načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pečovatelská služba a individuální plánování -- Praktický průvodce - Marcela Hauke

Pečovatelská služba a individuální plánování -- Praktický průvodce

Elektronická kniha: Pečovatelská služba a individuální plánování -- Praktický průvodce
Autor:

Kniha je určena především zaměstnancům v pečovatelských službách (pečovatelkám, sociálním pracovníkům, metodikům kvality, manažerům), ale i v dalších příbuzných službách ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  144
+
-
4,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 135
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace , formuláře
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3849-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka je určena především zaměstnancům v pečovatelských službách, je praktickým průvodcem, podle kterého je možné individuálně plánovat postup a práci s uživateli péče.

Popis nakladatele

Kniha je určena především zaměstnancům v pečovatelských službách (pečovatelkám, sociálním pracovníkům, metodikům kvality, manažerům), ale i v dalších příbuzných službách (např. osobní asistenci). Kniha je praktickým průvodcem, podle kterého je možné individuálně plánovat postup a práci s uživateli péče. Podrobně popisuje standard č. 3 (Jednání se zájemcem), standard č. 4 (Smlouva o poskytování služby), standard č. 5 (Individuální plánování), ale zmiňuje i další standardy související s individuálním plánováním péče. (praktický průvodce)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Marcela Hauke - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PEČOVATELSKÁ SLUŽBA A INDIVIDUÁLNÍ PLÁNOVÁNÍ

Praktický průvodce

Bc. Marcela Hauke

Recenzent: Mgr. Ivan Úlehla

© Grada Publishing, a.s., 2011

Obrázky podle podkladů dodaných autorkou překreslil Karel Mikula.

Cover Photo © fotobanka allphoto, 2011

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 4432. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková

Sazba a zlom Karel Mikula

Počet stran 136

1. vydání, Praha 2011

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není

zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách,

dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejichpraktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní

důsledky.

ISBN 978-80-247-3849-9

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihynesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez

předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy

bude trestně stíháno.

Obsah

Poděkování 9

Předmluva 11

Co v knize nenajdete 14

1 Úvod k individuálnímu plánování 15

1.1 Co to je individuální plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

1.2 Význam individuálního plánování . . . . . . . . . . . . . . . 17

1.2.1 Význam individuálního plánování pro uživatele . . 17

1.2.2 Význam individuálního plánování

pro poskytovatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

1.3 Péče a podpora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

2 Legislativní rámec 23

3 Komunikace při jednání se zájemcem o službu 28

3.1 Pravidla pro jednání se zájemcem . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.2 Pravidla pro jednání se zájemcem vyžadujícím

specifický přístup při poskytování informací . . . . . . . . . 35

3.2.1 Komunikace s osobou se sluchovým postižením . . 35

3.2.2 Komunikace s osobou se zrakovým postižením . . . 37

3.2.3 Komunikace při doprovodu osoby

se zrakovým postižením . . . . . . . . . . . . . . . . 38

3.2.4 Komunikace s osobou se syndromem demence . . . 38 3.3 Jednání se zájemcem s demencí . . . . . . . . . . . . . . . . 41 3.4 Pravidla pro odmítnutí zájemce . . . . . . . . . . . . . . . . 43 3.5 Zjišťování potřeb zájemce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

3.5.1 Úvod ke zjišťování potřeb . . . . . . . . . . . . . . . . 45

3.5.2 Otázky Ivana Úlehly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3.5.3 Nastavování potřeb ze zjištěných schopností . . . . . 48

3.5.4 Standardizované testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

4 Smlouva o poskytování pečovatelské služby 52

4.1 Vybraná ustanovení zákona o sociálních službách

při uzavírání smluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 4.2 Vybraná ustanovení občanského zákoníku

při uzavírání smluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 4.3 Vnitřní pravidla pro uzavírání smlouvy . . . . . . . . . . . . 60 4.4 Vzor smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 4.5 Projednání smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 4.6 Podepisování smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 4.7 Vnitřní pravidla stanovená poskytovatelem

pro poskytování pečovatelské služby . . . . . . . . . . . . . 71

5 Individuální plánování – personální a organizační zajištění 74

5.1 Klíčový pracovník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

5.1.1 Kdo je klíčový pracovník . . . . . . . . . . . . . . . . 75

5.1.2 Požadavky na pozici klíčového pracovníka . . . . . . 76

5.1.3 Práva a povinnosti klíčového pracovníka . . . . . . . 78

5.1.4 Vyjasnění pozice klíčového pracovníka . . . . . . . . 78 5.2 Metody práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

5.2.1 Analýza (rozbor) dokumentace . . . . . . . . . . . . 83

5.2.2 Pozorování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

5.2.3 Rozhovor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 5.3 Vedení rozhovoru s uživatelem . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

5.3.1 Zásady vedení rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . 86

5.3.2 Fáze rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 5.4 Osobní cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

5.4.1 Zjišťování osobního cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

5.4.2 Princip SMART . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

5.4.3 Dlouhodobé a krátkodobé cíle . . . . . . . . . . . . . 97

5.4.4 Plánování kroků k naplnění cíle . . . . . . . . . . . 101 5.5 Tvorba individuálního plánu . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

5.5.1 Uživatel odmítá písemné plánování . . . . . . . . . 108

5.5.2 Plánování s uživatelem a jeho opatrovníkem . . . . 109 5.6 Přehodnocení individuálního plánu . . . . . . . . . . . . . 109 5.7 Tvorba rizikových plánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 5.8 Co ještě... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

6 Ukázky z plánování 114

6.1 První krok – jednání se zájemcem o službu . . . . . . . . . 115

6.2 Druhý krok – smlouva o poskytování služby . . . . . . . . 119

6.3 Třetí krok – tvorba individuálního plánu . . . . . . . . . . 121

6.4 Čtvrtý krok – přehodnocení plánu . . . . . . . . . . . . . . 123


7

7 Slovníček pojmů 124

Přílohy 127

Příloha č. 1: Záznam o průběhu poskytovaných služeb . . . . . 127

Příloha č. 2: Rizikový plán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

Příloha č. 3: Test základních všedních činností (ADL) . . . . . . 129

Příloha č. 4: Test instrumentálních všedních činností (IADL) . . 130 Literatura 132 Rejstřík 134

Poděkování

Poděkování

Chtěla bych poděkovat především svým zaměstnancům za jejichprofesionální a zároveň lidský přístup k našim uživatelům a dát jim tímto

najevo, jak moc si vážím jejich práce i jich samotných. Bez jejich odvahy

přijmout společně se mnou změny, které rok 2007 přinesl, by dnes péče

a podpora poskytovaná našim uživatelům nebyla na tak vysoké úrovni.

Zpětná vazba od těch, kterým zajišťujeme pečovatelskou službu, nám

dává povzbuzení do další práce, že jdeme správným směrem. Způsob,

jakým zejména pečovatelky a sociální pracovnice přistupují kuživatelům, jakým probíhá individuální plánování v naší organizaci, nenívůbec běžný. Je to přidaná hodnota, která z nich činí výjimečné osobnosti

a z naší pomoci vysoce kvalitní a jedinečnou službu. Jsem hrdá na svůj

tým, v němž nás pojí společný příběh o pomáhání a pomoci.

Měla jsem možnost v životě poznat pár výjimečných lidí, kteří ovlivnili můj profesní život. Ať už to byla Olga Medlíková, úžasnálektorka, lidé kolem Neziskovek.cz, ale zejména Ivan Úlehla, jehož učení se prolíná celou touto knihou. Neumím najít ta správná slova, která by vyjádřila, jak moc si vážím toho, že mohu z jejich znalostí azkušeností čerpat, a tak jim pouze s pokorou děkuji, že mi stáli v cestě, když jsem tu svoji hledala.

Ač to nebývá příliš běžné, využívám tohoto prostoru kpoděkování „úředníkům“ na odboru sociálních věcí na Krajském úřaděKrálovéhradeckého kraje. Dlouhá léta nabízejí poskytovatelům sociálních služeb nebývalou podporu při tvorbě a zavádění standardů kvality. Je národním zvykem na úředníky pohlížet spíše negativně, ale já mám pozitivní zkušenosti s přístupem lidí na zmiňovaném úřadě a ráda bych jim poděkovala za to, že boří mýty o sobě samých. Setkávám se tam vždy s ochotou a podanou rukou. Mají společný cíl – skutečný rozvoj sociální práce a co nejvyšší úroveň poskytovaných služeb. Vždy tam najdu partnera k diskuzi a toho si velmi cením.

Nakonec bych ráda poděkovala také své rodině. Bez svého manžela a maminky bych nemohla práci věnovat takový čas a prostor, jako to celou dobu činím. Jsem jim vděčná za podporu, kterou mi dennědávají najevo. A že to se mnou vždy nemají jednoduché, by mohli sami vyprávět. Osobní a pracovní život se mi velmi prolíná, což vyžaduje obrovskou trpělivost a porozumění od všech, kteří jsou mi nablízku.

Předmluva

Předmluva

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí čtenáři,

dostává se vám do rukou kniha, která má ambice být nápomocna na

vaší cestě naplňování standardů kvality poskytovaných služeb, a to

standardů týkajících se individuálního plánování. Nabízí neotřelý

pohled na tuto problematiku. Opírám se především o své dlouholeté zkušenosti z práce se seniory v pečovatelských službách a z tvorby

standardů, o svou lektorskou činnost zaměřenou na individuálníplánování v pečovatelských službách a o zkušenosti z inspekceposkytování sociálních služeb.

Když v roce 2007 vstoupil v účinnost zákon č. 108/2006 Sb., osociálních službách, těžce jsem bojovala s vnitřním přijetím individuálního plánování u naší cílové skupiny, respektive s tvorbou individuálního plánu. Tak jako mnozí z vás ani já jsem nechápala, jak a proč vůbec mám s naším uživatelem tvořit individuální plán a ještě k tomu na základě osobního cíle. Na základě jakého osobního cíle! Pamatujete na začátky? Zeptat se našeho uživatele na to, jaký cíl v životě má, tak si přinejmenším poklepal významně na čelo. Jaký že cíl on může ještě mít! Inspektoři nám v tápání rovněž nepomáhali. Chtěli po násstanovovat vznosné cíle u lidí, kteří měli úplně jiné starosti než plánovat svou budoucnost, neboť věděli, že jejich budoucnost je převážně k rátká. Postupem doby si každý z nás nějakou cestu k individuálnímuplánování našel, bohužel však velmi často jenom formální. Přitomposkytovatelé s uživatelem individuálně plánují a v mnohých organizacích plánovali i bez zákona o sociálních službách. Tak proč toho nevyužít! Jen je potřeba učinit onen poslední krok a vnitřně přijmoutindividuální plánování, respektive tvorbu individuálního plánu za přirozenou a nedílnou součást naší práce s uživatelem. Kniha detailně popisuje standard č. 3, 4 a 5. Najdete v ní dále různé formuláře, vzory smluv, odpovědi na otázky, jak stanovovat osobní cíle, jak zjišťovat potřeby uživatele, jak psát individuální plány, a mnoho dalších užitečných rad a odpovědí.

Nemohu se pustit do samotného popisu jednotlivých standardů, aniž bych Vám neosvětlila sv ůj přístup k člověku. Tváří v tvář stárnutí a umírání bývám konfrontována se smyslem života. Vždy siuvědomuji, že život jednoho dne skončí, a je pro mě velmi důležité, v každém

Pečovatelská služba a individuální plánování

okamžiku, vědomí, že jsem ho nežila nadarmo. Smyslem méhoživota je moje rodina a práce, která mi onen smysl poskytne. Nepotřebuji

k životu bohatství, domy, krásné oblečení. To, co ale nutně potřebuji,

je vědomí, že mohu a umím pomáhat. Celý svůj dospělý život, více či

méně úspěšně, pomáhám lidem, kteří nemají tolik sil, odvahy,možností a schopností, aby si dokázali pomoci sami. Dostat se do problémů

či na ono pomyslné dno lidské společnosti je tak jednoduché!Hluboce se mýlí ti, kteří se domnívají, že jim se to stát nemůže. Můj postoj

k člověku vychází z respektu k jedinečnosti a bezpodmínečného přijetí

každé bytosti. Proto mě velmi oslovil systemický přístup, ke kterému

mě přivedl Ivan Úlehla během dvouletého výcviku socioterapie.Ivanovi vděčím za jiný pohled na určité aspekty práce s uživatelem. Moje

práce, díky němu, získala dosud nepoznanou úroveň profesionality

a jinou zodpovědnost. Rozhovory se mi dnes vedou podstatně lépe.

Mnohem efektivněji se dostávám ke zjišťování potřeb a cílů uživatele

a možností jejich uspokojování. Mám k dispozici sady otázek, které mi

při rozhovoru s uživatelem ulehčují práci.

Jak řekl Steve de Shazer, klient je expert na vlastní život, terapeut (v našem pojetí sociální pracovník, klíčový pracovník nebopečovatelka) je expert na rozhovor. A rozhovor je tou nejzákladnější metodou naší práce s uživatelem.

Často máme tendence uživateli říkat, co má dělat, v domnění, že mu tím pomáháme. Ale většinou je to tak, že mu nutíme způsobyřešení, které mu nejsou vlastní, které ani nechce, ale obává se nám říct, že to chce jinak. Toto je tím citlivější, čím více je závislý na naší službě, nebo řekněme, čím více je závislý na péči druhé osoby. Většinou však sám ví, jak by chtěl svou situaci řešit. Dejme mu prostor totovyjádřit a hledejme s ním cesty k naplnění jeho potřeb tak, jak to vyhovuje jemu, nikoliv nám. Při práci s uživatelem mějme vždy na paměti naši pozici, ujasňujme si, kde zrovna stojíme, zda pomáháme, nebokontrolujeme. Toto rozlišení je důležité pro naši další práci. Jedná se vpodstatě o rozlišení držitele problému – ten, kdo je držitelem problému, by problém měl rovněž řešit. Jestliže je držitelem problému uživatel, poté my stojíme v pozici „pomáhání“, uživatele zplnomocňujeme a pouze ho provázíme a nabízíme možnosti řešení jeho problému. Pokud je však držitelem problému pracovník, poté jde o kontrolu a uživatel je „podřízený“ pracovníkovi. Práci v tomto případě odvádíme zauživatele. Uvedu jednoduchý příklad, se kterým se snad všichni setkáváme v pečovatelských službách. Pan Novák žije ve svém domku, kde prožil

Předmluva

celý svůj život, vychoval tam své děti a dnes, když už je sám, tak tam

žije jen se svými vzpomínkami. Domek by potřeboval rekonstrukci,

pan Novák se myje v umyvadle, protože nemá koupelnu, úklid moc

nezvládá, ale pomoc odmítá, zásady racionální výživy mu také nic

moc neříkají, oblečení, co má na sobě, už také není nejnovější. Občas

si s kamarády zajde na jedno pivo a tak si žije celkem spokojeně doma,

spolu s pár slepičkami a pejskem. Jednoho dne nás navštíví jeho děti

a dožadují se umístění do domu s pečovatelskou službou nebo dodomova pro seniory. Z jejich pohledu žije nedůstojně a potřebuje péči.

Z našeho profesionálního pohledu si také myslíme, že by potřeboval

dohled a že by mu v zařízení sociálních služeb bylo lépe. Vždyť by měl

celodenní stravu, čisté prádlo a čistou postel. Co na to vše však říká pan

Novák? Ten to vidí zcela jinak – on je doma spokojený a nicnepotřebuje. A navíc – kam by dal slepičky a svého psího kamaráda? Číproblém tedy máme řešit? Pana Nováka? Jeho problém to, jak se zdá, není.

Problém v tom vidí děti a částečně i my. Pokud se pustíme do„kontroly“ (a v tomto případě by to kontrola byla), budeme mít proti sobě

uživatele, který nás bude vnímat jako vetřelce. Bude nespolupracovat

a nakonec z toho nebude mít nikdo žádný prospěch. A to vše pro to, že

my máme představy, jak by měl člověk žít. Sociální konstruktivizmus

patří k moderním filozofickým směrům, podle kterých neexistuje nic,

co by bylo možné označit za jedinou možnou realitu. Existuje pouze

subjektivní realita, jedinečný životní příběh a s každýmpřevyprávěním tento příběh pozměňujeme.

Přesto se však v naší práci bez kontroly neobejdeme – vezměme si uživatele s různým stupněm demence. Přimlouvám se však za to,abychom vždy měli na paměti jedinečnost každého člověka, přistupovali k němu bez předsudků a jednali s ním skutečně jako s rovnocenným partnerem, pokud to jen trochu jeho zdravotní stav umožňuje.

Mám naději, že kniha bude průvodcem na vaší nelehké cestěindividuálního plánování.

S úctou všem pomáhajícím pracovníkům

Marcela Hauke


14

Pečovatelská služba a individuální plánování

Co v knize nenajdete

Zaručený a jediný správný návod, jak individuálně plánovat a projít ■

tak bez problémů inspekcemi poskytování sociálních služeb

Detailní teoretická východiska ■

Hluboké filozofické myšlenky ■

Kniha nabízí čtenáři příklady dobré praxe a dlouholeté zkušenosti z individuálního plánování, zejména se seniory. Každá organizace má svou historii, vlastní zkušenosti a jedinečný postoj k cílové skupině a k individuálnímu plánování. Musí si tedy najít svou cestu, která jí bude vyhovovat. Kniha je ukázkou toho, jak může také vypadatindividuální plánování. Je však na čtenáři, aby si z ní vybral to, co mu bude vyhovovat a co bude pro jeho práci přínosem.

Vzhledem k tomu, že kniha je určena všem zaměstnancům, kteří se na individuálním plánování podílejí, volila jsem jazyk conejsrozumitelnější bez zbytečného používání cizích slov. Teoretickávýchodiska, zejména systemický přístup, zde zmiňuji jen velmi okrajově, abych čtenáře neodradila a nezbavila ho chuti číst dále.

15

Úvod k individuálnímu plánování

1 Úvod k individuálnímu plánování

Individuální plánování je v mnohých organizacích „strašákem“ dodnes, a to zejména individuální plán samotný. Pečovatelky

1

se často

ptají, jak mají stanovovat osobní cíle u uživatelů, kteří jsou na sklonku

svého života? Jak má vypadat správný individuální plán? Jak plánovat

u osob s poruchami komunikace nebo u osob s demencí? K čemuvůbec individuální plánování slouží? Mnohde je individuální plánování

pouze formální, vedení ani zaměstnanci nevěří plánování samotnému

a nedoceňují jeho význam. Všichni se poté velmi trápí a děsí se příchodu inspekcí poskytování sociálních služeb

2

. Mou snahou je, aby si

čtenář na konci této knihy oddechnul a řekl, že individuální plánování

je tak přirozené a prosté.

Základem všeho je uvědomit si, kde stojíme my, jaké je naše místo,

jaké jsou naše mantinely, co chceme, můžeme a smíme či umíme a kdo

stojí proti nám. V každém případě máme proti sobě v převážnévětšině rovnocenného partnera. Nemůžeme mu vnucovat naše představy

o tom, jak by měl vypadat jeho život a co by měl po nás chtít, případně,

jak by se měl chovat. Pokud si uvědomíme, že jen člověk sám ví, jak

má jeho život vypadat, a tuto kompetenci mu ponecháme, poté nám

přijde jako zcela přirozené se zájemcem či uživatelem jednat stejným

způsobem, jakým bychom chtěli, aby někdo jiný jednal s námi. Hlavně

si, prosím, nepřiměřené chování osob, jimž nabízíme či poskytujeme

služby, neberme osobně. Věřte mi, že osobní cíle má každý člověk,

i člověk, který umírá. Nebojme se těžkých a složitých témat. Někdy

stačí, když jsme „pouze“ připojeni k druhému člověku, nasloucháme

a dáváme najevo zájem o jeho těžkosti. Celé individuální plánování

je o způsobu vedení rozhovoru a respektu k jedinečnosti každé lidské

bytosti. Vedení rozhovoru má svůj řád a svá pravidla, která musípracovník dodržovat. V opačném případě jde o obyčejné sousedsképovídání si bez cíle, které neřeší profesionální rovinu naší práce a neřeší

ani problémy uživatelů.

1 Omlouvám se pečovatelům mužům. V textu používám především žensképojmenování profese pro převažující zastoupení žen v tomto oboru. Samozřejmě, že

řádky jsou určené i mužům pečovatelům. Prosím, nehledejte v tom nicdiskriminujícího či stigmatizujícího, je to pouze pro zjednodušené označování profese. 2 Inspekce poskytování sociálních služeb – dále jen „inspekce“.

+


1

16

Pečovatelská služba a individuální plánování

Než se pustíme do individuálního plánování, neodpustím siposlední poznámku: Abychom mohli jakoukoliv sociální službu poskytovat, musíme mít zájemce o službu „Jednání se zájemcem o službu“, který se nachází v nepříznivé sociální situaci. Jedině tak můžeme hovořit o poskytování sociální služby na základě zákona o sociálních službách. To je nutné si vyjasnit a zdůvodnit hned na začátku. Potřebujeme tedy odpověď na otázku, co je tou nepříznivou sociální situací u konkrétního zájemce? Pamatujme, že nenahrazujeme běžně dostupné veřejné služby, jako je například úklidová firma či rozvoz obědů. Také pamatujme, že nepříznivou sociální situací není věk člověka nebo jeho zdravotnípostižení. Dále si musíme odpovědět na otázku, zda právě naše služba je tou, která mu pomůže efektivně tuto nepříznivou situaci řešit.

V následujících podkapitolách nabízím čtenáři výklad těchtopojmů:

Definice individuálního plánování ■

Význam individuálního plánování ■

Péče a podpora ■ 1.1 Co to je individuální plánování Individuální plánování je jeden z nejvýznamnějších instrumentůzajištění kvality poskytovaných služeb. Cíle individuálního plánování:

Poskytovat sociální službu v co největším zájmu uživatele ■

Přizpůsobit ji jeho specifickým podmínkám, požadavkům, mož- ■

nostem a schopnostem, osobním cílům

Zapojit uživatele do procesu plánování i výkonu samotné služby ■

Individuální plánování je proces, ve kterém uživatel aposkytovatel hledají cíle, které bude uživatel ve spolupráci s poskytovatelemdosahovat – budou tedy hledat „cíl společné práce“. Tento „cíl společné práce“ je popis toho, jak bude vypadat změna nepříznivé situace, v níž se uživatel nachází. V závislosti na dohodnutém cíli je pak naplánován postup, jak tohoto cíle bude postupně dosaženo.

Služby jsou plánovány individuálně s ohledem na vnitřní možnosti a schopnosti uživatele tak, aby byly podporou a aby směřovaly kmaximální možné míře jeho samostatnosti a nezávislosti. Cílemposkyto>17

Úvod k individuálnímu plánování

vání služeb je zachovávat v dohodnuté míře takový způsob života, na

jaký byl uživatel zvyklý před začátkem využívání služby. Tam, kde to

pro zdravotní omezení není možné, je cílem sociálních služeb zajistit

důstojný a bezpečný život v domácích podmínkách. Je to neustále se

opakující proces, který je podrobně vysvětlený v dalších kapitolách.

Velmi zkráceně lze říci, že individuální plánování služeb začínájednáním se zájemcem o službu (standard č. 3), následuje sepsání smlouvy o poskytování pečovatelské služby (standard č. 4) a pokračuje potéstandardem č. 5, tedy samotným individuálním plánováním, na jehožvrcholu stojí kvalitně vypracovaný individuální plán. Poskytovatel nesmí zapomínat, že individuální plánování se však prolíná všemi ostatními standardy. Pohled na individuální plánování jako na standard číslo tři až pět je tedy značně zúžený, ale pro naše potřeby postačující.

Výsledkem individuálního plánování služeb s uživatelem je písemně zpracovaný individuální plán u každého uživatele (v knize naleznete příklady individuálních plánů). 1.2 Význam individuálního plánování Udělejme pokus: Vezměte si papír, naznačte si na něm tři sloupečky. Do jednoho si nadepište „význam plánování pro uživatele“, dodruhého „význam plánování pro poskytovatele“ a do třetího „conegativního přineslo individuální plánování oběma stranám“. Možná dojdete k zajímavým výsledkům, při kterých si uvědomíte, že do sloupce „co negativního přineslo individuální plánování oběma stranám“nebudete, kromě administrativní zátěže, schopni nic dále napsat, ale ostatní sloupce se Vám budou hemžit popisky. Význam plánování pro obě skupiny, tedy pro uživatele i pro poskytovatele, je nesmírný. Skoro bych chtěla říci, že individuální plánování je „alfou a omegou“ naší práce s uživatelem. 1.2.1 Význam individuálního plánování pro uživatele ■ Uživatel vystupuje jako rovnocenný partner.

Uživatel má možnost a právo se rozhodnout, zda jím oslovená služba ■

mu pomáhá naplňovat jeho představy o potřebné pomoci. 18

Pečovatelská služba a individuální plánování

Znamená pro uživatele větší bezpečí – ví, na čem se domluvil s ■poskytovatelem, ví, jak služba bude probíhat a v jakém časovémrozmezí.

Zná svá práva a povinnosti (poskytovatel je povinen je uživateli ■

sdělit).

Zvyšuje jeho kompetence v oblasti rozhodování a přijímání zod- ■

povědnosti za volby ve svém životě – uživatel není tedy pasivním

příjemcem sociální služby, ale je spoluodpovědný za dohodnutý

průběh služby na základě dohodnutých osobních cílů (resp. cílů

vzájemné spolupráce uživatele a poskytovatele). 1.2.2 Význam individuálního plánování pro poskytovatele

Pro poskytovatele znamená plánování rovněž větší bezpečí – ví, na ■

čem se domluvil s uživatelem, má obranu proti jeho požadavkům,

které nejsou zahrnuty v plánu.

Všichni zaměstnanci postupují stejným způsobem v souladu s indi- ■

viduálním plánem, aniž by každý nový (nebo zastupující)zaměstnanec teprve zjišťoval u uživatele, jakým způsobem chce služby

poskytovat.

Je prostředkem pro stanovení kapacity služby. ■

Je kontrolním mechanizmem k efektivnímu využívání služby a pra- ■

covní doby.

Je prostředkem ke zvyšování kvality služby a změně v nabídce slu- ■

žeb, a to na základě zjišťovaných potřeb, přání uživatelů a jejich

osobních cílů.

Je jedním z mechanizmů pro tvorbu rozvojových plánů organizace. ■

Jistě naleznete i další klady individuálního plánování. Musím říct, že mi dlouho trvalo ztotožnit se s individuálním plánováním, a tozejména s tou částí, kdy se služby nastavují dle osobních cílů uživatele. Vývoj však nejde zastavit a dnes si uvědomuji nesporný významindividuálního plánování s každou cílovou skupinou bez v ý jimky. Že je to spojeno s velkým nárůstem administrativy, je rovněž jisté. To, coorganizace limituje v individuálním plánování, bývají zejména zdroje:

časové ■

personální ■

finanční ■

19

Úvod k individuálnímu plánování

Poskytovatelé často namítají, že na plánování nemají čas anidostatek lidí. Také namítají, že individuální plánování odmítají i uživatelé samotní. Je pravda, že individuální plánování určitý čas vyžaduje. Zejména na počátku, než se plánování v organizaci „vžije“, je nutné s časovou rezervou počítat. Plánování je však součástí naší práce a poskytovatel je povinen svým zaměstnancům tento čas poskytnout. Některé organizace to řeší tak, že zaměstnanci „dělají plánování“ ve svém volnu, nebo se „individuálně plánuje“ pouze formálně.Výsledek vypadá poté tak, že klíčový pracovník vytvoří podle svého individuální plán a přinese ho uživateli k podpisu. Vysvětlí mu, aby to podepsal, protože to „zákon po něm chce“. Někteří zaměstnanci pečovatelských služeb udávají, že individuální plánování odmítají i uživatelé samotní. Moje zkušenosti jsou však zcela odlišné. Jen málo uživatelů našich služeb si nechce popovídat. Vždyť nemusímeuživateli říkat, „že spolu musíme udělat plán, protože to po nás chce zákon, a kdyby to záleželo na nás, tak bychom žádný plán nedělali, a že tedy ať uživatel řekne, jaký má cíl“. Takto se skutečně k žádné spolupráci nedostaneme. Jak jinak zní následující rozhovor: „Paní Vomáčková, měla byste příští týden chvilku čas? Ráda bych Vás navštívila apopovídala si o tom, co Vás trápí, co bychom mohli pro Vás udělat jinak nebo lépe.“ Nebo: „Dlouho jsem s Vámi nehovořila a chtěla bych vědět, co se u Vás změnilo a jak se daří. Vídám Vás smutnou, myslím si, že máte nějaké trápení. Třeba bych Vám mohla být v něčem prospěšná? Stále jsme ve shonu a mezi péčí není čas si v klidu popovídat...“ Jistě naleznete mnoho vhodných formulací, jak „se pozvat na návštěvu“, promluvit si, zjistit potřeby, možnosti, cíle a sepsat plán, nebo jeho revizi. Je důležité důsledně plánovat i u uživatelů, se kterými máme podepsanou smlouvu „pouze“ na dovoz obědů. Bývá totiž otázkou času, kdy se služba, vzhledem k cílové skupině poskytovatelůpečovatelských služeb, bude rozšiřovat o další úkony. Přehodnoceníindividuálních plánů zde nemusí být tak časté (například stačí jednou za rok), ale mělo by být rovněž důsledné.

Problém vidím v počtu pečovatelek, které zajišťují přímou péči abývají zároveň klíčovými pracovníky. Z rozhovorů s poskytovateli a mých výzkumů vyplývá, že není vzácností, když pečovatelka coby klíčový pracovník má „na starosti“ dvacet pět a více uživatelů. Srovnáme-li to s počty uživatelů připadajících na jednoho klíčového pracovníka v domovech pro seniory, je to číslo obrovské. V domovech pro seniory připadá dva až pět uživatelů na jednoho klíčového pracovníka. A to



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist