načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pěšky mezi buddhisty a komunisty - Ladislav Zibura

  > > > > > Pěšky mezi buddhisty a komunisty  

Kniha: Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Autor:

Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně ...


Titul je skladem >10ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Brno
Vaše cena s DPH:  254
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9% 92%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 2 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2016-11-07
Počet stran: 296
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 294 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Umístění v žebříčku: 415. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Doporučená novinka pro týden: 2016-46
ISBN: 9788026505426
EAN: 9788026505426
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2016 - Cestopisy a reportáže".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ladislav Zibura - další tituly autora:
40 dní pěšky do Jeruzaléma (audiokniha) 40 dní pěšky do Jeruzaléma (audiokniha)
Zibura, Ladislav
Cena: 211 Kč
40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Zibura, Ladislav
Cena: 168 Kč
40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Zibura, Ladislav
Cena: 199 Kč
Pěšky mezi buddhisty a komunisty Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Zibura, Ladislav
Cena: 199 Kč
Pěšky mezi buddhisty a komunisty - audiokniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Zibura, Ladislav
Cena: 254 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Pěšky mezi buddhisty a komunisty" mají také často zájem o tyto tituly:
Krutá hra o tvé zdraví Krutá hra o tvé zdraví
Kašpar, Tomáš
Cena: 252 Kč
Aristokratka na koni Aristokratka na koni
Boček, Evžen
Cena: 213 Kč
Okamžiky štěstí Okamžiky štěstí
Hartl, Patrik
Cena: 267 Kč
Bábovky Bábovky
Třeštíková, Radka
Cena: 238 Kč
Dvě slova jako klíč -- Laskavá kniha o podivuhodných osudech dotýkajících se života Teodora D. Dvě slova jako klíč
Formánek, Josef
Cena: 196 Kč
Melouch Melouch
Viewegh, Michal
Cena: 248 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



Vitamin 2017-01-09 hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%
Po seznámení se s postavou L.Z. a jeho estrádami typu AZ kvíz a show Jana Krause jsem nevěnoval tomuto individuu nadále pozornost. Však jaké milé pak pro mě bylo zjištění, že toto zvířátko dokáže psát a - světe div se - naprosto skvěle! Jeho texty proložené vtípky, byť někdy jadrnými, jsou umě doplněny solidními otázkami lidství. Za mě velká pochvala a doporučení pro čtenáře, kteří se chtějí nejen pobavit, ale i zamyslet.
reagovat
 
strejda longas 2016-11-13 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
zibura je zacinajici fenomen a tahle jeho knizka je naprosta pecka. pokud nevite co dat nekomu pod stromecek, tak tahle knizka je idealni vanocni darek.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

208
kapacita plic. O dvě hodiny později už jsem se kochal výhledem na
nekonečné lesy pokrývající okolní vrcholky. Jejich plochu narušo­
vala jen občasná políčka, která svou izolovaností budila dojem, že
se na ně zemědělci mohou dostat jedině vrtulníkem. I takhle může
vypadat ta přelidněná Čína. Na kopci vedle mě zastavil vousatý mo­
torkář v  koženém oblečení a  naznačil, ať si přisednu na jeho stroj.
Když jsem spolujízdu odmítl, tak mi alespoň zazpíval. Po motivech
podobných činů jsem přestal pátrat už dávno, a tak mohu konstato­
vat jen to, že zpíval hezky.
Už dlouho chci navštívit nějakou velkolepou památku. Protože
se pohybuji v nezajímavých údolích, byla to představa dostatečně ne­
reálná na to, abych si ji mohl vysnít. Odpoledne se přede mnou zni­
čehonic zjevilo opevněné město z období dynastie Ming. O dynastii
Ming nic nevím, ale všechno pocházející z nějaké dynastie budí do­
jem exkluzivity. Město v 16. století vybudovala vojenská posádka a od
té doby se prakticky nezměnilo. Zůstalo zachované se všemi kamen­
nými domy, vysokými hradbami, dlážděnými ulicemi, vodním kaná­
lem uprostřed tržiště a husami proplétajícími se mezi turisty. Tedy –
předpokládám, že husy původní nebyly, ale v Číně je možné všechno.
Přelidněná Čína
Cesta Čínou nemusí znamenat to, že by člověk občas místo na asfalt omy­
lem šlápl na lidský trup. Velká přelidněná města se nacházejí jen na jiho­
východě země. Zbytek Číny je osídlen mnohem méně než Česká republi­
ka. A to statistiky neberou v potaz skutečnost, že průměrný Číňan zabere
výrazně méně prostoru než průměrný Evropan. Já sám procházím oblastí,
kde se vesnice nachází jen na každých pěti až deseti kilometrech. I proto se
občas musím spokojit jen s jedním obědem.





209
Město zůstalo nedobyto a opevnění nakonec překonaly až hordy čín­
ských turistů, o které tu nikdo nemá zájem. Místní v klidu sedí před
svými domy, pijí čaj, hrají karty a občas se nevlídně podívají na ten
poprask kolem. Stejná situace se opakuje od Paříže až po Rio – staro­
usedlíci by chtěli peníze z turistického ruchu, ale bez těch turistů. Je
mi jich trochu líto. Myslím, že třeba v případě Benátek by opravdu
bylo spravedlivé místním jen poslat peníze na účet a  nejezdit tam.
„Dobrý den, posílám peníze za dovolenou v Benátkách. Na fotogra­
fiích vypadaly krásně. Užili jsme si je mnohem víc než Baltské moře,
kam jsme opravdu jeli. Tam byla jenom zima a  Němci.“ Věřím, že
tuto průkopnickou myšlenku jednou uvedu v život. Po vzoru míst­
ních jsem se s jistou dávkou bezohlednosti prodíral mezi turisty, abych
v jedné z postranních uliček našel zapadlé bistro. Čínské znaky nejsou
nijak podobné jídlům, která zastupují, a  tak jsem odsouzen k  čistě
náhodným volbám. Nacházím v tom jisté zalíbení. Místo dlouhého
zkoumání jídelního lístku prostě ukážu na znaky, které vypadají nej­
chutněji. V případě, že jsou v bistru i jiní hosté, využiji k výběru je.
Prohlédnu si, co mají na talíři, občas i s dovolením ochutnám. Pak
ukážu na jídlo, které mě zaujalo nejvíc. Náhodný výběr se zdařil i ten­
tokrát – dostal jsem lahodné taštičky plněné masem. Svět byl krásný
a klidný. Přesněji řečeno, byl krásný a klidný až do večera.
Zrovna zapadalo slunce a  já šel spokojeně po silnici, posilněn
už druhou večeří u místních. Poslouchal jsem Toulky českou minu­
lostí a  nad vzrušujícím příběhem Emila Holuba se mi takřka tajil
dech. Od dveří osamělého domu na mě radostně zamával pán, který
se rozhodl cizinci poskytnout kompletní servis. Nejprve mě usadil
a natrhal mi tašku plnou broskví. Jeho osmiletá dcera mi pak přines­
la čaj. K naší veselé skupině se připojila její matka s překladačem na
telefonu. Právě ona rozbila dosud idylické setkání. Existuje mnoho
věcí, které od svého hostitele nechcete slyšet – a už vůbec ne v de­
vět večer. Troufám si však říct, že věta „počkej chvíli, policie už je na





210
cestě“, zobrazená na displeji telefonu, patří k tomu vůbec nejhorší­
mu. „No police, no police,“ začal jsem volat a  zběsile gestikuloval
rukama. Číňané moc rádi opakují to, co říkáte. „No police,“ volala
na mě dáma a od srdce se smála. Povzbudivé. Přirozeně mě napadlo,
že bych utekl. Představa policisty, který mě s baterkou v ruce nahání
v poli, mě ale usadila zpátky na stoličku.
Čekání jsem si ukrátil učebnicí angličtiny, která ležela na ku­
chyňském stole. V  anglicko­čínském slovníku v  jejím závěru jsem
se mezi dvěma stovkami slov snažil najít výrazy, které by mi mohly
pomoci při komunikaci s policistou. Houkající policejní auto před
domem zastavilo o půlhodinu později. Protože už byla tma, působil
jeho maják ještě efektněji než obvykle. Policista anglicky přiroze­
ně neuměl ani slovo. Bylo mi jasné, že existují jen dvě možnosti –
buď mu vysvětlím, co tady dělám, nebo odjedu s  ním. Podal jsem
mu svůj červený pas (to je tu výhoda, protože vypadá trochu jako
stranická knížka) a naznačil, že vše vysvětlím. Předsíň venkovského
domu se změnila v jeviště a já zahájil divadelní představení. V sázce
nebylo nic menšího než má svoboda. Rozhodl jsem se pantomimic­
ky ilustrovat jeden poutnický den. Lehl jsem si na zem, probudil se
a začal chodit po místnosti. V jednom rohu bylo Chengdu, v dru­
hém Xi’an. Na cestě jsem mával čínskou vlaječkou a zdravil se s ne­
viditelnými domorodci. Poobědval jsem u jedné z rodin. Pak přišel
večer, já se omyl v sudu a rozložil si spacák do trávy. U všeho jsem
opakoval obě čínská slova, která znám  – „dobrý den“ a  „děkuji“.
Policista se tvářil spokojeně a dokonce se i zasmál. Pak jsem mu na
notebooku ukázal složku pečlivě vybraných fotografií „China Walk“.
Fotografie z muzea kulturní revoluce, plakát Mao Ce­tunga, obědy
u rodin, budovatelské mozaiky a pár snímků krajiny.
Policista brzy pochopil, že nic nepotřebuji a neznamenám žád­
né riziko. Naše loučení bylo takřka dojemné. Muž zákona se vyfo­
til se mnou a já se na oplátku vyfotil s ním. Ještě než nastoupil do





211
auta, poplácal mě po rameni a ukázal na dům lidí, kteří ho zavola­
li. „Home,“ vzpomněl si po chvíli na anglické slovo, naznačil spaní
a odjel. Zda mě ti lidé před příjezdem policisty chtěli ubytovat, nebo
ne, netuším. Každopádně jsem o půl hodiny později v jejich domě
jedl nudle a  pil pivo. U  večeře jsem se stal svědkem velmi zvláštní
scény. Když jedno z dětí upustilo na zem kus hovězího, žena ho zača­
la bít přes ruce s brutalitou vězeňského dozorce. Pak si všimla, že na
ni zírám s otevřenými ústy, a tak dítě zavlekla do vedlejší místnosti,
odkud se ještě dobrých pět minut ozývaly rány a křik. Z neurotičky
šla taková hrůza, že jsem hůlkami nikdy nejedl způsobněji než toho
večera. Bál jsem se, aby mě taky nepotrestala. Když se mi v noci chtě­
lo na záchod, raději jsem se spokojil s plastovou láhví. Abych týrané
dítě pomstil, láhev jsem ráno nechal na židli.
Podléhám kouzlu romantiky
Název kapitoly je jen trik. Na úvod bych rád promluvil o jedné ope­
raci, která proběhla u hysterické paní doma. Při rutinní večerní ob­
hlídce puchýřů jsem totiž zjistil, že mi v jednom z nich následkem
Jak vyzrát na puchýře
Puchýře jsem vždy pečlivě podlepoval, nepropichoval, mazal speciálním
gelem, několikrát denně umýval a  zahrnoval péčí hraničící s  mateřskou
láskou. Puchýřům se v takovém prostředí dařilo a vesele se rozmnožovaly
dál. Tentokrát jsem zvolil opačnou strategii, která se konečně ukázala jako
funkční – puchýře velkopansky ignoruji. Má chodidla se změnila v nehos­
tinnou měsíční krajinu a malých příživníků skutečně ubylo. Těm stávajícím
se daří velmi špatně a nebolí.
















       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.