načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost - Jana Mlýnková

Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost

Elektronická kniha: Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost
Autor:

Moderní, přehledná učebnice pečovatelství pro žáky středních sociálních škol oboru sociální péče - pečovatelská činnost, zpracovaná podle témat probíraných v předmětu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271
+
-
9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 269
Rozměr: 21 cm
Úprava: 4 stran obr. barev. příl. : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3184-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Učebnice pro žáky středních odborných škol oboru sociální péče poskytuje vědomosti i návody k praktickým postupům.

Popis nakladatele

Moderní, přehledná učebnice pečovatelství pro žáky středních sociálních škol oboru sociální péče - pečovatelská činnost, zpracovaná podle témat probíraných v předmětu pečovatelství. Žáci zde najdou nejen teoretické informace a návody k praktickým postupům, ale také cvičení rozvíjející schopnost samostudia a podporující žákovu kreativitu a kritické myšlení. Publikace je vhodnou učební pomůckou i pro pracovníky, kteří se chtějí pečovatelské činnosti věnovat a chybí jim informace o jednotlivých postupech v péči o klienta v zařízeních sociální péče nebo v domácím prostředí. (učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost. 1. díl)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jana Mlýnková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mgr. et Mgr. Jana Mlýnková

PEČOVATELSTVÍ 1. DÍL

Učebnice pro obor sociální péče – pečovatelská činnost

Recenze: Bc. Marie Šiková

© Grada Publishing, a.s., 2010

Autorka i nakladatelství děkují společnosti Linet spol. s r. o. za zapůjčeníob

rázků 30 až 33, společnosti Soral & Hanzlik s.r.o. za zapůjčení obrázku P1 a

společnosti ConvaTec Česká republika s.r.o. za zapůjčení obrázku P4.

Obrázek P7 otištěn s laskavým svolením společnosti Nutricia, a.s.

Obrázky P2 a P6 otištěny s laskavým svolením společnosti HARTMANN –

RICO, a.s.

Obrázky 8–18 a 20 převzaty z knihy Páral, J.: Malý atlas obvazových technik.

Praha, Grada Publishing, a.s., 2008. Autorem ilustrací je PhDr. Josef Bavor.

Obrázky 5, 19, 25, 26, 29, 36, 40, 42, 46, 47, 53, 58, 61 podle návrhů autorky

přepracoval Karel Mikula, obrázek 49 Petr Žalmánek.

Ostatní obrázky a fotografi e dodala autorka.

Cover Photo © fotobanka allphoto, 2010

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 4099. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková

Sazba a zlom Karel Mikula

Počet stran 272 + 4 strany barevné přílohy

1. vydání, Praha 2010

Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannýmiznám

kami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což

není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách,

dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorky. Z jejich

praktického uplatnění ale nevyplývají pro autorku ani pro nakladatelstvížád

né právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádnýmzpů

sobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasuna

kladatelství.

ISBN 978-80-247-3184-1


5

Obsah

1 Úvod do pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Charakteristika a cíle pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1.1 Hlavní cíle pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1.2 Charakteristické rysy pečovatelství . . . . . . . . . . 12

1.1.3 Uplatnění pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.1.4 Kompetence pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.2 Nárys vývoje pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

1.2.1 Pečování ve středověku . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

1.2.2 Války a vývoj péče o raněné a nemocné . . . . . . . . 16

1.2.3 Vývoj ošetřovatelského a sociálního školství . . . . . 17

1.2.4 Alice Masaryková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 1.3 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

2 Etika v práci pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.1 Etika, etické normy pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.1.1 Etika a pečovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.1.2 Etické normy v práci pečovatele . . . . . . . . . . . . 24 2.2 Osobnost pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2.2.1 Charakteristika zralé osobnosti . . . . . . . . . . . . 26

2.2.2 Předpoklady k práci pečovatele . . . . . . . . . . . . 27 2.3 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

3 Ošetřovatelský proces a potřeby nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3.1 Charakteristika a fáze ošetřovatelského procesu . . . . . . . 29

3.1.1 Charakteristika ošetřovatelského procesu . . . . . . 29

3.1.2 Fáze ošetřovatelského procesu . . . . . . . . . . . . . 30 3.2 Ošetřovatelská a sociální dokumentace . . . . . . . . . . . . 33 3.3 Potřeby nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 3.4 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

4 Obvazová technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4.1 Dělení obvazů podle materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

4.1.1 Šátkové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

4.1.2 Obinadlové obvazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

4.1.3 Obvazy z pružných hmot . . . . . . . . . . . . . . . . 48 4.2 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

5 Nozokomiální nákazy a jejich prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

5.1 Nozokomiální nákazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

5.1.1 Dělení nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . . . . . 51

5.1.2 Proces šíření nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . 53 5.2 Prevence nozokomiálních nákaz . . . . . . . . . . . . . . . . 54

5.2.1 Úklid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

5.2.2 Mytí a praní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

5.2.3 Péče o ruce pečovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

5.2.4 Dezinfekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

5.2.5 Sterilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 5.3 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

6 Sledování fyziologických funkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

6.1 Sledování tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

6.1.1 Faktory ovlivňující tělesnou teplotu . . . . . . . . . . 71

6.1.2 Hodnoty tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

6.1.3 Příznaky změněné tělesné teploty . . . . . . . . . . . 73

6.1.4 Měření tělesné teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

6.1.5 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 6.2 Sledování pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

6.2.1 Hodnocení pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

6.2.2 Místa měření pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

6.2.3 Postup při měření pulzu . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

6.2.4 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 6.3 Sledování krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

6.3.1 Faktory ovlivňující krevní tlak . . . . . . . . . . . . . 85

6.3.2 Hodnocení krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . 86

6.3.3 Měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

6.3.4 Místa a metody měření krevního tlaku . . . . . . . . 89

6.3.5 Zásady měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . . . 89

6.3.6 Chyby při měření krevního tlaku . . . . . . . . . . . 91

6.3.7 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 6.4 Sledování dechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

6.4.1 Faktory ovlivňující dýchání . . . . . . . . . . . . . . . 92

6.4.2 Hodnocení dechu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

6.4.3 Postup při měření dechu . . . . . . . . . . . . . . . . 94

6.4.4 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

7 Péče o základní potřeby klientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

7.1 Péče o lůžko klienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

7.1.1 Typy lůžek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

7.1.2 Pomocná zařízení a pomůcky lůžka . . . . . . . . . . 98

7.1.3 Úprava prázdného lůžka . . . . . . . . . . . . . . . 100

7.1.4 Úprava lůžka s klientem . . . . . . . . . . . . . . . . 102

7.1.5 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 7.2 Péče o osobní hygienu dospělých . . . . . . . . . . . . . . . 103

7.2.1 Význam hygienické péče pro klienta . . . . . . . . 104

7.2.2 Zásady při zajištění hygieny . . . . . . . . . . . . . 104

7.2.3 Posouzení hygienické péče . . . . . . . . . . . . . . 105

7.2.4 Hygienická péče u chodícího klienta . . . . . . . . 106

7.2.5 Hygienická péče u částečně soběstačného klienta . 107

7.2.6 Hygienická péče u imobilního klienta . . . . . . . . 107

7.2.7 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 7.3 Péče o osobní hygienu kojenců a batolat . . . . . . . . . . . 117

7.3.1 Koupel kojence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

7.3.2 Péče o zánětlivé projevy kůže kojenců . . . . . . . . 119

7.3.3 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 7.4 Polohy nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

7.4.1 Léčebné polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

7.4.2 Vyšetřovací polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

7.4.3 Vynucené polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

7.4.4 Změny polohy, manipulace s klienty . . . . . . . . 128

7.4.5 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 7.5 Imobilizační syndrom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

7.5.1 Poruchy pohybového systému . . . . . . . . . . . . 131

7.5.2 Poruchy krevního oběhu . . . . . . . . . . . . . . . 131

7.5.3 Poruchy dýchacího systému . . . . . . . . . . . . . 132

7.5.4 Poruchy trávicího traktu . . . . . . . . . . . . . . . 133

7.5.5 Poruchy močového systému . . . . . . . . . . . . . 134

7.5.6 Poruchy kožního systému . . . . . . . . . . . . . . . 134

7.5.7 Metabolizmus a výživový systém . . . . . . . . . . 135

7.5.8 Psychosociální reakce na imobilitu . . . . . . . . . 135

7.5.9 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 7.6 Prevence dekubitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

7.6.1 Defi nice a faktory ovlivňující vznik dekubitů . . . 137

7.6.2 Predilekční místa vzniku dekubitů . . . . . . . . . 140

7.6.3 Hodnocení rizika vzniku dekubitů . . . . . . . . . 141

7. 6 . 4 K l a s i fi kace dekubitů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

7.6.5 Preventivní opatření vzniku dekubitů . . . . . . . . 149

7.6.6 Léčení a ošetřování dekubitů . . . . . . . . . . . . . 155

7.6.7 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 7.7 Péče o vyprazdňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

7.7.1 Vyprazdňování stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

7.7.2 Vyprazdňování moči . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

7.7.3 Péče o stomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

7.7.4 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 7.8 Péče o dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

7.8.1 Faktory ovlivňující dýchání . . . . . . . . . . . . . . 196

7.8.2 Poruchy dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

7.8.3 Příznaky u poruch dýchání . . . . . . . . . . . . . . 196

7.8.4 Hodnocení dýchání a příznaků onemocnění . . . . 199

7.8.5 Stanovení ošetřovatelských problémů klienta . . . 199

7.8.6 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

7.8.7 Použití inhalátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

7.8.8 Aplikace kyslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204

7.8.9 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206 7.9 Péče o výživu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

7.9.1 Charakteristika výživy . . . . . . . . . . . . . . . . 208

7.9.2 Faktory ovlivňující výživu . . . . . . . . . . . . . . 211

7.9.3 Poruchy výživy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

7.9.4 Příznaky poruch výživy . . . . . . . . . . . . . . . . 213

7.9.5 Zhodnocení výživy klienta . . . . . . . . . . . . . . 215

7.9.6 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

7.9.7 Dietní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218

7.9.8 Způsoby podávání stravy . . . . . . . . . . . . . . . 221

7.9.9 Výživa dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222

7.9.10 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 7.10 Péče o spánek a odpočinek . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227

7.10.1 Charakteristika spánku a odpočinku . . . . . . . . 227

7.10.2 Fáze spánku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228

7.10.3 Faktory ovlivňující spánek a odpočinek . . . . . . . 229

7.10.4 Poruchy spánku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231

7.10.5 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231

7.10.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 7.11 Péče o klienta s bolestí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

7.11.1 Význam bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

7.11.2 Faktory ovlivňující bolest . . . . . . . . . . . . . . . 236

7.11.3 Fyziologie bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236

7.11.4 Typy bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

7.11.5 Projevy bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

7.11.6 Posuzování bolesti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

7.11.7 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

7.11.8 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242 7.12 Péče o pohyb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242

7.12.1 Význam pohybu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

7.12.2 Faktory ovlivňující pohyb . . . . . . . . . . . . . . . 243

7.12.3 Poruchy pohybového aparátu . . . . . . . . . . . . . 245

7.12.4 Ošetřovatelská péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

7.12.5 Rehabilitační ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . 248

7.12.6 Samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 Kontrolní otázky, cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

Slovník odborných výrazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266



1

11

Úvod do pečovatelství

1 Úvod do pečovatelství

Vzdělávací cíle

Po prostudování kapitoly je student schopen:

charakterizovat termín pečovatelství, cíle a rysy pečovatelství ■

popsat vývoj oboru pečovatelství ■

vyjmenovat kompetence pečovatele ■

vysvětlit význam Československého červeného kříže ■ 1.1 Charakteristika a cíle pečovatelství Lidské zdraví je jednou ze zák ladních podmínek kvalitního aspokojeného života lidí. Světová zdravotnická organizace defi nuje zdraví jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nejen jakonepřítomnost nemoci“. Zdraví je významné jak pro jedince samotného, tak i pro jeho nejbližší, rodinu, přátele, ale i pro celou společnost. Úroveň zdraví populace ovlivňuje její celkový vývoj, hospodářský a ekonomický růst, zvyšování životní úrovně.

Význam pečovatelství se na konci 20. století začíná měnit.Stárnutí populace je jedním z významných demografi ckých rysů současné doby. Je to proces, v jehož průběhu se postupně mění strukturaobyvatelstva tak, že se zvyšuje podíl osob starších šedesáti let a snižuje se podíl osob mladších patnácti let. Zároveň žije v naší společnosti mnoho lidí s fyzickým, mentálním či jiným handicapem, kteří potřebují kzajištění svých potřeb stálou přítomnost druhé osoby. Nejbližší rodinní příslušníci tuto roli zpravidla neplní, např. z ekonomických či jiných důvodů. Proto je třeba zajistit péči jinou, kvalifi kovanou osobou. Zde hraje pečovatel nebo pečovatelka nezastupitelnou sociální i zdravotní roli, a to v domácí i institucionální péči nebo např. formou osobníasistence. Pomoc pečovatelů bude více a více žádaná a potřebná. 1.1.1 Hlavní cíle pečovatelství Při defi nování cílů pečovatelství můžeme vycházet z cílů ošetřovatelství, neboť oba obory si jsou podobné a mají mnoho styčných ploch. 12

Pečovatelství 1. díl

Pečovatelství má za úkol

Pomáhat jednotlivci, rodině, skupinám dosáhnout tělesného, du- ■

ševního a sociálního zdraví a pohody

Podpořit jejich pozitivní zdraví, tzn. že chceme, aby se náš klient ak- ■

tivně podílel na péči o vlastní zdraví a byl ochoten o sebe pečovat

Provádět prevenci onemocnění ■

Zajišťovat ordinace lékaře – např. máme na mysli podat klientovi ■

připravené léky nebo připomenout, aby klient léky užil, dodržovat

rehabilitační režim

Snižovat negativní vliv onemocnění na celkový stav jedince, před- ■

cházet dalším onemocněním a komplikacím

Nacházet a uspokojovat potřeby klientů s porušeným zdravím, osob ■

zdravotně postižených nebo s nevyléčitelným onemocněním

Zjednodušeně můžeme říci, že cílem pečovatelské práce jeposkytování služeb seniorům a osobám se zdravotním, mentálním či jiným handicapem, které nejsou schopny si zajistit své potřeby a denní úkony vlastními silami. Touto pomocí je možné zajistit co nejdelší setrvávání klienta v domácím prostředí. 1.1.2 Charakteristické rysy pečovatelství

Pečovatel poskytuje aktivní péči, tedy péči vstřícnou, kterou od- ■

borník sám nabízí.

Péče je poskytována individualizovaně, vychází z individuálních ■

potřeb klienta.

Péče respektuje nejnovější vědecké poznatky. ■

Pečovatel chápe klienta komplexně, tj. holisticky, pojímá jej jako ■

biologický, psychosociální a duchovní celek.

Péči poskytuje tým pečovatelů. ■

Péče má preventivní charakter – pečovatel je zaměřen především ■

na podporu zdraví, avšak respektuje i sekundární a terciárníprevenci. 1.1.3 Uplatnění pečovatele Pečovatel zajišťuje u svých klientů činnost ošetřovatelskou (pečuje) asociální. Přímá práce s uživatelem sociálních služeb (klientem) zahrnuje následující oblasti, v nichž se pečovatel může uplatnit:

13

Úvod do pečovatelství

Činnosti v domácím prostředí seniorů. ■ Jde především osaturaci základních a vyšších potřeb (potřeby nemocných viz dále),zajištění nákupů, doprovod k lékaři, na vyšetření, pobyt s klientem

v domácím prostředí po různě dlouhou dobu podle potřeb klienta.

V těchto případech je pečovatel zaměstnán např. u agentur domácí

péče, u humanitární organizace Charita apod.

Péče o osoby s fyzickým, duševním, mentálním a jiným handi- ■

capem a nesoběstačné klienty různého věku. Pečovatel zajišťuje

např. hygienickou péči, příjem potravy, tekutin apod.

Činnosti v institucionální péči ■ – v domovech pro seniory,domovech s pečovatelskou službou apod.

Péče o děti ■ s mentálním a jiným postižením v domácí čiinstitucionální péči – v dětských centrech, denních stacionářích apod.

Péče o klienty závislé na omamných látkách, ■ provádění terciární

prevence – streetworking. 1.1.4 Kompetence pečovatele Termín kompetence znamená pravomoc, rozsah působnosti. V našem případě jde o rozsah činností, postupů, které pečovatel může vykonávat po ukončení kvalifi kačního studia.

Přesný výčet kompetencí a výkonů, které může pečovatelvykonávat, uvádí vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některáustanovení zákona o sociálních službách. Uvedeme si výčet činností, které pečovatel zajišťuje a je za ně osobně odpovědný:

Osobní asistence = pomoc při stravování, osobní hygieně, pohybu ■

a přemísťování

Nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, nácvik so- ■

běstačnosti

Pomoc při obstarávání osobních záležitostí – doprovod klienta na ■

úřad, k lékaři, na vyšetření, na terapii, do jiných institucí

Péče o domácnost klienta – úklidové práce, praní a žehlení prádla, ■

nákupy dle přání klienta

Průvodcovské a předčitatelské služby ■

Provádění fyzioterapeutické péče dle pokynů, aktivní a pasivní ■

cviky

Edukační (vzdělávací) činnosti – nácviky dovedností (jak si nama- ■

zat chleba), edukace za účelem zlepšení či udržení zdraví a kvality

života 14

Pečovatelství 1. díl

Zprostředkování návazné péče či pomoci ■

Pomoc při vytváření integrační strategie a plánů k začlenění jednot- ■

livce či etnické skupiny do společnosti – tvorba individuálního plánu

klienta, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

Kontakt s rodinou, nejbližšími osobami klienta ■ 1.2 Nárys vývoje pečovatelství Z historického hlediska můžeme rozlišit tři vzájemně se překrývající vývojové linie péče.

N e j s t a r š í , l a i c k á p é č e , kterou si nemocní poskytují sami (tzv.sebepéče), nebo ji poskytují rodinní příslušníci. V pravěkých dobách ji také poskytovali lidoví léčitelé a porodní báby.

Druhý typ péče se vyvinul s příchodem křesťanství v 9. století anazýváme jej charitativní péče. Ta byla zaměřena na chudé, mentálně, fyzicky a jinak handicapované jedince, osamělé staré osoby bez přístřeší. Byla a dosud je zajišťována církevními organizacemi.

Třetí typ péče vznikl na konci 19. století, kdy můžeme hovořit oorganizované léčebné, ošetřovatelské a sociální péči o nemocné. V této době došlo k velkému rozmachu medicínských poznatků, v oblastisociální vznikaly zákony, které řešily např. situaci osob s postižením.

Ještě v 19. století se většina lidí léčila doma a byla ošetřována členy rodiny. V bohatších rodinách péči poskytovaly služky neboošetřovatelky. Neškolené ošetřovatelky však měly skutečně nízké sociálnípostavení. V nemocniční službě bylo mnoho žen pocházejících z nižších vrstev obyvatelstva a za svou práci byly skromně ohodnocovány. 1.2.1 Pečování ve středověku Počátky organizované péče o nemocné a potřebné můžeme v českých zemích sledovat již v 10. století, kdy vznikaly na území Prahy první hospice. Byly to útulky pro pocestné a osoby, které cestovaly do cizích zemí za účelem obchodování. Později byly hospice zřizovány pro chudé, opuštěné a nemajetné osoby bez přístřeší, nemocné, sirotky a nechtěné děti. Péči poskytovaly náboženské řády, které viděly své poslání veslužbě trpícím a potřebným. Vedle svých klášterů zakládaly první špitály, které zajišťovaly zabezpečení základních potřeb – střechu nad hlavou, alespoň částečnou výživu, lůžko a teplo. O léčení a kvalitnímpečová>15

Úvod do pečovatelství

ní o nemocné nemohla být ve středověké době řeč. Špitály měly spíše

sociální a preventivní charakter. Pobytem ve špitálech byl zachráněn

nejeden lidský život. Pečovatelství představovalo laickou službutrpícímu člověku a mělo vysoce humánní charakter. O nemocné pečovali

členové a členky církevních ošetřovatelských řádů bez jakéhokolivodborného vzdělání. Péči poskytovali na základě postupného získávání

praktických zkušeností.

Významnou postavou počátků ošetřovatelské péče o potřebné a nemocné u nás byla Anežka Přemyslovna (obrázek 1), která žila ve 13. století. Byla to sestra českého krále Václava I. Jejím otcem byl český král Přemysl Otakar I. Založila v Praze několik klášterů, první v roce 1233 U sv. Haštala, kde byl umístěn i špitál. Anežka Česká také založila ošetřovatelský Řád křižovníků s červenou hvězdou, který při pečování o nemocné vycházel z pravidel vypracovaných Anežkou. V pozdějších letech byla Anežka Přemyslovna pokládána zazakladatelku českého ošetřovatelství. Z dalších ošetřovatelských řádů, které se věnovaly péči o nemocné, je možné zmínit:

Suverénní vojenský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského ■ – řád

maltézských rytířů, původně nazývaný johanité, který vznikl vJeruzalémě. Do českých zemí přišel ve 12. století.

Řád sv. Lazara ■ – pochází též z Jeruzaléma. Tento řád se věnoval

péči o nemocné s leprou (přenosné infekční onemocnění, tehdy

neléčitelné).

Diakonky ■ – pracovaly kromě špitálů a lazaretů také vdomácnostech

Řád milosrdných bratří ■ – vznikl ve Španělsku, na našem území

začal působit od 17. století

Řád sv. Alžběty – ■ působil ve své nemocnici v Praze od počátku

18. století

Řád sv. Karla Boromejského – boromejky ■ – působily ve své nemocnici v Praze na Malé Straně

Pečovatelská služba poskytovaná potřebným byla nesmírně náročná a pochopitelně málo placená. Mezi civilními pečovatelkami aošetřovatelkami byly i osoby poznamenané hanbou a prostitucí, kteréošetřovatelskou činnost vykonávaly z donucení. Tímto způsobem např. Marie Terezie snižovala prostituci.

+


1

16

Pečovatelství 1. díl

1.2.2 Války a vývoj péče o raněné a nemocné

Vývoj péče o nemocné souvisel s válkami. Velký počet raněnýchvojáků, stálé infekce, nedostatečná hygiena lazaretů a nedostatečnéodborné znalosti lékařů i pečujících osob vyvolávaly potřebu lékařské

a ošetřovatelské péče.

O zvýšení úrovně ošetřovatelské péče o raněné vojáky se zasloužil švýcarský kupec Henri Dunant (čte se Ánry Dynán, 1828‒1910),který byl svědkem nelidského utrpení vojáků v bitvě u Solferina v roce 1859, kde bojovala francouzská vojska proti rakouské armádě. Byl tak nemile překvapen utrpením mladých, zraněných a sténajících mužů, že jim sám začal poskytovat péči. Vyvinul značné úsilí k tomu, aby vznikla organizace, která by poskytovala péči raněným lidem. V roce 1864 byla založena mezinárodní organizace Červený kříž vŽenevě. Bylo to dosud největší humanitární hnutí, jaké kdy svět poznal. V mezinárodním Červeném kříži byly sdruženy organizacejednotlivých států. Dnes pomáhají nejen oblastem, kde řádí válka, ale starají se o oběti záplav, zemětřesení, zasahují v zemích, kde se šíří infekční nemoci apod.

Zásadní zlom v rozvoji pečování o nemocné přinesla Krymská válka (1853‒1856). Na Krymu bojovala ruská vojska proti anglické Obr. 1 Anežka Přemyslovna Obr. 2 Florence Nightingalová

17

Úvod do pečovatelství

a francouzské straně. Anglická vláda vyslala na bojiště vzdělanou

ošetřovatelku Florence Nightingalovou (čte se fl orens najtingelovou,

1820‒1910) (obrá z ek 2). S pečováním o nemocné se seznámila v Anglii,

Německu a ve Francii. Se skupinou ošetřovatelek se v lazaretu starala

o raněné vojáky, organizovala ošetřovatelskou službu, uvedla doprovozu prádelnu, zavedla hygienická pravidla, která tam neexistovala. Tak

se podstatně snížil počet infekčních onemocnění a úmrtnost vojáků.

Na druhém pólu fronty, na ruské straně, pečoval o raněné ruský lékař Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810‒1881). Na K r y m přived l skupinu ošetřovatelek, jež byly odborně vycvičeny v ošetřovatelské péči. 1.2.3 Vývoj ošetřovatelského a sociálního školství Jistý posun v péči o nemocné můžeme sledovat v 19. století, kdy sezačínají objevovat názory, že pečování má být prováděno osobou, která disponuje určitým vzděláním a vědomostmi. Vzdělání představuje záruku, že pečovatelka bude umět poskytnout kvalitní péči. Namyšlenku vzdělané pečovatelky měl pozitivní vliv rozvoj medicíny a vznik prvních nemocnic na konci 18. století. Tento vývojový trend si vynutil postupné zakládání ošetřovatelských škol.

První ošetřovatelská škola vznikla v Londýně v roce 1860zásluhou Florence Nightingalové. Škola připravovala ošetřovatelky pro nemocniční i domácí službu. Florence vytvořila vůbec první koncepci ošetřovatelství.

Ošetřovatelské školy jako vzdělávací instituce v naší zemi jsoupoměrně mladé. Myšlenka, jak vzdělávat ošetřovatelky pro domácnost, se zrodila v Ženském výrobním spolku českém, jenž byl založen v rámci emancipačního hnutí v roce 1871 Karolinou Světlou v Praze. Tento spolek zřídil první školu pro ošetřování nemocných v roce 1874.Nebyla to škola v dnešním slova smyslu. Šlo o nestejně dlouhéněkolikaměsíční kurzy, kterých bylo realizováno pouze pět.

Byla to první ošetřovatelská škola svého druhu vRakousku-Uhersku (české země byly jeho součástí). V této škole získaly posluchačky teoretické a praktické znalosti a dovednosti pod vedením českýchlékařů, učitelů lékařské fakulty. Kurzy byly pro posluchačky pořádány zdarma, platil se pouze poplatek ve výši jeden zlatý jako příspěvek na učební pomůcky. Posluchačky kurzů byly rozděleny na řádné amimořádné. Řádná posluchačka byla ta, která se prokázala „vysvědčením o mravnosti“, absolvovala praktická cvičení v chorobinci a na konci 18

Pečovatelství 1. díl

kurzu se podrobila závěrečným zkouškám. Mimořádné posluchačky

byly paní a dívky, které docházely pouze na přednášky, neúčastnily

se praktické výuky a neskládaly závěrečné zkoušky. Chtěly se pouze

dozvědět informace pro svou vlastní potřebu, aby si dovedly poradit

při ošetřování nemocného člena rodiny. Pro řádné posluchačky byla

navíc organizována výuka německého jazyka, aby se mohly domluvit

v německých rodinách. Škola neměla dlouhého trvání. Po pěti kurzech

zanikla. Přesto je třeba ocenit, že to byla první škola na územíRakouska-Uherska, která vzdělávala mladé ženy v péči o nemocné. V roce 1882

vznikla ošetřovatelská škola ve Vídni (Rudolfi nerhaus).

Poté, co zanikla škola pro ošetřování nemocných, se ve vzdělávání ošetřovatelek nepokračovalo. Teprve v roce 1916 byla v Praze otevřena Státní dvouletá ošetřovatelská škola, která zůstala v činnosti až do roku 1948. Škola měla vysokou odbornou, zejména teoretickou úroveň. V prvních letech existence školy ukončovalo studium deset až patnáct dívek. Později byl počet absolventek mnohem vyšší. V době prvníreubliky byla škola po určitou dobu pod záštitou Československéhočerveného kříže (dále ČSČK). ČSČK pozval tři zkušené americké sestry, aby pomohly zvýšit úroveň školy a prestiž ošetřovatelského povolání. Miss Parsons (americká sestra) a její asistentky vypracovaly koncepci teoretické a praktické výuky. Po odchodu amerických sester se v roce 1923 stala první ředitelkou školy Sylva Macharová, která absolvovala ošetřovatelskou školu ve Vídni.

V době první republiky i během 2. světové války byly zakládány další dvouleté ošetřovatelské školy. Čtyřleté studium vzniklo až v roce 1948. První sociální škola V roce 1918 byla v Praze otevřena Ženská vyšší škola pro sociální péči, která připravovala v jednoletém studiu sociální pracovníky. Vyšší škola přijímala ke studiu ženy od 18 let s předchozím středoškolským vzděláním. Vybudovat tento typ školy bylo dávným přáním dr. Alice Masarykové, dcery prezidenta T. G. Masaryka. Angažovala se v sociální oblasti a byla velmi činnou členkou ČSČK. Cílem ČSČK bylo věnovat se zdravotnímu stavu obyvatel, jejich sociální situaci, posílit zdravotní výchovu obyvatelstva pořádáním ošetřovatelských kurzů pro veřejnost, podílet se na odborném výcviku ošetřovatelek. Snažil se o zlepšení zdravotního stavu mužů, kteří se navrátili z války s tělesným

19

Úvod do pečovatelství

postižením nebo jinak podlomeným zdravím. Vznik školy tedy úzce

souvisí s úkoly, které si ČSČK stanovil.

Absolventky školy pro sociální péči byly průkopnice v oblastisociální péče a pečovatelství. Je třeba si uvědomit, že dosud u nás neexistoval podobný typ školy. Je zajímavé, že zde studovaly i ženy, jež absolvovaly ošetřovatelskou školu a chtěly si zvýšit a doplnit vzdělání a získat tak širší okruh znalostí a dovedností. Absolventky školy se mohly uplatnit:

ve veřejném zdravotnictví ■ jako inspektorky bytů, zdravotníúřednice v obci, ve spolcích proti tuberkulóze, protialkoholních spolcích,

ve spolcích pro kojence, jako ošetřovatelky ve školách apod.

v péči o mládež a v lidovýchově ■ jako úřednice v sirotčincích,

ve spolcích pro péči o mládež (České srdce), jako úřednice přisoudech o mládež, v poradnách pro volbu povolání, jako vychovatelky

zanedbané mládeže, jako učitelky v kurzech pro veřejnost, vkurzech pro výchovu pěstounek apod.

ve všeobecném chudinství ■ jako úřednice chudinských ústavů,

v péči o sirotky, invalidy a pozůstalé po padlých vojínech apod. Škola zajišťovala přednášky v následujících oborech

Sociální lékařství ■ – byly sem zahrnuty např. tyto předměty: praktická

hygiena, sociální instituce, hygiena ženy-matky, hygiena dítěte

Pedagogickosychologický obor ■ – zahrnoval např. předměty

obecná psychologie, pedopsychologie, patopsychologie, odborná

pedagogika

Právní obor ■ – občanská nauka, občanské právo, rodinné, trestní

právo, veřejné pojišťování a další

Vedle těchto hlavních předmětů se posluchačky učily účetnictví, vaření, stenografi i.

Praktická výuka byla zajišťována v sociálních ústavech, v Jedličkově ústavu, v pracovních dílnách, v úřadovnách, poradnách apod.

Po zrušení této školy byla otevřena v roce 1936 Masarykova státní škola zdravotní a sociální péče v Praze, aby připravila posluchačky pro kurativní péči. Při škole byl i internát. Výše školného ainternátního poplatku daleko přesahovaly možnosti širších vrstev obyvatelstva. Škola přijímala pouze maturantky.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist