načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pep Guardiola -- Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů - Martí Perarnau

Pep Guardiola -- Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů

Elektronická kniha: Pep Guardiola -- Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů
Autor:

  Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů. Novinář Martí Perarnau získal v sezoně 2013 – 2014 ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 443
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran, 8 stran obrazových příloh : barevné portréty
Vydání: První vydání
Spolupracovali: ze španělského originálu Herr Pep ... přeložila Romana Bičíková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-1590-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Martímu Perarnauovi byl během sezony 2013-2014 umožněn neomezený přístup do šatny fotbalového klubu Bayern Mnichov a tato kniha poprvé v moderní éře představuje spisovatele, jenž se dostal tak blízko jednomu z nejlepších týmů světového fotbalu

Popis nakladatele

  Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů. Novinář Martí Perarnau získal v sezoně 2013 – 2014 neomezený přístup do šatny fotbalového klubu Bayern Mnichov. Poprvé v moderní éře světového fotbalu tak mohl čtenářům zprostředkovat zasvěcený pohled na jeden z nejlepších týmů. Díky pozvání Pepa Guardioly se Perarnau dostal na tréninky a zápasy, při nichž sledoval nejen slavného Katalánce, ale i funkcionáře a hvězdné hráče Bayernu Mnichov. Bayern na cestě za doublem rozdrtil všechny domácí soupeře, v semifinále Ligy mistrů ho však pokořil Real Madrid. Martí Perarnau byl s týmem na každém kroku této cesty. Novinář exkluzivně a velice podrobně hovořil s řadou hráčů, jako je Arjen Robben, Manuel Neuer, Philipp Lahm, Thiago Alcântara a Bastian Schweinsteiger. ----- Brilantní pohled na práci génia . - FourFourTwo Přístup do šatny a do zákulisí, pro který by každý novinář nebo spisovatel vraždil… Perarnauovy postřehy jsou ohromující.  - Graham Hunter, sportovní novinář Nejen že přichází s autentickým portrétem Guardioly, ale také poodkrývá, jak fungují velké kluby, a ukazuje, že neurózou trpí i ti největší hráči. - The Herald

Martí Perarnau (nar. 1955) je bývalý španělský olympionik, nyní sportovní novinář a renomovaný fotbalový analytik. Píše pro radu španělských periodik a vede populární blog Perarnau Magazine . Publikace  Pep Guardiola. První rok v Mnichově   (2014) se podle španělského fotbalového časopisu  Panenka   stala Knihou roku 2014.

Předmětná hesla
Guardiola, Pep, 1971-
FC Bayern (fotbalový klub)
* 2012-2014 * 20.-21. století * 21. století
Fotbaloví trenéři -- Španělsko -- 20.-21. století
Fotbalové kluby -- Německo -- 21. století
Fotbal -- 21. století
Zařazeno v kategoriích
Martí Perarnau - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

host

MART

Í

PERARNAU

PRVNÍ ROK V MNICHOVĚ

PEP

GUARDIOLA

01

Kasparovova záhada

Déšť v Mnichově

V Bayernu

Proč? Proč?

První trénink

První zápas

Lahm a jeho kličky

Plody Trentina

Ptačí hotel

Dokud se neunavíme

Hrát zvenku

Dekonstrukce jako kreativní metoda

Trpělivost, nebo vášeň?

Porážka v Dortmundu 02

Zotavení

Lekce defenzivy

Lekce pokračuje

Pozorovat a uvažovat

Doktoři a zranění

Pellegrini jako barometr

Cíl: Vyhrát Bundesligu

Iniciační rituál

Players Lounge

Nenávidím tiki-taka

Freiburská zvonkohra

Kluci, já neumím kopat penalty 03

Strach a prozíravost

Recept na vítězství v lize

Bouře jménem Sammer

Už to mám!


PEP


GUARDIOLA


MARTÍ

perarnau


PEP

GUARDIOLA

PRVNÍ ROK V MNICHOVĚ

BRNO 2016


Copyright © RocaEditorial, 2014

First published in Spanish in 2013 by RocaEditorial. Original title: Herr Pep

This agreement by arrangement with SalmaiaLit and Roca Editorial

Cover photo © Jasper Juinen / Getty Images

Photos © Loles Vives y Agencia Efe.

Translation © Romana Bičíková, 2016

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016 (elektronické vydání)

ISBN 978-80-7491-517-8 (Formát PDF)

ISBN 978-80-7491-518-5 (Formát ePub)

ISBN 978-80-7491-519-2 (Formát MobiPocket) Těm, kteří pochybují, protože právě oni mají pravdu.

01

Čas, trpělivost, vášeň

„Potřebujeme trpělivost.“

Karl-Heinz rummenigge

„Potřebujeme vášeň.“

mattHias sammer

„Potřebuji čas.“

PeP guardiola

11

OKAMŽIK 01

KASPAROVOVA ZÁHADA

new YorK, říjen 2012

Garri Kasparov dojedl salát a zavrtěl hlavou. Už potřetí zopakoval

tatáž slova: „Je to nemožné.“ Tentokrát v jeho hlase zaznělopodráž

dění. Pep Guardiola se ho neodbytně vyptával, proč je podle něj

nemožné konkurovat Magnusu Carlsenovi, šachovému velmistrovi

a nejslibnějšímu talentu poslední doby.

Večeře se nesla v srdečném duchu. Guardiola se s Kasparovem

poznal o několik týdnů dřív a od samého začátku se nijak netajil

svým obdivem ke slavnému šachistovi. Kasparov ztělesňuje tyvlast

nosti, kterých si katalánský fotbalový trenér váží ze všeho nejvíce:

píli, inteligenci, zaujetí, vytrvalost, vnitřní sílu a určitou dávku

rebelství... Guardiola byl nadšený, že se s Kasparovem může setkat

osobně, zajít s ním na večeři a konverzovat o ekonomii, technologii,

rivalitě a samozřejmě také o sportu.

Pep Guardiola se před několika málo měsíci stáhl ze světaelit

ního fotbalu a těšil se na rok klidu a odpočinku v New Yorku. Měl

za sebou triumfální tažení s FC Barcelonou, nejúspěšnější, nejvíce

vzrušující a nejzářnější epochu v historii katalánského velkoklubu,

12

které se už nejspíš nikdy nic nevyrovná: hned během první sezony

svého působení dosáhl šesti titulů a za čtyři roky získal čtrnáct

z devatenácti možných trofejí. Výčet jeho úspěchů je ohromující,

ale vybraly si svoji daň. Pep se cítil prázdný, vyčerpanýa podráždě

ný, a aby nedošlo ke škodám, které již nebude možné napravit,

radši se s Barçou rozloučil.

V New Yorku chtěl začít znovu, užít si rok klidu a pokoje, vyčistit

si hlavu. Potřeboval znovu načerpat energii a strávit nějaký čas

s ro dinou, kterou předtím kvůli pracovním povinnostem poněkud

zanedbával. Měl také v úmyslu si rozšířit obzory a věnovat sepřáte

lům. Jedním z těchto přátel byl Xavier Sala i Martín, profesor eko -

nomie na Kolumbijské univerzitě a finanční ředitel FC Barcelony

v letech 2009 a 2010, kdy ve funkci prezidenta klubu končil Joan

Laporta.

Sala i Martín je světově uznávaný ekonom a Guardiolův dobrý

kamarád, který v New Yorku žije už řadu let. Byl to právě on, kdo

rozptýlil poslední obavy Guardiolovy rodiny ze stěhování do tohoto

amerického velkoměsta. Pepovy děti neuměly anglicky a jehoman

želka Cristina měla v Katalánsku plné ruce práce s rodinnou firmou.

Pepův návrh přestěhovat se za oceán se jim příliš nezamlouval, ale

Sala i Martín je přesvědčil, že se jim v New Yorku bude líbit, a měl

pravdu. Celá zkušenost byla nakonec mnohem lepší, než by si kdy

pomysleli.

Sala i Martín je také blízkým přítelem Garriho Kasparova.

Jednoho podzimního večera ho Guardiolovi pozvali do svého

newyorského domova.

„Mrzí mě to, Pepe, ale už něco mám. Slíbil jsem, že přijdu na

večeři k manželům Kasparovovým,“ omlouval se. Pak ale navrhl,

že by Pep mohl jít s ním, a Pepa ta myšlenka nadchla stejně jako

Kasparova a jeho manželku Darju.

Byl to velmi podnětný večer. Nebavili se ani o šachu, ani o fotbale,

ale o nových vynálezech a technologiích, o odvaze bořit normy,

o tom, jak důležité je nenechat se zastrašit tváří v tvářnejisto

tě, a o vášni. O vášni mluvili nejdéle.

13

Kasparov vyjádřil své pesimistické, leč poměrně jasnozřivéná

zory na technologický pokrok. Svět podle něj ekonomicky ustrnul,

protože veškerý technologický potenciál dnes slouží jen na hraní

a nové objevy postrádají význam, který měly v dobách minulých.

Vynález internetu se nemůže rovnat vynálezu elektřiny, který světu

přinesl nevídané změny. Ženy mohly začít pracovat a objem světové

ekonomiky se zdvojnásobil. Skutečný vliv internetu na světovou

ekonomiku, vysvětloval bývalý mistr světa v šachu, je mnohem

menší než dopad, který měl vynález elektřiny. Jako příklad uvedl

iPhone, telefon, jehož procesor je mnohem výkonnější než ten,

který používaly počítače letu Apollo 11 AGC (Apollo GuidanceCom

puter). Ty měly stotisíckrát menší operační paměť než dnešní chytrý

telefon. Počítače AGC měly za úkol dostat člověka na Měsíc, zatímco

dnes používáme stokrát sofistikovanější přístroje k zabíjení ptáčků,

rozčiloval se Kasparov v narážce na populární hru Angry Birds.

Sala i Martín, sám muž břitkého intelektu, byl rozhovorem obou

velikánů ohromen. „Bylo úžasné pozorovat dva tak inteligentní

muže, jak se baví o technologiích a vynálezech, o vášni a o složitosti

celého světa,“ vzpomíná.

Vzájemná fascinace Guardioly a Kasparova byla tak velká, že

se o několik týdnů později sešli u další večeře. Té se Sala i Martín

zúčastnit nemohl, protože byl právě v Jižní Americe. Připojila se

však Cristina Serra, Pepova manželka.

Toho večera už se bavili i o šachu. Guardiolu překvapilo, jak

kategoricky se Kasparov vyjadřuje o norském šachistovi Magnusu

Carlsenovi, jemuž předpovídal, že se nezvratně stane mistrem světa.

Jeho věštba se naplnila následujícího roku, v listopadu 2013, když

Carlsen porazil Višvanáthana Ánanda 6,5:3,5. Kasparov velebil

schopnosti tehdy dvaadvacetiletého šachového velmistra, kterého

roku 2009 začal tajně trénovat, ale zmínil se i o několika slabinách,

na nichž by měl podle něj mladý Nor zapracovat, pokud chcesku

tečně dominovat světovému šachu.

Právě tehdy se Guardiola Kasparova zeptal, zda se cítí schopen

s norským velmistrem hrát a porazit ho. Odpověď ho překvapila:

14

„Mám schopnosti nutné k tomu, abych ho porazil, ale je to nemožné.“

Guardiola měl za to, že je to jen politicky korektní odpověď, v níž

se odráží veškerý diplomatický um, jakého je tak impulzivní muž

jako Kasparov schopen. Proto dotíral dál.

„Ale Garri, pokud jsi schopen ho porazit, proč by to mělo být

nemožné?“

Obdržel ovšem tutéž odpověď.

„Je to nemožné.“

Guardiola umí být pořádně paličatý, a tak se do Kasparova pustil

ještě umíněněji. Zatímco se šachista uzavíral do své ulity a upíral

oči do talíře, jako je kdysi upíral na šachovnici při obzvlášť složitém

obranném tahu, Guardiola se zeptal potřetí.

„Je to nemožné,“ zopakoval už mírně nabručený Kasparov.

Guardiola odsunul téměř netknutý salát a rozhodl se, že změní

taktiku a vyčká na další příležitost, jak z Kasparova vymámit důvody,

proč si myslí, že by Carlsena nemohl porazit. Nebyla v tom jen

zvědavost. Pep moc dobře věděl, že by se v Kasparovově výroku

mohla skrývat odpověď na jednu z nejpalčivějších otázekvrcho

lového sportu.

Pep Guardiola před čtyřmi měsíci opustil FC Barcelonu, klub,

s nímž jako trenér dosáhl úchvatných a pro mnohénepředstavi

telných úspěchů. Odešel proto, že se cítil prázdný, vysílenýa opo

třebovaný a neměl pocit, že by týmu, který už vyhrál všechno, co

se vyhrát dalo, dokázal ještě něco přinést. Jako první trenér ve

fotbalové historii dovedl svůj klub k zisku všech šesti možných

titulů za jedinou sezonu.

Teď ale cítil, jak se mu vrací síly, jak mu nejen tělo, ale především

mysl začíná sršet znovunabytou energií. Stál před jednouz největ

ších legend světového sportu — a ta mu zatvrzele opakovala, že sice

má sílu a schopnosti vítězit, ale že je to podle ní nemožné. Není

divu, že to v něm probudilo zvědavost.

Kasparovova záhada byla mnohem víc než jen historka, kte rou

bude jednou vyprávět vnoučatům. Skrývala se v ní odpověď na

otázky, které si Guardiola pokládal už řadu let: proč mě působení

15

v Barceloně tolik vyčerpalo? A především: jak se podobnémuvyho

ření vyhnout v budoucnosti?

Kdybych měl Pepa Guardiolu popsat, řekl bych o něm, že je to

muž, který o všem pochybuje. Původ těchto pochyb však není ani

v nejistotě, ani ve strachu z neznáma. Je to snaha o dokonalost.

Pep ví, že dosáhnout dokonalosti není možné, a přesto se o to

pokouší. Proto má také často pocit, že za sebou nechávánedokon

čenou práci.

Guardiola je v tomto ohledu téměř posedlý. Věří, že nejlepší

řešení najde jedině tak, že důkladně zváží všechny možnosti. V tom

se podobá šachovému velmistrovi, který analyzuje všechnymysli

telné tahy, než se rozhodne, kterou figurku a kam na šachovnici

posune. Posedlost rozptylováním všech pochybností jenejzáklad

nější rys Pepovy povahy. Guardiola je schopen o jediném detailu

uvažovat hodiny stále dokola, než konečně dospěje k rozhodnutí.

Když se chystá na zápas, nepochybuje o talentu svých hráčů. Ví,

že jeho tým vyběhne na hřiště s jediným cílem — hnát se za míčem,

útočit, zvítězit. Jenže to je všechno jen obecná rovina a Pep svá

plátna maluje mnohem drobnějšími tahy. Jeho největší ideje se

skládají z mnoha menších myšlenek a ty mu krouží hlavou po celý

týden, který na přípravu utkání má. Neustále si v duchu prochází

základní sestavu, zvažuje, co týmu přináší který hráč, jak je sehraný

se svými spoluhráči, jak se které sestavě bude dařit tváří v tvář

útoku soupeře...

Guardiolova mysl připomíná mysl šachisty, který promýšlí

a zvažuje všechny pohyby po šachovnici. Nejen svoje, alei protivní

kovy, aby se duševně připravil na vývoj partie. Je jedno, proti komu

hraje. Guardiola nemá klid, dokud v duchu nerozeberea nevyhod

notí všechny možnosti, a jakmile to udělá, projde si je všechny

znovu.

Manel Estiarte, Guardiolova pravá ruka v Barceloně i v Bayer nu,

této Pepově neschopnosti se od fotbalu oprostit říká „zákon třiceti

dvou minut“. Estiarte se často snaží — za použití všech možných

i nemožných prostředků — Guardiolu alespoň na chvíli rozptýlit,

16

ale ze zkušenosti moc dobře ví, že katalánský trenér nedokáže na

fotbal zapomenout na víc než půl hodiny.

„Vezmete ho třeba do restaurace, aby na to všechno přestal myslet,

ale uplyne přesně třicet dva minut a vidíte na něm, že už je zase

duchem někde úplně jinde,“ popisuje. „Začne bloumat očima po

stropě, přikyvuje, jako že vás poslouchá, ale nepodívá se na vás,

protože ve skutečnosti už zase přemítá nad soupeřovým levým

bekem, nad obrannými povinnostmi záložníků, nad tím, jak křídla

co nejlépe připraví půdu pro hrotové útočníky... Stačí půlhodina

a je zase zpátky u těch svých věčných analýz.“

Pokud ho hráči i vedení Bayernu podpoří, nehrozí, že by ho stres

z neustálého analyzování vyčerpával tolik jako předtím.

Estiarte Guardiolovi občas přikáže, aby odjel ze Säbener Straße,

tréninkového centra Bayernu Mnichov, a na chvíli vypnul. Pep se

vrátí domů, chvíli si hraje s dětmi, ale za půl hodiny se zase schová

ve svém kamrlíku na konci chodby a jeho mysl se znovu rozjede na

plné obrátky. Uplynulo třicet dva minut a Pep musí znovu v duchu

vyřešit všechny své pochybnosti, ten den už nejmíň počtvrté.

Proto je pro něj odpověď Garriho Kasparova tak důležitá. Proto

tolik trvá na rozluštění jeho záhady. Proč se legendární velmistr,

oplývající nezpochybnitelnými kvalitami, necítí schopen svého

rivala porazit?

Byly to ovšem Cristina a Darja, manželky obou velikánů, kdo

hádanku toho večera v New Yorku nakonec zodpověděl. Zavedly

řeč zpět na vášeň, dotkly se vysokých nároků a tlaku ve vrcholovém

sportu a nakonec došly až k psychice a nutnosti koncentrace.

„Možná že je to otázka soustředění,“ navrhla Cristina.

„Kdyby šlo jen o jednu dvouhodinovou partii, Garri by Carlsena

porazil,“ přizvukovala Darja. „Jenže tak to není. Ta partie by se

protáhla na pět nebo šest hodin a Garrimu se už nechce trpět tolik

hodin v kuse v plné soustředěnosti a neustále si lámat hlavu se

všemi možnostmi. Carlsen je ještě mladý a není si vědom toho,

jak to člověka vyčerpává. Garri to ale ví a už si tím nechce znovu

procházet, den za dnem, stále dokola. Takže by proti sobě byli dva

17

soupeři, z nichž jeden se dokáže soustředit dvě hodiny a druhý pět.

Proto je pro něj nemožné vyhrát.“

Guardiola té noci skoro nespal. Hlavou mu stále běželo to, co

právě vyslechl.

18

OKAMŽIK 02

DÉŠŤ V MNICHOVĚ

mnicHov, 24. června 2013

Je 24. června, svátek svatého Jana — v Katalánsku populární Sant

Joan — a v Mnichově prší. Je to první den Pepa Guardioly v Bayernu

a zdá se, že mu déšť nijak nevadí. Naopak, je celý rozzářenýa překy

puje nadšením, až to vypadá, že se chvílemi musí silou vůle krotit.

Necítí strach, jen ničím nezkalenou radost, kterou nemá v úmyslu

skrývat. Radost, že se vrací k fotbalu, a to ještě v sedle takenergic

kého a nažhaveného koně, jako je Bayern, klub, který jeho nadšení

sdílí. Všichni jsou plní emocí, jako by byl Pepův příchod dalšítro

fejí k těm třem, které už tu sezonu Bayern vyhrál — nebo prvním

triumfem sezony nadcházející.

Pro klub je to den, který se zapíše do historie, ačkoli senechys

tají velké oslavy, jen tisková konference. Akreditaci si vyžádalo

dvě stě čtyřicet sedm novinářů, což je účast, jakou mnichovská

Allianz Arena na akci takového charakteru nepamatuje. Atmosféra

je elektrizující, jako by tu nešlo o pouhé představení nového kouče,

ale spíš o korunovaci. Stadionem tepe nadšení a určité napětí, za -

tím co v tiskovém středisku se shromažďuje dychtivý dav.

19

Pep sám jako by omládl. Do očí se mu vrátila jiskra, už to není

ten unavený muž, který odcházel z lavičky FC Barcelony. Už se

nemůže dočkat, až se dá znovu do práce, až bude zase blízko balonu.

Až se vrátí ke své vášni.

„Fotbal mám rád. Měl jsem ho rád ještě předtím, než jsem se stal

fotbalistou. Rád ho hraju, rád se na něj dívám, rád o něm mluvím.

Zavřu se na Säbener Straße, abych se o Bayernu co nejrychleji naučil

všechno, co potřebuju, abych se seznámil s mládežnickou akademií

a především s našimi bundesligovými soupeři,“ slibuje Pep.

„Nejdůležitější je pro nás získat ligový titul, protože o ten se

bojuje ve třiceti čtyřech kolech,“ nastiňuje Karl-HeinzRumme

nigge, prezident správní rady Bayernu Mnichov, cíle, jichž chce

klub dosáhnout. „Nejkrásnější by pochopitelně bylo vítězství v Lize

mistrů, ale to je soutěž, ve které není nic předem dané, a postupy,

které fungují v domácí lize, se mohou v Lize mistrů minout účinkem.

Sám se už velice těším na to, s jakými změnami v týmu Pep přijde.“

Pep jen skromně mávne rukou, jako by chtěl říct, že nehodlá

měnit skoro nic, já mám ovšem pocit, že je to jen jeho pověstná

diplomacie. Zdá se, že jeho realizační tým souhlasí.

Do tohoto týmu patří Manel Estiarte, který radši zůstává ve

stínu a bude Pepovou pravou rukou, připravenou říct mu přesně

to, co potřebuje slyšet, aby udržel nastavený směr — i když to občas

nebudou zrovna sladká slůvka. Dále Domènec Torrent, který se

bude o post Guardiolova asistenta dělit s Hermannem Gerlandem,

mužem, jenž vychoval Thomase Müllera, Davida Alabu a Philippa

Lahma a stane se nedílnou součástí Pepova týmu.

Mezi novináři sedí také Lorenzo Buenaventura, kondiční trenér,

který nechal všeho, aby mohl Guardiolu následovat do Barcelony,

odkud posléze odešel spolu s ním a teď se jako nepostradatelný člen

jeho týmu připojil k Bayernu. Vedle něj je Carles Planchart, jehož

úkolem bude chodit na zápasy soupeřů a analyzovat jejich taktiku

a především pohyb jejich hráčů po hřišti.

V šesté řadě se usadily Pepova manželka Cristina a jejich starší

dcera Maria. Je tu také Pepův bratr Pere Guardiola a s ním Evarist

20

Murtra, ředitel, jenž přivedl Guardiolu na Camp Nou, a Jaume

Roures, magnát, který má pod palcem vysílací práva španělského

fotbalu. Skupinku Pepových nejbližších příbuzných a přátel uzavírá

Josep Maria Orobitg, Guardiolův agent.

Bayern Guardiolu vítá, jako by v něm konečně našel poslední

chybějící dílek skládačky, která jej dovede až na vrchol světového

fotbalu.

„Ve světovém žebříčku jsme se dostali deset bodů za FC Barcelonu,

takže jsme na dohled, ale stále ještě na druhé příčce. První místo

nám pořád uniká, a to navzdory všem úspěchům, kterých jsme v této

sezoně dosáhli. Proto jsem velmi rád, že se nám podařilo získat

právě Pepa Guardiolu. Pro Bayern je to obrovská čest,“ shrnuje za

všechny Rummenigge.

Guardiola se snaží všeobecné nadšení trochu krotit. „Tvrdit,

že teď Bayernu začíná nová éra, by bylo dost domýšlivé. Musíme

postupovat krůček po krůčku. Očekávání jsou vysoká a nebude to

snadné. Sám jsem z toho trochu nervózní,“ přiznává.

K překvapení všech přítomných se vyjadřuje takřka bezchybnou

němčinou, což je rozhodně působivé, protože to od něj nikdoneče

kal. Dokonce se pokouší o složité gramatické konstrukce za použití

ukazovacího zájmena diese a opakovaně používá záludné slovíčko

Herausforderung, když mluví o výzvách, kterým se chystá čelit.

Německá média budou jeho jazykovou zdatnost nejprveopě

vovat, ale během pár měsíců si na ni zvyknou natolik, že Pepovi

nezbude, než čas od času rozohněného novináře poprosit, aby

zpomalil a otázku mu zopakoval.

Všichni chtějí vědět, k jakým změnám Pep sáhne, zda v klubu

dojde k revoluci podobné té, kterou rozpoutal roku 2008 po svém

příchodu do Barcelony a během níž z kádru vypadly hvězdy jako

Ronaldinho a Deco. Guardiola jen potřese hlavou.

„Je jen velmi málo věcí, které tu chci měnit. Každý trenér má

vlastní představu, ale já se domnívám, že v týmu, který získal čtyři

tituly [zahrnuje mezi ně i Superpohár z roku 2012], nejsou žádné

změny potřeba. Bayern je na tom skvěle, je to silné mužstvo. Já ho

21

chci hlavně udržet na úrovni, na kterou jej dovedl Jupp Heynckes,

výborný trenér, kterého obdivuju nejen za to, jakých úspěchů dosáhl

v posledních letech, ale i za celou jeho kariéru. Doufám, že se s ním

brzo setkám, protože mě zajímá jeho názor. Být jeho nástupcem je

pro mě ohromná čest. Chtěl bych mu tímto vzdát hold.“

Nový trenér i jeho nový klub jako by chtěli zapomenout na své

předchozí triumfy a začít spolu nový život, i když nelze pominout,

že Guardiola vyhrál za čtyři roky čtrnáct trofejí a mnichovský velko -

klub sedm. Uli Hoeneß, prezident Bayernu, rozhodně nelže, když

tvrdí, že se musel štípnout poté, co Pep kývl na jeho nabídku. „Na

začátku, když Pep řekl, že by si uměl představit, že půjde trénovat

Bayern, jsme nevěřili vlastním uším.“

Klub i trenér společně vykračují na tuto cestu, plní mladistvé

vášně, plní nadějí a velkých očekávání, ale také s určitým neklidem

a vědomím, co všechno je potřeba udělat. Ve fotbale se vždycky

začíná od nuly a neexistuje nic než přítomnost.

„Když vám zavolají z takového klubu, jako je Bayern, zbystříte,“

popisuje Guardiola. „A já jsem na tuto výzvu připravený.S Barce

lonou jsem zažil fantastické období, ale už jsem potřeboval něco

nového a byl to právě Bayern, kdo mi takovou možnost nabídl.

Jsem připravený, a i když budu pod tlakem, musím se s ním naučit

žít. Jako trenér Bayernu Mnichov se musíte postarat, aby tým hrál

dobře a vítězil. Nicméně opakuji, tým, který už toho vyhrál tolik,

žádnou velkou přestavbu nepotřebuje.“

Je to úplně jiný proslov než ten, který Pep pronesl roku 2008,

když přebíral otěže FC Barcelony a sliboval, že tým bude bojovat,

běhat a bít se do posledního autového vhazování poslední minuty

posledního zápasu sezony. V Bayernu je bojovnost samozřejmostí

a tlak, o kterém Guardiola mluví, se pro něj i pro tým stane stejně

nedílnou součástí života v Mnichově jako pivo nebo déšť.

Svou fotbalovou ideologii shrnuje Guardiola v několika málo

slovech. „Můj plán je velmi jednoduchý: útočit, útočit a útočit.“

Pak se všichni odeberou dolů na hrací plochu Allianz Areny,

kde si Guardiola poprvé vyzkouší lavičku svého nového působiště.

22

Jednomu z přítomných Katalánců se vybaví slavná báseň o Ithace

Konstantina Kavafise a popřeje trenérovi v chladném ranním vánku

onoho mnichovského pondělí, „aby jeho cesta byla dlouhá.“Guar

diola se otočí a dodá: „A dobrá!“

Je to jasné, Pep Guardiola by už déle bez fotbalu nevydržel.

Ma nel Estiarte málem dostal infarkt, když ho Pep požádal, aby

mu na Säbener Straße všechno připravil na desátého června.

„Co tam proboha chceš dělat? Vždyť tam ještě nikdo nebude! Užij

si trochu volna, protože pak hodně dlouho žádné mít nebudeš,“

radil mu.

Pep se vrací k tomu, co mu už palčivě scházelo: k míči, k fotbalu,

ke své vášni. Co ale scházelo Bayernu? Proč přikročil mnichovský

klub ke změně? Proč mění trojnásobný šampion svého žokeje? Por

qué? Warum?

Pochopit, proč se vedení Bayernu rozhodlo vyměnit trenéra po

nejúspěšnější sezoně v historii klubu, vyžaduje hlubší zamyšlení

nad tím, jak funguje moderní fotbalový klub, jak komplexní dnes

fotbal je a jakou roli hrají manažeři v tomto odvětví, které stejnou

měrou kombinuje hmatatelné s nehmatatelným, góly s pokřikem.

V bavorském velkoklubu byla skupinka bývalých fotbalistů, kteří

se rozhodli narýsovat svému klubu, jehož hra trpěla určitými ne -

dostatky a neosobitostí, novou cestu.

Bayern se mohl pyšnit velkolepou historií, vlivem, dostatkem

financí i sebevědomí a v neposlední řadě také oddanoufanouškov

skou základnou. Nesčetné zářné úspěchy doplňovaly ty nejlepší

germánské ctnosti: nezvratnou víru, železnou vůli a neochvějnou

vytrvalost.

Jenže se stále nedařilo definovat styl hry. Hoeneß a Rummenigge

se proto rozhodli Bayernu chybějící článek opatřit. Nešlo jim jen

o další trofeje, chtěli něco, co klubu vtiskne osobitost, co potvrdí

jeho dominanci jako nezlomná pečeť. Jejich přáním bylo, abyjed

noho dne značka Bayern představovala něco víc než snahu, odvahu,

výkonnost a pochopitelně vítězství. A jejich pátrání je dovedlo až

k Pepu Guardiolovi.

23

Sáhnout po změně ve chvíli, kdy je na vrcholu, bylo možná tím

nejgeniálnějším tahem mnichovského klubu. Bayern mohl vsadit

na kontinuitu, nechat po zisku tří trofejí na lavičce Heynckese

a jeho tým, a nikdo by nehnul ani brvou. Místo toho se vedení klubu

rozhodlo udělat další krok a díky Guardiolovu příchodu dosáhnout

onoho snadno rozpoznatelného stylu a konzistentního úspěchu,

po kterém prahne.

Nebude to ovšem nic snadného, protože Jupp Heynckes nasadil

laťku hodně vysoko.

Toho dne, 24. června, se na trávníku Allianz Areny Pepovy oči

poprvé spiklenecky střetnou s očima Matthiase Sammera,sportov

ního ředitele Bayernu Mnichov, muže, na kterého se v následujících

měsících začne spoléhat. V Pepově pohledu se zračí pochopení

paradoxní situace, v níž se Bayern nachází — je na samém vrcholu,

a přesto chce šplhat ještě výš.

V bavorské metropoli prší sto třicet čtyři dní v roce. A to je jen

jedna z mála věcí, na které si Pep Guardiola bude muset v Mnichově

zvyknout.

24

OKAMŽIK 03

V BAYERNU

„Připrav se, Maneli. Vybral jsem si Bayern.“

new YorK, říjen 2012

Manel Estiarte se v severoitalské Pescaře vesele usmívá. Dlouhá

loučení, ale rychlé rozhodování, myslí si. Takže nakonec to nebude

Anglie, ale Německo.

Rozhovor se odehrává v říjnu roku 2012, pět měsíců poté, co

Guardiola odešel z Barcelony. Za tu dobu mu nabídku učinila

celá řada klubů: mimo jiné Chelsea, Manchester City, AC Milán

a samozřejmě také Bayern Mnichov. Nejsou to ovšem nabídky práce,

jsou to milostné dopisy, návrhy, které mají za cíl nesčetnýmivavří

ny ověnčeného a čerstvě uvolněného trenéra uchvátit a probudit

v něm vášeň.

Loučení s Barcelonou bylo dlouhé a obtížné. Guardiola Estiartovi

své důvody předestřel ještě dřív, než je vysvětlil vedení klubu nebo

svému asistentovi a budoucímu nástupci Titu Vilanovovi. Použil

celou řadu slov, ale úplně by býval vystačil s jedním: vyčerpání. Po

čtyřech letech nejvyššího vypětí byl Pep na pokraji svých sil,fyzic

kých i psychických. Byl unavený, vydal se ze všeho, co měl, a už

klubu nemohl dát nic víc.

25

To ovšem nebyl jediný důvod. Za čtyři roky svého působení

v Barceloně se Pep musel zhostit nejen úlohy trenéra, ale také lídra,

mluvčího, virtuálního předsedy klubu a v neposlední řaděi organi

zátora zájezdů, a to pod vedením dvou velmi rozdílných prezidentů.

Prvním z nich byl Joan Laporta, vulkán plný energie,rozporu

plný, dynamický, občas trochu přisprostlý, schopný toho nejlepšího

i toho nejhoršího. Tím druhým pak Sandro Rosell, muž, který pod

usměvavou maskou skrýval technokratický chlad a dokázal obě

svoje tváře ukazovat naráz. Guardiola musel na Laportovu občas až

teatrální troufalost reagovat umírněným klidem, zatímco Rosello vu

odtažitost vyrovnával vlastním přívalem energie.

K Laportovi cítil především vděk. Nebyli bůhvíjací kamarádi, ale

Guardiola byl vděčný za obě šance, které mu Laporta dal — trénovat

nejprve rezervní tým Barcelony, kterému Pep pomohl postoupit

z těžké Tercera División, čtvrté ligy, což byl úspěch, kterého si

katalánský trenér vždy velmi cenil, a o rok později přesun na lavičku

prvního týmu. Gardiolův vděk byl upřímný a vztahoval se i naspor

tovního ředitele FC Barcelony a Guardiolova bývalého spoluhráče

z „týmu snů“ vedeného Johanem Cruyffem, nepolapitelnéhokří

delníka Txikiho Begiristaina.

Navzdory nezpochybnitelným úspěchům nebyla létapředsednic

tví Joana Laporty nijak snadná. Jako by se tým ubíral jinou cestou

než klub. Místo aby se věnoval jen hráčům, cítil se Guardiola jako

kapitán těžkopádné zaoceánské lodi. Každý manévr byl nesmírně

pracný, ať už se jednalo o stěhování týmu do nového tréninkového

centra, zajištění aut od sponzora nejen pro hráče, ale i prorea

lizační tým, organizaci propagačních aktivit nebo odsouhlasení

pozice klubu ve vyvstalých konfliktech. Barcelona byla velkolepou

mašinou, která jela podle jiného rytmu, než o který ve svém týmu

usiloval Guardiola. Přes tyto těžkosti však ve sportovním vztahu

Laporty a Guardioly panoval soulad. A tým vítězil.

Začátkem roku 2010 ale Guardiola zjistil, že jeho budoucnost

v Barceloně nebude lehká. To léto se konala volba prezidenta klu -

bu a hlavním favoritem byl Sandro Rosell, sportovní viceprezident

26

klubu z let 2003 až 2005, kterého neshody s Laportou přiměly

k rezignaci. Teď se ale vrátil jako jeho nástupce a ve volbách zvítězil

drtivou většinou.

Pod Laportou získal Guardiola šest ze šesti možných trofejí:

ligový titul, Copu del Rey, titul Ligy mistrů, španělský Super pohár,

Superpohár UEFA a mistrovství světa klubů. Rosellův příchod

ovšem přinesl již tak byrokracií sužovanému klubu další pocity

averze a zášti.

Nový prezident Guardiolovi soukromě přezdíval „dalajláma“

a zdálo se, že mu nedůvěřuje. Myslel si, že je trenér plně oddaný

Laportovi, a naznačoval, že šestice trofejí, které klub získal za

vedení jeho předchůdce, přišla předčasně. Propast meziprezi

dentem a trenérem se ještě prohloubila, když Rosell přesvědčil

členy valného shromáždění, aby podpořili právní kroky proti Joanu

Laportovi. Rosell sám byl dost chytrý na to, aby se hlasování zdržel,

ale pro Guardiolu to byl začátek konce.

Po čtyři roky vyžadoval Guardiola od svých hráčů maximální

nasazení, což vedlo k nevyhnutelným třenicím. Někteří hráči sesna

žili dál a dávali do tréninku i do hry všechno, jiní si mysleli, že mají

nárok na trochu oddechu, protože získané trofeje přece dokazují, že

jsou nejlepší na světě. Několik hráčů už v sobě nacházelo motivaci

jen pro velké a důležité zápasy a hledali jakoukoli záminku, jak se

vyhnout utkáním hraným v chladnějších měsících na nehostinných

hřištích menších soupeřů. A aby toho nebylo málo, ukázalo se, že

jedna z nových posil týmu si příliš nezaslouží projevenou důvěru.

Celý stroj tedy nadále fungoval, ale Pep tušil, že ne na dlouho.

„Až uvidím, že se z očí mých hráčů vytrácí zář, budu vědět, že je na

čase se rozloučit,“ prohlásil. A začátkem roku 2012 se zdálo, že zář

v očích některých jeho mužů začíná pohasínat.

V klubu se hodně povídalo, že za Guardiolovým odchodem ne -

stála jen únava, ale také neochota Sandra Rosella podpořittre

nérovu plánovanou přestavbu kádru, která počítala s prodejem

takových hráčů, jako byli Gerard Piqué, Cesc Fàbregas nebo Dani

Alves.

27

Sám Guardiola to vehementně popřel. „Není to pravda,“ řekl

mi. „Odešel jsem z Barcelony, protože jsem byl zcela vyčerpaný.

Prezidentovi jsem to oznámil v říjnu roku 2011 a pak už jsem názor

nezměnil. Nechtěl jsem reorganizovat kádr, to by nedávalo smysl,

byl jsem přece už rozhodnutý v Barceloně skončit. Pravda je taková,

že jsme toho roku získali čtyři trofeje a hráli jsme mnohem lépe než

kdy předtím, jako například systémem 3-4-3 proti Realu Madrid

nebo 3-7-0 na Mistrovství světa klubů. Hráli jsme nádherně, ale já

už byl na pokraji sil a nenapadalo mě, s jakou novou taktikou bych

ještě mohl přijít. Proto jsem odešel. Nic jiného v tom nebylo.“

Guardiola tedy odešel do New Yorku, aby si trochu odpočinul. Ani

tam to však neměl snadné, protože z Barcelony po něm stále létaly

další střely.

Za ten rok dovolené, kterou se Pep rozhodl si vybrat, se mu na

stůl hrnuly nabídky nespočtu klubů, které měly o oslavovanéhotre

néra zájem. Manchester City, v němž působí jeho kolega TxikiBegiri

stain, byl jedním z nejurputnějších. V Paříži se Pep sešel s Romanem

Abramovičem, který byl připraven kývnout na cokoli, a dokonce

už začal do kádru Chelsea kupovat hráče jako Hazarda, Oscara

nebo Matu, kteří by se svým stylem mohli Guardiolovi zamlouvat.

Delegace z Bayernu Mnichov přijela 25. května 2012 do Madridu

na jeho poslední zápas na lavičce Barcelony. Bylo to finálešpa

nělského poháru Copa del Rey proti Athleticu Bilbao a Barcelona

zvítězila 3:0. Pepova poslední výhra, poslední získaná trofej.

Zástupci Bayernu se tehdy nesešli se samotným koučem, ale

s jeho agentem. Bylo to šest dní poté, co mnichovský klub utrpěl

hořkou porážku ve své domácí Allianz Areně. Po zpackanémpenal

tovém rozstřelu se z titulu Ligy mistrů radovala právě Abramovičova

Chelsea a Bayernu se tím uzavřela dlouhá a krušná sezona.

Ještě týden předtím, 12. května, se v Berlíně hrálo fináleněmec

kého poháru, v němž Bayern podlehl 2:5 Borussii Dortmund, týmu,

který si v Bundeslize suverénně došel pro druhý titul v řadě a Bayern

nechal v tabulce o osm bodů za sebou. Bavorský velkoklub tak

28

během několika málo týdnů přišel o tři trofeje, na které aspiroval:

o ligový titul, německý pohár i trofej pro vítěze Ligy mistrů.

Po prohraném finále nejvyšší evropské soutěže slíbil JuppHeync

kes své manželce, že na lavičce Bayernu setrvá „už jen rok“. Vedení

klubu mělo stejný názor: bude potřeba najít náhradu. O Guardiolu

měli zájem od začátku, a tak se ihned vydali do Madridu, aby mu

to dali najevo.

Pepa Bayern také lákal. Koncem července 2011, nedlouho poté,

co Barcelona ve Wembley porazila 3:1 Manchester United ve fi ná le

Ligy mistrů, odcestoval tým do Mnichova na turnaj Audi Cup.

Ač bylo tréninkové centrum na Säbener Straße, kam ho vzal sám

Heynckes, menší a hůře technicky vybavené, Guardiolovi sezamlou

valo už tehdy. „Tohle se mi líbí,“ svěřil se pak soukromě Manelu

Estiartovi. „Umím si představit, že bych tu jednoho dne trénoval.“

Estiarte tím výrokem nebyl překvapený, protože stejnou větu

slyšel za posledních pár měsíců už několikrát v souvislosti s ji -

ným předním evropským klubem. Den poté, co Barcelona vyřadila

v semi finále Ligy mistrů Real Madrid, se Estiarte s Guardiolou vy -

dali do Manchesteru, aby si na vlastní oči prohlédli soupeře, který

je čekal ve finále ve Wembley.

Byli svědky toho, jak si sir Alex Ferguson a jeho tým 4. května

2011 vybojovali proti německému Schalke 04 postup do dalšího

finále. Guardiolovi se pohled z tribuny stadionu Old Trafford velice

líbil a atmosféra zápasu, v němž Manchester United zvítězil 4:1,

rovněž. „Tady se mi líbí,“ obrátil se na svého přítele. „Umím si

představit, že bych tu jednoho dne trénoval.“

Guardiola vždycky choval hlubokou, až nábožnou úctuk veliká

nům evropského fotbalu. Manel Estiarte tedy nebyl ani tentokrát

jeho nadšením vyveden z míry a rozhodně se nedivil tomu, že se

Pep chce setkat s Ulim Hoeneßem a Karlem-HeinzemRummenig

gem. Čtveřice se sešla u kávy a vyměnila si několik zdvořilostních

frází o vzájemném obdivu. Bayern právě získal pro druhou část

svého plánu Juppa Heynckese (první část realizoval Louis van Gaal),

zatímco Guardiola s Barcelonou vyhrál další Ligu mistrů a stále

29

ještě měl dost sil, takže ani jedna strana neplánovala okamžité

navázání spolupráce.

Na fámě, že Guardiola již tehdy dal zástupcům Bayernu svoje

číslo, není ani zbla pravdy. Katalánský trenér v červenci roku 2011

ještě ani nepomýšlel na odchod z Barcelony, natož aby plánoval,

kam se vydá dál. Kouč, který vyhrál všechno, co se dalo, se stylem

hry, který okouzlil celý svět, nemusel nikomu nechávat vizitky.

„Vůbec to nebylo tak, jak to prezentovala média. Sehráli jsme

s Bayernem přátelské utkání, setkali jsme se s Kallem[Rumme

niggem] a Ulim [Hoeneßem] a chvíli si povídali. Řekl jsem jim,

jak moc obdivuju jejich tým a Bayern Mnichov jako celek, jako

legendární klub, kterým vždycky byl, ale nic víc. Tehdy jsem si ještě

nedokázal představit, že bych Bayern trénoval, ani jsem nikomu

nenabízel svoje služby. To, že jsem se Bayernu o pár let později

upsal, byl prostě osud, takové věci se ve fotbale stávají. Ten den ale

k ničemu takovému nedošlo,“ vysvětluje Pep.

Na jaře roku 2012 se situace zásadně změnila. Pep Guardiola

sice do své sbírky přidal čtyři další trofeje (španělský a evropský

Superpohár, mistrovství světa klubů a Copu del Rey), ale cítil se

prázdný a unavený a rozhodl se z Barcelony odejít. Hoeneßa Rum

menigge s Bayernem sice žádnou trofej nevyhráli, ale byli plní

energie a hladu po vítězství, navíc věděli, že Jupp Heynckes v pozici

trenéra zůstane už jen rok a bude třeba ho nahradit. Finále Copy del

Rey v Madridu bylo ideální příležitostí, jak Guardiolovi dát najevo

zájem. Sešli se s Pepovým agentem a vyložili karty na stůl: Bayern

by si jako Heynckesova nástupce přál právě Guardiolu.

V říjnu téhož roku Guardiola svému příteli po telefonu oznámil:

„Připrav se, Maneli. Vybral jsem si Bayern.“

Oba muži mají mnoho společného, byli prvotřídními sportovci

a olympijskými šampiony. Zároveň jsou ale každý jiný, a možná

právě proto se tak skvěle doplňují.

Guardiola byl výjimečný fotbalista, kterému vyhovovalo, když

byl na hřišti pokud možno neviditelný. Hrával daleko odsoupe

řovy branky a dokázal dirigovat své spoluhráče jako nikdo jiný.

30

Než cokoli udělal, promyslel si každý další krok, všechny jeho

pohyby měly za cíl otevřít prostor a poslat spoluhráče do té nejlepší

možné pozice. Pro Guardiolu spočíval úspěch v dobrémzorgani

zování týmu.

Estiarte naproti tomu byl „Maradonou vodního póla“,jedineč

ný hráč se zabijáckým talentem na branky rozhodující utkání.

V letech 1986 až 1992 byl šestkrát v řadě zvolen nejlepším vodním

pólistou světa, získal všechny myslitelné trofeje, všechny existující

medaile a nespočet individuálních ocenění. Za národní tým odehrál

578 zápasů, v nichž nastřílel 1 561 branek, a šestkrát sezúčast

nil olympijských her. Dokázal zcela sám zvrátit vývoj nejednoho

zápasu, což mu vysloužilo i srovnání s Michaelem Jordanem. Na

čtyřech po sobě jdoucích olympiádách a všech dalších soutěžích

těch let byl vždy nejlepším střelcem a jediný sen, který mu dlouho

unikal, bylo vyhrát pro Španělsko olympijské zlato. Ale i to sejed

noho dne změnilo.

Poté, co uzavřel pevné a dlouhotrvající přátelství s PepemGuar

diolou, začal Estiarte přemýšlet o svém přístupu ke hře a pochopil,

že pokud bude dál hrát sám za sebe, pokud se dál bude snažit vstřelit

branku bez ohledu na svůj tým, možná navždy zůstaneindividuál

ním rekordmanem, ale nikdy nedosáhne na vysněnou zlatouolym

pijskou medaili. Takže se po stříbrném umístění na Olympijských

hrách v Barceloně rozhodl svůj herní styl trochu pozměnit.

Podrobil sám sebe zdrcující kritice, zahodil sobeckost nejlepšího

střelce a začal spolupracovat s týmovými kolegy. Víc se věnoval

bránění a kombinační hře se spoluhráči a přestal se soustředit

výhradně na individuální akce.

Estiarte už nebyl nejproduktivnějším střelcem každého turnaje,

ale španělský výběr vyhrál jak olympijské zlato, tak mistrovství

světa. Estiartova osobní oběť přinesla úspěch celému týmu.

Stejně jako v Barceloně, i v Bayernu nechává Manel Estiarte

Guardiolu vést tým a drží se v pozadí. Lépe než kdokoli jiný ví,

jak se cítí útočník, který chce střílet góly, a musí své individuální

ambice držet v rovnováze s týmovou prací. Většinu života bylsrov

31

náván s Maradonou nebo s Michaelem Jordanem, teď je však znám

zejména pro svou mlčenlivost a bystrý úsudek. Testuje ovzduší,

dokáže odhadnout, co se bude dít, vždycky přemýšlí nad každým

dalším tahem, pomáhá týmu svými zkušenostmi, podobně jako

když záložník přihrává útočníkovi na vítězný gól. Především ale

podporuje a chrání Pepa Guardiolu.

Proto je pro katalánského trenéra naprosto nepostradatelný.

Když jsem se na to Pepa ptal, odpověděl mi bez sebemenšíhozavá

hání. „Podívej, být fotbalovým trenérem je hodně osamělá práce,

takže je důležité mít po svém boku někoho loajálního. Když se ti

nedaří, a k tomu ve fotbale jednou za čas dochází a vždycky tomu

tak bude, chceš mít vedle sebe někoho, komu důvěřuješ,“ vysvětluje.

„A v Manelovi jsem takovou loajalitu našel. Pomáhá mi v celé řadě

věcí, často přebírá některé mé povinnosti, které mě unavují nebo

obtěžují, a za to si ho velmi vážím, ale především je to člověk,o kte

rého se můžu opřít v těch nejtěžších chvílích. A samozřejmě i v těch

nejlepších! To, že s ním můžu sdílet dobré i zlé, že se mu můžu

svěřit... Manel byl jedním z nejlepších ve svém sportu, a i když je

ten můj jiný, jeho intuice mě nikdy nezklamala. Vždycky vidí, jestli

jdeme správnou cestou, nebo ne, jestli jsme ztratili rytmus, jestli za

mnou mí hráči stojí, jestli někde něco neskřípe. Něco takového je

možné, jen když máte takovouhle intuici, když umíte přečíst každý

pohled, každé gesto. Nejen že byl Manel nejlepším sportovcem ve

své disciplíně, ještě k tomu přesně takovou intuici má. Je to něco,

co jiní sportovci dělají automaticky, ale ti skutečně nejlepšívyni

kají právě takovou intuicí, je to plus, které jim umožní skutečně

vyniknout. No a Manel přesně tohle plus má.“

Jako by mluvil o svém vlastním odrazu v zrcadle. „Často mu

říkám, Maneli, posaď se, řekni mi, jaký z toho máš pocit. A Manel

je velmi upřímný a pohotový. Ze začátku mi říkal úplně všechno,

ale za těch pět let, co se známe, se naučil věci mnohem víc filtrovat.

Ví, kdy mi co říct a kdy si něco nechat pro sebe. Proto ho potřebuju

mít vedle sebe. Proto s ním rád trávím čas. Tedy, samozřejmě jsme

také dobří přátelé. Ale nejdůležitější je právě jeho loajalita a to,

32

že i jako bývalá hvězda vodního póla dokáže jako první přiložit

ruku k dílu, ať už je jakkoli důležité nebo nicotné.“

Je říjen 2012 a Pepovy tři děti, Maria, Màrius a Valentina, se stále

trochu trápí s angličtinou a novou školou. Jejich otci mezitímtak

řka nepřetržitě vyzvání telefon, fotbalové kluby si ho stále chtějí

naklonit a získat pro sebe. Txiki Begiristain z Manchesteru City

se nechce nechat odbýt. Abramovič slibuje hory doly, chce Pepa

do Chelsea a je odhodlaný splnit mu každé přání, přebudovat tým

přesně podle jeho představ. I Němci to myslí vážně, ale neslibují

nemožné a jejich nabídky jsou zdrženlivější.

„Připrav se, Maneli. Vybral jsem si Bayern.“

Vybrat si Bayern neznamená okamžitý podpis smlouvy.Zna

mená to začátek vyjednávání, které má za cíl dohodnoutekono

mické podmínky a nastínit, jaké mají obě strany představy o herním

směřování klubu. Hoeneß od začátku slibuje: „Nebojte se, peníze

se najdou.“

Bayern se nechce zadlužovat a brát si bankovní půjčky, takže

když se rozhodne pro nějakou nutnou investici, požádá o finanční

prostředky členy a sponzory. Je tomu tak i tentokrát, investicí je

Pep Guardiola a netrvá dlouho a peníze jsou pohromadě.

Pak se řeč stočí na fotbalovou filozofii, jak a s jakými typy hráčů

hrát, a tady už není problém. Jakmile se konverzace točí kolem míče,

jsou Pep, Uli a Kalle zajedno. Diskutují o Mariu Gomézovi, Luizi

Gustavovi i Anatoliji Tymoščukovi, a Pep je ujišťuje, že si nepřeje,

aby se Bayern zbavil Toniho Kroose.

V prosinci navštíví Hoeneß Guardiolu v jeho newyorském do mo

vě a smlouva je podepsaná. V lednu následujícího roku je dohoda

představena veřejnosti.

Guardiola už předem informoval Manchester City, Chelsea

i AC Milán, že na jejich lavičku neusedne. Televizní kanál Sky Italia

jako první odhaluje, že se Guardiola upsal právě Bayernu,a mni

chovskému klubu tak nezbude než zareagovat a oficiálně Pepův

příchod oznámit dřív, než bylo v plánu, už 16. ledna.

33

Hoeneß a Rummenigge ovšem o celé věci opomněli zpravit

Juppa Heynckese, který je z jednání svých přátel poněkudroz

laděný. Oznámil sice svůj plánovaný odchod a věděl, že si za něj

šéfové Bayernu hledají náhradu, ale nikdo mu neřekl, o koho půjde.

V Barceloně se ozývají zlé jazyky, které tvrdí, že si Guardiola

vybral velmi pohodlnou cestu. Nikdo tou dobou ještě netuší, že

Heynckes do konce sezony dovede Bayern k zisku tří titulů a stane

se klubovou legendou. Laťka je nastavená hodně vysoko.

34

OKAMŽIK 04

PROČ? PROČ?

mnicHov, 25. června 2013

„Bayern čeká třetí fáze fotbalových změn,“ říká ve své kanceláři na

Säbener Straße Paul Breitner, legendární hráč Bayernu a Realu

Madrid, a vrací se ve svém vyprávění do minulosti, do koncesedm

desátých let. „V dobách, kdy tým trénoval Pál Csernai, jsme s Kallem

[Rummeniggem] začali hrát systémem, který nám v Bayernu vy -

držel až do roku 2008. Klidně ho můžete nazývat 4-1-4-1 nebo 4-2-4

nebo 4-4-2, ale ve všech případech se jedná o stejnou taktikus tro

chu rozdílnými aspekty. Jenže tenhle systém už je zastaralý, nepatří

do jednadvacátého století.“

V Bayernu věděli, že potřebují změnu, ale nevěděli, jak na to.

Dokud se neobjevil nizozemský kouč Louis van Gaal.

„Bylo nám jasné, že v dnešní době lze získávat trofeje pouzetako

vou hrou, s jakou přišla FC Barcelona,“ vysvětluje Breitner. „Barça

začala hrát jako basketbalový tým. Hodně pohybu, změny pozic,

změny rytmu, hodně přihrávek, důraz na držení míče... Občas jste

měli pocit, že za devadesát minut hry měli hráči míč na kopačkách

aspoň pět hodin,“ směje se.

35

„To je zkrátka současný fotbal a možná takový bude ještě dalších

deset let, dokud někdo nepřijde s něčím novým. Jak tedy změnit

náš zastaralý styl a začít hrát moderněji? Napadlo nás přivést do

Bayernu Louise van Gaala a tento tah se nám vyplatil, protože Louis

náš systém od základů přestavěl,“ dodává.

Působení Louise van Gaala tedy znamenalo první fázi omlazení

stylu bavorského velkoklubu.

„Van Gaal zavedl poziční hru s důrazem na držení míče, ale

hráči měli přesně určené rozestavení, neměnné posty, v nichž se

museli držet, a nic víc. Nemohli vystoupit ze svého vymezeného

místa. Takže Bayern začal hrát na přihrávky, ale bez rytmu. Měli

jsme v zápase třeba 80% držení míče, ale byli jsme pomalí, diváci

v Allianz Areně začali po půlhodině hry zívat, protože všechsedm

desát jedna tisíc lidí přesně vědělo, co se bude dít dál. Nebyl to

špatný styl, jenže byl až příliš předvídatelný,“ vypráví Breitner.

Lodivodem druhé fáze se stal Jupp Heynckes.

„Jupp převzal Van Gaalův systém, ale netrval naneustálém drže

ní míče,“ pokračuje Breitner. „Souhlasil s tím, že je to dobrámyš

lenka, ale že je potřeba ji rozvinout, zrychlit, začít měnit tempo

hry. Trvalo mu dva roky, než se mu povedlo plán uskutečnit,

a od měnou mu byl bundesligový titul v sezoně 2012—2013, který

jsme získali s rekordním počtem bodů. V první půli sezony, od

srpna do prosince, ještě potřeboval doladit pár věcí, ale už po

zimní přestávce, v prvních zápasech v lednu a v únoru, začal

tým hrát v novém, žádoucím rytmu, byla to úplně jiná hra než na

začátku.“

Třetí fázi má šéfovat právě Pep Guardiola.

„Přesně tak. Heynckes se držel poziční hry, jen ji chtěl zrychlit

a dávat co nejvíc gólů. Nešlo tedy jen o držení míče, aleo skóro

vání. Pep přináší zase něco nového, změnu pozic, plynulý pohyb,

neustálé přihrávky na jeden dotyk. Chceme hrát jako Barcelona

před dvěma nebo třemi lety, v dobách, kdy hrála lépe než kdy dřív,“

vysvětluje Breitner těsně poté, co byl Guardiola v Mnichověpřed

staven jako nový trenér.

36

Zatím se jedná spíš o naděje a ambice než o skutečnost.Nesmí

me zapomenout, že Bayern za deset let vystřídal sedm trenérů,

Hitz feldem počínaje a Guardiolou konče. Sedm trenérů, to není

zrovna známka stability, jakkoli poslední tři změny v Breitnerově

podání celkem dávají smysl.

Den po Guardiolově uvedení v Bayernu, 25. června 2013, se

ozý vají nevyhnutelné otázky. Nastává nová éra evropského fotbalu?

Je tohle začátek období dominance Bayernu Mnichov?

V oblíbené mnichovské pivnici na Viktualienmarktu se je po -

kouší zodpovědět tři katalánští novináři: Ramon Besa z deníku

El País, Marcos López, píšící pro El Periódico, a Isaac Lluchz kata

lánského deníku Ara. Všichni tři mají své pochybnosti.

„Ne že by to bylo nemožné, ale Barça zatím nejeví žádné známky

zhoršení,“ shodují se. „Naopak, ve všech aspektech hry posiluje.

Nezdá se, že by se v evropském fotbale rodil nový fotbalovýdiktá

tor, a i kdyby ano, není vůbec jisté, že jím bude zrovna Guardiolův

Bayern.“

Mounir Zitouni, redaktor německého magazínu Kicker, tvrdí,

že klíčovým prvkem úspěchu operace Guardiola bude emočníinte

ligence.

„Guardiola má plán a bude potřeba, aby hráči v týmu trochu

změnili myšlení. I my novináři se budeme muset snažit, abychom ho

pochopili,“ připouští. „Nejdůležitější bude, jak se s novým stylem

hry popasují hráči, ale bude nutné, aby se přizpůsobil i Pep.Sou

časný kádr Bayernu je bezesporu kvalitní, obě strany tedy budou

muset projevit emoční inteligenci. Protože jedině kompromis mezi

oběma stranami může vést k těm nejlepším výsledkům.“

Ve fotbalových metropolích po celém Německu se schází fa -

noušci německých klubů, novináři, blogeři a další — lidé, kteří se

chtějí nad pivem podělit o své názory.

My dnes v Mnichově večeříme se skupinou lidí, kteří se na

Twit teru sdružují pod hashtagem #tpMuc. Jedním z nich je Stefen

Niemeyer, který Bayern následuje na všech klubových výjezdech.

Guardiolova cesta s mnichovským klubem ještě ani pořádněneza

37

čala, ale Stefen je s rozhodnutím angažovat katalánského kouče

spokojený.

„V prosinci 2012 bylo jasné, že prohrajeme jak Bundesligu, tak

i německý pohár a Ligu mistrů. Teď se říká, že byl Bayerndoko

nalým týmem, ale tehdy to nebyla pravda,“ vzpomíná. „Jednou

z největších předností Bayernu je, že vždycky hledá novou cestu,

vždycky se chce zlepšovat. Tak to bylo s Heynckesem a tak to je

i s Guardiolou. Jasně, Heynckesův odkaz je mimořádný, ale pořád

ještě existuje spousta věcí, co nás motivuje. Chceme například

vyrovnat skóre s Mourinhovou Chelsea v Superpoháru UEFA,obhá

jit vítězství v Lize mistrů, rozvíjet hráče, kteří mají talent, ale v jejich

hře jsou ještě pořád rezervy. Zbývá celá řada věcí, co se musí udělat.

A Pep to dokáže. To rozhodnutí je, abych tak řekl, win-win.“

Ve fotbale je přece velmi riskantní něco měnit, když se týmu

daří, namítám.

„Mně to dává smysl. Guardiola byl až do minulého roku z mnoha

důvodů považován za nejlepšího trenéra na světě. Bayern tak měl

jedinečnou příležitost udělat další krok vpřed. Museli serozhod

nout a já s tím rozhodnutím souhlasím. Je to výhodné pro všechny:

pro německý fotbal, pro Bayern Mnichov, pro fanoušky i proGuar

diolu,“ vysvětluje Niemeyer.

„Myslím si, že Pep se hlavně chce dozvědět, jak se hraje fotbal

jinde ve světě, naučit se zas něco nového od lidí s odlišnoumen

talitou. V Barceloně hrál skoro dokonalý fotbal a chce svůj styl

a svoji fotbalovou filozofii ještě vylepšit. Proto teď jde trénovat do

zahraničí. Měl dost času se s Bayernem a jeho hrou seznámit, takže

určitě ví, že sem není třeba přenášet přesnou kopii stylu, který hrál

s Barcelonou, ale jen vylepšit několik detailů. A taky si myslím, že

za tři roky půjde zase jinam, aby si dál rozšiřoval obzory.“

Christian Seifert, předseda správní rady Německé fotbalové ligy

(DFL), je s Guardiolovým příchodem do Allianz Areny takéspoko

jen. „Celé Německo je z něj nadšené. Nikde ani stopy po nějaké zášti

nebo závisti. Všichni se shodují, že je to krok, který prospěje celé

Bundeslize. S Guardiolou v Německu budeme ještě lepší.“

38

Vraťme se ale k Paulu Breitnerovi. „Bayern měl od začátku

v mysli jen jedno jméno, nikoho jiného než Pepa Guardiolu jsme

nechtěli. Museli jsme jen přijít na to, co je potřeba udělat, abychom

ho získali. Byl pro nás jedinou možností.“

Vedení klubu potřebovalo hodně odvahy k tak zásadní změně

v týmu, v němž všechno fungovalo, nebo ne? „Ono to tak docela

neodpovídá realitě,“ oponuje Breitner. „Jupp Heynckes se rozhodl

odejít a oznámil to už před začátkem sezony 2012—13. Rumme -

nigge a Hoeneß věděli, že je to jeho poslední rok a že za něj bude

nutné najít náhradu v každém případě. A tehdy jsme se začali bavit

o Pepovi. Bylo to dávno před ziskem treblu,“ popisuje.

„V březnu a v dubnu se hodně lidí vyptávalo, proč chceme měnit

trenéra, když Heynckes s týmem vyhrává, co se dá, a všechno šlape.

Proč? Proč? Protože Heynckes se rozhodl už v červnu roku 2012.

Angažovat Pepa Guardiolu nebyl nijak riskantní krok. Všichni byli

přesvědčení, že právě on by měl v Bayernu převzít otěže,“ dodává

Breitner.

„Je tedy možné, že Bayern bude opět dominovat evropskémufot

balu, tak jako v sedmdesátých letech nebo jako mu před nedávnem

dominovala Barcelona?“ vyptávám se ho.

„Jsem si jistý, že Bayern bude příštích pět let jedním z nejlepších

týmů v Evropě, i kdyby Ligu mistrů nevyhrával každý rok. Vesku

tečnosti není potřeba vyhrávat Ligu mistrů každý rok, abyste byli

považováni za nejlepšího,“ odpovídá mi. „Myslím si, že Bayern

bude ve fotbale triumfovat stejně, jako to v posledních pěti letech

dokázala Barcelona. Jsem o tom přesvědčený.“

„Není to ale trochu paradox,“ naléhám dál, „že právě klub Franze

Beckenbauera si najme odchovance Johana Cruyffa, aby pokračoval

ve svém úspěšném tažení?“

„Ne, není to vůbec paradox,“ vrtí hlavou Breitner. „My máme

holandský fotbal ve velké úctě a Johan Cruyff nám byl v minulosti

nejen soupeřem, ale i přítelem. Je to velká osobnost a v Barceloně

se ukázal jako prvotřídní trenér. Ne, určitě si nemyslím, že by to

byl paradox.“

39

Beckenbauer a Cruyff, legendární hráči Bayernu a FC Barcelony

a ikony svých národních mužstev, se střetli ve finále mistrovství

světa v Mnichově roku 1974. Jejich dědicové nyní spojují síly, aby

dosáhli vysněného cíle: dominance na evropské fotbalové scéně.

Na téhle šachovnici jsou Guardiolovy figurky v červeném.

40

OKAMŽIK 05

PRVNÍ TRÉNINK

mnicHov, 26. června 2013

Kdyby měl Pep Guardiola jít do války, první voják, kterého by si

vybral do své jednotky, by byl Lorenzo Buenaventura.

Buenaventura je od přírody ranní ptáče a nemá problém vstávat

první dny svého působení v Mnichově v šest ráno. Pep si s ním

dohodl časnou snídani, aby si prošli všechny podrobnosti dnešního



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist