načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pedagogika – Dagmar Čábalová

Pedagogika

Elektronická kniha: Pedagogika
Autor: Dagmar Čábalová

Poskytuje nové pohledy na výchovu a vzdělávání a otevírá prostor k vlastnímu pedagogickému uvažování. Základním cílem učebnice je především podporovat samostatné pedagogické ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271
+
-
9
bo za nákup

hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7%hodnoceni - 55.7% 55%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 272
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace, portréty
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Výchova a vzdělávání
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-2993-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Poskytuje nové pohledy na výchovu a vzdělávání a otevírá prostor k vlastnímu pedagogickému uvažování. Základním cílem učebnice je především podporovat samostatné pedagogické myšlení, tvořivost a prostřednictvím variabilních úkolů a otázek umožnit reflexi vlastního učení. Text je určen především studentům středoškolského pedagogického vzdělávání a studujícím učitelství na pedagogických i jiných fakultách, ale také začínajícím učitelům, vychovatelům a všem ostatním, kteří mají touhu po vědění a putování pedagogickou teorií a praxí. Publikace slouží k základní orientaci v pedagogice jako moderní vědě. Je koncipována jako učebnice základů pedagogiky a didaktiky s úvodem do sociální pedagogiky, pedagogického výzkumu a diagnostiky žáka.

Popis nakladatele

Tato publikace slouží k základní orientaci v pedagogice jako moderní vědě. Je koncipována jako učebnice základů pedagogiky a didaktiky s úvodem do sociální pedagogiky, pedagogického výzkumu a diagnostiky žáka. Poskytuje nové pohledy na výchovu a vzdělávání a otevírá prostor k vlastnímu pedagogickému uvažování.Základním cílem učebnice je především podporovat samostatné pedagogické myšlení, tvořivost a prostřednictvím variabilních úkolů a otázek umožnit reflexi vlastního učení.Text je určen především studentům středoškolského pedagogického vzdělávání a studujícím učitelství na pedagogických i jiných fakultách, ale také začínajícím učitelům, vychovatelům a všem ostatním, kteří mají touhu po vědění a putování pedagogickou teorií a praxí.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
K elektronické knize "Pedagogika" doporučujeme také:
 (e-book)
Pedagogika pro učitele -- 2., rozšířené a aktualizované vydání Pedagogika pro učitele
 (e-book)
Dějiny pedagogiky Dějiny pedagogiky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce

nakladatelství Grada Publishing, a.s.

PhDr. Dagmar Čábalová, Ph.D.

PEDAGOGIKA

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4344. publikaci

Recenzoval:

prof. PhDr. Zdeněk Kolář, CSc.

Odpovědná redaktorka Helena Varavská

Sazba a zlom Milan Vokál

Zpracování obálky Antonín Plicka

Počet stran 272

Vydání 1., 2011

Vytiskla Tiskárna PROTISK s.r.o.,

České Budějovice

Š Grada Publishing, a.s, 2011

Cover Photo Š fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-2993-0

VERZE osvit 3, 10 March 2011, A5


OBSAH

Předmluva ..............................................9

1. Pedagogika jako věda o člověku ...........................12

Úvod .............................................12

1.11.1 Znaky pedagogiky jako vědy ..........................13

1.21.2 Historický kontext vývoje pedagogiky jako vědy ...........14

1.31.3 Předmět pedagogiky .................................21

1.41.4 Struktura pedagogických disciplín ......................22

1.51.5 Základní pedagogické kategorie ........................27

Závěr a shrnutí .....................................32

Pouitá a doporučená literatura k první kapitole ...........33

2. Výchova jako cesta k porozumění sobě a druhým ............34

Úvod .............................................34

2.12.1 Základní východiska výchovy .........................35

2.1.1 Historická východiska a výchova ..................36

2.1.2 Vybraná filozofická východiska a výchova ..........37

2.1.3 Dalí východiska výchovy .......................38

2.22.2 Výchova a její procesuální pojetí .......................41

2.2.1 Výchovný proces a jeho systém ...................42

2.2.2 Cíle výchovy ..................................43

2.2.3 Podmínky výchovy .............................46

2.2.4 Prostředky výchovy ............................48

2.2.5 Výsledky výchovy .............................49

2.32.3 Pojetí subjektu a objektu ve výchově a způsob výchovy .....51

2.42.4 Výchova jako proces humanizace člověka ................55

2.52.5 Výchova na prahu třetího tisíciletí ......................59

Závěr a shrnutí .....................................65

Pouitá a doporučená literatura k druhé kapitole ...........66

3. Inovace a změny ve výchově a vzdělávání ...................68

Úvod .............................................69

3.13.1 Inovace ve výchově a vzdělávání .......................69

3.23.2 Změny ve vzdělávání a výchově v české kole .............71

3.33.3 Výchova a vzdělávání v pojetí vybraných modelů kol ......78

3.3.1 Model koly orientovaný na učivo a učitele,

transmisivní model koly ........................79

3.3.2 Model koly orientovaný na áka, konstruktivní

model koly ...................................82

Závěr a shrnutí .....................................86

Pouitá a doporučená literatura ke třetí kapitole ............86

4. Úvod do pedagogického výzkumu a základy

pedagogicko-psychologické diagnostiky áka ................88

Úvod .............................................89

4.14.1 Pedagogický výzkum a jeho analýza ....................89

4.1.1 Typologie pedagogického výzkumu ................97

4.24.2 Výzkumné metody v pedagogickém výzkumu ............100

4.2.1 Metoda pozorování ............................100

4.2.2 Interview (metoda rozhovoru) ...................104

4.2.3 Metoda dotazníku .............................108

4.2.4 Dalí metody pedagogického výzkumu ............111

4.34.3 Pedagogicko-psychologická diagnostika áka ............118

4.3.1 Pedagogicko-psychologická diagnostika a její

průběh ......................................123

4.3.2 Vybrané oblasti pedagogicko-psychologické

diagnostiky áka ..............................126

4.3.3 Pedagogicko-psychologická diagnostika áka

a individuálně vzdělávací plán (IVP) ..............128

Závěr a shrnutí ....................................132

Pouitá a doporučená literatura ke čtvrté kapitole .........134

5. Výukový proces a pedagogické projektování ...............136

Úvod ............................................136

5.15.1 Výukový proces jako sytém prvků a vztahů ..............137

5.1.1 Kategorie cíle ve výukovém procesu ..............140

5.1.2 Obsah (učivo) jako činitel výuky .................143

5.1.3 Vzájemný vztah učitele a áků ve výuce ...........146

5.1.4 Prostředky ve výuce se zaměřením na metody

a formy výuky ................................153

5.1.5 Podmínky výuky ..............................157

5.25.2 Pedagogická evaluace v teorii a praxi výuky se zaměřením

na kolní hodnocení ................................159

5.35.3 Prostředky a formy kolního hodnocení .................163

5.3.1 Hodnocení známkou (klasifikace) jako součást

kolního hodnocení áka ........................165

5.3.2 Slovní hodnocení áka a jeho význam .............166

5.3.3 Sebehodnocení áka ...........................168

5.3.4 Dalí formy a prostředky kolního hodnocení .......171

5.45.4 Pedagogické projektování v procesu výuky ..............176

Závěr a shrnutí ....................................179

Pouitá a doporučená literatura k páté kapitole ...........181

6. Základní otázky sociální pedagogiky ......................183

Úvod ............................................183

6.16.1 Sociální pedagogika jako moderní pedagogická disciplína . . 184

6.26.2 Proces socializace a výchova .........................190

6.36.3 Vliv a funkce prostředí ve výchově ...................194

6.3.1 Přirozená prostředí a výchova ...................196

6.3.2 Prostředí koly a dalích výchovných zařízení

ve vztahu k výchově ...........................209

6.46.4 Sociální a pedagogická komunikace a interakce ...........222

Závěr a shrnutí ....................................227

Pouitá a doporučená literatura k esté kapitole ...........229

Závěr ................................................230

Conclusion ............................................232

Literatura ............................................234

Přílohy ...............................................239

Příloha 1

Ukázka Flandersova systému komunikace ve kole .............240

Příloha 2a

Ukázka pozorovacího protokolu ............................245

Příloha 2b

Ukázka pozorovacího protokolu ............................246

Příloha 2c

Ukázka pozorovacího protokolu ............................247

Příloha 3

Ukázka techniky doplňování vět nedokončených vět ...........248

Příloha 4

Klasifikace výukových metod podle J. Maňáka ................250

Příloha 5

Klasifikace výukových metod podle I. J. Lernera ...............252

Příloha 6

Klasifikace výukových metod zaloená na teoriích učení

B. R. Joyce, E. F. Calhounové ..............................254

Příloha 7

Klasifikace výukových metod podle stupňující se sloitosti

edukačních vazeb podle J. Maňáka a V. vece .................256

Příloha 8

Fáze procesu hodnocení ..................................258

Příloha 9

Ukázka projektu (plánu přípravy) výukové hodiny ..............259

Seznam obrázků .......................................265

Seznam tabulek ........................................267

Rejstřík ..............................................268

PŘEDMLUVA

Cit a vůle jsou v člověku vedle rozumu činitelé svéprávní,

v nich jest dán podnět veho jednání,

jich musí dbáti proto v první řadě promylená výchova.

(F. Drtina, 1925, s. 21)

Váený čtenáři, publikaci, kterou právě s určitou zvědavostí otevíráte, slouí k základní orientaci v pedagogice jako moderní vědě. Je koncipována jako učebnice základů pedagogiky s úvodem do sociální pedagogiky a pedagogického výzkumu a diagnostiky áka. Tato učebnice je určena předevím studentům středokolského pedagogického vzdělávání a studujícím učitelství na pedagogických i jiných fakultách, ale také začínajícím učitelům, vychovatelům a vem ostatním, kteří mají touhu po vědění a putování pedagogickou teorií a praxí.

Publikace vychází nejen z vlastní pedagogické zkuenosti a studia autorky, ale opírá se o celou řadu kvalitních pedagogických prací soudobých odborníků z oblasti obecné pedagogiky, dějin pedagogiky, obecné didaktiky, pedagogického výzkumu, pedagogické diagnostiky a sociální pedagogiky.

Výchova a vzdělávání člověka patří mezi nejtěí úkoly, které kdy byly svěřeny rodičům, pedagogům a vychovatelům. Nestačí nám pouhé vědomí odpovědnosti za výchovu mladého člověka a dalích generací. Je nezbytně nutné velmi dobře poznat hlavní podmínky a důsledky výchovy a vzdělávání, které budou rozvíjet a respektovat kadého jedince a jeho potřeby a nestanou se pouhou drezúrou a manipulací v pedagogickém procesu. Humanizující a provázející výchova pak bude cestou k sebevýchově člověka a k jeho uplatnění v současné společnosti.

Hlavním cílem učebnice není pouhé operativní zvládnutí teoretického poznání z oblasti výchovy a vzdělávání, ale předevím hledání jeho smyslu a vývoje v různých kontextech, porozumění pedagogice jako vědě o člověku a jejím proměnám v 21. století, samostatné a kritické hodnocení změn, inovací a situací v pedagogickém procesu. Hlavním smyslem publikace je

/ 9


umonit čtenáři orientovat se v pedagogických pojmech, procesech a situacích, poukázat na problémy a řeit nedostatky v současné pedagogické praxi s určitou dávkou pedagogického optimismu.

Tato publikace umoňuje čtenářům klást si otázky, vidět nové problémy a objevovat nová řeení ve výchově a vzdělávání. Zároveň otevírá prostor pro praktickou aplikaci teoretického vědění v pedagogické praxi. Současně umoňuje čtenářům hledat a nacházet cestu k sobě samému a k druhým lidem v tomto světě, vytváří předpoklady pro přemýlení o učiteli jako reflektujícím praktikovi ve výchově a vzdělávání.

Struktura kadé kapitoly publikace zahrnuje cíle kapitoly, úvod do tématu, analýzu tématu (hlavní část textu), závěry a shrnutí. Kadá podkapitola je uzavřena otázkami a úkoly, které umoňují propojení teoretického poznání s pedagogickou praxí. V závěru kadé kapitoly je také uvedena pouitá a doporučená literatura. Text v učebnici je doplněn obrázky, tabulkami, přílohami a praktickými příklady, které zvyují přehlednost a zajímavost jednotlivých pedagogických témat.

Publikaci lze teoreticky rozdělit na tři hlavní části, které mapují pedagogického poznání z oblasti obecné pedagogiky a didaktiky, z oblasti pedagogického výzkumu a diagnostiky áka a konečně z oblasti sociální pedagogiky. Některé problémy mohou být vzhledem k rozsahu učebnice a její propedeutické funkci pouze naznačeny. Proto v závěru knihy uvádíme seznam odborné literatury, který můe čtenáři poslouit k hlubímu studiu pedagogických problémů.

V první (hlavní) části publikace analyzujeme pedagogiku jako moderní společenskou vědu (první a třetí kapitola). Představujeme základní historická východiska a osobnosti, které ovlivnily vývoj pedagogiky jako vědy o člověku. Zabýváme se základními pedagogickými pojmy. Objasňujeme strukturu pedagogických disciplín a vztah pedagogiky k jiným společenským vědám. Analyzujeme proces výchovy a vzdělávání jako systém a jako cestu k porozumění sobě a druhým. Předkládáme různá pojetí cílů, podmínek, prostředků, aktérů a výsledků v systému výchovy. Zabýváme se změnami, problémy a inovacemi výchovy v 21. století, které jsou důleité pro určité modely kol.

Předkládáme jeden z různých pohledů na výukový proces jako na systém prvků a vztahů (otázky spojené s formulací cílů, obsahem učiva, výukovými metodami a formami, aktéry výuky a pedagogickou evaluací v pedagogickém procesu). Nabízíme určitá doporučení k pedagogickému projektování, plánování výuky (pátá kapitola). 10 / Pedagogika

Druhá část učebnice je věnována pedagogickému výzkumu a základům pedagogicko-psychologické diagnostiky áka (čtvrtá kapitola). Zde objasňujeme význam pedagogického výzkumu v teorii a praxi současné koly. Zabýváme se typologií a plánováním pedagogického výzkumu, výzkumnými metodami vhodnými pro učitele a vychovatele a stručně také tzv. akčním výzkumem. Dále představujeme vybrané oblasti pedagogicko-psychologické diagnostiky, bez které nelze kvalitně plánovat, realizovat a reflektovat proces výchovy a vzdělávání. Zejména poukazujeme na důleitý vztah pedagogicko-psychologické diagnostiky áka a individuálně vzdělávacího plánu ve výuce.

Poslední část publikace je věnována základním otázkám sociální pedagogiky, nebo výchova a proces socializace jedince jsou naprosto nemyslitelné bez vztahu k ivotnímu a sociálnímu prostředí. V této části společně s odborníky na sociální pedagogiku (Klapilová, Kraus atd.) objasňujeme vliv přirozených a institucionálních prostředí na výchovu jedince.

Byli bychom rádi, kdyby na pojetí a obsah této publikace bylo nahlíeno jako na jeden z moných a otevřených přístupů k představení základních problémů pedagogiky.

Přejeme čtenářům, aby zde nacházeli mnoho zajímavého a také mnoho podnětného k vlastním úvahám nad současnou výchovou a vzděláváním.

Dagmar Čábalová

Předmluva / 11


1. PEDAGOGIKA JAKO VĚDA

O ČLOVĚKU

ÚVOD

Tato kapitola je vstupní branou k pochopení pedagogiky jako

vědního oboru. Chce vám pomoci orientovat se, teoreticky i prakticky, v základních pedagogických problémech. Čeká na vás cesta hledání a poznávání pedagogiky jako moderní vědy, poznávání základních pedagogických kategorií, procesů a vztahů. Je před vámi nelehká cesta, na které budete přemýlet a objevovat i nacházet mnoho nového z oblasti pedagogiky jako vědy. Dobrá pedagogická práce znamená překonávání sama sebe, vlastních stereotypů, vlastních názorů na základě hlubího poznání výchovy a vzdělávání. Výchovná práce toti vyaduje nae stálé sebevzdělávání, bez kterého bychom těko obstáli před svými áky, před měnící se realitou a kolou. 12 / Pedagogika

Cíle kapitoly

Student/ka po prostudování kapitoly dokáe:

n analyzovat pedagogiku jako vědu;

n pochopit historické souvislosti ve vývoji pedagogiky jako vědy;

n definovat základní pedagogické kategorie a pojmy, např.: výchova,

vzdělávání, vzdělání;

n vysvětlit vztah pedagogiky k jiným vědeckým disciplínám;

n zdůvodnit význam pedagogiky pro současnou kolskou i společen

skou praxi.


Moudrý mu vyučuje své áky tak, e je vede, ale nevleče;

pobízí je vpřed, ale netlačí; otevírá jim cestu, ale nepřivádí je k cíli...

Dobrým učitelem můeme nazvat takového mue,

který podněcuje své áky k samostatnému mylení.

(Konfucius)

1.1 ZNAKY PEDAGOGIKY JAKO VĚDY

Pedagogika je jednou ze společenskovědních disciplín. Zkoumá

důleité skutečnosti záměrného ovlivňování vývoje osobnosti člověka, jako jsou např.: výchova, vzdělávání, výuka, obsah učiva, učení, kolské systémy apod. Ve své podstatě je pedagogika vědou, která má vechny znaky moderní vědy: vymezený předmět zkoumání, teoretický systém, soubor metod a postupů zkoumání vymezeného předmětu, vazby s jinými vědami a také velmi rozvětvenou institucionální základnu.

V tomto smyslu pedagogika zcela odpovídá povaze moderní vědy a má tyto znaky: n předmět zkoumání, kterým jevýchova, vzdělání, vzděláváníčlověka; n teoretický systém, který zahrnuje odůvodněný systém výpovědí týkající

se objektivního poznání procesů a jevů pedagogické reality; n soustavu metod teoretické i empirické povahy, které svou podstatou od

povídají postupům kvalitativního i kvantitativního výzkumu; n irokou institucionální základnu od kateder pedagogiky po vysoko

kolské instituce. Pedagogika se dále vyznačuje tím, e aplikuje svá poznání do praxe. Tím ovlivňuje a řeí výchovné jevy a procesy v podmínkách pedagogické a společenské reality.

Základní otázky pedagogiky se po staletí řeily ve spojitosti s jinými obory, předevím v rámci filozofie. Také v současnosti se v rámci filozofie (zejména ve filozofii výchovy) řeí řada otázek, které jsou velmi důleité při řeení pedagogických otázek, např.: postavení člověka v současné společnosti a světě, otázky spojené s pojetím humanismu, pojetím člověka a práce, vztahu přírody a člověka, pochopení vztahu člověka a hledání sama sebe apod.

Pedagogika jako věda o člověku / 13


Vývoj pedagogiky jako vědy značně ovlivnilo pedagogické mylení osobností naich a světových dějin, např.: J. A. Komenský, J. J. Rousseau, J. Locke, J. H. Pestalozzi, J. F. Herbart, O. Chlup, L. N. Tolstoj apod., kteří svými nejvýznamnějími klasickými díly přispěli k rozvoji novověké pedagogiky (stručně uvádíme v podkapitole 1.2).

1.2 HISTORICKÝ KONTEXT VÝVOJE

PEDAGOGIKY JAKO VĚDY

V této podkapitole stručně uvádíme historické momenty pedago

gického mylení klasiků dějin pedagogiky, které výrazně ovlivnily vývoj pedagogiky jako vědy. K detailnímu pochopení vývoje pedagogického mylení doporučujeme studium historických pramenů a odborné literatury z oblasti dějin pedagogiky (Cipro, 2000; Váňová, 2003; Kasper, Kasperová, 2008, apod.).

Ke konstituování (utváření) pedagogiky jako svébytného vědního oboru velice významně přispěl učenec, učitel národů, filozof, biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský (15921670) obrázek 1. Komenský svými pedagogickými mylenkami a spisy poloil pevné základy novověké pedagogice jako systematické vědě o výchově dětí a mládee. Jeho koncepce vzdělávací soustavy mohou být inspirací pro demokratické a humanistické pojetí pedagogické reality. Komenského pedagogika je cestou práva jedince na výchovu a vzdělávání a také cestou společenské nápravy, jejím základem je pomoci člověku rozvinout plné lidství. 14 / Pedagogika

Moudře řekl, kdo k schválení kol řekl, e

jsou humanitatis officinae, dílny lidí;

tím se zajisté kolám pravý jejich cíl, pravá

povinnost právě vyjadřuje, lidi lidmi dělati.

(J. A. Komenský, Didaktika, kap. X, 1953)

Obr. 1 Jan Amos Komenský


K nejvýznamnějím Komenského spisům, které výrazně ovlivnily vývoj

pedagogiky jako vědy, patří zejména: Didaktika; Informatorium koly ma

teřské; Svět v obrazech; Brána jazyků otevřená; kola hrou; Obecná porada

o nápravě věcí lidských. Těmito a dalími spisy Komenský přispěl k rysům

současné humanistické pedagogiky, která respektuje přirozený vývoj dítěte,

jeho potřeby, schopnosti a osobnostní charakteristiky. V jeho pedagogic

kých mylenkách najdeme realističnost a názornost pedagogiky, uvědomíme

si důleitost pedagogických zásad a individuálního přístupu ke kadému

dítěti. Podstatou Komenského pojetí výchovy je systematičnost, názornost,

postupnost a harmonizace ákových schopností s cíli výchovy (cesta ke

zbonosti vede přes moudrost a mravnost), propojení rozumových, jazyko

vých a praktických schopností áka při učení.

Z následujícího obrázku 2 vyplývá důleitost postupů a principů při učení

áka: učení vychází od věcí, ne od slov. Je v něm zdůrazněn princip názor

nosti, přirozenosti a postupnosti.

Neméně důleitou mylenkou je Komenského pojetí celoivotního vzdělá

vání a výchovy jako nezbytných součástí lidského ivota (poznámka autor

ky: výchova a vzdělávání jedince od předkolní pedagogiky a po andragogi

ku a gerontopedagogiku). Zde doporučujeme nahlédnout do Komenského

díla Obecná porada o nápravě věcí lidských, její součástí je Pampaedie

(Vevýchova), ze které pochopíme Komenského představu o vztahu mezi

vývojem jedince (etapami jeho ivota od narození a po stáří a smrt), prin

cipy a obsahem výchovy a vzdělávání. Za zmínku stojí také Komenského

otázky venápravy lidstva a člověka ve vztahu k prvotní výchově dítěte

a k oblasti rodinné výchovy.

Pedagogika jako věda o člověku / 15

MÉNS (mysl)

RÉS (věc)

MANUS (ruka) LINGUA (jazyk)

Obr. 2 Komenského trojúhelník vědění


... V mravích pak a cnostech učeny býti mají malé dítky:

1. Středmosti, aby zvykaly podlé potřeby přirozené jísti a píti; nad potřebu

pak nepřecpávati a nepřelévati se.

2. várnosti, aby v jídle, pití, átkách a velikým oetřováním těla mravů

dobrých uívati zvykaly.

3. etrnosti k starím a pozoru na jejich činy, řeči i kadé pohledění.

4. Jdoucí odtud skutečné posluenství u předloených, tak aby kadému

hlasnutí na poskoku býti uměly.

5. Náramně potřebné jest učiti je pravdomluvnosti, aby vecky jejich řeči

bývaly, jak Kristus poroučí, co jest, jest, co není, klamům pak a mluve

ní jinak, ne jest, aby ani opravdu, ani ertem nezvykaly.

6. Spravedlnosti a se učí, na cizí věci nesáhati, nebráti, nekrásti, nepře

krývati, na vzdoru nic nečiniti.

7. Dobré jest také zvykati pracovitosti; zahálky pak utíkati.

8. Učeni býti mají ne jen mluviti, ale i mlčeti, kde potřeba; jako v čas mod

lení, a kdy starí mluví atc.

9. Trpělivosti a ustupování své vůle mohou také přiučování býti, tak aby

hned z maličkosti, ne se cáně vkoření, vládnouti sebou zvykali. 10. Ochotnost k slubě starím pěkná jest mládee ozdoba: proto k té také

hned z dětinství cvičeni býti mají. 11. Půjde za tím zdvořilost obyčejů, aby uměli vlidně se míti, pozdravovati,

děkovati, ruky podávati, pokloniti se, dá-li se jim co, poděkovati etc. 12. Avak to aby nebylo drze, s nějakými plachými a divokými trhy, vánosti

také v gestích a povahách zevnitřních učeni býti mají, aby sobě rozvá

livě, stydlivě a etrně ve vem počínati hleděli ...

(J. A. Komenský, Informatorium koly mateřské, kap. IV)

Význam rodiny ve výchově a celkově důraz na výchovu v předkolním období dítěte je důleitým momentem v procesu utváření postojů dítěte, jeho hodnot a hodnotového systému. Vývoj pedagogiky jako samostatné vědy je spojen s řadou dalích významných myslitelů a pedagogů, např.: s J. Lockem, J. J. Rousseauem, J. H. Pestalozzim, J. F. Herbartem apod.

John Locke (16321704), anglický myslitel, filozof a pedagog (obrá

zek 3), který ve svém pedagogickém mylení zdůraznil zejména individuální výchovu mladého gentlemana a důleitost osobnosti vychovatele, ovlivnil pedagogické mylení spisem: Několik mylenek o vychovávání (1692). 16 / Pedagogika

V tomto díle je popisována výchova dětí z vysokých společenských vrstev,

výchova lechtice-gentlema, respektující individuální zvlátnosti dítěte

s cílem poskytnout uitečné vědomosti, tělesnou zdatnost a mravní hodno

ty. V Lockově filozofii se setkáváme s mylenkou tzv. tabula rasa (čistá

tabule, prázdná deska, nepopsaná deska). Tím je míněno, e ve vědo

mí dítěte není po narození vrozených představ a idejí a jeho due je nepo

psanou deskou, do které se otiskuje vekeré poznání. Často je Lockovi vy

týkáno, e se zabývá pouze výchovou lechticů, ale sám Locke se snail ve

svých teoretických návrzích zohlednit i výchovu dětí chudiny. Navrhoval

zřídit tzv. working schools pracovní koly, které měly být zřizovány ob

cemi. Základem výchovy a vzdělávání v těchto kolách měly být pracovní

činnosti, náboenství a morálka. Tento návrh byl oceněn a podobné koly

zřizovány a za sto let (Cipro, 2001).

Dalím neopomenutelným klasikem, který ovlivnil vývoj pedagogiky jako

vědy, byl Jean Jacques Rousseau(17121178). Byl to francouzský mysli

tel, pedagog a filozof (obrázek 4), jeho stěejním dílem s pedagogickým

odkazem je výchovný román Emil (1762). Rousseau v něm zdůrazňoval:

přirozenou a svobodnou výchovu, respekt k individuálním schopnostem

a potřebám dítěte (dítě jako bytost sui generis), chápání dítěte jako subjektu

výchovy, výchova dobrého člověka, význam činnosti a aktivity dítěte pro

jeho psychický rozvoj.

Pedagogika jako věda o člověku / 17

J. Locke charakterizoval hlavní úkol výchovy

slovy:

Kdo nael cestu, jak zachovati ducha dětského

bystrým, činným a volným a přece zároveň zdre

ti jej mnoha věcí, po nich dychtí, a přiměti jej

k věcem, které se mu příčí; kdo ví, pravím, jak

smířiti tyto zdánlivé rozpory, ten dle mého míně

ní objevil tajemství výchovy.

(Cipro, 2001, s. 302303)

Obr. 3 John Locke

§ Mezi významné pedagogy a myslitele, kteří ovlivnili pedagogické mylení a vývoj novověké pedagogiky, patří také J. H. Pestalozzi.

Johann Heinrich Pestalozzi (17461827) výcarský pedagog a spisovatel (obrázek 5) ovlivnil pedagogiku zejména v oblasti teorie elementárního vzdělávání, zdůrazňoval propojení vyučování s prací. Svou pedagogickou činností poloil základy výchovy a vzdělávání v oblasti náhradní rodinné péče. Společným průsečíkem Pestalozziho pedagogického mylení je vestrannost a systematičnost výchovy podněcující přirozenou aktivitu dítěte. Stěejními díly zdůrazňujícími principy rozvíjejícího vyučování a propojení výuky a práce (včetně vytvoření pomůcek a metodik elementárního vyučování) jsou spisy: Jak Gertruda učí své děti Wie Gertrud ihre Kinder lehrt (1801) a román Linhart a Gertruda Lienhard und Gertrud (1781). Zejména v díle Jak Gertruda učí své děti (jde o soubor 14 dopisů) jsou zdůrazněny tři základní prostředky výchovy: číslo forma řeč.

Výchova, vzdělávání, výuka i učení áka podle Pestalozziho vycházejí ze znalosti psychiky dítěte, z respektování jeho vývojových zvlátnostíazpropracovanosti didaktiky a metodiky ve vyučování. Některé Pestalozziho mylenky se staly inspirací pro J. F. Herbarta a jeho teorii výchovného vyučování. 18 / Pedagogika

... Nedávejte chovanci ádného pravidla slovy;

musí zjednati si pravidlo to sám zkueností:

neukládejte mu ádného trestu, nebo neví,

co jest to chybovati: nedejte se nikdy prositi

o odputění, nebo nemůe vás uraziti.

Jsa zbaven ví mravnosti při svých činech,

nemůe učiniti ničeho, co by bylo mravně zlým

a co by zasluhovalo trestu neb pokárání. ...

(J. J. Rouseau, Emil, Kniha druhá. In: Váňová

a kol., 2003, s. 195)

Obr. 4 Jean Jacques Rousseau


K velmi originálním pedagogům, kteří ovlivnili vývoj pedagogiky jako vědy, patřil Johann Friedrich Herbart (17761841) obrázek 6. Opíral svůj pedagogický systém o etiku a psychologii, co se velmi zřetelně odrazilo v cílech a metodice výchovy. Herbart vytvořil pedagogický systém zaloený na principech výchovného vyučování. Jeho systém pedagogiky zahrnuje základní principy vycházející: n z psychologie (prostředky výchovy), n z etiky (cíle výchovy), n z teoretické pedagogiky (monosti a prostředky výchovy, instituce vý

chovy),

n z praktické pedagogiky (poznání a vedení, vyučování a mravní výchova). Herbartovým přínosem pro pedagogiku je zdůrazňování: motivace áků ve výuce, propojenosti učitelových a ákovských činností ve vyučování, významu vzdělávání učitelů a jejich přípravy na výchovu a vzdělávání.

Pedagogika jako věda o člověku / 19

... Usuzuji tedy: číslo, forma a řeč jsou dohro

mady základními vyučovacími prostředky proto,

e se celý souhrn vech vnějích vlastností před

mětu sjednocuje v okruhu svého obrysu a v poměru

svého čísla a e se řečí stávají majetkem naeho

vědomí. Umění musí tedy učinit neměnným záko

nem jejich vzdělávání: vycházet z toho trojího zá

kladu a působit k tomu:

1. Aby se děti naučily dívat se na kadý vnímaný

předmět jako na jednotu, tj. jako na předmět

oddělený od toho, s čím je zdánlivě spojen,

2. aby se naučily poznávat formu kadého před

mětu, tj. jeho míru a poměr,

3. a aby byly co nejdříve seznamovány s celým roz

sahem slov a názvů vech předmětů, které po

znaly. ...

(J. H. Pestalozzi, Jak Gertruda učí své děti,

Dopis estý. In: Váňová a kol., 2003, s. 162).

Obr. 5 Johann Heinrich Pestalozzi



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist