načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Partnerské a rodinné poradenství -- Práce s klienty - Tomáš Novák; Hana Drinocká

Partnerské a rodinné poradenství -- Práce s klienty

Elektronická kniha: Partnerské a rodinné poradenství
Autor: Tomáš Novák; Hana Drinocká
Podnázev: Práce s klienty

Publikace je určená studentům psychologie, pedagogům a odborníkům v oblasti partnerského a rodinného poradenství. V centru pozornosti zde stojí práce s příběhy, která umožňuje ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2006
Počet stran: 198
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Druhy sociální pomoci a služeb
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2006
ISBN: 80-247-1526-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace je určená studentům psychologie, pedagogům a odborníkům v oblasti partnerského a rodinného poradenství. V centru pozornosti zde stojí práce s příběhy, která umožňuje psychologům-lektorům vést aktivně, živě práci se skupinou, neboť výchozí příběh vybízí posluchače k aktivní účasti, diskusi, hledání vhodných alternativ a cest k řešení. A tak psychologická příručka seznamuje v první části s využitím příběhu jako netradiční formy hromadného poradenství v kulturně-výchovné práci, což ocení například učitelé (psychologové) při práci s mládeží. Druhá část je pak věnována metodice výuky poradenství pro studenty, odborníky, případně vzdělané laiky. Důraz je kladen na vedení poradenského dialogu na základě příběhu. Příručka netradiční výuky poradenské psychologie ve skupině na základě práce s příběhy, chápanými jako zdroj poznání a prostředek k navození diskuse.

Popis nakladatele

Dvojice zkušených autorů předkládá tuto publikaci studentům psychologie, odborníkům v oborech partnerské a rodinné poradenství i zainteresované veřejnosti. Zabývá se v ní prací s příběhy, které jsou chápány jako zdroje poznání. Hlavní pozornost je věnována různě tematicky zaměřeným kazuistikám (například na téma alkoholismus, hráčství, nezaměstnanost, partnerské násilí, žárlivost), na kterých je možno si procvičit práci s klientem, jejíž kvalita je v poradenství rozhodující. Kniha obsahuje také praktický návod, jak sestavit anamnézu. Napomohou k tomu uvedené formuláře a soubor otázek pro klienta. Inspiraci najdou i pedagogové společenskovědních oborů, kteří díky zde uvedeným příběhům mohou při vyučování rozproudit zajímavé diskuze o rodině, rolích, hodnotách, různých negativních společenských jevech a dalších tématech. (práce s klienty)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tomáš Novák; Hana Drinocká - další tituly autora:
Jak bojovat se stresem Jak bojovat se stresem
Péče o dítě po rozvodu a její úskalí Péče o dítě po rozvodu a její úskalí
Jak vychovat sebevědomé dítě Jak vychovat sebevědomé dítě
 (e-book)
Manželství s nervákem -- aneb Jak přežít v problematickém manželství a nezhroutit se z toho Manželství s nervákem
 (e-book)
Hádky v manželství -- Jak je řešit a předcházet jim Hádky v manželství
 (e-book)
Znalecké posudky o dětech pod drobnohledem Znalecké posudky o dětech pod drobnohledem
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PhDr. Tomá Novák, Bc. Hana Drinocká

PARTNERSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

Práce s klienty

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 2685. publikaci

Odpovědná redaktorka PhDr. Anna Novotná

Sazba a zlom Milan Vokál

Počet stran 200

Vydání 1., 2006

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2006

Cover Photo Š MUDr. Pavel áček, Ph.D.

ISBN 80-247-1526-0

ISBN 978-80-247-6331-6

Š Grada Publishing, a.s. 2011

(titná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)


OBSAH

ÚVOD .........................................7

Díl I.

Netradiční forma poradenství v kulturně-výchovné práci

1. PŘÍBĚHY JAKO ZDROJE POZNÁNÍ ......................11

1.1 Ukázka pedagogického přístupu k příběhu ...................11

1.2 Vyuití psychologických příběhů ve výchově a vzdělávání ..........15

1.3 Metodika tvorby příběhů ............................17

1.4 Hodnocení a záznam při práci s ivými příběhy ................19

1.5 Metodika práce s příběhem ...........................20

1.6 Programované diskusní skupiny ve zdravotní výchově .............22

1.7 Příběhy na téma AIDS ..............................22

1.8 Podnětové situace s problematikou dospívání ..................25

Téma sexualita ..................................26

Téma kouření ..................................27

Téma citový ivot ................................28

Téma rodiče a dospívající děti ..........................30

Téma prarodiče a dospívající děti ........................32

Téma dospívající sourozenci či přátelé .....................33

1.9 Ukázky z diskuse nad vybranými příběhy ...................35

Díl II.

Metodika výuky poradenství pro studenty, odborníky i vzdělané laiky

2. SIMULACE PORADENSKÉHO DIALOGU ...................47

2.1 Zásady laického poradenství ..........................47

2.2 Co si klient přináí k poradci a co mu poradce můe nabídnout ........49

2.3 Předmět Práce s klienty .............................51

2.4 Základní východiska pro diskusi nad příběhem .................52

První varianta práce s příběhem (volně podle M. Bálinta) ...........53

Druhá varianta práce s příběhem dopis a odpověď ..............55

Třetí varianta práce s příběhem .........................55

3. VYUITÍ PŘÍBĚHŮ PŘI SIMULACI PORADENSKÉHO DIALOGU ....57

3.1 Kazuistiky na různá témata ...........................57

Alkohol .....................................57

Dilema divných osobností a situací ......................60

Děti v konfliktu .................................69

Hráčství .....................................86

ivotní krize ...................................90

Partnerské násilí .................................93

Nevěra .....................................100

Nezaměstnanost ................................110

Partnerovi rodiče a prarodiče + rodiče a problémový partner .........113

Peníze .....................................121

Volba partnera .................................126

Workoholismus ................................135

Drobné zvlátnosti osobnosti ..........................138

árlivost ....................................141

3.2 Jak nemá vypadat kazuistika ..........................146

Přístupy k problému lhaní a krádeí u dětí ...................146

Jak se rozmotává komunikační bariéra ...................148

Pozor na obecné pravdy ............................149

3.3 Závěr ......................................151

METODICKÝ ZÁVĚR ...............................153

LITERATURA ...................................157

DODATKY .....................................159

Pracovní seit pro práci s klienty ........................159

Anamnéza a jak ji připravit ..........................159

Anamnéza ...................................165

I. Příznaky psychické tenze a neurotických tendencí .............174

II. Symptomy difilicity .............................175

Příklady anamnézy ...............................176

Anamnéza provedená podle Schürera .....................176

Anamnéza psychiatrická ............................178

Anamnéza psychologická ...........................181

SLOVNÍK ODBORNÝCH PSYCHOPATOLOGICKÝCH TERMÍNŮ ....185


ÚVOD

Tato publikace je příručkou pro netradiční výuku poradenské psychologie ve

skupině. Jejím východiskem je přesvědčení autorů, e přednáek u bylo dost. Cílem pak je nabídnout postup, který bude schopný vyburcovat potenciální posluchače z přednákové letargie. Jejich aktivitu pak opakovaně probouzet otázkami, je nemají charakter parodicky proslulé kontrolní otázky, ale něčeho, co můe vzbudit nejen posluchače, ale předevím jejich zájem.

Kniha se dotýká dvou oblastí výuky poradenské psychologie. První je o práci s laiky mládeí i dospělými formou hromadného poradenství. Druhá popisuje práci prvního autora s vysokokolskými studenty v rámci předmětu Práce s klienty a částečně i Manelské poradenství na Fakultě sociálních studií a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Motem by mohlo být i zjitění z psychologie zapamatování: Člověk udrí v paměti 20 % slyeného, 30 % viděného, 50 % z toho, co viděl a slyel, 70 % toho, co sám řekl, a 90 % z toho, co sám dělal.

Zkuenosti s vysokokolskými studenty autor získal zejména díky pochopení a důvěře sociologů Iva Moného, Tomáe Sirovátky, Ladislava Rabuice a Libora Musila. Patří jim za to dík.

Dík zaslouí i pracovníci různých kulturních středisek, kteří ji dávno pochopili, e frázovité a mentorské akce jsou k ničemu. Leckdy i s osobním rizikem pomáhali hledat nové cesty.

Úvod / 7



Díl I.

Netradiční forma poradenství

v kulturně-výchovné práci

Tato část publikace má blízko k hromadnému poradenství. Její ladění je spíe osvětové a je pouitelná jako podklad pro netradiční formy kulturně-výchovné práce převáně s mládeí ...náctiletých, eventuálně i s jejich rodiči. Můe být pouita i jako zpestření kolní výuky. Tomu nahrávají současné trendy nabízející učitelům v rámci předmětových celků podstatně větí volnost ne dříve. Navíc na úrovni málem skutečně tvrdých dat mono připomenout, e po zruení okresních úřadů a systemizovaných míst protidrogových koordinátorů zůstává systematická péče o prevenci negativních jevů jen na kolách. Ty pořádají nejčastěji besedy o drogách, a to mnohde zcela tradičním způsobem. Tj. dostaví se odborník, pohovoří o drogách a jejich nebezpečí, některé ukáe i v sáčku či malebné krabičce a odejde. Pokusy o komplexní program primární prevence negativních jevů (jako jsou mj. i alkoholismus, nikotinismus, ikana, zákoláctví, zneuívání dětí a dalí) záleí na míře nadení kolního preventisty a pochopení ředitelství koly. To ve v podmínkách spíe nedostatku ne dostatku peněz. Námi předkládaná metodika poskytuje návod, jak podněty pro diskusi s dospívajícími a adolescenty, ale i s jejich rodiči, uít na míru konkrétním podmínkám. Není nezbytné, aby byly přebírány postupy autorů. V práci jsou nabízeny i jiné inspirační zdroje.

Touto formou práce jsme se začali zabývat na konci sedmdesátých let společně s Věrou Capponi a Miloslavem Kotkem. Prvním shrnutím zkueností byla příručka T. Nováka, V. Capponi a M. Kotka Programované diskusní skupiny (1989). Ta nebyla a není k dostání na volném kniním trhu. Je nabízena pouze odběratelům testů zmíněného podniku, tj. psychologům. Zabývala se uplatněním metodiky při práci se adateli o osvojení a pěstounskou péči, při dalí práci s osvojitelskými rodinami, skupinovou diskusí na besedách se snoubenci a na setkáních lidí bez partnerských vztahů. Dále přináela situace vyuitelné pro práci s rodinami osob závislých na alkoholu a podnětové příběhy vytvořené v rámci cyklického kolení sester v domovech důchodců. Více ne zde se tento starí text věnuje záznamu a hodnocení průběhu diskusních skupin.

V předloené práci metodiku roziřujeme a přibliujeme běné praxi. V ní je podrobný záznam a následný rozbor toho, co kdo a jak sdělil, přece jen luxusem. Tím ovem není řečeno, e luxus musí být vdy nedostupný.

1. PŘÍBĚHY JAKO ZDROJE POZNÁNÍ

I osvětově laděné ivé příběhy mají řadu variant. Je-li pro psychologický

přístup charakteristická a kritiky i napadnutelná poměrně značná volnost lektora při práci se skupinou, je pro přístup zdůrazňující pedagogický efekt typický předem daleko propracovanějí styl jak při charakteristice příběhu, tak při práci s ním. Pro ilustraci pedagogického, tedy předem propracovanějího, a tudí i lektora více svazujícího přístupu volíme z práce Z. Munzara a T. Nováka (1989).

1.1 UKÁZKA PEDAGOGICKÉHO PŘÍSTUPU K PŘÍBĚHU

Analýza příběhu je zaměřena k následujícím dílčím pedagogickým cílům:

n přiblíení mylenkového světa dospívajících a jejich hodnotové orientace rodičů; n rozvíjení dovednosti vést rozhovor s dospívajícími a dovednosti jejich argumentace

bez projevů verbální agrese; n utváření dovednosti asertivity; n rozvíjení dovednosti racionálně analyzovat emotivně podbarvené kolizní situace; n rozvoj dovednosti získávat informace a třídit je při rozhodování v běných ivot

ních kolizích; n rozvíjení schopnosti empatie.

Příběh můe být uplatněn ve vech tématech určených rodičům dospívajících, předevím pak v těch, které analyzují problematiku generačních rozporů a způsob hodnocení dospívajících starí generací, v tématech představujících mylenkový svět a rozumové zrání mladistvých.

Řeení je uvedeno metodou rozborové situace, na ni můe jetě navázat demonstrovaný rozhovor rodičů se synem metodou strukturované inscenace. Inscenaci bez předchozí analýzy metodou rozborové situace nelze vak doporučit ani tehdy, je-li lektor v časové tísni.

Časově je moné práci rozplánovat takto: analýza příběhu metodou rozborové situace (1015 minut), strukturovaná inscenace (710 minut), shrnutí, závěr lektora (35 minut).

A nyní zadání samotného příběhu, který jsme nazvali Mánička.

Rodiče Jiřího Kracíka dlouho nemohli mít děti. Jirka se narodil, kdy bylo jeho mamince 37 let.

Jeho vývoj sledovali rodiče velice úzkostlivě, chlapec jim vak a do svého dospívání nezpů

soboval větí starosti.

Příběhy jako zdroje poznání / 11


Bez nesnází se dostal na průmyslovku a učí se průměrně.

Rodiče to těí, věří, e by je u nemuselo potkat ádné nepříjemné překvapení.

Oba jsou středokoláci a v mením okresním městě, kde ijí, mají dobré společenské po

stavení a hodně známých, a proto jim záleí na tom, jak se o nich mluví. Rádi spolu vzpomí

nají na své seznámení na turistických toulkách po Beskydech i na společný poslech hitů El

vise Presleyho ze stanice Rádio Luxemburk.

Teď vak přece jen přily starosti. Jirka se ve svých 17 letech rozhodl pro účes typu má

nička. Kdy se jeho vlasy začaly nápadně prodluovat, poslala ho matka k holiči. Jirka jen

něco zabručel. Výzvy k návtěvě holiče byly stále častějí, Jirka nejprve přikyvoval a sliboval,

a jednou zavrčel: Dejte mi u pokoj, co na mně pořád máte? Vdy vám nic nedělám!

Právě, e nedělá nic, a měl bys, zareagoval otec. Z dalí rozsáhlejí promluvy otce za

slechl Jirka jen části výroků: ...Kdybych se já choval ke svému tátovi jako ty ke mně, tak by

mě přinejmením zfackoval.

Ani to vak Jirku nepřesvědčilo a brzy se jeho vlasy dotýkaly ramen. Rodiče svůj boj ne

vzdali a vyprávěli synovi, e dlouhé vlasy jsou u chlapců nemoderní a směné, e máničky

se nosily tak na konci 60. let, ale dnes jsou vude ve světě ji passé. Nato Jirka prohlásil: Já

se po nikom neopičím, nosím to, co se mi líbí. Popsal jim oblečení a účes pankáčů a nako

nec se zeptal: To by se vám líbilo víc?!

Podobu svého účesu probíral Jirka i se svým kamarádem Pavlem. Shodli se na tom, e

dlouhé vlasy jsou projevem osobní svobody a e je ostatně má i Jiří Vondrák, známý folkový

zpěvák a zakladatel několika hudebních skupin. Své filozofické úvahy zakončil Jirka slav

nostním prohláením: Jen a si zuří, já jim neustoupím! Kamarád Pavel mávl rukou a jakoby

bez souvislosti prohlásil: Vondráka jsem viděl nedávno v televizi. Ten borec teď jede vyslo

veně na keft...

Jirka, posilněný ve svém rozhodnutí, vzdoroval dál, jeho rozhovory s rodiči se přiostřovaly,

a otec jednoho dne prohlásil: Hergot, to ti nevadí, e se jako buzerant? Co se jetě od

tebe dá čekat?!

Zamyslete se nad tím, (a) jak se bude nadále vyvíjet klima v Kracíkově rodině, (b) zda povaujete obavu otce z dalího zdravého vývoje svého syna za opodstatněnou, (c) co byste poradil Jirkovým rodičům v jejich sporu se synem a (d) proč dolo v dosud tak harmonických vztazích mezi členy rodiny Kracíkových k rozepřím?

Doplníme, e Jirka skutečně není patný kluk, není třeba se u něho obávat odchylného sexuálního zaměření, ani sklonu k poívání alkoholu či drog (tyto obavy vyjádřil v afektu jeho otec). Hodně mu vak záleí na tom, aby si el svou cestou, a chtěl by také získat uznání u svého kamaráda. Pavel Mach ale zřejmě přestává vidět v délce vlasů tak závaný problém, jak to chápe Jirka, který si Pavlovo hodnocení situace jetě neuvědomil.

Charakterizujeme roli Jirky: Jsi sedmnáctiletým studentem průmyslovky v okresním městě. Od dětství sis zvykal na pečlivou výchovu svých rodičů, na jejich starostlivý dohled. V poslední době je ti vak jejich úzkostlivá pozornost, kterou věnují kadému tvému kroku, nepříjemná, nesnáí jejich stálé výhrady, napomínání.

Říká si: Je mi 17 let, své povinnosti plním. Mléko mi po bradě neteče, i kdy rodiče stále tvrdí opak. Mám rád dobrou hudbu, klasiku rock-and-rollu, ale i současný folk. Skutečně obdivuji zpěváka Jiřího Vondráka. Řekl bych, e v některých ze svých písniček vystihuje to, co cítím a jak vidím svět. Chci se mu podobat. Ono podobat se 12 / Partnerské a rodinné poradenství někomu není jen tak. Člověk se pro to musí rozhodnout dobrovolně. Na dlouhých vlasech mi záleí, ale asi ani ne tak kvůli Jiřímu Vondrákovi, který je také u nosí dlouho, ale hlavně abych alespoň v něčem prosadil svou. Abych neil podle představ táty a mámy, ale abych si alespoň někdy a v něčem mohl říci: A teď je po mém! Pevná vůle a určitá tvrdohlavost patří přece k vlastnostem, které má mít kadý muskýato přece táta pořád po mně chce! A jak má být člověk pořádný muský, kdy poslechne rodiče na slovo?

Zvlátě nesnáí silácké a hrubé výroky svého otce, které tě uráejí. Copak si to vechno musí jetě stále nechat líbit?

V analytické fázi zahajuje lektor řeení tím, e zaměří pozornost skupiny na problémy zadané k zamylení. Volí k tomu metodu úlu, problémy rozdělí do skupin. Názory, které po diskusi ve skupinách sdělí jejich mluvčí, lektor pouze zapíe na prosvitku zpětného projektoru a nekomentuje je, a to ani tehdy, nejsou-li v souladu s jeho pedagogickými záměry či s odbornými přístupy.

Účastníci často k otázce (a) předpokládají rostoucí napětí v rodině, časté střety rodičů se synem. K otázce (b) nebývají názory jednotné, nebezpečí Jirkova dalího neádoucího vývoje vak rodiče větinou připoutějí. O vyjádření k problému (c) poádá lektor a v závěru analýzy. Názory bývají rozpačité, nejednotné. Lektor konstatuje tuto nejasnost a zadává skupině nový problém, a to např. následující formulací: V postupu, jak dále působit na Jirku, nejsme jednotní, a to asi proto, e se liíme v názorech na příčiny napětí a kolizí v rodině Kracíkových. Uvaujeme proto, proč dolo k rozepřím v dosud tak harmonických vztazích této rodiny?

Ve skupině přivyklé výměně názorů volí lektor pro řeení tohoto problému hned diskusi v plénu. Účastníci zpravidla hodnotí situaci takto: n příliné vodění za ručičku, úzkostná výchova, kterou dítě akceptuje po určitý čas,

ale pak se vzbouří; n malé pochopení pro potřeby pubescenta; n rozmazlování drzého frocka, který si pak ničeho neváí; n malé sebeovládání rodičů; n málo velkorysosti u vech zúčastněných (...na vlasech zas tolik nezáleí, kluk

z toho vyroste, podobně jako jeho kamarád...).

Kdy účastníci vyjádří své názory, snaí se lektor přivést je k tomu, e příčinou sporů rodičů s Jirkou je jiné vidění světa, snaha syna vymknout se z poručníkování dospělých. Z toho plyne i závěr, e rozhovory s Jirkou by měly být vedeny v jiném tónu a s jiným záměrem, ne se popisuje v zadání příběhu. Po tomto konstatování, je by měl vyslovit některý z účastníků, nabídne lektor skupině monost předvést si takový rozhovor rodičů se synem.

Pokud skupina nabízenou inscenaci odmítá, nebo k ní jetě není psychicky připravena, lektor pouze doporučí vhodný postup pro diskusi s dospívajícím, upozorní na nebezpečí kolizních momentů a příběh uzavírá.

Dojde-li k strukturované inscenaci, lektor při její přípravě vyzve účastníky pořadu, aby uvaovali o účelném způsobu vedení rozhovoru a vymezili jeho podmínky (prostředí, dobu, účast jednoho či obou rodičů). Podle úrovně jejich aktivity k tomu určí metodu úlu, či hned diskusi v plénu. Je rovně moné poádat, aby si sami účastníci

Příběhy jako zdroje poznání / 13


mezi sebou vybrali představitele role otce či matky. Vhodného reprezentanta pro roli Jirky zvolí lektor po dohodě s organizátorem, herci předá charakteristiku role.

Vyhodnocení inscenace se provádí známým metodickým postupem. Uvádí je výpověď rodičů, hodnotících svůj postup a jeho výsledky, Jiří poté zdůvodňuje způsob svého chování a upozorní na ty části argumentace rodičů, které ovlivnily jeho postoje, či je ho naopak zatvrdily ve vzdoru vůči světu dospělých. Závěrem poádá lektor pozorovatele, aby uvedli v inscenaci ty výroky, které negativně ovlivnily vývoj rozhovoru a znemonily vzájemné porozumění.

K tomuto problému se zaměří i lektorovo shrnující hodnocení inscenace. Upozorňuje na důsledky agresivních výroků, nebo je modelově naznačuje (například: S takovými vlasy se k nám nehlas! Co si o tobě kadý pomyslí! aj.). Proti nim staví příklady neagresivních výroků a upozorňuje na jejich přijatelnost i ze strany dospívajícího.

Model neagresivního výroku: Kdy ty udělá x v situaci y, cítíme se z.

Příklady: Nosí-li přes ná nesouhlas dlouhé vlasy, máme o tebe strach, bojíme se, e tě budou povaovat za haiáka...

Řeení příběhu můe být ukončeno na závěr rozborové situace nebo a po inscenaci.

Závěr provedený po rozborové situaci navazuje na analýzu při rozborové situaci, předevím na diskusi k dodatečně poloenému problému. Závěry z diskuse můe lektor zpevnit přečtením doplňujících informací.

I kdy ji k inscenaci rozhovoru rodičů s Jirkou nedojde, naznačí lektor alespoňzákladní moné strategie vedení rozhovoru: n agresivní, v ní autoritativní rodič pokračuje ve svém subjektivním hodnocení sy

nova chování a v rigorózně formulovaných příkazech (zákazech); n racionální, při ní rodiče zdůvodňují své postoje a jsou ochotni i ke kompromisům

při výměně hodnot mezi partnery (např. Jirka si zkrátí vlasy a rodiče přestanou

s výčitkami a budou tolerantnějí k jeho hudebním zájmům.).

Ve svém rozhodnutí odlií lektor dvě roviny sporu mezi rodiči a synem: n vnějím zdrojem rozporů je délka vlasů, nápadný zjev syna v uměřeném prostředí

meního města; n skutečným zdrojem je úzkost rodičů, jejich obava o zdárný vývoj dítěte i o svou

autoritu a na druhé straně snaha dospívajícího o uznání jeho dospělosti a o prosaze

ní vlastního názoru.

Závěr po inscenaci navazuje na vyhodnocení inscenace a vyúsuje v komentář k metodice prosazení názorů při výchově dospívajících. Lektor konstatuje rozdíly mezi pasivitou, agresivitou a asertivitou v chování rodičů a upozorňuje na monost kompromisů tam, kde dospívající prosazuje něco, co sice není v souladu s představami rodičů, ale co současně nelze jednoznačně odmítnout.

Lektor ujistí skupinu, e dlouhé vlasy Jiřího nenaznačovaly jeho dalí neádoucí vývoj, a přečte doplňující informace. Z motivačního hlediska upozorní na vývoj názorů pronáených ve skupině, vyzvedne zdařilé momenty v inscenaci i její vliv na změnu postojů účastníků k řeeným problémům. 14 / Partnerské a rodinné poradenství VYUITÍ PSYCHOLOGICKÝCH PŘÍBĚHŮ

VE VÝCHOVĚ A VZDĚLÁVÁNÍ

Vyuití příběhů velmi stručných popisů určitých událostí či problémových

situací v rámci iroce pojaté výchovy a vzdělávání má svou tradici. Pravděpodobně nejvíce v této souvislosti víme o metodologii a metodě aktivního sociálního programovaného učení.

Metoda je zaměřenana řeení konkrétních otázek ze ivota. Byla iroce rozvíjena a aplikována na nejrůznějích pracovitích zejména ve druhé polovině sedmdesátých let a v první třetině osmdesátých let minulého století. Na katedře psychologie v Brně byla pro řadu diplomantů jakýmsi východiskem ve snaze nepopudit tehdejí mocné (tj. dostudovat) a zabývat se něčím alespoň relativně smysluplným. V tehdy uívané podobě má vak blíe k psychologické aplikaci metody příběhu zmíněné v úvodu této příručky ne k psychologickému pojetí blízkému autorům této knihy.

V první fázi je uskutečněn předběný průzkum problémových situací na určitém pracoviti či ve skupině. Následuje jejich analýza. Dále výběr příkladů pro řeení charakteristických problémových situací. Z nich se vytvoří stručné popisy, řadí se do sérií a připravují se k nim návodné otázky. Ve vlastní realizační fázi je se skupinou řeitelů uskutečněn trénink řeení problémů, při něm se uskutečňuje aktivní sociální programované učení. Během tréninku experimentátoři registrují písemná i diskusní řeení problémových situací. Písemné návrhy jsou zaznamenány v protokolech, s nimi se pracuje v úvodu. V následující diskusi se registruje pořadí i počet vystoupení zvlá u kadého řeitele. Experimentátor podněcuje řeitele k co největí aktivitě. Zaznamenané výsledky se důkladně statisticky zpracují. Východiskem pro hodnocení efektivity jsou znakové významové jednotky originální návrhy na řeení kadého jednotlivého příběhu u jednotlivého řeitele.

Citujme instrukce z publikace Otázky sociálního učení (Sedlák 1984, str. 66). Nejdříve si pozorně pročtěte příklad. Potom prostudujte v protokolu návodné otázky k tomuto příkladu, které jsou přiloené a jsou uvedeny v protokolu řeitele. Zamyslete se nad nimi a buď heslovitě, nebo podrobněji písemně odpovězte na tyto otázky do uvedeného protokolu. Ne začnete psát odpovědi, vyplňte údaje pro hodinu a minutu, kdy jste začal(a) číst zadání, a nakonec hodinu a minutu, kdy jste ukončil(a) písemné řeení prvního příkladu. Pokud písemné řeení přeruíte a pak se k tému příkladu znovu vrátíte, vyznačte opět čas začátku a ukončení řeení tak, aby bylo mono zjistit celkový čas, který jste danému příkladu věnoval(a) při písemném řeení. Stejný postup zvolte i u ostatních příkladů. Do tohoto textu (do předlohy) nic nepite, vechny návrhy, poznámky, nápady, řeení, postřehy i časové údaje zaznamenejte do přiloeného protokolu. Po písemné přípravě řeení prvního pracovního problému bude následovat diskuse k tému příkladu. Stejný postup bude následovat u vech dalích příkladů. Vechno, co napíete nebo řeknete v diskusi, zůstane mezi námi a nebude poskytnuto vaim nadřízeným. Bude vyuito k výzkumné vědecké práci.

Příklad je vybrán z tée publikace z předloh pro řeení problémů učitelů-začátečníků v Z. (Sedlák 1984, str. 163)

Kdy jsem vstoupil(a) do třídy po velké přestávce, přistihl(a) jsem áky Luboe Liptáka

a Jana Witicha ve rvačce. Byli tak zaujati bojem, e mi dalo velkou práci je od sebe odtrh

Příběhy jako zdroje poznání / 15

+


nout. Celá třída jejich i mé počínání pečlivě sledovala a v očích áků bylo patrné napětí

z toho, co udělám, proto jsem...

Protokol má rubriku pro: a) řeení b) dalí moné varianty řeení c) doplňující otázky: 1. Jak se zachovali áci Lubo Lipták a Jan Witich, kdy si uvědomili, v jaké situaci jste je přistihl(a); 2. Jak se podle vaeho mínění měli zachovat, abyste s jejich jednáním souhlasil(a)?; 3. Mohla třída předpokládat, jak se zachováte?

Metodika aktivního sociálního programovaného učení je pro práci s ivými příběhy inspiračním zdrojem. Pro nae účely je vak příli náročná. Je primárně určena pro vědecký výzkum, předpokládá poměrně dost času (78 hodin pro jeden kurz).

V praxi lze vyuít i jiných forem ivého příběhu. Pro ilustraci citujeme jednu z mezilidských her. Autorem je Ivo Sedláček. Text uveřejnil v Mladé frontě na počátku osmdesátých let minulého století jako podnět k anketě čtenářů Poraďte mladým. Autor prezentuje poměrně rozsáhlý příběh a předkládá několik alternativ řeení. Na čtenářích je, aby vybrali tu alternativu, kterou by sami doporučili a svoji volbu zdůvodnili. Text zní:

Ná příběh se týká Jarmily, studentky posledního ročníku gymnázia (bude jí za půl roku 18)

a jejího partnera Tibora (19 let), studenta matematicko-fyzikální fakulty. Tibor je z jiních

Čech, studuje v Praze a bydlí tam na koleji. Jarmila bydlí u rodičů v jejich bytě 2+1 jetě se

svou 22letou starí sestrou, jejím manelem a dvouletou neteří. Jarmila chodí s Tiborem půl

roku, před dvěma měsíci začala být známost intimní. Nyní zjistila, e je v jiném stavu. Tato

skutečnost ji velmi zaskočila. Vzhledem k svému dobrému prospěchu chtěla pokračovat na

studiích na vysoké kole. Svěřila se s celou záleitostí Tiborovi. Ten jí slíbil, e pokud se

rozhodne dítě si nechat, je ochoten si ji vzít, ovem bydlet budou odděleně a Tibor nebude

mít monost Jarmile s výchovou dítěte příli pomáhat. Jarmila měla pocit, e to ve říká spí

e z povinnosti ne z opravdového zájmu o ni.

Jarmila nyní zvauje následující alternativy:

a) poádá o miniinterrupci a s Tiborem bude dál chodit, dokud se nevytvoří příznivějí

podmínky pro manelství;

b) rovně podstoupí miniinterrupci, s Tiborem se vak rozejde, protoe má pocit, e ji v roz

hodující chvíli dostatečně nepodpořil;

c) dítě si nechá, přeruí studium a Tibora si vezme, i kdy nebudou moci ít ve společné

domácnosti;

d) dítě porodí a ponechá si je jako svobodná matka. Tibora si nevezme a rozejde se s ním;

e) dítě porodí a ihned po porodu dá souhlas s osvojením...

Kterou alternativu byste Jarmile doporučili vy?

Variantu příběhotázka zpracovali ve své sestavě pro práci s nezletilými snoubenci v manelské poradně i J. Králík a V. Koutná. (interní text MPP Hodonín); pro ilustraci uvedeme jeden z esti příběhů:

Jana a Petr jsou spolu skoro dva roky, mají roční dceru Markétu. Často se hádají. Petr má

dojem, e Jana Petrovi zase vytýká, e jeho výchovné postoje jdou z extrému do extrému. 16 / Partnerské a rodinné poradenství

Jednou jí naplácá na zadek a vzápětí jí dá, třeba Janě na truc, před večeří nějaký pamlsek.

Kladou si otázku: V hloubi due cítíme, e nejsme dobrými rodiči, e taková výchova můe

dítě pokazit. Ale jak to máme udělat, co je vlastně podstatné a správné pro vestranně har

monický vývoj dítěte?

O této otázce (respektive o odpovědích na ni) psychologové s nezletilými snou

benci diskutují.

Srovnatelnou metodiku jsme podrobně rozpracovali v příručceProgramované dis

kusní skupiny. Příručka pro vedení skupin, vyuití pro informaci klientů, podněty pro diagnostiku (Novák, Capponi, Kotek 1989, 1992). Autoři se zaměřili na následující aplikační oblasti: n práce se adateli o adopci nebo pěstounskou péči, n práce se snoubenci, n práce s lidmi bez partnerských vztahů, n práce s pěstouny dospívajících dětí, n práce na oddělení pro léčbu alkoholových závislostí (mui závislí na alkoholu

a podnětové situace pro diskusi s jejich manelkami).

Vzhledem k tomu, e uvedené soubory podnětových situací jsou součástí cíleného

poradenského procesu, je materiál doplněn i informačním minimem pro kadou navrhovanou situaci.

1.3 METODIKA TVORBY PŘÍBĚHŮ

Příběhy musí vycházet z ivotní praxe. Vytvořit je lze na základě několika

postupů: 1. Pouijeme-li výchozího textu, který se stane vodítkem pro vytvoření typického

ilustrujícího příběhu, tak můeme například postupně zpracovat trestní zákoník

a podle jeho paragrafů vytvořit ivé příběhy o kriminalitě. Můeme podobně

ilustrovat vyhláku 100 ivými příběhy ze ivota motoristů atd. Výhodou tohoto

postupu je, e se dríme objektivní kostry a na nic podstatného nezapome

neme. 2. Pokud jsme sami znalci dané problematiky, sedneme a píeme. Tímto způso

bem můe například manelský poradce s dlouholetou praxí v práci s nezletilými

či nedávno zletilými snoubenci vytvořit sadu příběhů na téma Adaptační obtíe

extrémně mladého manelství. Neprohloupí ovem, pokud si předem projde své

záznamy o klientele, dejme tomu za poslední rok, a učiní si poznámky. 3. Vytvoříme dotazník, kterým se ptáme na charakteristické problémy, s nimi se

setkávají lidé působící v dané oblasti. Ptát se můeme jak těch, kdo problémy sle

dují z profesionální povinnosti, tak těch, kdo v problémech ijí. První skupinou

jsou např. zaměstnanci ordinací pro alkohol a toxikomanie, druhou skupinou jsou

pacienti těchto ordinací. Výhodou je moná kombinace pohledu z obou stran.

Příběhy jako zdroje poznání / 17


Poptáme-li se, jak výe uvedeno, alkohologů i pacientů, zřejmě získáme kom

plexní pohled na problémy spojené se závislostí na alkoholu. Ten bude inspirací

pro tvorbu příběhů. Pozor vak na určité stylizace. Členové té které skupiny mo

hou nabízet pseudoproblémy. Z různých důvodů mohou vědomě nebo podvědomě

utajovat skutečně palčivé aspekty problematiky. Proto je vhodné, aby ten, kdo

příběhy sestavuje, byl i znalcem oblastí, kterých se příběhy týkají. 4. K získání podkladových materiálů pro příběhy lze vyuít techniku zvanou více

účelová hierarchizační metoda. Pracuje se skupinou účastníků, kteří něco

vědí o problému. Např. můe jít o rodiče na třídní schůzce. Po navození proble

matiky a vysvětlení (např. chceme znát nejčastějí problémové okruhy ve vzta

zích dospívajících dětí a rodičů) vyzveme účastníky, aby pojmenovali podle oka

mitého nápadu zdroje konfliktů mezi sebou a svými potomky, bez ohledu na to,

zda se překrývají s tím, co u bylo řečeno, nebo se doplňují. Chceme-li získat co

nejrozsáhlejí a pokud mono necenzurované nápady, je mono v úvodu vy

světlit i podstatu a význam brainstormingové metody.

Vedoucí hry a tvůrce příběhů vechny nápady zaznamená, nejlépe na tabuli tak,

aby na záznam vichni viděli. Po skončení této formy brainstormingu provedeme po konzultaci s účastníky rekonstrukci poloek, eliminujeme ty, které vystihují toté, případně je sloučíme a znovu formulujeme. Pokud chceme pro příběhy vybrat jen nejzávanějí situace, lze účastníky vyzvat, aby si na arch papíru opsali seznam poloek (z tabule) a seřadili je podle pořadí závanosti. Pak ve spolupráci s nimi provedeme součet individuálních pořadí a podle četnosti určíme skupinové pořadí poloky. (Chceme-li získat skutečně reprezentativní výsledky, nespokojíme se s podobným postupem jen u jedné skupiny, ale zvolíme větí vzorek.) Někdy není na kodu kombinovat skupiny, např. téma problémy dětí kontra rodiče probrat podobným způsobem jak s rodiči, tak s jejich dětmi. Získané ebříčky problémových situací nám budou inspirací a vodítkem pro vytvoření příběhů.

Optimální je, pokud počet účastníků nepřesahuje 1215 lidí. (Obvykle je vhodné,

kdy jde o mue i eny, nebo kadé pohlaví můe přinést specifický pohled na problémy). Přítomní sedí v kruhu. Pokud se neznají nebo pokud je nezná vedoucí skupiny, připraví si předem lístky s křestními jmény. Ty jsou umístěny tak, aby na ně kadý viděl. Ve skupinách dospělých oslovujeme křestním jménem a vykáme. Mláde si tyká. Vedoucí skupiny můe vykat.

Je-li přítomno více osob, je mono zvolit postup dvou kruhů. Mení je tvořen

účastníky diskuse. Ten obklopuje větí kruh posluchačů a diváků. Ti do diskuse nemají zasahovat, jen sledovat. Výjimečně podle vývoje situace se jejich vedoucí můe skupiny na něco zeptat.

V nouzových podmínkách je mono improvizovat. Skupinovou diskusi lze vést i při

jiném rozesazení, např. při sezení v řadě za sebou. Ztrácí se tím vak specifikace metody i míra získané informace a diskusní skupina se spíe blíí diskusi na přednáce.

Běnou diskusní skupinu můe vést vedoucí, samozřejmě za předpokladu, e me

todu ovládá. Pokud skupiny vede dvojice, je to obvykle výhoda. Není nutné, aby oba vedoucí ve vem spolu souhlasili. Mohou mít i poněkud odliné názory. Musí se ale vzájemně tolerovat a doplňovat. Skupina se nesmí stát koridou, ve které si budou účastníci nebo dokonce vedoucí odreagovávat minulé křivdy a vzájemně se deptat. 18 / Partnerské a rodinné poradenství Přes poněkud odliný pohled, který sám o sobě můe být obohacením, by měli směřovat k stejnému. Není např. moné, aby jeden doporučoval adopci dítěti utajit a druhý radil sdělit.

1.4 HODNOCENÍ A ZÁZNAM PŘI PRÁCI S IVÝMI

PŘÍBĚHY

V běné spíe výchovné praxi není nezbytné výroky nad příběhem zazname

návat. Není samozřejmě na kodu, pokud diskusi zachytíme na magnetofon nebo video, ovem za předpokladu, e záznam dokáeme uskutečnit nenápadně a na kvalitním přístroji.

Nervózní lektor pobíhající od jednoho diskutujícího ke druhému s mikrofonem a tím diskusi blokující, by měl být jen zlým snem, ne realitou. Magnetofonový záznam lze vyuít i při diskusi, kdy se podle potřeby k jednou řečenému vrátíme, ukazujeme na rozdíly mezi komunikací a metakomunikací. Poukazujeme na nuance v tónu hlasu atd.

Pokud bychom z diskuse chtěli činit dalí závěry, je mono pouít (po úpravě) některých kategorií pro skupinové řeení problémů popsaných v souvislosti se sociálním učením. Například J. Janouek popisuje est kategorií: 1. výzva k partnerovi, 2. konkretizace, 3. výzva k partnerovi, 4. souhlas s partnerem, 5. nesouhlas s partnerem, 6. shrnutí společného názoru.

Dále mohou existovat např. kategorie: negativní řeení, neřeící návrhy, řeení nekonstruktivní nebo komentující, řeení pomocí úvah a podmínek, řeení moné, popisné, kritizující, neadekvátní, intuitivní, analytické, podmíněné, konkrétní, doporučující, alternativní, analogické, hodnotící, racionální, adekvátní, kooperující, autoritativní, konstruktivní, řeení předáním nadřízenému, konstruktivně spekulativní řeení, omezené řeení, komplexní konstruktivní řeení, částečně konstruktivní řeení, zcela originální, nezvyklé atd.

V poradenské praxi lze vyuít posuzovacích kategorií k hodnocení nezávislým pozorovatelem, které vypracovala Věra Capponi. Zaznamenává se: 1. Aktivní komunikace aktivně se zapojuje, vyjadřuje vlastní mínění. 2. Pasivní komunikace je staený, na vyzvání produkuje. 3. Emočně pozitivní je klidný. 4. Emočně problémové projevy. 5. Postojová rigidita neposlouchá informace. 6. Schopnost učení a změny názoru. 7. Obsahově adekvátní strategie řeení.

Příběhy jako zdroje poznání / 19




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist