načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pep Guardiola -- Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů - Martí Perarnau

  > > > Pep Guardiola  

Elektronická kniha: Pep Guardiola -- Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů
Autor:

  Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů. Novinář Martí Perarnau získal v sezoně 2013 – 2014 ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  187
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  199 Kč
6%
naše sleva
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 443
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran, 8 stran obrazových příloh : barevné portréty
Vydání: První vydání
Spolupracovali: ze španělského originálu Herr Pep ... přeložila Romana Bičíková
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-1590-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

  Víc než jen příběh jedné sezony — fascinující portrét jednoho z nejlepších sportovních trenérů. Novinář Martí Perarnau získal v sezoně 2013 – 2014 neomezený přístup do šatny fotbalového klubu Bayern Mnichov. Poprvé v moderní éře světového fotbalu tak mohl čtenářům zprostředkovat zasvěcený pohled na jeden z nejlepších týmů. Díky pozvání Pepa Guardioly se Perarnau dostal na tréninky a zápasy, při nichž sledoval nejen slavného Katalánce, ale i funkcionáře a hvězdné hráče Bayernu Mnichov. Bayern na cestě za doublem rozdrtil všechny domácí soupeře, v semifinále Ligy mistrů ho však pokořil Real Madrid. Martí Perarnau byl s týmem na každém kroku této cesty. Novinář exkluzivně a velice podrobně hovořil s řadou hráčů, jako je Arjen Robben, Manuel Neuer, Philipp Lahm, Thiago Alcântara a Bastian Schweinsteiger. ----- Brilantní pohled na práci génia . - FourFourTwo Přístup do šatny a do zákulisí, pro který by každý novinář nebo spisovatel vraždil… Perarnauovy postřehy jsou ohromující.  - Graham Hunter, sportovní novinář Nejen že přichází s autentickým portrétem Guardioly, ale také poodkrývá, jak fungují velké kluby, a ukazuje, že neurózou trpí i ti největší hráči. - The Herald

Martí Perarnau (nar. 1955) je bývalý španělský olympionik, nyní sportovní novinář a renomovaný fotbalový analytik. Píše pro radu španělských periodik a vede populární blog Perarnau Magazine . Publikace  Pep Guardiola. První rok v Mnichově   (2014) se podle španělského fotbalového časopisu  Panenka   stala Knihou roku 2014.

Předmětná hesla
Guardiola, Pep, 1971-
FC Bayern (fotbalový klub)
* 20.-21. století * 21. století
* 2012-2014
Fotbaloví trenéři -- Španělsko -- 20.-21. století
Fotbalové kluby -- Německo -- 21. století
Fotbal -- 21. století
Zařazeno v kategoriích
Martí Perarnau - další tituly autora:
Pep Guardiola - První rok v Mnichově Pep Guardiola
Perarnau, Martí
Cena: 293 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

host

MART
Í
PERARNAU
PRVNÍ ROK V MNICHOVĚ
PEP
GUARDIOLA
01
Kasparovova záhada
Déšť v Mnichově
V Bayernu
Proč? Proč?
První trénink
První zápas
Lahm a jeho kličky
Plody Trentina
Ptačí hotel
Dokud se neunavíme
Hrát zvenku
Dekonstrukce jako kreativní metoda
Trpělivost, nebo vášeň?
Porážka v Dortmundu
02
Zotavení
Lekce defenzivy
Lekce pokračuje
Pozorovat a uvažovat
Doktoři a zranění
Pellegrini jako barometr
Cíl: Vyhrát Bundesligu
Iniciační rituál
Players Lounge
Nenávidím tiki-taka
Freiburská zvonkohra
Kluci, já neumím kopat penalty
03
Strach a prozíravost
Recept na vítězství v lize
Bouře jménem Sammer
Už to mám!





11
OKAMŽIK 01
KASPAROVOVA ZÁHADA
new YorK, říjen 2012
Garri Kasparov dojedl salát a zavrtěl hlavou. Už potřetí zopakoval
tatáž slova: „Je to nemožné.“ Tentokrát v jeho hlase zaznělo podráž -
dění. Pep Guardiola se ho neodbytně vyptával, proč je podle něj
nemožné konkurovat Magnusu Carlsenovi, šachovému velmistrovi
a nejslibnějšímu talentu poslední doby.
Večeře se nesla v srdečném duchu. Guardiola se s Kasparovem
poznal o několik týdnů dřív a od samého začátku se nijak netajil
svým obdivem ke slavnému šachistovi. Kasparov ztělesňuje ty
vlastnosti, kterých si katalánský fotbalový trenér váží ze všeho nejvíce:
píli, inteligenci, zaujetí, vytrvalost, vnitřní sílu a určitou dávku
rebelství... Guardiola byl nadšený, že se s Kasparovem může setkat
osobně, zajít s ním na večeři a konverzovat o ekonomii, technologii,
rivalitě a samozřejmě také o sportu.
Pep Guardiola se před několika málo měsíci stáhl ze světa
elitního fotbalu a těšil se na rok klidu a odpočinku v New Yorku. Měl
za sebou triumfální tažení s FC Barcelonou, nejúspěšnější, nejvíce
vzrušující a nejzářnější epochu v historii katalánského velkoklubu,





12
které se už nejspíš nikdy nic nevyrovná: hned během první sezony
svého působení dosáhl šesti titulů a za čtyři roky získal čtrnáct
z devatenácti možných trofejí. Výčet jeho úspěchů je ohromující,
ale vybraly si svoji daň. Pep se cítil prázdný, vyčerpaný
a podrážděný, a aby nedošlo ke škodám, které již nebude možné napravit,
radši se s Barçou rozloučil.
V New Yorku chtěl začít znovu, užít si rok klidu a pokoje, vyčistit
si hlavu. Potřeboval znovu načerpat energii a strávit nějaký čas
s ro dinou, kterou předtím kvůli pracovním povinnostem poněkud
zanedbával. Měl také v úmyslu si rozšířit obzory a věnovat se
přátelům. Jedním z těchto přátel byl Xavier Sala i Martín, profesor eko -
nomie na Kolumbijské univerzitě a finanční ředitel FC Barcelony
v letech 2009 a 2010, kdy ve funkci prezidenta klubu končil Joan
Laporta.
Sala i Martín je světově uznávaný ekonom a Guardiolův dobrý
kamarád, který v New Yorku žije už řadu let. Byl to právě on, kdo
rozptýlil poslední obavy Guardiolovy rodiny ze stěhování do tohoto
amerického velkoměsta. Pepovy děti neuměly anglicky a jeho
manželka Cristina měla v Katalánsku plné ruce práce s rodinnou firmou.
Pepův návrh přestěhovat se za oceán se jim příliš nezamlouval, ale
Sala i Martín je přesvědčil, že se jim v New Yorku bude líbit, a měl
pravdu. Celá zkušenost byla nakonec mnohem lepší, než by si kdy
pomysleli.
Sala i Martín je také blízkým přítelem Garriho Kasparova.
Jednoho podzimního večera ho Guardiolovi pozvali do svého
newyorského domova.
„Mrzí mě to, Pepe, ale už něco mám. Slíbil jsem, že přijdu na
večeři k manželům Kasparovovým,“ omlouval se. Pak ale navrhl,
že by Pep mohl jít s ním, a Pepa ta myšlenka nadchla stejně jako
Kasparova a jeho manželku Darju.
Byl to velmi podnětný večer. Nebavili se ani o šachu, ani o fotbale,
ale o nových vynálezech a technologiích, o odvaze bořit normy,
o tom, jak důležité je nenechat se zastrašit tváří v tvář
nejistotě, a o vášni. O vášni mluvili nejdéle.





13
Kasparov vyjádřil své pesimistické, leč poměrně jasnozřivé
názory na technologický pokrok. Svět podle něj ekonomicky ustrnul,
protože veškerý technologický potenciál dnes slouží jen na hraní
a nové objevy postrádají význam, který měly v dobách minulých.
Vynález internetu se nemůže rovnat vynálezu elektřiny, který světu
přinesl nevídané změny. Ženy mohly začít pracovat a objem světové
ekonomiky se zdvojnásobil. Skutečný vliv internetu na světovou
ekonomiku, vysvětloval bývalý mistr světa v šachu, je mnohem
menší než dopad, který měl vynález elektřiny. Jako příklad uvedl
iPhone, telefon, jehož procesor je mnohem výkonnější než ten,
který používaly počítače letu Apollo 11 AGC ( Apollo Guidance
Computer). Ty měly stotisíckrát menší operační paměť než dnešní chytrý
telefon. Počítače AGC měly za úkol dostat člověka na Měsíc, zatímco
dnes používáme stokrát sofistikovanější přístroje k zabíjení ptáčků,
rozčiloval se Kasparov v narážce na populární hru Angry Birds.
Sala i Martín, sám muž břitkého intelektu, byl rozhovorem obou
velikánů ohromen. „Bylo úžasné pozorovat dva tak inteligentní
muže, jak se baví o technologiích a vynálezech, o vášni a o složitosti
celého světa,“ vzpomíná.
Vzájemná fascinace Guardioly a Kasparova byla tak velká, že
se o několik týdnů později sešli u další večeře. Té se Sala i Martín
zúčastnit nemohl, protože byl právě v Jižní Americe. Připojila se
však Cristina Serra, Pepova manželka.
Toho večera už se bavili i o šachu. Guardiolu překvapilo, jak
kategoricky se Kasparov vyjadřuje o norském šachistovi Magnusu
Carlsenovi, jemuž předpovídal, že se nezvratně stane mistrem světa.
Jeho věštba se naplnila následujícího roku, v listopadu 2013, když
Carlsen porazil Višvanáthana Ánanda 6,5:3,5. Kasparov velebil
schopnosti tehdy dvaadvacetiletého šachového velmistra, kterého
roku 2009 začal tajně trénovat, ale zmínil se i o několika slabinách,
na nichž by měl podle něj mladý Nor zapracovat, pokud chce
skutečně dominovat světovému šachu.
Právě tehdy se Guardiola Kasparova zeptal, zda se cítí schopen
s norským velmistrem hrát a porazit ho. Odpověď ho překvapila:





14
„Mám schopnosti nutné k tomu, abych ho porazil, ale je to nemožné.“
Guardiola měl za to, že je to jen politicky korektní odpověď, v níž
se odráží veškerý diplomatický um, jakého je tak impulzivní muž
jako Kasparov schopen. Proto dotíral dál.
„Ale Garri, pokud jsi schopen ho porazit, proč by to mělo být
nemožné?“
Obdržel ovšem tutéž odpověď.
„Je to nemožné.“
Guardiola umí být pořádně paličatý, a tak se do Kasparova pustil
ještě umíněněji. Zatímco se šachista uzavíral do své ulity a upíral
oči do talíře, jako je kdysi upíral na šachovnici při obzvlášť složitém
obranném tahu, Guardiola se zeptal potřetí.
„Je to nemožné,“ zopakoval už mírně nabručený Kasparov.
Guardiola odsunul téměř netknutý salát a rozhodl se, že změní
taktiku a vyčká na další příležitost, jak z Kasparova vymámit důvody,
proč si myslí, že by Carlsena nemohl porazit. Nebyla v tom jen
zvědavost. Pep moc dobře věděl, že by se v Kasparovově výroku
mohla skrývat odpověď na jednu z nejpalčivějších otázek
vrcholového sportu.
Pep Guardiola před čtyřmi měsíci opustil FC Barcelonu, klub,
s nímž jako trenér dosáhl úchvatných a pro mnohé
nepředstavitelných úspěchů. Odešel proto, že se cítil prázdný, vysílený
a opotřebovaný a neměl pocit, že by týmu, který už vyhrál všechno, co
se vyhrát dalo, dokázal ještě něco přinést. Jako první trenér ve
fotbalové historii dovedl svůj klub k zisku všech šesti možných
titulů za jedinou sezonu.
Teď ale cítil, jak se mu vrací síly, jak mu nejen tělo, ale především
mysl začíná sršet znovunabytou energií. Stál před jednou
z největších legend světového sportu — a ta mu zatvrzele opakovala, že sice
má sílu a schopnosti vítězit, ale že je to podle ní nemožné. Není
divu, že to v něm probudilo zvědavost.
Kasparovova záhada byla mnohem víc než jen historka, kte rou
bude jednou vyprávět vnoučatům. Skrývala se v ní odpověď na
otázky, které si Guardiola pokládal už řadu let: proč mě působení





15
v Barceloně tolik vyčerpalo? A především: jak se podobnému vyho -
ření vyhnout v budoucnosti?
Kdybych měl Pepa Guardiolu popsat, řekl bych o něm, že je to
muž, který o všem pochybuje. Původ těchto pochyb však není ani
v nejistotě, ani ve strachu z neznáma. Je to snaha o dokonalost.
Pep ví, že dosáhnout dokonalosti není možné, a přesto se o to
pokouší. Proto má také často pocit, že za sebou nechává
nedokončenou práci.
Guardiola je v tomto ohledu téměř posedlý. Věří, že nejlepší
řešení najde jedině tak, že důkladně zváží všechny možnosti. V tom
se podobá šachovému velmistrovi, který analyzuje všechny
myslitelné tahy, než se rozhodne, kterou figurku a kam na šachovnici
posune. Posedlost rozptylováním všech pochybností je
nejzákladnější rys Pepovy povahy. Guardiola je schopen o jediném detailu
uvažovat hodiny stále dokola, než konečně dospěje k rozhodnutí.
Když se chystá na zápas, nepochybuje o talentu svých hráčů. Ví,
že jeho tým vyběhne na hřiště s jediným cílem — hnát se za míčem,
útočit, zvítězit. Jenže to je všechno jen obecná rovina a Pep svá
plátna maluje mnohem drobnějšími tahy. Jeho největší ideje se
skládají z mnoha menších myšlenek a ty mu krouží hlavou po celý
týden, který na přípravu utkání má. Neustále si v duchu prochází
základní sestavu, zvažuje, co týmu přináší který hráč, jak je sehraný
se svými spoluhráči, jak se které sestavě bude dařit tváří v tvář
útoku soupeře...
Guardiolova mysl připomíná mysl šachisty, který promýšlí
a zvažuje všechny pohyby po šachovnici. Nejen svoje, ale
i protivníkovy, aby se duševně připravil na vývoj partie. Je jedno, proti komu
hraje. Guardiola nemá klid, dokud v duchu nerozebere
a nevyhodnotí všechny možnosti, a jakmile to udělá, projde si je všechny
znovu.
Manel Estiarte, Guardiolova pravá ruka v Barceloně i v Bayer nu,
této Pepově neschopnosti se od fotbalu oprostit říká „zákon třiceti
dvou minut“. Estiarte se často snaží — za použití všech možných
i nemožných prostředků — Guardiolu alespoň na chvíli rozptýlit,





16
ale ze zkušenosti moc dobře ví, že katalánský trenér nedokáže na
fotbal zapomenout na víc než půl hodiny.
„Vezmete ho třeba do restaurace, aby na to všechno přestal myslet,
ale uplyne přesně třicet dva minut a vidíte na něm, že už je zase
duchem někde úplně jinde,“ popisuje. „Začne bloumat očima po
stropě, přikyvuje, jako že vás poslouchá, ale nepodívá se na vás,
protože ve skutečnosti už zase přemítá nad soupeřovým levým
bekem, nad obrannými povinnostmi záložníků, nad tím, jak křídla
co nejlépe připraví půdu pro hrotové útočníky... Stačí půlhodina
a je zase zpátky u těch svých věčných analýz.“
Pokud ho hráči i vedení Bayernu podpoří, nehrozí, že by ho stres
z neustálého analyzování vyčerpával tolik jako předtím.
Estiarte Guardiolovi občas přikáže, aby odjel ze Säbener Straße,
tréninkového centra Bayernu Mnichov, a na chvíli vypnul. Pep se
vrátí domů, chvíli si hraje s dětmi, ale za půl hodiny se zase schová
ve svém kamrlíku na konci chodby a jeho mysl se znovu rozjede na
plné obrátky. Uplynulo třicet dva minut a Pep musí znovu v duchu
vyřešit všechny své pochybnosti, ten den už nejmíň počtvrté.
Proto je pro něj odpověď Garriho Kasparova tak důležitá. Proto
tolik trvá na rozluštění jeho záhady. Proč se legendární velmistr,
oplývající nezpochybnitelnými kvalitami, necítí schopen svého
rivala porazit?
Byly to ovšem Cristina a Darja, manželky obou velikánů, kdo
hádanku toho večera v New Yorku nakonec zodpověděl. Zavedly
řeč zpět na vášeň, dotkly se vysokých nároků a tlaku ve vrcholovém
sportu a nakonec došly až k psychice a nutnosti koncentrace.
„Možná že je to otázka soustředění,“ navrhla Cristina.
„Kdyby šlo jen o jednu dvouhodinovou partii, Garri by Carlsena
porazil,“ přizvukovala Darja. „Jenže tak to není. Ta partie by se
protáhla na pět nebo šest hodin a Garrimu se už nechce trpět tolik
hodin v kuse v plné soustředěnosti a neustále si lámat hlavu se
všemi možnostmi. Carlsen je ještě mladý a není si vědom toho,
jak to člověka vyčerpává. Garri to ale ví a už si tím nechce znovu
procházet, den za dnem, stále dokola. Takže by proti sobě byli dva





17
soupeři, z nichž jeden se dokáže soustředit dvě hodiny a druhý pět.
Proto je pro něj nemožné vyhrát.“
Guardiola té noci skoro nespal. Hlavou mu stále běželo to, co
právě vyslechl.





18
OKAMŽIK 02
DÉŠŤ V MNICHOVĚ
mnicHov, 24. června 2013
Je 24. června, svátek svatého Jana — v Katalánsku populární Sant
Joan — a v Mnichově prší. Je to první den Pepa Guardioly v Bayernu
a zdá se, že mu déšť nijak nevadí. Naopak, je celý rozzářený
a překypuje nadšením, až to vypadá, že se chvílemi musí silou vůle krotit.
Necítí strach, jen ničím nezkalenou radost, kterou nemá v úmyslu
skrývat. Radost, že se vrací k fotbalu, a to ještě v sedle tak
energického a nažhaveného koně, jako je Bayern, klub, který jeho nadšení
sdílí. Všichni jsou plní emocí, jako by byl Pepův příchod další
trofejí k těm třem, které už tu sezonu Bayern vyhrál — nebo prvním
triumfem sezony nadcházející.
Pro klub je to den, který se zapíše do historie, ačkoli se
nechystají velké oslavy, jen tisková konference. Akreditaci si vyžádalo
dvě stě čtyřicet sedm novinářů, což je účast, jakou mnichovská
Allianz Arena na akci takového charakteru nepamatuje. Atmosféra
je elektrizující, jako by tu nešlo o pouhé představení nového kouče,
ale spíš o korunovaci. Stadionem tepe nadšení a určité napětí, za -
tím co v tiskovém středisku se shromažďuje dychtivý dav.





19
Pep sám jako by omládl. Do očí se mu vrátila jiskra, už to není
ten unavený muž, který odcházel z lavičky FC Barcelony. Už se
nemůže dočkat, až se dá znovu do práce, až bude zase blízko balonu.
Až se vrátí ke své vášni.
„Fotbal mám rád. Měl jsem ho rád ještě předtím, než jsem se stal
fotbalistou. Rád ho hraju, rád se na něj dívám, rád o něm mluvím.
Zavřu se na Säbener Straße, abych se o Bayernu co nejrychleji naučil
všechno, co potřebuju, abych se seznámil s mládežnickou akademií
a především s našimi bundesligovými soupeři,“ slibuje Pep.
„Nejdůležitější je pro nás získat ligový titul, protože o ten se
bojuje ve třiceti čtyřech kolech,“ nastiňuje Karl-Heinz Rumme -
nigge, prezident správní rady Bayernu Mnichov, cíle, jichž chce
klub dosáhnout. „Nejkrásnější by pochopitelně bylo vítězství v Lize
mistrů, ale to je soutěž, ve které není nic předem dané, a postupy,
které fungují v domácí lize, se mohou v Lize mistrů minout účinkem.
Sám se už velice těším na to, s jakými změnami v týmu Pep přijde.“
Pep jen skromně mávne rukou, jako by chtěl říct, že nehodlá
měnit skoro nic, já mám ovšem pocit, že je to jen jeho pověstná
diplomacie. Zdá se, že jeho realizační tým souhlasí.
Do tohoto týmu patří Manel Estiarte, který radši zůstává ve
stínu a bude Pepovou pravou rukou, připravenou říct mu přesně
to, co potřebuje slyšet, aby udržel nastavený směr — i když to občas
nebudou zrovna sladká slůvka. Dále Domènec Torrent, který se
bude o post Guardiolova asistenta dělit s Hermannem Gerlandem,
mužem, jenž vychoval Thomase Müllera, Davida Alabu a Philippa
Lahma a stane se nedílnou součástí Pepova týmu.
Mezi novináři sedí také Lorenzo Buenaventura, kondiční trenér,
který nechal všeho, aby mohl Guardiolu následovat do Barcelony,
odkud posléze odešel spolu s ním a teď se jako nepostradatelný člen
jeho týmu připojil k Bayernu. Vedle něj je Carles Planchart, jehož
úkolem bude chodit na zápasy soupeřů a analyzovat jejich taktiku
a především pohyb jejich hráčů po hřišti.
V šesté řadě se usadily Pepova manželka Cristina a jejich starší
dcera Maria. Je tu také Pepův bratr Pere Guardiola a s ním Evarist





20
Murtra, ředitel, jenž přivedl Guardiolu na Camp Nou, a Jaume
Roures, magnát, který má pod palcem vysílací práva španělského
fotbalu. Skupinku Pepových nejbližších příbuzných a přátel uzavírá
Josep Maria Orobitg, Guardiolův agent.
Bayern Guardiolu vítá, jako by v něm konečně našel poslední
chybějící dílek skládačky, která jej dovede až na vrchol světového
fotbalu.
„Ve světovém žebříčku jsme se dostali deset bodů za FC Barcelonu,
takže jsme na dohled, ale stále ještě na druhé příčce. První místo
nám pořád uniká, a to navzdory všem úspěchům, kterých jsme v této
sezoně dosáhli. Proto jsem velmi rád, že se nám podařilo získat
právě Pepa Guardiolu. Pro Bayern je to obrovská čest,“ shrnuje za
všechny Rummenigge.
Guardiola se snaží všeobecné nadšení trochu krotit. „Tvrdit,
že teď Bayernu začíná nová éra, by bylo dost domýšlivé. Musíme
postupovat krůček po krůčku. Očekávání jsou vysoká a nebude to
snadné. Sám jsem z toho trochu nervózní,“ přiznává.
K překvapení všech přítomných se vyjadřuje takřka bezchybnou
němčinou, což je rozhodně působivé, protože to od něj nikdo neče -
kal. Dokonce se pokouší o složité gramatické konstrukce za použití
ukazovacího zájmena diese a opakovaně používá záludné slovíčko
Herausforderung, když mluví o výzvách, kterým se chystá čelit.
Německá média budou jeho jazykovou zdatnost nejprve opě -
vovat, ale během pár měsíců si na ni zvyknou natolik, že Pepovi
nezbude, než čas od času rozohněného novináře poprosit, aby
zpomalil a otázku mu zopakoval.
Všichni chtějí vědět, k jakým změnám Pep sáhne, zda v klubu
dojde k revoluci podobné té, kterou rozpoutal roku 2008 po svém
příchodu do Barcelony a během níž z kádru vypadly hvězdy jako
Ronaldinho a Deco. Guardiola jen potřese hlavou.
„Je jen velmi málo věcí, které tu chci měnit. Každý trenér má
vlastní představu, ale já se domnívám, že v týmu, který získal čtyři
tituly [zahrnuje mezi ně i Superpohár z roku 2012], nejsou žádné
změny potřeba. Bayern je na tom skvěle, je to silné mužstvo. Já ho





21
chci hlavně udržet na úrovni, na kterou jej dovedl Jupp Heynckes,
výborný trenér, kterého obdivuju nejen za to, jakých úspěchů dosáhl
v posledních letech, ale i za celou jeho kariéru. Doufám, že se s ním
brzo setkám, protože mě zajímá jeho názor. Být jeho nástupcem je
pro mě ohromná čest. Chtěl bych mu tímto vzdát hold.“
Nový trenér i jeho nový klub jako by chtěli zapomenout na své
předchozí triumfy a začít spolu nový život, i když nelze pominout,
že Guardiola vyhrál za čtyři roky čtrnáct trofejí a mnichovský velko -
klub sedm. Uli Hoeneß, prezident Bayernu, rozhodně nelže, když
tvrdí, že se musel štípnout poté, co Pep kývl na jeho nabídku. „Na
začátku, když Pep řekl, že by si uměl představit, že půjde trénovat
Bayern, jsme nevěřili vlastním uším.“
Klub i trenér společně vykračují na tuto cestu, plní mladistvé
vášně, plní nadějí a velkých očekávání, ale také s určitým neklidem
a vědomím, co všechno je potřeba udělat. Ve fotbale se vždycky
začíná od nuly a neexistuje nic než přítomnost.
„Když vám zavolají z takového klubu, jako je Bayern, zbystříte,“
popisuje Guardiola. „A já jsem na tuto výzvu připravený. S Barce -
lonou jsem zažil fantastické období, ale už jsem potřeboval něco
nového a byl to právě Bayern, kdo mi takovou možnost nabídl.
Jsem připravený, a i když budu pod tlakem, musím se s ním naučit
žít. Jako trenér Bayernu Mnichov se musíte postarat, aby tým hrál
dobře a vítězil. Nicméně opakuji, tým, který už toho vyhrál tolik,
žádnou velkou přestavbu nepotřebuje.“
Je to úplně jiný proslov než ten, který Pep pronesl roku 2008,
když přebíral otěže FC Barcelony a sliboval, že tým bude bojovat,
běhat a bít se do posledního autového vhazování poslední minuty
posledního zápasu sezony. V Bayernu je bojovnost samozřejmostí
a tlak, o kterém Guardiola mluví, se pro něj i pro tým stane stejně
nedílnou součástí života v Mnichově jako pivo nebo déšť.
Svou fotbalovou ideologii shrnuje Guardiola v několika málo
slovech. „Můj plán je velmi jednoduchý: útočit, útočit a útočit.“
Pak se všichni odeberou dolů na hrací plochu Allianz Areny,
kde si Guardiola poprvé vyzkouší lavičku svého nového působiště.





22
Jednomu z přítomných Katalánců se vybaví slavná báseň o Ithace
Konstantina Kavafise a popřeje trenérovi v chladném ranním vánku
onoho mnichovského pondělí, „aby jeho cesta byla dlouhá.“ Guar -
diola se otočí a dodá: „A dobrá!“
Je to jasné, Pep Guardiola by už déle bez fotbalu nevydržel.
Ma nel Estiarte málem dostal infarkt, když ho Pep požádal, aby
mu na Säbener Straße všechno připravil na desátého června.
„Co tam proboha chceš dělat? Vždyť tam ještě nikdo nebude! Užij
si trochu volna, protože pak hodně dlouho žádné mít nebudeš,“
radil mu.
Pep se vrací k tomu, co mu už palčivě scházelo: k míči, k fotbalu,
ke své vášni. Co ale scházelo Bayernu? Proč přikročil mnichovský
klub ke změně? Proč mění trojnásobný šampion svého žokeje? Por
qué? Warum?
Pochopit, proč se vedení Bayernu rozhodlo vyměnit trenéra po
nejúspěšnější sezoně v historii klubu, vyžaduje hlubší zamyšlení
nad tím, jak funguje moderní fotbalový klub, jak komplexní dnes
fotbal je a jakou roli hrají manažeři v tomto odvětví, které stejnou
měrou kombinuje hmatatelné s nehmatatelným, góly s pokřikem.
V bavorském velkoklubu byla skupinka bývalých fotbalistů, kteří
se rozhodli narýsovat svému klubu, jehož hra trpěla určitými ne -
dostatky a neosobitostí, novou cestu.
Bayern se mohl pyšnit velkolepou historií, vlivem, dostatkem
financí i sebevědomí a v neposlední řadě také oddanou fanouškov -
skou základnou. Nesčetné zářné úspěchy doplňovaly ty nejlepší
germánské ctnosti: nezvratnou víru, železnou vůli a neochvějnou
vytrvalost.
Jenže se stále nedařilo definovat styl hry. Hoeneß a Rummenigge
se proto rozhodli Bayernu chybějící článek opatřit. Nešlo jim jen
o další trofeje, chtěli něco, co klubu vtiskne osobitost, co potvrdí
jeho dominanci jako nezlomná pečeť. Jejich přáním bylo, aby
jednoho dne značka Bayern představovala něco víc než snahu, odvahu,
výkonnost a pochopitelně vítězství. A jejich pátrání je dovedlo až
k Pepu Guardiolovi.





23
Sáhnout po změně ve chvíli, kdy je na vrcholu, bylo možná tím
nejgeniálnějším tahem mnichovského klubu. Bayern mohl vsadit
na kontinuitu, nechat po zisku tří trofejí na lavičce Heynckese
a jeho tým, a nikdo by nehnul ani brvou. Místo toho se vedení klubu
rozhodlo udělat další krok a díky Guardiolovu příchodu dosáhnout
onoho snadno rozpoznatelného stylu a konzistentního úspěchu,
po kterém prahne.
Nebude to ovšem nic snadného, protože Jupp Heynckes nasadil
laťku hodně vysoko.
Toho dne, 24. června, se na trávníku Allianz Areny Pepovy oči
poprvé spiklenecky střetnou s očima Matthiase Sammera,
sportovního ředitele Bayernu Mnichov, muže, na kterého se v následujících
měsících začne spoléhat. V Pepově pohledu se zračí pochopení
paradoxní situace, v níž se Bayern nachází — je na samém vrcholu,
a přesto chce šplhat ještě výš.
V bavorské metropoli prší sto třicet čtyři dní v roce. A to je jen
jedna z mála věcí, na které si Pep Guardiola bude muset v Mnichově
zvyknout.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.