejbni sebou! Dělej! Ať to sviští na cvičišti!“

Když se Peter večer vrátí domů, nepláče. Počká, až si Juraj sedne v  kuchyni ke stolu a  začne psát úkoly, a potom potichu sejde dolů do chodby.

Ten zázrak tam pořád stojí.

Peter pohladí řídítka a rám, který se už siceneleskne novotou a sem tam se na něm najdenějaký škrábanec, ale stále je to nádhera. Juraj mu ho několikrát půjčil, ale on si ještě pořád netroufal posadit se do sedla a  objet blok. Jen si vždycky jednou nohou stoupl na šlapku a  druhou se odrážel od země – jako u draisiny. Jako na dětském odrážedle. Na víc si netroufne.

„Neboj se!“ směje se Juraj, i  když se v  duchu strachuje, aby mu brácha to krásné kolo nerozbil. A běží za ním a přidržuje sedlo, aby Peter neupadl.

Peter se teď otočí dozadu. Z kuchyně je slyšet, jak maminka cinká nádobím, a otec šel někam do města. Juraj určitě sedí u  stolu, vyplazuje jazyk

PETER SAGAN: TOURMINÁTOR

27

a  počítá úkol z  matiky. Peterovy oči se vrátí ke

kolu. Natáhne ruce, vezme kolo za řídítka a pomaličku ho vytlačí před dům.

Sluníčko se už začíná schovávat za obzor a na ulici zrovna nikdo není. Peter se opatrněrozhlédne, pak našlápne levou nohou na pedál, rozjede kolo, a  když nabere potřebnou rychlost, přehodí pravou přes sedlo a už je nahoře.

Páni!

Vlasy mu rozcuchá vítr. Šlápne jednou,podruhé... Kolo ho poslouchá jako hodinky. Je to závratný pocit, sjíždět po svahu a pod sebou cítit ten nádherný blyštivý stroj. Galusky sviští po asfaltu. Domy se kolem míhají a  svět je najednou v pohybu, jako kdyby se Země začala otáčet v  rytmu Peterových nohou.

Večer si zaleze k Jurajovi pod peřinu.

„Tak co, dokopl jsi míč až do Ameriky?“ ptá se ho Juraj. V duchu se chichotá, protože odpoledne, když v kuchyni psal úkoly z matiky, uslyšel zvenčí nějaký divný zvuk, vyhlédl potají z okna a zahlédl brášku, jak drandí na kole.

„Nedokopl,“ odpoví Peter, ale v jeho hlasunezaznívá žádný smutek.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist