načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pěšky mezi buddhisty a komunisty - Ladislav Zibura

Kniha: Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Autor:

Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. „Ten svět z televize tam někde venku je. Jen si pro něj musíš ...
Titul je skladem >5ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  266
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
11%
naše sleva
8,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9%hodnoceni - 84.9% 92%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 2 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2016-11-07
Počet stran: 296
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 294 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026505426
EAN: 9788026505426
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2016 - Cestopisy a reportáže".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. „Ten svět z televize tam někde venku je. Jen si pro něj musíš dojít pěšky.“ Takové je motto prince Ládíka, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už excentrický poutník zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život, nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Ziburův příběh je svědectvím o lehkosti a nadhledu, s nimiž jde ke světu přistupovat. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu, která se náhodou stala bestsellerem. Teď se nechal přemluvit, ať napíše i druhou. O čem to je: Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Komu to můžu koupit: Všem dobrým lidem se smyslem pro špatný humor. Co se mi na tom může líbit: Dobrodružství, vtip a vkusné ilustrace. Jak to skončí: Nijak, pořád jenom chodí.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ladislav Zibura - další tituly autora:
40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Zibura, Ladislav
Cena: 222 Kč
40 dní pěšky do Jeruzaléma (audiokniha) 40 dní pěšky do Jeruzaléma (audiokniha)
Zibura, Ladislav
Cena: 222 Kč
40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Zibura, Ladislav
Cena: 159 Kč
40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Zibura, Ladislav
Cena: 177 Kč
Pěšky mezi buddhisty a komunisty Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Zibura, Ladislav
Cena: 177 Kč
Pěšky mezi buddhisty a komunisty Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Zibura, Ladislav
Cena: 150 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Pěšky mezi buddhisty a komunisty" mají také často zájem o tyto tituly:
Krutá hra o tvé zdraví Krutá hra o tvé zdraví
Kašpar, Tomáš
Cena: 239 Kč
Melouch Melouch
Viewegh, Michal
Cena: 248 Kč
Aristokratka na koni Aristokratka na koni
Boček, Evžen
Cena: 228 Kč
Okamžiky štěstí Okamžiky štěstí
Hartl, Patrik
Cena: 281 Kč
Bábovky Bábovky
Třeštíková, Radka
Cena: 266 Kč
Dvě slova jako klíč -- Laskavá kniha o podivuhodných osudech dotýkajících se života Teodora D. Dvě slova jako klíč
Formánek, Josef
Cena: 207 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



Vitamin 2017-01-09 hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%hodnoceni - 80%
Po seznámení se s postavou L.Z. a jeho estrádami typu AZ kvíz a show Jana Krause jsem nevěnoval tomuto individuu nadále pozornost. Však jaké milé pak pro mě bylo zjištění, že toto zvířátko dokáže psát a - světe div se - naprosto skvěle! Jeho texty proložené vtípky, byť někdy jadrnými, jsou umě doplněny solidními otázkami lidství. Za mě velká pochvala a doporučení pro čtenáře, kteří se chtějí nejen pobavit, ale i zamyslet.
reagovat
 
strejda longas 2016-11-13 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
zibura je zacinajici fenomen a tahle jeho knizka je naprosta pecka. pokud nevite co dat nekomu pod stromecek, tak tahle knizka je idealni vanocni darek.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

208
kapacita plic. O dvě hodiny později už jsem se kochal výhledem na
nekonečné lesy pokrývající okolní vrcholky. Jejich plochu narušo­
vala jen občasná políčka, která svou izolovaností budila dojem, že
se na ně zemědělci mohou dostat jedině vrtulníkem. I takhle může
vypadat ta přelidněná Čína. Na kopci vedle mě zastavil vousatý mo­
torkář v  koženém oblečení a  naznačil, ať si přisednu na jeho stroj.
Když jsem spolujízdu odmítl, tak mi alespoň zazpíval. Po motivech
podobných činů jsem přestal pátrat už dávno, a tak mohu konstato­
vat jen to, že zpíval hezky.
Už dlouho chci navštívit nějakou velkolepou památku. Protože
se pohybuji v nezajímavých údolích, byla to představa dostatečně ne­
reálná na to, abych si ji mohl vysnít. Odpoledne se přede mnou zni­
čehonic zjevilo opevněné město z období dynastie Ming. O dynastii
Ming nic nevím, ale všechno pocházející z nějaké dynastie budí do­
jem exkluzivity. Město v 16. století vybudovala vojenská posádka a od
té doby se prakticky nezměnilo. Zůstalo zachované se všemi kamen­
nými domy, vysokými hradbami, dlážděnými ulicemi, vodním kaná­
lem uprostřed tržiště a husami proplétajícími se mezi turisty. Tedy –
předpokládám, že husy původní nebyly, ale v Číně je možné všechno.
Přelidněná Čína
Cesta Čínou nemusí znamenat to, že by člověk občas místo na asfalt omy­
lem šlápl na lidský trup. Velká přelidněná města se nacházejí jen na jiho­
východě země. Zbytek Číny je osídlen mnohem méně než Česká republi­
ka. A to statistiky neberou v potaz skutečnost, že průměrný Číňan zabere
výrazně méně prostoru než průměrný Evropan. Já sám procházím oblastí,
kde se vesnice nachází jen na každých pěti až deseti kilometrech. I proto se
občas musím spokojit jen s jedním obědem.





209
Město zůstalo nedobyto a opevnění nakonec překonaly až hordy čín­
ských turistů, o které tu nikdo nemá zájem. Místní v klidu sedí před
svými domy, pijí čaj, hrají karty a občas se nevlídně podívají na ten
poprask kolem. Stejná situace se opakuje od Paříže až po Rio – staro­
usedlíci by chtěli peníze z turistického ruchu, ale bez těch turistů. Je
mi jich trochu líto. Myslím, že třeba v případě Benátek by opravdu
bylo spravedlivé místním jen poslat peníze na účet a  nejezdit tam.
„Dobrý den, posílám peníze za dovolenou v Benátkách. Na fotogra­
fiích vypadaly krásně. Užili jsme si je mnohem víc než Baltské moře,
kam jsme opravdu jeli. Tam byla jenom zima a  Němci.“ Věřím, že
tuto průkopnickou myšlenku jednou uvedu v život. Po vzoru míst­
ních jsem se s jistou dávkou bezohlednosti prodíral mezi turisty, abych
v jedné z postranních uliček našel zapadlé bistro. Čínské znaky nejsou
nijak podobné jídlům, která zastupují, a  tak jsem odsouzen k  čistě
náhodným volbám. Nacházím v tom jisté zalíbení. Místo dlouhého
zkoumání jídelního lístku prostě ukážu na znaky, které vypadají nej­
chutněji. V případě, že jsou v bistru i jiní hosté, využiji k výběru je.
Prohlédnu si, co mají na talíři, občas i s dovolením ochutnám. Pak
ukážu na jídlo, které mě zaujalo nejvíc. Náhodný výběr se zdařil i ten­
tokrát – dostal jsem lahodné taštičky plněné masem. Svět byl krásný
a klidný. Přesněji řečeno, byl krásný a klidný až do večera.
Zrovna zapadalo slunce a  já šel spokojeně po silnici, posilněn
už druhou večeří u místních. Poslouchal jsem Toulky českou minu­
lostí a  nad vzrušujícím příběhem Emila Holuba se mi takřka tajil
dech. Od dveří osamělého domu na mě radostně zamával pán, který
se rozhodl cizinci poskytnout kompletní servis. Nejprve mě usadil
a natrhal mi tašku plnou broskví. Jeho osmiletá dcera mi pak přines­
la čaj. K naší veselé skupině se připojila její matka s překladačem na
telefonu. Právě ona rozbila dosud idylické setkání. Existuje mnoho
věcí, které od svého hostitele nechcete slyšet – a už vůbec ne v de­
vět večer. Troufám si však říct, že věta „počkej chvíli, policie už je na





210
cestě“, zobrazená na displeji telefonu, patří k tomu vůbec nejhorší­
mu. „No police, no police,“ začal jsem volat a  zběsile gestikuloval
rukama. Číňané moc rádi opakují to, co říkáte. „No police,“ volala
na mě dáma a od srdce se smála. Povzbudivé. Přirozeně mě napadlo,
že bych utekl. Představa policisty, který mě s baterkou v ruce nahání
v poli, mě ale usadila zpátky na stoličku.
Čekání jsem si ukrátil učebnicí angličtiny, která ležela na ku­
chyňském stole. V  anglicko­čínském slovníku v  jejím závěru jsem
se mezi dvěma stovkami slov snažil najít výrazy, které by mi mohly
pomoci při komunikaci s policistou. Houkající policejní auto před
domem zastavilo o půlhodinu později. Protože už byla tma, působil
jeho maják ještě efektněji než obvykle. Policista anglicky přiroze­
ně neuměl ani slovo. Bylo mi jasné, že existují jen dvě možnosti –
buď mu vysvětlím, co tady dělám, nebo odjedu s  ním. Podal jsem
mu svůj červený pas (to je tu výhoda, protože vypadá trochu jako
stranická knížka) a naznačil, že vše vysvětlím. Předsíň venkovského
domu se změnila v jeviště a já zahájil divadelní představení. V sázce
nebylo nic menšího než má svoboda. Rozhodl jsem se pantomimic­
ky ilustrovat jeden poutnický den. Lehl jsem si na zem, probudil se
a začal chodit po místnosti. V jednom rohu bylo Chengdu, v dru­
hém Xi’an. Na cestě jsem mával čínskou vlaječkou a zdravil se s ne­
viditelnými domorodci. Poobědval jsem u jedné z rodin. Pak přišel
večer, já se omyl v sudu a rozložil si spacák do trávy. U všeho jsem
opakoval obě čínská slova, která znám  – „dobrý den“ a  „děkuji“.
Policista se tvářil spokojeně a dokonce se i zasmál. Pak jsem mu na
notebooku ukázal složku pečlivě vybraných fotografií „China Walk“.
Fotografie z muzea kulturní revoluce, plakát Mao Ce­tunga, obědy
u rodin, budovatelské mozaiky a pár snímků krajiny.
Policista brzy pochopil, že nic nepotřebuji a neznamenám žád­
né riziko. Naše loučení bylo takřka dojemné. Muž zákona se vyfo­
til se mnou a já se na oplátku vyfotil s ním. Ještě než nastoupil do





211
auta, poplácal mě po rameni a ukázal na dům lidí, kteří ho zavola­
li. „Home,“ vzpomněl si po chvíli na anglické slovo, naznačil spaní
a odjel. Zda mě ti lidé před příjezdem policisty chtěli ubytovat, nebo
ne, netuším. Každopádně jsem o půl hodiny později v jejich domě
jedl nudle a  pil pivo. U  večeře jsem se stal svědkem velmi zvláštní
scény. Když jedno z dětí upustilo na zem kus hovězího, žena ho zača­
la bít přes ruce s brutalitou vězeňského dozorce. Pak si všimla, že na
ni zírám s otevřenými ústy, a tak dítě zavlekla do vedlejší místnosti,
odkud se ještě dobrých pět minut ozývaly rány a křik. Z neurotičky
šla taková hrůza, že jsem hůlkami nikdy nejedl způsobněji než toho
večera. Bál jsem se, aby mě taky nepotrestala. Když se mi v noci chtě­
lo na záchod, raději jsem se spokojil s plastovou láhví. Abych týrané
dítě pomstil, láhev jsem ráno nechal na židli.
Podléhám kouzlu romantiky
Název kapitoly je jen trik. Na úvod bych rád promluvil o jedné ope­
raci, která proběhla u hysterické paní doma. Při rutinní večerní ob­
hlídce puchýřů jsem totiž zjistil, že mi v jednom z nich následkem
Jak vyzrát na puchýře
Puchýře jsem vždy pečlivě podlepoval, nepropichoval, mazal speciálním
gelem, několikrát denně umýval a  zahrnoval péčí hraničící s  mateřskou
láskou. Puchýřům se v takovém prostředí dařilo a vesele se rozmnožovaly
dál. Tentokrát jsem zvolil opačnou strategii, která se konečně ukázala jako
funkční – puchýře velkopansky ignoruji. Má chodidla se změnila v nehos­
tinnou měsíční krajinu a malých příživníků skutečně ubylo. Těm stávajícím
se daří velmi špatně a nebolí.
















       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist