načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pěstujeme citrusy v našich podmínkách – Miroslav Svítek

Pěstujeme citrusy v našich podmínkách

Elektronická kniha: Pěstujeme citrusy v našich podmínkách
Autor: Miroslav Svítek

Jednoduché pěstitelské návody a postupy pro pěstování citrusů v nádobách v bytech. Příručka pro amatérské pěstitele. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  101
+
-
3,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2005
Počet stran: 85
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Ovocnářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2006
ISBN: 80-247-1413-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jednoduché pěstitelské návody a postupy pro pěstování citrusů v nádobách v bytech. Příručka pro amatérské pěstitele.

Popis nakladatele

Po delší době se dostává čtenářům do rukou ryze česká příručka o pěstování citrusů, která obsahuje v prvé řadě praktické rady zejména pro amatérské pěstitele. Knížka je o to cennější, že je zaměřena nejen na majitele skleníků, jichž je menšina, ale především na pěstování citrusů v nádobách v běžných bytových podmínkách. Uvedeny jsou všechny druhy a odrůdy, které lze u nás spolehlivě pěstovat, poskytnuty jsou rady ohledně umístění, nádob, substrátu, přesazování, zalévání, hnojení, řezu a tvarování, přezimování, rozmnožování, chorob a škůdců, možnosti nákupu rostlin atd. Text provází barevné fotografie rozmanitých citrusových rostlin.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Miroslav Svítek - další tituly autora:
Inteligentní dopravní systémy Inteligentní dopravní systémy
 (e-book)
Telekomunikační řešení pro informační systémy síťových odvětví Telekomunikační řešení pro informační systémy síťových odvětví
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Marek Svítek

Pěstujeme citrusy v našich podmínkách

Vydala Grada Publishing, a.s.,

U Průhonu 22, Praha 7,

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz,

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 2386. publikaci

Odpovědná redaktorka Zdeňka Zienertová

Sazba Artedit s. r. o., Praha

Fotografie na obálce Marek Svítek

Fotografie v barevné příloze Marek Svítek

Počet stran 88 a 16 stran barevné přílohy

První vydání, Praha 2006

Vytiskl Rodomax-Print, s. r. o.

Rezecká 1164, Nové Město n. Metují

© Grada Publishing, a.s., 2006

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2006

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 80-247-1413-2

ISBN 978-80-247-6145-9

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)


5Obsah

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

1. Stručná historie pěstování citrusů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

2. Botanická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

3. Běžné a zajímavé druhy a odrůdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

4. Pokyny k pěstování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

4.1 Umístění citrusů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 4.2 Nádoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

4.2.1 Nádoby dřevěné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

4.2.2 Nádoby z pálené hlíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

4.2.3 Nádoby plastové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 4.3 Substrát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 4.4 Přesazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

4.4.1 Přesazení mladé rostliny do větší nádoby . . . . . . . . . . . . . 42

4.4.2 Přesazení středně velké rostliny do stejné nádoby . . . . . . 43

4.4.3 Přesazení do volné půdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 4.5 Zálivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 4.6 Hnojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

4.6.1 Organická hnojiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

4.6.2 Minerální hnojiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 4.7 Řez a tvarování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 4.8 Přezimování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 4.9 Rozmnožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

4.9.1 Výsev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

4.9.2 Řízkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

4.9.3 Hřížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

4.9.4 Štěpování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

4.9.4.1 Roubování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

4.9.4.2 Očkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63


6 PĚSTUJEME CITRUSY V NAŠICH PODMÍNKÁCH 5. Choroby a škůdci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

5.1 Choroby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

5.2 Škůdci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 6. Zvláštnosti pěstování v bytě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 7. Mrazuvzdorné citrusy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 8. Kdy, kde a jak citrusy nakoupit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 9. Využití citrusů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83


Úvod

Třebaže jsme se na našem trhu mohli v posledních letech setkat s nejmé

ně dvěma knihami o citrusech, jednalo se vždy o překlady, které příliš

nebraly v úvahu určitá specifika našich podmínek. Po delší době se proto

čtenářům dostává do rukou ryze česká příručka o pěstování citrusů, která

by měla být v první řadě jednoduchým návodem pro amatérské pěstitele.

Ačkoli neopomíjím možnosti kultivace ve sklenících, zaměřím se na dříve

zanedbávanou kapitolu – citrusy v nádobách, a zejména jejich pěstování

v bytech. Vždyť tyto rostliny známe nejčastěji jako přenosné. Zdaleka ne

každý má navíc možnost využít skleníku nebo zimní zahrady, ale rád by si

pořídil jeden nebo dva citrusy pro ozdobu či chutné plody alespoň na

okenní parapet. A právě takovým pěstitelům je tato kniha věnována pře

devším.

Snažil jsem se o jednoduché pěstitelské návody a postupy, jejichž rozsah

by měl amatérským citrusářům zcela postačit. Zájemcům o podrobnější

informace doporučuji vhodnou literaturu, mnohé ze závažných problémů

(choroby, škůdci, výživa) podrobně popisují publikace specialistů, kteří se

danou problematikou profesionálně zabývají.

Pokud budete mít i nadále hlubší zájem o pěstování citrusů, přihlaste se do

některé ze specializovaných organizací (dodnes fungují zpravidla v rámci

Českého zahrádkářského svazu), v nichž se pěstitelé sdružují. Získáte tak

přístup k širokému sortimentu citrusů a množství praktických informací.

Zkušeným citrusářům se možná bude zdát, že jim kniha nepřináší nic

nového. Nenechte se ale mýlit a zkuste se podrobněji začíst do následují

cích stránek. Některá fakta vám potvrdí vaše pěstitelské dovednosti, jiná se

možná stanou námětem k zamyšlení nebo diskusi. Chtěl bych tedy všem

čtenářům popřát hodně úspěchů a radostí při pěstování citrusů.

MUDr. Marek Svítek

7Úvod



1. Stručná historie pěstování citrusů

Historii šíření citrusů je možné číst jako dobrodružný román. Již v dávných

dobách nádherný vzhled stromů i plodů přitahoval pozornost cestovatelů,

kteří jej zaznamenali ve svých vyprávěních. Domníváme se, že prapůvod

ní formy citrusů pocházejí ze subtropických a tropických oblastí Asie

a malajského souostroví, odkud se postupně rozšířily do celého světa.

Dnes víme, že citrusy byly po mnoho století pěstovány v Číně, kde pěsti

telé dosáhli vysokého stupně jejich kultivace mnohem dříve, než se s nimi

seznámili Evropané. Ze staré čínské literatury je dostupných poměrně

málo údajů, ale přesto obsahuje odkazy na pomeranče, mandarinky a jiné

druhy citrusových plodů. Han Cen-chih ve svém díle Chü-lu, napsaném

v roce 1178, pojmenoval a zaznamenal 27 odrůd bigarádie, pomerančov

níků a mandarin. Popsal také cedráty, kumkvaty a citronečník a pojednal

o školkařských technikách, údržbě sadů a chorobách.

Prvním citrusovým plodem v Evropě byl nepochybně cedrát a po dlouhou

dobu zůstal také jediným. Známý byl již ve starověké Médii, která byla

původně pokládána za jeho pravlast. Zřejmě se brzy rozšířil do Persie, kde

upoutal pozornost Hebrejců a Řeků. Ačkoli dnes již Médie není pokládána

za domov cedrátu, není známo, jak se tam dostal z lokalit svého přiroze

ného výskytu v Indii a Indočíně. K jeho rozšíření v Persii došlo pravděpo

dobně až v první polovině 1. tis. př. Kr. Alexandrova armáda procházející

v Persii řeckými osadami zde totiž cedrát neboli „médské jablko“ nalezla

pěstovaný ve velkém rozsahu.

Cedrát tedy znali již staří Řekové a Římané. Je pravděpodobné, že se dostal

do Itálie okolo 3. stol. a byl pěstován nejenom v těch částech, které umož

ňovaly kultivaci pod širým nebem, ale i v méně teplých oblastech, kde

luxus a bohatství římských šlechticů vedly ke stavbě venkovských sídel.

Vpády barbarských kmenů na sklonku 4. stol. postupně velkolepá sídla

bohatých Římanů zničily, čímž přerušily pěstování cedrátu v krajích,

v nichž byla k jeho udržení nutná umělá ochrana. Avšak na Sicílii, Sardinii

a ve velké části Neapolského království, kde byly klimatické podmínky

dostatečně mírné, cedrát tyto nájezdy přežil.

Z těchto zemí jej získali Liguřané, když v 9. a 10. stol. začali soupeřit s Be

nátčany o obchod s Východem. Od roku 1003 byl cedrát ve velkém pěsto

ván v Salernu a zdejší vládce zaslal jeho plody (poma cedrina) jako dar

některým normandským pánům, kteří ho vysvobodili ze saracénského

zajetí. Gallesio (1811) prohlásil, že „byl dobře známý, protože Ligurie záso

bovala cedráty po mnoho století Židy v Itálii, Francii a Německu.“ Na úze

mí Mentonu a Hycres ve Francii se rozšířil cedrát až o několik stovek let

9Stručná historie pěstování citrusů


později a teprve od 15. stol. byl pěstován v oranžériích chladnějších částí

Evropy.

Ke značnému rozšíření druhů rodu Citrus došlo při nástupu islámu s ex

panzí arabské říše (570–900). Římské impérium se postupně rozpadalo

a rozvíjející se arabská říše se šířila přes severní Afriku do Španělska, při

čemž zcela zabrala přilehlé Středozemní moře, kromě vybraných území

francouzského a italského pobřeží. Ze strategicky umístěné země mezi tře

mi hlavními částmi východní polokoule mohli Arabové podnikat dobyva

telské výboje také do Asie a Afriky, daleko od zemí pod vlivem římského

impéria. S bohatstvím a mocí ve svém područí dosáhli významného pokro

ku v umění, vědě a zemědělství. Objevili proces destilace, přivezli do Evro

py bavlník a cukrovou třtinu a rozšířili znalost mnoha léčivých rostlin, par

fémů a aromatických substancí, jako byly pižmo, muškátový květ a oříšek

a hřebíček.

Po arabském vlivu na šíření citrusů nastupuje v Evropě další rozvoj díky

křížovým výpravám, které započaly na sklonku 11. stol. Pro obyvatele

Evropy otevřely bránu do Sýrie a Palestiny, která byla do té doby jako pan

ství Arabů nepřístupná. Citron, lajm a bigarádie byly zmiňovány evrop

skými historiky pouze po období křížových výprav. Z toho plyne, že tyto

plody musely být přivezeny do Ligurie a jiných částí Itálie a Francie křižá

ky. Sylvaticus z Mantovy popsal okolo poloviny 13. stol. cedrát, bigarádii,

citron a výpěstek běžně nazývaný lima (patrně plod, který dnes známe jako

lajm).

Velmi mladá je evropská historie pomerančovníku. Třebaže nedokážeme

vyloučit, že pomerančovník rostl v Itálii již v raných dobách křesťanství,

stopy jeho kultivace v důsledku vpádu barbarských kmenů chybí a pro sku

tečné pěstování pomerančovníků v jižní Evropě před 15. stol. nemáme

žádný písemný důkaz. Někteří historici tvrdí, že v Evropě nebyly pome

rančovníky pěstovány, dokud Portugalci po objevení zámořské cesty kolem

mysu Dobré naděje nepřivezli první stromy z Indie či Dálného východu. Je

ovšem obtížné vystopovat cestu, kterou se přesně pomerančovníky do

Evropy dostaly. V 16. stol. se však už zmínky o pomerančovníku objevují

v řadě literárních pramenů.

Nejméně jasnou historii má mandarinka. Pravděpodobně planě rostoucí

forma byla nalezena ve Vietnamu a jihozápadní Číně a pěstována byla

téměř určitě v Číně. Existuje pro ni totiž starověký čínský název kan a psaný

znak. V Japonsku znají tolik odrůd mandarin, že sem musely být doveze

ny nejméně před tisíci lety. Do Evropy se mandarinka ve starověku a stře

dověku nejspíš vůbec nedostala. Až do konce 18. stol., kdy se pěstovala

v Khásii (hist. území v dnešní Bangladéši), nebyla nikde zaznamenána.

10 PĚSTUJEME CITRUSY V NAŠICH PODMÍNKÁCH


Evropané se postarali o rozšíření citrusů na další světadíly. První semena

citrusů přivezl do Ameriky (přesněji na Haiti) již Kryštof Kolumbus. Díky

kolonizačnímu úsilí byly v 17. stol. citrusy exportovány do jižní Afriky

a posléze i do Austrálie.

V Evropě se citrusy záhy staly velmi oblíbenými dekorativními rostlinami.

Avšak jejich pěstování komplikovaly chladné zimy. Proto se začala stavět

speciální pěstební zařízení, která měla citrusy ochránit před mrazy. Třeba

že počátky těchto snah můžeme vystopovat již v období antiky, skutečné

„skleníky“, nazývané oranžérie, svůj rozmach prožívaly až v období baro

ka. Tehdy si evropští šlechtici nechávali u svých sídel budovat stavby

s obrovskými okny, které byly využívány pro pěstování četných subtro

pických a tropických rostlin, především citrusů. Oranžérie byly v zimě

v případě potřeby vytápěny kamny. Pěstování okrasných citrusů se udrže

lo hlavně v Itálii, kde dodnes můžeme na mnoha historických místech

obdivovat nádherné sbírky. Nejvíce jich najdeme patrně v Toskánsku.

Bohatá tradice je zde úzce spjata se slavným rodem Medicejských, kteří si

citrusů vysoce cenili, a jako okrasné rostliny byly proto nedílnou součástí

zahrad jejich vil a paláců. Do dnešních dob se uchovala renesanční zahra

da ve Villa Castello dei Medici ve Florencii (obr. 1), kde nalezneme téměř

500 exemplářů okrasných citrusů. Některé z nich mají nemalou historic

kou hodnotu. Z majetku rodu Medicejských se dochovala i Boboliho zahra

da ve Florencii, která rovněž vlastní sbírku citrusů.

Významné oranžérie se nacházejí i v řadě dalších evropských zemí. K nej

krásnějším nepochybně patří zahrady ve Versailles. Na jejich vzniku se po

dílela Marie Medicejská, manželka francouzského krále Jindřicha IV. Oran

žérie však nalezneme i v Německu, v Rakousku je známá vídeňská zahrada

Belveder, opominout nelze oranžérii v londýnské Kew Garden či nizozem

skou oranžérii v Leidenu. V České republice se řadí k nejznámějším oranžérie

u Pražského hradu, na zámku v Českém Krumlově a řadě dalších zámků.

11Historie barveníStručná historie pěstování citrusů


2. Botanická charakteristika

Rod Citrus patří do čeledi Rutaceae (routovité), která zahrnuje přibližně

1700 převážně subtropických nebo tropických druhů. Z několika podčele

dí, z nichž největší význam pro nás má především Aurantioideae (citruso

vité), do které zařazujeme 33 rody, nás však zajímají jen blízce příbuzné:

Citrus, Fortunella, Poncirus, Microcitrus a Eremocitrus. Jednotlivé druhy a do

konce i rody jsou vzájemně více či méně spřízněny, což umožnilo vznik

velkého množství kříženců, resp. odrůd.

Na tomto místě by se slušelo také zmínit otázku názvosloví. Třebaže správ

ný český ekvivalent pro pojmenování rodu Citrus je citroník, běžně se pou

žívá de facto obecný (či spíše slangový) výraz citrus. Protože si však pod

pojmem citroník většinou představujeme konkrétní druh, používám pro

větší přehlednost v knize rovněž obecný pojem citrus. Ostatně celá syste

matika citrusů je dosud nejednotná a různí autoři vycházejí často z růz

ných pojmenování jednotlivých druhů. Přesto v zásadě existují dvě základ

ní klasifikace rodu Citrus, z nichž obvykle vycházíme, a to podle Swingleho

nebo Tanaky. Američan W. T. Swingle a Japonec T. Tanaka jsou dnes již

legendárními vědci, kteří zasvětili celý svůj život studiu citrusů. Po dlou

hou dobu spolu také spolupracovali. Zatímco však na členění podčeledi

Aurantioideae měli shodný názor, v klasifikaci samotného rodu Citrus se

ostře rozcházeli. Zatímco Swingle uznává pouze 16 druhů rodu Citrus,

Tanaka přiznává status druhu 159 citrusům. Přestože ve světě převládá

Swingleho členění, u nás je rozšířena především Tanakova klasifikace, kte

rá je mnohem podrobnější.

S výjimkou rodu Poncirus se jedná o stálezelené (rostliny vyměňují listy po

2–3 letech) trnité či beztrnné keře a stromy. V přírodě dosahují průměrné

výšky 5–15 m. Listy jsou jednoduché (výjimkou je Poncirus trifoliata a jeho

kříženci, jejichž listy bývají trojčetné), celokrajné, někdy zvlněné nebo

pokroucené. Řapíky mohou být bezkřídlé nebo s různě vyvinutým křídlem

až po široce křídlaté řapíky u paped. Velikost listů je značně proměnlivá

podle druhu, v průměru se pohybuje v rozmezí 6–18 cm. Známé jsou i čet

né panašované kultivary.

Aromatické květy vyrůstají na výhonech samostatně nebo ve shlucích.

Jsou většinou bílé, někdy nachově zbarvené, skládají se ze 3 až 5 kališních

a 4 až 8 korunních lístků. Kolem centrálního pestíku je uspořádáno něko

lik desítek tyčinek, z nichž se po dozrání uvolňuje žlutý pyl. I poměrně

malé květy některých druhů se vyznačují silnou, příjemnou vůní.

12 PĚSTUJEME CITRUSY V NAŠICH PODMÍNKÁCH


Plodem citrusu je zvláštní bobule nazývaná hesperidium. Na průřezu plodem jsou patrny následující tři oddíly: 1. Epikarp (flavedo) – zpravidla vrásčitý, mohutný, žlutě nebo oranžově

zbarvený. Je bohatý na siličnaté žlázy, obsahující aromatický vonný olej

složený z limonenu, citralu, pinenu a dalších složek. 2. Mezokarp (albedo) – bílý, houbovitý, těsně spojený s epikarpem tvoří

společně slupku (resp. kůru), která představuje asi 7 % hmoty z plodu.

Mezokarp obsahuje glykosidy, glukózu, organické kyseliny a další látky. 3. Endokarp – resp. vlastní dužnina, je rozdělen na několik segmentů, kte

ré obsahují semena různé velikosti. Tyto segmenty jsou tvořeny váčky

protáhlého tvaru, bohaté především na rozpustné cukry, významné

množství vitaminu C, pektin, vlákniny a různé organické kyseliny. Tvar plodů je velmi rozmanitý, stejně tak i velikost. Mohou být kulovité, obvejčité, hruškovité a různě protáhlé. Hmotnost pak kolísá od několika desítek gramů až po 4–5 kg těžké plody šedoků. Barva zralého oplodí se pohybuje od sytě zelené přes různé odstíny žluté a oranžové, někdy i s větším či menším náznakem červené pigmentace, až po červenou či sytě purpurovou. Barvu plodu ovlivňuje celá řada faktorů, zejména teploty při dozrávání. Podobně pestře jako oplodí může být zbarvena i šťavnatá dužnina. Chuť dužniny kolísá od kyselé, někdy i nahořklé, přes sladkokyselou až po mdle sladkou. Plody mohou být bezsemenné nebo obsahují jedno či více, až značné množství semen. Semena jsou často mnohozárodečná.

13Botanická charakteristika


3. Běžné a zajímavé druhy a odrůdy

 Citroník limonový – Citrus limon (obr. 2–15)

Citroník pravděpodobně pochází ze Střední Asie. Odtud se rozšířil do Indie

a dále na západ. Na rozšíření citroníku do středomořské oblasti měli patrně

značný vliv Arabové. Dnes je pěstován v mnoha tropických i subtropic

kých zemích. Citroníky vytvářejí obvykle stálezelené trnité keře nebo níz

ké široce rozvětvené stromy. Listy jsou většinou tmavozelené, eliptické.

Mladé listy i poupata mívají načervenalý nádech. Bílé, často narůžovělé

vonné květy jsou samosprašné. Většina odrůd kvete několikrát v roce nebo

i nepřetržitě – jsou remontantní. Plody mají typicky citronový tvar, jsou

eliptické až podlouhlé se zřetelnou špičkou nebo bradavkou, někdy i s dos

ti hlubokou brázdičkou. Silnější oplodí bývá světle zelené nebo žluté, vět

šinou hrbolaté, nesnadno loupatelné.

Citrony byly vždy ceněny především pro šťávu, jedinečnou svou kyselou

a současně i ostrou chutí. Obsahují vysoký podíl vitaminu C a pro výraz

nou chuť a vůni se využívají v cukrářství i v domácnostech. Ve starověku

byly však citroníky spíše než pro potravinářské účely pěstovány jako okras

né nebo medicinální. Dnes nenaleznete ve světě kuchyni, která by k pří

pravě pokrmů nevyužívala citronovou šťávu. Velmi populární je zejména

ve východním Středomoří a v Latinské Americe. Ze šťávy se vyrábějí nápo

je a využívá se i v kosmetickém průmyslu. Oplodí se kanduje, lisuje se z něj

cenný aromatický olej. Známá kyselina citronová se ale většinou vyrábí

levněji – synteticky.

 Citroník Meyerův – Citrus meyeri (obr. 16)

Pochází z Číny, odkud jej do USA v roce 1908 přivezl pracovník minister

stva zemědělství F. N. Meyer. Podobně jako jiné citroníky je remontantní,

tzn. plodí po celý rok. Kvůli vysoké plodnosti je vhodné násadu včas redu

kovat. Bílé, z vnějšku narůžovělé květy jsou poměrně velké a vonné. Tvar

plodů kolísá od vejčitého přes podlouhlý až téměř kulovitý, dosahují střed

ní velikosti cca 6–9 cm. Pro Meyerův citroník je typické, že plody z třetího

kvetení nedorostou do začátku zimování své velikosti, ale zežloutnou

a jsou již zralé. Ponecháme-li je přes zimu na stromku, na jaře znovu zeze

lenají a pokračují v růstu. V období zrání opět zežloutnou a v plné zralosti

dostane oplodí oranžovou barvu, ztrácí kyseliny a nabývá na sladkosti.

C. meyeri při nedostatku světla nebo při přemokření shazuje listy, vůči chla

du je však odolnější než obyčejný citroník. Vzhledem k jeho velké přizpů

sobivosti klimatu i prostředí je obzvláště vhodný pro naše podmínky,

14 PĚSTUJEME CITRUSY V NAŠICH PODMÍNKÁCH


15

zejména pro pěstování v bytech. Byly vyšlechtěny i bezvirózní klony, např.

varieta ‘Meyer improved’, která bohatě kvete i plodí. Její žlutooranžová

dužnina je šťavnatá a není tak ostře kyselá ve srovnání s jinými citroníky.

Odrůda ‘Improved Meyer’ toleruje pokles teploty až k –7 °C (zatímco běž

né druhy citroníků pouze okolo –2 °C).

 Citroník médský, cedrát – Citrus medica (obr. 17–19)

Cedráty se odedávna pěstovaly v Médii, v Persii a Palestině a jsou prvními

popsanými citrusy dovezenými do Evropy. Ve Středomoří se poprvé obje

vily patrně za Alexandra Velikého, jehož oddíly je přinesly na přelomu

3. stol. př. Kr. nejprve do Řecka a později na Egejské ostrovy. Podle jiných

názorů se cedráty dostaly do Itálie na přelomu 2. a 3. stol. prostřednictvím

helenizovaných Židů. Ti přinesli cedrát přímo do srdce římského světa jako

svůj náboženský symbol. Bůh totiž při odchodu Židů do země zaslíbené

údajně označil Mojžíšovi cedrát za jednu ze čtyř rostlin pro rituální účely

ve svátek sukkot. Mojžíš však zřejmě k tomuto účelu předepsal nejprve ced

rovou šišku – hadar (kedros v řečtině), a teprve když upadla v nemilost,

byla nahrazena cedrátem. Proto jej palestinští Řekové později nazvali

kedromelon („cedrové jablko“). Označení kedros bylo latinizováno jako

cedrus, z toho se později vyvinulo označení citrus a následně citron.

Cedrát je pomalu rostoucí keř nebo strom s nízkým větvením. Volně ros

toucí cedrát dosahuje výšky 2,4–4,5 m. Stálezelené listy jsou kopinaté,

oválné, velké, s krátkými řapíky bez křídel. Velké načervenalé květy výraz

ně voní, vyrůstají v trsech a kvetou po celý rok. Délka plodu kolísá od 9 do

30 cm. Hmotnost a tvar plodu závisí na kultivaru (kulovité, obvejčité,

hruškovité). Oplodí je masité, hladké nebo vrásčité a obsahuje četné silič

naté žlázky. Barva přechází od sytě zelené až smaragdové barvy do citro

nově žluté v plné zralosti.

Rozmnožování lze provádět vegetativním i generativním způsobem. Říz

kování bylo v minulosti velmi populární, dnes se ale jeví nepraktické. Přes

tože je úspěšnost vysoká, mívají řízkovanci slabší vzrůst, bývají náročnější

na kvalitu půdy a jsou velmi náchylní vůči chorobám. V současnosti má

proto přednost roubování. Roubovanci rychleji rostou a podle typu pod

nože jsou méně nároční na kvalitu půdy. Zajímavost představuje odrůda

‘Etrog’, která je určena pro náboženské účely, a nesmí být proto naočková

na ani naroubována.

Plody cedrátu zná většina běžných konzumentů spíše v jejich zpracované

podobě než v přírodní formě – typické silné oplodí je zpravidla kandová

no. Teprve kandované oplodí je dále využíváno ke kulinářským účelům.

Z cedrátů se rovněž vyrábějí zmrzliny, konzervy, marmelády a zavařeniny

a připravují likéry, punče, extrakty, sirupy a různé další nápoje.

Běžné a zajímavé druhy a odrůdy

+


Existuje velké množství odrůd cedrátu. Ze skupiny se sladkou dužninou je

nejznámější ‘Corsican’ (obr. 17). Také jeho původ je neznámý, ale předsta

vuje hlavní kultivar na Korsice. Je menšího vzrůstu, průměrně otrněný,

ojediněle nalezneme mohutné trny. Mladé výhonky nemívají červené

zabarvení. Plody elipsoidního nebo skoro vejčitého tvaru jsou na bázi vrás

čité. Žluté oplodí je silné, hrubé. Dužnina má sladkou chuť, je suchá až

křupavá, ve středu prázdná. Na zahraničních trzích není příliš vyhledá

vaný.

‘Etrog’, tzv. židovský cedrát, je hlavní kultivar pěstovaný v Izraeli. Stromy

jsou menšího vzrůstu, mají zaoblené listy vypouklé směrem ke stopce

a červené květy. Plody vřetenovitého tvaru se někdy podobají citronu,

obvykle s vyčnívajícím pupkem na vrcholu a často přetrvávající čnělkou.

Sklízí se plody menší nebo střední velikosti, pro rituální účely musí vážit

přibližně 142 g a nesmí mít podlouhlý tvar. Oplodí je hrubé, v plné zralosti

žluté, masité. Poměrně suchá a kyselá dužnina obsahuje četná semena.

Pokud není plod sklizen, pokračuje v růstu i několik let a dosahuje značné

velikosti.

Opravdovou raritou je odrůda ‘Buddhova ruka’ (obr. 19), popsaná jako

C. medica var. sarcodactylus. Typický plod se dělí do pěti nebo více prstovi

tých segmentů, takže připomíná lidskou ruku. Je poměrně velký, s hrubou

kůrou, dužniny obsahuje málo nebo žádnou a také semena nejsou obvykle

přítomna. Pěstuje se zejména v jihovýchodní Asii pro ozdobu a z nábo

ženských důvodů. V Číně je někdy kandován.

 Pomerančovník čínský, pomerančovník – Citrus sinensis

(obr. 20–29)

Pomerančovník představuje jeden z nejrozšířenějších světových citrusů.

Dnes už neznáme původní planou formu pomerančovníku, ale patrně

pochází z oblastí jižní Číny a severovýchodní Indie. Do středomořské

oblasti se dostal s italskými obchodníky kolem roku 1450 nebo s portugal

skými navigátory kolem roku 1500. Zprvu byl vysoce ceněn pro své medi

cinální využití, ale záhy si jej Evropané oblíbili pro chutné ovoce. Jeho

pěstování v oranžériích se rozšířilo po celé Evropě a v současnosti se pome

rančovníky staly nejběžněji pěstovaným ovocným stromem na světě.

Pomerančovník vytváří strom s kulovitou korunou vysoký průměrně

7,5 m. V mladém věku má často trny. Stálezelené listy jsou eliptického až

vejčitého tvaru. Řapíky listů mohou být mírně nebo nápadně křídlaté.

Sladce vonící bílé květy vyrůstají samostatně nebo ve shlucích. Plod je

kulovitý, zploštělý nebo i podlouhlý. Oplodí bývá žlutě až oranžově zbar

vené, u krvavých pomerančů přechází barva do šarlatově červených od

stínů. Žlutá, oranžová nebo rudá dužnina je velmi šťavnatá.

16 PĚSTUJEME CITRUSY V NAŠICH PODMÍNKÁCH


V současnosti známe velké množství odrůd. Z pěstitelského hlediska se

zpravidla dělí do čtyř skupin: na pomeranče žlutomasé (blondy), pigmen

tované (krvavé), pupečné a cukrové (bezkyselinné). Pupečné pomeranče

mají ve vrcholové části větší či menší pupek (navel) obrácený buď ven,

nebo dovnitř – v podstatě je to druhotný plod. Někdy se setkáme i s roz

dělením podle doby dozrávání. Pro nás je důležitý výběr odrůdy, přičemž

doba dozrávání představuje nejdůležitější faktor. Obecně lze říci, že pro

naše podmínky jsou nejvhodnější rané odrůdy. Z toho důvodu se snažíme

na jaře přiměřenou teplotou a závlahou přimět pomerančovníky k ranému

kvetení. Druhou možností jsou velmi pozdní odrůdy, u nichž při dozrává

ní plodů využijeme sluneční záření následujícího jara.

Pomerančovník je subtropický, nikoli tropický strom. Semenáče v plod

ném věku tolerují nižší teploty obvykle lépe než naroubované či naočko

vané odrůdy (ovšem některé podnože chladuvzdornost zvyšují). Pro kva

litní dozrání plodů je nutné dlouhé teplé období. Příliš vysoké teploty (nad

30 °C) však pomerančovník v době květu a násady plodů snáší špatně

a reaguje shazováním květů i plůdků. Nemá rád ani trvalé zamokření nebo

spodní vodu. Chladnější noci mu naopak, stejně jako ostatním citrusům,

prospívají.

Čerstvé plody jsou vhodné nejen pro přímou konzumaci, ale i do salátů,

zmrzlin, pohárů, koláčů a jiných dezertů, jako příloha k masu atd. Obsa

hují chutnou šťávu, hlavní složku mnoha druhů vyráběných šťáv. Kůra

i kousky pomerančů se kandují, nastrouhaná kůra se pro svou typickou

vůni často přidává do různých pokrmů. Z vrchní vrstvy oplodí pomerančů

se získává esenciální olej, ze spodní bílé vrstvy pektiny. Pomerančový esen

ciální olej se využívá při výrobě parfémů a mýdel. Žlutavé dřevo pomeran

čovníku nachází uplatnění při výrobě ozdobných předmětů, vycházkových

holí nebo nábytku.

 Mandarinkovník

Mandarinkovníky patří díky svým chutným plodům ke komerčně nejdů

ležitějším citrusům. Představují značně rozsáhlou a nesourodou skupinu

lišící se v řadě vlastností. Najdeme mezi nimi jak plody velikosti pingpon

gového míčku, tak velikosti pomeranče. Obecně mezi mandarinkovníky

řadíme citrusy se sladkými plody, které jsou určeny hlavně k přímé kon

zumaci. Chutné jsou ale i mražené nebo kompotované. Oplodí se zpravi

dla snadno loupe a většina komerčních odrůd bývá bezsemenná. Běžné

kultivary mandarin lze poměrně lehce pěstovat.

V současnosti předpokládáme, že mandariny pocházejí z oblasti jihový

chodní Asie a Filipín. Hojně se pěstují v Japonsku, jižní Číně a Indii. Za

hrnují celou řadu druhů a odrůd a některé variety se díky svým charakte

17Historie barveníBěžné a zajímavé druhy a odrůdy


ristickým vlastnostem postupně rozšířily i do západního světa. Zmíním

tedy základní druhy, se kterými se můžeme setkat.

 Mandarinkovník obecný – Citrus reticulata

Tento druh zahrnuje velkou skupinu mandarinkovníků, které jednoznač

ně nespadají pod jiné samostatně popsané druhy. V současnosti Citrus reti

culata představuje jeden ze tří druhů uznávaný Swinglem anebo 13 druhů

ze 14 popsaných Tanakou. Přirozenou oblastí výskytu je jihovýchodní Asie

a Filipíny, nicméně rozšířen je ve všech subtropických oblastech. Jak zařa

zení naznačuje, panuje uvnitř druhu značná variabilita co do vzhledu stro

mu i plodů. Mandarinkovník obecný je nízký subtropický až tropický

strom dorůstající maximálně do 8 m výšky, otrněný, s tenkými výhony.

Listy jsou široce nebo úzce kopinaté. Malé bílé květy se objevují jednotlivě

nebo ve shlucích v úžlabích listů. Plody zploštěle kulovitého nebo poloku

lovitého tvaru mají tenké a snadno loupatelné oplodí, v plné zralosti zbar

vené světle nebo šarlatově oranžově a sladkou oranžovou dužninu. Obsa

hují velký počet drobných semen, která jsou polyembryonická, na jednom

konci špičatá, na řezu zelená. Rostliny jsou spíše teplomilné, vhodné pro

pěstování v bytě.

Za zmínku stojí také dvě hlavní skupiny hybridů C. reticulata: tanžela

(C. reticulata x C. paradisi) a tangory (C. reticulata x C. sinensis), mezi nimiž

byla vyšlechtěna řada zajímavých kultivarů.

 Mandarinkovník unšiu, satsuma – Citrus unshiu (obr. 30)

Nemůžeme nezmínit mandarinkovník unšiu, představující velkou skupinu

asijského původu. Pochází ze subtropů, patrně z Japonska, kde vznikl při

bližně před 350 lety zřejmě jako náhodný semenáč kultivaru ‘Zairi’. Podle

jiných údajů má původ v Číně, odkud se dostal do Japonska a stal se nej

rozšířenějším komerčně pěstovaným citrusem. Japonský původ má také

název satsuma, dodnes používaný v některých zemích.

Mandariny unšiu se podle doby dozrávání nejčastěji rozdělují do čtyř sku

pin: velmi rané (goku wase), rané (wase), středně rané (futsu) a pozdní

(owari). Jak názvy napovídají, má toto dělení původ v Japonsku a je ve svě

tě běžně používáno. Mezi dobou dozrávání nejranějších a pozdních odrůd

mohou být až tři měsíce. V této skupině existuje velké množství celosvěto

vě rozšířených variet, které se od sebe liší často jen nepatrně tvarem, bar

vou, šťavnatostí, chutí, listy nebo vzrůstem.

Unšiu vytváří většinou pomalu rostoucí nízké keře nebo stromky s převis

lou, rozložitou korunou a větvemi bez trnů (známe však i rychle rostoucí

kultivary). Má protažené listy a poměrně velké bílé květy. Plody dorůstají

v průměru asi 70 mm a jsou zploštělé. Hladké a tenké oplodí se dobře lou

18 PĚSTUJEME CITRUSY V NAŠICH PODMÍNKÁCH


pe a rovněž segmenty dužniny lze snadno rozdělit. Sladkokyselá a velmi

chutná šťavnatá dužnina neobsahuje většinou semena. Pokud se vyskytu

jí, jsou polyembryonická. Plody dozrávají zpravidla do světle oranžové bar

vy, nicméně v plné zralosti podle konkrétní odrůdy kolísá od zelenooran

žové až do oranžovočervené. Plody se využívají především v čerstvém

stavu.

Unšiu patří k oblíbeným mandarinkovníkům, které se bez problémů při

způsobují našim podmínkám. Preferuje dobře osluněné stanoviště, toleru

je ale i mírné přistínění. Příliš stíněné stromy však mívají menší plody.

Vyznačuje se vysokou chladuvzdorností, v době dormance vydrží na vhod

né podnoži bez většího poškození mrazy až do –11 °C. Pro dobré nakvétá

ní je nutný zimní klid.

 Mandarinkovník středozemní – Citrus deliciosa

Protože tento velmi typický druh nenajdeme v Orientu, je pravděpodob

né, že pochází ze středozemní oblasti, téměř určitě pak z Itálie. Rodičovství

a způsob vzniku této mandariny zůstávají neznámé, vznikla patrně jako

náhodný semenáč variety mandariny čínského původu. Jde o téměř bez

trnný a pomalu rostoucí strom středního vzrůstu, s rozložitou až převislou

korunou a jemným, vrbovitým větvením. Listy má malé, úzce kopinaté,

typického vzhledu. Je odolný vůči chladu a nepříznivým podmínkám, ale

se silným sklonem ke střídavé plodnosti. Plody střední velikosti (5–6 cm)

jsou mírně zploštělé a obsahují četná drobná, kulovitá semena. Tenké

oplodí volně přiléhá, v plné zralosti je žlutooranžové. Dužnina je světle

oranžová, jemná, šťavnatá, příjemné chuti a aromatická.

Třebaže význam mandariny středozemní značně poklesl s šířením jiných

variet (zejména klementin), stále si udržuje na současném trhu své místo.

Výhodou je její odolnost vůči nepříznivým podmínkám prostředí, hlavně

vysokým teplotám a suchu. Často se také pěstuje jako okrasná rostlina.

Středozemní mandarinkovník však nikdy nedoznal většího významu v kon

zervárenském zpracování. Velký problém představuje především silný

sklon ke střídavé plodnosti a jemné oplodí navíc vyžaduje opatrnou mani

pulaci, takže ztráty vzniklé z poškození bývají veliké.

 Citroník Clementův, klementina – Citrus x clementina (obr. 31)

Klementina je nejrozšířenější středomořská mandarinka, z komerčního hle

diska velmi oblíbená. Tato vysoce důležitá severoafrická varieta vznikla

jako náhodný kříženec při pěstování semenáčů mandariny (pravděpodob

ně středozemní), vysetých otcem Clementem Rodierem v malé vesničce

nedaleko alžírského Oranu. Stromy středního vzrůstu vytvářejí košatou

kulovitou korunu s jemnými, vrbovitými a téměř beztrnnými větvemi.

19Historie barveníBěžné a zajímavé druhy a odrůdy




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.