načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost - Jana Mlýnková

Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost
-6%
sleva

Elektronická kniha: Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost
Autor:

Moderní, přehledná učebnice pečovatelství pro žáky středních sociálních škol oboru sociální péče - pečovatelská činnost, zpracovaná podle témat probíraných v předmětu ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271 Kč 254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 269
Rozměr: 21 cm
Úprava: 4 stran obr. barev. příl. : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3184-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Moderní, přehledná učebnice pečovatelství pro žáky středních sociálních škol oboru sociální péče - pečovatelská činnost, zpracovaná podle témat probíraných v předmětu pečovatelství. Žáci zde najdou nejen teoretické informace a návody k praktickým postupům, ale také cvičení rozvíjející schopnost samostudia a podporující žákovu kreativitu a kritické myšlení. Publikace je vhodnou učební pomůckou i pro pracovníky, kteří se chtějí pečovatelské činnosti věnovat a chybí jim informace o jednotlivých postupech v péči o klienta v zařízeních sociální péče nebo v domácím prostředí. (učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost. 1. díl)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jana Mlýnková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Mgr. et Mgr. Jana Mlýnková PEČOVATELSTVÍ 1. DÍL Učebnice pro obor sociální péče – pečovatelská činnost Recenze: Bc. Marie Šiková © Grada Publishing, a.s., 2010 Autorka i nakladatelství děkují společnosti Linet spol. s r. o. za zapůjčení obrázků 30 až 33, společnosti Soral & Hanzlik s.r.o. za zapůjčení obrázku P1 a společnosti ConvaTec Česká republika s.r.o. za zapůjčení obrázku P4. Obrázek P7 otištěn s laskavým svolením společnosti Nutricia, a.s. Obrázky P2 a P6 otištěny s laskavým svolením společnosti HARTMANN – RICO, a.s. Obrázky 8–18 a 20 převzaty z knihy Páral, J.: Malý atlas obvazových technik. Praha, Grada Publishing, a.s., 2008. Autorem ilustrací je PhDr. Josef Bavor. Obrázky 5, 19, 25, 26, 29, 36, 40, 42, 46, 47, 53, 58, 61 podle návrhů autorky přepracoval Karel Mikula, obrázek 49 Petr Žalmánek. Ostatní obrázky a fotografi e dodala autorka. Cover Photo © fotobanka allphoto, 2010 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4099. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 272 + 4 strany barevné přílohy 1. vydání, Praha 2010 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorky. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autorku ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 978-80-247-3184-1 5 Obsah 1 Úvod do pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1 Charakteristika a cíle pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1.1 Hlavní cíle pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1.2 Charakteristické rysy pečovatelství . . . . . . . . . . 12 1.1.3 Uplatnění pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.1.4 Kompetence pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.2 Nárys vývoje pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.2.1 Pečování ve středověku . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.2.2 Války a vývoj péče o raněné a nemocné . . . . . . . . 16 1.2.3 Vývoj ošetřovatelského a sociálního školství . . . . . 17 1.2.4 Alice Masaryková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.3 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 2 Etika v práci pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2.1 Etika, etické normy pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2.1.1 Etika a pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 2.1.2 Etické normy v práci pečovatele . . . . . . . . . . . . 24 2.2 Osobnost pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2.2.1 Charakteristika zralé osobnosti . . . . . . . . . . . . 26 2.2.2 Předpoklady k práci pečovatele . . . . . . . . . . . . 27 2.3 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3 Ošetřovatelský proces a potřeby nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 3.1 Charakteristika a fáze ošetřovatelského procesu . . . . . . . 29 3.1.1 Charakteristika ošetřovatelského procesu . . . . . . 29 3.1.2 Fáze ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . . . . 30 3.2 Ošetřovatelská a sociální dokumentace . . . . . . . . . . . . 33 3.3 Potřeby nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 3.4 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4 Obvazová technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 4.1 Dělení obvazů podle materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 4.1.1 Šátkové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 6 4.1.2 Obinadlové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4.1.3 Obvazy z pružných hmot . . . . . . . . . . . . . . . . 48 4.2 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 5 Nozokomiální nákazy a jejich prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 5.1 Nozokomiální nákazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 5.1.1 Dělení nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . . . . . 51 5.1.2 Proces šíření nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . 53 5.2 Prevence nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . . . . . . . . 54 5.2.1 Úklid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 5.2.2 Mytí a praní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 5.2.3 Péče o ruce pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5.2.4 Dezinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 5.2.5 Sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 5.3 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 6 Sledování fyziologických funkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 6.1 Sledování tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 6.1.1 Faktory ovlivňující tělesnou teplotu . . . . . . . . . . 71 6.1.2 Hodnoty tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 6.1.3 Příznaky změněné tělesné teploty . . . . . . . . . . . 73 6.1.4 Měření tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 6.1.5 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 6.2 Sledování pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 6.2.1 Hodnocení pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 6.2.2 Místa měření pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 6.2.3 Postup při měření pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 6.2.4 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 6.3 Sledování krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 6.3.1 Faktory ovlivňující krevní tlak . . . . . . . . . . . . . 85 6.3.2 Hodnocení krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . 86 6.3.3 Měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 6.3.4 Místa a metody měření krevního tlaku . . . . . . . . 89 6.3.5 Zásady měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . 89 6.3.6 Chyby při měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . 91 6.3.7 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 7 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 6.4 Sledování dechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 6.4.1 Faktory ovlivňující dýchání . . . . . . . . . . . . . . . 92 6.4.2 Hodnocení dechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 6.4.3 Postup při měření dechu . . . . . . . . . . . . . . . . 94 6.4.4 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 7 Péče o základní potřeby klientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 7.1 Péče o lůžko klienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 7.1.1 Typy lůžek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 7.1.2 Pomocná zařízení a pomůcky lůžka . . . . . . . . . . 98 7.1.3 Úprava prázdného lůžka . . . . . . . . . . . . . . . 100 7.1.4 Úprava lůžka s klientem . . . . . . . . . . . . . . . . 102 7.1.5 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 7.2 Péče o osobní hygienu dospělých . . . . . . . . . . . . . . . 103 7.2.1 Význam hygienické péče pro klienta . . . . . . . . 104 7.2.2 Zásady při zajištění hygieny . . . . . . . . . . . . . 104 7.2.3 Posouzení hygienické péče . . . . . . . . . . . . . . 105 7.2.4 Hygienická péče u chodícího klienta . . . . . . . . 106 7.2.5 Hygienická péče u částečně soběstačného klienta . 107 7.2.6 Hygienická péče u imobilního klienta . . . . . . . . 107 7.2.7 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 7.3 Péče o osobní hygienu kojenců a batolat . . . . . . . . . . . 117 7.3.1 Koupel kojence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 7.3.2 Péče o zánětlivé projevy kůže kojenců . . . . . . . . 119 7.3.3 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 7.4 Polohy nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 7.4.1 Léčebné polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 7.4.2 Vyšetřovací polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 7.4.3 Vynucené polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 7.4.4 Změny polohy, manipulace s klienty . . . . . . . . 128 7.4.5 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 7.5 Imobilizační syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 7.5.1 Poruchy pohybového systému . . . . . . . . . . . . 131 7.5.2 Poruchy krevního oběhu . . . . . . . . . . . . . . . 131 8 7.5.3 Poruchy dýchacího systému . . . . . . . . . . . . . 132 7.5.4 Poruchy trávicího traktu . . . . . . . . . . . . . . . 133 7.5.5 Poruchy močového systému . . . . . . . . . . . . . 134 7.5.6 Poruchy kožního systému . . . . . . . . . . . . . . . 134 7.5.7 Metabolizmus a výživový systém . . . . . . . . . . 135 7.5.8 Psychosociální reakce na imobilitu . . . . . . . . . 135 7.5.9 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 7.6 Prevence dekubitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 7.6.1 Defi nice a faktory ovlivňující vznik dekubitů . . . 137 7.6.2 Predilekční místa vzniku dekubitů . . . . . . . . . 140 7.6.3 Hodnocení rizika vzniku dekubitů . . . . . . . . . 141 7. 6 . 4 K l a s i fi kace dekubitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 7.6.5 Preventivní opatření vzniku dekubitů . . . . . . . . 149 7.6.6 Léčení a ošetřování dekubitů . . . . . . . . . . . . . 155 7.6.7 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 7.7 Péče o vyprazdňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 7.7.1 Vyprazdňování stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 7.7.2 Vyprazdňování moči . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 7.7.3 Péče o stomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 7.7.4 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 7.8 Péče o dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 7.8.1 Faktory ovlivňující dýchání . . . . . . . . . . . . . . 196 7.8.2 Poruchy dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 7.8.3 Příznaky u poruch dýchání . . . . . . . . . . . . . . 196 7.8.4 Hodnocení dýchání a příznaků onemocnění . . . . 199 7.8.5 Stanovení ošetřovatelských problémů klienta . . . 199 7.8.6 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 7.8.7 Použití inhalátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 7.8.8 Aplikace kyslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 7.8.9 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 7.9 Péče o výživu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 7.9.1 Charakteristika výživy . . . . . . . . . . . . . . . . 208 7.9.2 Faktory ovlivňující výživu . . . . . . . . . . . . . . 211 7.9.3 Poruchy výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 7.9.4 Příznaky poruch výživy . . . . . . . . . . . . . . . . 213 9 7.9.5 Zhodnocení výživy klienta . . . . . . . . . . . . . . 215 7.9.6 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 7.9.7 Dietní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 7.9.8 Způsoby podávání stravy . . . . . . . . . . . . . . . 221 7.9.9 Výživa dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 7.9.10 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 7.10 Péče o spánek a odpočinek . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 7.10.1 Charakteristika spánku a odpočinku . . . . . . . . 227 7.10.2 Fáze spánku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228 7.10.3 Faktory ovlivňující spánek a odpočinek . . . . . . . 229 7.10.4 Poruchy spánku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 7.10.5 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231 7.10.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 7.11 Péče o klienta s bolestí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 7.11.1 Význam bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 7.11.2 Faktory ovlivňující bolest . . . . . . . . . . . . . . . 236 7.11.3 Fyziologie bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 7.11.4 Typy bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 7.11.5 Projevy bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237 7.11.6 Posuzování bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238 7.11.7 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 7.11.8 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 7.12 Péče o pohyb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 7.12.1 Význam pohybu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 7.12.2 Faktory ovlivňující pohyb . . . . . . . . . . . . . . . 243 7.12.3 Poruchy pohybového aparátu . . . . . . . . . . . . . 245 7.12.4 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 7.12.5 Rehabilitační ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . 248 7.12.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 Slovník odborných výrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266 1 11 Úvod do pečovatelství 1 Úvod do pečovatelství Vzdělávací cíle Po prostudování kapitoly je student schopen: charakterizovat termín pečovatelství, cíle a rysy pečovatelství ■ popsat vývoj oboru pečovatelství ■ vyjmenovat kompetence pečovatele ■ vysvětlit význam Československého červeného kříže ■ 1.1 Charakteristika a cíle pečovatelství Lidské zdraví je jednou ze zák ladních podmínek kvalitního a spokojeného života lidí. Světová zdravotnická organizace defi nuje zdraví jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nejen jako nepřítomnost nemoci“. Zdraví je významné jak pro jedince samotného, tak i pro jeho nejbližší, rodinu, přátele, ale i pro celou společnost. Úroveň zdraví populace ovlivňuje její celkový vývoj, hospodářský a ekonomický růst, zvyšování životní úrovně. Význam pečovatelství se na konci 20. století začíná měnit. Stárnutí populace je jedním z významných demografi ckých rysů současné doby. Je to proces, v jehož průběhu se postupně mění struktura obyvatelstva tak, že se zvyšuje podíl osob starších šedesáti let a snižuje se podíl osob mladších patnácti let. Zároveň žije v naší společnosti mnoho lidí s fyzickým, mentálním či jiným handicapem, kteří potřebují k zajištění svých potřeb stálou přítomnost druhé osoby. Nejbližší rodinní příslušníci tuto roli zpravidla neplní, např. z ekonomických či jiných důvodů. Proto je třeba zajistit péči jinou, kvalifi kovanou osobou. Zde hraje pečovatel nebo pečovatelka nezastupitelnou sociální i zdravotní roli, a to v domácí i institucionální péči nebo např. formou osobní asistence. Pomoc pečovatelů bude více a více žádaná a potřebná. 1.1.1 Hlavní cíle pečovatelství Při defi nování cílů pečovatelství můžeme vycházet z cílů ošetřovatelství, neboť oba obory si jsou podobné a mají mnoho styčných ploch. 1 12 Pečovatelství 1. díl Pečovatelství má za úkol Pomáhat jednotlivci, rodině, skupinám dosáhnout tělesného, du- ■ ševního a sociálního zdraví a pohody Podpořit jejich pozitivní zdraví, tzn. že chceme, aby se náš klient ak- ■ tivně podílel na péči o vlastní zdraví a byl ochoten o sebe pečovat Provádět prevenci onemocnění ■ Zajišťovat ordinace lékaře – např. máme na mysli podat klientovi ■ připravené léky nebo připomenout, aby klient léky užil, dodržovat rehabilitační režim Snižovat negativní vliv onemocnění na celkový stav jedince, před- ■ cházet dalším onemocněním a komplikacím Nacházet a uspokojovat potřeby klientů s porušeným zdravím, osob ■ zdravotně postižených nebo s nevyléčitelným onemocněním Zjednodušeně můžeme říci, že cílem pečovatelské práce je poskytování služeb seniorům a osobám se zdravotním, mentálním či jiným handicapem, které nejsou schopny si zajistit své potřeby a denní úkony vlastními silami. Touto pomocí je možné zajistit co nejdelší setrvávání klienta v domácím prostředí. 1.1.2 Charakteristické rysy pečovatelství Pečovatel poskytuje aktivní péči, tedy péči vstřícnou, kterou od- ■ borník sám nabízí. Péče je poskytována individualizovaně, vychází z individuálních ■ potřeb klienta. Péče respektuje nejnovější vědecké poznatky. ■ Pečovatel chápe klienta komplexně, tj. holisticky, pojímá jej jako ■ biologický, psychosociální a duchovní celek. Péči poskytuje tým pečovatelů. ■ Péče má preventivní charakter – pečovatel je zaměřen především ■ na podporu zdraví, avšak respektuje i sekundární a terciární prevenci. 1.1.3 Uplatnění pečovatele Pečovatel zajišťuje u svých klientů činnost ošetřovatelskou (pečuje) a sociální. Přímá práce s uživatelem sociálních služeb (klientem) zahrnuje následující oblasti, v nichž se pečovatel může uplatnit: 1 13 Úvod do pečovatelství Činnosti v domácím prostředí seniorů. ■ Jde především o saturaci základních a vyšších potřeb (potřeby nemocných viz dále), zajištění nákupů, doprovod k lékaři, na vyšetření, pobyt s klientem v domácím prostředí po různě dlouhou dobu podle potřeb klienta. V těchto případech je pečovatel zaměstnán např. u agentur domácí péče, u humanitární organizace Charita apod. Péče o osoby s fyzickým, duševním, mentálním a jiným handi- ■ capem a nesoběstačné klienty různého věku. Pečovatel zajišťuje např. hygienickou péči, příjem potravy, tekutin apod. Činnosti v institucionální péči ■ – v domovech pro seniory, domovech s pečovatelskou službou apod. Péče o děti ■ s mentálním a jiným postižením v domácí či institucionální péči – v dětských centrech, denních stacionářích apod. Péče o klienty závislé na omamných látkách, ■ provádění terciární prevence – streetworking. 1.1.4 Kompetence pečovatele Termín kompetence znamená pravomoc, rozsah působnosti. V našem případě jde o rozsah činností, postupů, které pečovatel může vykonávat po ukončení kvalifi kačního studia. Přesný výčet kompetencí a výkonů, které může pečovatel vykonávat, uvádí vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Uvedeme si výčet činností, které pečovatel zajišťuje a je za ně osobně odpovědný: Osobní asistence = pomoc při stravování, osobní hygieně, pohybu ■ a přemísťování Nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, nácvik so- ■ běstačnosti Pomoc při obstarávání osobních záležitostí – doprovod klienta na ■ úřad, k lékaři, na vyšetření, na terapii, do jiných institucí Péče o domácnost klienta – úklidové práce, praní a žehlení prádla, ■ nákupy dle přání klienta Průvodcovské a předčitatelské služby ■ Provádění fyzioterapeutické péče dle pokynů, aktivní a pasivní ■ cviky Edukační (vzdělávací) činnosti – nácviky dovedností (jak si nama- ■ zat chleba), edukace za účelem zlepšení či udržení zdraví a kvality života 1 14 Pečovatelství 1. díl Zprostředkování návazné péče či pomoci ■ Pomoc při vytváření integrační strategie a plánů k začlenění jednot- ■ livce či etnické skupiny do společnosti – tvorba individuálního plánu klienta, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím Kontakt s rodinou, nejbližšími osobami klienta ■ 1.2 Nárys vývoje pečovatelství Z historického hlediska můžeme rozlišit tři vzájemně se překrývající vývojové linie péče. N e j s t a r š í , l a i c k á p é č e , kterou si nemocní poskytují sami (tzv. sebepéče), nebo ji poskytují rodinní příslušníci. V pravěkých dobách ji také poskytovali lidoví léčitelé a porodní báby. Druhý typ péče se vyvinul s příchodem křesťanství v 9. století a nazýváme jej charitativní péče. Ta byla zaměřena na chudé, mentálně, fyzicky a jinak handicapované jedince, osamělé staré osoby bez přístřeší. Byla a dosud je zajišťována církevními organizacemi. Třetí typ péče vznikl na konci 19. století, kdy můžeme hovořit o organizované léčebné, ošetřovatelské a sociální péči o nemocné. V této době došlo k velkému rozmachu medicínských poznatků, v oblasti sociální vznikaly zákony, které řešily např. situaci osob s postižením. Ještě v 19. století se většina lidí léčila doma a byla ošetřována členy rodiny. V bohatších rodinách péči poskytovaly služky nebo ošetřovatelky. Neškolené ošetřovatelky však měly skutečně nízké sociální postavení. V nemocniční službě bylo mnoho žen pocházejících z nižších vrstev obyvatelstva a za svou práci byly skromně ohodnocovány. 1.2.1 Pečování ve středověku Počátky organizované péče o nemocné a potřebné můžeme v českých zemích sledovat již v 10. století, kdy vznikaly na území Prahy první hospice. Byly to útulky pro pocestné a osoby, které cestovaly do cizích zemí za účelem obchodování. Později byly hospice zřizovány pro chudé, opuštěné a nemajetné osoby bez přístřeší, nemocné, sirotky a nechtěné děti. Péči poskytovaly náboženské řády, které viděly své poslání ve službě trpícím a potřebným. Vedle svých klášterů zakládaly první špitály, které zajišťovaly zabezpečení základních potřeb – střechu nad hlavou, alespoň částečnou výživu, lůžko a teplo. O léčení a kvalitním pečová- 1 15 Úvod do pečovatelství ní o nemocné nemohla být ve středověké době řeč. Špitály měly spíše sociální a preventivní charakter. Pobytem ve špitálech byl zachráněn nejeden lidský život. Pečovatelství představovalo laickou službu trpícímu člověku a mělo vysoce humánní charakter. O nemocné pečovali členové a členky církevních ošetřovatelských řádů bez jakéhokoliv odborného vzdělání. Péči poskytovali na základě postupného získávání praktických zkušeností. Významnou postavou počátků ošetřovatelské péče o potřebné a nemocné u nás byla Anežka Přemyslovna (obrázek 1), která žila ve 13. století. Byla to sestra českého krále Václava I. Jejím otcem byl český král Přemysl Otakar I. Založila v Praze několik klášterů, první v roce 1233 U sv. Haštala, kde byl umístěn i špitál. Anežka Česká také založila ošetřovatelský Řád křižovníků s červenou hvězdou, který při pečování o nemocné vycházel z pravidel vypracovaných Anežkou. V pozdějších letech byla Anežka Přemyslovna pokládána za zakladatelku českého ošetřovatelství. Z dalších ošetřovatelských řádů, které se věnovaly péči o nemocné, je možné zmínit: Suverénní vojenský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského ■ – řád maltézských rytířů, původně nazývaný johanité, který vznikl v Jeruzalémě. Do českých zemí přišel ve 12. století. Řád sv. Lazara ■ – pochází též z Jeruzaléma. Tento řád se věnoval péči o nemocné s leprou (přenosné infekční onemocnění, tehdy neléčitelné). Diakonky ■ – pracovaly kromě špitálů a lazaretů také v domácnostech Řád milosrdných bratří ■ – vznikl ve Španělsku, na našem území začal působit od 17. století Řád sv. Alžběty – ■ působil ve své nemocnici v Praze od počátku 18. století Řád sv. Karla Boromejského – boromejky ■ – působily ve své nemocnici v Praze na Malé Straně Pečovatelská služba poskytovaná potřebným byla nesmírně náročná a pochopitelně málo placená. Mezi civilními pečovatelkami a ošetřovatelkami byly i osoby poznamenané hanbou a prostitucí, které ošetřovatelskou činnost vykonávaly z donucení. Tímto způsobem např. Marie Terezie snižovala prostituci. + 1 16 Pečovatelství 1. díl 1.2.2 Války a vývoj péče o raněné a nemocné Vývoj péče o nemocné souvisel s válkami. Velký počet raněných vojáků, stálé infekce, nedostatečná hygiena lazaretů a nedostatečné odborné znalosti lékařů i pečujících osob vyvolávaly potřebu lékařské a ošetřovatelské péče. O zvýšení úrovně ošetřovatelské péče o raněné vojáky se zasloužil švýcarský kupec Henri Dunant (čte se Ánry Dynán, 1828‒1910), který byl svědkem nelidského utrpení vojáků v bitvě u Solferina v roce 1859, kde bojovala francouzská vojska proti rakouské armádě. Byl tak nemile překvapen utrpením mladých, zraněných a sténajících mužů, že jim sám začal poskytovat péči. Vyvinul značné úsilí k tomu, aby vznikla organizace, která by poskytovala péči raněným lidem. V roce 1864 byla založena mezinárodní organizace Červený kříž v Ženevě. Bylo to dosud největší humanitární hnutí, jaké kdy svět poznal. V mezinárodním Červeném kříži byly sdruženy organizace jednotlivých států. Dnes pomáhají nejen oblastem, kde řádí válka, ale starají se o oběti záplav, zemětřesení, zasahují v zemích, kde se šíří infekční nemoci apod. Zásadní zlom v rozvoji pečování o nemocné přinesla Krymská válka (1853‒1856). Na Krymu bojovala ruská vojska proti anglické Obr. 1 Anežka Přemyslovna Obr. 2 Florence Nightingalová 1 17 Úvod do pečovatelství a francouzské straně. Anglická vláda vyslala na bojiště vzdělanou ošetřovatelku Florence Nightingalovou (čte se fl orens najtingelovou, 1820‒1910) (obrá z ek 2). S pečováním o nemocné se seznámila v Anglii, Německu a ve Francii. Se skupinou ošetřovatelek se v lazaretu starala o raněné vojáky, organizovala ošetřovatelskou službu, uvedla do provozu prádelnu, zavedla hygienická pravidla, která tam neexistovala. Tak se podstatně snížil počet infekčních onemocnění a úmrtnost vojáků. Na druhém pólu fronty, na ruské straně, pečoval o raněné ruský lékař Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810‒1881). Na K r y m přived l skupinu ošetřovatelek, jež byly odborně vycvičeny v ošetřovatelské péči. 1.2.3 Vývoj ošetřovatelského a sociálního školství Jistý posun v péči o nemocné můžeme sledovat v 19. století, kdy se začínají objevovat názory, že pečování má být prováděno osobou, která disponuje určitým vzděláním a vědomostmi. Vzdělání představuje záruku, že pečovatelka bude umět poskytnout kvalitní péči. Na myšlenku vzdělané pečovatelky měl pozitivní vliv rozvoj medicíny a vznik prvních nemocnic na konci 18. století. Tento vývojový trend si vynutil postupné zakládání ošetřovatelských škol. První ošetřovatelská škola vznikla v Londýně v roce 1860 zásluhou Florence Nightingalové. Škola připravovala ošetřovatelky pro nemocniční i domácí službu. Florence vytvořila vůbec první koncepci ošetřovatelství. Ošetřovatelské školy jako vzdělávací instituce v naší zemi jsou poměrně mladé. Myšlenka, jak vzdělávat ošetřovatelky pro domácnost, se zrodila v Ženském výrobním spolku českém, jenž byl založen v rámci emancipačního hnutí v roce 1871 Karolinou Světlou v Praze. Tento spolek zřídil první školu pro ošetřování nemocných v roce 1874. Nebyla to škola v dnešním slova smyslu. Šlo o nestejně dlouhé několikaměsíční kurzy, kterých bylo realizováno pouze pět. Byla to první ošetřovatelská škola svého druhu v Rakousku-Uhersku (české země byly jeho součástí). V této škole získaly posluchačky teoretické a praktické znalosti a dovednosti pod vedením českých lékařů, učitelů lékařské fakulty. Kurzy byly pro posluchačky pořádány zdarma, platil se pouze poplatek ve výši jeden zlatý jako příspěvek na učební pomůcky. Posluchačky kurzů byly rozděleny na řádné a mimořádné. Řádná posluchačka byla ta, která se prokázala „vysvědčením o mravnosti“, absolvovala praktická cvičení v chorobinci a na konci 1 18 Pečovatelství 1. díl kurzu se podrobila závěrečným zkouškám. Mimořádné posluchačky byly paní a dívky, které docházely pouze na přednášky, neúčastnily se praktické výuky a neskládaly závěrečné zkoušky. Chtěly se pouze dozvědět informace pro svou vlastní potřebu, aby si dovedly poradit při ošetřování nemocného člena rodiny. Pro řádné posluchačky byla navíc organizována výuka německého jazyka, aby se mohly domluvit v německých rodinách. Škola neměla dlouhého trvání. Po pěti kurzech zanikla. Přesto je třeba ocenit, že to byla první škola na území Rakouska-Uherska, která vzdělávala mladé ženy v péči o nemocné. V roce 1882 vznikla ošetřovatelská škola ve Vídni (Rudolfi nerhaus). Poté, co zanikla škola pro ošetřování nemocných, se ve vzdělávání ošetřovatelek nepokračovalo. Teprve v roce 1916 byla v Praze otevřena Státní dvouletá ošetřovatelská škola, která zůstala v činnosti až do roku 1948. Škola měla vysokou odbornou, zejména teoretickou úroveň. V prvních letech existence školy ukončovalo studium deset až patnáct dívek. Později byl počet absolventek mnohem vyšší. V době první republiky byla škola po určitou dobu pod záštitou Československého červeného kříže (dále ČSČK). ČSČK pozval tři zkušené americké sestry, aby pomohly zvýšit úroveň školy a prestiž ošetřovatelského povolání. Miss Parsons (americká sestra) a její asistentky vypracovaly koncepci teoretické a praktické výuky. Po odchodu amerických sester se v roce 1923 stala první ředitelkou školy Sylva Macharová, která absolvovala ošetřovatelskou školu ve Vídni. V době první republiky i během 2. světové války byly zakládány další dvouleté ošetřovatelské školy. Čtyřleté studium vzniklo až v roce 1948. První sociální škola V roce 1918 byla v Praze otevřena Ženská vyšší škola pro sociální péči, která připravovala v jednoletém studiu sociální pracovníky. Vyšší škola přijímala ke studiu ženy od 18 let s předchozím středoškolským vzděláním. Vybudovat tento typ školy bylo dávným přáním dr. Alice Masarykové, dcery prezidenta T. G. Masaryka. Angažovala se v sociální oblasti a byla velmi činnou členkou ČSČK. Cílem ČSČK bylo věnovat se zdravotnímu stavu obyvatel, jejich sociální situaci, posílit zdravotní výchovu obyvatelstva pořádáním ošetřovatelských kurzů pro veřejnost, podílet se na odborném výcviku ošetřovatelek. Snažil se o zlepšení zdravotního stavu mužů, kteří se navrátili z války s tělesným 1 19 Úvod do pečovatelství postižením nebo jinak podlomeným zdravím. Vznik školy tedy úzce souvisí s úkoly, které si ČSČK stanovil. Absolventky školy pro sociální péči byly průkopnice v oblasti sociální péče a pečovatelství. Je třeba si uvědomit, že dosud u nás neexistoval podobný typ školy. Je zajímavé, že zde studovaly i ženy, jež absolvovaly ošetřovatelskou školu a chtěly si zvýšit a doplnit vzdělání a získat tak širší okruh znalostí a dovedností. Absolventky školy se mohly uplatnit: ve veřejném zdravotnictví ■ jako inspektorky bytů, zdravotní úřednice v obci, ve spolcích proti tuberkulóze, protialkoholních spolcích, ve spolcích pro kojence, jako ošetřovatelky ve školách apod. v péči o mládež a v lidovýchově ■ jako úřednice v sirotčincích, ve spolcích pro péči o mládež (České srdce), jako úřednice při soudech o mládež, v poradnách pro volbu povolání, jako vychovatelky zanedbané mládeže, jako učitelky v kurzech pro veřejnost, v kurzech pro výchovu pěstounek apod. ve všeobecném chudinství ■ jako úřednice chudinských ústavů, v péči o sirotky, invalidy a pozůstalé po padlých vojínech apod. Škola zajišťovala přednášky v následujících oborech Sociální lékařství ■ – byly sem zahrnuty např. tyto předměty: praktická hygiena, sociální instituce, hygiena ženy-matky, hygiena dítěte Pedagogicko-psychologický obor ■ – zahrnoval např. předměty obecná psychologie, pedopsychologie, patopsychologie, odborná pedagogika Právní obor ■ – občanská nauka, občanské právo, rodinné, trestní právo, veřejné pojišťování a další Vedle těchto hlavních předmětů se posluchačky učily účetnictví, vaření, stenografi i. Praktická výuka byla zajišťována v sociálních ústavech, v Jedličkově ústavu, v pracovních dílnách, v úřadovnách, poradnách apod. Po zrušení této školy byla otevřena v roce 1936 Masarykova státní škola zdravotní a sociální péče v Praze, aby připravila posluchačky pro kurativní péči. Při škole byl i internát. Výše školného a internátního poplatku daleko přesahovaly možnosti širších vrstev obyvatelstva. Škola přijímala pouze maturantky.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist