načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Páteční cesta za Kočkoládou – Markéta Vydrová; Iva Gecková

Páteční cesta za Kočkoládou

Elektronická kniha: Páteční cesta za Kočkoládou
Autor: Markéta Vydrová; Iva Gecková

V pátek se dá vždycky očekávat to nejlepší. Kdo by ale věřil, že z babiččiny půdy je to jenom krůček do nejhustějšího pralesa ze všech hustých pralesů. Stačí jen zavolat: „Kočkoláda!“ – Když jednoho pátečního odpoledne Natálka s ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  186
+
-
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 78
Rozměr: 22 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: ilustrovala Markéta Vydrová
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0745-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V pátek se dá vždycky očekávat to nejlepší. Kdo by ale věřil, že z babiččiny půdy je to jenom krůček do nejhustějšího pralesa ze všech hustých pralesů. Stačí jen zavolat: „Kočkoláda!“

Když jednoho pátečního odpoledne Natálka s Tomem objeví mezi starým haraburdím malý vyřezávaný domeček, začne tím jejich neuvěřitelné pralesní putování za zázračnou medicínou. Kromě toho, že poznají novou kamarádku Lavandulu a tajemného Kočkoládu, zjistí také, že na některé věci je i zázračná medicína krátká.

Příběh jako vystřižený z toho nejbláznivějšího snu doprovodila ilustracemi oblíbená ilustrátorka Markéta Vydrová.

Zařazeno v kategoriích
Markéta Vydrová; Iva Gecková - další tituly autora:
Na co hrají varani Na co hrají varani
Čarodějnice Eulálie Čarodějnice Eulálie
Jak Safrabak Portefuj ukradl Přísněnku Jak Safrabak Portefuj ukradl Přísněnku
 (e-book)
Nezbedníci Nezbedníci
 (e-book)
SPRÁVNÁ PARTA a velký šaman SPRÁVNÁ PARTA a velký šaman
 (Knihy - Flexo)
Florentýna a kouzelná kniha Florentýna a kouzelná kniha
Čertí babička Čertí babička
Ty, ty, ty, Matyldo! Ty, ty, ty, Matyldo!
 (e-book)
Štěpán Kobliha není žádná bábovka Štěpán Kobliha není žádná bábovka
 (e-book)
Strýček Vendelín, chlupatý meloun Strýček Vendelín, chlupatý meloun
Pekelné příběhy čertí babičky Pekelné příběhy čertí babičky
Co věděla moudrá želva Co věděla moudrá želva
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Iva Gecková Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 7102. publikaci Ilustrace Markéta Vydrová Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Markéta Vydrová Počet stran 80 Vydání 1., 2019 Vytiskla tiskárna FINIDR, s.r.o., Český Těšín © Grada Publishing, a.s., 2019 ISBN 978-80-271-2621-7 (ePub) ISBN 978-80-271-2620-0 (pdf) ISBN 978-80-271-0745-2 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani

šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neopráv

něné užití této knihy bude trestně stíháno.

yl pátek 4. července a už několikátý den bez přestávky pršelo

a pršelo... Tom klečel na lavici u okna, díval se ven a nudil se.

Pruhovaný tygr, kterého zahlédl v úterý, jak se pomalu a neslyšně

plíží mezi keři na konci zahrady, nebyl k nalezení. Tygři asi nema

jí rádi mokro a déšť, napadlo ho. Jsou to přece kočkovité šelmy

a kočky vlhko nesnášejí. Ale platí to i pro tygry? Až přijedu domů,

musím se podívat do nějaké encyklopedie, jestli je to pravda. Co

když ho vyplašil ten starý indián sedící na stro

mě? Brousí si šípy nějakým

ostrým nožem, jemné

hoblinky dřeva kolem

něj víří jako vločky

sněhovou vánicí a po

chvíli ve velkých spirá

lách dopadají na mok

rou zem pod stro

mem. Při práci

si píská nějakou

veselou melodii.

Je slyšet i přes

zavřené okno.

5

Hm, to bude ono. Může za to indián. Tygři přece žijí i v pra

lesích a tam normálně loví zvěř, co se chodí napít k břehům řeky,

vzpomněl si, jak mu jednou Natálka předčítala z knihy

o zvířatech. Takže mokro jim vadit nemůže.

Počkat, třeba přece jen... Najednou se

Tomovi zdálo, že koutkem oka zahlédl

mezi keři pohyb. Rychle se podíval tím

směrem, ale nic. Nasměroval pohled

znovu na veliký strom, indián už

na něm neseděl. Tom už si ani

nedokázal vybavit tu melodii,

kterou si indián pískal...

Najednou pocítil, jak ho dře

věná lavice začíná tlačit, a proto

si kolena podložil vyšívaným polštář

kem. Tak je to lepší, usmál se. Jenže zlepšení bylo jen krátkodobé.

Přitiskl čelo na studenou okenní tabulku a pomalu hluboce vyde

chl. Na sklo dopadl jeho teplý dech a pokryl ho tenkou vrstvou

bílé mlhy, přes kterou nebylo vidět. I kdyby si to tygr rozmyslel

a navzdory tomu protivnému dešti ho přišel pozdravit, přes mlhu

na okně ho neuvidí. Honem otřel okno rukávem a zaostřil ven.

Zase samozřejmě nic. Žádný kradmý pohyb za zelenými větvičkami

pámelníku, žádný mrskající se pruhovaný ocas. Nic.

Ach jo, to je otrava... Jestli bude pršet ještě zítra, zavolám mam

ce, ať si pro mě přijede, blesklo Tomovi najednou hlavou. Ne že by

se mu u babičky a dědy nelíbilo, ale když prší, není tady zkrátka

co dělat. Babička nemá počítač ani DVD přehrávač, na televizi jí

fungují jen tři programy, a to zrovna takové, které pro děti nic

zajímavého nevysílají. Signál na mobil tady taky není a o wifině se

mu může leda tak zdát. Jednou se na ni babičky ptal, odpověděla

6

mu, že fenka Fifina zemřela, když bylo to

velké vedro, chudinku ji to kleplo přímo

uprostřed dvorku. Pak už se radši ani

neptal.

„Tome, jestli se nudíš, mám tady hrášek

na loupání nebo jen tak na jídlo. Děda pro

něj byl dneska ráno, když pršelo jen dro

boučce. Chceš?“ ozvala se mu za zády babič

ka, která už hodinu žehlila na kuchyňském

stole horu prádla. Tomovi připadalo, že

hora se naopak nějak prapodivně zvětšu

je a zvětšuje, jako by se na dně prádelního

koše usídlil nějaký tvor, asi medvěd, který

prádlo vytlačuje nahoru při každém svém pohybu.

Tom by přísahal, že před chvílí zaslechl jeho mohutné

zachrápání.

7

„Ne, babi, díky, ale hrášek nechci,“ zavrtěl znu

děně hlavou. Má totiž něco lepšího. Z velké spíže se

mu podařilo tajně odnést obrovskou tabulku mléč

né čokolády. Zbožňuje ji. Pomalu strčil ruku do pravé

kapsy a neslyšně vytáhl ten poklad. Aniž si toho kdo

koli všiml, ulomil jeden čtvereček a rychlým pohybem

si ho strčil do pusy. Mrkl za sebe, ale babička se zrov

na potýkala s bavlněnou košilí a Natálka jí z koše

připravovala ještě další dvě. Neviděl už babiččin

úsměv a lehké pokývnutí hlavou. Najednou se za

razil. No jo, ale ta čokoláda tam byla tak divně polo

žená... Akorát na poličce,

na kterou bez problé

mů dosáhnu. Nebyla

nahoře, kam si babič

ka ukládá věci, na které

nechce, abychom sahali.

Napadlo ho, že to na něj asi

babička narafičila schválně, aby si

ji mohl jen tak vzít. Tohle prozření mu

na okamžik ještě víc zkazilo jeho už tak

špatnou náladu.

„A co takhle nějaké dobrodružství, mladý

pane?“ promluvil najednou dědeček. Až doteď

se potichu u stolu věnoval opravě porouchaného

rádia.

„Jaký dobrodružství, dědo?“ ožil Tom a otočil

se na lavici tak prudce, že smetl na zem polštář,

který mu chránil kolena. Taky Natálka ustala ve

své práci a hleděla na dědečka.

8

Děda, dobře si vědom, že vzbudil u dětí zasloužený zájem, si dával načas se svou odpovědí. Škrábal se v šedých vlasech, nějakou chvilku hledal šroubek, a když ho konečně našel, pomalu dětem odpověděl: „No, možná se vám to nezdá, ale tady u nás se dají zažít všelijaké věci. Třeba... s indiánama, tygrama...,“ mrkl na vteřinku na Toma, ale pak pohled sklopil zase k rozbitému rádiu a pokračoval jen jako mimochodem. „A taky s opicema, co se prohánějí v pralese.“

„V pralese? Ale dědo, tady přece žádný prales není,“ prohodila sebejistě Natálka a důrazně zavrtěla hlavou.

Tom zahlédl babičku, jak za Natálčinými zády posunky dědovi něco naznačuje, ale nerozuměl, co by to asi tak mohlo znamenat. Zamračil se. Děda babičce jemně přikývl, jako že rozumí, a pokračoval dál: „Že není? No to dovolte, abych se zasmál. Tady máme ten nejhustější prales ze všech hustých pralesů, viď, babičko?“

9


Obě děti se k babičce otočily a čekaly na její reakci. Babička se překvapivě tajemně usmála a přikývla.

Tom i Natálka údivem otevřeli pusu. To není možné... Babička by jim přece nelhala, ne? Děda, to byl snílek a fantasta, ten si vždycky vymýšlel spoustu příběhů o indiánech, lvech, slonech, princeznách, létajících postelích, mluvících stromech a kytkách, takže jeho příběhy milovali, ale současně věděli, že jeho vyprávění není opravdové. Před spaním se vždy dohadovali, na čí posteli bude děda při vyprávění sedět (a u koho pak později usne). Zato babička byla záruka neochvějného řádu, pravdy a pilíř jistoty. Cokoliv řekla, prostě tak bylo. Pohádky od ní slýchávali taky, ale čítávala jim je z knížek a své vlastní si nikdy nevymýšlela. Proto pro ně byl její souhlas s dědou takovým překvapením.

10


Natálka se nervózně ošila, zamrkala a zeptala se: „To myslíš vážně, babi?“

Babička přikývla. Tomovi se zdálo, že opět slyší tu melodii, co si pískal starý indián. Podíval se rychle z okna a uviděl indiána sedícího na stromě. Pohupoval nohama do rytmu, přivíral oči a kýval hlavou. Náhle však oči otevřel, upřeně se na Toma zadíval, usmál se a zamával mu. Tom leknutím nadskočil. Měl pocit, jako by mu srdíčko vyskočilo rovnou do krku a tam bouchalo jako o závod. Zavřel oči, nasucho polkl, aby srdíčko zatlačil zase na své místo, a opět otevřel oči. Větev na stromě byla prázdná, ale na zemi přímo pod ní leželo několik dřevěných hoblin z šípů. Poslední hoblinky ještě vířily vzduchem a pak ladně přistály mezi svými sestrami v blátě.

„A kde je ten prales, babi?“ slyšel Tom Natálčin hlas. Podle tónu poznal, že ji to opravdu zaujalo a má nastražené všechny smysly. Zrovna tak, jako když o Štědrém dnu sedíte u večeře, která se neskutečně táhne, a vy už se nemůžete dočkat jejího konce, posloucháte a napínáte uši, jestli ze sousedního pokoje nezaslechnete nějaký zvuk. Třeba šustot křídel, zacinkání zvonečku, jemné ťuknutí, jak do sebe narazí dárky, které Ježíšek sype ze svého velkého pytle pod váš stromeček... To pro vás totiž znamená jediné: Ježíšek už je tady a nic vás nezastaví, abyste do pokoje nevběhli a nezačali se přehrabovat tou obrovskou hromadou a hledat balíčky se svým jménem.

Babička se podívala na dědu. Jen se usmál pod vousy a sklonil hlavu k rozdělané práci. Tomovi ale neušel čertovský záblesk v jeho očích. Babička se opět chopila rozpálené žehličky, která v pravidelných intervalech vyfukovala horkou páru jako rozzlobený tříhlavý drak, a pomalu dlaněmi vyhladila na žehlicím prkně velký květovaný ubrus.

11


„To se má tak, prales a všechno, co k němu patří, můžete vidět, kdykoliv se vám zachce, ale musíte to opravdu chtít. To je to jediné, co potřebujete,“ podívala se na děti vážně. Tom si skousl ret. To je přece jasný, že chce opravdu vidět prales, ne?

„No, to chceme, babi,“ řekla netrpělivě Natálka. „Ale kde je? Kde ho máme hledat? Kam máme jít?“ mámila z babičky žehličky odpověď.

„Běžte třeba na půdu,“ vesele zvolal děda.

„Na půdu? Ale teď už si z nás vážně děláte legraci! Prales přece nemůže být jen tak na půdě!“ rozčilovala se Natálka.

„Prales nemůže být na půdě!“ opakoval po ní Tom a kýval hlavičkou.

12


Děda se jen usmál. „Děti, babička vám přece řekla, že musíte opravdu chtít, a pak prales můžete vidět kdekoliv. Tak já vám říkám, že je na půdě. Můžete mi věřit nebo nemusíte, ale víc vám k tomu nepovím. A basta,“ ukončil debatu dědeček. Po očku ale sledoval, jak se situace bude dál vyvíjet.

Tom s Natálkou se na sebe podívali. On v jejích očích četl: Je to zvláštní, ale co kdybychom to zkusili? A ona v těch jeho: Není to zvláštní? Zkusíme to!

A tak se oba, jako když do nich střelí, v jednom okamžiku rozeběhli ke dveřím z kuchyně s pokřikem: „Hurá do pralesa!!! Na opice! A indiánýýý!“

Čtyři nohy nedočkavě dupaly po starých dubových rozvrzaných schodech a po chvíli už oba sourozenci stáli před dveřmi na půdu.

atálka se opatrně dotkla kliky a udýchaně se zeptala: „Co

když tam fakt bude prales a opice?“

„No jasně že tam bude prales. Honem otevři, Nat!“ Tom nedočkavě šťouchal do sestry. Vzala tedy za kliku, hned otočila vypínačem vedle dveří a rozhlédla se kolem sebe. Tom se jí protáhl za zády a nedočkavě ji předběhl. Vpadl na půdu jako uragán a točil se dokola, aby se mohl zachytit lián a zhoupnout se na nich jako opravdický Tarzan.

14


Když mu ale došlo, že ze stromu nevisí žádné liány ani hadi,

dokonce tady není ani žádný strom, za kterým by se schovával

ocelot nebo tygr, zklamaně svěsil ruce podél těla. Zamručel. Tohle

teda nečekal. Tak se těšil, co ho čeká! A ve skutečnosti si z nich

děda s babičkou jen pěkně vystřelili! Tom cítil, jak se mu do očí

derou horké slzy vzteku. Honem si na oči přitiskl obě dlaně, aby

15

+


to Natálka neviděla. Když se mu podařilo jakž takž uklidnit, ruce sundal, ale oči ho přesto dál ještě trochu štípaly. Doufal, že je nebude mít tak červené, aby Natálka poznala, že brečel. Ale tady na půdě si toho snad nevšimne.

Natálka dobře viděla, jak je Tom zklamaný, a chvíli na sebe měla pořádný vztek, že se nechala tak hloupě nachytat. Ve svém věku už by snad mohla mít rozum a nevěřit všemu, co si děda vymyslí, řekla by jí určitě mamka. Vždyť ho známe, toho našeho barona Prášila. Příště nám bude tvrdit, že stínítko na lampičce není obyčejné stínítko, ale velký netopýr, který o půlnoci ožívá a loví nám v obýváku myši a jedovaté hady, zase by dodala mamka se shovívavým úsměvem.

Zhluboka se nadechla. Nasála do sebe těžký vzduch, jenž se tady v tom malém nevětraném prostoru mísil s prachem a se sladkou vůní křížal, které sem babička na podzim dala sušit a zapomněla na ně.

Slyšela Toma, jak vztekle odfukuje a pomalu a opatrně se prochází po dřevěné podlaze, která ze sebe při každém jeho kroku vydala táhlé a úpěnlivé vzdychnutí. Ale co, pomyslela si Natálka, když už jsme tady, tak se tu aspoň trochu porozhlédneme.

Vydala se za bratrem, aby ho trochu potěšila a ukonejšila. Ale vypadalo to, že se brácha už z prvotního zklamání otřepal a zapomněl na něj. Byl skloněný u nevelkého proutěného koše, z něhož vyčuhovaly černé vysoké šněrovací boty na vysokém a štíhlém podpatku.

„Páni, to se fakt nosilo? A babička to taky nosila? To si ji teda nedovedu vůbec představit,“ uchechtl se.

Má pravdu, pomyslela si Natálka a sklonila se k němu. Uchopila jednu botu do ruky a vytáhla ji z košíku. „Ta je ale krásná,“ vydechla a prsty přejížděla po černých kovových očkách umístěných

16


proti sobě po celé přední straně boty. V očkách byla jako hádek

propletená tenká černá tkanička se zlatou nitkou. Natálka odolala

pokušení si boty zkusit na nohu (i když by jí určitě seděly, byly

malinkaté, přesně na dvanáctiletou holčičku), protože se bála, aby

uvnitř nebydlela nějaká myška, nebo co hůř – pavouci, kterých se

opravdu k smrti děsila. A tak jen botu přiložila těsně vedle svého

chodidla a vzdychla.

17


Ale kde je Tom? Došlo jí po chvilce. Botu vrátila zpět do košíku a narovnala se. Rozhlédla se po půdě, ale nikde ho neviděla. Jen vlevo od sebe slyšela nějaký zvuk. Opatrně se za ním vydala. Za okamžik uviděla brášku, jak klečí u jakési kovové hračky. Když ji uslyšel přicházet, zvedl hlavu.

„Podívej! To je lokomotiva. Parní. A celá kovová. Potěžkej si ji, ta musí vážit aspoň padesát kilo!“ volal Tom.

18


„No, padesát asi ne,“ podávala mu ji Natálka zpět, „ale je fakt hezká, to máš pravdu.“

Lokomotiva byla opravdu úchvatná a určitě dalo spoustu práce ji vyrobit. A musela být vyrobena ručně, napadlo Nat, protože když byli děda s babičkou malí, neexistovaly žádné továrny, kde by se vyrábělo ve velkém různé zboží, a natož hračky. Všechno se dělalo ručně. Natálka si dovedla představit, jakou to muselo dát práci, a dokázala to ocenit. Jenže co naplat, lokomotivy nebyly nic pro ni. Rozhlédla se kolem sebe, jestli by tady neviděla ještě něco dalšího zajímavého.

Pomalu přejížděla svým ostrým zrakem po prostoru půdy a prohlížela zdálky každý regál, sekretář nebo polici, ale nic jí nepřipadalo natolik zajímavé, aby se na to došla podívat. Až najednou...

19




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.