načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pečuj o své démony -- Starobylá moudrost pro vyřešení vnitřního konfliktu - Tsultrim Allione

Pečuj o své démony -- Starobylá moudrost pro vyřešení vnitřního konfliktu

Elektronická kniha: Pečuj o své démony
Autor: Tsultrim Allione
Podnázev: Starobylá moudrost pro vyřešení vnitřního konfliktu

Populárně-naučná publikace americké buddhistky, v níž radí, jak se vypořádat s negativními emocemi, závislostmi, nemocemi (tj. démony), včetně návodů na praktická cvičení. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  195
+
-
6,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 276
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Feeding your demons
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Lenka Adamcová
Skupina třídění: Vývojová psychologie. Individuální psychologie
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 333. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Maitrea, 2012
ISBN: 978-80-872-4938-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Populárně-naučná publikace americké buddhistky, v níž radí, jak se vypořádat s negativními emocemi, závislostmi, nemocemi (tj. démony), včetně návodů na praktická cvičení.

Popis nakladatele

Význačná vůdčí osobnost amerického buddhismu Tsulrim Allione vysvětluje, že čím usilovněji bojujeme proti svým démonům, tím silnějšími se tito démoni stávají. Pokud se od tohoto boje chceme osvobodit jednou provždy, musíme svůj přístup obrátit a svým démonům věnovat potřebnou péči.
Autorka v knize poprvé přizpůsobuje revoluční moudrost největší tibetské duchovní učitelky západnímu vnímání, a zpřístupňuje tak nesmírně účinnou metodu pro vypořádání se s vnitřními nepřáteli, kteří podkopávají ty nejlepší záměry člověka. Péče o démony založená na neobyčejně jednoduché, přesto však účinné technice o pěti krocích, v hlavních rysech naznačuje strategii pro transformaci negativních emocí, vztahů, strachů, nemocí a sebedestruktivních vzorců. Tím, že své démony poznáte, dáte jim podobu a nasytíte je, se můžete z této bitvy vysvobodit. A tento model posunu od boje k nasycení démonů je možné uplatnit nejen na osobní výzvy a problémy jednotlivců, ale i na problémy světa v širokém měřítku. Kniha Pečuj o své démony obohacená o detailní příklady toho, jak jiní lidé transformovali své vlastní démony, vám poskytne pozoruhodný nový vhled do sil, jež hrozí, že vás přemohou, spolu s nástroji k dosažení vnitřního míru.

(starobylá moudrost pro vyřešení vnitřního konfliktu)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tsultrim Allione - další tituly autora:
Pečuj o své démony -- Starobylá moudrost pro vyřešení vnitřního konfliktu Pečuj o své démony
Moudré ženy Moudré ženy
 
K elektronické knize "Pečuj o své démony -- Starobylá moudrost pro vyřešení vnitřního konfliktu" doporučujeme také:
 (e-book)
Pád do milosti -- Cesta k vnitřnímu probuzení Pád do milosti
 (e-book)
Využijte sílu autohypnózy a autosugesce -- Dokážete, cokoliv budete chtít Využijte sílu autohypnózy a autosugesce
 (e-book)
Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí -- aneb Jak se srovnat sám se sebou Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí
 (e-book)
Sebedůvěra, sebevědomí a jak je zvýšíte Sebedůvěra, sebevědomí a jak je zvýšíte
 (e-book)
Jak překonat alergie -- Změna životního stylu a posílení imunity Jak překonat alergie
 (e-book)
Odvaha -- Jak ji získat a více si užívat života Odvaha
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PEČUJ O SVÉ

DÉMONY


2015

Tsultrim ALLIONE

PEČUJ O SVÉ

DÉMONY

Starobylá moudrost

pro vyřešení vnitřního konfliktu


Tsultrim Allione

Pečuj o své démony

Feeding your Demons

Copyright © Tsultrim Allione, 2008

Translation © Lenka Adamcová, 2012

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2012

ISBN 978-80-87249-38-3

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Allione, Tsultrim

Pečuj o své démony : starobylá moudrost pro vyřešení

vnitřního konfliktu / Tsultrim Allione; [z anglického originálu ...

přeložila Lenka Adamcová]. -- 1. vyd. v českém jazyce. -

Praha : Maitrea, 2012. -- 288 s.

Název originálu: Feeding your demons

ISBN 978-80-87249-38-3

159.942-022.212 * 616.1/.9 * 616.89-008.441 * 24-582/-587 * 2-312.6-584.5 *

159.923.2 * 24 * 24-1/-9 * 243.4

- negativní emoce

- úzkostné poruchy

- nemoci

- sebepoznání -- buddhistické pojetí

- vnitřní konverze -- buddhistické pojetí

- sebepřijímání -- buddhistické pojetí

- učení buddhismu

- tibetský buddhismus

- populárně-naučné publikace

159.92 - Vývojová psychologie. Individuální psychologie [17]


Věnováno mé vzácné matce Ruth,

jež je mým celoživotním zářivým příkladem soucitu

a nepodmíněné lásky, a Velké matce, Pradžňápáramitá,

nebeskému vědomí neboli pravé podstatě.


ix

ÚVODNÍ SLOVO K ČESKÉMU

VYDÁNÍ

Personifikování sil dobra a zla provází lidstvo od nepaměti. V pohádkách

i  mýtech se bohové a  démoni sváří o  lidskou duši a  člověk rozpolcený

mezi těmito silami vždy znovu hledá cestu ke  štěstí, poznání, svobodě.

Je to lidský úděl. Něco, s čím se nevyhnutelně setkáváme. Také psycho

terapie vždy samozřejmě na tuto rozpolcenost narážela. Nechápe ji při

tom nábožensky, ale vnímá ji jako vnitřní konflikt: Superego – Ego – Id.

Ušlechtilé ideály proti primitivním pudům v nás.

Již brzy po  Freudovi psychologové začali využívat personifikaci

vnitřních sil a  později také vědomý dialog s  nimi jako nástroj léčby.

Carl Jung popisoval tyto síly jako komplexy a archetypy. Roberto Assa

gioli používal pojem podosobnosti. Jacob Moreno byl možná prvním,

kdo externalizoval vnitřní hlasy v  rámci psychodramatu. Fritz Perls

na  něj navázal technikou dvou židlí. Dnes můžeme najít celou řadu

podobných postupů. Jmenujme alespoň práci s  takzvaným „vnitřním

kritikem“ (např. Sonja Straub), „krocení šotka“ (Rick Carson), meto

du „voice dialogue“ (Hal a  Sidra Stone) nebo „individuální systemi

ku“ (Artho Wittemann). Všechny tyto metody využívají shodné prvky

a  principy. Klient si představuje vybrané vnitřní síly jako samostatné


x

Pečuj o své démony

bytosti, poznává je a postupně objevuje způsob, jak s nimi zacházet tak, aby mu přinejmenším nebyly na obtíž.

I  některé klasické pohádky mimochodem zachycují takový proces. Například Rampelník ztrácí svou moc v okamžiku, kdy přadlenka odhalí jeho jméno, kdy jej tedy – psychologicky řečeno – rozpozná, identifikuje, uvědomí si, kdo to je. Žabák se, poté co jej princezna políbí – rozuměj akceptuje – dokonce promění v  prince. K  podobné proměně dochází také v příběhu o krásce a zvířeti a našli bychom jistě mnohé další. Moudrost těchto příběhů ukazuje, že ignorování, odmítání, potlačování či jakékoli bojování stínové, démonické bytosti jen ještě více posiluje. Je-li démon vyhnán, vrací se obvykle ve druhém díle zpět ještě mocnější než předtím. Co naopak napomáhá integraci těchto sil, je pozornost, porozumění, přijetí.

Mýty a  legendy v  tradičních kulturách prostřednictvím metafor tradují tuto obecně lidskou zkušenost. A jak se ukazuje, psychologové stejně jako zájemci o osobní rozvoj mohou studiem mytologie, ale i rituálů a léčitelských postupů, které jsou s jednotlivými mýty spojeny, mnohé získat. Fascinující svědectví o  domorodé „psychoterapii“ v tradičně buddhistických zemích přineslo v uplynulých letech několik transkulturálních studií: „Lékařství a  psychiatrie tibetského buddhismu“ od  Terry Clifforda, „Dovednost a  důvěra“ od  Beatrice Vogtové (vydání připravuje Maitrea) a  konečně kniha „Pečuj o  své démony“ od Tsultrim Allioneové.

Metoda „krmení démonů“, kterou Tsultrim Allioneová představuje, je inspirována praxí tantrického rituálu čod. Umožňuje integrovat vlastní stín a řešit vnitřní konflikt způsobem „win-win“. Kniha přitom nenabízí jen samotný postup, pomocí nějž lze vnitřního „démona“ proměnit ve „spojence“, ale i nesmírně cennou typologii „démonů“, od těch nejčastějších až po ty vzácnější, s nimiž se adepti potkávají například v průběhu

xi xi

Úvodní slovo k českému vydání

meditační praxe. Věřím, že stejně jako ve světě, se i u nás kniha „Pečuj

o své démony“ stane skvělou inspirací pro psychoterapeuty a také všech

ny čtenáře se zájmem o sebepoznávání a seberozvoj.

Jan Benda

lektor kurzu „Krocení démonů v nás“

www.mindfulness.cz

www.jan-benda.com

xiii

PŘEDMLUVA

U bran do většiny buddhistických chrámů stojí sochy divokých démonů a  střeží vstup dovnitř. Abyste mohli vstoupit do  posvátného prostoru, musíte projít přímo mezi nimi. Je tomu tak proto, že všichni lidé, každý z nás, se musí vyrovnat s démony strachu, agresivity, pokušení, nevědomosti a s jejich všemožnými komplici, máme-li žít svobodný a posvátný život. Není možné je opomíjet či zanedbávat.

V  knize Feeding Your Demons vykonala Tsultrim Allione významný skutek kulturního převodu a nabídla západnímu světu nový poklad. Vzala významnou a poměrně neznámou starobylou linii učení a přeformulovala ji do  přístupné moderní podoby, aniž by tím došlo k  jakýmkoli kompromisům ohledně její podstaty nebo ke ztrátě její síly. Tímto počinem uvádí v činnost celou hloubku svého čtyřicet let trvajícího buddhistického studia, svých vědomostí coby zkušeného lamy a vizionářky, svého sofistikovaného chápání západní psychiky a vlastního odvážného vědomí, pohrouženého v tradičním tibetském i moderním životě.

Potřeba transformovat naše vlastní démony je univerzální. My všichni a ve všech dobách trpíme kvůli působení svých osobních démonů, ať už se jedná o démony zmatení, zlosti, nenávisti vůči sobě samým, traumatu, touhy nebo ztráty. V kolektivním měřítku vytváří síla těch samých démonů na zemi obrovské utrpení, které zahrnuje neustálé válečné konflikty, xiv

Pečuj o své démony

rasismus, ničení životního prostředí a všeobecně rozšířený, avšak zbytečný hlad a nemoci. Ke zmírnění těchto forem utrpení se my lidé budeme muset postavit tváří v  tvář démonům chamtivosti, nenávisti a  mylných představ u samotných jejich kořenů. Změny v oblasti politiky nebo vědy, jež by mohly tato utrpení ukončit, mnoho nezmohou, dokud se současně nenaučíme pracovat s  vlastními démony, individuálně i  kolektivně. Zde, v tomto přímém učení, jež nám Tsultrim Allione nabízí, získáváme účinnou metodu, s jejíž pomocí to můžeme uskutečnit. V mimořádných detailech a  s  dokonalou přesností nám ukazuje, jak můžeme přeměnit energii závislosti, studu, nemoci, úzkosti, strachu a zlosti v energii přinášející osvobození.

Tato transformace tvoří samotné jádro buddhistické realizace, zjištění, že osvobození je možné najít přesně tam, kde se právě nacházíme – nikoli tím, že bychom utrpení ze života vylučovali, ale tak, že se k jeho různým podobám postavíme čelem s velkým soucitným srdcem. A tím, že uvolníme naše osobní lpění na nich, se můžeme naučit transformovat jejich energii a uprostřed nich nalézt svobodu.

Buddhistické dějiny nám říkají, že po mnoha letech vyučování Buddha vyzval své nejpokročilejší následovníky, aby nesli lampu učení o osvobození a soucitu do celého světa. Dal jim pokyny k přeložení dharmy do  mateřského jazyka každé nové země, aby tak mohli její prospěch zprostředkovat všem.

V  knize Feeding Your Demons to Tsultrim Allione dělá kouzelným způsobem. Nechť požehnání a osvobození, jež tato technika transformace démonů nabízí, zbaví pout vaše srdce, přinese prospěch všem bytostem a přispěje k nápravě a probuzení světa. Nechť se tak stane.

Jack Kornfield

Spirit Rock Mountain Center


xv

ÚVOD

Krmení vlastních démonů namísto zápolení s nimi se může zdát v roz

poru se základním konvenčním západním přístupem k tomu, co na nás

útočí a sužuje nás, ukazuje se však, že se jedná o pozoruhodně účinnou

cestu k  dosažení vnitřního míru a  osvobození. Démoni, to jsou naše

posedlosti a strachy, chronické nemoci nebo běžné problémy, jako jsou

deprese, úzkosti a  různé závislosti. Nejsou to žádní krvelační duchové

číhající na  nás na  nějakých temných místech. Přebývají v  našem nitru,

jedná se o síly, s nimiž bojujeme sami v sobě. Jsou to naši vnitřní nepřá

telé, kteří podkopávají naše nejlepší záměry. Přístup, jenž těmto vnitřním

silám dává podobu a poskytuje jim plné nasycení, pečuje o ně, místo aby

s nimi bojoval, byl původně zformulovaný v jedenáctém století tibetskou

buddhistickou učitelkou jménem Machig Labdrön (1055-1145). Přesné

časové údaje o jejím životě jsou předmětem diskuzí a liší se podle zdroje,

většina odborníků se ale shoduje na tom, že se narodila v roce 1055 a žila

dlouho, až do nějakých svých devadesáti let. Její duchovní praxe se nazý

vala chöd (vyslovováno „čad“), což znamená „proříznout, proseknout“.

Machig vyvinula tuto formu meditace, neobvyklou dokonce i na Tibet

jejích časů, a ta přinesla tak neobyčejné výsledky, že si získala velkou obli

bu a rozšířila se do všech škol tibetského buddhismu i mimo ně.

V dnešním světě trpíme rekordními úrovněmi vnitřních i vnějších zá -

pasů a zjišťujeme, že jsme ještě víc polarizovaní jak politicky, tak spirituálně.


xvi

Pečuj o své démony

Potřebujeme nějaký nový model, nějaký neotřelý přístup ke  konfliktům. Strategie Machig zahrnující péči o vlastní vnitřní i vnější nepřátele místo boje s nimi nabízí revoluční cestu k vyřešení konfliktu vedoucí k psychické integraci a k dosažení vnitřního míru.

V  roce 1967 jsem ve  svých devatenácti letech měla velké štěstí – podařilo se mi vycestovat do Indie a Nepálu a setkat se tam s Tibeťany, kteří se v těchto zemích usadili poté, co byli násilím donuceni opustit svou zemi v průběhu invaze komunistické Číny do Tibetu. Zamilovala jsem se do  Tibeťanů a  do  Indie jsem se v  roce 1969 vrátila poté, co jsem strávila šest měsíců v prvním tibetském klášteře ve Skotsku, jejž založil Chögyam Trungpa rinpočhe. V roce 1970 jsem od jeho svátosti šestnáctého karmapy v indické Bodhgayi přijala svěcení buddhistické mnišky v tibetské tradici a několik následujících let se mi dostalo nezměrného požehnání získávat poučení u  nohou mnoha významných buddhistických mistrů, kteří získali své vzdělání v Tibetu. Jak popisuji na následujících stránkách, rozhodla jsem se po několika letech vrátit své klášterní sliby. Právě v této době změny a nejistoty jsem byla poprvé seznámena s tradicí chöd. Poté jsem se vrátila do Ameriky, stala se matkou a snažila jsem se začlenit tibetskou moudrost do svého laického života. Nakonec jsem byla zavedena k objevení životopisu Machig Labdrön (psaného v  tibetštině) a  její učení se pro mě stalo klíčovým bodem mého zájmu.

Protože jsem já sama byla schopná v  učení Machig nahlédnout tak neobyčejný význam, motivovalo mě to ke hledání způsobu, jak její učení zpřístupnit lidem, kteří žijí v  kontextu západní kultury. Když jsem začala vyučovat techniku chöd na Západě, vyvinula jsem cvičení založené na vizualizaci démonů, rozmlouvání s nimi a jejich krmení, jež přinášelo konkrétní výsledky. Postupně se zde popisované cvičení o  pěti krocích vyvinulo v  metodu, kterou nazývám krmení démonů a  moji studenti ji

xvii xvii

Úvod

začali používat nezávisle na praktikování tibetského chödu. Uplynulých pětadvacet let – v poslední době v našem coloradském meditačním centru Tara Mandala na seminářích chödu a Kapala Training – se věnuji vyučování tohoto způsobu krmení vlastních démonů za účelem spřátelení se s tím, čemu bychom se nejraději vyhnuli.

Lidé, kteří tuto metodu používají, vyprávějí, že díky tomuto přístupu se jim podařilo vyřešit nebo výrazně zlepšit takové chronické emoční a  fyzické problémy, jako jsou úzkosti, chorobné přejídání, panické ataky a  různé nemoci. Tento postup o  pěti krocích se také prokázal jako užitečný při vypořádávání se s krátkodobými životními zvraty, jako jsou rozpad nějakého vztahu, stres ze ztráty zaměstnání, smrt nějakého blízkého člověka a mezilidské problémy na pracovišti nebo doma. Někdy byly výsledky okamžité a jevily se jako úplný zázrak, zatímco jindy byly účinky postupné a méně výrazné.

Metoda, kterou nazývám krmení démonů – založená na  principech chödu – je jednoduché cvičení o pěti krocích, jež nevyžaduje žádné znalosti buddhismu ani jakékoli tibetské či jiné spirituální techniky. V prvním kroku zjistíme, kde v našem těle je přítomnost ukrytého démona nejintenzivnější. Tímto démonem může být závislost, nenávist k sobě samému, perfekcionismus, zlost, žárlivost nebo cokoli jiného, co vás stahuje ke dnu, co vám odčerpává energii. Jednoduše vyjádřeno, naši démoni jsou to, čeho se obáváme. Jak řekla Machig, vše, co jakkoli blokuje plnou vnitřní svobodu, je nějaký démon. Rovněž hovořila o bozích a bohyních. Bohové jsou naše naděje, přání, to, čím jsme posedlí, po čem toužíme, naše připoutanosti. Bohové-démoni se objevují, pokud jsou spolu naděje a strach úzce spojené, jestliže se přesouváme tam a zpět mezi nadějí a strachem, je to nějaký bůh-démon. Přestože na následujících stránkách hovořím především o démonech, stejný přístup je použitelný rovněž na naše bohy a bohy-démony. xviii

Pečuj o své démony

Při druhém kroku necháváme energii, kterou jsme ve  svém těle našli, vzít na sebe nějakou personifikovanou podobu démona a ztělesnit se přímo před námi. Při třetím kroku odhalujeme, co tento démon potřebuje, tak, že se postavíme na jeho místo a staneme se tímto démonem. Při čtvrtém kroku si představujeme, jak se naše tělo rozpouští v  nektar tvořený čímkoli, co démon potřebuje, jejž následně necháme proudit do  démona. Tímto způsobem ho nakrmíme, poskytneme mu takovou péči, která zajistí jeho plnou spokojenost. Poté, co jsme démona nasytili, zjistíme, že energie, jež byla předtím v démonovi spoutaná, se proměňuje ve spojence. Tento spojenec nám nabízí ochranu a podporu a pak se do nás rozpouští. Na konci čtvrtého kroku se rozpouštíme do prázdnoty a v pátém, závěrečném kroku jednoduše setrváváme ve stavu otevřeného vědomí, jenž po rozpuštění se do prázdnoty nastává.

Nasycení našich bohů a  démonů k  jejich plné spokojenosti paradoxně neznamená jejich posilování. Namísto toho dovoluje energii, jež v nich byla uzavřená, stát se pro nás přístupnou. Tímto způsobem se vysoce napjaté emoce, které byly potlačované vnitřním konfliktem, uvolní a promění v cosi přínosného. Pokud se pokoušíme potlačovat části sebe samých, jichž jsme se zřekli a  které nazývám démony, nebo proti nim bojovat, získávají ve skutečnosti na síle a budují si odolnost. Tím, že své démony nakrmíme, je nejen učiníme bezbrannými, ale díky tomu, že se jimi zabýváme, místo abychom od nich utíkali, pečujeme rovněž o stinné části sebe samých, takže se energie zachycená v tomto zápolení proměňuje v pozitivní ochrannou sílu.

Dáme-li svým démonům podobu tím, že si je personifikujeme, dostanou se do našeho zorného pole nevyzrálé energie nebo zraňující vzorce chování, čímž jim dáváme možnost osvobození, místo abychom je ponechávali dál jako neviditelné destruktivní síly. Alternativou k nasycení vlastních démonů je vstoupit do konfliktu, který nikdy nemůžeme

xix xix

Úvod

vyhrát: naši hladoví démoni se stanou jen ještě silnějšími a  monstróznějšími, budeme-li s nimi otevřeně bojovat nebo dál budeme ignorovat jejich tajné operace.

Přestože terapeutická technika personifikace nějakého strachu nebo neurózy není západní psychologii neznámá, technika o pěti krocích s krmením vlastních démonů se tímto přístupem zabývá hlouběji. Její doplňková hodnota spočívá v rozpouštění našeho těla a nasycení našich vnitřních nepřátel, místo abychom si je pouze personifikovali a komunikovali s nimi, a v prožitku nedvojného meditativního vědomí, jež se vynořuje v závěrečném kroku této metody. Je to stav uvolněného, bdělého vědomí, prostý naší obvyklé fixace „já“ versus „ostatní“, jenž nás zavádí za hranici, kde normální psychoterapie končí.

Nalezení vhodných způsobů jak přenést starobylou moudrost Tibetu do současného světa je výzvou, jíž musí čelit každý, kdo se touto tradicí hluboce zabývá. Na konferenci v Dharamsale v roce 1996 s jeho svátostí čtrnáctým dalajlamou jsem byla požádána, abych představila techniku krmení vlastních démonů při jednom sezení věnovaném novým metodám vyučování buddhismu na Západě. Měla jsem tu obrovskou čest provést dalajlamu, skupinu význačných lamů (tibetských buddhistických učitelů) z různých tradic a své západní kolegy určitou verzí techniky pěti kroků, kterou se naučíte z této knihy. Po jejím skončení mi jeho svátost vyslovila velkou podporu a několik západních učitelů tuto metodu přijalo a používá ji při vlastních seminářích.

Tato zkušenost posílila můj pocit, že všichni buddhističtí učitelé, východní i západní, se potýkají s otázkami, jak účinně představit Buddhovo učení v dnešním světě. Jak přeložíme a interpretujeme tato učení, aniž by došlo ke ztrátě zásadních a často nedefinovatelných požehnání tradičních metod? Jak bychom mohli vyučovat něco, co by lidem skutečně pomáhalo? Každý učitel musí dojít ke svým vlastním závěrům a výsledkem je celá xx

Pečuj o své démony

škála odpovědí od  velmi konzervativních až po  vysoce experimentální. Přestože podstata mysli transcenduje čas a kulturu, psychika je ovlivňována kulturní historií a jazykem, takže musíme těmto odlišnostem věnovat pozornost, abychom mohli v globálním měřítku dosáhnout nějakých výsledků. Buddhismus konec konců na své cestě z Indie do Tibetu, Japonska, Koreje, Barmy, Thajska, na Srí Lanku a do Číny prošel proměnami a bude se měnit i nadále při své cestě do zbytku světa.

Mým cílem je představit vám něco z podstaty učení Machig na základě toho, co se prokázalo jako účinné z mojí vlastní zkušenosti coby praktikující buddhistky, ženy a učitelky. Tyto informace by vám mohly otevřít dveře k podstoupení tradičního výcviku v chödu nebo zůstat samy o sobě metodou, jež vám pomůže pracovat s výzvami, s nimiž se setkáte ve svém životě. V každém případě jsem přesvědčena, že přístup, při němž se Machig věnuje zájmu o nepřítele a jeho „krmení“, je revolučním posunem v paradigmatu – od dominance k toleranci a integraci. Náboženské systémy, jež vytvářejí bojová pole vnitřní i vnější, nám zprostředkovávají polarizované prožívání jak ve vlastním nitru, tak ve stále děsivějším vnějším světě. Bez ohledu na to, kolik démonů se pokusíme zničit, ještě víc takových se objeví na jejich místě; není podstatné, kolik teroristů zabijeme, mnohem víc dalších lidí vstoupí do jejich řad. Ke skutečnému úspěchu potřebujeme nějaký nový model založený na soucitu, začlenění a dialogu. Takový přístup má neuvěřitelný dosah v osobním i kolektivním měřítku. Přestože se budeme zaměřovat v první řadě na aspekty osobní, v poslední části knihy se rovněž zmíním o kolektivním uplatnění učení Machig Labdrön, jehož je v našem rozděleném světě tolik zapotřebí.

Celý svůj život jsem strávila budováním mostu mezi Východem a Západem, hluboce oddaná tomu, aby se moudrost tibetského buddhismu dostala na Západ neporušená, a současně usiluji o její přizpůsobení modernímu životu na  Západě. Já osobně při svém výcviku pod vedením

xxi xxi

Úvod

tibetských lamů pokračuji ve  striktním následování tradičních učení. Když ale sama učím, zjistila jsem, že je účinné zároveň předávání tradičních učení i používání metod, které tato učení uzpůsobují používání v mém praktickém životě člověka západní kultury. Jsem přesvědčená, že zmenšení významu kulturně specifických aspektů této starobylé moudrosti ji učiní přístupnější a prospěje mnoha lidem, které by mohla komplikovanost tibetské tradice odrazovat.

Proto se v této knize nebudu pokoušet o výuku chödu v jeho původní podobě, neboť tato praxe vyžaduje osobní předání od zkušeného učitele, používají se při ní zvonek, trubka ze stehenní kosti a buben a je zpívaná v tibetštině. Zaměřuji se na používání principů této praxe coby odrazového můstku pro vytvoření systému použitelného v  moderním životě, něčeho, co by přineslo úlevu od utrpení a běžného člověka dovedlo blíž ke stavu vnitřní svobody.

Mým záměrem je, aby tato kniha přinesla sdělení o něčem z velkolepé moudrosti mých učitelů a  poskytla vám živé spojení s  učením Machig Labdrön. Nechť je vám ve vašem životě k užitku, nechť účinně pomáhá osvobodit vaše démony a nechť nakonec přispěje k vytvoření klidnějšího a mírovějšího světa.

ČÁST PRVNÍ

STAROBYLÁ TECHNIKA

3

1

SETKÁNÍ S DÉMONEM

Zhoubní démoni mužské i ženské podstaty,

kteří vytvářejí nespočet problémů a překážek,

zdají se skuteční, než člověk dosáhne osvícení.

Jakmile však člověk odhalí jejich pravou podstatu,

stanou se z nich ochránci

a prostřednictvím jejich pomoci a asistence

člověk dosáhne řady úspěchů.

- významný tibetský jogín Milarepa (1052-1135)

Mahátma Gándhí, jeden z nejvýznamnějších mírových aktivistů dvacátého

století, změnil běh indických dějin tím, že doslova nakrmil svého nepřítele.

Říká se, že ke Gándhímu se donesla zpráva o chystané návštěvě jistého brit

ského státního úředníka, jenž mu hodlá vyhrožovat uvězněním, pokud by

neupustil od toho, co Britové považovali za podvratnou činnost – protestní

ho pochodu proti britské dani ze soli. Gándhímu jeho rádci navrhovali vy

sypat na cestu hřebíky, aby propíchaly pneumatiky úředníkovu automobilu.

„Nic takového dělat nebudete,“ řekl Gándhí. „Pozveme ho na čaj.“

Jeho následovníci byli z této odpovědi sklíčení, ale uposlechli. Úředník

dorazil, s pompou a důležitostí. „Tak tedy, pane Gándhí, tenhle takzvaný

solný pochod musí okamžitě přestat. Jinak budu nucený vás zatknout.“

Pečuj o své démony

„No,“ odpověděl Gándhí, „nejdřív si vypijeme trochu čaje.“

Angličan zdráhavě souhlasil. Když pak vyprázdnil svůj šálek, řekl energicky: „A teď se musíme věnovat povinnostem. Co se těch pochodů týče...“

Gándhí se usmál. „Ještě ne. Vezměte si ještě trochu čaje a nějaké sušenky; jsou důležitější věci, o nichž můžeme hovořit.“

A tak to pokračovalo. Angličan se začal stále víc zajímat o to, co mu Mahátma povídal, vypil mnoho dalších šálků čaje a  snědl hodně sušenek, až se docela odvrátil od svého oficiálního úkolu a nakonec odcházel nakloněný Gándhího záležitosti. Gándhí použil jako prostředek čaj, anglický rituál, s  nímž se tradičně pojí zdvořilost a  vzájemný respekt, a  tohoto nepřítele doslova krmil tak dlouho, až se z  něj stal spojenec. Jeho taktika krmení namísto boje přispěla k  jedné z  nejvýjimečnějších nenásilných revolucí v historii.

Ta samá taktika byla použita téměř o tisíc let dřív, když významná tibetská jogínka Machig Labdrön spolu s několika svými duchovními sestrami přijímala iniciaci od  svého učitele Sonam lamy. V  klíčovém okamžiku iniciace se Machig tajemně zvedla z  místa, kde seděla, až visela ve vzduchu zhruba jednu stopu nad zemí a tam tančila a hovořila v  sanskrtu. Ve  stavu hluboké meditace bez nejmenšího vyrušení prošla hliněnými zdmi a  odlétla do  koruny stromu nad malým jezírkem u kláštera.

Toto jezírko bylo sídlem mocného nágy neboli vodního ducha. Říká se, že tyto vrtošivé mytické bytosti přivolávají na člověka problémy a nemoci, pokud jsou vyrušeny ze svého klidu, a  mohou také působit jako strážci pokladů nebo ochránci, dojde-li k jejich usmíření. Tento konkrétní nága byl tak děsivý, že se místní lidé na jezírko netroufali ani podívat, natož aby se k němu přibližovali. Machig ale přistála na stromě nad vodou a setrvávala tam ve stavu meditace.

Setkání sčdémonem – 1. kapitola

Vodní duch považoval příchod Machig za přímou konfrontaci. Výhrůžně se k ní přiblížil, ona však setrvávala beze strachu v meditaci. To ducha rozzuřilo, a  tak shromáždil obrovskou armádu nágů z  celé tamní oblasti ve  snaze ji přemoct. Když uviděla, jak se k  ní blíží tato horda tajemných zjevení, proměnila Machig náhle svoje tělo v  obětinu ve  formě potravy a, jak uvádí její životopis (jejž najdete v mojí knize Women of Wisdom neboli Moudré ženy), „Duchové nebyli schopni ji pozřít, protože byla prosta ega.“

Nejen že se agresivita nágů vytratila, dokonce se dali do služeb Machig a slíbili, že neublíží jí ani jiným bytostem a budou ji chránit, a dokonce přísahali, že budou sloužit jí a každému, kdo bude následovat její učení. Tím, že se setkala s démony a nabídla jim svoje tělo jako potravu s neotřesitelným soucitem, místo aby proti nim bojovala, proměnila Machig démony ve své spojence.

Při studiu učení Machig jsem začala uvažovat o  západním chápání démonů. Když jsem si toto slovo vyhledala v anglickém výkladovém slovníku, objevila jsem, že „démoni“ vždy nemívali tak špatnou pověst. Toto slovo, pocházející z  řeckého daemon nebo daimon původně označovalo vůdčího ducha člověka. Řecký daemon byl božskou bytostí, vůdčím duchem, jemuž člověk důvěřoval a spoléhal se na něj. Tato raná víra v daemony se s  nástupem křesťanských útoků na  pohanskou víru postupně měnila, takže středověcí démoni byli viněni za  všechna možná neštěstí, lidé jimi opovrhovali a obávali se jich jako něčeho zlého. Přesvědčíme se, že prostřednictvím procesu setkání s  démonem a  jeho krmení s  láskou a soucitem může dojít k jeho proměně v daemona. Touto cestou se vaši démoni stanou vašimi spojenci, právě jako se děsiví nágové proměnili v ochránce, když jim Machig nabídla svoje tělo coby potravu. Pověsti ze západní mytologie stojí v  ostrém protikladu k  příběhům, jako jsou ty o Machig a Gándhím. Mýtus o dvanácti náročných úkolech

Pečuj o své démony

Herkulových je klasikou západní literatury, zářivým příkladem dobyvatelského úsilí hrdiny, jedním z nejdůležitějších osobních a politických mýtů, jež ovládají západní kulturu. Aby získal rozhřešení za vraždy svých dětí, dostal Herkules dvanáct úkolů, z nichž druhý ho poslal k jezeru Lerna v jižním Řecku, kde sídlil devítihlavý had s mnoha končetinami zvaný Hydra a  útočil tam na  nevinné kolemjdoucí. Herkules dorazil k  jezeru v  doprovodu svého synovce a  svěřence Iolaa. Poté, co našli doupě Hydry, začali do něj oba muži střílet ohnivé šípy, aby nestvůru vyhnali ven. Když se ale Hydra vynořila a  Herkules vkročil do  vody u břehu jezera, rozzuřená Hydra mu obtočila jednu ze svých končetin kolem kotníku, chytla ho do pasti a její pomocník, obří krab, ho vlekl ke  břehu bezedného jezera. Pokaždé, když setnul Hydře jednu hlavu, vyrostly k Herkulově zděšení na jejím místě dvě nové.

Herkules, chycený do  pasti, si zavolal jako posilu Iolaa. Mladý muž přiběhl svému strýci na  pomoc a  použil hořící větev, aby vypálil pahýl po  každé hlavě, kterou Herkules usekl, a  Hydře tak nemohly dorůstat další. To pomohlo Herkulovi získat převahu, až nakonec nestvůře zůstala jenom jedna hlava. Tato hlava byla nesmrtelná, Herkules ale zjistil, že může přeseknout smrtelný krk, jenž ji nese. Useknul hlavu, ta však ležela před ním, syčela a zírala na něj. Tak tuto nesmrtelnou hlavu pohřbil pod balvan a měl zato, že nestvůru přemohl a svůj druhý úkol tím dokončil.

Jakého druhu vítězství však Herkules dosáhl? Skutečně nepřítele zlikvidoval, nebo ho pouze potlačil? Nesmrtelná hlava Hydry, vůdčí síla její shromážděné energie, stále zuří někde pod balvanem a mohla by se znovu vynořit, pokud by jí to okolnosti dovolily. Co to říká o Herkulově úspěchu a  v  obecnějším měřítku o  heroické mentalitě zaměřené na  stínání monster, jež tak fascinuje a prostupuje západní literaturou a společností?

V posledních čtyřech a půl tisících letech západní psychiku ovládají různé variace tohoto mýtu o  hrdinovi stínajícím dračí hlavy. Přestože

Setkání sčdémonem – 1. kapitola

pozitivní aspekt tohoto mýtu umožňuje vést bitvy proti skutečně nebezpečným démonům, jako byl Hitler, stejně jako proti nemocím, chudobě a  hladu, představuje také velká nebezpečí. Mezi ně patří nadutost těch, kteří se identifikují s úlohou hrdiny stínajícího hlavy bez ohledu na vlastní ctnost a moudrost. Dalším je promítání zla na naše protivníky, jejich démonizace a ospravedlňování jejich vraždy, zatímco prohlašujeme, že se plně ztotožňujeme s dobrem. Sklon zabíjet, místo abychom se o draka zajímali, nám zabraňuje poznat naše vlastní démony a proměnit je ve své spojence.

Důkazy, že dál naplňujeme tento mýtus, je možné spatřit takřka všude, od populární filmové tvorby až po současné globální události. V dnešních bojích se každá ze soupeřících stran ztotožňuje s boží pravdou a s dobrem a prohlašuje, že bojuje proti zlu. Polarizace na dobro a zlo ospravedlňuje násilí coby nezbytnou oběť, kterou je nutno přinést a strpět pro dosažení vítězství. Dnes možná víc než kdy dřív jsme lapeni v pasti přílišného ztotožňování se s mýtem stínání dračích hlav.

Náš stav polarizace se nevyskytuje pouze ve vnějším světě; ve vlastním nitru bojujeme s démony závislosti, stresu, traumatu, zlosti a sebenenávisti, a  to uvádím jen pár příkladů. Snažíme se získat nadvládu úplně nad vším, v  sobě i  kolem sebe, včetně Matky Přírody samotné. Místo abychom dosáhli nějakého vítězství, nás však tento boj pohlcuje a  drží nás ve svém zajetí. Ve snahách o zabití draka se dostáváme do nebezpečí vzájemného zničení a destrukce přírodního světa, a tím se přibližujeme ke stavu neudržitelnosti lidského života na této planetě.

Známky neúčinnosti tohoto mýtu můžeme najít na  každém kroku. Například:

• Američané utrácejí každoročně desítky miliard dolarů za různé pro

dukty a programy při svých pokusech o snižování nadváhy, „bitva

s oblinami“ je ale stále prohraná záležitost. Chroničtí dietáři často


8

Pečuj o své démony

naberou další tři až pět kilo na  váze pokaždé, když drží nějakou

dietu, a poruchy příjmu potravy spouštěné opakovanými cykly hla

dovění a přejídání zabíjejí každý rok tisíce z nás. • Naše úsilí o takové záležitosti, jako je bohatství a úspěch, je natolik

definované bojem, že i když se nám nakonec podaří těchto cílů do

sáhnout, hluboce zakořeněný vzorec usilování nám nedovolí rado

vat se z plodů vlastní práce. A jakmile dosáhneme úspěchu, staneme

tváří v tvář nikdy nekončícímu boji na obranu toho, co jsme získali. • Odborníci na  léčení závislostí nám říkají, že použití síly vůle v  boji

s nějakou závislostí nevede k jejímu odstranění a musíme si přestat my

slet, že dokážeme překonat závislost tak, že proti ní budeme bojovat. • Nepokoušíme se porozumět svým nemocem. Místo toho jakmile

onemocníme, okamžitě začneme rozvíjet strategie „boje“ s nemocí.

V kolonkách s úmrtními oznámeními se běžně dočteme: „Ten a ten

zemřel po dlouhém boji s rakovinou.“ • Náboženský fundamentalismus se v dnešní době rozrůstá v mnoha

zemích po celém světě a zdůrazňuje propast mezi dobrem a zlem.

Každá skupina je skálopevně přesvědčena, že Bůh je právě na  její

straně. Tím, že jsme své náboženství identifikovali s  dobrem a  ta

ostatní se zlem, jsme sami sebe uvěznili v  nekonečném boji a  ne

můžeme se dostat k tomu, abychom se postavili zlu v sobě samých

a v našich vlastních politických systémech. • Drancujeme přírodní svět, přehrazujeme řeky a bezstarostně vyčer

páváme zdroje, znečišťujeme atmosféru a zápasíme s Matkou Zemí.

Teď nám to příroda vrací zpět s divokostí přírodních katastrof: hu

rikánů, tsunami, tornád, období sucha, záplav a  globálního otep

lování. My reagujeme tak, že bojujeme s  klimatickými změnami,

snažíme se je zastavit, aniž bychom se zabývali zásadním postojem,

jenž celý problém na počátku vytvořil.

Setkání sčdémonem – 1. kapitola

• Své nepřátele se snažíme odstranit prostřednictvím válek a násilí, ale

násilí plodí jen ještě větší násilí. Například studie prováděné tajnými

službami Spojených států ukázaly, že válka v  Iráku místo aby za

stavila šíření terorismu, posílila radikalismus a zhoršila celosvětové

nebezpečí terorismu. S  tím, jak žijeme tento mýtus, podle něhož se snažíme bojovat proti nepřátelům vnitřním i  vnějším a  nakonec je zničit, předáváme ho i svým dětem. Toto téma najdeme v pohádkách, náboženských příbězích a politické rétorice, kde hrdinové jako svatý Jiří zabíjejí draka nebo vítězí nad skrytou nestvůrou, často s bezmocnou pannou, jež je hrdinou „zachráněna“. Rovněž ho vidíme v  nesčetných variantách ve  filmech a televizních programech. Vyhledání a zničení „nepřítele“ se může jevit jako nejlepší řešení, ve skutečnosti to však znamená vytváření stále nebezpečnějšího světa. Jednoznačně potřebujeme zkoumat alternativní přístup – zabývat se nepřítelem a komunikovat s ním, místo abychom ho likvidovali.

V  této knize se budeme zaměřovat v  první řadě na  osobní démony

a na konci knihy se pak po kruhu vrátíme zpátky k démonům kolektivním a politickým. Je to proto, že u kořenů démonů globálních dřímají naši démoni osobní, a tím, že pracujeme s vlastními démony, vytváříme změnu, jež se následně šíří do světa. Přístup, jehož podstatou je krmení místo boje s našimi démony, nám poskytuje cestu, jak věnovat pozornost démonům v sobě a vyhnout se nebezpečí potlačování toho, čeho se bojíme. Pokud se svým démonům postavíme čelem a nakrmíme je, vyhneme se tím stvoření monstra, jež by páchalo škody jak v nás, tak ve světě.

Navrhuji, abychom následovali příklad Machig: drakovi se nestí

ná hlava, dokonce se proti němu ani nebojuje, je vytažen ven na světlo a beze strachu je o něj pečováno. Touto cestou překleneme propast mezi

Pečuj o své démony

„dobrem“ a „zlem“ a potenciální nepřítel se promění ve spojence. To znamená, že energie, jež byla uvězněná v boji, se stane pozitivní a potenciálně ochrannou silou, daemonem namísto démona. Každá bitva, která probíhá v  našem nitru, spoutává zdroje, které by bylo možné vynaložit na mnohem lepší účely.

V mytologii to často bývá tak, že drak střeží nějaký tajný poklad. Prostřednictvím krmení našich démonů a jejich proměňování ve spojence objevíme své vlastní poklady, jež byly skryté naší přílišnou zaneprázdněností bojem. Poté, co bude energie uvězněná v boji osvobozena, ukáže se, že skutečně je pokladem. Pečujeme-li o  své démony, stáváme se také méně nebezpečnými ve  vnějším světě. Pokud si začneme uvědomovat vlastní démony a nabídneme jim elixír vědomého přijímání a soucitu, je mnohem méně pravděpodobné, že si je budeme promítat na druhé.

Carl Gustav Jung, věhlasný švýcarský psycholog, naši temnou stránku popisoval jako „stín“, jenž se může vynořovat ve snech nebo si ho můžeme promítat na  druhé. Stín, který popsal, se skládá z  těch částí nás samotných, které naše vědomá mysl považuje za  neakceptovatelné. Stín je potlačeným já, nevítanými aspekty naší osobnosti, jichž se zříkáme. Může to být náš pocit studu, naše zlost nebo předsudky. Bývají to ty naše součásti, o nichž nechceme, aby druzí věděli, a často se objevují ve snech a dělají věci, o nichž by naše vědomé já ani neuvažovalo. Pokud se ženě nebo muži, kteří žijí v  manželství, zdá o  tom, že mají nějaký milostný poměr, právě to je stín. Stínových součástí své osobnosti si často nejsme vědomi, protože pro vědomou mysl jsou nepozorovatelné. Stín nás ponouká sníst celou mísu sušenek, když nemáme v úmyslu vzít si ani jednu. Stín způsobí, že se hloupě přeřekneme před někým, na koho se snažíme udělat dojem.

Postup krmení vlastních démonů je metodou, jak zpřístupnit svůj stín vlastnímu vědomí a  získat přístup k  pokladům, které obsahuje, místo

Setkání sčdémonem – 1. kapitola

abychom ho potlačovali. Pokud nedojde ke  zpřístupnění stínu pro vědomí a k jeho integraci do bytosti jako celku, působí ve skrytu, stává se z něj sabotér našich nejlepších úmyslů a zároveň ubližuje ostatním. Tím, že stín zpřístupníme běžnému vědomí, dojde k  omezení jeho destruktivní síly a k uvolnění životní energie, jež je v něm uvězněna. Jestliže se spřátelíme s tím, co nás nejvíc děsí, najdeme svou vlastní moudrost. Toto vyřešení vnitřního konfliktu také zmenší zlo vytvářené nevědomím, jež přispívá k nebezpečným kolektivním změnám.

Při praktikování péče o  své démony nabízíme to, co je pro nás nejvzácnější (vlastní tělo), tomu, co nás nejvíc děsí (svým démonům), a tím překonáváme jádro veškerého utrpení, jímž je z buddhistického pohledu sebestřednost. Abych vám umožnila udělat si představu o tom, jak může krmení vašich démonů vypadat v nějaké situaci z reálného života, popíšu vám příběh, jenž se mi stal před několika roky, když jsem cestovala po Tibetu.

S mojí kamarádkou Sárou jsme na jedné naší společné pouti cestovaly autobusem. V tom čase jsem již dospěla k jistému osobnímu pochopení démonů, vyučovala jsem praktikování chödu a  vyvinula jsem metodu vyživování vlastních démonů, kterou popisuji v této knize. Jednoho dne jsme se po celonoční jízdě přesunuly do výrazně větší nadmořské výšky. Snědly jsme obsah další z mnoha plechovek makrel v rajské omáčce, zatímco autobus nekonečně poskakoval po  prašné cestě, a  zhoršoval tak naši bolest hlavy způsobovanou vysokou nadmořskou výškou. Oblaka prachu byla tak hustá, že ani když jsem si omotala hlavu šátkem, nepodařilo se mi před ním uniknout.

Sára seděla sama na sedačce přede mnou a plakala. Šla jsem a sedla si k ní. Vykládala mi o depresi, která se jí zmocňuje, démonovi, s nímž bojuje celý svůj život, neboť vyrůstala v rodině, kde byla nechtěná. Byla zoufalá a  neovladatelně vzlykala. Pokusit se jí pomoct nakrmit tohoto démona

Pečuj o své démony

mi připadalo jako to nejlepší, co jsem jí mohla nabídnout, přestože jsme se nacházely v  obtížných okolnostech, kdy jsem s  ní nemohla projít všechny kroky tak uceleně, jak bych to udělala normálně. Tak jsme se přímo na sedačce v autobusu, zmítané po prašné cestě, pustily do práce.

Řekla jsem jí: „Tak jo, Sáro, zkusíme jeden experiment. Zkusíme se podívat, jak by to vypadalo, kdybys téhle bolesti dala nějakou podobu.“

Zavřela oči a  já jsem její pozornost zavedla do  jejího těla a  hledaly jsme pocit nevolnosti a zármutku, který mi popisovala jako temný, rudě purpurový, těžký a hustý. Pak jsem jí navrhla, aby ho před svým vnitřním zrakem nechala nabýt nějakou živou podobu. Spatřila obrovské purpurové monstrum s doširoka otevřenou tlamou v místě, kde se měl nacházet jeho žaludek. Ta obluda ji chtěla sežrat.

Řekla jsem: „Podíváme se, jestli dokážeme najít skutečnou potřebu, která se skrývá za tím, co tenhle démon říká, že chce.“

Sára se démona zeptala, co potřebuje, a on odpověděl, že potřebuje, aby se přestala pokoušet uniknout, a že když mu vyhoví, bude (on) cítit lásku a přijetí. Pak jsem Sáře navrhla, aby si představila, jak se její tělo rozpouští do nektaru lásky a nakrmila jím démona k jeho plné spokojenosti.

Sára pomalu přestala vzlykat a uklidnila se. Po chvíli řekla: „Nakrmila jsem ho a  on se stále víc a  víc zmenšoval. Nevím, jak se to stalo, ale zmizel.“

Poté, co si tu chvíli klidu pořádně užila, oznámila: „Moje mysl se ztišila do klidného prostoru. Nikdy jsem si nemyslela, že něco takového je pro mě možné. Pořád ale nevím, jak se to stalo.“

Několik měsíců poté, co jsme se vrátily domů, mi Sára o tomhle zážitku napsala dopis. Stálo v něm: „Tenhle výlet byl nejobtížnější fyzickou a emocionální záležitostí, kterou jsem kdy zažila. Ze svojí podstaty jsem samotářská. Pobývat ve velké skupině pro mě bylo obtížné zejména proto, že ty jsi byla jediný člověk, kterého jsem před odjezdem na  tuhle pouť

Setkání sčdémonem – 1. kapitola

znala. Toho dne v autobuse, když jsem se sesypala, dosáhla jsem ve svém životě bodu, kde, pokud bych nebyla schopná žít sama se sebou, umřela bych. Doslova. Toho dne se všechna moje bolest spojila dohromady. Bolest hlavy způsobovaná vysokou nadmořskou výškou. Bolest v mém srdci způsobovaná hroznými traumaty z dětství. Bolest z toho všeho, čeho jsem byla svědkem v Tibetu. Té bolesti bylo zkrátka moc. Když jsem toho démona bolesti a smutku nakrmila, bylo to, jako bych vyšla na druhé straně jako někdo úplně nový. Cítila jsem se tak nějak znovuzrozená.“

Zajímavým aspektem na Sářině prožitku bylo, že se nejednalo pouze o  dočasnou změnu. V  dopise mi psala, že bolest, kterou si nesla celým svým životem, se už nikdy nevrátila. Nakrmení vlastních démonů vás samozřejmě pokaždé neosvobodí od dlouhotrvající bolesti za jedno sezení. Obvykle to vyžaduje celou sérii setkání, v Sářině případě k tomu však došlo pouze za jediné.

Vezmeme-li v úvahu příběhy Gándhího, Machig a Sáry, vidíme přesvědčivou alternativu k  Herkulově řešení, jímž bylo proti démonům bojovat. Inspirovaní jejich soucitem a  odvahou se teď můžeme podívat na  to, jak bychom se mohli vypořádat s  našimi vlastními démony, nakrmit je a  možná je i  proměnit ve  své spojence – nevyužívané zdroje podpory a ochrany.

15

2

OBJEVENÍ TECHNIKY

Na počátku má jogín pocit,

že se jeho mysl valí jako vodopád;

vprostřed, jako Ganga,

plyne vpřed pomalu a mírně;

na konci je to ohromný,

širý oceán, kde světla

dítěte a matky splývají v jedno.

- Píseň Tilopova (The Song of Tilopa), (988-1069)

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem byla poprvé svědkem praktiko

vání chödu. Bylo to v roce 1973, bylo mi pětadvacet a nedávno předtím

jsem se po roce ve Spojených státech vrátila do Indie, abych tam byla se

svými tibetskými učiteli. Po třech a půl letech v roli tibetské buddhistické

mnišky jsem se nacházela ve stavu velkého přechodu. Přestože jsem jako

buddhistická mniška byla šťastná, ve dvaceti pěti letech jsem se rozhodla,

že chci ve své spirituální praxi pokračovat bez oholené hlavy, mnišského

hávu a slibů, které mě oddělovaly od lidí na Západě.

Vrátila jsem zpátky svoje sliby jednomu laskavému, vysoce ctěnému

lamovi, jenž mě nijak nepokáral, ale místo toho mi navrhnul, abych

hodnoty, jichž jsem za  svého kněžského života dosáhla, zasvětila všem

Pečuj o své démony

bytostem. Také mi doporučil, abych prováděla určitá očistná cvičení pro odstranění všech překážek a problémů, jež by mohly vzejít z mého zrušení slibů. Začala jsem se cvičením technik, které mi doporučil, a žila jsem přitom v chatce na úpatí Himálaje v oblasti zvané údolí Kulu, nedaleko města Manali, kde přebýval můj učitel Apho rinpočhe, ženatý lama, se svou manželkou, čtyřmi dětmi a  skupinou mnichů, mnišek a  jogínů. Manali bylo poslední zastávkou před horským průsmykem Rohtang, branou do himálajského království Lahaul. Od hlavní ulice, kterou bylo možné identifikovat podle obchůdků s  čajem, železářským zbožím, restaurací, stánků s občerstvením a prodejen oděvů táhnoucích se po celé její délce, se rozbíhala spletitá síť bahnitých uliček a dřevěných stánků. Nebyly tam žádné hotely a v celém městě fungovala jediná pošta s otlučeným průčelím. Pár mil proti proudu řeky na příkrém úbočí jedné hory bylo místo, kde přebýval Apho rinpočhe (rinpočhe je uctivé oslovení pro tibetského buddhistického duchovního mistra).

Lidé v  Manali vypadali, jako by se vynořili z  nějaké pohádky. Ženy nosily ručně tkané pláště, jež držel pohromadě pásek a mohutná spínací spona na  rameni. Jejich hlavy pokrývaly bavlněné šátky zářivě třešňové barvy zavazované vzadu pod vlasy. Muži nosili ručně vyrobené boty a tenké bavlněné kalhoty a s nimi sladěné tuniky v délce po kolena, přepásané tlustými vrstvami provazu z hrubé plsti. V údolí Kulu se jako tržní plodiny pěstovaly rýže, jablka a švestky a lidé tam žili z těchto příjmů a ze samozásobitelského zemědělství.

Pronajímala jsem si malý domek nedaleko domu Apho rinpočheho. Můj domek měl stejně jako mnoho typických domů v  Manali kolem sebe krytou verandu, takže jste mohli sedět venku chránění před nepřízní počasí. Ze své přední verandy jsem měla výhled přes řeku na ovocné sady na protějším břehu. Nad nimi jehličnaté lesy ustupovaly zářícím himálajským vrcholkům pokrytým věčným sněhem.

Objevení techniky – 2. kapitola

Jednou odpoledne, když jsem zrovna seděla po  obědě ve  své chatě, jsem zaslechla radostný zpěv z kopce na druhé straně řeky. Schylovalo se k bouřce a od sedla Rohtang nad údolím řeky táhly nízké temné mraky. Na kopci jsem zahlédla asi tak čtrnáctiletou dívku oblečenou do tradičních růžových šatů z  plátna. Aniž by o  mně věděla, tančila a  zpívala ze všech sil a kroužila přitom mezi kravami, které tam pásla.

Krátce nato jsem šla po cestě jabloňovým sadem k domu Apho rinpočheho, abych mu položila nějaké otázky ohledně své meditační praxe. K rinpočheho kamennému domu jsem dorazila chviličku předtím, než se rozpoutala monzunová bouře. Rinpočhe seděl v prvním patře v rohové místnosti s  výhledem na  dvůr před domem a  na  úbočí za  ním. Nedávno se usadil se svojí rodinou v  Manali poté, co uprchli z  Tibetu. Byl to padesátník, stále pohledný, s řídkým knírkem, krátkými šedými vlasy a širokým úsměvem, při němž odhaloval krásné bílé zuby. Na sobě nosil několik vrstev vybledlých bavlněných halen v různých odstínech červené a  oranžové barvy přes hnědé roucho sahající až ke  kotníkům, přepásané tkaným opaskem z červeného hedvábí. Seděl se zkříženýma nohama na své posteli a opíral se o zeď, záda podložená polštáři. V pravém úhlu k jeho posteli stála nižší postel pokrytá kobercem.

Na  stolku vedle jeho postele stál malý tibetský šálek na  čaj na  stříbrném stojánku se stříbrným víčkem, aby při dlouhých rozhovorech zůstával čaj horký. Vedle šálku stála světle modrá čínská termoska a pár tibetských textů, jejichž zhruba třicet centimetrů dlouhé jednotlivé listy ležely na látkových obalech. U jedné stěny stála skříň tvořící jeho svatyni. Naznačil mi gestem, abych si sedla na  nižší postel. U  protější stěny na zemi ležel koberec, na němž seděl nějaký Tibeťan.

Tento muž, jenž přišel rinpočheho navštívit, byl uprchlík pracující jako dělník na stavbě silnice. Na sobě měl potrhané vlněné kalhoty a šedou košili, na níž chybělo několik knoflíků, a celý byl bledý a vyhublý –

Pečuj o své démony

skoro až strašidelný. Vykládal rinpočhemu o svém chabém zdraví a žádal ho o pomoc. Venku bubnoval na střechu déšť a my tři jsme tam spolu seděli a popíjeli sladký čaj, jejž nám z čínské termosky nalévala rinpočheho manželka Urgyen Chödrön, které jsme říkali Amala. Rinpočhe poslouchal, přikyvoval, vydával zvuky naznačující sympatie a tvářil se starostlivě. Nakonec tomu muži řekl, aby přišel znovu večer a mně navrhnul, abych se večer vrátila také.

Stále uvažuju o tom, jestli nějak dopředu věděl o mém spojení s obřadem, k němuž mělo dojít. V každém případě jsem ten večer vzala svou rachtající čínskou kapesní svítilnu a  v  temnotě ze svého domku za  neustávajícího deště sklouzala dolů po cestě. Když jsem vcházela do rinpočheho domu, uslyšela jsem rytmické zvuky bubnů a zvonků. Při šplhání po  ztemnělém schodišti na  konci vstupní chodby jsem zahlédla světlo pod závěsem zakrývajícím vstup do místnosti s oltářem.

Uvnitř byla skupina mnichů a mnišek v tmavě červených róbách shromážděná v kruhu kolem onoho Tibeťana ležícího nehybně na zádech se zavřenýma očima. Všichni ze skupiny mnichů a mnišek drželi v levé ruce tibetský zvonek a v pravé ruce bubínek, který obraceli ze strany na stranu. Ve  stavu hlubokého soustředění společně zpívali. Tiše jsem se posadila za tento kruh a poslouchala vznikající melodii přerušovanou trubkou ze stehenní kosti. Rytmus hudby vytvářely zvonky a dvoustranné bubínky. Jak jsem tam seděla na okraji jejich kruhu v tlumeném světle, cítila jsem hlubokou touhu po čemsi, co jsem nedokázala pojmenovat. Byla to nějaká vzpomínka, nebo to bylo volání k něčemu novému?

Poté, co obřad skončil, se dělník zvedl, otřepal se a lehce se usmál. Tiše předal dary mnichům a mniškám a odešel do bouřlivé noci. Když jsem šplhala zpátky na kopec do svojí chatky, uvažovala jsem o té bouřce a o dívce tančící a zpívající ono odpoledne a cítila jsem, že její přítomnost signalizovala něco o  náhlém průlomu v  mém životě. Věděla

Objevení techniky – 2. kapitola

jsem, že mě tenhle obřad zavolal domů. Té noci jsem uléhala ke spánku do  svého starého bavlněného kytičkovaného spacáku za  zvuku deště bubnujícího do  plechové střechy mojí chatky a  současného dunění bubnu v mém srdci.

Následující odpoledne jsem seděla u rinpočheho a pila s ním čaj, když tu se najednou silniční dělník vrátil zpátky. Ten muž byl úplně proměněný. Vypadal celý rozzářený, zdravý a oči mu jiskřily, což den předtím nebylo. Poděkoval rinpočhemu a společně jsme vypili čaj.

Poté, co odešel, zeptala jsem se rinpočheho: „Co to bylo včera večer za obřad, za techniku?“

A on mi odpověděl: „To je technika zvaná chöd.“

Věděla jsem o  téhle praxi něco málo z  jedné knihy o  tibetské józe a meditaci, kterou jsem kdysi četla, a zeptala jsem se, jestli bych se mohla chöd naučit. Okamžitě přikývl, jako by na tuto otázku čekal, a řekl, že bych se jí mohla začít učit od  Gegyena Khyentseho, zkušeného starého mnicha, jenž působil jako učitel pro mnichy a mnišky v rinpočheho centru. Provádění této tradiční techniky znamenalo naučit se používat dvoustranný bubínek v pravé ruce, zvonek v ruce levé a občas trumpetu ze stehenní kosti. Amala, manželka Apho rinpočheho, mi laskavě půjčila svůj bubínek, abych s ním mohla cvičit. Začala jsem se učit a každé odpoledne jsem seděla na svojí verandě s Gegyenem a Paulem, Holanďanem, s nímž jsem se seznámila už dřív v Nizozemí. Studoval u Apho rinpočheho a dalších lamů od té doby, co jsem ho před čtyřmi lety poprvé potkala v Nizozemí, těsně před tím, než odjel do Indie a já se vrátila do Nepálu, abych tam získala svěcení od karmapy.

Chödový bubínek má dvě „paličky“ vyrobené ze smotaných koulí látky nebo korálků zabalených v látce, které visí na obou stranách tohoto dvoustranného bubínku, jenž má zhruba třicet centimetrů v  průměru. Pokud se bubínek drží ve  vertikální poloze a  otočí se silným pohybem

Pečuj o své démony

zápěstí, paličky udeří do  protilehlých stran současně. Gegyen nám vysvětloval, že tenhle buben symbolizuje neoddělitelnost cyklické existence a nirvány, nadějí a strachů, bohů a démonů.

Provázky, na nichž visely paličky, se u mého bubínku neustále zamotávaly a  já si zoufala, jestli se to vůbec někdy naučím. Gegyen se jen zasmál a řekl mi: „Zkusíme to znovu.“ Ruka mě bolela a svému bubínku jsem dávala za vinu špatné chování, ale vydržela jsem a nakonec jsem se to naučila. Postupně jsem přidala ještě zvonek v  levé ruce. Dělat obojí současně bylo něco jako snažit se klepat si rukou na  hlavu a  současně si druhou kroužit po břiše. Gegyen nás učil, že zvuk zvonku je zvukem prázdnoty a představuje ženskou moudrost. Zaklonil se a přimhouřil oči tak, že téměř zmizely, a řekl: „Vše, co se zdá pevné, je pouhým zdáním a nemá to žádnou skutečnou podstatu. To, o čem uvažujeme jako o skutečném, je jako místa a  lidé, jež vidíme ve  svých snech.“ Pak se na  nás zasmál svými bezzubými ústy a s pokýváním se na nás podíval: „Prima, zkusíme to znovu.“

Toto období studia chödu přineslo do  mého života i  vzplanutí lásky mezi mnou a  Paulem, mým holandským přítelem. Naše známost se rozvíjela už v  průběhu čtyřletého dopisování v  období, kdy jsem byla mniškou. Brzy jsme spolu navázali milostný vztah a moje doba osamělosti byla u konce. Toužebně jsem si přála dosáhnout hlubšího pochopení této techniky a rozhodla jsem se jí věnovat, jak nejdřív to bude možné. Koncem toho jara jsme ale zjistili, že jsem těhotná a rozhodli jsme se přes Nizozemí vrátit do Spojených států. V Dillí jsme se vzali a pak, po návštěvě mých rodičů v New Hampshire, jsme se usídlili v jedné chatě sběračů lesních plodů na ostrově Vashon nedaleko Seattlu, kde jsme založili malé buddhistické meditační centrum. V průběhu následujících let jsem přivedla na  svět dvě dcery pouhých sedmnáct měsíců po  sobě. Většinu času visel můj chödový bubínek na  stěně a  usazoval se na  něm prach,

Objevení techniky – 2. kapitola

když jsem se potýkala s náhlou změnou svého klášterního života v noci beze spánku při péči o dvě nádherné, čilé holčičky Sherab a Aloku.

Po  čtyřech letech jsme se s  manželem rozešli jako přátelé. Za  další dva roky jsem se vdala za italského dokumentaristu a přestěhovala jsem se do Itálie. V roce 1980 se mi v Římě narodila dvojčata. Přišla na svět trochu dřív, než byl plánovaný termín, obě děti ale měly víc než dvě a půl kila a po třech týdnech v nemocnici jsme si je mohli vzít domů. Chlapečkovi jsme dali jméno Costanzo (zkráceně Cos) a  holčičce Chiara. V  tu chvíli už jsem měla čtyři děti mladší šesti let. Měla jsem plné ruce práce, začali jsme si ale nacházet určitý životní rytmus a zdálo se, že věci se usazují tím správným způsobem.

A potom, brzy ráno prvního června 1980, jsem se vysoukala zpod přikrývek a  došourala se přes koupelnu do  malé sousední místnosti, abych zkontrolovala dvojčata. Malý Cos byl vzhůru a něco si broukal. Dala jsem mu pusu, vyměnila mu plínku a vzala ho do náručí, abych ho nakrmila, a jeho sestřičku Chiaru jsem nechala spát v její malé modré postýlce. Byla jsem ráda, že nejsou vzhůru oba současně a nepotřebují krmit ve stejnou chvíli.

Prsa jsem měla obrovská a  plná mléka, a  když jsem seděla s  Cosem v náručí, záda mě bolela. Podívala jsem se na Chiaru v její malé postýlce vedle. Spala na břiše, ve svojí oblíbené poloze, byla ale nějak moc klidná. Polož



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist