načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pěstujeme révu vinnou -- 2., aktualizované a rozšířené vydání - Vilém Kraus

Pěstujeme révu vinnou -- 2., aktualizované a rozšířené vydání

Elektronická kniha: Pěstujeme révu vinnou
Autor: Vilém Kraus
Podnázev: 2., aktualizované a rozšířené vydání

Praktická, dobře srozumitelná příručka je určena začátečníkům, kteří si chtějí založit vinici, viničku nebo jen pěstovat několik keřů na zahradě. V jednotlivých kapitolách se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 111
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace
Vydání: 2., aktualiz. a rozš. vyd.
Skupina třídění: Ovocnářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-3465-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Praktická, dobře srozumitelná příručka je určena začátečníkům, kteří si chtějí založit vinici, viničku nebo jen pěstovat několik keřů na zahradě. V jednotlivých kapitolách se dočteme o historii vinařství u nás, o biologických vlastnostech vinné révy, jejím vegetačním cyklu a fenofázích růstu, ekologických podmínkách vhodných pro vinice i o rozmnožování révy vinné. Zajímavý je přehled odrůd vhodných pro výrobu vína i pro konzumaci hroznů zapsaný ve Státní odrůdové knize. Další kapitoly se již věnují samotnému zakládání vinic, obdělávání půdy a hnojení, ochraně před škůdci a chorobami a jednotlivým pěstitelským metodám. Poslední kapitola radí, jak pěstovat vinnou révu na zahradě. Příručka pro pěstování vinné révy pro začátečníky.

Popis nakladatele

Nestor českého vinařství, profesor Vilém Kraus, připravil aktualizované vydání své velmi úspěšné knihy, v níž vás seznamuje s nejnovějšími odrůdami révy vinné, moderními pěstitelskými metodami a provádí vás celým procesem od založení vinice až po sklizeň zdravých, voňavých a sladkých hroznů. Ve druhém vydání se zaměřil autor na aktualizaci a novinky ve výživě, hnojení a ošetřování révy vinné, uvádí nové odrůdy zapsané ve Státní odrůdové Knize ČR. Odpovědi na své otázky zde najdete bezesporu všichni - ať už vlastníte vinohrad, viničku anebo pěstujete jen několik solitérních keřů na zahradě.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Vilém Kraus - další tituly autora:
Pěstujeme révu vinnou -- 2., aktualizované a rozšířené vydání Pěstujeme révu vinnou
Setkání s vínem -- aktualizované vydání 2012 Setkání s vínem
 
K elektronické knize "Pěstujeme révu vinnou -- 2., aktualizované a rozšířené vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Pěstování révy vinné -- Moderní vinohradnictví Pěstování révy vinné
 (e-book)
Výroba vína u malovinařů -- 2., aktualizované a rozšířené vydání Výroba vína u malovinařů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vilém Kraus

105

GRADA

Publishing

Pěstujeme

révu vinnou

2., aktualizované

a rozšířené vydání


Prof. Ing. Vilém Kraus, CSc., Doc. Ing. Vilém Kraus, CSc. – dědicové Pěstujeme révu vinnou 2., aktualizované a rozšířené vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 4745. publikaci Odpovědná redaktorka Helga Jindrová Sazba Květa Chudomelková Fotografie na obálce Vilém Kraus Fotografie v příloze Vilém Kraus, Jaroslav Rod a Milan Hluchý Perokresby Vilém Kraus Počet stran 112 a 16 stran barevné přílohy Druhé vydání, Praha 2012 Vytiskla Tiskárna Protisk, s.r.o., České Budějovice © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Design © Grada Publishing, a. s., 2012 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-3465-1 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7885-3 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7886-0 (elektronická verze ve formátu EPUB)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodu

kována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Úvod .....................................................................................................................7

1 Trochu z historie vinařství u nás ...............................................................8

2 Biologické vlastnosti révy vinné................................................................9

2.1 Způsob růstu a jednotlivé části rostliny .........................................9

3 Vegetační cyklus a fenofáze růstu ...........................................................11

3.1 Fenofáze slzení a rašení ..................................................................11

3.2 Fenofáze prodlužovacího růstu .....................................................11

3.3 Fenofáze kvetení ..............................................................................13

3.4 Fenofáze vyzrávání plodů a dřeva................................................14

3.5 Fenofáze vyzrávání zelených letorostů ........................................16

3.6 Fenofáze dormance zimních oček a období klidu ......................16

4 Ekologické podmínky viničních tratí .....................................................17

5 Rozmnožování révy vinné .......................................................................20

5.1 Rozmnožovací materiál, jeho úprava a skladování ....................20

5.2 Štěpování a předrychlování ...........................................................21

5.3 Polní révová školka .........................................................................23

5.4 Podnožová vinice ............................................................................26

5.5 Sortiment podnoží zapsaných ve Státní odrůdové knize ..........26

5.6 Podnože vyšlechtěné v České republice ......................................28

5.7 Podnože perspektivní k ověření v našich podmínkách .............28

6 Přehled odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR .....................29

6.1 Moštové odrůdy pro bílá vína .......................................................29

6.2 Moštové odrůdy pro červená vína ................................................36

6.3 Stolní odrůdy pro konzum hroznů ..............................................43

6.4 Interspecifické odrůdy ...................................................................45

7 Založení vinice ...........................................................................................57

7.1 Úprava pozemku .............................................................................57

7.2 Příprava půdy ..................................................................................57

7.3 Výsadba ............................................................................................60

7.4 Ošetření výsadby v prvním roce...................................................61

7.5 Ošetření výsadby ve druhém roce ................................................62

8 Pěstitelské metody .....................................................................................64

8.1 Tvary keřů révy a jejich řez ............................................................66

8.1.1 Guyotův řez ........................................................................67

Obsah ÚvodPěstujeme révu vinnou

8.1.2 Střední a vysoké vedení révy............................................67

8.1.3 Jednoduchá záclona ...........................................................68

8.1.4 Vertiko ..................................................................................68

8.1.5 Systém pěstování révy bez ručního řezu ........................69

8.1.6 Vedení a řez pro současnou situaci ve vinařství ............70

8.2 Technika řezu ...................................................................................70

8.3 Krátký obrost na kordonech ..........................................................72

8.4 Ohýbání a vyvazování tažňů .........................................................73

8.5 Jarní a letní ošetření keřů ...............................................................74

8.6 Zastrkování letorostů do dvojdrátí, vylamování fazochů,

osečkování letorostů .......................................................................75

8.7 Odlisťování zóny v okolí hroznů...................................................76

8.8 Probírka hroznů ..............................................................................77

8.9 Opěrné zařízení pro révu ...............................................................78

9 Výživa a hnojení vinic ...............................................................................80

10 Obdělávání půdy .......................................................................................87

10.1 Péče o půdu a výživa révy v ekologickém vinohradnictví .......88

11 Ochrana proti škodlivým činitelům .......................................................90

11.1 Plán ochrany révy podle fenofází růstu .......................................90

11.2 Možnosti moderní ekologické ochrany révy vinné ....................94

12 Réva na zahradě .........................................................................................96

12.1 Pěstování stolních odrůd ................................................................97

12.1.1 Jednořadé výsadby kolem cest nebo ohradních plotů ...97

12.1.2 Výsadby u stěn....................................................................97

12.1.3 Pergoly .................................................................................98

12.1.4 Lyra .......................................................................................99

12.2 Zlepšování jakosti stolních hroznů .............................................100

12.2.1 Probírka květenství ..........................................................100

12.2.2 Prořeďování bobulí ..........................................................101

12.2.3 Kroužkování ......................................................................101

12.3 Pěstování révy vinné ve skleníku ................................................103

12.4 Pěstování révy vinné v hydroponii .............................................104

12.5 Přeštěpování révy vinné na stanovišti .......................................105

Literatura .........................................................................................................107

Věcný rejstřík ..................................................................................................108

Rejstřík odrůd .................................................................................................110


7Úvod

Úvod

Víno a hrozny se staly součástí zdravé výživy člověka od nejstarších dob.

Chléb a víno jsou věčné symboly lidského žití. Réva vinná doprovázela lidská

obydlí všude tam, kde byly pro její růst alespoň ty nejzákladnější přírodní

podmínky, a lidem bylo s touto vytrvalou a dlouhověkou rostlinou vždy

dobře. Rozmnožovali ji, zušlechťovali, zakládali vinice a kochali se pohledem

na krajinu ozdobenou na jižních stráních pravidelnými řadami keřů révy.

Vinorodé kraje přitahovaly lidi odjakživa, sluly pohostinností a otevíraly se

světu teplem své jedinečnosti i lidských srdcí. Práce kolem keřů révy i při

tvorbě vína byla vždy namáhavá a její výsledky až příliš závislé na průběhu

počasí a rozmarech přírody. To nabádalo vinaře k pokornému přijímání

životních situací, ke konzervativním postojům při ošetřování révy i vína

a k hledání i poznávání vztahů mezi utvářením krajiny, půdních podmínek,

místního klimatu, chováním odrůd révy a mezi konečnou kvalitou hroznů

a vína. Tím se posilovalo vědomí sounáležitosti člověka s vinorodým krajem

a jeho pevné zakotvení k místu, kde se daří révě a kde se šťáva z jejích hroznů

mění na určité víno s nesmazatelným charakterem onoho přitažlivého genia

loci každodenně prožívaného při práci ve vinici, ve vinném sklepě, při styku

s důvěrně známými lidmi i při pochůzkách okolní krajinou.

Chceme Vám, milý čtenáři, vyprávět o životě oné divukrásné rostliny i o prá

ci lidí, kteří ji hýčkají a vedou k dokonalosti podle svých představ, ale vždy

v souladu s přírodou. Chceme Vás seznámit s dlouhou tradicí našeho vinař

ství a nadchnout pro pěstování révy vinné, případně pro její zušlechťování,

ať jsou Vaše možnosti jakékoliv – ať si založíte vinici či viničku, anebo se

spokojíte s několika solitérními keři na zahradě či při stěně Vašeho obydlí.

Zveme Vás mezi pěstitele révy a samozřejmě i mezi přátele dobrého vína.


8 PřůěfičČžČ ňťďfi ď ŘŘflfi

1 Trochu z historie vinařství u nás

Pěstování révy vinné k nám zanesli pravděpodobně Římané. Desátá římská

legie z Vindobony (nynější Vídně) měla svou předsunutou vojenskou stanici

na Římském vrchu pod vápencovou Pálavou, kousek za Mikulovem. Uvnitř

vojenského tábora postaveného z cihel byl nalezen i vinařský nůž jako důkaz

vinařské činnosti římských vojáků v krajině pod Pálavou. Slovanské oby

vatelstvo pravděpodobně nepoznalo pěstování révy přímo od Římanů, ale

jistě zprostředkovaně od kmenů sídlících v Podunají. Vždyť Svatoplukova

Morava nebyla prosta vína před příchodem věrozvěstů Konstantina

a  Metoděje. První vinice v Čechách zakládala podle pověsti sv. Ludmila

v okolí Mělníka a první zmínka o českých vinicích je v darovací listině

Spytihněva II. kolegiátnímu kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích z roku 1057.

Na Moravě to je darovací listina klášteru benediktinů v Třebíči z roku 1101.

Obyčejové a vlastnické vztahy na moravských vinicích upravovala horenská

práva. Pro mnohé moravské obce byly vzorem Falkenštejnské horenské

právo z roku 1309 a Horenské právo židlochovické z roku 1355. V roce

1358 vydal císař Karel IV. nařízení o zakládání vinic a podnítil tím zájem

o vinařství. V roce 1368 byly Hustopeče, Mikulov a Znojmo pokládány za

největší moravská vinařská střediska. Roku 1370 bylo u nás již tolik vína, že

musel Karel IV. zakázat v zimním období jeho dovoz do země, aby omezil

konkurenci. Roku 1497 vydal Vladislav Jagellonský nařízení o povinném

zápisu veškerých vinic do viničných gruntovních knih a zavedl kontrolu ja

kosti všech vín. Nejstarší odbornou knihu o zakládání vinic a pěstování révy

vydal roku 1558 pražský učitel Jan Had s názvem „Vinice v jakém položení

býti má”. Roku 1654 bylo v Čechách 3336 ha a na Moravě 18 328 ha vinic.

V roce 1890 se objevil na Moravě révokaz a vzápětí na to houbové choroby.

Přes veškeré snahy pozvednout opět vinařství na dobrou odbornou úroveň

vydáváním časopisu „Vinařský obzor”, který byl založen v roce 1906, klesala

plocha vinic až do roku 1930, kdy bylo na Moravě jen 3870 ha. Potom se

plocha začala pomalu zvyšovat a v roce 1960 dosáhla 6781 ha, v roce 1980

bylo u nás 14 019 ha a v současné době to je přes 19 000 ha, na nichž se ročně

produkuje kolem 6 tun hroznů z jednoho hektaru.

Současné legislativní poměry pro pěstování révy vinné a pro výrobu a pro

dej vína upravuje s platností od 1. 9. 2011 zákon č. 256/2011 Sb., kterým se

mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Jeho další úpravy

budou následovat tak, aby bylo dosaženo úplného souladu s nařízeními

platnými v EU.


92 Biologické vlastnosti révy vinné

2 Biologické vlastnosti révy vinné

Předpokládá se, že evropská réva, podobně jako ostatní révovité rostliny,

byla původně vytrvalou keřovitou rostlinou, která vyrůstala na slunných

místech lesostepi. Jak les pozvolna pohlcoval slunná místa lesostepi, hrozi

lo, že keřovitou révu zadusí. Nebyla přizpůsobena k tomu, aby vytvářela

samonosný kmen. Postupně se počala přeměňovat v rostlinu popínavou

a tak vznikly její současné růstové vlastnosti.

2.1 Způsob růstu a jednotlivé části rostliny

Výraznou vlastností révy získanou na původních stanovištích v lesostepi je

světlomilnost. Změnou způsobu větvení byl umožněn liánovitý růst a z ke

řovité rostliny se tak posléze stala rostlina popínavá. Rychlé prodlužování

svisle rostoucích letorostů umožnilo révě vyšplhat až do korun okolních

stromů, kde mohla rozložit své větve na sluncem ozářených vrcholech.

Zároveň s přeměnou růstu se v révě zakotvila další důležitá vlastnost –

polarita neboli apikální dominance, která se projevuje převahou růstu

letorostů nacházejících se na vrcholové části rostliny a zábranou rašení

spodních oček svisle postavených výhonů. Z bazálních oček mohou sice

narůst letorosty, ale zůstávají krátké a v následujících letech brzy odumírají.

Tím se větve rychle vyholují.


10 3 Vegetační cyklus a fenofáze růstuPřůěfičČžČ ňťďfi ď ŘŘflfi

Velký kořenový systém prorůstá vlivem polarity hluboko do spodních

horizontů a obepíná velký půdní prostor. Kořeny révy neslouží popínavé

rostlině jen k příjmu a vedení vody a minerálních látek, ale jsou důležitým

orgánem k ukládání zásobních látek. Kromě kořenového systému je část

zásobních látek uložena v kolénkách réví, a to v jejich přepážce neboli

diafragmě, která v tomto místě předěluje vnitřní dřeň réví a zpevňuje jeho

stavbu. Zásobní živiny v kolénkách a kořenech slouží k rychlému růstu

letorostů zjara, neboť réva raší poměrně pozdě.

Způsob volného růstu v přírodních podmínkách odpovídá podmínkám

původních stanovišť v lužních lesích, kde réva popínala vysoké stromy,

nebo na slunných horských sutích, po nichž se plazila. Pro růst révy je

charakteristické, že probíhá jako střídání růstových pater. Silně rozvětvená

a odumírající patra se střídají s patry nově vznikajícími. Příliš rozvětvené

a zahuštěné růstové patro postupně odumírá. Ze stařiny (víceletého dřeva)

vyraší pak nové, bujně rostoucí letorosty, které se položí na nejvyšší vrcholky

stromu a vytvoří nové růstové patro. Takové letorosty vyrůstají ze spících

oček na stařině.

Člověk z přírody odpozoroval, že stará, silně rozvětvená patra přinášejí

malé a špatně vyvinuté hrozny a nově vzniklá patra dávají hrozny větší

a pěkně vyvinuté.


113 Vegetační cyklus a fenofáze růstu

3 Vegetační cyklus a fenofáze růstu

Vegetační cyklus révy má tři období: růst, vyzrávání, klid. Každé období je

rozděleno do několika fenofází.

3.1 Fenofáze slzení a rašení

V zimě jsou cévní svazky naplněny vzduchem a jejich činnost se obnovuje

až na jaře. Nezbytné množství vody se v zimě předává od buňky k buňce.

Tento pomalý vzestup vody není schopen zabránit vysychání nadzemní části

v suchých a větrných zimách, proto může dojít k nadměrnému vyschnutí

kmenů a k jejich prasknutí. To může podporovat i velmi časný zimní řez,

při němž byly keře zmlazovány, a tím naneseny větší řezné rány. Po oteplení

půdy na 5 až 6 °C dochází k prvním biochemickým změnám v kořenech

révy a začíná narůstat kořenové vlášení. Když se půdní teplota ustálí na

8 až 10 °C, činnost kořenového systému se navenek projevuje slzením révy,

tj. vytékáním mízy z řezných ran na dřevě.

Jakmile se jarní teplota vzduchu ustálí na 10 °C, což je průměrná vegetační

nula pro evropskou révu vinnou, nastává rašení oček. Na neřezaných keřích

jich vyraší jen 20–50 % z celkového počtu oček na keři. Révu pěstovanou

v omezeném tvaru, kde byla většina ročního přírůstku odřezána, donutíme

řezem k vyrašení všech oček ponechaných na keři. Očko je složeno z něko

lika pupenů, obvykle z jednoho hlavního a dvou vedlejších – tzv. podoček.

Zjara raší většinou jen hlavní pupeny. Při malém počtu oček na keři a při

nadbytku vody a živin vyrůstají z jednoho očka dva i tři letorosty, neboť

vyraší i podočka.

Při poškození oček zimními mrazy zmrznou většinou hlavní pupeny a vyraší

některá podočka, která však nebývají vždy plodná.

3.2 Fenofáze prodlužovacího růstu

Po vyrašení oček se letorosty prodlužují zprvu pomalu a k růstu využívají

zásobní látky uložené v kořenovém systému. Čerpání těchto zásob trvá asi

do období, kdy délka letorostů dosahuje 0,3–0,5 m. Je-li v této době chladné

a deštivé počasí a listy letorostů zatím nerozvinuly plnou asimilační činnost,

může dojít k přechodnému žloutnutí listů, neboť zásobní látky z kořenů jsou

již vyčerpány. To se projevuje zejména na keřích, které v minulém vegetačním

období přinesly velkou úrodu hroznů a nemohly do kořenů uložit dostatek

zásobních látek v podobě škrobu.


12 3 Vegetační cyklus a fenofáze růstuPřůěfičČžČ ňťďfi ď ŘŘflfi

Listy révy narůstají nejrychleji v době, kdy zaujímají 5.–7. místo od vrcholku

letorostu. Jejich plocha se přitom zvětšuje denně o 8–20 cm

2

. Do poloviční

velikosti naroste list za 15–18 dnů a tehdy ustává do něho přítok asimilátů

(cukrů a škrobu) z jiných listů. Sám se pak vyživuje vlastními asimiláty,

které vznikají fotosyntézou z oxidu uhličitého a vody pod vlivem slunečního

záření. Proud asimilátů směřuje ze spodních listů letorostu ke květenstvím

a do kořenového systému. Z listů nad květenstvím směřují asimiláty

k  vrcholkům letorostů. Místo, odkud se proud asimilátů rozděluje, není

pevně určeno, ale během vegetace se posunuje směrem vzhůru, takže stále

více asimilátů proudí k hroznům a do kořenů. Vzhledem k této skutečnosti

odstraňuje pěstitel révy v období, kdy letorosty dosáhly optimální délku,

jejich vrcholky (osečkování) a nutí rostlinu, aby obrátila tok asimilátů hlavně

k hroznům a ke kořenům.

Réva potřebuje celodenní plné osvětlení a dobré rozdělení listové plochy.

Listy zastíněné jsou tenké, mají menší množství chlorofylu i průduchů

a produkují méně cukrů.

V době před kvetením a hlavně po něm se na letorostech začnou objevovat

osy druhého řádu, vyrůstající v paždí každého listu hlavní osy. Nazývají se

zálistky nebo fazochy. Rostou intenzivně při malém počtu letorostů na keři,

při vyšší vlhkosti půdy, při nadbytku dusíku a po odstranění vrcholu. Listy

fazochů asimilují a vypařují vodu rychleji nežli hlavní listy. Ze spodních listů

fazochů putují asimiláty pouze do hroznů. Fazochy však zahušťují listovou

plochu letorostů, což je nežádoucí hlavně ve spodní polovině letorostů, kde

visí hrozny. Proto se fazochy ve spodní polovině letorostů vylamují a ve

vrchní polovině letorostů se zakracují za 3. až 4. fazochovým listem, aby se

jejich asimiláty využily ke zvýšení cukernatosti hroznů.

Další důležitou funkcí listů je výpar vody – transpirace. Je závislá na stano

vištních podmínkách a na odrůdě. Denní výpar vody z jednoho révového

keře závisí na jeho velikosti. Při vedení na hlavu se denně vypaří z jednoho

keře 2–3 litry vody. Při středním vedení révy je to 3–5 litrů a na vysokém

vedení 4–12 litrů. Vyšší výpar mají odrůdy Tramín, Rulandské bílé i mod

ré. Středně velký je u odrůd Müller-Thurgau, Frankovka, Modrý Portugal,

Ryzlink vlašský. Nízký výpar má Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené a Leanka.

Kromě fotosyntézy a transpirace je důležitým životním projevem i dýchání

listů, které je největší u mladých listů a u keřů štěpovaných na bujněji rostoucí

podnože. Více dýchají listy zastíněné a produkují při tom kyselinu jablečnou.

Proto je v zájmu pěstitele révy rozložit letorosty tak, aby maximum listů

bylo osvětlených. Tím bude i ve víně méně kyseliny jablečné, což je zvláště

důležité pro modré odrůdy k výrobě červených vín. Listové ploše osvětlené


133 Vegetační cyklus a fenofáze růstu

přímým dopadem slunečních paprsků se říká solární listová plocha a její

velikost se pohybuje kolem jedné třetiny z celkové listové plochy na keři

počítáno v průběhu jednoho slunečního dne.

3.3 Fenofáze kvetení

Kvetení je krátké období vegetačního cyklu, které je náročné na ustálené

a  teplé počasí. V našich klimatických podmínkách je nejvhodnější, když

proběhne v prvních dvou dekádách června. Ve třetí červnové dekádě

nastupuje u nás obvykle ochlazení spojené s deštivým počasím. Kvete-li

réva za takového počasí, dochází k defektům při opylování a oplodňování.

Květní laty bývají řídké nebo dokonce sprchlé, kdy je v hroznu jen několik

málo bobulí.

Květenství révy vinné je složené z většího počtu jednotlivých kvítků

(150–400). Každé zimní očko má potenciální možnost založit květní latu.

Zakládání květenství (iniciace květenství) probíhá v zimních očkách letoros

tů během května až července. Pokud se v tomto období v očku květenství

nezaloží, roste letorost z očka v příštím roce bez květní laty.

Optimální teploty pro iniciaci květenství se pohybují v rozmezí 25–30 °C

a  musí působit alespoň 4 hodiny denně při světelné intenzitě nejméně

3600 luxů. Pro dobré podmínky zakládání květenství by měl pěstitel révy

dbát na to, aby byla listová plocha keřů v období od poloviny května do konce

července rozložena tak, že bude mít co největší světelný i tepelný požitek.

Po založení květenství se v zimním očku pomalu zvětšuje základ květní

laty až do konce srpna. Toto období se označuje jako základní diferenciace

květenství. Pak se veškerý růst uvnitř zimních oček zastavuje a očka vstu

pují do organického klidu neboli dormance. Teprve koncem zimy se očka

vymaní z endogenního klidu (dormance), vlivem nízké teploty nastoupí

u nich vynucený klid, ale sotva se vzduch trochu oteplí, začíná v zimních

očkách narůstat základ budoucího letorostu včetně tvorby dalších kvítků

květní laty. Tomuto pochodu se říká dodatečná diferenciace. Při ní narůstá

konečná velikost zárodku květenství. Tato velikost je závislá nejen na přílivu

vody a živin, jmenovitě dusíku, ale i na celkovém počtu květních lat, které

se na keři révy současně vyvíjejí. Při dostatku vody a dusíku v půdě a při

malém zatížení keře plodnými očky se dají vyprodukovat větší květní laty

a  při dobrém odkvetení i větší hrozny, což je zvláště důležité u stolních

odrůd s velkým hroznem.

Vlastní období kvetení je velmi náročné na příznivé počasí.


14 3 Vegetační cyklus a fenofáze růstuPřůěfičČžČ ňťďfi ď ŘŘflfi

Na bliznách kvítků se vytváří při teplotě vyšší než 15 °C lepkavý sekret,

v  němž mohou pylová zrna vyklíčit. Při takto nízké teplotě je však růst

pylové láčky tak pomalý, že proroste z blizny k vajíčku v semeníku teprve

za 5–7  dní. Zato při optimální teplotě pro klíčení pylových zrn 25–30 °C

dosáhnou pylové láčky vajíček již za několik hodin. Pylová zrna vůbec ne

klíčí v dešťové vodě. Smyje-li déšť z blizen sekret a zůstanou-li na bliznách

vodní kapky, nemůže dojít k opylení a květenství sprchne.

Po oplodnění vajíček v semeníku začíná nasazování bobulí, tj. zvětšování

semeníků a jejich přeměna v bobule hroznu. Z celkového počtu kvítků

v květní latě se přemění na bobule jedna pětina až jedna polovina, ostatní

kvítky se buď neopylí, nebo opadnou po mírném zvětšení semeníků jako

malé bobulky. Opad části kvítků nebo bobulek je proces přirozený. Je-li

však opad z různých příčin velký, pak hovoříme o sprchávání. Může to

být zaviněno nepříznivým počasím v době kvetení, napadením květních lat

plísní šedou, nadměrným hnojením dusíkem, nevhodnou podnoží pro da

nou odrůdu nebo nedostatkem některých mikroprvků (B, Zn, Mo). Ale také

některými herbicidními látkami, hlavně na bázi 2,4 D, užívanými na ničení

plevelů v obilovinách, které se za větrného počasí nesou daleko krajinou.

Po nasazení bobulí přichází období růstu bobulí. Nejprve se nasazené

bobule rychle zvětšují pravým růstem, kdy se v dužnině množí počet bu

něk vytvářejících jednotlivé vrstvy dužniny (oplodí). K tomu je zapotřebí

dostatek vody a dusíku, aby narostl větší počet vrstev a mohly vzniknout

velké bobule, což je důležité hlavně při pěstování stolních odrůd révy. Toto

období trvá 3–5 týdnů. Při suchém počasí je vhodné zavlažovat vinici hned

po nasazení bobulí. Pak nastává období, kdy bobule přestanou růst a uvnitř

se formují semena. V konečné fázi se bobule opět zvětšují, ale jen naléváním

vnitřních struktur bobule vodou, minerálními látkami a asimiláty. To trvá

až do doby zaměknutí bobulí a jejich postupného zprůsvitnění.

3.4 Fenofáze vyzrávání plodů a dřeva

Vlastní povrch bobulí hroznů je tvořen vrstvou silnostěnných buněk, které

jsou vně potaženy tlustým voskovým náletem. Ten odpuzuje vodu a snižuje

tím i nebezpečí napadení bobule plísní šedou a oidiem. Pod touto vnější

vrstvou leží 11–16 vrstev buněk vlastní slupky, kde jsou uloženy aromatické

látky a barviva. Slupka má schopnost roztahovat se v tangenciálním směru,

tedy podél povrchu bobule. Trvá-li však v období před vyzráváním delší

dobu suché počasí, slupka ztrácí elastické vlastnosti a v době vyzrávání bo

bulí může při vydatnějším přítoku vody do bobulí popraskat. Pod vrstvami

slupky je pak stejný počet vrstev dužniny. Její buňky se naplňují v době


153 Vegetační cyklus a fenofáze růstu

zrání vodou a cukry. Šťáva dužniny je bezbarvá u všech odrůd s výjimkou

odrůd barvířek. Když rozkousneme bobuli moštové odrůdy, vyteče rychle

její obsah a bobule se jeví šťavnatou. Po rozkousnutí bobule pravých stolních

odrůd se dužnina jeví jako chruplavá.

Do zrajících hroznů se ukládají cukry, nikoli však rovnoměrně do všech

hroznů a do všech bobulí na keři. Hrozny osluněné a v příhodném posta

vení na keři zrají rychleji. Toho se využívá dvojím způsobem. Dobře zrající

hrozny se sklidí nejprve a ostatní se ponechají k dalšímu zrání. Nebo naopak

pomalu zrající hrozny se sklidí na stolní víno a rychleji zrající se ponechají

k dalšímu zrání pro jakostní vína s přívlastkem. Nebo se stolní víno nedělá

vůbec a pomalu zrající hrozny se po zaměknutí vyřežou na zem, aby zbylé

hrozny zrály intenzivně.

Jakost sklizně závisí i na obsahu kyselin, který po nasazení bobulí zprvu

stoupá, a teprve před zaměkáním začíná klesat. Kyseliny se do bobulí dostá

vají z listů. Čím je růst letorostů bujnější a osvětlení listů horší, tím je dýchání

mohutnější a obsah kyselin v listech i bobulích větší. Zvláště pak kyseliny

jablečné, která se zvyšuje i pozdním a nedostatečným zkrácením fazochů.

Méně kyselin mají dobře osvětlené hrozny rostoucí v teplé přízemní vzduš

né vrstvě. Na jejich snížení působí pozitivně i dostatečný obsah draslíku.

Pro červená vína je důležitý obsah fenolických látek (fenolových kyselin, anthokyanů – hlavní složky červených barviv, a taninů, důležitých nejen pro strukturu a tříslovitost, ale i zbarvení červeného vína). Zrání modrých hroznů se ohlašuje barevnou změnou slupky, v níž se koncentrují nejen anthokyany, ale i malé množství žlutých barevných komponent (flavonů). Současně ve slupce začíná stoupat obsah taninů, které se tvoří i v semenech. Obsah těchto látek je vázán na cukry. Modré hrozny bohaté na cukry mají i dostatečné množství fenolických látek. V semenech bobulí se vytvářejí jiné taniny nežli ve slupce (procyanidiny). Ty dodávají červeným vínům chuťově drsnější třísloviny, případně hořkost. Z dobře vyzrálých modrých hroznů, které mají mnoho anthokyanů a taninů, se při kvasném procesu tyto látky snadno extrahují. Uvolňování tříslovin z  dobře vyzrálých semen je ale pomalejší. Vína pak mají jemnější chuť. Z málo vyzrálých modrých hroznů se taniny ze slupek těžko extrahují, zato z nevyzrálých semen lehko. Proto jsou z takových hroznů vína světle červená, hrubé chuti. Přímé osvětlení hroznů zvyšuje barevnost. Nadbytek vody nebo naopak dlouhodobé sucho či příliš vysoká teplota mají vliv negativní.

+


16 4 Ekologické podmínky viničních tratíPřůěfičČžČ ňťďfi ď ŘŘflfi

3.5 Fenofáze vyzrávání zelených letorostů

Přeměna letorostů na jednoleté vyzrálé dřevo – réví – je velmi důležitým

procesem, který probíhá na sklonku léta. Pod kůrou se nachází vrstva lýková

a v ní zpevňující pletivo – vlákna tvrdého lýka, která se na průřezu révím

jeví jako tmavě hnědé destičky. Čím je těchto vláken větší počet, tím je réví

lépe vyzrálé a také odolnější proti zmrzání.

3.6 Fenofáze dormance zimních oček a období klidu

V první polovině srpna začnou zimní očka prodělávat složité biochemické

změny, jejichž výsledkem je uvedení zimního očka do stagnace. V očkách

se zvyšuje obsah kyseliny abscisové, která tyto změny řídí, a očka vstupují

do vnitřního (endogenního) klidu neboli dormance. V tomto stavu setrvá

vají do konce září, kdy dormance doznívá. Na odolnost oček proti zimním

mrazům má vliv adaptace k nízkým teplotám, která probíhá v  období

doznívání dormance. Proti mrazu se réva brání tím, že přeměňuje zásobní

látky uložené ve formě škrobu pomocí hydrolýzy na cukry, a tím zvyšuje

koncentraci vodního roztoku v pletivech. Mrazuodolnější odrůdy dovedou

tuto přeměnu provádět rychleji, a proto se snadněji ubrání náhlým změnám

teplot.


174 Ekologické podmínky viničních tratí

4 Ekologické podmínky viničních tratí Na růst a životní děje révy vinné, zejména na její plodnost a hlavně na jakost plodů, výrazně působí mikroklimatické a půdní podmínky, orientace vinice ke světovým stranám, její nadmořská výška a rozdělení srážek. Jednotlivé odrůdy révy reagují na ekologické podmínky rozdílně a dávají jen na některých stanovištích významnou a nezaměnitelnou jakost vína. Toto působení přírodních podmínek na kvalitu vína se shrnuje pod pojem „terroir” (čti teruár). Nejlépe byl propracován pro jednotlivé francouzské vinařské oblasti.

Teplota je pro teplomilnou révu vinnou nejdůležitějším stanovištním faktorem. Životní děje v nadzemní části keře révy se začínají odvíjet při průměrné denní teplotě 10 °C, což je pro révu aktivní teplota. Spočítáme-li počet dnů od termínu, kdy se zjara ustálí aktivní teploty, až ke dni, kdy na podzim teploty poklesnou pod tuto hranici, zjistíme délku vegetačního období pro révu. Ta by měla být pro nejranější odrůdy nejméně 120 dní, pro odrůdy pozdní 170 dní. Součtem všech průměrných denních teplot vyšších nežli 10 °C během vegetačního období zjistíme sumu aktivních teplot daného stanoviště. Ta musí na stanovišti pro révu vinnou dosáhnout nejméně 2200 °C, aby se na takovém stanovišti daly pěstovat nejranější odrůdy, většinou stolní. Při sumě aktivních teplot 2500 °C lze pěstovat rané odrůdy moštové (např. Müller-Thurgau), při sumě 2700 °C je možné pěstovat i středně pozdní odrůdy, např. Rulandské šedé aj. Součtem zbytků teplot převyšujících hranici 10 °C a umožňujících vlastní růstový efekt zjistíme sumu efektivních teplot; ta by neměla klesnout pod 1000 °C. Tyto sumy se určují v dlouhodobém průměru nejméně za 10 let, kdy si všímáme též jejich kolísání. Průměrná teplota nejteplejšího měsíce (červenec nebo srpen) by neměla klesnout pod 17 °C. Při 19 °C dosahují středně zrající odrůdy dobré jakosti vína, a pohybují-li se tyto teploty pravidelně nad 20 °C, dá se počítat s výbornou jakostí vín. Průměrná teplota celého vegetačního období je hrubou orientační veličinou a neměla by klesnout pod 14 °C. Důležitý je i výskyt jarních mrazíků ve vegetačním období (květen). Neměly by se vyskytovat vícekrát nežli třikrát za 10 let.

Světlo je významným stanovištním činitelem a réva by měla dostávat celodenní světelný požitek. Jeho intenzita měřená na daném stanovišti v joulech na 1 cm

2

povrchu půdy za měsíce květen, červen a červenec je

dobrým ukazatelem pro intenzitu zakládání květenství v zimních očkách, a tedy pro předpoklad plodnosti v následujícím roce. 4 Ekologické podmínky viničních tratíPřůěfičČžČ ňťďfi ď ŘŘflfi

Vodní srážky jsou důležité nejen v celkovém úhrnu za rok, ale i vzhledem k rozdělení během roku. Pro udržení sporého růstu révy musí spadnout nejméně 300 mm vodních srážek za rok. Optimální roční úhrn srážek v severních vinohradnických oblastech je 600–800 mm, ale je nutné brát zřetel i na teplotní režim stanoviště a propustnost půdy. Réva je náročná na vodu před rašením oček, po odkvětu při nasazování bobulí, při pravém růstu bobulí a před zaměkáním.

Vzdušné proudy mohou do značné míry měnit teplotní poměry viničních poloh. V našich oblastech převažují větry ochlazující, které vanou od severozápadu až severovýchodu, a proto se většinou vyhledávají pozemky proti těmto větrům chráněné. Jižní větry mají většinou vliv oteplující. Vzdušné proudy mohou přinášet i látky pro vývoj révy nepříznivé, jako exhaláty průmyslových podniků, např. oxid siřičitý, nebo výfukové plyny snižující růst i plodnost révy. Velmi nebezpečné jsou herbicidní látky užívané k ničení plevelů v obilovinách (na bázi 2,4D).

Nadmořská výška omezuje pěstování révy vinné v závislosti na zeměpisné šířce. Všeobecně se uvádí, že při zvýšení nadmořské výšky o 100 m poklesne průměrná cukernatost hroznů o 1–1,5° NM* a současně se zvýší obsah kyselin o 0,9 ‰. V našich vinařských oblastech je výhodné pěstovat révu vinnou v nejnižší nadmořské výšce, ale nesmějí to být mrazové kotliny. V závislosti na reliéfu krajiny se dají využívat pozemky do nadmořské výšky 250–300 m. Ve vyšších polohách jen na velmi dobře chráněných místech nebo u zdí staveb.

Reliéf krajiny působí jednak svažitostí a jednak orientací svahů ke světovým stranám. Nejteplejší podmínky mají jižní svahy, pak jihozápadní, jihovýchodní a pro révu jen výjimečně mírně skloněné svahy severní. Spodní části svahů mívají vlhčí, hlubší a úrodnější půdy, a vysazují se tam proto odrůdy plodnější a náročnější na vodu, později rašící a vzdornější proti mrazům. Střední části svahů jsou teplejší, a vyhovují tedy odrůdám pozdějším, náročným na teplo. Vrchní části svahů jsou suché a někdy i větrné, tak jako náhorní roviny. Patří tam odrůdy méně náročné na vláhu a ranějšího zrání.

Viniční půdy mohou být velmi rozmanité. Réva vinná je na půdní druh totiž nenáročná a dá se pěstovat téměř všude. Nesnáší jen půdy zamokřené, studené slíny či půdy velmi uléhavé. Mohou to být všechny druhy kulturních půd, ale i půdy primární, kde se jiné zemědělské plodiny pěstovat nedají, dokonce i výsypky hlušiny za předpokladu dostatečného přísunu vody. Pro rozvoj kořenů mladých sazenic révy je základní podmínkou kyprost půdy do hloubky 0,6 m, na půdách vysýchavých do 0,8 m. Růst kořenů probíhá za předpokladu dostatečné vlhkosti ve dvou vlnách. První vlna od jara do * NM – zkratka pro normalizovaný moštoměr

194 Ekologické podmínky viničních tratí

července a druhá v září. Třicet procent aktivních kořenů se rozvíjí v hloub

ce do 0,3 m, v hloubce 0,3–0,45 m je asi 60 % kořenů. Jen 10 % proniká do

větších hloubek i několika metrů.

• Kamenité půdy mají pro růst révy příhodný vzdušný i tepelný režim.

Vodní režim je zde značně proměnlivý, vodní eroze na nich nehrozí. Je-li

kamenitá půda dostatečně prostoupena jílovitými částečkami, zlepšuje se

vodní režim a stoupá růst, plodnost i jakost hroznů. Nad kamenitým povr

chem se rychle ohřívá vzduch, a tím se otepluje mikroklima, neboť kámen

udržuje teplotu i v noční době. Kameny pokrývající povrch brání výparu

a v mezerách mezi nimi kondenzují vodní páry. Kamenité půdy jsou vhodné

pro efektivní závlahu vinice. Jsou to jakostní půdy pro révu, zvláště když

se zvětráváním mateční horniny snadno uvolňují některé důležité živiny.

• Štěrkovité půdy mají podobné vlastnosti jako půdy kamenité, částice

půdního skeletu jsou však menší. Mohou vznikat rozpadem mateční horniny

přímo na místě, ale většinou jsou to náplavy řek tvořené valouny, mezi nimiž

je jílovitá příměs. Jsou-li valouny ve vyšší vrstvě bez dostatečné příměsi jílu,

pak je nutná závlaha. Na štěrkovitých půdách se dobře osvědčují modré

odrůdy pro červená vína.

• Písčité půdy mohou být dobrým stanovištěm pro některé odrůdy

révy. Hodí se do nich dostatečně bujně rostoucí odrůdy pro červená vína

(Frankovka, Modrý Portugal, Svatovavřinecké). Z bílých odrůd jen takové,

které dávají dostatečně extraktivní vína (Rulandské šedé, Sauvignon). Jsou

též vhodné pro odrůdy stolní, neboť na nich dříve zrají, dobře se vybarvují

jejich hrozny a málo hnijí. Závlaha je na takových půdách velmi efektivní

a může být spojena s podáváním tekutých hnojiv.

• Hlinité a jílovité půdy bývají nazývány půdami kvantitními. Mají

velkou vodní jímavost, malou propustnost, slabě se provzdušňují, pomalu

prohřívají a bývají soudržné. Vzhledem k nižší propustnosti je důležité

zásobit hlubší horizonty takových půd minerálními živinami v době před

výsadbou vinice. Snadno uléhají a vytvářejí se v nich utužené horizonty pod

koly traktorů nebo pod plazem pluhu. Ke zlepšování struktury se osvěd

čuje zelené hnojení. Pokud je potřebná závlaha, pak jen formou kapkové

závlahy. Využívají se hlavně pro plodné odrůdy a pro odrůdy aromatické.

Zahloubení podzemní vody musí být dostatečné, protože réva zamokřené

půdy nesnáší. V dobře provzdušněných půdách by hladina spodní vody

mohla být ve 2 m. Na půdách písčitých ve 3 m.

Tání jarního sněhu je velmi dobrou pomůckou pro hodnocení intenzity

osvitu jednotlivých poloh. Pozorujeme rychlost tání sněhu, který napadne

v menší vrstvě v předjaří a vlivem intenzivněji působících jarních slunečních

paprsků velmi rychle odtává na nejteplejších místech.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist