načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Peruánské postřehy - Doc. Otto Horský

Peruánské postřehy

Elektronická kniha: Peruánské postřehy
Autor:

Nejvýraznější cestovatelskou osobností, která poznávala Peru a Bolívii ve druhé polovině 20. století byl Václav Šolc (1919 – 1995), ředitel Náprstkova muzea v Praze. V první ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy hned
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 93
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-4939-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nejvýraznější cestovatelskou osobností, která poznávala Peru a Bolívii ve druhé polovině 20. století byl Václav Šolc (1919 – 1995), ředitel Náprstkova muzea v Praze. V první polovině 60. let pobýval na jezeře Titicaca, v polovině 70. let cestoval jádrem inckého impéria a s autorem Peruánských postřehů se tam setkal. Mimo jiné právě osobnosti Václava Šolce a Miloslava Stingla (1930) proponují autora a jeho Peruánské postřehy s obecným zájmem české a slovenské společnosti o původní kultury andských zemí. Všem učarovala Latinská Amerika. Pokusili se, a to úspěšně, uskutečnit své představy: navštívit, poznat a popsat pro Evropana vzdálené prostory. V těchto souvislostech přinášejí Otto Horského „Peruánské postřehy“ svědectví o kontinuitě českého zájmu o mimoevropský kulturní odkaz na příkladu Jižní Ameriky. Pro zájemce o dějiny československé hospodářské politiky vůči Latinské Americe jsou na příkladu Peru zajímavé a přínosné autorovy informace týkající se československých aktivit v andské oblasti.

Zařazeno v kategoriích
Doc. Otto Horský - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Peruánské postřehy

Text © Otto Horský, 2004

www.horsky.estranky.cz

Foto © Otto Horský

© Otto Horský, Martina Nováková, 2004

© Český cestovatel v Peru, Ivo Barteček, 2004

1. vydání jako e-kniha © Lukáš Vik, 2015

ISBN PDF formátu: 978-80-87749-39-5 (PDF)

Konverze do elektronických formátů:

grafik a webdesignér Lukáš Vik

www.lukasvik.cz


6 7

Předmluva

Bylo to někdy na jařečtyřiasedmdesátého roku, když se mě

předseda Českého geologického

úřadu zeptal, spíše jen tak mezi

řečí, co bych říkal práci v Peru.

Ještě jsem nestačil ani nasucho

polknout a on již dodával: „Dělal

bys v Limě vedoucího našítechnické kanceláře“.

Patřím mezi lidi, kteří pojali

přání pracovat v zahraničí již

během svých inženýrsko-geologických studií. Musím přiznat,

že se mi v tom směru štěstí stále

vyhýbalo.

Nejméně patnáctkrát tovypadalo velmi nadějně, vždy však z výjezdu sešlo. Jednou

scházely peníze, jindy na poslední chvíli odřeklzahraniční partner. Byly také případy, kdy se termín odjezdu

stále posouval z důvodů nedostatečné připravenosti na

té či na oné straně, až nakonec z akce sešlo. S každým

dalším návrhem jsem byl skeptičtějším. Po čtrnáctiletech soustavné práce jsem byl pravděpodobně nejlépe

připraveným zahraničním expertem. Leč tentokrát jsem

s úsudkem, že jsem se připravoval na práci v zahraničí

zbytečně, přece jen posečkal. Ze sdělení předsedy totiž

vyšlo najevo, že již mají připraveno několik odborníků

a chybí jim pouze vedoucí technické kanceláře.

Původním plánem v Peru bylo založení smíšené důlní

společnosti. Po čtyřletém zvažování však zvítězil záměr

vytvořit v Peru první československou technickoukancelář v zahraničí, která by poskytovala technické služby

V některých

částech inckého

impéria byl

povolen

společný život

manželství na

zkoušku. Pokud

experiment

selhal, pár se

bez problému

rozešel

a narozené děti

vychovávala

matka a její

rodina.

(Novomanželé

na svatebním

loži.) 9 a poradenskou činnost bez úplaty s cílem získáváníkontraktů. Bylo zapotřebí pouze schválení naší vlády.

Byl to velmi zajímavý nápad a podle mého názoru

rovněž perspektivní. Pro všechny případy jsem přikývl,

i když se mi zdálo absurdní, proč bych měl být vybrán právě já, když ke schválení chybí jen několik dnů

a ostatní kandidáty do technické kanceláře připravovali

na tuto práci několik roků.

Jaké bylo moje překvapení, když zanedlouho volali

z Českého geologického úřadu v Praze, že jsem byl

schválen do nové funkce. Mám se prý ihned začítpřipravovat, neboť odletím do Limy jako první a ti ostatnípoletí až na můj pokyn, a to podle dalších potřeb technické

kanceláře.

Měl jsem půl roku na přípravu toho, s čím byli ostatní

pracovníci seznámeni dva až čtyři roky předem.Nedostatek času byl přímo zoufalý. Jednak jsem musel doodjezdu urychleně dokončit všechny úkoly, na nichž jsem

se jako jeden z vedoucích pracovníků Geotestu Brnopodílel, jednak musely být vyřízeny složité pasové a vízové

formality. Během těchto několika málo měsíců mě také

čekalo osm náročných zkoušek v Institutu zahraničního

obchodu. Nešlo o prokázání mých odborných znalostí

z oboru, ale především o vědomosti ze zahraničněobchodní praxe. A samozřejmě i ze španělštiny.

Když jsem v listopadu čtyřiasedmdesátého roku udělal

závěrečnou souhrnnou zkoušku ze znalostílatinskoamerických reálií, myslel jsem, že jsem to nejobtížnější již

zvládnul. Jenže opravdu náročná práce mě teprve čekala.

Stručně řečeno – musel jsem navrhnout činnost budoucí

technické kanceláře v Limě. Taková československákancelář zatím nikde v zahraničí neexistovala, a tak chyběly

zkušenosti, o které bych se mohl opřít. Jistě, některézáadní státy již podobnou obchodní strategii s úspěchem

uplatňovaly, dokonce i v Peru, ale k těmto informacím

jsem neměl přístup. Nečekalo na mne jen vybudování

pracoviště, úkol velmi složitý a náročný, ale hlavnímcílem měl byl obchodní přínos pro naši republiku. Měl jsem

dosáhnout se svými spolupracovníky toho, abychom na

základě našich odborných znalostí z různých oborůzískali důvěru Peruánců natolik, aby s Československem

postupně podepsali dohody o poskytování technických

konzultací a služeb za úplatu. Tím by se investice do

technické kanceláře začaly vracet. A nejen to, kancelář se

měla stát rovněž garantem rozvoje oboustrannévědecko-technické spolupráce. Měla se spolupodílet na osvětové

činnosti při propagaci Československa v Peru a býtzárukou rozvoje vzájemných styků kulturních a politických.

Připravoval jsem se také na to, že budu v Limě a v dalších

městech Peru pořádat výstavy, přednášet na univerzitách,

hovořit o Československu v televizi či v rozhlase. Jako

přidělenec obchodního oddělení v diplomatické funkci

jsem měl mít na starosti i propagaci československých

výrobků. Bylo mi jasné, že můj pracovní den, alespoň

prvních několik měsíců, potrvá od rána do večera, čipřesněji řečeno dlouho do noci.

S nadšením a odvahou jsem jednoho prosincového dne

roku 1974 se svou rodinou nastupoval v Praze-Ruzyni

do letadla. V mých zavazadlech nechyběl fotoaparát,

geologický kompas, geologické kladívko a poznámkové

bloky. Začaly vznikat Peruánské postřehy.

Leden 2004


8 9

a poradenskou činnost bez úplaty s cílem získáváníkontraktů. Bylo zapotřebí pouze schválení naší vlády.

Byl to velmi zajímavý nápad a podle mého názoru

rovněž perspektivní. Pro všechny případy jsem přikývl,

i když se mi zdálo absurdní, proč bych měl být vybrán právě já, když ke schválení chybí jen několik dnů

a ostatní kandidáty do technické kanceláře připravovali

na tuto práci několik roků.

Jaké bylo moje překvapení, když zanedlouho volali

z Českého geologického úřadu v Praze, že jsem byl

schválen do nové funkce. Mám se prý ihned začítpřipravovat, neboť odletím do Limy jako první a ti ostatnípoletí až na můj pokyn, a to podle dalších potřeb technické

kanceláře.

Měl jsem půl roku na přípravu toho, s čím byli ostatní

pracovníci seznámeni dva až čtyři roky předem.Nedostatek času byl přímo zoufalý. Jednak jsem musel doodjezdu urychleně dokončit všechny úkoly, na nichž jsem

se jako jeden z vedoucích pracovníků Geotestu Brnopodílel, jednak musely být vyřízeny složité pasové a vízové

formality. Během těchto několika málo měsíců mě také

čekalo osm náročných zkoušek v Institutu zahraničního

obchodu. Nešlo o prokázání mých odborných znalostí

z oboru, ale především o vědomosti ze zahraničněobchodní praxe. A samozřejmě i ze španělštiny.

Když jsem v listopadu čtyřiasedmdesátého roku udělal

závěrečnou souhrnnou zkoušku ze znalostílatinskoamerických reálií, myslel jsem, že jsem to nejobtížnější již

zvládnul. Jenže opravdu náročná práce mě teprve čekala.

Stručně řečeno – musel jsem navrhnout činnost budoucí

technické kanceláře v Limě. Taková československákancelář zatím nikde v zahraničí neexistovala, a tak chyběly

zkušenosti, o které bych se mohl opřít. Jistě, některézáadní státy již podobnou obchodní strategii s úspěchem

uplatňovaly, dokonce i v Peru, ale k těmto informacím

jsem neměl přístup. Nečekalo na mne jen vybudování

pracoviště, úkol velmi složitý a náročný, ale hlavnímcílem měl byl obchodní přínos pro naši republiku. Měl jsem

dosáhnout se svými spolupracovníky toho, abychom na

základě našich odborných znalostí z různých oborůzískali důvěru Peruánců natolik, aby s Československem

postupně podepsali dohody o poskytování technických

konzultací a služeb za úplatu. Tím by se investice do

technické kanceláře začaly vracet. A nejen to, kancelář se

měla stát rovněž garantem rozvoje oboustrannévědecko-technické spolupráce. Měla se spolupodílet na osvětové

činnosti při propagaci Československa v Peru a býtzárukou rozvoje vzájemných styků kulturních a politických.

Připravoval jsem se také na to, že budu v Limě a v dalších

městech Peru pořádat výstavy, přednášet na univerzitách,

hovořit o Československu v televizi či v rozhlase. Jako

přidělenec obchodního oddělení v diplomatické funkci

jsem měl mít na starosti i propagaci československých

výrobků. Bylo mi jasné, že můj pracovní den, alespoň

prvních několik měsíců, potrvá od rána do večera, čipřesněji řečeno dlouho do noci.

S nadšením a odvahou jsem jednoho prosincového dne

roku 1974 se svou rodinou nastupoval v Praze-Ruzyni

do letadla. V mých zavazadlech nechyběl fotoaparát,

geologický kompas, geologické kladívko a poznámkové

bloky. Začaly vznikat Peruánské postřehy.

Leden 2004


10 11

Trocha geografie

Peru (República Perú) seroz

kládá na ploše 1 285 215 km

2

a je

co do rozlohy třetí největší zemí

Latinské Ameriky. Leží na po

břeží Tichého oceánu a sousedí

s Ekvádorem, Kolumbií, Brazílií,

Bolívií a Chile. Délka peruán

ského pobřeží měří 2 480 km,nej

delší suchozemská hranice sBra

zílií má 2 995 km. Území Peru

je rozděleno do tří geograficky

odlišných oblastí: costa, sierra,

selva. Přes rozlohu zeměnepře

sahoval počet obyvatel vsedm

desátých letech minulého století

15 miliónů.

To jsou ty nejzákladnější údaje, které můžeme vy

číst z kterékoli učebnice zeměpisu. Stačí jen dodat, že

hlavním městem Peru je Lima, která v posledních letech

zaznamenala výrazný hospodářský vzestup a i co do

počtu obyvatelstva patří k největším městům Latinské

Ameriky.

Příroda byla k Peru štědrá a obdařila zemi různorodou

a atraktivní krajinou. Pobřežní pás široký 40 až 80 km,

zvaný costa, se táhne v délce 2 600 km podél Pacifiku

a má polopouštní až pouštní charakter. Kamenité pláně

s písečnými dunami připomínají Saharu, zatímco údolí

řek, stékajících se Západních And k Pacifiku, proměňují

poušť v kvetoucí zahradu.

Naprostým kontrastem je oblast zvaná sierra, která se

rozprostírá především v západní a jižní části Peru.Pro

jíždíme-li Andami, dojmy se střídají. V nižších částech,

v malebných zelených údolích, nejsme daleko odpřed

stavy Beskyd či Oravské Magury, ve vyšších polohách

jako bychom se ocitli v Tatrách. Až na to, že nad těmito

pomyslnými Tatrami se tyčí neproniknutelní horštíveli

káni se zasněženými vrcholky a s nejvyšší horouHuas

caránem (6 768 m).

Třetí geografickou oblastí je selva, zahrnující vý

chodní a severovýchodní část Peru. Je to Amazonie,

tedy oblast povodí řeky Amazonky, pokrytá většinou

hustým tropickým pralesem a bažinami, skrývající dosud

nejedno tajemství. Nemám na mysli zatím neobjevené

indiánské kmeny či kultury, ale zejména nerostnébo

hatství, především ropu. Ta byla vždy předmětem svárů

a mnoha mezinárodních jednání o hranicích sesoused

ními státy a stála u mnoha významných společenských

a politických událostí. Od konce šedesátých let začal stát

provádět cílený průzkum ropných nalezišť a měl jsem

příležitost se s touto problematikou během svého pobytu

v Peru blíže seznámit.

Selva tvoří 62 % území Peru. Je však velmi řídce

osídlena a žije zde pouze 10 % obyvatelstva, převážně

indiánského. Tato oblast, ač dosud nejméně hospodářsky

významná, má velké perspektivy. Kromě ropy se stalo

významným obchodním artiklem dřevo. Sláva Iquitos

a Pucalpy z období kaučukové horečky však bude těžko

kdy překonána.

Peru leží v tropickém pásmu, od rovníku až po 18°

jižní šířky. Klima je velmi různorodé. Costa má teplé

podnebí a zejména Lima je charakteristická tím, že

zde takřka neprší. V dubnu 1975 během mého prvního

pobytu v Peru zde asi hodinu mírně pršelo a prý to

byl nejvydatnější déšť za posledních deset let. Teplota

poklesla na 16–18 °C. Denní tisk se ihned předháněl

v předpovědích, že toho roku bude nejtužší zima v tomto

století a spekulovalo se dokonce i se zemětřesením. Jinak

V inckém

impériu neměli

poddaní právo

na vzdělávání

a školy

navštěvovaly

pouze děti

z vládnoucí

vrstvy.

Ostatní děti

měly povinnost

naučit se od

svých rodičů

pracovat na

poli, popřípadě

vykonávat

řemeslné

činnosti.

(„... člověk se

naučil stavět

pevné domy,

tkát a příst.“)


10 11

Trocha geografie

Peru (República Perú) seroz

kládá na ploše 1 285 215 km

2

a je

co do rozlohy třetí největší zemí

Latinské Ameriky. Leží na po

břeží Tichého oceánu a sousedí

s Ekvádorem, Kolumbií, Brazílií,

Bolívií a Chile. Délka peruán

ského pobřeží měří 2 480 km,nej

delší suchozemská hranice sBra

zílií má 2 995 km. Území Peru

je rozděleno do tří geograficky

odlišných oblastí: costa, sierra,

selva. Přes rozlohu zeměnepře

sahoval počet obyvatel vsedm

desátých letech minulého století

15 miliónů.

To jsou ty nejzákladnější údaje, které můžeme vy

číst z kterékoli učebnice zeměpisu. Stačí jen dodat, že

hlavním městem Peru je Lima, která v posledních letech

zaznamenala výrazný hospodářský vzestup a i co do

počtu obyvatelstva patří k největším městům Latinské

Ameriky.

Příroda byla k Peru štědrá a obdařila zemi různorodou

a atraktivní krajinou. Pobřežní pás široký 40 až 80 km,

zvaný costa, se táhne v délce 2 600 km podél Pacifiku

a má polopouštní až pouštní charakter. Kamenité pláně

s písečnými dunami připomínají Saharu, zatímco údolí

řek, stékajících se Západních And k Pacifiku, proměňují

poušť v kvetoucí zahradu.

Naprostým kontrastem je oblast zvaná sierra, která se

rozprostírá především v západní a jižní části Peru.Pro

jíždíme-li Andami, dojmy se střídají. V nižších částech,

v malebných zelených údolích, nejsme daleko odpřed

stavy Beskyd či Oravské Magury, ve vyšších polohách

jako bychom se ocitli v Tatrách. Až na to, že nad těmito

pomyslnými Tatrami se tyčí neproniknutelní horštíveli

káni se zasněženými vrcholky a s nejvyšší horouHuas

caránem (6 768 m).

Třetí geografickou oblastí je selva, zahrnující vý

chodní a severovýchodní část Peru. Je to Amazonie,

tedy oblast povodí řeky Amazonky, pokrytá většinou

hustým tropickým pralesem a bažinami, skrývající dosud

nejedno tajemství. Nemám na mysli zatím neobjevené

indiánské kmeny či kultury, ale zejména nerostnébo

hatství, především ropu. Ta byla vždy předmětem svárů

a mnoha mezinárodních jednání o hranicích sesoused

ními státy a stála u mnoha významných společenských

a politických událostí. Od konce šedesátých let začal stát

provádět cílený průzkum ropných nalezišť a měl jsem

příležitost se s touto problematikou během svého pobytu

v Peru blíže seznámit.

Selva tvoří 62 % území Peru. Je však velmi řídce

osídlena a žije zde pouze 10 % obyvatelstva, převážně

indiánského. Tato oblast, ač dosud nejméně hospodářsky

významná, má velké perspektivy. Kromě ropy se stalo

významným obchodním artiklem dřevo. Sláva Iquitos

a Pucalpy z období kaučukové horečky však bude těžko

kdy překonána.

Peru leží v tropickém pásmu, od rovníku až po 18°

jižní šířky. Klima je velmi různorodé. Costa má teplé

podnebí a zejména Lima je charakteristická tím, že

zde takřka neprší. V dubnu 1975 během mého prvního

pobytu v Peru zde asi hodinu mírně pršelo a prý to

byl nejvydatnější déšť za posledních deset let. Teplota

poklesla na 16–18 °C. Denní tisk se ihned předháněl

v předpovědích, že toho roku bude nejtužší zima v tomto

století a spekulovalo se dokonce i se zemětřesením. Jinak

V inckém

impériu neměli

poddaní právo

na vzdělávání

a školy

navštěvovaly

pouze děti

z vládnoucí

vrstvy.

Ostatní děti

měly povinnost

naučit se od

svých rodičů

pracovat na

poli, popřípadě

vykonávat

řemeslné

činnosti.

(„... člověk se

naučil stavět

pevné domy,

tkát a příst.“)


12 13

je však teplota vzduchu v Limě relativně stálá a nízká,

během roku mezi 15–25 °C, s maximem v létě, což je

v Peru v prosinci až v dubnu, s minimem v zimě, což je

v květnu až v listopadu.

Koncem května se rozprostírá nad Limou skoro každý

den vrstva mlžného oparu, která sahá do výše 700 až

1 000 metrů a zabraňuje pronikání slunečních paprsků.

Když to skutečně nastalo, cítili jsme se jako doma.Počasí se nijak nelišilo od chladných zamračenýchsrpnových dnů někde v Ostravě. Skutečnost však nebyla tak

strašná, jak líčili někteří znalci před naším odjezdem do

Limy. Tvrdili totiž, že aklimatizace v Limě je proEvroana v prvních měsících pobytu srovnatelná s těžkou

prací v dolech. Od prosince až do dubna má však Lima

téměř stále slunečně dny. Tento jev, provázený mlžným

oparem, který zde nazývají garúa, způsobuje studený

Humboldtův proud.

V Limě od konce května udeří zima a dostáváme se

k další zajímavosti. Stačí vyjet čtyřicet kilometrů za

město a ocitáme se v rajské oáze, kterou zde nazývají

E1 Bosque (les). Jsme ve výši 950 m, což stačí, abychom

po projetí zónou trvalé mlhy jako kouzlem objevili místo

ozářené sluncem – skoro po celý rok. A kolem květy,

palmy, vrcholy hor. V horách je ve srovnání s pobřežím

počasí takřka opačné. Chladné dny, a navíc velmi deštivé,

jsou zde v období od listopadu až do dubna, teplé a suché

dny od května až do října. Chcete-li v sobotu a neděli

uniknout limské zimě, jeďte na výlet do hor nebo do

EI Bosque.

Zbývající pralesní oblast selva má typicky tropicky

horké a vlhké podnebí. V Iquitos je průměrná ročníteplota kolem 26 °C. Velkou část tohoto regionu pokrývá

tropický prales vystupující z amazonských nížin posvazích Východních Kordiller až do výše 1 500 metrů.

Rozloha inckého

impéria v době

největšího

rozkvětu.

Detail – Peru. 13 je však teplota vzduchu v Limě relativně stálá a nízká, během roku mezi 15–25 °C, s maximem v létě, což je v Peru v prosinci až v dubnu, s minimem v zimě, což je v květnu až v listopadu.

Koncem května se rozprostírá nad Limou skoro každý

den vrstva mlžného oparu, která sahá do výše 700 až

1 000 metrů a zabraňuje pronikání slunečních paprsků.

Když to skutečně nastalo, cítili jsme se jako doma.Počasí se nijak nelišilo od chladných zamračenýchsrpnových dnů někde v Ostravě. Skutečnost však nebyla tak

strašná, jak líčili někteří znalci před naším odjezdem do

Limy. Tvrdili totiž, že aklimatizace v Limě je proEvroana v prvních měsících pobytu srovnatelná s těžkou

prací v dolech. Od prosince až do dubna má však Lima

téměř stále slunečně dny. Tento jev, provázený mlžným

oparem, který zde nazývají garúa, způsobuje studený

Humboldtův proud.

V Limě od konce května udeří zima a dostáváme se

k další zajímavosti. Stačí vyjet čtyřicet kilometrů za

město a ocitáme se v rajské oáze, kterou zde nazývají

E1 Bosque (les). Jsme ve výši 950 m, což stačí, abychom

po projetí zónou trvalé mlhy jako kouzlem objevili místo

ozářené sluncem – skoro po celý rok. A kolem květy,

palmy, vrcholy hor. V horách je ve srovnání s pobřežím

počasí takřka opačné. Chladné dny, a navíc velmi deštivé,

jsou zde v období od listopadu až do dubna, teplé a suché

dny od května až do října. Chcete-li v sobotu a neděli

uniknout limské zimě, jeďte na výlet do hor nebo do

EI Bosque.

Zbývající pralesní oblast selva má typicky tropicky

horké a vlhké podnebí. V Iquitos je průměrná ročníteplota kolem 26 °C. Velkou část tohoto regionu pokrývá

tropický prales vystupující z amazonských nížin posvazích Východních Kordiller až do výše 1 500 metrů.

Rozloha inckého

impéria v době

největšího

rozkvětu.

Detail – Peru.

14 15

Toto je také Lima?

Si, señor!

Někteří nazývají Limu„straš

ným městem“. Řekl bych, že

samo město není strašné, naopak

patří k nejkrásnějším v Latinské

Americe. Je tomu teprve nece

lých pět století, kdy toto město

bylo osadou s indiánskýmvlád

cem – kasikem jménem Tauli

chusco. Podle protékající řeky

zvané Rimac začali španělští

dobyvatelé místu říkal Limac,

později jen Lima.

Dobyvatel Francisco Pizarro

vyslal indiány na průzkum tohoto

území s příkazem, aby vyzvěděli, zda má „dobrou vodu,

dříví a půdu vhodnou pro setbu“. Zřejmě uspěli, protože

zanedlouho opustila skupina Španělů, indiánů a černochů

dosavadní sídelní město Jaulu, aby založili nové hlavní

město poblíž moře. Podle vyjádření historiků nesezaklá

dací listina datum 18. ledna 1535 a město bylo nazváno

Ciudad de los Reyes – městem králů. Dodnes nejsou

historikové sjednoceni v názoru, zda tak bylo učiněno na

počest tehdejších španělských monarchů (v erbu města

jsou uvedeny iniciály I. C. – královny Isabely Kastilské

a krále Carlose Aragonského) nebo na počest „Tří králů“

(místo bylo vybráno 6. ledna a město nese v erbu tři zlaté

koruny). Tento název dostala Lima plným právem,ne

boť hrála nejdůležitější roli v ekonomickém, kulturním

a politickém rozvoji na jihoamerickém subkontinentu.

V mnohém se tak děje dodnes, ať již máme na mysliini

ciativy Limy v andském ekonomickém seskupení Grupo

Andino v osmdesátých letech, nebo aktivity zanásledují

cích vlád, které se pokusily o řadu sociálních reforem.

Dříve byla Lima hrdě nazývána městem zahrad

– Ciudad Jardín – a je možné to dodnes tvrdit oněkte

rých čtvrtích města, jako například o Miraflores či o San

Isidro. Město však rostlo chaoticky a mnohem rychleji

než možnosti udržovat je v odpovídajícím stavu a také

podnikatelé spíše sledovali zbohatnutí než společenský

soulad. A tak je dnes Lima městem hlubokých soci

álních rozdílů a na každém kroku lze spatřit lidi bez

přístřeší, spící v parcích na lavičkách či na chodnících,

jakož i skutečné brlohy v okrajových částech města

plné otrhaných dětí. Lima soustřeďuje více než čtvr

tinu obyvatel země. Ve městě se koncentruje více než

80 % tovární a strojírenské výroby, chemického prů

myslu a obchodu Peru. Lima a zbytek země jsou dvě

tváře Peru.

Po prvním příletu do Limy je přímo šokujícímzážit

kem čilý dopravní ruch, jeho styl a pohled na valící se

dopravní prostředky. Jezdí vše, co má kola, a to podledo

hodnutého pravidla „většímu dej přednost“. Křižovatku

projíždějí na červenou a jízda v protisměru je zřejměla

hůdkou. Můj přítel, který nás na letišti očekával, zručně

přejížděl mezi třemi pruhy jednoho směru, neboť žádný

z nich nepovažují Peruánci za rychlejší či pomalejší.

Jako Středoevropanovi mi šla z řítících se vozů hlava

kolem a v duchu jsem si říkal, že naučit se jezdit v Limě

je pro mě předem ztracené.

První měsíc mých řidičských zkušeností měl přímo

tragické následky. Podařilo se mi několikrát zastavitdo

pravu, neboť jsem běžně vjížděl na nejživějších třídách

do protisměru, a to z celkem prozaických důvodů. Směr

jízdy totiž není vyznačen na cedulích, ale pouze nasil

nici. Jedním okem tak sleduji mapu města a druhýmje

doucí vozidla. Ohleduplní a slušní strážcové pořádku mi

Stav

manželství

mohly narušit

neočekávané

události,

například

války. Ty měly

za následek

úbytek

mužů. V tom

případě byly

přebývající

ženy odvedeny

do domu žen

– Aclla Huasi.

(Uprostřed

mladých

dívek, mezi

kterými si Inka

mohl vybírat

společnice, je

dozorkyně.)

14 15

Toto je také Lima?

Si, señor!

Někteří nazývají Limu„straš

ným městem“. Řekl bych, že

samo město není strašné, naopak

patří k nejkrásnějším v Latinské

Americe. Je tomu teprve nece

lých pět století, kdy toto město

bylo osadou s indiánskýmvlád

cem – kasikem jménem Tauli

chusco. Podle protékající řeky

zvané Rimac začali španělští

dobyvatelé místu říkal Limac,

později jen Lima.

Dobyvatel Francisco Pizarro

vyslal indiány na průzkum tohoto

území s příkazem, aby vyzvěděli, zda má „dobrou vodu,

dříví a půdu vhodnou pro setbu“. Zřejmě uspěli, protože

zanedlouho opustila skupina Španělů, indiánů a černochů

dosavadní sídelní město Jaulu, aby založili nové hlavní

město poblíž moře. Podle vyjádření historiků nesezaklá

dací listina datum 18. ledna 1535 a město bylo nazváno

Ciudad de los Reyes – městem králů. Dodnes nejsou

historikové sjednoceni v názoru, zda tak bylo učiněno na

počest tehdejších španělských monarchů (v erbu města

jsou uvedeny iniciály I. C. – královny Isabely Kastilské

a krále Carlose Aragonského) nebo na počest „Tří králů“

(místo bylo vybráno 6. ledna a město nese v erbu tři zlaté

koruny). Tento název dostala Lima plným právem,ne

boť hrála nejdůležitější roli v ekonomickém, kulturním

a politickém rozvoji na jihoamerickém subkontinentu.

V mnohém se tak děje dodnes, ať již máme na mysliini

ciativy Limy v andském ekonomickém seskupení Grupo

Andino v osmdesátých letech, nebo aktivity zanásledují

cích vlád, které se pokusily o řadu sociálních reforem.

Dříve byla Lima hrdě nazývána městem zahrad

– Ciudad Jardín – a je možné to dodnes tvrdit oněkte

rých čtvrtích města, jako například o Miraflores či o San

Isidro. Město však rostlo chaoticky a mnohem rychleji

než možnosti udržovat je v odpovídajícím stavu a také

podnikatelé spíše sledovali zbohatnutí než společenský

soulad. A tak je dnes Lima městem hlubokých soci

álních rozdílů a na každém kroku lze spatřit lidi bez

přístřeší, spící v parcích na lavičkách či na chodnících,

jakož i skutečné brlohy v okrajových částech města

plné otrhaných dětí. Lima soustřeďuje více než čtvr

tinu obyvatel země. Ve městě se koncentruje více než

80 % tovární a strojírenské výroby, chemického prů

myslu a obchodu Peru. Lima a zbytek země jsou dvě

tváře Peru.

Po prvním příletu do Limy je přímo šokujícímzážit

kem čilý dopravní ruch, jeho styl a pohled na valící se

dopravní prostředky. Jezdí vše, co má kola, a to podledo

hodnutého pravidla „většímu dej přednost“. Křižovatku

projíždějí na červenou a jízda v protisměru je zřejměla

hůdkou. Můj přítel, který nás na letišti očekával, zručně

přejížděl mezi třemi pruhy jednoho směru, neboť žádný

z nich nepovažují Peruánci za rychlejší či pomalejší.

Jako Středoevropanovi mi šla z řítících se vozů hlava

kolem a v duchu jsem si říkal, že naučit se jezdit v Limě

je pro mě předem ztracené.

První měsíc mých řidičských zkušeností měl přímo

tragické následky. Podařilo se mi několikrát zastavitdo

pravu, neboť jsem běžně vjížděl na nejživějších třídách

do protisměru, a to z celkem prozaických důvodů. Směr

jízdy totiž není vyznačen na cedulích, ale pouze nasil

nici. Jedním okem tak sleduji mapu města a druhýmje

doucí vozidla. Ohleduplní a slušní strážcové pořádku mi

Stav

manželství

mohly narušit

neočekávané

události,

například

války. Ty měly

za následek

úbytek

mužů. V tom

případě byly

přebývající

ženy odvedeny

do domu žen

– Aclla Huasi.

(Uprostřed

mladých

dívek, mezi

kterými si Inka

mohl vybírat

společnice, je

dozorkyně.) 17 však vždy zasalutovali a vyvedli mě z chaosu. Faktura za mé přestupky nepřišla.

Nemáte-li v Limě automobil, jste takřka ztraceni. Na

hlavní třídě – Arequipě – můžete použít colectivo, které

jezdí po asi osm kilometrů dlouhé trase. Postavíte se

jednoduše na rohu každé příčné ulice a šofér colectiva

vystrčí ruku z vozu či vraku a prsty vám ukáže, kolik

pasažérů může vzít. Doprava colectivem je poměrně

pohodlná a není drahá.

Obtížnější je to s taxíky. Jednak je jízdné drahé,jednak nebývají po ruce. Ale i to je docela únosný způsob

přepravy.

Hororem je cestovat po městě autobusem. Ne vždy lze

rozpoznat, že se jedná o autobus. Vystoupíte-li z těchto

vraků bez úhony, zalije vás pocit štěstí. Jste dvojnásob

šťastní, když vám v kapsách nic nechybí. Příště jdete

raději pěšky.

Kdysi měla Lima tramvaje, o čemž svědčí zbytky

kolejnic v některých částech města. Škoda, že jižneexistují.

I když policejní předpisy pro technický stav vozidel

jsou přísné a každý rok jsou vozidla podrobovánakontrole, jezdí po silnicích vše. Jak to dokáží majitelévozidel prosadit při pověstné „přísnosti“ autorit města, to

nikdo neví. Vozidla bez blatníků, světel, dveří a podobně

jsou zcela běžnou záležitostí.

Časem jsem pochopil, že pravidlo – „jeď, když můžeš,

třeba i na červenou, jen dávej pozor, a pozor dávej vždy,

i když si myslíš, že máš přednost!“ – má také své výhody.

Velmi se tím zrychluje doprava v přeplněných ulicích

a sám jsem se nesetkal s mnoha haváriemi. Když se mi

to nakonec přece jen „podařilo“, znovu jsem si uvědomil

drsnou tvář Latinské Ameriky. Dokud policie neověřítotožnost a „movitost“ raněného, nemá postižený naději na

lékařské ošetření. I to byla peruánská realita.

Správní členění

Peru. Peru je

rozděleno do

23 departementů

a jedné

konstituční

provincie.

Departemenenty

se člení

na 143 provincií.

Nižší správní

jednotky tvoří

distrikty, kterých

je více než 1 400. 17 však vždy zasalutovali a vyvedli mě z chaosu. Faktura za mé přestupky nepřišla.

Nemáte-li v Limě automobil, jste takřka ztraceni. Na

hlavní třídě – Arequipě – můžete použít colectivo, které

jezdí po asi osm kilometrů dlouhé trase. Postavíte se

jednoduše na rohu každé příčné ulice a šofér colectiva

vystrčí ruku z vozu či vraku a prsty vám ukáže, kolik

pasažérů může vzít. Doprava colectivem je poměrně

pohodlná a není drahá.

Obtížnější je to s taxíky. Jednak je jízdné drahé,jednak nebývají po ruce. Ale i to je docela únosný způsob

přepravy.

Hororem je cestovat po městě autobusem. Ne vždy lze

rozpoznat, že se jedná o autobus. Vystoupíte-li z těchto

vraků bez úhony, zalije vás pocit štěstí. Jste dvojnásob

šťastní, když vám v kapsách nic nechybí. Příště jdete

raději pěšky.

Kdysi měla Lima tramvaje, o čemž svědčí zbytky

kolejnic v některých částech města. Škoda, že jižneexistují.

I když policejní předpisy pro technický stav vozidel

jsou přísné a každý rok jsou vozidla podrobovánakontrole, jezdí po silnicích vše. Jak to dokáží majitelévozidel prosadit při pověstné „přísnosti“ autorit města, to

nikdo neví. Vozidla bez blatníků, světel, dveří a podobně

jsou zcela běžnou záležitostí.

Časem jsem pochopil, že pravidlo – „jeď, když můžeš,

třeba i na červenou, jen dávej pozor, a pozor dávej vždy,

i když si myslíš, že máš přednost!“ – má také své výhody.

Velmi se tím zrychluje doprava v přeplněných ulicích

a sám jsem se nesetkal s mnoha haváriemi. Když se mi

to nakonec přece jen „podařilo“, znovu jsem si uvědomil

drsnou tvář Latinské Ameriky. Dokud policie neověřítotožnost a „movitost“ raněného, nemá postižený naději na

lékařské ošetření. I to byla peruánská realita.

Správní členění

Peru. Peru je

rozděleno do

23 departementů

a jedné

konstituční

provincie.

Departemenenty

se člení

na 143 provincií.

Nižší správní

jednotky tvoří

distrikty, kterých

je více než 1 400.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist