načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Pět pilířů zdravého života -- aneb Jak být trvale zdráv díky wellness - Vladimír Klescht

Pět pilířů zdravého života -- aneb Jak být trvale zdráv díky wellness
-15%
sleva

Kniha: Pět pilířů zdravého života -- aneb Jak být trvale zdráv díky wellness
Autor:

Chcete žít zdravě a současně pohodově? Tato kniha je návodem, jak toho dosáhnout. Stane se vaším průvodcem na cestě ke zdraví, zdravé stravě, relaxu a duševní pohodě, nenásilným ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  297 Kč 252
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2008
Počet stran: 176
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: brožovaná lepená
Datum vydání: 31. 10. 2008
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2008
ISBN: 9788025121498
EAN: 9788025121498
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Odborný wellness poradce poskytuje návody, jak se dožít pokročilého věku v pohodě a ve zdraví. Upozorňuje zejména na prevenci, včasné léčení virových nemocí, vhodnou životosprávu, pohybové aktivity, aktivní odpočinek. Radí, jak se bránit stresu a závislostem. Příručka představuje životní styl, který vede k zachování dlouhého zdraví a k dobré fyzické i psychické kondici.

Popis nakladatele

Chcete žít zdravě a současně pohodově? Tato kniha je návodem, jak toho dosáhnout. Stane se vaším průvodcem na cestě ke zdraví, zdravé stravě, relaxu a duševní pohodě, nenásilným pohybovým aktivitám a životu bez závislostí. Můžete se podle ní naučit zdravému životnímu stylu wellness. V knize naleznete: - Jak se zdravě stravovat, abychom byli dlouhodobě zdraví a současně si udrželi hmotnost na vytoužené úrovni. - Konkrétní tipy na stravování, co jíst, co nejíst, jaké stravě se raději vyhnout. Jak nezažít jo-jo efekt. - Návody, jak zaručeně zhubnout, a mýty o snižování hmotnosti. - Účinné postupy na detoxikaci organismu, jak snížit hladinu škodlivého homocysteinu v krvi, co nám říkají signály těla. - Jak rozvíjet fyzickou zdatnost s použitím zdravého rozumu. - Proč je nutná relaxace a regenerace, jaké existují možnosti a kdy využívat služeb wellness center. - Jak čelit stresu, zvládat depresi a jak překonat negativní myšlenky. Umění efektivně řešit problémy. - Proč nepodlehnout škodlivým návykům a co je zdravého na některých návykových látkách. - Co je to vlastně wellness a k čemu je nám tento životní styl dobrý. O autorovi: Vladimír Klescht pracuje jako odborný wellness poradce, tento obor také vyučuje. Zabývá se zdravou výživou a zdravým životním stylem, je spoluautorem bestselleru Éčka v potravinách.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Vladimír Klescht - další tituly autora:
Mládněte i po 45! -- Pět pilířů zdraví a síly Mládněte i po 45!
 
Recenze a komentáře k titulu



Investujte do svého zdraví Jana 2009-08-18
Kniha mě velmi oslovila, je výborná, pořád se k ní vracím. Motivuje mě ke zdravému životnímu stylu a moc dobře se čte. Všem ji doporučuji.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OBRANA PROTI STRESU

20

Obrana proti stresu

1. pilíř zdravého života

Stres všude kolem nás Stres je v současnosti velmi frekventované slovo, které se stalo běžným pojmem moderní doby. Není to neopodstatněné. Statistiky uvádí, že každý třetí dospělý Čech se potýká s dlouhodobým stresem a denně kvůli tomu zůstávají na neschopence asi dvě stovky lidí. Média takřka každodenně aktuálně a rádoby zasvěceně informují o jeho škodlivosti. V běžném hovoru velmi často mluvíme o stresu a pracovním vytížení jako o fenoménu, který nás naprosto samozřejmě pro

vází a bez nějž jako by nebylo snad ani

možné dosáhnout pracovních a spole

čenských úspěchů. Mnozí slovo stres

užívají, aniž by věděli o čem vlastně

hovoří, ve snaze poukázat na jakési

vnější faktory, se kterými jsou nuceni

se potýkat, a na pozadí, na kterém

vyniká jejich osobní statečnost. Často

se však jedná o zakrývání skutečnosti,

že jsou nervózní, podráždění, že neu

mí vyjít s kolegy nebo s rodinou, že si

neumí plánovat čas, že mají nějaké tě

lesné či psychické problémy. Toto jsou


5 PILÍŘŮ ZDRAVÉHO ŽIVOTA

21

samozřejmě věci, které neradi přiznáváme, a to dokonce i sami sobě. Vždy je lepší a jednodušší hledat nějaké vnější, objektivní příčiny, které jdou mimo nás a které jakoby nemůžeme ovlivnit. Hluboko uvnitř však podvědomě cítíme, že je to pouhá výmluva před sebou samým.

Na druhé straně je však nepopíra

telným faktem, že stres je dnes čím dál tím větším civilizačním problémem. Prokazatelně se zvýšil tlak, pod kterým jsou lidi nuceni dělat každodenní rozhodnutí. Společnost je díky internetu, mobilním telefonům, osobním počítačům a dalším rychlým prostředkům komunikace a průniku informace mnohem rychlejší. Očekává se od nás, že jakékoliv řešení budeme mít po ruce okamžitě. Zároveň je to ale problém, před kterým naprosto neopodstatněně a neomluvitelně zároveň zavíráme oči a nechceme jej vidět v plné jeho nahotě a šíři. Odborníci bijí na poplach, life stylové magazíny občas přinesou nějaký více či méně zasvěcený článek o problematice stresu, ale při jejich čtení míváme pocit, že nás se to přece netýká a že je to problém těch ostatních. Jsme ochotni dlouze hovořit o svých fyzických neduzích a problémech, ale za všechno, co souvisí s psychičnem, se v důsledků mnoho let budovaných společenských předsudků stydíme. Praktického lékaře vyhledáme při sebemenších fyzických potížích, ale návštěva psychologa nebo dokonce psychiatra je v našich zeměpisných šířkách ještě pořád vesměs považována za cosi ne příliš obvyklého. Máme

prostě obavu, aby si naše okolí ná

hodou nemyslelo, že trpíme nějakou

duševní poruchou.

Zdraví v ohrožení

Jako ve všem je však i v této oblasti

nejlepším řešením prevence, takže

pokud nečiníme preventivní kroky

k odbourání stresu, nebo kroky k jeho

odstranění při objevení prvních pří

znaků, může nakonec k duševní poru

še dojít a v péči psychiatra se ocitneme

tak či tak. Neuvědomujeme si bohužel

skutečnost, že pod vlivem dlouhotrva

jící stresové zátěže může dojít i k váž

nému tělesnému onemocnění. O tom

již zmíněné „odborné články“ v pestro

barevných periodikách (více či méně

bulvárního typu) neinformují. Těm se

to dá nakonec odpustit. K zamyšlení je

ale fakt, že nás o takovéto hrozbě ne

informují ani praktičtí lékaři. Přitom

psychologické studie mezinárodního

týmu odborníků prováděné koncem

minulého století ukázaly naprosto

jednoznačně a nevyvratitelně, že na

oslabení imunity organismu člo

věka, a tím na poklesu jeho odol

nosti vůči virům a bakteriím, má

největší podíl stres. Podceňujeme

virové infekce (chřipku, opary apod.),

čímž se následně zvyšuje naše fyzické

i psychické vypětí. Svoji pozornost

jsme zvyklí směřovat pouze na vidi

telné důsledky onemocnění a příčiny

špatné nálady, únavy a vyčerpání

trvale podceňujeme. V tomto směru

má naše zdravotní osvěta a moderní

medicína velké dluhy.


OBRANA PROTI STRESU

22

Stres je pojem relativní Hovoříme sice o stresu, ale stres sám o sobě není ničím, neexistuje, sám o sobě nevzniká. Stres je až důsledkem působení vnějších faktorů, tzv. stresorů. Kdybychom si měli stres definovat, můžeme říct, že je to tělesná a duševní reakce na stresor. Charakterizovat a zejména vyjmenovat stresory je velmi obtížné, ba přímo

nemožné, jelikož každý vnější podnět

působí na každého jedince jinak.

Někoho „vystresuje“ například i ob

sazený telefon. Avšak při posuzování

tohoto stresoru je velmi důležité vzít

v potaz, v jaké situaci na nás působí.

Je jasné, že pokud voláme pohotovost

v momentě, kdy jde o život někoho

nám blízkého, je to nejspíš velmi silný

stresor pro naprostou většinu lidí.

Pokud je obsazeno v předprodeji lístků

do kina, může to „rozhodit“ opravdu

jen psychicky velmi slabé jedince.

A tak bychom mohli hovořit o dalších

stresorech – (propuštění z práce, úmr

tí v rodině, přeplněná tramvaj, zácpa

na dálnici, oko na punčoše, trvalý pří

val e-mailů do naší e-mailové schrán

ky a tisíce jiných situací, se kterými se

dnes a denně setkáváme).

Když hovoříme o stresu, podvědomě

si představujeme něco záporného.

Je to způsobeno tím, že se všeobecně

málo ví, že stres může být i pozitiv

ní a že jistou úroveň stresu k životu

dokonce potřebujeme. Tuto úroveň

stresu potřebujeme k mobilizaci svých

fyzických a duševních sil v situacích,

kdy jsme nuceni reagovat na nezvyk

lou či překvapivou situaci, kdy potře

bujeme zbystřit pozornost, soustředit

se, okamžitě správně se rozhodnout.

Pokud je tato úroveň příliš nízká,

vede to k nesoustředění, nepozornosti

a liknavému rozhodování. V takovém

případě většinou rozhodnutí nečiníme

a odkládáme jej, nebo přesouváme

tuto odpovědnost na někoho jiného.

V případě, že zmíněná úroveň je velmi

vysoká, může dojít k zablokování myš

lení a vzniku nestandardního chování.


5 PILÍŘŮ ZDRAVÉHO ŽIVOTA

23

Podstata stresu Naše tělo je jakousi chemickou továrnou a stejně jako všude v přírodě musí v něm být zachována jistá rovnováha. Tento rovnovážný stav bývá označován jako homeostáza. K poruše této rovnováhy dojde v okamžiku, kdy bylo tělem přijato mnoho hmoty, energie nebo informací, či uvnitř něj zasáhly jiné vlivy. Následkem toho se mobilizují systémy, které pracují na tom, aby se systém (tělo) opět vrátil do rovnováhy a aby opět nastala homeostáza. Nastává jakási poplachová reakce organismu. Tuto reakci jsme zdědili po pradávných předcích a je to reakce vlastní všem příslušníkům živočišné říše. Jisté druhy poplachových reakce jsou pozorovány i u členů rostlinné říše. Stavu, ve kterém jsou aktivovány obranné mechanismy, říkáme zátěž.

Poplachovou reakci známe pod

označením stresová reakce. Stresem nazýváme jen odezvu organismu na stresor, nikoliv poškození, ke kterému následkem působení stresoru v organismu došlo. Nicméně obecně se (ač nesprávně) užívá výrazu stres i pro stresory. V dobách, kdy se jednalo de facto pouze o holé přežití, sloužila stresová reakce k přivedení organismu do stádia pohotovosti, jejímž výstupem byly pouze dvě varianty:  připravenost k boji  připravenost k útěku

Stresová reakce se automaticky

a nezávisle na naší vůli (řekneme si

později) spouští, kdykoliv rozpoznáme

(nezávisle na tom jestli oprávněně či

neoprávněně) nebezpečí a ohrožení.

Mimo naše vnímání a bez našeho

vědomého vlivu proběhne celá řada

fyziologických změn, které připraví

organismus právě jen buď na útěk,

nebo na boj. Naši předkové čelili však

jen fyzickému nebezpečí, takže pokud

hrozí i nám, je uvedený mechanismus

vysoce efektivní. V dnešní době

čelíme ale spíše než fyzickému

psychickému ohrožení, takže tento

mechanismus se stává neužitečným,

protože jeho odeznění formou boje či

útěku nepřipadá v drtivé většině pří

padů v úvahu.

Jak prožíváme stres

Stres jsme schopni vnímat ve čtyřech

rovinách. Tyto roviny nejsou ale vzá

jemně izolovány, naopak, velmi silně

jedna druhou ovlivňují. Jsou to myš

lení, emoce (nálada, pocity), chování,

tělesné příznaky.

PROJEVY STRESU V MYŠLENÍ

Stres v myšlení se projevuje nega

tivním myšlením a katastrofickými

představami. Známe to jako „dělání

si starostí“. Tento pocit všichni dobře

známe. Ač jsme si ve většině případů


OBRANA PROTI STRESU

24

plně vědomi skutečnosti, že nám to v ničem nepomůže, různé obavy se nám pořád honí hlavou. Nejsme schopni tyto negativní myšlenky kontrolovat, brání nám v usínání, v soustředění se na prováděnou činnost. Takovéto myšlenky mají ve většině případů nějaký „spouštěč“, kterým je povětšinou nepříjemná zpráva nebo jen myšlenka na něco nepříjemného v budoucnosti. Někdy „spouštěč“ nezachytíme a pak se nám zdá, že „dělání si starostí“ přišlo samo od sebe. Je to mylný pocit, protože to se nestává, a „spouštěč“ je příčinou v každém takovém případě. Navíc je tento proces velmi kaskádový, takže když už se jednou spustil, pak jedna nepříjemná myšlenka stíhá druhou. Čím víc si děláme starosti, tím víc ztrácíme nad myšlenkami kontrolu a obavy narůstají do nerealistických a obludných rozměrů. Takovéto „dělání si starostí“ je obvykle zaměřeno na budoucnost. Když například probíráme v duchu nadcházející pohovor u šéfa, o kterém víme, že bude nepříjemný, naše obavy narůstají, protože hledáme další a další problémy, které tato situace muže přinést. Tento stav však velmi silně blokuje naši další činnost, takže nakonec zjistíme, že nečinně sedíme a pokládáme si otázky typu „a co když...?“. Pomocí těchto otázek, na které stejně nikdy nenajdeme odpověď, si vytváříme katastrofický scénář, který jen dál zvyšuje naše napětí, což ve většině případů vede k tomu, že až dojde na samotnou akci, jsme příliš napjatí na to, abychom jednali efek

tivně. Ještě snad o stupínek horší než

výše uvedené otázky jsou automatické

negativní myšlenky typu: „beztak to

nezvládnu“, „určitě mě nemá rád“, „na

to vůbec nemám“, „stejně to k ničemu

nebude“ apod., které rovněž naskakují

automaticky, aniž bychom si je přáli.

Ani nad nimi nemáme kontrolu. Tyto

myšlenky pak vedou k odkládání

nepříjemných činností, vzdávání se

předem, rezignaci, pocitům bezmoci

a smutku. V takto ponuré náladě se

nám pak více méně opravdu vede a da

ří hůře, což vede jen k potvrzení těchto

negativních myšlenek. Od uvedených

automatických negativních myšlenek

je u lidí s vyvinutou obrazotvorností

velmi blízko ke katastrofickým před

stavám.

PROJEVY STRESU V EMOCÍCH

Typicky emočním stresovým pří

znakem je pocit nepohody. Jeho

prožívání je u každého jedince jiné

a projevuje se celou škálou způsobů.

Někdo to prožívá jako napětí, jiný jako

úzkost, další jako strach, smutnou

náladu, bezradnost, ztráta radosti ze

života, náladovost, rozmrzelost, pocit

bezmocnosti, ztráta chuti k jakékoliv

činnosti apod. U někoho se může tento

příznak paradoxně projevovat jako

přehnané a nepřirozené veselí, hluč

nosti, hněvivosti nebo v projevech rá

doby pohody, která je ovšem na první

pohled velmi křečovitá. Všechny tyto

emoční prožitky silně ovlivňují naše

chování, soustředění a výkonnost smě

rem do negativní roviny, což zpětně

ovlivňuje naše myšlení a jak jinak něž

negativně.


5 PILÍŘŮ ZDRAVÉHO ŽIVOTA

25

Nově psychologové popisují jiný po

cit během stresu a tím je tzv. depersonalizace, pocit „odcizení se“ od světa. Je to popisováno jako pocit, kdy vše vnímáme jakoby za sklem nebo ve filmu. Tento jev má i svoje pozitivní prvky, protože nás odděluje od silných emocí, které souvisí s prožíváním stresu a ovlivňují náš výkon ve vypjatých situacích. Na základě depersonalizace jedná člověk v situacích, ve kterých by se za normálních okolností sesypal, jako automat bez emocí (například pomáhá při vážné dopravní nehodě s těžkými zraněními a spoustou krve). PROJEVY STRESU V CHOVÁNÍ Myšlení a emoce ve stresu se zákonitě odráží v našem chování. Zatímco v myšlení a v emocích není stres viditelný a takříkajíc „hmatatelný“, v chování jej můžeme docela spolehlivě identifikovat. Opět lze říct, že naše chování je odvozeno od prastaré reakce na stres, tzn. „boj nebo útěk“. Můžeme sem zařadit například vyhýbání se každodenním povinnostem, kontaktům s lidmi, dlouhé a váhavé rozhodování, odkládání nepříjemných úkolů, nervózní chování apod. Na

druhé straně se to taky může projevit

naopak zrychlením pracovního tempa,

ale i životního rytmu, jako například

neobvykle rychlá chůze, hltání jídla,

zrychlená řeč, rychlá jízda autem, po

kusy dělat mnoho věcí najednou, ome

zení spánku a odpočinku, vzdávání se

příjemných aktivit, konflikty s okolím,

nesnášenlivost.

Projevy stresového chování můžeme rozdělit

na

 vyhýbání se a zrychlení činnosti (útěk),

 agresivní chování (boj),

 nervózní chování (směs obojího).

Vyhýbáním se oddalujeme nepříjem

nou činnost, protože máme strach ze

selhání. Vyhnutím se nepříjemné věci

si krátkodobě ulevíme tím, že ji odlo

žíme na jindy v naději, že později to už

nebude třeba řešit. Tím si však jednak

jenom nalháváme sami sobě a taky

většinou problém zhoršujeme. Je

třeba si uvědomit, že problém nezmizí

sám od sebe, ale jenom tím, že jej vy

řešíme.

Agrese je poměrně častým proje

vem stresového chování. Nadáváme,

obviňujeme druhé, ironizujeme, vy

hrožujeme a nezřídka se dopouštíme

i fyzické agrese. Lidé se sklonem

k agresi přenášejí stres ze situací, kde

se bojí tuto agresi projevit, do situací,

ve kterých mají „odvahu“ ji vyjádřit.

Většinou to odnesou nevinní lidé

v rodině, velmi často manželka a ne

zřídka i děti.

Nervózní chování je rovněž po

měrně častý a nápadný projev stre

sového chování. Projevuje se různě.

Hodně lidí si okusuje nehty, často


OBRANA PROTI STRESU

26

a bezmyšlenkovitě se škrábe na různých částech těla, bubnuje prsty po stole, podupává, vrtí se na židli, skáče druhým do řeči, překotně a rychle mluví a kouří jednu cigaretu za druhou. Při rozhodování jsou tito lidé velmi váhaví. JAK NA STRES REAGUJE NAŠE TĚLO Náš organismus reaguje na stres celou řadou nepříjemných tělesných příznaků, které často vnímáme jako nemoc a vyhledáváme při jejich objevení se praktického lékaře. Takovými příznaky jsou bušení srdce, bolesti hlavy, závratě, průjmy nebo naopak zácpa, potíže s dýcháním, svědění na různých částech těla, návaly horka nebo chladna zejména v končetinách, mravenčení. Můžou se objevit i potíže s močením, pískání v uších, nechutenství k jídlu či naopak nadměrná chuť k jídlu, výrazné pocity únavy, problémy se spánkem, nadýmání, třes rukou, nutkání na zvracení, nadměrné pocení, sucho v ústní dutině a další. Tyto příznaky jsou velmi individuální. Pokud se takovéto příznaky objeví náhle, můžou nás docela vystrašit. Zde je třeba si vždy v první řadě udělat „malou inventuru“ v sobě a snažit se příčinu potíží odhalit. Na druhé straně je faktem, že dlouhodobý stres může ovlivnit i náš imunitní systém, a tak častěji podléháme zejména virovým onemocněním. Odborníci upozorňují na jistou přímou souvislost mezi stresem a nádorovými onemocněními.

Podstata vzniklých problémů spočí

vá v tom, že (jak jsme již rovněž zmíni

li), tělo se stresovou reakcí připravuje

na boj nebo na útěk. Jelikož většina

stresových problémů se v současné

době odehrává v oblasti psychické, ne

lze problém jednoduše odbourat právě

oním bojem nebo útěkem. S psychický

mi problémy se nedá bojovat a už vů

bec se od nich nedá utéct (alespoň ne

na dlouho). Proto organismus zůstane

ve stavu „nabuzení“.

Co nás nejvíce stresuje?

Možná si ani neuvědomujete, že jste

trvale vystaveni stresu, proto porov

nejte níže uvedené situace s poměry

ve svém životě. Zažíváte některou

z níže uvedených situací také? Jak se

následně můžete pokusit svou situaci

změnit, se dočtete na straně 32 v části

Co tedy udělat.

VZTAHY

Komunikace mezi lidmi a jí nastavo

vané a ovlivňované vztahy mezi lidmi

jsou jedny z nejčastěji působících stre

sorů. Ne nadarmo se říká, že všechno

je více méně o komunikaci.

 neshody s rodiči nebo v partnerském

vztahu

 závislost na rodičích (materiální či

citová)

 společné bydlení s rodiči

 ztížený kontakt s nejbližšími osoba

mi (např. kvůli vzdálenosti)

 rozvod, rozchod s partnerem (nebo

jeho hrozba)

 citová či materiální závislost na

partnerovi

 žárlivost


5 PILÍŘŮ ZDRAVÉHO ŽIVOTA

27

 nesoulad v sexuálním životě  nabourání chodu rodiny vlivem na

rození dítěte

 problémy dětí ve škole  výchovné problémy s dětmi (zejmé

na v pubertě)

 odchod dětí z rodiny PRÁCE A FINANCE  nízký měsíční příjem, který nestačí

na uživení rodiny

 ztráta práce nebo její hrozba  velké dluhy a výše splátek  konfliktní vztahy na pracovišti  špatná organizace práce  přetěžování (a neschopnost říci „ne“)  nedostatečné ohodnocení pracovní

ho výkonu

 práce v obtížných podmínkách  nudná nebo nesmysluplná činnost  workholismus (vlastní nebo partne

ra)

ŽIVOTNÍ STYL  nevyhovující bydlení  nedostatek koníčků, zájmů a příjem

ných (relaxačních) aktivit

 monotónní a stereotypní životní styl  nedostatek přátel  izolace od okolí ZDRAVÍ  vlastní nemoc (tělesná i duševní)

nebo nemoc blízkého člověka

 jakákoliv závislost vlastní nebo blíz

kého člověka

 tělesný či psychický handicap vlast

ní nebo blízkého člověka

Stres může být vyvolán buď jedním

zjevně silným podnětem, nebo řadou

menších, což je mnohem častější.

Samy o sobě nejsou nijak závažné,

takže jim nevěnujeme dostatečnou

pozornost. Pakliže ale působí společně

a delší dobu, může to vést (a obvykle

i vede) k vážným problémům. Pak už

je to jen otázkou času, kdy přijde po

věstná „poslední kapka“.

Každý z nás má svůj životní

styl, kterým žije, jsme navyklí určité

rutině, která nám dovoluje v jistém

rozsahu předvídat. Pak také každou

změnu a odchylku od tohoto stylu

pociťujeme jako stres. Pochopitelně

ne vždy to musí být nutně jen stres

záporný.

Řada odborníků se na základě dlou

hodobých výzkumů snaží stresové

situace vyjádřit v jakési bodové stup

nici, kde nejvyšším bodovým ohodno

cením je 100 bodů. Obecně se uznává,

že o stresu, který má již vliv na naše

zdraví, můžeme hovořit od hranice

250 bodů/rok a výše. Překročení této

hranice již s velkou pravděpodobností

vede k psychickému selhání nebo tě

lesnému onemocnění. Někteří odbor


OBRANA PROTI STRESU

28

UDÁLOST BODY

Úmrtí nejbližšího člověka (dítě, partner, rodič) 100

Rozvod 73

Rozvrat manželství 65

Uvěznění 63

Úmrtí člena rodiny 63

Úraz nebo vážné onemocnění 53

Sňatek 50

Ztráta zaměstnání 47

Změny v manželství (usmíření, přebudování) 45

Odchod do důchodů 45

Změna zdravotního stavu (vlastní nebo člena rodiny) 44

Těhotenství 40

Sexuální obtíže 39

Přírůstek nového člena rodiny 39

Změna zaměstnání 39

Změna finančního stavu 38

Úmrtí blízkého přítele 37

Přeřazení na jinou práci 36

Vysoká půjčka 31

Změna odpovědnosti v zaměstnání 29

Odchod dětí z domova 29

Konflikt s tchýní, tchánem, zetěm, snachou 29

Mimořádný osobní čin nebo výkon 28

Nástup nebo ukončení zaměstnání partnera 26

Zahájení studia ve škole nebo jeho ukončení 26

Změna životních podmínek 25

Změna životních zvyklostí 24

Problémy a konflikty v zaměstnání 23

Změna pracovní doby nebo pracovních podmínek 20

Změna školy 20

Změna rekreačních aktivit 19

Změna církve nebo politické strany 19

Změna sociálních aktivit 18

Změna spánkových zvyklostí a režimu odpočinku 16

Změna stravovacích zvyklostí 15

Dovolená 13

Vánoce 12

Přestupek a jeho projednávání 11


5 PILÍŘŮ ZDRAVÉHO ŽIVOTA

29

níci oponují tím, že každý snáší stresové situace jinak, a tudíž i tato hranice je u každého jiná. Pravda bude jako obvykle někde uprostřed, hranice je někde kolem hodnoty 250 bodů za jeden rok. V tabulce na straně 28 jsou uvedeny časté životní situace a jejich obecně uznávané bodové hodnocení.

Hodnoty v tabulce však nemůžeme

generalizovat, protože každý na danou situaci reaguje jinak. Jsou lidé, které z jejich rovnováhy hned tak něco nevyvede, a není to tím, že by se lépe ovládali. Mají skutečně hranici působení stresových situací posunutou. Na druhé straně jsou lidé, které rozhodí i naprostá banalita. To, co pro jedny představuje nadhraniční stres, je pro druhé výzva a příležitost porvat se s problémy. Většinou z této bitvy vyjdou pak posíleni – „co tě nezabije, to tě posílí“. Součet bodů z předložené tabulky je jen jedním z kritérií. Nezanedbatelnou roli hraje i sociální zázemí, zejména podpora rodiny, okolí a rovněž osobní konstruktivní přístup k dané situaci. Proto opět opakuji, že uvedená tabulka není rozhodně absolutním měřítkem stresu. ŽENY TO MAJÍ JINAK Reakce na stres u mužů a žen se liší. Ženy se lépe vypořádávají s vleklým stresem, muži zase dokážou dobře řešit krátkodobé vypjaté situace. Obecně však muži jsou ke stresu náchylnější, což je podle prováděných výzkumů fyziologicky vysvětlitelné skutečností, že vyplavují více stresového hormonu kortizolu.

Některé teorie uvádí, že příroda

vybavila ženy lepší dlouhodobou odol

ností vůči stresu, protože musejí v ži

votě zvládat náročné situace, jakými

jsou těhotenství, porod, menstruace,

péče o děti apod. Muži jsou naopak

vybaveni pro boj a lov. Tím se liší

i způsob, jakým se obě pohlaví vyrov

návají s náročnými situacemi. Muži

se obvykle uzavřou do sebe a snaží se

najít rychlé a účinné řešení. Zpravi

dla se chopí nejvážnějšího problému

a hledají východisko. Ženy naopak po

třebují toto ventilovat, takže se snaží

z problému „vymluvit“ (nejlépe před

kamarádkami) a mají tendenci řešit

všechny trable najednou.

DEPRESE

V souvislosti se stresem nelze nezmí

nit problém deprese. Podle Světové

zdravotnické organizace (WHO) bude

v roce 2020 deprese ničit víc lidí než

kardiovaskulární choroby. V souvis

losti s vysokými nároky a zátěží, která

je na moderního člověka kladena, se

v průběhu posledních 15 let počet lidí

trpících depresí zdvojnásobil. Většina

lidí tím charakterizuje pouze svůj stav

špatné nálady nebo smutku, většinou

krátkodobě trvajících. Právě proto se

deprese velmi těžko identifikuje, pro

tože v počátečním stadiu se jeví prostě

jako špatná nálada. O depresi může

me hovořit v případě, že takováto

patologická nálada trvá déle než

14 dní. Hlavními příznaky jsou ztráta

schopnosti prožívat radost, úzkostná

nálada, pocit prázdnoty, pocity bez

naděje a pesimismu, zvýšené sebeo


OBRANA PROTI STRESU

30

bviňováni, nezřídka i sebevražedné úvahy, neschopnost soustředit se, nechuť k jídlu, narušený spánek. Navíc opravdu postižený člověk o svém stavu moc nemluví. Pocity, které přitom prožívá, jsou velmi těžko popsatelné (spíš nepopsatelné) a zdravý člověk je chápe jen stěží. Právě nepochopení této nemoci okolím vede často k tomu, že člověk postižený depresí jakoukoliv léčbu odmítá. Nemalou měrou k tomu bohužel přispívá i přetrvávající mylný názor, že ten, kdo navštěvuje psychiatra, je prostě blázen. Proto se většina nemocných snaží tuto nemoc skrývat (pakliže si ji uvědomí) a bojovat s ní individuálně. To pochopitelně nemá valnou šanci na úspěch, protože deprese je nemoc jako každá jiná a vyžaduje profesionální léčbu. Nezřídka neléčená deprese končí tragicky, protože stavy úzkosti, prázdnoty, zoufalství či sebepodceňování se vystupňují natolik, že pro postiženého člověka je jediným východiskem dobrovolný odchod ze života.

Mít „depku“ je dnes, soudě podle

frekvence s jakou je toto slovo užíváno, tak trochu módní záležitost, je to „trendy“. K inflaci pojmu deprese přispívají ve značné míře média, která kolem nich vytvářejí nejrůznější mýty a doslova nám ji vnucují, takže to vypadá, že kdo nemá depresi, není dostatečně „in“. Umělci, sportovci a další takzvané celebrity mají deprese, a tak se běžnému člověku zdá být potřebné je mít také. Bohužel málokdo z těch, kdo tento módní výraz používají, ví, o čem mluví.

Mechanismy vzniku deprese se stále

ještě zkoumají, ale většina odborníků

se shoduje v tom, že hlavní příčinou

jejího vzniku je pokles hladiny sero

toninu neboli „hormonu štěstí“ (bu

deme o něm ještě podrobně hovořit

v kapitole o ochraně proti škodlivým

návykům). Tento hormon se v cent

rálním nervovém systému podílí na

vzniku nálad. Za jeho úbytkem stojí

zejména dlouhodobý a neodbouraný

stres, ale někdy si prostě tělo nedo

káže dostatečné množství serotoninu

samo vyrobit. Každopádně nedostatek

serotoninu způsobí, že člověk přestane

mít pocit štěstí. Naopak, cítí velkou

únavu, trpí nespavostí nebo naopak se

mu chce pořád spát, nic jej netěší, uza

vírá se čím dál tím víc do sebe.

DEPRESE SI NEVYBÍRÁ

Obecně platí, že deprese může zcela

nečekaně postihnout kohokoliv, ne

vyhýbá se žádnému věku, pohlaví či

rase, takže může postihnout i děti.

Nicméně riziko postižení je mnohem

vyšší v dospělosti a je prokázáno,

že zhruba dvakrát častěji postihuje

ženy, což si odborníci vysvětlují kolí

sáním hormonální hladiny zejména

v těhotenství a v období menopauzy.

Je rovněž prokázáno, že ke vzniku

deprese jsou náchylnější starší lidé,

zejména ti, kteří trpí nějakými těles

nými chorobami, či lidé žijící v ústraní

nebo v ústavech sociální péče. Zcela

nezpochybnitelnou příčinou vzniku

deprese jsou dlouhodobé zátěžové situ

ace, prostě stres. Někdy se také hovoří

o snížené toleranci k psychické zátěži,

která má v převážné míře genetický

základ. Každopádně lidé, u kterých

se deprese vyskytují v rodině, by


5 PILÍŘŮ ZDRAVÉHO ŽIVOTA

31

si měli na svoje duševní zdraví dávat větší pozor a určitě by měli být dobře informováni, jak takové onemocnění vypadá.

Jednou z mnoha „jiných příčin“ je

i přepracování. Řada manažerů a dalších lidí s velkou odpovědností se natolik ponoří do výkonu své profese, že si nedokáže svůj život představit bez nadmíry práce a stresu s ní souvisejícího. Často takovéto lidi označujeme jako workoholiky. Nepatříte mezi ně? Hranice mezi workoholismem a stavem deprese je velmi tenká a dokáže ji rozpoznat pouze odborník.

Dnes se deprese již dá úspěšně léčit.

Psychiatři zabývající se touto nemocí uvádí, že při včasné diagnóze, a tím i při včasném zahájení léčby, se až 90 procent postižených uzdravuje. Důležitým předpokladem uzdravení z deprese je samozřejmě spolupráce postiženého s lékařem, proto případné léčení neodkládejte. Spolupráce pacienta s lékařem také zkracuje dobu léčby.

PREVENCE PROTI DEPRESI

V odborné literatuře se stále častěji

zdůrazňuje vliv tělesného pohybu ne

jen jako preventivního opatření, ale

i prvku podporujícího samotnou léčbu.

Je třeba si uvědomit, že základem je

jen a jen profesionálně vedená léčba,

kdy pouze odborník může doporučit

nejvhodnější postup. Neléčí-li se de

presivní porucha, může většinou ode

znít za nějakou dobu i sama (průměr

ně do půl roku), avšak může se vrátit.

Často se stává, že si lidi stěžují na

depresi i v okamžiku, kdy mají pouze

špatnou nebo melancholickou náladu.

Taková nálada totiž sebou nese pocity

prázdna a marnosti, ale s takovým

psychickým rozpoložením se dokáže

me snadno vyrovnat v průběhu týdne

až deseti dnů. Někteří psychologové

dokonce tvrdí, že melancholii bychom

se neměli bránit a vychutnat si ji. Zdů

vodňují to tím, že člověk, který překo

ná melancholii, získá novou energii,

která ho posune dál. Melancholie pat

ří do naší duševní výbavy. Mnoho lidí

trpí melancholickou náladou na pod

zim, kdy se krátí dny, ubývá sluneční

ho svitu, blíží se Vánoce. Média nám

s oblibou vnucují mýtus o podzimních

depresích. Není to jenom mýtus, je to

naprostá hloupost. Podzimní počasí

může vyvolat tak maximálně rýmu či

nachlazení, ale rozhodně ne depresi.

Je tudíž naprosto zbytečné překonávat

melancholii pomocí antidepresiv. Ta

bychom v každém případě měli užívat

až poté, co nám je doporučí psychiatr.


OBRANA PROTI STRESU

32

Co tedy udělat?

Doposud jsme se zabývali jen samot

nou podstatou vzniku stresu a jeho fy

ziologickými projevy. Když víme, co

je podstatou stresu a jak se proje

vuje, můžeme na něj i adekvátně

reagovat. I zde platí, že co člověk

to originál, proto nemohu předložit

jakýsi univerzální návod na boje se

stresem platný pro všechny. Takovéto

návody se občas vyskytují v různých

populárních magazínech, ale jejich cí

lem často nebývá dobře poradit, nýbrž

na vlně módnosti (stres je dnes „IN“)

zvýšit svůj náklad.

Návod, jak pracovat se stresem, si musí každý

najít sám. K tomu nezbytně potřebuje klid,

zastavení. Pokud však chceme se stresem

opravdu účinně bojovat, nelze podstatu jeho

vzniku ignorovat.

Se znalostí podstaty stresu se nám

budou lépe hledat vlastní cesty, jak

se stresem naložit. Existuje univer

zální model přístupu ke stresovým

situacím, který je více méně společný

pro všechny lidi, je však třeba mít na

zřeteli, že každý si musí svůj přístup

přizpůsobit konkrétní situaci, povaze,

zkušenostem a možnostem.

Aktivní přístup

ke stresu

ZMĚŇTE SVOU SITUACI

Může se jednat (a často to taky bývá)

i o poměrně velké rozhodnutí jako na

příklad přestěhování se do jiného měs

ta, poblíž pracoviště nebo radikální

řešení partnerského vztahu (rozchod,

rozvod, svatba) či zahájení sportov

ních aktivit, změna jídelníčku a cel

kově životního stylu. Někdy se může

jednat třeba jen o drobnost, jakou je

například vymalování bytu, natření

chaty apod. Ústupový (defenzivní) přístup Jedinec situaci neřeší, „tlačí ji před sebou“ v naději, že vše pomine bez jeho zásahu. Nejhorší, co může udělat je, že danou situaci úplně ignoruje či popírá. Problém tak nevyřešíte, takže se v drtivé většině případů dále zhoršuje. Únik od skutečnosti Únik k nejrůznějším náhražkovým aktivitám, jako je alkohol, kouření, gamblerství, workholismus, bezmyšlenkové čtení všeho co přijde pod ruku nebo sledování TV bez výběru apod. Tento přístup je rovněž škodlivý, protože jde o hledání „přijatelných důvodů“ pro nerozumné jednání. Aktivní (ofenzivní) přístup Ideální přístup, neboť jeho podstatou je snaha situaci řešit.

TŘI PŘÍSTUPY K ŘEŠENÍ

STRESU


5 PILÍŘŮ ZDRAVÉHO ŽIVOTA

33

NACVIČTE SI DOVEDNOSTI ZVLÁDÁNÍ SITUACÍ Jde o učení se novým věcem, které člověk potřebuje, aby byl schopen stresující situaci lépe zvládat. Jedná se zejména o učení se asertivnímu jednání, plánování času, umění relaxace apod. Někdy je nutné se taky naučit i umění odmítnout - například přehnané požadavky nadřízeného, zneužívajícího kamaráda, manželky, partnerky apod. Některé dovednosti se dají naučit podle knih, některé v kurzech. Každopádně to není jednoduché, vyžaduje to velké úsilí, pevnou vůli a sebezapření. A hlavně musíme být rozhodnuti, že to chceme udělat. ZMĚŇTE SVŮJ POHLED NA SITUACI Jde o učení se vidět jak situaci a její důsledky z různých úhlů pohledu, tak i schopnost zvládat ji reálněji a v plném objemu. Plán na překonání stresu Ve stresu obvykle pociťujeme bezradnost - máme pocit, že věci nelze změnit. Zdá se nám, že kontrola vlastního chování a události se nám vymkly z rukou. Je proto důležité uvědomit si, jaké výsledky očekáváme, a dále dvě základní věci:  Řešení problémů je dovednost,

kterou se můžeme naučit. Chy

bou je očekávat změnu ihned. Ke

kýženému výsledku můžeme dospět

pouze a jen postupnými kroky.

 Základem je podrobný, přimě

řený a zejména uskutečnitelný

plán. Nestačí problematice jen po

rozumět a chápat ji. Je potřebné si

vypracovat plán.

Pro řešení problému a vypracování

plánu je důležité vybrat si cokoliv co je

konkrétní, pozorovatelné, počitatelné

nebo měřitelné. Nestačí myšlenky

nebo pocity, musí to být něco, co lze vi

ditelně zvýšit, snížit, tzn. změnit.

JAK PLÁNOVAT?

Při vypracovávání plánu postupujte

s tužkou v ruce a všechny myšlenky

si podrobně zapisujte, abyste je měli

před očima. Je třeba počítat s tím, že

se vám to nepodaří na první, ba ani na

třetí pokus, ale že myšlenky napsané

na papír budete postupně dopracová

vat a měnit. Každopádně vypracování

plánu neprovádějte ve stavu velkého

nervového vypětí, unaveni, podráždě

ni a v depresi. Doporučuji vystihnout

moment, kdy se cítíme lépe, a teprve

tehdy vzít do ruky papír a tužku.

 učinili nezvratné rozhodnutí o nutnosti

změny,

 uvěřili, že věci se dají změnit,

 uvěřili, že jsme schopni se něco nové

naučit,

 postavili si rozumné a reálné cíle,

 vydrželi,

 odměnili se po dosažení dílčích i celého

cíle.

JE PODSTATNÉ, ABYSTE:


OBRANA PROTI STRESU

34

Změna okolností

Je tím míněna změna celé atmosféry, kterou jsme odhalili jako pozadí stresujícího problému.

Můžou to být například subjektivní okolnosti, jako je například změna hodnotového žebříč

ku, změna způsobu chování, změna způsobu komunikace s okolím apod. Přiznejme

otevřeně, že to není nic jednoduchého, protože při tom si většinou musíme sáhnout velmi

hluboko do svého nitra. Můžou to být ale i objektivní okolnosti, jako je například nedostatek

času, finanční problémy, nedostatek aktivit ve volném čase apod. I zde musíme být

k sobě hodně upřímní, což není právě jednoduché. Proto je dobré, jak jsme si již řekli, požádat

o pomoc někoho nestranného, citově na nás nevázaného – a to může být právě dobrý psy

cholog. Není ostuda navštívit psychologa. Naopak je to spíš známka naší vyspělosti. Jestli

můžeme k lékaři jít s bolením hlavy či zad nebo s chřipkou, proč bychom nemohli navštívit

psychologa, když jsme nemocní na duši? Ano, nemoc duše je stejná a možná ještě horší ne

moc než kterákoliv nemoc těla.

Kontrola spouštěčů

Když víme, co působí jako spouštěče našeho stresu, a víme o nich, že se opakovaně dostavují,

můžeme jejich působení eliminovat tím, že se jim buď úplně vyhneme, nebo, pokud to nelze,

musíme najít cestu, jak na ně reagovat jinak než doposud.

Např. víme-li, že v určitou dobu je ve městě nebo na D1 zácpa, která nás „vytáčí do ne

příčetnosti“, tak tam v tuto dobu prostě nepojedeme, nebo pojedeme jinou trasou.

Kontrola projevů stresu

Tuto část strategie už máme plně ve svých rukou a ovlivňujeme ji jen a jen my sami.

Kontrolou projevů stresu rozumíme kontrolu myšlenek, emocí a chování. Častokrát se při

dlouhotrvajícím stresu dostaneme do jakéhosi „bludného kruhu“ a máme pocit, že není

v našich silách se z něj vymanit. Je to dáno tím, že si jiné než negativní myšlenky prostě nepři

pouštíme.

Právě změnou myšlenek můžeme onen bludný kruh protnout, čímž většinou negativní proži

tek zastavíme nebo alespoň zmírníme.

Mezi tělesně postiženými je minimální procento lidí trpících depresemi. Proto doporu

čuji každému, kdo je zdravý, ale lituje se, že se všechno spiklo proti němu, a podobně,

navštívit některý z ústavů pro tělesně postižené. Pravděpodobně po takové návštěvě

dojde k závěru, že jeho problémy jsou malicherné, a hlavně, že jsou řešitelné.

Pilířem kontroly projevů stresu je kontrola myšlenek. To je jediná schůdná (čímž rozhodně

nechci tvrdit, že jednoduchá) cesta k přetětí onoho bludného kruhu a zastavení negativního

prožitku. Negativní myšlenky plodí negativní emoce, a pokud se nám podaří zastavit tok ne

gativních myšlenek, jsme na nejlepší cestě kontrolovat svoje emoce. Odtud již není daleko

STRATEGIE, JAK ŘEŠIT PROBLÉMY


5 PILÍŘŮ ZDRAVÉHO ŽIVOTA

35

ke kontrole chování. Nezastupitelné místo má i kontrola tělesných reakcí na stresor, kdy

dochází k celé řadě fyziologických změn které je nezbytné odbourat – nejlépe aktivním pohy

bem. Pohyb je užitečný nejen pro udržení tělesné, ale i duševní kondice.

Změna důsledků stresu

Většina z nás zná blažený pocit, když nám je těžko na duši a kdosi s námi vyjádří soucítění,

obejme nás, pohladí, pronese konejšivé slůvko. Někdo dává přednost tomu, že „kleje jako

dlaždič“, jiný svůj stres vybíjí jinak. Je to však opravdu jen krátkodobá úleva. Změna důsledků

stresu musí jít hlouběji. V rámci plánování své činnosti postavme svůj plán tak, že budeme

vždy začínat těmi nejméně atraktivními a nejméně příjemnými činnostmi a úkoly.

1. Definujte vzniklý problém

Velmi hluboce a konkrétně se za

myslete nad tím, jaké situace vám přináší nejvíc problémů a v čem je jeho podstata. Pokud nejsme toho schopni sami, doporučuje se obvykle návštěva psychologa, který nám za pomoci psychoanalýzy pomůže problém definovat. 2. Stanovte si konkrétní cíl

Řekněte si, že chcete daný problém

odstranit. 3. Konkretizujte problém

Pokuste se velmi důkladně a po

drobně problém popsat se zaměřením na okolnosti, při kterých obvykle vzniká, a jeho důsledky. Pokud zjistíte, že máte problémových okruhů více, snažte se je oddělit. Někdy se vám může zdát, že máte jeden obrovský problém a nevíte si s ním rady. Zde bývá doporučováno „rozbít“ ho na jednotlivé menší problémy a zabývat se jimi postupně. Takže musíte odhalit a pojmenovat zejména následující faktory: a) okolnosti problému, b) spouštěče stresu, c) projevy stresu, d) důsledky stresu.

4. Stanovte strategii, jak budete

problém řešit

Vyberte pokud možno nejlepší

a nejefektivnější variantu, zaměřte se

zejména na to, aby tato varianta byla

schůdná a proveditelná. Výše pojme

nované faktory se snažte změnit nebo

jakýmkoliv dostupným způsobem eli

minovat, tedy nejlépe úplně vyloučit

ze svého života.

* * *

Tato kniha není odbornou psycholo

gickou publikací, a proto pokud byste

chtěli proniknout hlouběji do proble

matiky stresu, doporučuji obrátit se

na publikace, kterých je na našem

trhu dostatek a kde jsou výše uvedené

myšlenky rozvedené mnohem podrob

něji. Některé z těchto publikací jsou

uvedeny i v přehledu použité litera

tury.

Rozhodně si však musíme uvědomit,

tak jako nakonec u všech ostatních

součástí wellness, že základem je

naše pevná vůle, výdrž a vědomí,

že zázraky se nekonají. Pokud

nastanou nějaké těžkosti a výsledků


OBRANA PROTI STRESU

36

jste nedosáhli i přesto, že jste byli trpěliví, doporučuji provést jakousi prověrku, inventuru, jestli děláte všechno správně. Může se stát, že jste definovali nedůležitý problém nebo že jste vytčený cíl definovali obecně, či příliš široce a ambiciózně – prostě nereálně. Může se nám rovněž stát, že okolnosti, které u nás vyvolávají stres, nejsou dostatečně hluboce rozvedeny a řada podstatných okolností může zůstat nepovšimnuta a skryta. Taktéž můžeme opomenout rozepsat všechny spouštěče, nebo se zaměříme jen na ty nejzjevnější, které nemusí být nutně vždy ty nejtypičtější. Pokud se dopracujeme k poznání, že jste někde udělali chybu, a začnete znova, jste na nejlepší cestě uspět, protože to svědčí o naší vytrvalosti. Největší chybou by bylo to při prvních příznacích neúspěchu vzdát - to dokáže opravdu každý. Vřele doporučuji držet se dvou moudrostí. Jedna zní: „Chybu udělá každý, ale jen hlupák ji opakuje,“ a druhá: „Není ostuda upadnout, ostuda je zůstat ležet.“ Abych vám ve zmíněné výdrži trochu pomohl, doporučuji zavést si různé rituály. Rituál nám pomáhá pozitivně se rozvíjet a neustále na sobě pracovat. Dává věci do pohybu a předchází tomu, že se začneme vymlouvat. Sigmund Freud jednou řekl, že žít zvládáme díky ritualizovanému jednání. Rituály nám udávají rytmus, který právě antropofosové pokládají za faktor, jenž dodává našemu každodennímu životu stabilitu, strukturu a řád. Rituály jsou pevně zakotvené a opakují se, a tím vnášejí do života

cosi důvěrně známého a uklidňujícího.

Mohou nám pomoci získat rovnováhu

mezi svobodou a pořádkem, více si

uvědomovat výjimečné mezníky v na

šem životě a vážit si jich. Rituály umí

prokazatelně odbourat stres a působí

proti nejistotě a ztrátě orientace. V ne

poslední řadě hrají, jako významný

psychický faktor, vedle výživy a pohy

bu podstatnou roli v boji proti stárnu

tí.

Nestyďte se sami sebe za úspěch pochválit

a jakkoliv odměnit. Při sestavování plánu

si klidně do něj napište formu odměny jak

za dosažení dílčích cílů, tak i za dosažení

celkového cíle. Odměna za dosažení celko

vého cíle by měla být největší, a to i přesto,

že tou úplně největší odměnou bude vlast

ní pocit z toho, že jsme to dokázali, a hlav

ně, že se cítíme úplně jinak než předtím.

Tento pocit je tak úžasný, že se k němu

velmi těžko hledá jakýkoliv materiální ekvi

valent. Kdo to zvládne, postavil si první pilíř

wellness - pilíř zdravého života.

SLOVO NA ZÁVĚR




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist