načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Péče o psychiku onkologicky nemocných - Olga Dostálová

  > > > > Péče o psychiku onkologicky nemocných  
-15%
sleva

Elektronická kniha: Péče o psychiku onkologicky nemocných
Autor:

Podpora nemocného v době náročné onkologické léčby je součástí péče sestry o něj i o jeho blízké. Vhodná komunikace, empatie, přístup a respektování lidské důstojnosti jsou ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212 Kč 180
+
-
6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 166
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5706-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Podpora nemocného v době náročné onkologické léčby je součástí péče sestry o něj i o jeho blízké. Vhodná komunikace, empatie, přístup a respektování lidské důstojnosti jsou základní rysy produktivního chování sestry.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Olga Dostálová - další tituly autora:
Péče o psychiku onkologicky nemocných Péče o psychiku onkologicky nemocných
Dostálová, Olga
Cena: 211 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Olga Dostálová
Péče o psychiku
onkologicky
nemocných
Péče o psychiku onkologicky nemocných
Olga Dostálová






Věnuji památce nezapomenutelné bytosti,
vynikající sestry Milady Černé, kmotry mojí dcery.





GRADA Publishing
Olga Dostálová
Péče o psychiku
onkologicky
nemocných





Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena
v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití
této knihy bude trestně stíháno.
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v
papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití
této knihy bude trestně stíháno.
MUDr. Olga Dostálová, CSc.
PÉČE O PSYCHIKU ONKOLOGICKY NEMOCNÝCH
Recenze:
prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc.
© Grada Publishing, a.s., 2016
Cover Photo © allphoto, 2016
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, Praha 7
jako svou 6261. publikaci
Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková
Sazba a zlom Karel Mikula
Perokresby nakreslil dle podkladů autorky Ing. Bc. Jan Zika.
Fotografie dodala autorka.
Počet stran 168
1. vydání, Praha 2016
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci
jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro
nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-271-9256-4 (ePub)
ISBN 978-80-271-9255-7 (pdf)
ISBN 978-80-247-5706-3 (print)





5
Obsah
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11
1 Motivace k volbě povolání zdravotní sestry, očekávání a první dojmy
při nástupu do zaměstnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13
1.1 Vymezení pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1.2 Motivace k volbě povolání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14
1.2.1 Příklady motivací k volbě povolání lékaře . . . . . . . . . . . . . . . . 14
1.2.2 Motivace k volbě povolání zdravotní sestry . . . . . . . . . . . . . . . 15
1.3 Očekávání před nástupem do zaměstnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18
1.4 Nástup do zaměstnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2 Význam osobního života a rodinného zázemí pro výkon zdravotnického povolání . . . . .20
2.1 Zaměstnané ženy v minulosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20
2.2 Některé zajímavosti z vývoje ošetřovatelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
2.3 Práce a domácnost v nedávné minulosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22
2.4 Práce a soukromý život v současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23
2.5 Samota a osamělost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24
2.6 Stav proudění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24
3 O komunikaci obecně a ve zdravotnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
3.1 Obecné pojmy komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
3.1.1 Definice interakce a komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
3.1.2 Způsoby komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27
3.1.3 Několik příkladů chybné komunikace z praxe. . . . . . . . . . . . . .29
3.1.4 Komunikace a zdravotní porucha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30
3.1.5 Následky poruch komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
3.2 Iatrogenie a zdravotnická laborogenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
3.3 Komunikace s pacienty v obecné rovině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33
4 Vztahy, komunikace a spokojenost členů pracovního týmu . . . . . . . . . . . . . . . . .35
4.1 Komunikace v pracovním kolektivu a její nedostatky . . . . . . . . . . . . . 35
4.1.1 Vlastnosti výhodné pro komunikaci v kolektivu . . . . . . . . . . . . 35
4.1.2 Některé problémy komunikace v kolektivu. . . . . . . . . . . . . . . .35
4.2 Uvědomění si případných vlastních nedostatků . . . . . . . . . . . . . . . . 41
4.3 Poruchy osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
4.3.1 Moje první setkání s mobbingem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43
4.4 Ukázky některých komunikačních strategií . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44
4.4.1 Asertivní práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44
4.4.2 Návody pro úspěšnou komunikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45
5 Vliv zhoubné nádorové nemoci na psychiku pacienta a působení sestry . . . . . . . . . .47
5.1 Pojmy užívané v souvislosti se zdravím a nemocí . . . . . . . . . . . . . . . .47
5.2 Psychoonkologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48
5.3 Postoje pacienta k nemoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48





6
5.4 Zhoubné nádorové onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48
5.4.1 Psychický stav pacienta s nádorovým onemocněním . . . . . . . . . .49
5.4.2 Současné možnosti péče o pacienta lékařem a sestrou . . . . . . . . . 59
5.4.3 Psychoneuroimunologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
5.4.4 Pomoc pacientovi při zvládání emocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
5.4.5 Terapeutický vztah. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .66
6 Paliativní léčba a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68
6.1 Vymezení pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68
6.2 Současné uplatnění paliativní léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
6.2.1 Úkoly sestry v paliativní léčbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .69
6.2.2 Emocionální stav pacienta v souvislosti s paliativní léčbou . . . . . . 70
6.2.3 Zajištění přiměřených informací. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .75
6.2.4 Využití poznatků z psychologie emocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
6.3 Tanatologie a eutanazie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
6.3.1 Tanatologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .76
6.3.2 Eutanazie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .77
6.3.3 Intrapsychické fenomény na okraji smrti . . . . . . . . . . . . . . . .77
7 Stres, emoční vyčerpání a profesionální deformace zdravotnických pracovníků . . . . . .80
7.1 Stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80
7.2 Profesionální deformace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80
7.3 Syndrom vyhoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .81
7.3.1 Stadia vedoucí k syndromu vyhoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
7.3.2 Příznaky syndromu vyhoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
7.3.3 Řešení syndromu vyhoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .83
7.4 Balintovské skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .83
8 Podávání informací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .85
8.1 Základní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .85
8.2 Příklady některých komunikačních strategií . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
8.3 Přístupy k alternativní léčbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
8.4 Epidemiologie a etiologie zhoubných nádorů . . . . . . . . . . . . . . . . . .88
8.4.1 Skupiny rizikových faktorů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .88
8.4.2 Nejčastější kancerogeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
8.5 Způsoby přijetí informace o nemocném jeho rodinným příslušníkem . . . .91
9 Techniky zvládání vlastní psychiky u sestry a možnost jejich uplatnění u nemocného . . .96
9.1 Pojmy vztahující se k tématu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .96
9.1.1 Rela xace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .96
9.1.2 Koncentrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97
9.1.3 Vizualizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .98
9.1.4 Imaginace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .98
9.1.5 Meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .99
9.2 Techniky k navození vnitřní harmonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
9.2.1 Techniky relaxace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100
9.2.2 Techniky koncentrace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
9.2.3 Cvičení meditace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .104
9.2.4 Pránajáma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105





7
9.2.5 Antar mauna (cvičení vnitřního ticha) . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
9.3 Stavy vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
9.3.1 Přirozené stavy vědomí prozkoumané vědou . . . . . . . . . . . . . 106
9.3.2 Změněné vědomí dosahované psychoterapií . . . . . . . . . . . . . .106
9.3.3 Transcendence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106
10 Stručný přehled některých psychoterapeutických metod použitelných v onkologii . . . 109
10.1 Definice psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
10.2 Empatický přístup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110
10.2.1 Základní pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110
10.2.2 Význam empatie v psychoterapii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
10.2.3 Užití empatie v onkologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
10.3 Racionální a kognitivní psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
10.3.1 Racionální psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
10.3.2 Kognitivní psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
10.4 Náhledová psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
10.4.1 Náhled v psychoterapii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
10.4.2 Hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
10.4.3 Náhled u onkologicky nemocných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
10.5 Sugestivní psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
10.5.1 Sugesce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
10.5.2 Bdělé sugesce a autosugesce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122
10.5.3 Hypnóza a autohypnóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
10.6 Relaxační a imaginační techniky používané v psychoterapii . . . . . . . . 132
10.6.1 Nižší stupeň autogenního tréninku podle Schultze . . . . . . . . . . 132
10.6.2 Vyšší stupeň autogenního tréninku a jeho využití v onkologii . . . 136
10.6.3 Progresivní relaxace podle Jacobsona . . . . . . . . . . . . . . . . . 137
10.6.4 Intenzivní meditace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
10.7 Tréninkové metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 0
10.7.1 Nácvik funkcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 0
10.7.2 Kontrola zpětnou vazbou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
10.7.3 Systematická desenzibilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 2
10.7.4 Odnaučování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
10.8 Nápodoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
10.9 Skupinová terapie, rehabilitační kroužky a pacientské kluby . . . . . . . . 14 4
10.9.1 Klasická skupinová psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4
10.9.2 Psychoterapeutické skupiny v onkologii . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4
10.9.3 Kroužky jógy v onkologii. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 4
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .150
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163





8
Děkuji za vyškolení, odborné vedení a obětavou pomoc prof. PhDr. Stanislavu
Kratochvílovi, DrSc., po celou dobu, kdy mi bylo umožněno věnovat se psychoterapii.
Dále děkuji za dodnes trvající odborné diskuze a vždy ochotně poskytnutý materiál
doc. PhDr. Karlu Balcarovi, CSc.
Moje upřímné poděkování patří Ing. Bc. Janu Zíkovi za pomoc při úpravě tabulek
a obrázků.
Děkuji také prim. MUDr. Karlu Nešporovi, CSc., za pohotovou konzultaci
a prof. MUDr. Ivanu Pleškovi, DrSc., za poskytnutí jeho publikací.
Ze spolupracovníků Pražské vysoké školy psychosociálních studií děkuji paní Haně
Králové, vedoucí studijního oddělení, a paní Ing. Martě Větrovcové za pomoc se shro­
mažďováním literatury. Za vstřícné pochopení a několikatýdenní uvolnění z mých po­
vinností ve škole děkuji rektoru PVŠPS doc. PhDr. Jiřímu Růžičkovi, Ph.D., a tajemnici
školy Mgr. Mileně Balé.
Nemohu opomenout zmínit výbornou spolupráci Mgr. Vlasty Wirthové z naklada­
telství Grada Publishing.
autorka





9
Pedmluva
Předmluva
V posledních dvou desetiletích byla v naší zemi napsána celá řada knih poskytujících
rady zdravotním sestrám ve výkonu jejich obtížného povolání. Přes oprávněnou
pozornost věnovanou tomuto náročnému povolání je však zdravotních sester stále
nedostatek a některá oddělení jsou – nebo budou – nucena omezovat svůj provoz.
Položila jsem si proto otázku, zda se nepouštím do něčeho, co by nakonec postrádalo
smysl. Pomalu jsem si však uvědomovala, že nemusí být tak zcela marné na sklonku
svého života napsat něco, co by přece jen zainteresované oslovilo. Pojala jsem to spíše
jako výzvu po mnoha letech odstupu od této problematiky, kdy jsem se sice věnovala
něčemu jinému, ale na svůj obor mám stále živé vzpomínky i řadu písemných dokladů.
Rozdíl je v tom, že tehdy jsem žila uvnitř problému, nemohla jsem se vyhnout někdy
ani pesimismu, který z něj na mě vyzařoval, kdežto dnes už k této problematice mohu
přistupovat s nadhledem. Díky tomu lze vidět jasněji, kde bylo třeba síly šetřit, kde je
naopak účelně vydávat a jak tedy hospodárně zacházet s vlastní kapacitou odolnosti.
Moji první knihu o psychoterapii u onkologicky nemocných vydalo Avicenum
v roce 1986, další dvě pak vyšly záhy na začátku 90. let, z nichž jedna v nakladatelství
Grada Publishing. Naposledy jsem téma zpracovávala ve dvou odborných kapitolách
v obou vydáních knihy Paliativní medicína v tomtéž nakladatelství.
Nyní již 16. rokem pracuji na vysoké škole pro nelékařská pomáhající povolání,
kde přednáším problematiku týkající se medicíny. Musím tedy stále držet krok a mít
přehled, co se děje nového. Nejdelší dobu mého života, celkem 35 let, však zabírala
právě práce s onkologicky nemocnými. Když jsem odešla do penze, pacienti z mého
bývalého kroužku jógy se soukromě stále stýkali. V současné době jsem v občasném
kontaktu se dvěma svými bývalými pacientkami a jednou vzácnou osobností,
výjimečně vstřícnou rehabilitační pracovnicí paní Marií Slaninovou, jež se po mém
odchodu ujala vedení kroužku pacientů. Kromě toho jsem se téměř po třech desetiletích
prostřednictvím adresy uvedené na internetu zkontaktovala s pacientem, kterého jsem
kdysi léčila s velmi závažným onkologickým onemocněním, a velmi mě potěšilo, že je
dodnes v pořádku. To mi nejen působí radost, ale i dodává energii k napsání této knihy.
Se sestrami, které přicházejí na Pražskou vysokou školu psychosociálních studií
(PVŠPS), v současnosti pracuji v jiné pozici, nyní v úloze jejich učitelky a často i jako
vedoucí závěrečných prací. Tato další pozice ve vztahu k sestrám mi je umožnila vidět
z širší perspektivy a možná jim i lépe rozumět.
Předkládaná kniha sleduje příležitost k předání zkušeností spíše než souhrn
informací z jiných publikací. Pokud tyto zkušenosti pomohou alespoň několika lidem,
splní kniha svůj účel. Současnou českou oficiální literaturu pro sestry se snažím
zmiňovat, ale vyhýbám se tomu, aby tato práce byla kompilací. Než abych opakovala už
sdělené, většinou odkazuji na uvedené publikace. Zmiňované pojmy však vymezuji,
jelikož z výuky vím, že se v nich nezřídka tápe na úkor vzájemného porozumění.
Místy čerpám i z literatury, na kterou se už zapomnělo nebo které se nepřičítá – možná
i neprávem – význam. Občas se setkáváme i s  náhlým objevováním a oprašováním
minulých zkušeností a názorů, jež zapadly pod množstvím nových objevů. V oblasti
ducha je to podobné jako v archeologii: V zasutých spodních vrstvách můžeme najít
překvapivé věci.





10
Pée o psychiku onkologicky nemocných
Pokud tedy kniha pomůže sestrám získat alespoň částečný nadhled nad denními
patáliemi, a tím i větší spokojenost se svým životem, což se nutně odrazí i v jejich práci
s onkologickými pacienty, bude můj záměr naplněn.
autorka





11
Pedmluva Úvod
Úvod
Povolání zdravotní sestry je po stránce mezilidské komunikace jedno z nejnáročněj -
ších, proto se v něm dostavuje i poměrně časté emoční vyčerpání, až syndrom
vyhoření. Sestra musí najít rovnováhu mezi empatií, šetrnou komunikací s pacientem
a kvalifikovaným odstupem v zájmu zachování vlastní duševní rovnováhy, obzvláště
pokud se jedná o pacienta s pokročilejším nádorovým onemocněním. Zásadním
požadavkem je respektování lidské důstojnosti a svobody jeho rozhodování a zároveň
pomoc odbornou péčí ke zlepšení nebo k co nejdelšímu udržení alespoň přiměřené
kvality života pacienta.
Je pochopitelné, že věda pracuje s vědeckými argumenty a uvádí jako doklad pro své
závěry odborně prováděná statistická šetření. Snaží se statisticky podchytit i spokojenost
s vlastním životem u vybraného souboru pacientů, v posledních několika desetiletích
také u zdravotních sester. Výzkumů a argumentů se předkládá velké množství, ale
každý člověk je jedinečnou entitou, nelze ho pouze zařadit do určité kategorie. V této
knize předkládám tedy zcela otevřeně vlastní zkušenosti a různé možnosti, jak řešit
situace, nebo jak se mi zpětně jejich lepší řešení jeví.
Dovolte mi na tomto místě malé formální upozornění. Kniha je samozřejmě určena i pro muže
vykonávající toto povolání, ale vzhledem k tomu, že v něm stále značně převládají ženy,
opouštím dosud trvající gramatické pravidlo, že – i když je ve skupině jeden muž a jakékoliv
množství žen – se píše měkké i. Proto, pánové prominou, dám přednost více zastoupeným ženám.
V obecném konstatování samozřejmě dbám gramatických pravidel.
Práci sestry s psychikou onkologických pacientů, zvláště pak při progresi
onemocnění, je třeba uvést do širšího rámce s její životní filozofií, s jejím vztahem k životu i ke
smrti a po praktické stránce i s jejím soukromým životem. Proto v úvodních kapitolách
věnuji pozornost i těmto širším souvislostem.
Faktory ovlivňující kvalitu práce zdravotní sestry
■ znalost vlastní motivace ke zvolení svého povolání
■ uvědomění si vlastního očekávání, s jakým do práce nastupuje
■ úprava osobního zázemí, které může práci ulehčovat i znesnadňovat
■ vědomí si svých předností a nedostatků
■ vědomí si hranice svých možností při přetížení
■ znalosti prevence syndromu vyhoření a potřebných kroků, pokud je jím sestra
ohrožena
■ péče o vlastní psychickou rovnováhu a základní znalosti o tom, jak ji udržet
Věda se často vyhýbá jevům, které ještě nebyla schopna dobře vysvětlit. Mezi ně
patří – i třeba velmi vzácná – nápadná zlepšení, nebo dokonce úplný ústup
onemocnění nevyléčitelných pacientů (Everson a Cole, 1966; Stephenson, 1971). Každý z nás
se s několika, nebo alespoň s jedním takovým případem během let provozování
praxe setkal. Stává se, že se tím odborníci raději přestanou zabývat, pokud pro to nemají
vysvětlení, nebo předloží interpretace, které nejsou prokazatelné.
V každém případě nemohu jinak, než zde zdůraznit značný význam psychického
stavu u pacienta, ať už jeho onemocnění je nebo není kauzálně léčitelné, a paralelně





12
Pée o psychiku onkologicky nemocných
s tím brát v úvahu i význam psychického stavu zdravotní sestry, která o něj pečuje.
Čím jsem starší, tím se stále více přesvědčuji o značném vlivu psychického stavu na
stav tělesný.





13
1 Motivace kvolb povolání zdravotní sestry…
1 Motivace k volbě povolání zdravotní sestry,
očekávání a první dojmy při nástupu do zaměstnání
Na začátku každé kapitoly považuji za vhodné definovat termíny, protože předpo -
kladem správného uvažování je znalost jejich obsahu. Je to třeba i proto, aby všechny
strany mluvily stejným jazykem. Někdy dokonce totéž slovo s ubíhajícím časem
postupně mění svůj obsah, což je důležité si uvědomit především při diskuzi generací,
jež od sebe dělí několik desítek let.
1.1 Vymezení pojmů
Motivace je „působení pohnutky (důvodu, příčiny) směřující k určitému jednání; vnitřní
podmínky, síly jedince, které určují směrování jeho činnosti, cílů atd... Výrazný pojem
v psychologii, který má však korelát v neurofyziologii a ... význam v klinické medicíně“
(Vokurka, Hugo a kol., 2008, s. 659).
Šamánková a kol. (2011, s. 16) uvádějí: „...motivace je hybná síla našeho jednání
a konání. Pro naplnění potřeb je důležitá její síla a schopnost jedince překonávat pře­
kážky ... Motivace je psychický proces vedoucí k energetizaci organismu ...“
Je zřejmé, že např. úspěch léčby bude ovlivňovat i motivaci pacienta léčit se a
spolupracovat se zdravotnickými pracovníky.
Ivanová a Vévoda se velmi podrobně zabývají názory různých autorů a manažerů
na motivaci k práci (Vévoda a kol., 2013, s. 15–18) a také na motivaci a pracovní
spokojenost ve zdravotnictví, jimž se věnuje pozornost od konce první třetiny 20. století
(tamtéž, s. 19–28).
Jaký je rozdíl mezi motivací a motivem? Motivace je souhrn vlastností, stavů a
procesů vyvolávajících snažení. Motiv (pohnutka) je dílčí složka motivace (jichž má člověk
hodně), která ovlivňuje jeho duševní pochody i chování jako jedna konkrétní
„duševní síla“ (metaforicky) v duševním životě. Má svůj zdroj v nějaké právě neuspokojené
potřebě člověka či zvířete a pudí ho (instinktivně, zvykově nebo vědomou volbou)
k činnosti vedoucí k uspokojení – k naplnění potřeby. Často se právě vzbuzenému
motivu říká „motivace“ k něčemu.
Motivy mají svůj směr (co vyžadují k uspokojení) a velikost (nakolik právě nyní
nebo nakolik obvykle). Pojem motiv má vlastně dva významy: Jednak je to trvalá
dispozice ve struktuře jeho motivace (osobnosti), která může být latentní, tč. nepůsobí,
jednak se tím míní stav aktualizování té dispozice právě přítomným nedostatkem
„Většina lidí považuje zaměstnání za pouhý prostředek k obživě.
Jak nízké posuzování toho, co má být tvůrce charakteru!
Naše zaměstnání má nás povýšit a prohloubit a všechny božské dary sloučit
v jediné harmonii a kráse.“
(Mellan, 1947, s. 20)





14
Pée o psychiku onkologicky nemocných 1
nebo přebytkem, tedy právě vzniklou potřebou (stavem) něco získat nebo se něčeho
zbavit, projevující se procesem směřování k takovému cíli (volně podle Balcara, 1991).
1.2 Motivace k volbě povolání
Zkušenost z výuky na vysoké škole humanitního zaměření mě přesvědčila, že je důleži -
té, aby si studenti uvědomili, proč volili právě určité povolání. Skutečné důvody někdy
překvapí. To platí zejména pro povolání, kde je nezbytná dobrá komunikace s klienty.
Odborné publikace píšící o motivaci zdravotních sester se zpravidla zabývají
motivací týkající se jejich vztahu k už probíhajícímu výkonu práce (Buriánek a Malina,
2009; Vévoda, 2010; Ivanová a kol., 2013 a další). Podle mých zkušeností je dobře, když
zdravotní sestra, která se rozhodla pro volbu svého povolání, si už na začátku studia
uvědomí, jaký měla opravdový motiv ke své volbě. Někdy je dost obtížné si to vůbec
připustit. Nejlepší je mít jasno už před zahájením studia, ale v každém případě je
důležité vědět to při nástupu do zaměstnání.
1.2.1 Příklady motivací k volbě povolání lékaře
U jednotlivých kategorií pomáhajících povolání mohou být motivace k jejich volbě
rozdílně zastoupeny. Vymětal uvádí výsledky anonymního průzkumu u studentů
3. ročníku medicíny na 1. LF UK, který byl proveden v letním semestru 1992 před
jejich nástupem do zaměstnání.
Vyplněné dotazníky pocházely od 72 studentů ve věku mezi 20–22 lety z českých zemí a ze
Slovenska, 44 bylo žen a 28 mužů. Zjistilo se, že ke studiu medicíny měli více důvodů, jeden z nich
však převažoval. První tři důvody, které uvedly studentky, byly altruismus – snaha pomáhat
druhým, dále prestiž a atraktivnost povolání a osobní negativní zkušenost s  nemocí a smrtí.
U studentů byla na prvním místě ctižádostivost – snaha vyniknout, altruismus – chtít
pomáhat druhým, na třetím a čtvrtém místě „přírodovědný zájem“ a prestiž a atraktivnost povolání
(Vymětal, 2003, s. 80–81). Jistě není ani zanedbatelné, že lékaře v rodině mělo 21 % žen a 31 %
mužů, takže nesporně zde hraje roli i nápodoba nebo splnění přání rodiny.
Rozdílnost názorů na důvody volby povolání lékaře lze najít i v různých
beletristických knihách. Např. lékař a známý spisovatel skotského původu z první poloviny
20. století Archibald J. Cronin ve své knize Labutí zámek preferuje jako nejvhodnější
motiv pro studium lékařského povolání touhu po poznání. Charakterizuje svého
hrdinu Harvaye, který má určité autobiografické rysy, takto: „Neaspiroval na úspěšnou
praxi. Netoužil po židli konzultujícího lékaře ani po bohatství... Měl v sobě onu jedi­
nečnou žhavou touhu ženoucí ho kupředu, touhu, kterou mívá jen málo mužů po celá
století – vrozenou vášeň pro původní bádání“ (Cronin, 1948, s. 51).
V knize Doktoři od Ericha Segala se hlavní hrdina Barney spontánně zajímal od doby puberty
o školní předměty, které ho postupně přivedly až k rozhodnutí studovat medicínu. Ve škole si
vybral latinu jako nepovinný předmět a vypomáhal po vyučování ve spojené lékárně a drogérii.
Lékárník ho seznamoval s účinkem léků. I zde se tedy jednalo o prvotní zájem o obsah
předmětů potřebných pro medicínu (Segal, 1992).





15
1 Motivace kvolb povolání zdravotní sestry…
První vystudovanou lékařkou byla Alžběta Blackwellová v roce 1849 v USA. Než
se jí to podařilo, byla mnohokrát odmítnuta. Její motivací bylo pomáhat ženám, a tak
jim umožnit, aby podstoupily lékařskou prohlídku bez zábran, které jim často
nedovolovaly nechat se vyšetřit od muže (Honzáková, 1930, s. 9).
Já jsem šla medicínu studovat z toho důvodu, abych poznala a ovládala vlastní tělo.
Maminka byla lékařka a už starší, když jsem se narodila, navíc byla velmi úzkostlivá a mě často
navštěvovali dětští lékaři. Někteří z nich se pak stali profesory, po dalším je nazván příznak
bělavých, lesklých papulek na distálních článcích prstů při spále jako Šrámkův příznak (Vokurka,
Hugo a kol., 2008, s. 1001). Byli to tedy vysoce erudovaní pánové, nicméně já jsem těmito
návštěvami nebyla nikterak nadšená a postupně jsem si umínila, že vystuduji medicínu, abych
se léčila sama a doktory nepotřebovala, což se  snažím v  mezích možností dodržet dodnes
1
.
Vědomá snaha pomáhat lidem se u mě dostavila až v posledních dvou letech studia medicíny.
Dotázala jsem se řady lékařů, kteří mi sdělili, že měli zájem o biologii už
na gymnáziu, někteří dokonce v dětských letech. Jiní se ale otázkou motivace ke studiu
medicíny před tím vědomě nezabývali. Jak je vidět, důvody pro volbu povolání mohou
být různé a je jim také přisuzována různá hodnota.
1.2.2 Motivace k volbě povolání zdravotní sestry
Uvedu jako příklad tři výzkumy motivace sester při volbě tohoto povolání. Honzák
uvádí dotazník, v  němž položil sestrám a sociálním pracovnicím otázku týkající se
motivace k volbě povolání (Honzák, 2015, s. 13–14). Otázka byla uzavřená, sestry si
vybíraly z předložených odpovědí. Všechny zatrhly jako motiv odpověď „chtěla jsem
pomáhat lidem“ (tamtéž, s. 9).
Šlo o úc tyhodné množství 782 dotazníků, takže závěr zní hodně přesvědčivě, ale přesto si
dovolím namítnout, že tato volba z předložených otázek se může i nabízet. Část osob může chtít –
i nevědomě – v dotazníku pěkně vypadat sama před sebou, i když je průzkum anonymní.
Heplová a Michálková (2010) provedly v roce 2009 dotazníkové šetření u 93 sester
na pražských pracovištích FTNaP a IKEM. Jedna z otázek byla také na motivaci pro
volbu povolání sestry. Z uvedeného souboru 65 % uvedlo, že je vedla touha pomáhat
lidem, 25 % zvolilo školu z důvodu minimální přítomnosti matematiky v učivu, 9 %
uvedlo prestiž a 1 % finanční ohodnocení. Autorky upozorňují na znepokojující
skutečnost, že 41 % sester by si zpětně své povolání už nevybralo.
Zacharová (2010) provedla výzkum pomocí dotazníkového šetření u sester ve
zdravotnických zařízeních Moravskoslezského kraje ve 2. pololetí roku 2009. Ochotu
pomáhat jako důvod k volbě povolání uvedlo 67,7 % dotázaných, touhu po vědomostech
16,3 % . První číslo se zhruba shoduje se shora uvedeným výzkumem pražských
autorek. Sestry v souboru Zacharové by se však rozhodly pro volbu svého povolání znovu.
Podle mého názoru by se tento rozdíl v obou výzkumech dal vysvětlit tím, že
v Moravskoslezském kraji je podstatně vyšší nezaměstnanost než v Praze, kde je více možnos-
1 A bych jednomu z nich nekřivdila: MUDr. Jaroslav Procházka (později profesor, DrSc.) si získal jako
jediný mou sympatii tím, že mi dovolil jíst tu a tam kyselou okurku při trávicích obtížích, což mi
maminka zakazovala.
+





16
Pée o psychiku onkologicky nemocných 1
tí vybrat si zaměstnání. Sestry v Moravskoslezském kraji si tedy práce více váží a volily
by znovu stejně, protože nejsou tolik ohroženy nezaměstnaností jako ostatní profese.
Domnívám se, že kdyby sestry skutečně pomoc lidem tak niterně prožívaly, jak
uvádí Honzák, neodcházely by do výnosnějšího nepomáhajícího zaměstnání, jak se
dozvídáme ze sdělovacích prostředků. Na druhé straně určitý zájem o pomoc druhé
osobě, třeba neuvědomělý, u nich zřejmě je, ale nemusí být na prvním místě.
Důležité je si připustit i důvody méně chvályhodné (tab. 1., může být doplněna
dalšími motivy). Nepoužívám dotazníky, které mají význam pro statistické hodnocení,
protože mi nejde o záležitost formální, ale pouze o soukromou pomoc každé sestře,
aby si uvědomila, jak to u ní s motivací vypadá. Je to zcela niterná záležitost.
Blízko k motivaci mají city. Lze říci, že jsou zdrojem jakési obecné energie. Pokud
je nám něco příjemné, máme motivaci to opakovat, než když je tomu naopak. Pokud
citový stav udržuje vnitřní rovnováhu organismu, působí to příznivě. Zdrojem emocí
a motivací stejně jako sídlem paměti je limbický systém (Elišková a Naňka, 2006, s. 278).
Tab. 1. Motivy k volbě povolání zdravotní sestry
Motiv
zcela pozitivnípřevážně pozitivní problematický negativní
■ povahový sklon
k prosociálnímu
chování
■ přesvědčení
o významu oboru
pro společnost
■ dobré
komunikační schopnosti
■ zájem o získání
znalostí v tomto
oboru
■ doplnění
vědomostí v dalším
oboru při dokon -
čené jiné
specializaci
■ nápodoba podle
vzoru v rodině
nebo v okolí
■ situační úspěch
při první pomoci
nebo v ošetřování
nemocného
■ onemocnění
v okolí, snaha pro
to něco udělat
■ zkušenosti získané
z dřívější pozice
pacientky
■ stabilní mzda,
případně možnost
získání lepšího
ocenění v cizině
■ syndrom
pomáhajících
■ ctižádost
dokazovat schopnost pro
obor svému okolí
■ studium oboru
kvůli přání
blízkých osob
■ volba podle
předmětů zastoupe-
ných ve studiu
■ hledání životního
partnera na
základě společných
zájmů
■ volba podle
příkladu svých
vrstevnic
■ touha po moci
■ možnost
manipulace
s lidmi
■ hraniční struktura
osobnosti
■ pouze získání
diplomu
V tabulce 1. je jmenováno více motivů, které nemají přímou návaznost specificky
k volbě tohoto povolání. To však není nikterak překvapující. Osob s převahou vylože -
ně jen pozitivní motivace je podstatně méně. Přesto mohou i sestry s problematickou
motivací na sobě zapracovat natolik, že se jejich motivace postupným vývojem zcela
změní. Někdy se změní i spontánně, jak člověk dozrává. Při vyloženě negativní
motivaci by bylo lépe, kdyby sestra toto povolání nevykonávala, je to riskantní jak pro ni,
tak pro osoby jí svěřené.
Pomáhající povolání skutečně není pro každého a připustit si to není žádná
devalvace. Každý jsme vybaveni pro něco jiného a je důležité, aby člověk dovedl najít právě





17
1 Motivace kvolb povolání zdravotní sestry…
to, co se k  němu hodí a co mu vyhovuje. Rozhodnutí však bylo a je na každé z  vás.
Jde o jedno z nejdůležitějších rozhodnutí ve vašem životě, protože zasahuje daleko do
budoucnosti, do značné míry určuje, jak bude váš život nadále probíhat a jak s ním
budete vnitřně spokojeny.
Nyní si podrobněji proberme některé z uvedených motivů, které mohou
ovlivňovat volbu povolání sestry.
Sociální a prosociální chování, altruismus
Sociální chování je podle Hartla a Hartlové (2000, s. 215–216) „chování jedince v sociál­
ním kontextu, chování ovlivněné přítomností, postoji a/nebo jednáním druhých nebo
ovlivňující druhé, případně oboje. Jde o základní činnosti, které umožňují vytváření, fun­
gování a udržování skupin. Dle sociobiologů je lze srovnávat s chováním jiných druhů“.
Prosociální chování „je vyvrcholení sociálního chování“ (tamtéž).
Altruismus je výraz A. Comtea z roku 1853. Pojem je definován jako „nesobeckost,
nezištný zájem, vztah, láska k lidem“ (in Linhart a kol., 2004, s. 28). Pokud se na pojem
podíváme z hlediska více věd, zjistíme, že na něj pohlížejí s rozdílností. Všimněme si
těchto různých pohledů. Lékařský slovník tento pojem neuvádí.
Podle Sociologického slovníku je altruismus „forma myšlení, cítění a jednání vede­
ná nezištností a láskou k  bližnímu, přičemž vlastní zájmy mohou výrazně ustupovat
do pozadí“ (Jandourek, 2001, s. 20). Altruismus reciproční je založen na očekávání
toho, kdo se choval altruisticky, že mu ten, komu pomohl, tuto službu v budoucnosti
nějakou formou oplatí.
Altruismus je podle Hamiltona „připravenost přijmout ohrožení vlastního blaha
kvůli prospěchu jedince stejného druhu“ (in Schmidbauer, 2000, s. 23).
Hartl a Hartlová (2000, s. 32) uvádějí pojetí sociobiologů, podle nichž se pomáhá
v tomto pořadí:
■ příbuzným, se kterými má jedinec společné geny
■ nepříbuzným opačného pohlaví, kteří mu pomohou k rozšiřování jeho genů
■ nepříbuzným obou pohlaví, kteří mu mají možnost jeho služby oplatit
■ v žádném případě člověk nepomáhá těm, kteří by ho mohli nějak ohrozit
Fylogeneticky se altruismus projevil nejdříve jako ochrana potomků, Hinde (1967, s. 169–196)
to zkoumal u makaků. Bezdětná samice se zajímá o matku a dítě, je vícekrát odehnána, ale nedá
se odradit. Snaží se matce zavděčit vybíráním vší z její srsti. Je to tradičně předávané chování
v určité skupině. Kromě genetiky tu působí i napodobování.
Jednou z prvotních forem altruistického chování je dělení se s druhými. Šimpanzi se také dělí,
ale okamžitě, jak potravu získají, kdežto člověk již v nejstarších dobách dovedl dělení odložit.
Syndrom pomocníka
Syndrom pomáhajícího nebo pomocníka je obranou osobnosti, která není vědomá a je
vlastně jakousi náhražkou za nedostatek této osobnosti prožívat a vyjadřovat emoce
(Schmidbauer, 2015).
Venglářová a kol. (2011, s. 76) uvádějí: „Syndrom pomocníka spočívá v neschopnosti
opravdově cítit a projevit vlastní city a potřeby. Je obtížné oddělit altruistické chování
od egoistického. Pomáhání sytí potřeby, které nejsou uspokojovány v civilním životě, ...
vzniká tak bezmocný pomáhající.“





18
Pée o psychiku onkologicky nemocných 1
Jde tedy o pomáhání sám sobě spíše než druhému, i když může pomáhající
vypadat velmi obětavě. Takový člověk v podstatě utíká sám před sebou a zvyšuje si svou
hodnotu ve vlastních očích tím, že jakoby ušlechtile pomáhá. Projevuje však
neustálou a nadměrnou touhu po pochvale a nesnáší kritiku. Také správně neodhaduje, co
je pro nemocného účelné, kdy je nutné pomáhat a kdy ho vést k zodpovědnosti péče
o sebe sama. Pokud se chce nemocný na této péči o sebe sama podílet a odmítá
zvýšené opečovávání, dostávají se do konfliktu a pomáhající se staví do role oběti, která
byla nevděčně odmítnuta. Při syndromu pomocníka není člověk, který tuto poruchu
vykazuje, schopen pochopit cítění pacienta, není schopen empatie.
Příčina bývá v  dětství. V  dítěti se vyvolává vina, jakmile se mu něco nepovede,
nebo pocit viny, aby zůstalo závislé na dospělém. Naopak syndrom pomáhajících může
mít i opačnou příčinu: v odmítání dítěte rodiči. S tímto syndromem člověk
přistupuje k volbě povolání, ale – pokud si to uvědomí – je možné ho zvládnout a dostat pod
kontrolu. (Podrobnosti o syndromu pomocníka lze najít v publikacích Schmidbauera.)
Volba studia podle předmětů ve výuce
Předměty, které nebývají u budoucích zdravotních sester na SZŠ příliš oblíbené, jsou
matematika a fyzika. Venglářová a kol. (2011, s. 75) však ani z tohoto důvodu
nepovažují tuto volbu studia za špatnou. Podle mého názoru je sice problematická, ale
nevylučuje, aby se studentka stala později dobrou sestrou, pokud na sobě dále pracuje.
1.3 Očekávání před nástupem do zaměstnání
Není dobré si malovat situaci narůžovo a od svého nástupu do zaměstnání
očekávat příliš mnoho. Naopak je lépe svá přání zbrzdit a vyčkat, jak se situace vyvine.
Snáší se lépe být příjemně překvapena, než zklamána. V každém případě je situace
v současnosti příznivější, než bývala kdysi. Jednak je sester nedostatek a už to vede
zaměstnavatele ke snaze, aby z práce neodešla, jednak jsou dnes možnosti, aby sestra
získala psychickou podporu a pomoc, pokud se setká se šokující realitou (supervize
a psychologická péče).
Pro srovnání uvedu své nezapomenutelné dojmy z nástupu do zaměstnání.
Nastoupila jsem tehdy ještě na společné radiodiagnostické a radioterapeutické oddělení. Byla mi
přidělena práce na radioterapii, což bylo pododdělení velmi malé a lékařky se na něm střídaly.
Důraz byl kladen na radiodiagnostiku, všechny starší lékařky měly z tohoto oboru atestaci,
nikdo neměl atestaci z radioterapie. Z toho důvodu vše vedl a na vše dohlížel přednosta oddělení.
Toto pododdělení mělo vlastní ozařovnu, ale lůžka byla obhospodařována v rámci gynekologie
na jiném pavilonu spojeném chodbou, ale vzdáleném několik minut od vlastního pracoviště.
Tam bylo vyhrazeno pro ozařované pacienty 11 lůžek.
Starší lékařka, která tam do mého nástupu pracovala, mě na začátku dvakrát vzala na vizitu, dala
mi papír s návodem, jak mám vypočítat příslušnou dávku záření do nádoru (plánování prováděl
pouze přednosta), a odjela do lázní. Pojímala to tak, že mě zapracovala. Na půjčených lůžkách
leželi pouze pacienti, kteří nemohli pro závažnost svého stavu na ozáření docházet, nebo
pacienti, kteří už nemohli být pro pokročilou nádorovou nemoc vůbec léčeni a byli tam přeloženi
z jiných oddělení. Viděla jsem poprvé tolik pacientů v těžkém stavu najednou a nemohla jsem se
s tím vyrovnat. Během týdne zemřela jedna mladší žena s lymfosarkomem krčních uzlin a s roz-






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist