Peer Gynt - Henrik Ibsen

HENRIK IBSEN

20. 3. 1828 - 23. 5. 1906

Henrik Ibsen, naturalisticko-symbolistický dramatik a básník, se narodil 20. března 1828 ve Skienu (Norsko) v rodině bohatého obchodníka. V r. 1836 ale jeho otec zkrachoval a tato událost hluboce ovlivnila život celé rodiny. Již po skončení základní školy Ibsen pracoval jako asistent lékárníka v Grimstadu za dost ponižujících podmínek. V roce 1846 se mu narodil nemanželský syn. V devatenácti letech začal psát první básně, vzdělával se v latině a řečtině. O rok později napsal první drama Catilina. Po absolvování rychlokursu složil úspěšně maturitu, nějaký čas pracoval jako novinář a pak působil jako dramaturg a divadelní básník v Norském divadle v Bergenu. Z této doby jeho pocházejí dramata v duchu národního romantismu, pohádkové hry a hry z národní historie - Paní Inger na Ostratu, Slavnost na Solhaugu, Bojovníci na Helgolandu. Od roku 1858 působil v Oslu jako ředitel norského Národního divadla. Napsal první norskou měšťanskou komedii Komedie lásky (1862) a veršované drama s historickým námětem Nápadníci trůnu (1863). Toto období bývá označováno jako nejnešťastnější etapa jeho života. Na funkci ředitele v r. 1862 rezignoval a v r. 1864 opustil Norsko na téměř 30 let, kdy žil střídavě v Itálii a v Německu. V dobrovolném exilu vytvořil řadu dramat. S velkým úspěchem se setkala jeho dramatická báseň Peer Gynt (1867). Také díky hudebnímu zpracování Edwarda Griega. Z dalších děl připomeňme sociálně kritická dramata Opory společnosti (1877), Nora/Domov loutek (1879), Divoká kachna (1884), Paní z námoří (1888), Strašidla (1881), Stavitel Solness (1892), Když mrtví procitneme (1899). Za významově nejspornější je považováno drama Heda Gablerová (1890). Ve všech svých dílech kladl Ibsen zásadní otázku, co je život v pravdě a respektive ve lži. Typická je pro něj linie analytického dramatu - pevná stavba díla s plnou koncentrací na konflikt, v jehož průběhu se teprve odhalují jeho minulé kořeny a charakteristiky postav, kdy konflikt pak vyhrocuje v logickou nutnost zásadního činu mravní povahy. Svým moderním pojetím realistického společenského dramatu výrazně ovlivnil evropskou dramatiku a patří k nejvyhledávanějším divadelním autorům. Do své vlasti se vrátil, oslavován jako hrdina, v r.1891. Roku 1901 jej postihl infarkt, na jehož následky po pěti letech, 23.května 1906, zemřel.