Kniha: Panoptikum české – Irena Obermannová

„Co se vl astn ě stal o?“

„M íve n.“

Mlč ky se namědí vá .Sna ží seměpovz bu dit ,jenž edr kotám .

Už půl rok u mlu vím uktá pzop . Js em zk am enělý strach. Boj ím se vše ho a vše ch . Bojí m se opusti t sv ůj byt, svo u celu, svou ko bku i chrá m, pa st i rá j, kol ébku mo u i brl oh mů j. .. Boj ím se, že zas bud e někd o chtít, abyc h to cel é vypr ávěl a, zas a uv onz , že se mě bu dou ptá t, ja k to byl o, co to byl o, zas a uv onz, jako na kolotoči , jako na po pravi šti , jak v sou dný den, uvo nz, uvonz, doku d se řet ěz y neu rvou , sek yra nez lo mí.

Jenž e já nic nev ím. Prot ože se mát om a neml uvím . Pro - to že mha, ha, ha.

St ěná m to nevadí. Stěny mě obr ůst aj í jako cha pa dla. Radš i

bych li án y, jen že chapadla.Mínzálb . Mátokrd.

Ter ape utka se dív á, jako byc ho m mě ly všec he n čas.

„P ak už jsem se je n tř ásla. .. víte ... po té .. . it rms ,“ bleko tám.

„Jak dlo uho js te se tř ásla?“

„Ne vím .“

„A co bylo pře dtím?“

„P ře dtím js em br ečela.“

„Jak dlo uho ?“

„Vš ec hen čas .“

Dí vá se na mě je št ě pěk ně ji , dává mi najevo , že je se mn ou , že jsme tady, že tu nikdo jiný ne ní.

„Č álp přešel v třas a sa řt v pa dán í. Pa da la jsem poř ád

a odevš ad.“

„P řejde to. Po tře buje te je n tro chu sí ly.“

„V y víte, co se stal o?“ tážu se úpě nli vě .

„Se bral i vám ps aní. Vaše psan í. Psan í vaší kr ví a na vaši

kos tní dřeň. Psa ní, co vše chny roz zuří. Nep říče tný, šp ina vý psan í.“

Zase se roztř es u, jak je jej í diagnóza př esn á.

„C o se mn ou bu de?“

5

Panoptikum_text:Layout 1 1.10.2012 13:07 Page 5

„Začnu vaše ps aní lé čit. Vás ne. Vy jste pře sně toli k bl ázen , kol ik potř ebuj ete pro svo ji pro fe si. Musí te přestatml uvit po - zpátku. Mus íte své ps aní získatzpě t. Chce te ho?“

S hrůz ou se na ni mávído p.



Sto jím pře d domema vyhl íží m ho. Cel á moj e ulic e ho vyhlíží se mn ou , li dé za okny správn ě tuší , že se as i těžko budu chou - lit v únoru ve sv etr u a v žabkách je n tak. Mrznutady, abych ho as po ň tro ch u zakryla.Ab y byl vi dě t míň. I když ne má m poci t, že mu vadí , jak je tu oč umov án . Spíš bych řekla,že se tí m baví, pr ezide ntů už vi dě l do st, rád by ještě stihnul nějaké mé sou se dy .

Sti hn ul? To slov o nad námi vi sí jak Damoklův me č. Jak pruži na v budíku. Al ar m z vě čn os ti.

Při jí žděj í př es ně . Vys toupí.Usm ěj e se pom al u a z hl ou bi. Sko ro byc h řekla pátr avě . Zadumaně. Šerifo vé se usmívaj í s ním. Ti zas šir oce, zubat ě, chl apsk y. Ot vírají kufr vozu,po- da jí mu kyt ici a lahev bohemia sek tu , co už vím, že není šam - paňsk é. Nejv ětš í Čech mi podá kytic i, do mnív ám se, že mu ji mám ch víl i podrž et, že ji něk om uve ze. Zdra víme se tichounce, ab y neb ylo poz na t, že se hn ed za dv eřmi políbíme.

Je to po znat .Ta k radši jdem.S květ in ou. Zd á se, že je moje .

Pol íbí me se.

„Aho j, “ řekn e zn ovu a je ště tiše ji.

Pak žádnásl ova. Nepotřebuj eme je . Ne u mě doma. Nej - vět ší Če ch na mé poho vce... Tak hle se mi pořádzjevuje.Tak hle se mi bude zj ev ov at už nav ždy cky , je to výjev jako obláček, hr avý a ro zmazanýa ne uvě řitel ný jako mha, ha, ha.

Tiš e se na něj dívám. On na mě .

„Nemohl js em spát. Bál jse m se, že to s te bou je všec hno nad mé síl y.“ 6

Panoptikum_text:Layout 1 1.10.2012 13:07 Page 6

To se mnou ...

„Kd yby bylo , tak ne vadí. Mn ě urči tě ne,“ ujišť uju ho.

Jen se mě do tkne .

„T ěšil jsem se k tobě .“

Nee xistu jí slov a pro to, abychmu řekl a, že an i já jsem nespal a. Že to s ním je nad mé síl y.

„Vza l jsem si ho dně práš ků na spa ní, aby ch měl energii. Js em z nic h je ště ce lý zpito mě lý.“

Zn ovu se mě dotkne, jako by se potře boval uji stit, že exis - tuj u.

Tr amtará.

Není to popis , aby byl o ja sn o, není a nebu de . Je to cud nost. Ně mot a. Po pě ve k na ko le no u. Úc ta. Tak y be zr ad nost ze sl ov , nec huť po piso vat, co se vymykápo pi sům .

Takž e Tr amtar á, hovada.

Prot o ho tol ik znám.Prot o o ně m ví m vš echn o, i to, co jsm e si neř ekl i. Js em s ním je dno tělo je dna duše . Teda by la jse m. Ne vím, jes tl i je ště budu.Vysv ětli li mi, že se to ne hod í. Já za to můžu ?

Žen a, muž a závr ať . Otvír ám oč i. A ejhl e, NejvětšíČec h nade mn ou , Pán bů h po de mno u. Dokážesi to vů bec něk do př eds tavit? Já už zase ne . Poř ád se mi to vrací .

„T ou kytkoujsi mi udě lal ve likánskou rad ost. Nik dys mi žád no u kytkuneko upil.

„Já jse m ji neko upil. Dos tal js em ji.“



„Byl vl as tn ě v něč em troc hu autis ta.“

„V čem pře sn ě?“

„V e vztahuk žen ám, řekl a bych. Půs ob il vždy cky do jmem, že je pek eln ě sou st ředěnýna jednujedino u věc. Aby ji nes plet l. Nikdy ji nesp let l. Ta khl e něj ak js em to vním al a i s tou kyt -

7

Panoptikum_text:Layout 1 1.10.2012 13:07 Page 7

kou. Byl so us tř eděn ý na to, že neví, kam s ní. Na každýhoji - nýh o byc h se zl obil a, kdybymi př ine sl ky tku , kteroudostal. Na něj ne.“



Schází me se v naš í obl íben é re staur aci, co se nám vlastn ě an i mo c nel íbí , ale naš e vynal ézav ost stran hospodnebyla nijak origináln í. Místo vět šinou urč il on, vládn ul mi a já ho po - slo uch al a.

Jak o před každýmsetkán ím s ním jse m od rán a vy ne rvo - van á, nemů žu nic děl at a vše chny své ochromen é síly musím soustř ed it na to, abyc h př iš la včas , ale ne br zy, prostěs tak ovým tí m ko ketn ím zpo ždě ním, co je mi zouf ale nevlastní.

Ja ko vždy jed u tra mv aj í, což ho nep ře stáv á př ek vap ov at. Je zdím ráda tram va jí . A ješ tě ra dš i cho dím pěšky.Když vy - ch ázím z do mu, zazv oní mi te lefo n.

„V kol ik jsme se měl i sejít?“ ptá se .

„Ve čtyř i,“ způs obn ě odpovídám.

„Aha. Já jsem tu už od tř í.“

„Promiň ,“ říkám.

„Ale ty za to př ec e nemů že š,“ smě je se.

Vc házím.Blížím se k ně mu , dívá se , usm ívá se , jsme tře skutě či tel ní, kol em nás tř ískaj ele ktro šo ky. Nik dy jsem ne za - žil a tak ov é blíž en í.

Pol évk a a vín o, ale jen maličko, k tomu pár našic h zadr há - vaj íc ích sl ov.

Jede me ke mn ě. Neda ří se mu sta vba mlýn a, všec hn o se mu bo rtí, vyprávími. Je znič en ý, smu tný, zraněný. Děsí mě. Chc i ml ýn vidět,al e po cho pím, že se mi ho ostýcháukázat.

Vy pr áví , ja k mu byl o řeč eno, že je ným an d. St ydí se. Pokuku je po mně , vypadáto , že si snad myslí,že mu to po - tvrdí m. 8

Panoptikum_text:Layout 1 1.10.2012 13:07 Page 8

„Js i napros to úžas ne j,“ vyhrknu.

„M ys líš?“ hl edí na mě s naděj í.

„V ím.“

Do tkn e se mě, jako by se po tře bovatuji sti t, že nejse m př elud.

„C hc i ti říc t, že js me byl i vyzrazeni ,“ prone se kli dn ě.

Vyděš en ě na něj zírám.Bože , Pře bože .

Mohu pro něj udě lat je n jedn o. Dě lám to.



„Te hd y js em ho vidě la napo sle dy .Ted y z té blí zkosti , co ře kl i, že je ándo hve n.“

„On i. Řekl i. Mlýn. Vš ichni dávn o věd í, že my sl íte fi lm .“

„N emusím nazý vat vě ci pr avý mi jmé ny . Pr avý mu sí bý t př íbě h. Pří bě h musí mí t pra vdu. Tak jsem si to mysl ela, teď už mív en .“

„A v téhl e kn iz e?“

„V jaké?“

„V téhl e.“

„Ne vím , je stl i ji napíš u.“

„Al e víte .“

„Bude to pá trán í. VTa jn é kni zejsem si nic nev ym ys lela . In a ov ols . Ale neby lo mojí pov in nos tí to takíř. Nejdřív js em tvrdi la, že jsem si ji cel ou vym ys lel a. Lha la js em, má m na to lite rárn í prá vo . Jenž e deb il ní čes ká méd ia mi tu lež oso lil a. As i chy bě li ve ško le , když se pro bír al romá n. Nej de o to , kdo je Nejv ět ší Čech , kdo js em já. Cht ěla jsem , ab y mi ro zuměl i i li dé na Ma rsu. A že se to oprav du stal o? To mé knížc e jen při dáv á na krá se. Na důraz u. Nen í nutn é to vyřvá va t. Čte - náři to poch opi li . Mnoho li dí mi na psa lo , že za žili něc o po - do bn ého, psa ly mi žen y, že ta ké on y ma jí svéhoNejvětšího Čec ha.

9

Panoptikum_text:Layout 1 1.10.2012 13:07 Page 9

„Nec hc ete mu v téhl e kniz e říkat pr avýmjmén em ?“

„Ne . Je to můj Nej větší Čec h. Už mu tak řík ají vš ic hn i. Dík y mn ě, zml ác en é. Už mu tak budo u řík at navždycky.“



Odjí ždíms Len kou , jejím Ná mořn íkem,s Mí rou a s je ho ženo u ly žo va t do Ra kous ka . Na pok oji spím se Sylv ií, milou bl on dýnkou . V penzi onu maj í wel ness , ro chnímese, jíme, se Syl vo u spol u zaost áv ám e za os tat ní mi , obě chodímepo zdě a jedi né jsm e nep řiv ez ly fla šk u ví na . Tak že se nám smějou. Sylv ie má dom a manžela, často jí vo lá. Já nemá m nikoho, al e ještě si to moc neuv ědom uj u, to při jde po zději.Stýská se mi po Nejv ětš ím Če chovi.Jeho te lef onní číslo nemám dl ou ho a ne vím, jestl i mu smí m vol at. Celý den chumel í a fi čí , jed u na vl eku , blí ží m se k vrc ho lům a najednouza - to uží m ho sly šet .

Stoj ím pro kř ehl á naho ře na svah u a vich r mě kaž dou ch víli sm et e. Vyt áčí m čí slo. Vez me to a na dše ně mě zdraví. Vesele kři čí . Je de do te le vize po dívat se na upoutávky k fil mu. An o, k fil mu, žádn ém u ml ýn u. Rád mě slyš í! Tak na horác h!

Js em si sko ro jis tá, že v živ otě ne stál na ly ží ch, al e neptám se. Ptám se na zdraví.Nic mo c, ale tě ší se , až bud e film hotov. Pár li dí už ho vi dě lo , ale nik do prý mu ni c neřekne,posmutní.

Už se nep tám , jes tl i mi ho nec hc e ta ké pu stit . My sl ím, že by to pro něj by la st res ová zá le ži tos t. Pr o mě os tat ně ta ké. To li k si př eju, ab y se mu pov ed l, ab y se do tkl hvězdja ko už to li krát.

Přip ad á mi tak nějak ve se lý až mo c. Ta kže má m o něj oba vy. Nezastírá mi ně co ? Rad ši je du dolů,vichr mnou smýk á, v chu mel en ici nevidím,vyd ává m se mu napospas, nevní mám.

Proč by nem ohl být až moc ve se lý? Vše chno je v poř ád ku . 10

Panoptikum_text:Layout 1 1.10.2012 13:07 Page 10

Fil m bude nádherný a Nej vě tší Čechza něj dostan e sp ousty cen. A on po cená ch tou ží . Potř ebu je hrát a vyhrá t a dá vá si je n ty nej vyš ší mety.Vž dyc ky jich do sáh ne .

Mladý snowbor ďák přede mnouvy se kne ostrouotoč ku a ho dí na mě závě j. Hod í na mě ti ch o. Věz ím v něm, ti ch o zeb e a já popr vé nahlé dnu, jak le dově sama mohu být.



„Mus ela js te př ece poč ítat s tím , co se stane, kdyžTa jn ou knih u vy dáte. “

„Al es um?“

„M ěla jste s tím po čítat.“

„M ísalhu os en . Spis ovate l nen í po litik ani advo ká t. Píš e bez ohl ed u na oko ln os ti.“

„C hc ete říct be zohl edn ě?“

„D o jisté míry an o. Tu mír u urču je on sám.“

„T ře ba jste ji př ekro čila.“

„T o je moj e noč ní ar ům.“



Nevolá, nevo lám. Jednouto tak zů stane .Vím to , al e věd ět ne - chc i. Cht ěla by ch jen, aby kol em něj byl o vš ech no hez ké. Uro vn an é, jak to má rád. Já mu tam moc trče la.

„Ne jvě tší Čec h je v ne mo cnic i,“ usly ší m z rádi a, z te le vize, čtu na vš ec h in tern etových str ánkách.

Vol ám Jero ným ovi, je ho as iste ntovi .

„N ic mi ne zataj uj !“

„Je to vážn ý. Jako vždycky.“

„M ůžu s ním mlu vit?“

„Ne mů že mlu vit.“

„M ůžu ho poz dravo vat?“

11

Panoptikum_text:Layout 1 1.10.2012 13:07 Page 11

„Po kusí m se.“

Vzte kám se. Chtěl a bych mu říct, jak moc na ně j mysl ím .



„Užákoden ot.“

„Proč ne?“

„Mus ela byc h ps át tak, jako kdybyto nem ěl nik do tsí č.“

„Co byste naps al a?“

„Že byl sám víc a straš livě ji než v závě ji . Myslím, že dal sli b, že už mě nebu de nikdy ko ntaktovat. On sl iby dod ržuje. Tedy vě tš in ou. Nec htěl a jse m mu dě lat žádn é problémy. Nejradši bych běž el a do nemocnic e a se děl a u dv eř í jeho pok oje spol u s oc hr ank ou. Vědě la js em , že nes mí m. Ve n pronikaly nep ěkné zprávy. Byl ýn atse rt za náš vztah.Boj ím se to psát.“

„Po máh á vám to . Vždyckyjste ps ala.“

„Nevzpom ínám si, jak se to dě lá.“

„Po př ed u.“

„Zas to potř ísn ěj ho vny .“

„Kdo?“

„Neumím to vys lovit.“

„My sl íte bul vár?“

„Bul vár je vše chn o.“

„Piš te, jako by neexis to vali.“

KomentářZrůdičeK: Negramotnáspisovatelkasi na něj během

jeho pobytuv nemocnici ani nevzpomněla,nemělatotiž čas, důvěrný

zdrojz jejího okolínám sdělil,že domasází miliónys mrkví a na hlavě

má oranžovourádiovku,no vždyťto povídám,je to nebezpečná,

vypočítaváženská.

„Ne můž u na ps at, že vš ech no, z čeh o mě pak obviňovali,se stalo dávno př edtím,než Ta jnáknih avy šla.“ 12

Panoptikum_text:Layout 1 1.10.2012 13:07 Page 12