načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Peněžní ekonomie a bankovnictví - Zbyněk Revenda; Martin Mandel; Jan Kodera; Petr Musílek; Petr Dvořák

Peněžní ekonomie a bankovnictví
-15%
sleva

Kniha: Peněžní ekonomie a bankovnictví
Autor: Zbyněk Revenda; Martin Mandel; Jan Kodera; Petr Musílek; Petr Dvořák

Odborná kniha týmu předních domácích odborníků v oblastech měnové politiky, bankovnictví a peněžních a kapitálových trhů. V šesti částech se autoři zabývají teorií peněz a ... (celý popis)
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  559 Kč 475
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
15,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Management Press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 424
Rozměr: 165 x 235 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 5., aktualiz. vyd. [i.e. 6. vyd.]
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 10. 9. 2014
Nakladatelské údaje: Praha, Management Press, 2014
ISBN: 9788072612796
EAN: 9788072612796
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Odborná kniha týmu předních domácích odborníků v oblastech měnové politiky, bankovnictví a peněžních a kapitálových trhů. V šesti částech se autoři zabývají teorií peněz a úrokové míry, komerčním bankovnictvím, finančními trhy, centrálním bankovnictvím a regulací a dohledem bank, měnovou teorií a politikou, a také mezinárodními financemi. Aktualizované vydání představuje změny měnové politiky a regulace a dohledu finančních institucí spojené s finanční a ekonomickou krizí. Zásadní pozornost je přitom věnována České republice a Evropské měnové unii.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zbyněk Revenda; Martin Mandel; Jan Kodera; Petr Musílek; Petr Dvořák - další tituly autora:
Analogie ve filosofii a teologii Analogie ve filosofii a teologii
Centrální bankovnictví Centrální bankovnictví
Peněžní ekonomie a bankovnictví Peněžní ekonomie a bankovnictví
Pozorování a předpovědi počasí Pozorování a předpovědi počasí
Peníze a zlato Peníze a zlato
Trhy cenných papírů Trhy cenných papírů
 (e-book)
Peněžní ekonomie a bankovnictví Peněžní ekonomie a bankovnictví
 (e-book)
Finanční matematika pro každého -- 8. rozšířené vydání Finanční matematika pro každého
 (e-book)
Mezinárodní finance a devizový trh Mezinárodní finance a devizový trh
Atlas oblaků 2016 Atlas oblaků 2016
Explorations in Late Scholasticism Explorations in Late Scholasticism
Monetární ekonomie v období krize a konvergence Monetární ekonomie v období krize a konvergence
 (e-book)
Monetární ekonomie v období krize a konvergence Monetární ekonomie v období krize a konvergence
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

86 4. Obchodní bankovnictví J

edním z nejvýznamnějších fi nančních zprostředkovatelů v každé tržní ekonomice

jsou obchodní banky. Tato kapitola vysvětluje základních principy činnosti bank,

institucionální uspořádání bankovního systému a podstatu a způsob využití nejdůležitějších bankovních produktů. 4.1 Banky a bankovní systém Banky

1

jsou ve své podstatě podniky (podnikatelské subjekty), které mají ovšem ve

srovnání s podniky v jiných odvětvích ekonomiky řadu specifi ckých rysů, projevujících se v jejich postavení a celkovém významu v ekonomice. Proto je činnost bank upravena přísnějšími pravidly oproti obecné úpravě podnikání. Základní cíl činnosti banky (ať již defi novaný jako maximalizace tržní ceny akcií či maximalizace zisku) je však shodný jako u kteréhokoli jiného podniku.

Z funkčního hlediska lze banku charakterizovat jako fi nančního zprostředkovatele, jehož hlavní náplní činnosti je přijímání vkladů, poskytování úvěrů a provádění platebního styku. Vzhledem k tomu, že se na činnost bank v mnoha směrech vztahuje odlišný režim ve srovnání s podniky v jiných oblastech, musí existovat zcela jednoznačné právní vymezení banky, které je obsaženo ve speciálním zákoně o bankovnictví. Náš zákon o bankách,

2

vycházející při defi nici banky z přísluš

né směrnice EU,

3

stanoví, že banky musí splňovat následující čtyři základní pod

mínky: – jde o právnické osoby se sídlem v České republice, založené jako akciové společ

nosti; – přijímají vklady od veřejnosti, přičemž vkladem se rozumějí svěřené peněžní

prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu. Přijímání

vkladů od veřejnosti u nás ze zákona smějí provádět výhradně banky; – poskytují úvěry, za něž se považují v jakékoli formě dočasně poskytnuté peněžní

prostředky; – k výkonu bankovních činností mají bankovní licenci, kterou uděluje Česká národ- 1

Pojmem „banka“ budeme v této kapitole rozumět všechny banky kromě banky centrální.

2

Viz zákon č. 21/1992 o bankách.

3

Viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES z 20. března 2000 o přístupu k čin

nosti úvěrových institucí a o jejím výkonu.

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

87

ní banka. K získání bankovní licence musí být ze strany žadatele splněny podmín

ky stanovené ČNB.

4

Prostředí pro činnost bank – bankovní prostředí – je primárně upraveno zákonem o bankách, který stanoví podmínky pro vznik banky a její činnost, regulatorní rámec, je zde upraven i systém pojištění vkladů.

Bankovní prostředí je dále významným způsobem determinováno opatřeními a vyhláškami České národní banky, v nichž jsou konkretizovány některé podmínky pro činnost bank obecně stanovené v zákoně o bankách, výrazným způsobem ovlivňují bankovní prostředí i operativní nástroje měnové politiky, kterými ČNB přímo působí na činnost bank.

5

Základní funkce bank Banky plní v podmínkách tržní ekonomiky řadu funkcí, za základní je možné považovat: – fi nanční zprostředkování, – emisi bezhotovostních peněz, – provádění platebního styku, – zprostředkování fi nančního investování na peněžním a kapitálovém trhu.

Finanční zprostředkování. Jak jsme již uvedli v předchozí kapitole, banky představují nejdůležitější instituce fi nančního zprostředkování, které zajišťují pohyb kapitálu od přebytkových k defi citním jednotkám. Jako podnikatelské subjekty provádějí tuto činnost na ziskovém principu, a tudíž se snaží umísťovat získané zdroje tam, kde přinášejí (při dané míře rizika) nejvyšší zhodnocení. Tento princip vytváří podmínky pro přelévání peněžních prostředků do těch oblastí, oborů či podniků, kde je jejich zhodnocení (při dané míře rizika) nejvyšší, a tudíž nejefektivnější.

Emise bezhotovostních peněz. Jedinou institucí ve státě, která může emitovat hotovostní peníze, je centrální banka. Bezhotovostní peníze, tj. peníze v podobě zápisů na bankovních účtech, však mohou emitovat kromě centrální banky i banky.

6

Z toho

vyplývá, že banky neposkytují úvěry pouze z přijatých depozit, nýbrž díky emisi bezhotovostních peněz mohou poskytovat úvěry nad rámec přijatých depozit.

Provádění platebního styku. Banky tím, že vedou účty pro velký počet svých klientů, mohou provádět jejich vzájemné platby bezhotovostním převodem na jejích účtech bez potřeby hotovostních peněz. Efektivní platební styk je jednou ze základních podmínek pro fungování tržní ekonomiky.

Zprostředkování fi nančního investování. Banky pro své klienty na jedné straně zabezpečují emisi cenných papírů, na straně druhé potom zprostředkovávají pro své klienty-investory i jejich nákupy, popř. jiné investiční obchody, jako např. úschovu a správu aktiv, obchody s fi nanční deriváty apod. 4

Podrobněji viz 10. kapitola.

5

Podrobněji viz 9. kapitola.

6

Podrobněji viz 9. a 12. kapitola.

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM 88 Bankovní systém a formy jeho uspořádání Bankovní systém v dané zemi tvoří centrální banka a síť obchodních bank, jejich vzájemné vztahy a rovněž jejich vztahy k okolí (podnikovému sektoru, domácnostem, státu, zahraničí). Funkce a způsob fungování bankovního systému jsou determinovány zejména existujícím ekonomickým prostředím v dané zemi, ale i tradicí, zapojením země do mezinárodní spolupráce atd.

Moderní bankovní systémy ve vyspělých zemích jsou založeny na dvoustupňo

vém principu.

7

Dvoustupňový bankovní systém spočívá na institucionálním oddělení

makroekonomické funkce, kterou zabezpečuje centrální banka, a mikroekonomické funkce, která je doménou sítě komerčních bank. Hlavním cílem centrální banky je zabezpečování měnové (popř. cenové) stability, obchodní banky naopak provádějí svou činnost na podnikatelském principu, s cílem dosahovat zisk.

V současných bankovních systémech jednoznačně převládá model univerzál

ního bankovnictví. Je založen na tom, že banky mohou poskytovat celou paletu bankovních produktů, to znamená jak klasické produkty komerčního bankovnictví (zejména přijímání vkladů, poskytování úvěrů, zprostředkování platebního styku), tak i produkty investičního bankovnictví (zejména emisní obchody, obchody s cennými papíry, depotní obchody, majetkovou správu aktiv, zprostředkování fúzí a akvizic).

8

Model odděleného bankovnictví je založen na institucionálním oddělení komerč

ního a investičního bankovnictví. Za typický příklad odděleného bankovnictví bývají označovány Spojené státy, kde byl legislativně zaveden jako reakce na hospodářskou krizi v roce 1929. Postupem času však docházelo i v USA ke stírání hranic mezi komerčním a investičním bankovnictvím a v současné době zde již legislativní překážky pro univerzální bankovnictví neplatí.

9

Český bankovní systém Bankovní systém v České republice jako členské země EU je determinován principy, které jsou obsaženy ve směrnicích EU upravujících jednotně v rámci EU činnost a regulaci bank.

Během prvního čtvrtletí roku 2011 působilo na českém bankovním trhu celkem 41

bank a poboček zahraničních bank, z toho bylo celkem 17 bank, pět stavebních spořitelen a 19 poboček zahraničních bank. K tomuto datu mělo na území ČR oprávnění 7

Jednostupňové bankovní systémy historicky předcházely dvoustupňovým. V jejich rámci ne

existovala centrální banka, veškeré bankovní činnosti byly prováděny komerčními bankami.

Za zvláštní formu jednostupňového bankovního systému je možné považovat i bankovní sys

témy v direktivních centrálně plánovaných ekonomikách. Byly založeny na tom, že makro

ekonomická a mikroekonomická funkce byly spojeny do jedné banky – „monobanky“. 8

Podrobněji o investičním bankovnictví viz subkapitola 5.1.

9

Opuštění odděleného bankovnictví bývá považováno za jednu z příčin globální fi nanční krize

v roce 2008, proto se při hledání regulačního rámce, který by zamezil vzniku krizí podobné

ho charakteru, diskutuje i znovuzavedení odděleného bankovnictví.

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

89

poskytovat bankovní služby rovněž celkem 299 bank z členských států EU v rámci volného pohybu služeb a na základě příslušné notifi kace ČNB.

10

Rozhodující podíl na českém bankovním trhu zaujímá skupina čtyř velkých univerzálních bank (Česká spořitelna, a. s., Československá obchodní banka, a. s., Komerční banka, a. s. a Unicredit, a. s.), jejíž podíl na celkových aktivech bankovního sektoru dosahoval na počátku roku 2011 téměř 59 %.

Vedle univerzálních bank působí na českém trhu i specializované banky – stavební spořitelny. Jejich vznik je vázán na udělení bankovní licence, okruh jejich činnosti je však omezen výhradně na tzv. stavební spoření a související produkty. To znamená, že přijímají účelové vklady a v návaznosti na tyto vklady a při splnění stanovených podmínek poskytují účelové stavební úvěry.

11

Na českém trhu působí i dvě banky se státní účastí, které mají specifi cké zaměření. Českomoravská záruční a rozvojová banka se specializuje na podporu malých a středních podniků, kterou provádí zejména prostřednictvím poskytování cenově zvýhodněných záruk za úvěry poskytované komerčními bankami; je zprostředkovatelem i řady státních programů na podporu malého a středního podnikání. Česká exportní banka je zaměřená na podporu vývozu prostřednictvím poskytování státem zvýhodněného (zejména z hlediska doby splatnosti úvěrů a výše úrokových sazeb) fi nancování.

Určitý význam v českém bankovním systému mají i pobočky zahraničních bank. Pokud jde o pobočky bank ze zemí mimo EU, musí ke své činnosti získat licenci od ČNB, pobočky bank z EU mohou být zřizovány na základě jednotné evropské bankovní licence. Na území ČR mohou poskytovat na základě příslušné notifi kace bankovní služby rovněž banky z členských států EU v rámci volného pohybu služeb.

Za součást bankovního systému je třeba považovat i spořitelní a úvěrní družstva (družstevní záložny), která však naše legislativa za banky nepovažuje, protože podléhají speciálnímu zákonu. Ten však zejména v důsledku harmonizace s legislativou EU pro oblast bankovnictví je dnes založen na shodných principech jako zákon o bankách. Vznik nových družstevních záložen u nás byl umožněn od 1. ledna 1996. Po jejich rozsáhlých problémech v letech 1999–2000 došlo k výraznému snížení jejich počtu i celkového objemu bilanční sumy.

12

4.2 Bilance banky a výkaz zisku a ztráty Podobně jako u jiných podniků podávají základní informaci o obsahu, rozsahu a do jisté míry i stabilitě činnosti banky dva nejdůležitější účetní výkazy – bilance a výkaz zisku a ztráty. Správné pochopení obsahu jednotlivých položek, vzájemných vazeb 10

Podle údajů ČNB.

11

V souvislosti s omezováním státní podpory stavebního spoření se uvažuje o tom, že nebude

omezeno výhradně na specializované stavební spořitelny. 12

V prvním čtvrtletí roku 2011 u nás působilo 17 záložen a suma celkových aktiv dosahovala

téměř 23 mld. Kč (viz ČNB – Základní ukazatele o sektoru družstevních záložen).

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM 90 i způsobu oceňování je nezbytným předpokladem pro porozumění činnosti banky, vlivu bankovních obchodů na výsledek hospodaření banky, dopadu regulačních opatření atd. Bilance banky Dříve, než se budeme věnovat samotné bankovní bilanci, je třeba připomenout některé základní účetní principy a terminologii týkající se účetní bilance obecně.

Každá bilance, a nejinak je tomu i u bilance banky, nám dává informaci o tom, jaká je struktura majetku daného podniku na jedné straně a z jakých zdrojů je na druhé straně tento majetek fi nancován.

Majetek – aktiva ukazuje levá strana bilance, zdroje fi nancování jsou zachyceny na pravé straně bilance. Položky na pravé straně bilance se označují jako pasiva a zahrnují jak cizí, tak i vlastní zdroje. Pravá strana bilance se označuje též jako závazky a kapitál (liabilities and equity), přičemž závazky představují cizí zdroje a kapitál zdroje vlastní. V uvedeném pojetí (celková pasiva = závazky + kapitál, kde kapitálem rozumíme „vlastní“ kapitál) budeme používat těchto pojmů v dalším textu.

Z logiky podvojného účetnictví plyne, že každá bilance musí být účetně vždy vyrovnaná neboli musí vždy platit

celková aktiva = celková pasiva neboli závazky + kapitál.

Základní strukturu bilance banky si objasníme na bilanci českého bankovního sektoru, která je uvedena v tabulce 4.1. Rozvahová aktiva banky Pokladní hotovost a pohledávky vůči centrálním bankám. V této položce se vykazují hotovostní peníze, včetně bankovek a mincí v zahraniční měně. Jsou zde vykazovány i kdykoli splatné (max. ve lhůtě do 24 hodin) pohledávky u centrální banky země nebo zemí, kde má banka a její pobočky sídlo.

Vzhledem k tomu, že tyto dvě uvedené položky (pokladní hodnoty a vklady u centrálních bank) představují nejlikvidnější formu aktiv a banka je může kdykoli použít k úhradě svých závazků (výplatě vkladů), bývají označovány jako rezervy, resp. povinné minimální a dobrovolné rezervy.

13

Podíváme-li se do uvedené bilance, najdeme

však rezervy i na straně pasiv. Jejich podstata i funkce (viz dále) jsou zcela odlišné, a nesmíme je proto s rezervami v aktivech zaměňovat.

Finanční aktiva se vykazují primárně podle toho, za jakým účelem je banka drží, z toho do značné míry vyplývají i rizika s nimi spojená a způsob jejich oceňování: – fi nanční aktiva k obchodování jsou pořízena s cílem prodeje v blízké budoucnosti,

zahrnují se sem i deriváty, které nejsou klasifi kovány jako zajišťovací, 13

Formy povinných minimálních rezerv a způsob jejich určení jsou v různých zemích odlišné.

U nás mohou být pouze ve formě korunových vkladů na účtech u ČNB (podrobněji viz

subkapitola 9.4).

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

91

– fi nanční aktiva v reálné hodnotě vykázaná do Z/Z obsahují fi nanční aktiva, u kte

rých se banka při jejich prvotním zařazení dobrovolně rozhodla o jejich vykazo

vání v reálné hodnotě,

Tab. 4.1 Základní struktura bilance českého bankovního systému k 31. 12. 2010

(v mld. Kč)

Aktiva celkem 4 192 Závazky a vlastní kapitál celkem 4 192 Pokladní hotovost a pohledávky vůči centrálním bankám 436

Vklady, úvěry a ostatní fi nanční závazky

vůči centrálním bankám 2 Finanční aktiva k obchodování 225 Finanční závazky k obchodování 122 Finanční aktiva v reálné hodnotě vykázaná do Z/Z 45

Finanční závazky v reálné hodnotě

vykázané do zisku/ztráty 132 Realizovatelná fi nanční aktiva 400 Finanční závazky v naběhlé hodnotě 3 524 Úvěry a jiné pohledávky 2 575

Zajišťovací deriváty se zápornou

reálnou hodnotou 19 Finanční investice držené do splatnosti 338 Rezervy 10 Zajišťovací deriváty s kladnou reálnou hodnotou 25 Ostatní závazky 40 Hmotný majetek 32 Základní kapitál 79 Nehmotný majetek 14 Emisní ážio 33 Účasti v přidružených a ovládaných osobách 72

Fondy z přecenění a ostatní oceňovací

rozdíly 9 Ostatní aktiva 30 Rezervní fondy 40

Nerozdělený zisk z předchozích období 126

Zisk (ztráta) za běžné účetní období po

zdanění 56 Úhrn poskytnutých příslibů, záruk a jiných podrozvahových pohledávek 6 342

Úhrn přijatých příslibů, záruk

a jiných podrozvahových závazků 9 731 Poskytnuté přísliby a záruky 731 Přijaté přísliby a záruky 525 Poskytnuté zástavy 8 Přijaté zástavy 1 735 Pohledávky ze spotových operací 36 Závazky ze spotových operací 40 Pohledávky z pevných termínových operací 5 137

Závazky z pevných termínových

operací 5 136 Pohledávky z opcí 366 Závazky z opcí 366 Hodnoty předané k obhospodařování 0

Hodnoty převzaté

k obhospodařování 58 Hodnoty předané do úschovy, správy a k uložení 29

Hodnoty převzaté do úschovy, správy

a k uložení 1 871

Pramen: ČNB – Základní ukazatele o sektorech fi nančního trhu.

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM 92 – fi nanční investice držené do splatnosti zahrnují dluhové instrumenty, u nichž má

banka záměr a schopnost držet je až do jejich splatnosti, – realizovatelná fi nanční aktiva zahrnují všechny dluhové a majetkové fi nanční in

strumenty nepatřící do žádné z výše uvedených kategorií.

Úvěry a jiné pohledávky zahrnují veškeré pohledávky za tuzemskými i zahraničními nebankovními institucemi (klienty) a republikovými a místními orgány, kromě pohledávek vzniklých na základě dluhových cenných papírů. Úvěry klientům se dále obvykle člení z hlediska doby splatnosti nebo jejich rizikovosti.

Zajišťovací deriváty s kladnou reálnou hodnotou jsou deriváty, které banka sjednává za účelem zajištění, splňují stanovené podmínky pro zařazení do této kategorie a mají kladnou reálnou hodnotu; pokud je jejich reálná hodnota záporná, potom se objevují v pasivech.

Účasti v přidružených a ovládaných osobách jsou účasti v dceřiné, resp. přidružené společnosti. Dceřinou společností (ovládanou osobou) se rozumí společnost, v níž banka fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv (kontrolu) na řízení nebo provozování podniku. Přidruženou společností se rozumí společnost, která není dceřinou společností, a banka v ní vykonává podstatný (významný) vliv. Podstatným vlivem se rozumí schopnost účetní jednotky podílet se na fi nanční a operativní politice jiné společnosti, ale bez schopnosti vykonávat rozhodující vliv. Rozvahová pasiva banky Pasiva banky představují zdroje k fi nancování aktivních bankovních obchodů. Můžeme je rozdělit do dvou skupin: – cizí zdroje (cizí kapitál, závazky banky). Jsou tvořeny zdroji, které banka získává

k časově omezenému použití na úvěrovém (dluhovém) principu od svých věřitelů; – vlastní zdroje (vlastní kapitál nebo označovaný jenom „kapitál“). Jsou vytvářeny

jednak vkladem majitelů banky do akciového kapitálu, jednak zdroji, které banka

vytvořila svou činností (zisk) a byly ponechány v bance. Podíl kapitálu na celko

vých pasivech je u bank ve srovnání s jinými podniky relativně velmi nízký (za

český bankovní sektor přibližně 5 %

14

), což na straně jedné umožňuje dosahovat

vysoké rentability vlastního kapitálu, na straně druhé je s tím spojeno nemalé

riziko ztráty solventnosti banky.

Vklady, úvěry a ostatní fi nanční závazky vůči centrálním bankám představují veškeré zdroje, které banka získává od centrální banky. Banky u nás jsou dlouhodobě vůči centrální bance ve věřitelské pozici, proto od ní čerpají prostředky výjimečně.

Finanční závazky k obchodování, resp. v reálné hodnotě vykázané do zisku/ztráty mají analogický obsah, jako tomu je u fi nančních aktiv stejného charakteru.

Finanční závazky v naběhlé hodnotě zahrnují zdroje získané od nebankovních klientů a republikových a místních orgánů; jsou zde vykazovány i zdroje získané 14

Zde mluvíme o podílu na základě údajů z účetních hodnot v rozvaze, nikoli o kapitálové

přiměřenosti, která se počítá odlišným způsobem.

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

93

emisí různých forem vkladových certifi kátů. Obvykle se dále člení z hlediska doby splatnosti.

Rezervy

15

slouží k pokrytí ztrát vyplývajících z povinnosti provést určité jedno

stranné plnění, pokud existuje povinnost plnit, je pravděpodobné, že plnění nastane a vyžádá si odtok prostředků a je možné provést přiměřeně spolehlivý odhad plnění. Rezervy se tvoří na vrub nákladů ve výši, která je nejlepším odhadem výdajů nezbytných k vypořádání existujícího závazku.

Základní kapitál zahrnuje v peněžním vyjádření souhrn nominálních hodnot akcií emitovaných bankou.

Rezervní fondy a ostatní fondy ze zisku jsou fondy tvořené ze zdaněného zisku banky. Jde především o zákonný rezervní fond, jehož minimální tvorba a použití jsou dány obchodním zákoníkem.

Emisní ážio představuje rozdíl mezi emisním kursem a jmenovitou hodnotou akcií při jejich emisi.

Fondy z přecenění a ostatní oceňovací rozdíly souvisejí se způsobem promítnutí změn v ocenění některých položek do hospodářského výsledku. V této položce se projeví změny v ocenění v těch případech, kdy se nepromítají přímo do výsledku (zisku či ztráty).

Nerozdělený zisk představuje vytvořený zisk, který dosud nebyl rozdělen na příděly do fondů tvořených ze zisku, výplatu dividend apod. Podrozvaha Kromě obchodů, které nacházejí svůj odraz v rozvaze banky, provádějí banky řadu obchodů, které nepředstavují bezprostřední, nýbrž budoucí pevnou nebo potenciální pohledávku či závazek. Proto se neobjevují přímo v rozvaze banky, ale jsou vykazovány mimo rozvahu jako podrozvahová aktiva a pasiva.

Poskytnuté a přijaté přísliby a záruky mohou vyplývat zejména z příslibů úvěrů a půjček, záruk a ručení, ze směnek a z akreditivů. V podrozvahových aktivech se vykazují bankou poskytnuté (vystavené) přísliby a záruky, v podrozvahových pasivech naopak ty, kdy je banka v pozici příjemce (benefi cienta).

Poskytnuté a přijaté zástavy zahrnují veškeré druhy zástav (nemovité, peněžní, v cenných papírech, popř. jiné), které banka poskytla, resp. které přijala.

Pohledávky a závazky ze spotových operací zachycují pohledávky a závazky ze sjednaných, ale dosud nevypořádaných spotových operací. V podrozvahových aktivech se vykazuje hodnota toho, co na základě sjednaného obchodu získá, v podrozvahových pasivech naopak hodnota toho, co bude dodávat (např. termínové obchody).

Pohledávky a závazky z pevných termínových operací vyplývají z otevřených pozic na termínovém trhu v pevných kontraktech (forwardy, futures a swapy).

Pohledávky a závazky z opcí vznikají v důsledku koupě či prodeje opcí nebo jiných opčních instrumentů. 15

S rezervami (povinnými a dobrovolnými) jsme se setkali již v aktivech bilance banky. Je

třeba pamatovat na to, že jde jen o shodu terminologickou, svou podstatou a úlohou ovšem

jde o zcela odlišné položky a nesmíme je v žádném případě zaměňovat.

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM 94

Hodnoty předané a převzaté do úschovy, správy, uložení a obhospodařování před

stavují fi nanční nástroje, které banka předala (resp. převzala) do úschovy, správy, uložení či obhospodařování. Kapitál banky a jeho funkce Z kvalitativního hlediska můžeme kapitál charakterizovat jako ty zdroje k fi nancování aktivních obchodů, které vkládají majitelé (akcionáři) do banky při jejím založení, resp. rozšíření emisí nových akcií nebo které byly vytvořeny činností banky (ze zisku po zdanění) a byly v ní ponechány. Z kvantitativního hlediska lze kapitál vymezit jako rozdíl mezi celkovou výší aktiv a závazků (cizích zdrojů).

Kapitál plní v bance řadu důležitých funkcí. Za nejvýznamnější funkce kapitálu,

resp. jeho některých složek lze považovat: – zdroj k fi nancování aktivních obchodů banky; – krytí ztrát, které vznikají bance zejména v důsledku nedobytných pohledávek

nebo poklesu tržní hodnoty aktiv;

– ohraničení rozsahu bilančních i mimobilančních obchodů banky. Aby se zamezilo

neúměrnému snižování podílu kapitálu na celkových aktivech banky (a tím i růstu

rizikovosti bank), musí banky udržovat určitou minimální výši tohoto podílu v po

době tzv. kapitálové přiměřenosti (blíže viz subkapitola 10.3);

– ukazatel kapitálové síly banky. Výkaz zisku a ztráty Výkaz zisku a ztráty ukazuje výsledky hospodaření banky za dané období. Konkrétnější představu o struktuře výkazu zisku a ztráty i kvantitativním významu jednotlivých položek je možné si udělat na základě tabulky 4.2, která zachycuje výkaz zisku a ztráty za celý český bankovní sektor. Tab. 4.2 Výkaz zisku a ztráty českého bankovního sektoru za rok 2010 (v mil. Kč)

Zisk z fi nanční a provozní činnosti 157 358

Úrokové výnosy 167 048

Úrokové náklady 61 653

Výnosy z dividend 5 885

Výnosy z poplatků a provizí 48 257

Náklady na poplatky a provize 9 887

Realizovaný zisk (ztráta) z fi nančních aktiv a závazků nevykázaných v RH

do Z/Z

–1 451

Zisk (ztráta) z fi nančních aktiv a závazků k obchodování 11 032

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

95

Zisk (ztráta) z fi nančních aktiv a závazků v RH vykázané do Z/Z 2 398

Zisk (ztráta) ze zajišťovacího účetnictví –208

Kursové rozdíly –3 097

Ostatní provozní výnosy 3 357

Ostatní provozní náklady 4 324

Správní náklady 62 376

Odpisy 6 907

Tvorba rezerv –249

Ztráty ze znehodnocení 22 535

Zisk (ztráta) z neoběžných aktiv a vyřazovaných skupin –157

Náklady na daň z příjmů 9 989

Zisk (ztráta) po zdanění 55 644 Pramen: ČNB – Základní ukazatele o sektorech fi nančního trhu. 4.3 Bankovní rizika a základní principy jejich řízení Při provádění obchodů jsou banky vystaveny řadě různých rizik. Jejich správná identifi kace, měření a řízení patří k jedné ze základních podmínek efektivní činnosti banky a její dlouhodobé stability.

Vzhledem k tomu, že banky se snaží z dlouhodobého hlediska maximalizovat svůj

zisk, musejí přebírat určitá rizika, protože nerizikové operace (resp. činnost směřující k úplnému vyloučení rizika) by se mohly projevit v nedostatečné ziskovosti banky. Banky se proto snaží maximalizovat svou ziskovost, popř. dosahovat jinak formulovaného cíle při dané (stanovené) míře rizika.

Mezi nejdůležitější druhy bankovních rizik patří

– úvěrové riziko, – úrokové riziko, – měnové riziko, – likviditní riziko, – kapitálové riziko (riziko nesolventnosti). Úvěrové riziko Úvěrové riziko spočívá ve své podstatě v tom, že klient či obchodní partner banky nedodrží sjednané podmínky fi nanční transakce a bance tím vznikne fi nanční ztráta. Úvěrové riziko je závislé na struktuře a kvalitě rozvahových aktiv banky a mimobilančních obchodů. Vyplývá pro banku z platební neschopnosti či platební nevůle

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM 96 dlužníků splatit své závazky vůči bance, které pocházejí ze splatných úvěrů, včetně úroků, ale i z cenných papírů, které má banka ve svém portfoliu, poskytnutých záruk, devizových obchodů, z obchodů na peněžním trhu atd.

Pro měření úvěrového rizika je důležité rozlišovat dvě složky každého úvěrového rizika: – pravděpodobnost defaultu ukazuje na pravděpodobnost vzniku kreditní události,

v důsledku níž vznikne bance ztráta a – expozice v riziku vyjadřuje výši ztráty, která vznikne bance v důsledku vzniku

kreditní události.

Úvěrovému riziku se banky snaží bránit komplexním prověřováním bonity svých klientů či obchodních partnerů, resp. využívají různých zajišťovacích instrumentů (ručení, záruky, zástava movitých a nemovitých věcí aj.). Úrokové riziko Úrokové riziko vyplývá ze změn tržních úrokových sazeb a jejich negativního dopadu na zisk (resp. hodnotu vlastního kapitálu) banky. Výše úrokového rizika závisí na struktuře bilance banky z hlediska citlivosti úrokových výnosů, resp. nákladů jednotlivých položek aktiv, resp. pasiv na změny tržních úrokových sazeb (zkráceně úroková citlivost aktiv, resp. pasiv). Úrokovému riziku je banka vystavena tehdy, pokud úroková citlivost aktiv není shodná s úrokovou citlivostí pasiv.

Pokud má banka více aktiv citlivých na změny tržní úrokové sazby než pasiv, znamená to při poklesu tržních úrokových sazeb, že se sníží úrokový výnos u vyššího objemu aktiv, než u jakého se sníží úrokové náklady u pasiv. Pro banku to potom znamená (ceteris paribus) pokles čistých úrokových výnosů.

V případě, že banka má naopak větší objem pasiv citlivých na úrokovou sazbu než aktiv, představuje to pro ni snížení čistých úrokových výnosů v případě vzestupu úrokových sazeb.

Řízení úrokového rizika je možné provádět dvěma způsoby: – přizpůsobit strukturu aktiv a pasiv tak, aby jejich úroková citlivost na změny trž

ních úrokových sazeb byla přibližně shodná; – pomocí derivátových obchodů (swapů, futures, FRA, opcí) zajistit otevřené (z úro

kového hlediska) pozice vyplývající z rozdílné struktury aktiv a pasiv vzhledem

k citlivosti na úrokový vývoj. Pokud je úrokový vývoj pro banku nepříznivý, bance

to sice snižuje úrokový výnos, ale tento pokles je kompenzován ziskem ze sjedna

ných derivátů. Měnové riziko Měnové riziko je ve své podstatě blízké úrokovému riziku. Vyplývá pro banku ze změn tržních měnových kursů a jejich negativního dopadu na zisk (resp. hodnotu vlastního kapitálu) banky. Výše rizika závisí na struktuře aktiv a pasiv banky z měno

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

97

vého hlediska, riziko je obecně tím vyšší, čím vyšší část aktiv je refi nancována pasivy v jiné měně. Řízení měnového rizika je analogické jako u rizika úrokového. Likviditní riziko Každá banka, pokud se nechce dostat do potíží, musí být v každém okamžiku likvidní. Likviditou banky rozumíme schopnost banky dostát v každém okamžiku svým splatným závazkům, zejména schopnost kdykoli vyplatit v požadované formě splatné vklady klientů, resp. provést platbu z účtu podle příkazu klienta či splnit závazky ze sjednaných obchodů.

Při řízení likvidity se banka snaží uvádět do souladu každodenní příliv a odliv likvidních prostředků. K trvalému zabezpečování likvidity musí banka mít k dispozici pohotové zdroje likvidity, to znamená: – na straně aktiv vytvářet takové portfolio, které bance zajišťuje dostatek likvidních

prostředků, resp. umožňuje jí v případě potřeby okamžitě přeměnit aktiva na lik

vidní peníze; – na straně pasiv mít k dispozici takové instrumenty, pomocí nichž může v případě

potřeby prakticky okamžitě získat likvidní prostředky (např. dohodnuté úvěrové

linky s jinými bankami). Kapitálové riziko Kapitálové riziko (riziko nesolventnosti) v sobě svým způsobem zahrnuje všechna předchozí rizika banky. Spočívá v tom, že výše závazků v tržním vyjádření převýší tržní hodnotu veškerých aktiv (banka se stává nesolventní) neboli jinak řečeno: banka není schopna pokrýt své ztráty z vlastního kapitálu. Řízení solventnosti je jednak spojeno s výší kapitálu, zejména však s řízením všech rizik podstupovaných bankou. Je zřejmé, že čím vyšší je vlastní kapitál banky, tím menší riziko nesolventnosti existuje. Na druhé straně platí, že zvyšování vlastního kapitálu snižuje rentabilitu vlastního kapitálu banky pro akcionáře. 4.4 Systematizace bankovních produktů Systematizace bankovních produktů není vzhledem k jejich k značné různorodosti a vzájemnému prolínání jednoduchou záležitostí. Klasický přístup členění bankovních produktů (obchodů), který je založen na jejich odrazu v bilanci banky, rozděluje bankovní obchody na aktivní, pasivní a neutrální (indiferentní).

Aktivní bankovní obchody jsou takové, které se odrážejí v aktivech rozvahy banky. Banka při nich vstupuje do postavení věřitele, vznikají jí různé pohledávky (např. při poskytování úvěrů, nákupu dluhových cenných papírů) nebo jí vznikají v jejich důsledku určitá vlastnická práva (např. při zakoupení majetkových cenných papírů).

Pasivní bankovní obchody nacházejí naproti tomu odraz na pravé straně rozvahy,

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM 98 v pasivech banky. Jde především o obchody, kdy banka získává na úvěrové bázi cizí zdroje (např. příjem vkladů, emise vlastních dluhopisů). Banka je při těchto obchodech v dlužnickém postavení, vznikají jí různé závazky. Vzhledem k tomu, že součástí pasiv banky je i vlastní kapitál banky, bývají do pasivních obchodů někdy zařazovány i operace související s vlastním kapitálem banky.

Neutrální bankovní obchody jsou takové obchody, při nichž banka aktuálně nevystupuje ani ve věřitelském ani v dlužnickém postavení, a proto se tyto obchody neobjevují v rozvaze banky, jsou rozvahově neutrální.

Moderní přístupy k systematizaci bankovních produktů se do značné míry odklánějí od klasického principu, který vychází primárně z pohledu banky a jehož podstatou je bilanční odraz daného produktu, a naopak staví do popředí funkci (účel), jakou plní daný bankovní produkt pro klienta banky. Podle tohoto přístupu můžeme rozdělit bankovní produkty do pěti základních skupin: – bankovní fi nančně úvěrové produkty. Umožňují klientům získat fi nanční prostřed

ky od banky; – depozitní (vkladové) bankovní produkty. Představují pro klienty možnosti fi nanč

ního investování; – platebně zúčtovací bankovní produkty. Umožňují klientům provádět platební a zú

čtovací styk prostřednictvím banky; – produkty investičního bankovnictví. Znamenají pro klienty možnosti fi nančního

investování, získávání zdrojů nebo zajištění prostřednictvím derivátových nástro

jů, dále služby spojené s úschovou a správou investičních nástrojů, rovněž i pora

denské služby banky při realizaci fúzí a akvizic, restrukturalizaci podniků apod.; – pokladní a směnárenské produkty. Představují pro klienty jednak různé transakce

s hotovými penězi (výměna poškozených bankovek) a jednak směnu hotových

peněz z jedné měny do druhé.

Z hlediska klientské segmentace je pro banku velmi důležité členění bankovních produktů do dvou následujících skupin: – retailové produkty. Vyznačují se tím, že se většinou týkají relativně menších čás

tek, ale naopak většího počtu transakcí či klientů; – wholesalové produkty. Jsou většinou spojeny s většími částkami, často mají mno

hem individuálnější povahu.

Toto rozlišování je důležité z hlediska banky kvůli nastavení parametrů produktů v obou skupinách, včetně postupů při jejich poskytování a zpracování. 4.5 Bankovní fi nančně úvěrové produkty Poskytování úvěrů a další formy fi nancování patří mezi nejdůležitější obchody komerčních bank. Banky poskytují celou řadu různých úvěrů, které se vzájemně odlišují řadou charakteristik. Sestavit přehled všech v praxi se vyskytujících úvěrů je takřka

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

99

nemožné, samo třídění úvěrů není jednoduchou záležitostí. Zaměříme se proto pouze na vysvětlení principu základních forem úvěrů.

Bankovní produkty, jejichž prostřednictvím banky kryjí fi nanční potřeby svých klientů, můžeme rozdělit do tří základních skupin: – peněžní úvěry. Znamenají skutečné poskytnutí likvidních prostředků obvykle v bez

hotovostní formě. Klient musí v dohodnuté lhůtě splatit přijatý úvěr, včetně úroků.

Tyto úvěry se z hlediska banky přímo odrážejí v její rozvaze, a tedy přímo ovlivňují

její likviditu. Kromě podnikatelských účelových provozních a investičních úvěrů

sem dále patří úvěry kontokorentní, eskontní, hypoteční a spotřebitelské; – závazkové úvěry a záruky. Ty naopak neznamenají pro klienta bezprostřední zís

kání likvidních prostředků. Banka se pouze v určité formě zaručuje za svého kli

enta a zavazuje se splnit jeho závazek, pokud tak klient neučiní sám. Jde zejména

o různé druhy bankovních záruk, dále pak o akceptační a avalový úvěr; – alternativní formy fi nancování. Ty lze charakterizovat jako takové produkty, které

umožňují klientům získat fi nanční prostředky za určitých specifi ckých podmínek.

K nejvýznamnějším patří faktoring a forfaiting. Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr je poskytovaný na kontokorentním (běžném) účtu tak, že zůstatek účtu může přecházet do debetu. Klient čerpá úvěr automaticky tak, že provádí platby ze svého účtu, na němž v důsledku toho může přecházet i do debetu. Maximální výše čerpaného úvěru je dána dohodnutým úvěrovým rámcem, který určuje maximálně přípustný debet na kontokorentním účtu. Banka může povolit i určité krátkodobé překročení tohoto rámce, což může pro klienta znamenat dodatečné úrokové náklady.

Splatnost je v zásadě krátkodobá, což vyplývá jak z účelu použití úvěru i doby, na kterou je smlouva uzavírána (zpravidla 1 rok). Vzhledem k tomu, že banka s dobrými klienty úvěr každoročně prolonguje, může mít úvěrový vztah středně až dlouhodobý charakter.

Vzhledem k tomu, že klient platí úrok pouze ze skutečně čerpaného úvěru (debetního zůstatku na účtu), je obvykle úroková sazba ve srovnání s jinými krátkodobými úvěry vyšší.

Box 4.1

SMĚNKY

Směnka je cenný papír splňující zákonem (Zák. 191/1950 Sb.) předepsané povinné náležitos

ti, na kterém se určitá osoba stanoveným způsobem zavazuje zaplatit oprávněnému majiteli

směnky na směnce uvedenou peněžní částku.

Základní formy směnek

Směnečný zákon rozeznává dvě základní formy směnek, které se využívají i v praxi:



vlastní směnku (označovanou též jako solosměnka), kterou vystavuje sám dlužník a zava

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM

100

zuje se zaplatit ve prospěch oprávněného majitele směnky směnečnou částku. Hlavním

směnečným dlužníkem je tedy sám výstavce a závazek ze směnky mu vzniká vystavením

(podpisem) směnky; 

cizí směnku (označovanou též jako trata), kterou vystavuje věřitel a přikazuje dlužníkovi

zaplatit směnečnou částku ve prospěch třetí osoby. Dlužník se stává směnečně zavázaným

v případě akceptu (přijetí) směnky, který uděluje svým podpisem. Pro bankovní praxi je rovněž důležité rozlišování směnek na 

směnky obchodní, které vznikly jako výraz poskytnutého dodavatelského úvěru; 

směnky fi nanční, které jsou naproti tomu pouze odrazem určitých fi nančních transakcí bez

odpovídajícího pohybu zboží či služeb. Náležitosti směnky Aby směnka byla směnkou, musí splňovat zákonem předepsané náležitosti. Cizí směnka musí podle našeho směnečného zákona obsahovat: 

výslovné označení, že jde o směnku, ve vlastním textu směnky v jazyce, v němž je text listiny

napsán; 

bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu. Příkaz nesmí být vázán na splnění

jakýchkoli podmínek; 

jméno toho, kdo má platit – směnečníka, trasáta; 

údaj splatnosti (dospělosti) směnky. Splatnost směnky může být určena čtyřmi způsoby: na

viděnou (vistasměnka), na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka), na určitý čas po datu

vystavení (datosměnka), na určitý den (denní, fi xní směnka); 

údaj místa, kde má být placeno; 

jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (směnečný věřitel, remitent); 

datum a místo vystavení směnky; 

podpis výstavce.

Náležitosti vlastní směnky jsou analogické, odpadá pouze jméno toho, kdo má platit.

Hlavním směnečným dlužníkem je sám výstavce vlastní směnky.

Kromě uvedených podstatných náležitostí může směnka obsahovat některé další fakulta

tivní náležitosti – doložky, které – pokud jsou na směnce – určitým způsobem upravují režim proplácení směnky, její převoditelnost, ručení ze směnky apod. Mezi nejdůležitější patří domicilační doložka (určuje místo, kde je směnku třeba předložit k proplacení), doložka „bez protestu“ (zbavuje majitele směnky opatřovat protest směnky), rekta doložka (zakazuje převod směnky indosamentem), doložka o rukojemství, avalu (určuje rukojmího za směnečného dlužníka). Převoditelnost směnky Směnka je ze zákona převoditelným cenným papírem. Proto lze každou směnku (i takovou, na které doložka „na řad“ není výslovně uvedena) indosamentem (rubopisem) převádět na další subjekty, které se na základě toho stávají právoplatnými majiteli směnky a mohou uplatňovat nároky z ní plynoucí. Pouze směnky opatřené od výstavce rekta doložkou jsou indosamentem nepřevoditelné. Při indosamentu se vyskytují dvě osoby: 

indosant – ten, kdo směnku indosamentem převádí; 

indosatář – ten, na koho je směnka převáděna. Indosament musí podle zákona splňovat zejména následující náležitosti: 

musí být napsán na směnce nebo na jejím přívěsku, často se uvádí na rub směnky;

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

101



musí být bezpodmínečný, částečný indosament je neplatný;



musí být indosantem podepsán, doporučuje se připojit i jeho adresu;



řádný majitel směnky se musí prokázat nepřetržitou řadou indosamentů.

Placení a postih při neplacení

Splatnou směnku musí oprávněný majitel předložit k proplacení v prezentační lhůtě, kterou je

platební den nebo v následujících dvou pracovních dnech. Platební den je totožný se dnem

splatnosti směnky; připadne-li den splatnosti na den pracovního klidu, je platebním dnem

následující pracovní den.

Pokud majitel směnky nepředloží směnku v prezentační lhůtě, ztrácí práva vůči všem smě

nečně zavázaným osobám, s výjimkou akceptanta a jeho rukojmího. Majitel směnky nesmí

odmítnout částečné placení a na nezaplacenou část se pohlíží jako na neproplacenou směnku.

Pokud zaplatil dlužník celou směnečnou sumu, má právo požadovat vrácení směnky opatřené

potvrzením majitele o zaplacení.

Pokud odmítne směnečník akceptaci nebo zaplacení směnky, může majitel směnky uplat

nit směnečný postih vůči kterékoliv směnečně zavázané osobě. Musí však odepření akceptace

či proplacení nechat oznámit sepsáním veřejné listiny – protestem (kromě případů, kdy je do

ložkou „bez protestu“ tato povinnost zrušena). Kromě toho má majitel povinnost ve stanovené

lhůtě oznámit odepření akceptace nebo zaplacení výstavci směnky a svému indosantu (notifi -

kační povinnost). Výstavce i všichni indosanti a rukojmí jsou zavázáni majiteli směnky společně

a nerozdílně (solidárnost ručení); to znamená, že každý ručí za celou výši směnečné částky.

Výhody směnek

Oproti pohledávkám nepodloženým směnkami lze výhody směnek shrnout v zásadě do ná

sledujících bodů:



solidárnost ručení směnečně zavázaných osob,



jednoznačnost pohledávky,



zkrácené soudní řízení,



jednoduchá převoditelnost pohledávky podložené směnkou.

Eskontní úvěr Eskontní úvěr je krátkodobý úvěr, který poskytuje banka prostřednictvím odkupu (eskontu) směnky (podrobněji o směnkách viz box 4.1) před její splatností (dospělostí), přičemž si sráží úrok – diskont – za dobu od eskontu do dne splatnosti směnky (resp. platebního dne).

Eskontuje-li banka směnku, stává se jejím majitelem se všemi právy, ale i povin

nostmi. Banka poskytuje subjektu, který na ni eskontoval směnku, eskontní úvěr, jehož výše je určena směnečnou částkou a dobou splatnosti směnky. Úvěr je splacen v den splatnosti směnky hlavním směnečným dlužníkem. Hypoteční úvěr Za základní charakteristický rys hypotečního úvěru lze považovat způsob jeho zajištění, kterým je zástavní právo k nemovitosti. Z povahy zajištění vyplývá relativně nízké riziko hypotečních úvěrů.

Z vymezení hypotečního úvěru vyplývá, že není omezen z hlediska účelu, na který

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM 102 je poskytován. Nicméně v praxi zcela převládají hypoteční úvěry poskytované jako účelové na fi nancování pořízení nemovitostí a bytových potřeb.

Pokud hypoteční úvěr není refi nancován zdroji z emise hypotečních zástavních listů, potom se na něj vztahuje shodný režim jako na jiné druhy úvěrů (pouze podmínka zajištění nemovitostí musí být splněna). To znamená, že takové hypoteční úvěry mohou poskytovat všechny banky (koneckonců i nebankovní instituce).

V případě, že pohledávky z hypotečního úvěru jsou použity jako krytí emitovaných hypotečních zástavních listů, potom již musí hypoteční úvěry splňovat stanovené podmínky týkající se jeho zajištění zástavním právem k nemovitostem.

16

Výše úrokové sazby z hypotečních úvěrů je vzhledem k relativně malému riziku bank, které je dáno zajištěním zástavním právem k nemovitosti, obvykle nižší ve srovnání s úrokovými sazbami z jiných úvěrů. Úroková sazba může být stanovena jako pevná sazba po celou dobu splatnosti nebo pohyblivá sazba v závislosti na vývoji tržních úrokových sazeb. Často se používá i kombinace obou způsobů, to znamená pevná sazba pro několik počátečních let a sazba pohyblivá pro zbylou dobu do splatnosti úvěru. Spotřebitelské úvěry Spotřebitelské úvěry jsou úvěry poskytované fyzickým osobám – spotřebitelům na nepodnikatelské účely.

Od úvěrů podnikatelským subjektům se zásadním způsobem liší z hlediska svého užití: u podnikatelských úvěrů zpravidla plyne z úvěrovaného objektu cash fl ow, ze kterého se úvěr splácí. Naproti tomu spotřebitelské úvěry slouží ke krytí spotřebních výdajů, a tudíž úvěrovaný objekt přímo neprodukuje zdroje ke splácení úvěru.

Pro úrokové sazby ze spotřebitelských úvěrů většinou platí, že jsou relativně vysoké, což vyplývá z rizika, které je s nimi pro banky spojeno.

Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat uvedení roční procentní sazby nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr, která vyjadřuje procentní podíl z dlužné částky, který je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku a počítá se podle závazně stanoveného vzorce. Bankovní záruky Bankovní záruky jsou dnes nejvýznamnější druhem závazkových úvěrových produktů, které banky poskytují. Jsou v různých formách hojně využívány zejména v mezinárodním obchodě.

Bankovní záruka představuje závazek banky zaplatit oprávněné osobě (benefi cientovi) určitou peněžní částku podle obsahu a podmínek stanovených v záruční lis- 16

Jde především o to, že výše úvěru může činit maximálně 70 % ze zástavní hodnoty zastave

né nemovitosti a kromě určitých výjimek na zastavené nemovitosti nesmí váznout zástavní

právo třetí osoby, které by bylo ve stejném nebo v přednostním pořadí před zástavním prá

vem zajišťujícím pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část, zahrnutou do krytí závazků

z hypotečních zástavních listů v oběhu.

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

103

tině. Záruky mohou být jak akcesorické povahy (kde je těsná vazba mezi plněním ze záruky a zaručeným závazkem), tak se velmi často vyskytují ve formě abstraktní. Abstraktní záruka není pevně vázána na zajišťovaný závazek, ale povinnost banky plnit ze záruky je dána formulací záruky v záruční listině; obvykle znějí na první výzvu a bez námitek.

Podle povahy zajišťovaného závazku se záruky člení na platební a neplatební. Platební záruka (payment guarantee) je zárukou banky za splnění platebního závazku klienta (např. zaplacení faktury, směnky, splacení úvěru atd.). Naproti tomu neplatební záruka je zárukou za jiný než platební závazek. K nejvýznamnějším druhům neplatebních záruk patří záruka za nabídku, kauční záruka, akontační záruka.

Za specifi ckou formu záruky lze považovat i avalový (ručitelský) úvěr, jehož podstata je založena na tom, že banka se doložkou „per aval“ zavazuje na směnce za některého ze směnečných dlužníků a v důsledku toho ručí za proplacení směnky, pokud ji nezaplatí hlavní směnečný dlužník. Faktoring Faktoring je smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli v důsledku poskytnutí nezajištěného dodavatelského úvěru.

Předmětem odkupu mohou být pohledávky, pro které jsou obvykle charakteristické následující podmínky: – doba splatnosti pohledávek nesmí být delší než přibližně 180 dní; – pohledávka vznikla na základě dodavatelského nezajištěného úvěru; – nesmí s ní být spojena jiná práva třetích osob (např. možnost vzájemné kompen

zace pohledávek); – musí existovat možnost postoupení (cese) pohledávky; – pohledávka je za subjektem pro faktoringovou společnost s akceptovatelnou boni

tou.

Pro dodavatele může na základě smlouvy faktoring plnit tři následující funkce (dodavatel může využívat všech tří funkcí najednou či pouze některých z nich): – garanční funkci. Faktoringová společnost přejímá – u tzv. bezregresního neboli

pravého faktoringu – úvěrové riziko vyplývající z možnosti platební neschopnosti

nebo platební nevůle odběratele. Znamená to, že faktoringová společnost musí –

v případě, že odběratel nezaplatí – sama provést ve formě garanční platby propla

cení pohledávky dodavateli; – funkci předfi nancování (úvěrování). Spočívá v tom, že faktoringová společnost

proplácí sjednanou výši odkupovaných pohledávek ihned v okamžiku jejich od

kupu; – správu pohledávek a jiné služby pro dodavatele. Faktoringová společnost může na

základě smlouvy s klientem poskytovat různé další služby související s odkupova

nými pohledávkami.

Průběh faktoringového případu je znázorněn na obrázku 4.1.

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM

104

Náklady faktoringu se v závislosti na rozsahu funkcí, které faktoring plní, skládají

z následujících položek:

– faktoringová provize pokrývá faktoringové společnosti náklady spojené (u bez

regresního faktoringu) s převzetím úvěrového rizika odběratele a rovněž náklady

spojené se zpracováním faktoringu;

– úroku, který se vyskytuje v těch případech, kdy je faktoring spojen s předfi nanco

váním.

Forfaiting

Forfaiting je produktem, který umožňuje fi nancování klientů, včetně krytí rizik spoje

ných s poskytnutým dodavatelským úvěrem. Forfaiting je vhodný zejména pro fi rmy

vyvážející rozsáhlejší celky na střednědobý či dlouhodobý úvěr a potřebují fi nanční

krytí z toho vyplývajících pohledávek, včetně rizik s tím spojených.

Forfaiting je možné charakterizovat jako odkup střednědobých a dlouhodobých

pohledávek

17

vzniklých při vývozu, popř. dovozu na úvěr, přičemž subjekt odkupu

jící pohledávky – forfaitér nemá možnost uplatnit zpětný postih vývozce, jestliže

pohledávka není dovozcem řádně zaplacena (neboli riziko nezaplacení přechází na

forfaitéra).

18

Jde o odkup jednotlivých zajištěných pohledávek podložených abstraktním, snad

17

Splatnost pohledávek nebývá kratší než 90 až 180 dnů a může dosahovat 5 až 8 let.

18

Odkup pohledávek probíhá tzv. „á forfait“, tj. bez možnosti zpětného regresu na vývozce.

DODAVATEL ODBĚRATEL

FAKTORINGOVÁ

SPOLEČNOST

3 Dodávka zboží

a vystavení faktury

7 Úhrada pohledávky

nebo garanční platba

6 Inkaso pohledávky

v době splatnosti

1 Žádost o faktoring pohledávek

2 Uzavření smlouvy o faktoringu

4 Cese pohledávky

5 Předfi nancování

Obr. 4.1 Průběh faktoringového případu

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

105

no převoditelným instrumentem (nejčastěji jde o vlastní směnku, na které je závazek

dlužníka zajištěn avalem banky). Odkup pohledávek probíhá na diskontní bázi, to

znamená, že forfaitér proplácí pohledávku ihned při jejím odkupu, přičemž si sráží

určitý diskont. Jeho výše závisí především na riziku banky, která avalovala směnku,

měně, ve které je denominována, a době splatnosti.

Schematicky je průběh forfaitingové operace ve zjednodušené podobě znázorněn

na obrázku 4.2.

Obr. 4.2 Průběh realizační fáze forfaitingové operace

4.6 Depozitní (vkladové) bankovní produkty

Z hlediska banky představují depozitní produkty formy získávání cizího kapitálu,

odrážejí se na straně pasiv bankovní rozvahy a banka při nich vystupuje v pozici

dlužníka.

Získávání úvěrových fi nančních zdrojů provádějí banky prostřednictvím celé řady

různých produktů. Za základní formy lze považovat

– přijímání vkladů v podobě vkladů na viděnou, termínovaných a úsporných vkla

dů;

– emise bankovních dluhopisů, které zahrnují celou škálu různých typů dluhových

papírů, lišících se z hlediska splatnosti, způsobu úročení, obchodovatelnosti atd.

VÝVOZCE DOVOZCE

1a Dodávka zboží

RUČÍCÍ BANKA

FORFAITÉR

na sekundárním trhu

FORFAITÉR

na primárním trhu

1b Platba směnkou s odloženou spl.

1c Aval banky na směnku

4a Předložení směnky k proplacení v době splatnosti

4b Proplacení směnečné částky v době splatnosti

2a Prodej směnky

3a Prodej směnky na sek. trhu

3b Směnečná částka – diskont

2b Směnečná částka – diskont

wwww.mgmtpress.cz


FINANČNÍ SYSTÉM 106 Vklady na viděnou Vklady na viděnou (vklady na požádání, vista vklady, běžné vklady) jsou kdykoli bez výpovědní lhůty splatné vklady klientů u bank. Mají různé formy běžných, resp. kontokorentních účtů, které slouží především k provádění bezhotovostního platebního styku.

Vzhledem k možnosti kdykoli disponovat s vkladem, bývá úroková sazba zpravidla relativně velmi nízká, a proto je zůstatek na těchto účtech udržován obvykle pouze ve výši potřebné pro zajištění likvidity majitele účtu.

Z hlediska bank představují vklady na viděnou důležitý zdroj refi nancování, který se vyznačuje následujícími rysy: – výše úrokových sazeb je relativně nízká a velmi stabilní (nejsou příliš citlivé na

změny tržních úrokových sazeb); – banky mohou profi tovat i na tom, že při provádění platebního styku někdy připi

sují prostředky na účty příjemců s určitým zpožděním poté, co je samy obdrží,

z čehož jim plynou úrokové výhody (tzv. fl oat zisk); – výhodnost vkladů na viděnou pro banku zvyšuje i existence tzv. sedliny. Podstata

sedliny vyplývá z toho, že jistá část těchto vkladů zůstává bance prakticky trvale

k dispozici, přestože se celkový stav vkladů na viděnou denně mění (viz obr. 4.3).

To je způsobeno tím, že



klienti obvykle zcela nevyčerpávají zůstatky na svých účtech;



platby z účtů odcházející z banky, a naopak příjmy přicházející na účty do

banky se částečně vyrovnávají;



při převodech mezi účty klientů v rámci jedné banky se celkový stav vkladů na

viděnou nemění.

Výše a stabilita sedliny zpravidla roste s velikostí banky.

Obr. 4.3 Princip sedliny na souhrnu běžných účtů

POHYBLIVÝ STAV

SEDLINA

Čas ve dnech

Stav na souhrnu běžných účtů

wwww.mgmtpress.cz


Obchodní bankovnictví

107

Termínované vklady Termínované vklady jsou vklady na pevnou (výše vkladu se během jeho trvání obykle nemění) a zpravidla větší částku, kterou klient ukládá u banky za účelem vyššího úrokového výnosu s tím, že se po sjednanou dobu dobrovolně vzdává možnosti disponovat s vkladem.

Z hlediska způsobu časového omezení dispozice s vkladem se rozeznávají dva druhy termínovaných vkladů: – vklady na pevnou lhůtu jsou termínované vklady deponované v bance na předem

pevně sjednanou lhůtu, zpravidla jde o lhůty od jednoho týdne do několika měsí

ců, termín splatnosti může být sjednán i na přesně vymezený den; – vklady s výpovědní lhůtou představují termínované vklady, u nichž je



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist