načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Perfekcionistky - Sara Shepardová

Perfekcionistky

Elektronická kniha: Perfekcionistky
Autor:

I dokonalé dívky mají svoje chyby.       Pětici dívek na střední škole Beacon Heights High nespojuje zpočátku téměř nic. Violoncellistka Mackenzie má ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 251
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Anna Školníková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7645-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Pětici dívek na střední škole Beacon Heights High nespojuje zpočátku téměř nic. Violoncellistka Mackenzie má mimořádné hudební nadání a touží se dostat na prestižní vysokou školu. Pomůže jí v tom přítel její nejlepší kamarádky, s jehož kapelou pilně nacvičuje? Exotická kráska Ava se hlavně před jistými učiteli chová, jako kdyby byla ochotná nabídnout i vlastní tělo, jen aby dostala výborné hodnocení. Caitlin má na dosah fotbalové univerzitní stipendium - ale poslední dobou váhá, jestli je opravdu sportovkyně tělem i duší jako její kluk. Nebude muset tenhle vztah odpískat? Julie je ve škole tak oblíbená, že to u slabších povah vzbuzuje závist. A když někdo zjistí, že má Julie díky své matce opravdu všechno, Julie udělá cokoli, aby ututlala nepěkné rodinné tajemství. O někdejší školní královnu Parker se už zajímá jen psychologický poradce. A pak také policie! Dívky, které donedávna neměly nic společného, se náhle stávají hlavními podezřelými kvůli vraždě svého spolužáka. Bezohledný Nolan totiž každé z nich ublížil. Všech pět dívek se mu chtělo pomstít. Když se ráno po večírku, na kterém mu svorně provedly ošklivou schválnost, dozvědí, že Nolana někdo zabil, musejí začít samy rychle pátrat po skutečném pachateli. Jinak se jejich sny o dalším studiu, láskách a normálním životě rychle rozplynou... Úvodní díl nové série "Perfekcionistky" z pera populární americké autorky líčí příběhy pěti dívek, které mají strach z pohledného svůdníka Nolana a z legrace začnou plánovat, jak se ho zbavit. Jenže Nolan je zavražděn a podezření padne na ně...

Popis nakladatele

I dokonalé dívky mají svoje chyby.       Pětici dívek na střední škole Beacon Heights High nespojuje zpočátku téměř nic. Violoncellistka Mackenzie má mimořádné hudební nadání a touží se dostat na prestižní vysokou školu. Pomůže jí v tom přítel její nejlepší kamarádky, s jehož kapelou pilně nacvičuje? Exotická kráska Ava se hlavně před jistými učiteli chová, jako kdyby byla ochotná nabídnout i vlastní tělo, jen aby dostala výborné hodnocení. Caitlin má na dosah fotbalové univerzitní stipendium – ale poslední dobou váhá, jestli je opravdu sportovkyně tělem i duší jako její kluk. Nebude muset tenhle vztah odpískat? Julie je ve škole tak oblíbená, že to u slabších povah vzbuzuje závist. A když někdo zjistí, že má Julie díky své matce opravdu všechno , Julie udělá cokoli, aby ututlala nepěkné rodinné tajemství. O někdejší školní královnu Parker se už zajímá jen psychologický poradce. A pak také policie! Dívky, které donedávna neměly nic společného, se náhle stávají hlavními podezřelými kvůli vraždě svého spolužáka. Bezohledný Nolan totiž každé z nich ublížil. Všech pět dívek se mu chtělo pomstít. Když se ráno po večírku, na kterém mu svorně provedly ošklivou schválnost, dozvědí, že Nolana někdo zabil, musejí začít samy rychle pátrat po skutečném pachateli. Jinak se jejich sny o dalším studiu, láskách a normálním životě rychle rozplynou…   Americká spisovatelka Sara Shepardová se narodila roku 1977 v Pittsburghu v Pensylvánii, ale dětství prožila ve Filadelfii v Main Line. Po studiích na Downingtown High School absolvovala Newyorskou univerzitu a poté získala titul MFA z tvůrčího psaní na Brooklyn College. Proslavila se románovou řadou Roztomilé malé lhářky, na jejíž motivy natočila televize ABC Family sedm řad úspěšného televizního seriálu, který z českých obrazovek známe pod názvem Prolhané krásky . Nějakou dobu žila ve městě Tucson v Arizoně, kam je zasazen příběh její další úspěšné románové řady Hra lží , podle níž vznikly dvě řady seriálu. Kromě toho autorka napsala několik dalších románů určených jak dospívajícím, tak dospělým čtenářům. V současné době žije s rodinou v Pittsburghu. Hrdinkami zatím dvoudílné série Perfekcionistky je pět dívek, které mají strach z pohledného svůdníka Nolana, a z legrace začnou plánovat, jak se ho zbavit. Jenže Nolan je zavražděn a podezření padne na ně… Druhý svazek vyjde česky v roce 2017. O autorce a jejích knihách se více dozvíte na www.sarashepard.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2016

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2014 by Alloy Entertainment and Sara Shepard

All rights reserved.

Z anglického originálu The Perfectionists

(Published by HarperTeen, New York, 2014)

přeložila © 2016 Anna Školníková

Redakce textu: Dana Packová

Jazyková korektura: Mirka Jarotková

Grafická úprava obálky © 2016 Bohumil Fencl

Tisk: CENTA, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-645-8


Uprostřed života jsme obklopeni smrtí.

AGATHA CHRISTIE, Deset malých černoušků



PŘEDMLUVA

BEACON HEIGHTS ve státě Washington se v mnoha ohledech

neliší od kteréhokoli jiného bohatého předměstí: ve večerním

vánku se lehce pohupují houpačky na verandách, trávníky jsou

zelené a dobře udržované a všichni sousedé se navzájem znají.

Tohle satelitní městečko u Seattlu však rozhodně není průměrné. V Beacon nestačí být dobrý, tady musíte být nejlepší.

Snaha po dokonalosti znamená tlak. Zdejší studenti jsounejlepší v zemi, a tak občas musí upustit páru. Pětice dívek zatím ještě netuší, že pára může poranit stejně ošklivě jako otevřený oheň.

A někdo se tu brzy spálí. V pátek večer se sluníčko pomalu schovávalo za obzor, když k obrovské rezidenci v italském stylu začínala přijíždět první auta. Domov Nolana Hotchkisse se nacházel na poloostrově a nabízel výhled na jezero Washington. Dům měl kovanou bránu, kruhovou příjezdovou cestu s mramorovou fontánou, spoustu balkonů a třístupňový křišťálový lustr. Ten zářil skrz okno v průčelí domu, které sahalo přes dvě poschodí. Všude se svítilo, z domu duněla hlasitá hudba a ze zadní zahrady seozývalo veselé výskání. Někteří z mladých hostů se přiopili už doma ze zásob rodičů, jiní přicházeli s láhvemi vína schova>7


nými v taškách. Všichni však stoupali po schodech a vcházeli

dovnitř. Nebylo třeba zvonit – pan a paní Hotchkissovi nebyli

doma.

Jejich škoda. Přicházejí o největší večírek letošního roku.

Z cadillacu Escalade vystoupila Caitlin Martellová-Lewisová ve svých nejlepších úzkých džínách a zelené polokošili, která dávala vyniknout jantarovým skvrnkám v jejích očích. Na nohou měla tenisky TOMS se vzorem kohoutí stopy. Kromě ní z auta vystupoval také její přítel Josh Friday a jeho fotbaloví kamarádi Asher Collins a Timothy Burgess. Joshův dech už byl cítit pivem, které si dal před odchodem. Prohlížel si vilu před sebou a dlaní si stínil hnědé oči. „Tohle je vážně šílený místo.“

Ursula Wintersová, která se zoufale snažila zalíbit Timothymu – a která pro Caitlin představovala největší konkurentku ve fotbale –, vyskočila ze zadního sedadla a upravila si obrovské tričko s netopýřími rukávy. „Ten kluk má všechno.“

„Kromě duše,“ procedila Caitlin a kulhala po trávníku. Při fotbale si zranila kotník a pořád to bolelo. Když vstoupili do hlavní haly, vládlo mezi nimi ticho. Podlaha byla černobíle vydlážděná v šachovnicovém vzoru a prostoru vévodilo dvojité schodiště. Josh po Caitlin mrkl. „Co je? Dělám si srandu,“ rozesmála se Caitlin.

Jde o to, že pomlouvat Nolana – nebo nepřijít na jehovečírek – znamená na střední škole Beacon Heights High opustit společnost vyvolených. Jenže Nolan měl stejně nepřátel jako kamarádů. A Caitlin ho nenáviděla ze všech nejvíc. S bušícím srdcem pomyslela na tajnou akci, ke které se chystá. Jestlipak už jsou tu i ostatní? napadlo ji. V obýváku plála spousta svíček a okna halily těžké rudé závěsy. Uprostřed místnosti stála Julie Reddingová a vítala nově příchozí. Rovné lesklé platinové vlasy jí splývaly po zádech. Měla na sobě

8


šaty bez ramínek značky Kate Spade a lodičky na vysokémpodatku v barvě slonové kosti, které podtrhovaly její dlouhé štíhlé

nohy. Spolužáci k ní přistupovali jeden po druhém a chválili její

šaty, bílé zuby, krásné šperky anebo vtípek, který se jí tuhle

povedl při angličtině. Bylo to zcela samozřejmé – všichni

vždycky milovali Julii. Byla to nejoblíbenější dívka na škole.

Pak se na scéně objevila Ashley Fergusonová – studentkatřetího ročníku, která si právě nechala odbarvit vlasy na úplně stejný odstín, jaký nosila Julie. Uctivě se usmála a vydechla stejně jako ostatní. „Vypadáš báječně.“

„Děkuju ti,“ odvětila Julie skromně.

„Kde jsi koupila ty šaty?“ zeptala se Ashley.

V tu chvíli se mezi obě dívky vklínila Juliina kamarádka Nyssa Frankelová. „Proč se ptáš, Ashley?“ obořila se na ni. „Hodláš si jít koupit stejné?“

Julie se rozesmála a Nyssa si plácla s další Juliinoukamarádkou Natalií Houmovou. Ashley zmlkla a vyklidila pole. Julie se kousla do rtu. Napadlo ji, jestli to od ní nebylo příliš ošklivé. Dnes večer chtěla být zlá jen na jediného člověka.

Na Nolana. Tou dobou stála Ava Jalaliová se svým přítelem AlexemCohenem uprostřed dubovo-mramorové kuchyně Hotchkissových a okusovala špalíček mrkve. Zálibně si přitom prohlížela věž z malých dortíčků, která se tyčila hned vedle tácu se zeleninou. „Můžeš mi říct, proč jsem se rozhodla pro detox?“

„Protože jsi blázen?“ Alex s úsměvem povytáhl obočí.

Ava mu věnovala jen krátký pohled, kterým říkala ale, prosím tě, a odhrnula si hebké rovné krásně hnědé vlasy z očí. Patřila mezi lidi, kteří se při hodině biologie nedokázali podívat ani na příčný řez lidským tělem. Nesnesla totiž představu, že stejně odporná je uvnitř i ona sama.

9


Alex si nabral na palec trochu sladké polevy z dortíku azamával jím Avě před nosem. „Mňamka...“

Ava se odtáhla. „Jdi s tím pryč!“ Ale vzápětí se rozesmála.

Alex se sem přistěhoval v deváté třídě. Nebyl ani tak populární,

ani tak bohatý jako někteří jiní kluci, ale vždycky Avu dovedl

rozesmát. Stačil ovšem jeden pohled na postavu, která se právě

objevila mezi dveřmi, a rty zase rychle stáhla. Stál tam jejich

hostitel Nolan Hotchkiss a prohlížel si ji s téměř majetnickým

úsměvem.

Dostane, co si zaslouží, pomyslela si trpce.

Dominantou zadní zahrady byly vysoké převislé arkády, které

spojovaly jednotlivé terasy. A obrovské květináče plné rostlin.

Vinula se tudy také cesta vedoucí až téměř do jezera.Mackenzie Wrightová si vyhrnula nohavice džín, sundala si šperky

z prstů u nohou a ponořila chodidlo do bazénu s přelivem.Kouala se už spousta lidí včetně její nejlepší kamarádky Claire

Coldwellové a jejího přítele Blakea Strusteka.

Blake s Claire točil a chytal ji za ruce. „Hej, pozor na prsty,“ varovala ho Claire. „Jsou mojí vstupenkou na Juilliard.“

Blake se na Mac podíval a obrátil oči v sloup. Mac se odBlakea odvrátila, jako by jí na něm snad vůbec nezáleželo.

Právě proto, že ho měla příliš ráda.

Pak se otevřely dveře a na terase se objevil pán domu Nolan Hotchkiss. Vstoupil na trávník s výrazem, který jasně říkal: já jsem šéf na tomhle večírku. Přišel ke dvěma klukům a přiťukl si s nimi na přivítanou pěstmi. Po chvíli se všichni tři otočilisměrem k Mac a začali si šeptat.

Mac se sevřel žaludek. Cítila, jak pohledy studují její pršáček, brýle s tmavými obroučkami a obrovskou chlupatou pletenou šálu. Věděla dobře, o čem si povídají. Její nenávist k Nolanovi se opět plně rozhořela.

10


Píp.

Zablikal telefon, který měla odložený vedle sebe na dlažbě. Mac mrkla na textovku od nové kamarádky Caitlin Martellové-Lewisové.

Je cas.

Julie a Ava dostaly tutéž zprávu. Všechny jako roboti vstaly, omluvily se a odešly na smluvené místo. V hale se válely prázdné kelímky. Na kuchyňské stěně byl rozmáznutý dortík a v obýváku silně páchla marihuana. Dívky se setkaly u schodů, kde si vyměnily dlouhé nejisté pohledy.

Caitlin si odkašlala. „Tak.“

Ava semkla plné rty a zkontrolovala svůj obraz ve velkém zrcadle. Caitlin se napřímila v ramenou a nahmatala cosi v kabelce. Trochu to zachrastilo. Také Mac si zkontrolovala tašku. Ujišťovala se, že nikde nevytrousila foťák, který mámě sebrala z psacího stolu.

Julie se zadívala na postavu ve dveřích. Byla to její nejlepší kamarádka na světě Parker Duvallová. Přišla, přesně jak Julie doufala. Parker byla oblečená jako vždycky. V džínové sukni, krajkových punčochách a obrovské černé mikině s kapucí. Když uviděla Julii, poodhalila tvář a široce se usmála. Světloprozradilo její jizvy. Julie se snažila nedat na sobě nic znát, ale Parker svému okolí neumožňovala pohled na svůj obličej zrovna často. Teď přispěchala k holkám a znovu si tvář do kapuce schovala.

Pětice se rozhlédla, zda si jich někdo všímá. „Nechápu, že jsme se do toho pustily,“ přiznala se Mackenzie.

Caitlin svraštila obočí. „Nechceš z toho vycouvat, že ne?“

Mac rychle zavrtěla hlavou. „Jistěže ne.“

„Fajn.“ Caitlin mrkla po ostatních. „Jsme všechny nadále pro?“

Parker přikývla. Po chvíli Julie potvrdila, že ano. Ava si mezi prsty mnula lesk na rty a prostě jen pohodila rozhodně hlavou.

Jejich pohledy sledovaly Nolana, který právě procházelobý>11


vacím pokojem a srdečně vítal spolužáky. Kamarády plácal po

zádech. Na dívky, které vypadaly jako prvačky, se mile usmíval

a ony zaskočeně kulily oči. Jiné holce něco pošeptal a její tvář

rychle pohasla.

To byla moc, kterou Nolan Hotchkiss měl nad ostatními. Byl to nejpopulárnější kluk na škole. Krasavec, sportovec,okouzlující mladík, předseda každé komise i klubu, do kteréhovstouil. Jeho rodina byla ve městě také nejbohatší. Neminul kilometr, aby člověk nenarazil na nápis Hotchkiss. Tatínkova developerská společnost tu stavěla na každém kroku. Vnovinách se zase často objevovala Nolanova matka, senátorka za stát Washington. Každou chvíli slavnostně stříhala pásku nově otevřené pekárny, jeslí, parku nebo knihovny. Jako by tonestačilo, na tom klukovi něco bylo. Cosi, co vás při setkání s ním okamžitě... pohltilo. Jediný pohled, návrh, vzkaz, jedinánevybíravá poznámka, jedno odmítnutí, jedna veřejná ostuda, a měl vás v hrsti na celý život. Nolan ovládal celý Beacon, ať se to komukoli líbilo nebo ne. Ale víte, co se říká... „Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně.“ Proti všem, kdo Nolanauctívali, stála skupina jiných, kteří ho nemohli ani cítit. A ti si přáli, aby... zmizel.

Holky se po sobě s úsměvem podívaly. „V tom případě je všechno v pořádku,“ pronesla Ava a vydala se do davu směrem k Nolanovi. „Jdeme na to.“ Jako každý povedený večírek i party v domě Hotchkissových se táhla do pozdních ranních hodin. Nolan měl zjevně domluvu i s policií, protože se na místo nedostavila žádná hlídka ani kvůli alkoholu, ani kvůli hlasité hudbě. Krátce po půlnoci se na internetu objevily momentky z večírku: dvě holky se líbaly v koupelně, nejprudérnější holka ze školy si dávala bodyshot z hrudi nejlepšího útočníka amerického fotbalu, jeden zkou>12


řený spolužák se přihlouple usmíval a do výšky zvedal několik

dortíků, a hostitel? Ten v patře odpadl, rozvalený na sedacím

pytli značky Lovesac. Jak bylo vidět na fotce, měl fixoupočmáraný obličej. Mejdany jsou přece Nolanovou silnou stránkou, to

ví každý.

Pařmeni postupně usínali na venkovních sedačkách, vhouací síti napnuté vzadu na zahradě mezi dvěma velkými břízami anebo jednoduše na podlaze, kde se našlo místo. Poněkolik hodin vládlo v domě ticho. Na dortících pomalu osychala poleva, z převrácené láhve kapalo do dřezu víno a mýval se pokoušel najít něco k snědku v odpadkových pytlích, které zůstaly ležet v trávě. Ne každý se vzbudil, když se ozval křik. Ani když ten kluk – třeťák Miro – sbíhal schody a s telefonem u ucha ječel na dispečera záchranné služby, se někteří z hostů nepohnuli.

Oči všech přítomných se otevřely až ve chvíli, kdy napříjezdové cestě zastavila sanitka. Sirény houkaly, výstražná světla blikala a ve vysílačkách záchranářů to praskalo. První, co všichni přítomní uviděli, byli saniťáci v reflexních bundách. Hnali se dovnitř a Miro je navedl do prvního patra. Následoval dusot po schodech nahoru a potom... titíž záchranáři někoho na nosítkách snášeli zase dolů. Byl to člověk s obličejem pokresleným fixou. Jeho tělo bylo bezvládné a šedé.

Jeden ze záchranářů promluvil do vysílačky. „Máme tuosmnáctiletého chlapce, který byl při našem příjezdu nalezen mrtvý.“

Je to Nolan? šeptali všichni zděšeně, zatímco se hrnuli ven z domu se strašnou opicí. Copak... v noci zemřel? Pročzáchranář hlásil, že ho nalezli mrtvého?

V sobotu odpoledne už se o ničem jiném nemluvilo. Nolanovi rodiče se vrátili z pracovního výjezdu do Los Angeles, aby doma zabránili šíření poplašné zprávy, ale na to už bylo příliš pozdě. Celé městečko vědělo, že Nolan Hotchkiss zemřel

13


uprostřed svého večírku, zřejmě předávkovaný zábavou.Temnější spekulace hovořily o tom, že to udělal schválně. Beacon byl

ke svým potomkům velice tvrdý a možná i bohatý chlapeček

Nolan Hotchkiss ucítil, že život není peříčko.

Když se v sobotu ráno Julie probudila a uslyšela zprávy, sevřelo

se jí hrdlo. Ava vzala třikrát do ruky telefon, než samu sebestačila uklidnit. Mac dlouze hleděla do prázdna, až jí vyhrkly

horké tiché slzy. A Caitlin, která si Nolanovu smrt přála už

dlouho, najednou pocítila lítost k jeho rodině. Přestože právě

Nolan její rodinu zničil. A Parker? Odešla do loděnice apozorovala vodu s tváří schovanou pod kapucí. Hlava jí pulzovala

začínající migrénou.

Navzájem si volaly a hovořily vzrušeným šepotem. Cítily se strašně, ale byly to chytré holky. Logicky uvažující holky. Nolan Hotchkiss je pryč a s ním odešel diktátor střední školy Beacon Heights High. To znamená konec pláče, konec šikany. Konec života ve strachu, že prozradí něčí strašné tajemství – bůhvíkolik jich znal. Nikdo neviděl, jak šly v noci s Nolanem nahoru – na to si daly pozor. Nikdy je s ním nikdo nebude spojovat. Potíž je v tom, že je přece jen někdo viděl. A ten ví nejen to, co v noci provedly, ale i mnohem víc.

A tenhle někdo jim to spočítá.

14


O PĚT DNÍ POZDĚJI



PRVNÍ KAPITOLA

BYLO SLUNNÉ ČTVRTEČNÍ RÁNO, když se Parker Duvallová

prodírala přeplněnými chodbami střední školy Beacon Heights

High, kde se macbooky rozdávaly jako... jablka... a kdedosahovali studenti u maturitních zkoušek nejvyšších průměrných

výsledků z celého státu Washington. Nad hlavou jí viselahnědobílá plachta s nápisem: GRATULUJEME, BEACON HIGH!

ŽEBŘÍČEK US NEWS & WORLD NÁS POPÁTÉ ZA SEBOU LETOS

VYHODNOTIL JAKO NEJLEPŠÍ STŘEDNÍ ŠKOLU V SEVEROZÁPADNÍM TICHOMOŘÍ! JEN TAK DÁL, MEČOUNI!

Abyste se nezbláznili, chtělo se Parker vykřiknout, aleneudělala to. Něco takového by bylo příliš bláznivé i na ni. Rozhlédla se po chodbě. Skupinka dívek v tenisových sukních se tlačila u zrcadla v šatně. Všechny si pilně nanášely lesk na rty, aby dovršily beztak dokonalé líčení. O pár kroků dál rozdával kluk letáky, které zvaly k volbám do studentského parlamentu. Měl na sobě košili a ve tváři oslnivě bílý úsměv. Z posluchárny vyšly dvě holky. Když Parker míjely, jedna z nich říkala: „Opravdu doufám, že tu roli dostaneš ty, pokud já ne. Máš obrovský talent!“

Parker obrátila oči v sloup. Copak nechápete, že na ničem z toho nezáleží? Všichni se za něčím hnali a drápali se na vrchol... a proč? Pro lepší šanci na skvělé stipendium? Aby získali lepší

17


příležitost k senzační praxi? Dokonalý, báječný, nejlepší,

chvást, chvást, chvást. Jistěže, Parker bývala také taková. Není

tomu ani tak dávno, co patřila mezi oblíbené, chytré amotivované holky. Na Facebooku a Instagramu měla miliony přátel.

Vymýšlela komplikované hry, kterých se účastnil každý, a na

všech večírcích zářila jako hvězda. Zvali ji všude a každý klub ji

chtěl za členku. Kluci ji doprovázeli až do třídy a žadonili

o rande.

Jenomže pak se to stalo a Parker, která před rokem vstala z mrtvých, chodila každý den ve stejné mikině s kapucí. Pod ní skrývala jizvy, které hyzdily její nádhernou tvář. Na večírky nechodila. Na Facebook se nedívala už několik měsíců, rande si nedokázala ani představit a o kluby neměla zájem. Kdykoliprocházela chodbami, nevšiml si jí vůbec nikdo. A kdyby si jí všiml, pak jen pohledem opatrným a soucitným. Nebav se s ní. Je zohavená. Takhle dopadneš, když nebudeš dokonalá.

Právě se chystala vydat do hodiny filmové vědy, když ji někdo chytil za paži: „Parker. Copak jsi zapomněla?“

Její nejlepší a jediná kamarádka Julie Reddingová stála přímo za ní. Měla nazrzle hnědé lesklé vlasy a ustarané oči. V čistě bílé blůze vypadala dokonale upravená.

„Co jsem zapomněla?“ zavrčela Parker a přetáhla si kapuci těsněji kolem tváře.

„Dneska je to shromáždění. Je to povinné.“

Parker se zadívala na svou kamarádku. Copak ona dbá na jakékoli povinnosti?

„Pojď se mnou.“ Julie ji provedla chodbou a Parker nezbývalo než ji následovat. „Co s tebou vlastně bylo?“ ptala se Julie. „Psala jsem ti dva dny. Bylo ti špatně?“

Parker si odfrkla. „Bylo mi špatně ze života.“ Tenhle týden ve škole hodně hodin vypustila. Prostě se necítila na to, kamkoli chodit. Nicméně nebyla schopná říct, co vlastně s volným

18


časem provedla. V posledních dnech ji zrazovala krátkodobápaměť. „Je to nakažlivé, tak by ses ode mne měla raději držet dál.“

Julie nakrčila nos. „Ty jsi zase kouřila? Smrdíš jako popelník.“

Parker obrátila oči v sloup. Její kamarádka se přepnula do režimu, kterému Parker říkala „máma medvědice“ – byla ostrá a ochranitelská. Parker ji ovšem brala – však měla neustále na paměti, že nikomu jinému nezáleželo ani na tom, zda je živá či mrtvá. Julie byla jediným odkazem na život, jaký Parker vedla předtím. A teď, když se Parker krčí ve stínu, Julie se na střední škole Beacon Heights High stala tou, která určuje módní trendy. Parker jí tu pozici rozhodně neupírala. Julie měla svoje vlastní strašáky, se kterými musela bojovat; jen své jizvy nosila na duši, a ne na tváři.

Prolétly chodbou kolem volnomyšlenkářského školníkaRandyho, který se mohl přetrhnout, jen aby byla budova neustále jako ze škatulky. Posluchárna se nacházela přímo proti nim a Julie zatlačila do těžkých dřevěných dveří. Obrovská místnost byla plná studentů, ale vládlo tady napjaté ticho. Někteřívzlykali. Většina kroutila hlavou. Skupinka dívek se držela kolem ramen. Sotva Parker uviděla na stupínku velkoformátovýportrét Nolana Hotchkisse, krve by se v ní nedořezal. Podobrázkem stál květinami zdobený nápis: Odpočívej v pokoji.

Podívala se na Julii s pocitem štvané zvěře. Doufala, žeNolanovu památku ve škole uctili v některý den, kdy chyběla. „Jdu odtud pryč,“ špitla a začala couvat.

Julie ji chytila za paži. „Prosím,“ trvala na svém. „Když tu nezůstaneš... však víš. Mohlo by to vypadat divně.“

Parker se kousla do rtu. Je to pravda. Po tom, co se stalo na Nolanově večírku, si nemohly dovolit, aby na sebe přitahovaly zbytečnou pozornost.

Pohlédla do řad sedících. Mackenzie Wrightová a Caitlin Martellová-Lewisová se krčily o pár řad před nimi. Ava Jalaliová

19


seděla přes uličku. Vedle přítele Alexe vypadala jako socha.

Všechny tři se otočily a vyměnily si s Parker a Julií pohledy.

Přestože se snažily nedat na sobě nic znát, vypadaly podezřele.

Parker ty holky skoro neznala, a už ji s nimi pojí celoživotní

tajemství.

Jak byste to provedly? Myslím... kdybyste ho chtěly zabít?

Parker sebou trhla. V uších jí zněla slova Avy Jalaliové, jak je tenkrát pronesla v hodině filmové vědy. Slyšela je živě, jako by jí je zrovna tady šeptala do ucha. Znovu se zadívala na pódium. Ředitel Obata si rychle procházel prezentaci, kterou hodlalstudentům za okamžik přednést. Na některých slidech bylyNolanovy fotky zachycující běh času: jak vyhrál šampionát v lakrosu, jak ho korunovali školním králem a jak se svými přátelihodoval v jídelně. Na těch, které pocházely z dob, kdy se ještěParker s Nolanem kamarádila, se objevovala taky. Na dalších slidech byly ilustrační obrázky léků vydávaných na předpis. Takže součástí prezentace bude i protidrogová osvěta. Říká se totiž, že se Nolan nešťastnou náhodou předávkoval svou oblíbenoudrogou oxycontinem.

A pak přišel tvrdý úder: objevila se fotka Nolana, kterou na internetu uveřejnila krátce po večírku Mackenzie – ta, na níž má Nolan popsaný obličej. Obrázek byl dost rozmazaný, ale ty komentáře pod ním... Dlouhý odstavec o tom, jak strašný byl Nolan člověk. A tahle slova rozmazaná nebyla. Z toho vyplývá, že se ředitel rozhodl zabojovat trochu i proti šikaně.

Ironií všech ironií je, že právě Nolan byl nejhorším agresorem ze všech.

Parker se pod dojmem vzpomínek na Nolana roztočila hlava. Jak s ním nasedala do auta. Jak se smála jeho přisprostlýmvtiům. Jak autem letěli podél pobřeží s větrem o závod, abypřemohli strach. Vybavila si i krásný pocit, když spolu ve dvou vypili celou láhev vodky. A pak přišla poslední noc. Do pití jí

20


dal rozpustit oxycontin a neřekl jí o tom. Až následně se zeptal:

Není to senzace? Máš to zdarma. Ber to ode mě jako dárek.

Kamarádili se spolu dlouhé roky, ale po téhle noci sParker už nikdy nepromluvil. Choval se, jako by neexistovala. A přitom to celé bylo jeho chyba. Kdyby jí tehdy nedal tenprášek, všechno dnes mohlo být jinak. Byla by dál Parker jako dřív. Nezohavená. Nádherná, plná života. Přítomná.Dokonalá.

On si to zaslouží, vzpomínala na svá slova, která pronesla před několika dny. Všichni ho nenávidí, jen jsou příliš zbabělí, než aby to přiznali nahlas. Stanou se z nás hrdinky.

Najednou se celý svět roztočil a zachvěl. Bolest jí projela páteří až do čela. Zatmělo se jí před očima a polilo ji horko. Bylo to jako úder blesku. Když se pokusila pohnout, svaly ji neposlouchaly. Víčka jí padala únavou.

Julie ji postrčila dopředu. „Jdi,“ špitla. „Musíme si někdesednout a chovat se normálně.“

Parker v hlavě udeřila další vlna bolesti. Podlomila se jí kolena. Od té nehody už prožila hodně migrén, a tak poznala, že začíná další. Ale tady si ji odbýt nemůže. Ne v posluchárně před očima celé školy.

Ze rtů jí unikl slabý vzdech. Vidění se jí rozmazávalo, a tak v Juliině tváři jen odhadovala náhle starostlivý výraz. „Propána,“ pronesla Julie. Zdálo se, že okamžitě pochopila, co se děje. „To mi nedošlo. Pojďme.“

Julie ji vytáhla na nohy a odvedla z posluchárny až do výklenku u pokladny. Ve vzduchu voněl citronový čistič, ale vířil tu prach. Přijímací okénko bylo celé polepené plakátylákajícími na nadcházející akce – na podzim se chystá koncertškolního orchestru, zvali také na muzikál Frajeři a saze. Visel tu i jeden starý leták s portrétem Parker. Ve druhém ročníku totiž hrála Shakespearovu Julii.

21


Julie kamarádku posadila. „Dýchej,“ instruovala ji soucitně. „Je to zlý, viď?“

„Je to v pohodě,“ vysoukala ze sebe Parker s pěstmi zaťatými do blond hřívy. Několikrát mrkla a zrak se jí začínal zaostřovat. Bodavá bolest se přerodila v tupou, ale mysl se ještě nedokázala na nic soustředit.

„Určitě?“ ujišťovala se Julie a klekla si vedle ní. „Mám dojít pro sestřičku?“

„Ne,“ zasípala Parker. Rozechvěle se nadechla. „Je to dobrý. Jen mě bolí hlava.“

Julie zaťala zuby, zalovila v kabelce a vytáhla balení aspirinu, který právě pro tyhle případy nosila stále u sebe. Podala Parker dvě tablety a Parker je nasucho polkla. V krku ji pěkně zaškrábaly.

Julie počkala, až Parker léky polkne a nadechla se. „Už sis rozmyslela... svou návštěvu u odborníka?“

Parker se odtáhla. „Nezačínej o tom zase.“

„Já to myslím vážně.“ Julie se dívala prosebně. „Parker, tvoje bolesti hlavy jsou čím dál horší a stres ti taky neprospívá. A teď s tím Nolanem... Já o tebe mám zkrátka strach.“

„Nechci chodit na terapie.“ Parker si založila ruce přes prsa. Představila si, jak si vylévá srdce úplně cizímu člověku, zatímco on se na ni dívá a ptá se: „A jaký z toho máte pocit?“ Jako by mu na tom opravdu záleželo.

„Nedávno jsem s jedním mluvila... o mojí mámě.“ Julie se zadívala do země.

Parker rychle zvedla hlavu. „Cože? Kdy?“

„Minulý týden. Chtěla jsem ti o tom říct, ale pak se seběhlo to všechno a...,“ ztratila hlas.

Parker se nejlepší kamarádce zadívala do očí. Z Julie sálala velká naděje. Parker věděla, že toho na ni bylo taky hodně a že život potom je úplně jiný, než jaký vedla předtím. A Julie je to jediné, co změny přestálo. Nechce ji zklamat.

22


„Tak dobře,“ zavrčela. „Ale nebudeš naštvaná, pokud se po deseti minutách zvednu a uteču.“

„Domluveno.“ Julii úlevou viditelně poklesla ramena. Pak se na Parker upřímně usmála. „Ale neutečeš. Myslím, že tenhle člověk ti je schopen opravdu pomoct.“

Parker vstala, kývla Julii na rozloučenou a zamířila k východu. Najednou zoufale potřebovala cigaretu.

Přešla parkoviště k místu, kterému říkala Lesík. Tvořilo ho jen pár stromů, které s Nolanem objevili ve druhém ročníku a kam chodívali kouřit. Vždycky to tu vonělo svěže jako čerstvě po dešti. Tady pod střechou z listí mohla být Parker sama sebou. Naštvaná Parker, šílená Parker nebo utrápená azohavená Parker. Tady to bylo jedno. Sem nikdy nikdo nechodil.

Vytáhla cigaretu a nedočkavě si zapálila. Sotva se jí nikotin dostal do krevního oběhu, přepadla ji další vzpomínka na Nolana. Právě v okamžiku, kdy mu v noci na večírku začal najíždět ten prášek, podíval se na ni – skutečně se na ni zadíval poprvé od její nehody – a řekl jenom: Vždycky jsem věděl, že jsi šílená potvora.

Parker se musela nutit, aby otevřela oči. Ne, přikazovala si. Do téhle pasti nespadne. Minulý týden nebude prožívat znovu. Musí jít dopředu a zapomenout na všechno.

„Zdravím.“

Zvedla hlavu. U prvních stromků stál učitel filmové vědy Granger. Byl jedním z těch pohodových hezkých mladýchučitelů, kteří mají přehled o současné hudbě, a když si studenti v hodinách píšou textovky, dívá se velkoryse jinam. Vyprávěl jim také o svém semestru v Paříži, kde pil absint a skončil se striptérkou. Když ve škole otevřel fotografický klub, kde si zájemci mohli vyvolávat postaru černobílé fotky, zapsala se mu tam téměř celá ženská část studentstva.

Parker jímala zlost. O tomhle místě by vůbec neměl vědět.

23


Zlobila se na něj i kvůli jiným věcem. Byl to on, kdo je přiměl

zhlédnout ten zatracený film. To on je po skončení rozdělil do

skupin a byl to zase on, kdo se zeptal: Je vražda omluvitelná,

pokud si ji dotyčný opravdu zasloužil?

Granger teď přistoupil blíž, vytáhl z kapsy cigaretu a Parker tím překvapil. „Tebe bych na kuřačku netipoval,“ zmínil se tiše a připálil si.

Parker potáhla. Nedokázala odhadnout, jestli si dělá legraci. Vypadala přesně jako kuřačka.

„Musím jít,“ zahuhňala, odhodila nedopalek do trávy auhasila ho patou. Ani tady v Lesíku to dneska nestojí za nic. Když se vracela zpátky ke škole, pocítila v hlavě bodavou bolest,příchod další migrény.

Najednou ji napadlo, že by možná návštěva odborníkanemusela být vůbec špatná. Snad by jí pomohl zablokovat všechny vzpomínky. Snad by ji dokázal uvést do hypnózy, v níž byztratila všechny city. Možná by ji dovedl opravit.

V duchu k ní promluvil temný vnitřní hlásek. Co když to, co provedla Nolanovi, dokládá, že jí už není pomoci?

24


DRUHÁ KAPITOLA

NA FOTBALOVÉM HŘIŠTI STŘEDNÍ ŠKOLY Beacon Heights

High přešlapovala Caitlin Martellová-Lewisová. V kontrastu

s nízkými šedivými odpoledními mraky perfektně upravený

trávník přímo svítil čerstvě zelenou barvou. Zdálo se, že příjemné podzimní teplo zmizelo přes noc a zanechalo za sebou

jen vlhký chlad, který se Caitlin zakusoval do vyhřátých kalhot.

Caitlin vdechla vůni čerstvě posečené trávy a blížícího se deště,

vůni fotbalu.

„Podívejte – budeme muset ukázat důrazně útočnou hru.“ Caitlin si promnula ruce, zatímco její spoluhráčky poslouchaly. „Megan a Gina půjdou doprostřed. Shannon, Sujatha, Katie a Dora budou bránit. Vy budete mít oči na stopkách. A my ostatní půjdeme dopředu.“

„Musíme těm klukům vyprášit kožich.“ Katie O’Malleyová se zadívala na protihráče – chlapeckou školní reprezentaci. Dneska se totiž odehraje každoroční play-off holky versus kluci.

Trenér kluků Marcus a trenérka holek Leah – což bylishodou okolností manželé – přecházeli podél čáry jako lvi v kleci. Oba měli na sobě stejné kaštanovo-bílé větrovky. Caitlin se na trenérku krátce podívala a vrátila pozornost k týmu. „Vikingu, ty budeš chytat, viď? Nesmíš těm zmetkům dovolit ani bod.“

„Spolehni se,“ odpověděla Vanessa Larsonová. Měřila skoro

25


metr devadesát a byla překrásná. Měla dlouhé zrzavé vlasy

a smyslné lícní kosti. Vanessa přezdívaná Viking byla v týmu

Caitlininou nejlepší kamarádkou.

Pak se na Caitlin přísně podívala Ursula Wintersová.Obvykle hrála na pozici střední útočnice, ale po dobu Caitlininazranění převzala její roli v čele útoku. „Víš jistě, že už máš kotník v pořádku? Bylo by zbytečné si ho poranit jen proto, že sevrátíš do hry předčasně.“

Caitlin svraštila čelo. „Už jsem v pořádku,“ ujistila ji. Ursule se pochopitelně nehodilo, že Caitlin nastupuje. Důležitá pozice se jí zalíbila. Jenže Caitlin je v pořádku... Téměř. Měla vymknutý kotník, ale už to překonala. Jednak rehabilitací a občas také lehkou dávkou oxycontinu – stejné látky, kterou se Nolan zřejmě předávkoval. A tak stála po třech týdnech prvně zpátky na hřišti. Potřebuje trenérce dokázat, že je připravená na velké play-off, které se koná za dva týdny. Pokud vyhraje, má otevřenou cestu k atletickému stipendiu na Washingtonské univerzitě. K tomuto cíli směřuje celý svůj život.

Vtom Caitlin ucítila, jak ji kolem ramen objaly dvě silné ruce. „Mám tě,“ zašeptal jí do ucha přítel Josh Friday.

„Nech mě,“ zamumlala Caitlin rozverným tónem a šťouchla do něj loktem. „Snažím se soustředit.“

Josh se pousmál. „Jsi roztomilá, když přepneš do soutěživého režimu.“ Pěstmi si přiťukl na pozdrav se svými kamarády Guyem Kenwoodem a Timothym Burgessem, kteří rovněžpřiběhli k holkám.

„Ha, ha,“ Caitlin se naoko zasmála. Pokoušela se nenechat vytočit kvůli tomu, že Josh bere zápas na lehkou váhu. „Bude to míň roztomilý, až vám nakopeme zadek.“

Ona a Josh spolu chodili celou věčnost. Jejich rodiče sekamarádili od studií na střední škole – byli si vzájemně na svatbě a do Beacon Heights se přistěhovali ve stejnou dobu. Caitlininy dvě

26


maminky Sibyl a Mary Ann adoptovaly Caitlin z Koreje v témže

roce, kdy se Michelle Fridayové narodil Josh. Když se o pár let

později do Soulu vrátily vyřídit adopci Caitlinina bratra Taylora, zůstala Caitlin bydlet v rodině Fridayových po celé dva

měsíce. V obou domech proto visely zarámované fotky, na nichž

se Caitlin s Joshem drží za ruce na dětském hřišti nebo na nichž

pláčou v obchodním centru na klíně Santa Clause. Bylo i pár

snímků, na kterých se spolu coby batolata koupou ve vaně, ale Josh

i Caitlin je zakázali ukazovat, protože jsou trapné a úchylné.

Během let Martellovi-Lewisovi spolu s Fridayovými strávili nejednu dovolenou a prázdniny. Kromě toho se každý týden scházeli u deskových her a v sobotu večer spolu grilovali. Také chodívali společně fandit na Caitlininy i Joshovy zápasy.

Teď se o oba dva zajímají trenéři fotbalových týmů Washingtonské univerzity. To znamená, že sladký příběhMartellové-Lewisové a Fridaye bude pokračovat i na vysoké. A pak, pokud půjde všechno podle plánu, srolují diplomy, vezmou se a vychovají děti s rodokmenem Martellová-Lewisová–Friday.

A tenhle plán je teď důležitější než kdykoli dřív. Josh afotbal jsou jediné dvě konstanty, které Caitlin držely nad vodou v době, kdy se celý její svět zbortil jako domeček z karet. PoTaylorově smrti se celá rodina změnila. Caitlin byla najednoujedináček a zázemí, které její rodiče tak starostlivě budovali, se začínalo drolit. Obě mámy se to sice před ní snažily hrát, ale Caitlin často slýchala, jak Sibyl v ložnici tiše pláče. Mary Ann zase koukávala při mytí nádobí oknem do prázdna, jako by doufala, že bude-li hledět ven dost dlouho, Taylor se domů vrátí na dezert. Jediné chvíle, kdy se obě zdály samy sebou, nastávaly při večeřích s Fridayovými nebo při fandění na Caitlininých zápasech.

Shannon, která hrála na pozici levého obránce, si odkašlala a vytrhla Caitlin z přemýšlení. „Ta vzpomínková akce dneska byla dost divná, co?“ nadhodila tlumeným hlasem a rozhlédla

27


se po ostatních holkách i klucích, kteří k nim přišli. „Nemám

moc zkušenost s tím, aby při takových situacích šlo o člověka

našeho věku.“ Okamžitě zbledla a podívala se na Caitlin.„Nezlob se, Caitlin. Já jsem si neuvědomila –“

Caitlin sklopila zrak. Rozhodně teď neměla náladu bavit se o svém bráškovi.

Sujatha, štíhlá Indka, která běhala rychleji než kterákoli holka v týmu, si založila ruce v bok. „Opravdu myslíte, žespáchal sebevraždu?“

„Ani omylem,“ vstoupil do hovoru chlapecký brankář Asher Collins. „Ten kluk se měl moc rád, než aby se zabil sám.“

Marnie Wilsonová, která s Asherem udržovala velmi nahodilý vztah, na něj teď zůstala civět. „To není moc hezké mluvit takhle o někom, kdo je po smrti.“

„Ne, pokud to byl kretén,“ pípla Ursula. Pak se podívala přímo na Caitlin. „Nemám pravdu?“

Caitlin zrudla ve tvářích. Doslechla se něco o tom, že Nolan vloni Ursulu poslal k šípku, ale na druhou stranu, on dával košem každému. Ovšem všeobecně se s jistotou vědělo, že Caitlin ho skutečně nenávidí. Odkašlala si a pohledem hledala Joshe v naději, že jí pomůže, ale zrovna se pošťuchoval s Timothym.

„Moc by mě zajímalo, jaké to je dát si tolik oxy,“ pokračovala Ursula.

Shannon se zamračila. „Kolik si vlastně vzal? Ví se to?“

„Dost na to, aby zemřel, zdá se,“ odpověděla Ursula a stále nespouštěla oči z Caitlin.

V tu chvíli Caitlin uslyšela svůj hlas, tak jak zazněl před pár týdny v hodině filmové vědy. Víte, jak bych to udělala já? Oxy. Všichni vědí, že je to jeho oblíbená droga.

Mrkala, aby vzpomínku rychle zahnala z mysli.

Ursula pokrčila rameny. „Myslíte si, že budou dělat pitvu? Viděli jste někdy v televizi, jak se to dělá? Je to nechutný.Koro>28


ner vezme kleště a rozlomí žebra. Srdce pak zváží nakuchyňské váze.“

„Už dost!“ vykřikla Caitlin nahlas. „Mohly bychom se prosím soustředit?“

Všichni zmlkli.

Nikdo nevěděl, co se mezi ní a Nolanem stalo té noci, kdy zemřel, ale všichni věděli velmi dobře, že jejímu bráškovi pitvu prováděli teprve před šesti měsíci – a že její brácha zemřel kvůli Nolanu Hotchkissovi.

Josh nervózně pokašlával a nakonec vzal Ashera za paži a odvedl ho pryč. „Pojďme si probrat strategii. Mějte se, holky.“

Ozval se hvizd píšťalky. Caitlin se podívala na svůj tým a prohlédla si všechny kromě Ursuly. „Všechny na svá místa,“ zavelela hlasem klidným a trochu rozechvělým. „Pojďme jim trochu načechrat pírka, dámy.“

Rozdělily se a vytvořily formaci proti chlapcům. Caitlin cítila, jak je roztěkaná a nesoustředěná, protože celým jejím tělemcloumal potlačovaný vztek. Když trenér Marcus odpískal výkop, vyběhla s rychlostí, která ji samotnou překvapila. Svět zahranicemi herního pole se jí sléval. Caitlin šla dopředu pro balon a kopačkami vytrhávala trávu, když míjela Ginu Pedalinovou. Kluci na druhé straně vypadali v tu chvíli jako ochromení.Nejlepší chlapecký útočník Gabe Martinez se vůbec nepohnul,přestože balon urazil už půl cesty k síti. Caitlin se ušklíbla. Dobře vám tak, blbečci, pomyslela si. Holky umí hrát líp, než si myslíte.

Vyběhla napříč hřištěm. Balon létal mezi nohama jejíchspoluhráček, jak s přihrávkami kličkovaly mezi obránci soupeře.

Na krátkou vteřinu míč zachytil Rocky Davidson, ale Gina ho

doběhla a ukradla mu ho hned zpátky. Začaly padat velké

kapky deště, zprvu sem tam, ale rychle nabíraly na intenzitě.

Caitlin cítila, jak jí v žilách krev přímo zpívá. Rozprouděná

vzrušením a napětím ze hry.

29


Najednou byl balon její, a tak se s ním vydala podél hranice hracího pole s jasným cílem – zasáhnout klučičí branku. Za zády slyšela namáhavé vzdechy. To se její spoluhráčky staraly, aby soupeřova obrana nemohla nic dělat. Srdíčko jí zaplesalo. Jenže pak se před ní objevila hnědo-bílá postava. Ursula.Ukradla Caitlin míč a zamířila k brance sama.

„Co to sakra děláš?“ zaječela Caitlin. „Vždyť jsme spolu v týmu!“

Ale Ursula ji jen odstrčila ramenem a Caitlin se v hrudirozhořel vztek. Rozčílilo by ji, kdyby jí balon sebral kdokoli, natož spoluhráčka.

Caitlin z úst unikl zoufalý výkřik, který se vydral až z hlubin jejího nitra. Vystrčila nohu, aby o ni Ursula zakopla.

„Au!“ vykřikla zasažená zlodějka a padla tvrdě do trávy jak dlouhá, tak široká.

Ozvala se píšťalka. „Caitlin!“ zařvala trenérka Leah za jejími zády.

Přiběhl i její manžel. „Žlutá karta!“ ohlásil a zůstal stát nad Ursulou. „Jsi v pořádku?“

Ursula ztěžka dýchala a z kolen si oprašovala trávu. „Bolelo to,“ postěžovala si.

Trenérka Leah na Caitlin přimhouřila oči. „Co je to s tebou? Vždyť je to jen hra. Já chápu, že jsi soutěživá, ale nesmíšdruhým ubližovat. Pro to není omluva. Běž do šatny.“

„Cože?“ vykřikla Caitlin s pusou dokořán. „Copak vy jste neviděla, že mi ukradla míč?“

„Myslím to vážně.“ Trenérka ukázala na budovu školy. „Jdi!“

Všichni přítomní zůstali nechápavě zírat. Kluci se začalipošťuchovat. Josh se na Caitlin tázavě díval a ona hlasitě vydechla. „Jasně,“ zabručela, mávla rukou a opustila hřiště. Za jejími zády se znovu ozvala píšťalka. Ursula v plné síle nahradila Caitlin na pozici prvního útočníka.

30


Caitlin utíkala podél školní budovy a pozorovala svůj obraz v dlouhých oknech, která byla obrácená na hřiště. Za sklem se nacházelo počítačové centrum – velkorysý prostor plný prvotřídní techniky. Místo, kde její bráška trávil všechen volný čas.

Na mysl se jí vedrala nezvaná vzpomínka na Taylora. Byl vzrůstem malý a hubený i na prvňáka a na nose mu sedělypříliš silné brýle. Nohavice kalhot tahal pořád po zemi. Byl však veselé dítě, věčně shrbené nad Nintendem DS nebo začtené do fantasy románu. Jenže pak se dostal na střední školu. Hezká a sportovně založená Caitlin se v kolektivu vyrovnala s faktem, že ji vychovávají dvě adoptivní matky. Mnohem větší výzvou bylo, když s ní najednou začal do jedné školy chodit ipodivínský bráška, drobný Korejec bez zájmu o sport, alkohol nebo popularitu – o tři základní pilíře střední školy Beacon Heights High. Nolan se svými kumpány za to Taylora požírali zaživa.

„Zlato?“

Otočila se. Josh klusal směrem k ní a krátké tmavé vlasy měl zplihlé deštěm. „Ahoj,“ začal opatrně, jako by měl proti sobě divokou šelmu. „Jsi v pořádku? Co se to tam stalo?“

Caitlin jen pokrčila rameny. „Je to dobrý.“ Vytáhla si sportovní tašku na rameni výš a z malé kapsičky vpředu vyndala klíče. „Neměla jsem Ursule dovolit, aby mě vyvedla z míry.“ Mávla rukou na znamení, aby se Josh vrátil zpátky na hřiště. „Měl bys běžet a hrát dál. Každá hra je důležitým schůdkem ke stýpku na Washingtonskou, vždyť víš.“

Ale Josh s ní držel krok. „Jdeš domů?“

Caitlin si navlhčila rty. „Jedu na hřbitov,“ odpověděla.Rozhodla se právě teď. „Chci vidět Taylora.“

Nedokázala to říct s jistotou, ale zdálo se, jako by Josh na krátký okamžik posmutněl. Hned však udělal krok směrem k ní, protože byl dobrý přítel. „Odvezu tě tam.“

31


***

O dvacet minut později parkovali Josh a Caitlin před hřbitovem McAllister Cemetery. Jako místo posledního odpočinku

to tady nebylo špatné. Byl odtud výhled na jezero, rostla tu

spousta krásných starých stromů a mezi hroby se vinulyudržované parkové cestičky.

V okamžiku, kdy si Caitlin odepnula bezpečnostní pás avystoupila z auta, se Josh zadíval na mobil. „Sakra. Myslím, že mi volá ten lovec hlav z Washingtonu.“

Caitlin svraštila čelo. „Vždyť ti nezvoní telefon.“

Josh držel aparát tak, že neviděla na displej. „Mám ztlumený zvuk, ale musím to vzít. Jdi sama.“

Přiložil si mobil k uchu a pozdravil. Caitlin ho chvilkupozorovala, neschopná odhadnout, zda opravdu hovoří nebo ne. Skutečně by Josh předstíral telefonát, jen aby ji nemuseldoprovodit na hřbitov?

Pravda byla, že tyhle návštěvy nesnášel. Od Taylorovy smrti tam byl jenom jednou. Pak se pokaždé vymlouval – že toho má moc... že má alergii na květiny... že prší... nebo řekl cokoli jiného, co ho zrovna napadlo. Caitlin si znovu vybavila grimasu, která se v Joshově tváři krátce objevila, když u hřištězmínila Taylorovo jméno. Co to bylo? Rozmrzelost? Kdyby měla být Caitlin upřímná, tváříval se takhle Josh poměrně často. Ale nemohla přijít na způsob, jak se ho zeptat, co se děje. Takový vztah spolu neměli. Před Taylorovou smrtí to nebylo nutné, ale teď by si přála, aby o tom s ním mohla mluvit. Alespoň maličko.

Josh řekl do sluchátka pár dalších vět a Caitlin se nakonec plácla dlaněmi do stehen a vydala se napříč parkovištěm bez něj. Cestu k bráškovu hrobu by zvládla i se zavřenýma očima. Dvacet kroků od auta, pak třicet tři kroků doleva a nakonec úzkou cestičkou kolem náhrobku se sochou německého ovčáka. Na tom místě odpočíval Tommy Maroney, který zemřel ve

32


věku úctyhodných pětaosmdesáti let a svůj život zasvětil chovu

šampionů tohoto plemene.

A tady to je: TAYLOR ANTHONY MARTELL-LEWIS. Zemřel dva dny před patnáctými narozeninami.

„Ahoj,“ pozdravila Caitlin a odhrnula z náhrobku pár suchých spadaných listů. „Promiň, že jsem tu pár týdnů nebyla. Měla jsem toho dost. Ten zpropadený kotník mi pěknězkomlikoval život.“ Zvedla nohu, aby si mohl Taylor zraněníprohlédnout.

Zafoukal vítr a do tváře jí navál vlasy. Caitlin se nadechla. „Počítám, že už jsi to slyšel,“ pokračovala něžně. „Nebo kdoví, možná jsi Nolana viděl... Ať už jsi teď kdekoli... Ačkoli já pevně doufám, že jste se nesetkali.“ Prohlížela si prsty na rukou. „Podívej, já nevím, co všechno tam shora vidíš, ale možná jsi to té noci sledoval... Já to udělala pro tebe. Nechtěla jsem, aby mu to prošlo.“

Odmlčela se jako vždycky, aby měl Taylor čas její slovazpracovat. Býval to velmi přemýšlivý a tichý kluk. Pak si odkašlala znovu. „Z toho, co se stalo, vůbec nemám špatné svědomí. A nesouhlasím s mámou, že největším trestem pro Nolana byl fakt, že s tím vědomím musel žít. Podle mě musel zaplatit vyšší cenu.“

Caitlin si byla jistá, že kdyby Taylor mohl mluvit, souhlasil by s jejím názorem. Co se Nolanovi stalo, byl zákon karmy. Když se jednoho dne vrátila domů z tréninku a na dveřích Taylorova pokoje našla dopis na rozloučenou, zůstala naprosto opařená. Později téhož večera Caitlin vešla do jeho pokoje. Vdechovala tam pořád jeho vůni a na posteli našla nijak neskrývaný deník: PROČ JE SMRT LEPŠÍ NEŽ ŠKOLA, četla na obálce. Caitlin otevřela na první stránce. 17. září: Do skříňky v šatně na mě někdo nastražil pytlík s psími výkaly. Mám pocit, že to byl N. 30. září: N. a jeho kamarádi mi během tělocviku sebrali oblečení a nacpali ho

33


do záchodu. Celé odpoledne jsem pak páchl dezinfekcí. 8. října:

Holky se mi dneska při biologii smály. Ukázalo se, že někdo napsal

psaníčko nejkrásnější holce z naší třídy Casey Ryanové a podepsal

ho mým jménem.

Nejhorší na tom všem bylo, že si Caitlin ničeho nevšimla... Přestože chodili do stejné školy. Měla plnou hlavu fotbalu a Joshe a ničemu jinému nevěnovala pozornost. Taylor za ní nikdy nepřišel. Při rodinných večeřích si nikdy neposteskl, ovíkendech se o ničem nezmínil. Prostě to... trpěl, dokud se nesložil.

Do očí se jí vedraly horké slzy. „Tak strašně mě to mrzí,“ vzlykala s pohledem přilepeným k bratrovu hrobu. Znovu se jí zmocnil strašný pocit viny. „Kéž bych to věděla. Kéž bych nebyla tak sobecká.“

„Cate?“

Caitlin nadskočila a ohlédla se. Mířil k ní vysoký kluk ve zmuchlaných úzkých džínách a šedém tričku. V první chvílimyslela, že je to Josh, ale záhy poznala Jeremyho Fridaye, Joshova mladšího bratra.

„A-ahoj,“ pozdravila. „Co tady děláš?“

Jeremy se na ni smutně usmál. „Zřejmě totéž co ty.“

Caitlin zamrkala. Pravda. Jeremy s Taylorem byli kamarádi. Kdykoli se rodiny sešly na večeři, ti dva se sebrali a celé hodiny pařili videohry.

Jeremy si přidřepl vedle náhrobku a postavil na něj malou figurku. „Tady máš, kamaráde,“ pronesl tlumeným hlasem. Natáhl se ještě ke kameni a ze země posbíral několik dalších postaviček. Přestože byly vybledlé a špinavé, postavil je zpátky vedle nové. Caitlin vždycky zajímalo, kdo sem ty hračky nosí.

„To jsou filmoví hrdinové z Dragon Ball Z?“ zeptala se.

Jeremy po ní mrkl. „Jak to víš?“

Cítila, jak jí rudnou tváře. „Možná jsem s Taylorem viděla jeden díl, možná jich taky bylo padesát. Aby nekoukal sám, víš?“

34


„Ne proto, že by tě to zaujalo,“ zavtipkoval Jeremy súsměvem. „Víš, je to v pohodě, když přiznáš, že se ti líbí kreslené filmy. Ten příběh je senzační. Mnohem lepší než americké animáky.“

„To souhlasím,“ přiznala Caitlin a vzpomněla si, jak moc ji bavilo sledovat s bráškou všechny díly. Sedávali spolu na gauči, z mísy ujídali popcorn s pepřem a parmezánem a probírali, jaký šílený stroj by si nechali postavit od filmového vynálezce Bulmy. „Koukáš na to ještě?“ zeptala se.

„Jasně, ale teď už se to dá sledovat jenom on-line nebokouit na DVD,“ odvětil Jeremy a mrkl na ni. „Kdybys měla chuť, můžeme si někdy něco pustit.“

Caitlin zrudla ještě jednou. „Ach, ne. To je dobrý.“

Jeremy se na ni chápavě zadíval. „Je mi to jasný. Tohle není zrovna Joshova parketa.“

Caitlin svěsila hlavu. Chtěla mu oponovat, že nedělá všechno podle Joshe, ale nebyla by to pravda.

Znovu na Jeremyho pohlédla. Byli si s Joshem hodně podobní. Měli stejné medově hnědé oči i nápadné lícní kosti. Jen Jeremy měl rysy ostřejší a bradu i nos víc do špičky.Osobnosti to ovšem byly úplně rozdílné. Josh populární sportovec, Jeremy spíš jako Taylor. Tichý, přemýšlivý, víc se zajímal o knihy než o sport. Kdykoli byla Caitlin u Fridayových doma, četl si Jeremy u jídelního stolu, zatímco Josh s kamarády hráli na playstationu Madden.

Bylo to zvláštní. Jako malé děti spolu Caitlin a Jeremy při každém prázdninovém kempování sdíleli stan a trávili spolu vzadu v autě dlouhé hodiny hraním slovního fotbalu. A dneska jsou si téměř cizí.

Odkašlala si a mrkla na akční postavičky, pak na Jeremyho. „Chodíš sem často, viď?“

Jeremy přikývl. „Snažím se tu být každý týden.“

35


Caitlin cítila, jak se jí do očí hrnou další slzy. „Opravdu?“

„Samozřejmě.“ Jeremy přikývl a schoval si ruce do kapes.

„Chybí mi.“ Pak se na Caitlin podíval s hlavou ke straně.

„Neměla bys touhle dobou hrát fotbal?“

Caitlin svěsila ramena. „Naštvala jsem trenérku.“ Znovu

pohlédla na bráškův hrob. „A taky jsem si s ním potřebovala

popovídat.“

„Ten pocit znám,“ pronesl Jeremy účastně.

Caitlin ztěžka polkla. „Občas mě napadá, jestli se z toho kdy

dostanu, chápeš?“

Jeremy přimhouřil oči. „Možná to není nutné. A možná je to tak v pořádku.“

To byla ta nejlepší věc, jakou jí mohl v danou chvíli říct. Něco podobného chtěla vždycky slyšet od Joshe. „Děkuju ti,“zamumlala něžně.

Jeremy se zatvářil překvapeně. „Za co?“

Caitlin pokrčila rameny. „Že sem chodíš. Že si s Taylorem povídáš. Že rozumíš.“

„Aha. Není zač.“ Jeremy vstal a oprášil si kalhoty. „Asi bych měl jít.“

Caitlin přikývla, a než se stačila dvakrát rozmyslet, natáhla k Jeremymu ruce a objala ho. Za okamžik objal i on ji. A tak tam spolu stáli v hřejivém sevření a Caitlin si prvně od bratrovy smrti uvědomila, že se necítí tak strašně sama.

36


TŘETÍ KAPITOLA

VE ČTVRTEK V PODVEČER Mackenzie Wrightová seděla na

místě spolujezdce vedle své nejlepší kamarádky Claire Coldwellové. Měla na sobě patchworkovou sukni a neposlušné

blond vlasy si z čela stáhla sponkami. Obě si pobrukovalyDvořákovu Novosvětskou. Dirigentka jejich školního orchestru

Rabinowitzová totiž trvala na tom, aby s touto symfonií žily,

dýchaly a spaly až do blížícího se koncertu. Mackenzie bezděčně pohybovala prsty podle melodie, jako by měla před sebou

své cello, přestože ji svíral pás Claiřina hatchbacku, modrého

fordu Escape.

„Haló? Země volá Mackenzie.“ Claire jí zamávala rukou před brýlemi.

Mackenzie vrátila pozornost do přítomnosti a uvědomila si, že na ni Claire celou dobu mluví. „Jé, promiň, já jsem dneska trochu mimo.“

Claire na Mac soucitně mrkla a semkla krásně růžové rty. „To já taky,“ připustila. „To shromáždění kvůli Nolanovi bylo strašné. Nedokážu pochopit, že je... pryč.“

Mackenzie vyhlédla okénkem a pozorovala nepřirozeně

zelené trávníky kolem míhajících se domů. Nolan je možná

pryč, ale odkazy na něj zůstávají všudypřítomné. Jeho fotky na

stěnách, zpravodajské vstupy o jeho nešťastném předávkování...

37




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist