načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Panenky z ráje - Barbara Woodová

Panenky z ráje
-11%
sleva

Kniha: Panenky z ráje
Autor:

Srdceryvný příběh egyptských dívek žijících v muslimské rodině, kde být ženou znamená mlčet, bez nároku na vlastní názor či přání dodržovat zaběhnuté zvyky a plnit vůli ... (celý popis)
Titul je skladem 2ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  329 Kč 293
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 95.9%hodnoceni - 95.9%hodnoceni - 95.9%hodnoceni - 95.9%hodnoceni - 95.9% 94%   celkové hodnocení
14 hodnocení + 2 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Médium / forma: Tištěná kniha
Počet stran: 407
Rozměr: 205mm x 135mm x 24mm
Vydání: Vydání druhé
Spolupracovali: z anglického originálu Virgins of paradise ... přeložila Petruše Klůfová-Štechová
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
Vazba: pevná
Hodnocení: 7. nejlépe hodnocená kniha
EAN: 9788075436894
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Srdceryvný příběh egyptských dívek žijících v muslimské rodině, kde být ženou znamená mlčet, bez nároku na vlastní názor či přání dodržovat zaběhnuté zvyky a plnit vůli mužů. Jasmína se do takové rodiny narodila, a protože je její matka Angličanka, ví také, co znamená svoboda a právo rozhodovat o vlastním životě. Samostatné chování je ale nepřípustné a Jasmína tvrdě pocítí, jaké to je, když se nelítostným tradicím vzepře.

Kniha je zařazena v kategoriích
Barbara Woodová - další tituly autora:
Dokonalá harmonie Dokonalá harmonie
Plamen duše Plamen duše
Duhový had Duhový had
Věštkyně Věštkyně
Vzdálená řeka Vzdálená řeka
Doktorka Samantha Doktorka Samantha
 
Ke knize "Panenky z ráje" doporučujeme také:
Nejlepší víkend Nejlepší víkend
Modlitba za Owena Meanyho Modlitba za Owena Meanyho
 
Recenze a komentáře k titulu



monika 2012-07-21 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Vynikající kniha, strhující příběh o jedné muslimské rodině. Všem vřele doporučuji.
reagovat
 
Petra Ševčíková 2011-02-09 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Moc pěkně napsaná kniha, stojí za to si ji koupit, čte se sama. Doporučuji i další autorčinu knihu - Pod africkým sluncem.
reagovat
 
Vynikající kniha ramondia 2009-05-11
Vynikající kniha, doporučuju všem. Při čtení knihy jsem si živě představovala, jak by asi vypadala filmová podoba, doufám, že se toho některý schopný režisér ujme.
reagovat
 
Super čtení Rozárka 2008-08-17
opravdu bezvadná knížka, četla jsem to více jak před deseti lety a opravdu jedna z nejpoutavějších knih co jsem kdy četla. Vřele doporučuji.
reagovat
> Re: Super čtení klabenka 2008-08-25 17:20:13
  pokud jste nečetla další její román,,pod africkým sluncem











































Zkuste si přečíst její další román"pod africkým sluncem" a nebudete litovat.Daleko více mne upoutál v porovnáním románu"panenky z ráje".A to je co říct!




reagovat
   
 
vřele doporučuji klabenka 2008-03-17
Nádherná kniha, čte se sama, měla jsem co dělat, abych se od ní "odlepila".Šlo to velmi těžce.Po dlouhé době jsem narazila na bezva knihu.Posuďte sami, ale určitě nezklame.
reagovat
> Re: vřele doporučuji Martina 2010-03-17 19:05:08
  Je to opravdu překrásná kniha,četla jsem ji už 6x a rozhodně si ji ještě přečtu,taky jsem si kolikrát představovala její filmovou podobu,ale kniha opravdu stojí za přečtení,též vřele doporučuji všem.
reagovat
   
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky



T

řináctiletá Sahra dojila buvolici, opírala se přitom o mohutné teplé tělo

a bořila tvář do drsné srsti. Aspoň na okamžik tak mohla zapomenout

na bolest a modřiny od otcova bití, na své trápení a příšerné manželství, do něhož ji nutí.

Zítra se má provdat za šejka Hamida.

V hrdle jí uvízl tlumený vzlyk. „Milá buvolice,“ zašeptala přidušeně, „co si mám počít?“

Od doby, kdy Sahra pomáhala cizinci vytáhnout auto z pole, se s Abduem viděla jen jedinkrát. Když mu s pláčem pověděla o svém zasnoubení s Hamidem, zůstal nejdřív v šoku a pak se rozběsnil. „My dva jsme přece příbuzní! Měli bychom se vzít!“

„Budeš pracovat v Hamidově obchodě,“ brebentila matka vzrušeně. „Budeš mluvit se zákazníky, dávat jim zboží, brát od nich peníze a vracet drobné. Budeš velice důležitá, Sahro.“ Ale z matčiných očí vyčetla Sahra utajený žal a pochopila, že se dceru snaží nalákat na to jediné dobro, co v její budoucnosti viděla. Vedení obchodu byla prestižní záležitost a Sahře by se to líbilo, ale všichni moc dobře věděli, že Hamid nemá jedinou služebnou a po celodenní práci v obchodě bude muset Sahra vařit a prát a pečovat o dům, zatímco Hamid bude od rána do večera dřepět v kavárně a hrát kostky.

Věděla také, proč otec na její svatbu tolik pospíchá. Sestřinou svatbou se zadlužil a tohle mělo být nejsnazší řešení.

Vyšla z malé stáje a rozhlédla se po zelených polích zahalených do ranního oparu. Za obzorem se začínalo rodit slunce a vesnice se probouzela k životu, chladný vzduch plnila vůně kouře a pečených placek a fazolí. Z mešity se ozýval táhlý muezinův hlas: „Modlitba je lepší než spánek.“

Sahra toužebně vyhlížela Abdua. Kam zmizel? Proč se jí už tak dlouho vyhýbá? Konečně zahlédla širokoramennou postavu mířící po břehu kanálu přímo k ní. Abdu! Náhle si všimla, že má na sobě svou nejlepší galabeju a nese raneček. Vylekala se. Panenky z ráje



Pa n e n k y z r á j e

Dlouhou dobu na ni upíral své oči zelené jako voda Nilu a pak jí oznámil: „Odcházím, Sahro. Rozhodl jsem se přidat k Bratrstvu. Tebe mít nemůžu a o žádnou jinou ženu nestojím. Zasvětím život boji za návrat své země k Bohu a islámu. Provdej se za šejka Hamida, Sahro, je starý, brzy umře a ty po něm všechno zdědíš a všichni si tě budou vážit.“

Brada se jí roztřásla: „Kam půjdeš?“

„Do Káhiry. Vím tam o muži, který mi pomůže. Musím jít pěšky, ale jídlo si nesu.“

„Vezmi si tu šálu,“ nabídla Sahra přiškrceně. Schovávala ji ze strachu, aby ji otec neprodal. „Dostaneš za ni dost peněz.“

Ale Abdu odmítl: „Radši si ji nech sama, Sahro. Vdávej se v ní.“

Rozplakala se a Abdu si ji přivinul do náruče. Horký dotek těla toho druhého je oba šokoval. „Ach Sahro!“ zašeptal uchváceně.

„Neopouštěj mě, Abdu! Bez tebe umřu!“

Cítil, jak se celá chvěje. „Mysli na naši lásku, Sahro, a buď dobrou manželkou. Bude to ke cti nám oběma.“ Rázně ji pustil a zamířil k severu. Sotva však ušel pár kroků, vykřikla Sahra: „Má duše jde s tebou, Abdu! Máš moji duši, můj dech, mé slzy! Na šejka Hamida nezbyde než prázdné tělo!“

Abdu se obrátil, rozběhl se zpátky a Sahra mu vletěla do náruče. Zajíkl se radostí, když se mu náhle po ramenou rozsypaly dívčiny uvolněné vlasy. A tu chlapce zahltila tak silná touha, jako by celý život žil pouze pro tento okamžik, jako by byl stvořen výhradně k tomu, aby laskal Sahru. Lačně hledal její ústa a prsty jí zabořil do hustých vlasů. A když přitiskl tvář k její šíji, ucítil vůni Egypta – životodárného Nilu a Sahřina mladičkého panenství.

Svezli se k vlhké zemi, do koberce bujné zelené trávy, a mlha je ovíjela něžnými závoji. Abdu padl tělem na Sahru, a když jí vyhrnul sukně a položil dlaň na její pevné horké tělo, toužil vykřiknout: „Alláh! Sahra je má žena, moje duše!“

P

ři západu slunce sešla Sahra s matkou k Nilu, aby se připojily k ostatním

ženám, jež tam nabíraly vodu, praly mýdlem šatstvo a omývaly se. Při

tom vesele klábosily, zatímco děti si s výskáním hrály na břehu a rozpustile po sobě cákaly.



Pa n e n k y z r á j e

„Tak zítra je ten velký den, Um Hussein!“ křikla jedna ze sousedek na Sahřinu matku. „Další svatba! Už týden nejíme, abychom si to užily!“

Sahřiny kamarádky, které stejně jako ona taktak překročily práh děsivého světa ženství, začaly vtipkovat o zítřejší svatební noci. „Šejk Hamid je nenasytný,“ papouškovala jedna z nich poznámky dospělých. „Budeš mít dost práce ve dne i v noci.“

Ženy se smály a nabíraly vodu do džbánů. „Radši ho drž o hladu, Sahro, aby nebyl moc bujný!“

„Prozradím vám, děvčata, jak jsem odnaučila svého manžela vysedávat v kavárně i po nocích,“ chlubila se jedna z žen. „Vracíval se vždycky až po půlnoci a mě to dopalovalo, takže jsem při každém jeho pozdním návratu zavolala: To jsi ty, Ahmede?“

„A to ho vyléčilo?“ divily se ostatní.

„Jak by ne! Můj manžel se jmenuje Gamal!“

Rozesmáté ženy zamířily v houfu zpátky do vesnice a děti skotačily kolem nich. Nakonec u vody zůstala jenom Sahra s matkou, která se na dceru zkoumavě zahleděla: „Proč jsi tak zamlklá, dcero mého srdce, co tě trápí?“

„Nechci se vdát za šejka Hamida, matko.“

„To je mi ale pěkná hloupost! Manžela si žádné děvče nevybírá samo. Tvého otce jsem poprvé uviděla až o svatebním dni. Bála jsem se ho, ale nakonec jsem si zvykla. Ty šejka aspoň znáš.“

„Nemiluju ho!“

„Láska! Takový nesmysl! V manželství je nejdůležitější poslušnost a úcta, co s láskou?“

„Proč se nemůžu vdát za Abdua?“

„Protože je chudý stejně jako my a šejk Hamid je nejbohatší z celé vesnice. Dostaneš boty, Sahro! A možná i zlatý náramek. Svatbu platí on, nezapomeň! Bude k nám štědrý, až se staneš jeho ženou. Mysli na blaho rodiny víc než na sebe.“

Sahra postavila džbán a zoufale se rozplakala. „Stala se strašná věc, maminko!“

Matka zkameněla. Pak uchopila dceru za ramena. „Co se stalo?“

Ale věděla to předem. Přihodilo se přesně to, čeho se obávala už od chvíle, kdy dcera dostala měsíční krvácení. Neušlo jí, jak po sobě Sahra a Abdu pokukují. V noci se budila strachem, že svou nejmladší dceru nedokáže ochránit tak dlouho, aby ji bezpečně provdala. A teď se ta noční můra vyplnila.



Pa n e n k y z r á j e

„To Abdu?“ zeptala se tiše. „Ležela jsi s ním? Už nejsi panna?“

Sahra přikývla a matka se zavřenýma očima zašeptala: „Inšalláh, Bůh to chtěl.“ Přivinula si dceru do náruče a dodala: „Bůh řídí všechny naše kroky. Neopustí tě, děvenko.“

Něžně otřela Sahře uslzené tváře. „Ale tady dál zůstat nemůžeš, dceruško mého srdce. Musíš okamžitě odejít. Jakmile by tvůj otec a strýcové zjistili, cos provedla, zabili by tě. Zkouška panenství by přinesla hanbu celé naší rodině. Musíš se zachránit, Sahro. Bůh je milosrdný, nenechá tě zahynout.“

Děvče mlčky polklo slzy a tázavě pohlédlo na milovanou matku.

„Počkej tady,“ pokračovala matka. „Domů se se mnou nevracej. Až otec povečeří, zase přijdu. Mám náramek a prsten, svatební dary od tvého otce, a závoj po tetě Alje. Můžeš ty věci prodat, Sahro. Přinesu ti také jídlo a svůj pléd. Ať tě nikdo nevidí a nikomu neříkej, kam jdeš. Vrátit se zpátky do vesnice nesmíš, Sahro.“

Sahra si připomněla, že může prodat ještě bílou šálu, kterou měla omotanou kolem těla. Zadívala se na řeku. Pár mil odtud je most, který vede do města. Tudy odešel Abdu. Půjde stejnou cestou jako on. S

ahra se zrovna vydala žebrat u bohatých turistů před elegantním hote

lem Continental Savoy, když jí začaly porodní bolesti. Říkala si, že ještě

nic nevyžebrala a madam Nadžiba se na ni bude hněvat, když se ohlásila první bolest – řezavá obruč jí stáhla břicho. Nejdřív ji napadlo, že to budou křeče po té placce, kterou si koupila na ulici, když se jí hlady udělalo mdlo – madam Nadžiba by se zbláznila vzteky – ale od té chvíle uběhlo už několik hodin.

Když přišla druhá vlna bolesti, ještě silnější než ta první, a vystřelila jí do nohou, zděšeně si uvědomila, že se hlásí dítě. Ale vždyť je to příliš brzy!

„Kdy jsi počala?“ zeptala se madam Nadžiba, když se Sahra připojila k tlupě žebráků. Protože ztratila pojem o čase, vybavila si pouze tolik, že bavlníková pole žlutě kvetla a bylo zrovna po sklizni kukuřice. Madam Nadžiba chvíli počítala na špinavých prstech a řekla: „Narodí se na konci února, možná začátkem března. Nemysli si, že jako těhotné ti lidi budou dávat víc, myslí si, žes použila ten starý trik s polštářem, ale až budeš nosit



Pa n e n k y z r á j e

dítě v náruči, to už bude jiná, zvlášť když ho bude chovat taková vyzáblina, jako jseš ty.“

Sahra byla vděčná, že má aspoň občas něco do úst, střechu nad hlavou, rohož na přespání a společnost lidí, kteří na tom byli stejně jako ona, často ještě hůř. Patřili mezi ně i zcela zdraví muži, kteří se nechali schválně zmrzačit, protože díky tomu si víc vyžebrali, a děvčata, která prodávala své tělo, což sice nebylo proti zákonu, ale bylo to hanebné povolání. Po těch prvních pár příšerných týdnech ve městě byla Sahra vděčná za ochranu i tak bezcitného člověka, jako byla madam Nadžiba.

Při třetí vlně bolesti se Sahra vymotala z davu a snažila se podle slunce určit, kolik je hodin. Ve vesnici se to dalo poznat snadno, ale tady, mezi těmi vysokými domy, to bylo skoro vyloučené. Ale na jedné straně střech obloha rudla až dotemna – její dítě tedy přijde na svět za studené lednové noci.

Náhle ji zaplavilo vzrušení. Honem zamířila směrem k Nilu a snažila se přitom nepoutat k sobě pozornost.

Když se přiblížila k řece, slunce už téměř zapadalo. Bolesti byly stále častější a Sahra se chvěla. Hodně se ochladilo. Kdyby teď byla doma ve vesnici, přichystala by starou buvolici na noc a potom běžela do otcovy chatrče vyhřáté ohněm.

Ráda by věděla, co se dělo po jejím odchodu. Zuřil šejk Hamid, že přišel o nevěstu? Hledal ji otec se strýci, aby ji zabili? Vytloukli z matky pravdu?

Sahra jen nerada vzpomínala na první týdny v Káhiře, kdy byla skálopevně přesvědčená, že najde Abdua. Netušila, že město je tak obrovské, plné zmatku a lidí, kteří se k ní chovali většinou nepřátelsky. Kradla jídlo u stánků, prchala před policisty, a nakonec zkusila žebrat na mostě, čímž si vysloužila útok od odrbaných ženštin, které prohlásily, že to je jejich most, a pokud tam chce pracovat, musí se dohodnout s madam Nadžibou.

Nakonec se tedy Sahra zařadila do žebráckého gangu, ale nepatřila k nejlepším žebrákům, a vyloučení z jeho řad unikla jen díky tomu, že jednou donesla peníze, jídlo a teplou vlněnou přikrývku.

Mezitím nepovšimnutě minuly její čtrnácté narozeniny. V jednu chvíli už myslela, že svého Abdua našla, to když stála u brány velkého růžového domu, v němž žila ta štědrá dáma. Před domem zastavilo auto a z něho vystoupil muž, jemuž tehdy pomáhala vyprostit auto a který jí za to daroval bílou šálu, již nakonec musela odevzdat madam Nadžibě. Sahra nestačila žasnout, jak moc ten muž připomíná jejího Abdua.



Pa n e n k y z r á j e

Následující stah ji málem srazil na kolena. Na chvíli se přikrčila u domovního vchodu a dívala se na rychle projíždějící auta. Potřebovala najít cestu k Nilu.

Snesl se soumrak a rozsvítily se pouliční lampy. Hustou dopravou mezi vysokými prosklenými budovami se Sahra konečně dovlekla k mostu, který je na počátku silnice směrem k pyramidám – a rovněž k její rodné vesnici, ale tam se už nikdy nevrátí. Spěchala dolů k říčnímu břehu, bosýma nohama běžela po mokré hlíně plné hnijících odpadků.

Nebála se, když sestupovala dolů k vodě. Bůh se o ni postará a zanedlouho bude držet v náruči Abduovo dítě. Náhle ji však přepadly tak kruté bolesti, že se zhroutila na zem. Pozdě si uvědomila, že se měla vrátit k madam Nadžibě. Dítě se začalo drát na svět.

Ležela na zádech a dívala se na hvězdnatou oblohu. Abdu jí vyprávěl, že hvězdy jsou oči andělů. Na druhém břehu viděla mezi třpytnými světly bíle oblečené lidi, jako anděly, a když ji zahltila bolest a nad hlavou se jí rozvířily hvězdy, pomyslela si, že takhle vypadá ráj.

R

áj! Je to ráj! jásala v duchu Alice na terase klubu. Nad hlavou jí oslnivě zá

řily hvězdy a jejich odraz tančil na hladině Nilu. Byla tak šťastná, že by se

nejraději roztančila. Její nový život zdaleka předčil všechny sny a očekávání. Slyšela sice, že Káhiru označují termínem „Paříž na Nilu“, ale netušila, že skutečně bude vypadat tak francouzsky. A její nový domov byl v rozkošném paláci v ulici plné ambasád a sídel zahraničních diplomatů. Bylo až k nevíře, že tahle ulice nepatřila do nejmódnější pařížské čtvrti.

Byla ráda, že válka je u konce, i když jí osobně se téměř nedotkla. Alice ovšem jen nerada slyšela o tak smutných věcech, jako je válka a sirotci, a dokonce se vyhýbala i hovorům o odsunu Britů z Egypta. Vždyť je to nesmysl! Přece to byli Britové, kdo z Káhiry udělali tak pohádkové město. Na Ibrahimovi se jí hned od začátku jejich seznámení v Monte Carlu líbilo právě to, že sám sebe nedeptal nepříjemnými tématy, a i když všichni kolem se vyžívali v zapálených debatách o politice a sociálních problémech, nikdy se nezapojil. Imponovalo jí na něm, že je osobním královým lékařem, i když ji Ibrahim ujistil, že moc práce ta funkce neznamená a medicínu že vystudoval beztak jen kvůli otcovu přání.



Barbara Woodová

BARBARA WOODOVÁ


30. 1. 1947

Barbara Woodová se narodila 30. ledna 1947 v anglickém Warringtonu. Dětství prožila v jižní Kalifornii. Po studiu francouzštiny a antropologie na vysoké škole ji okouzlilo cestování a dodnes projezdila téměř celý svět.

Než v roce 1976 publikovala první knihu, vyzkoušela řadu profesí. Nejdéle pracovala jako sestra na chirurgickém oddělení nemocnice v Santa Monice, ovšem od roku 1980 se živí výhradně jako spisovatelka.

Procestovala téměř celý svět, na svých cestách důkladně poznala řadu různých zemí a své bohaté poznatky vhodně uplatnila v literární tvorbě. Dodnes potěšila čtenáře bezmála dvěma desítkami románů, z nichž většina byla přeložena do více než 30 jazyků.

Barbara Woodová nyní žije a tvoří v Riverside v Kalifornii.

Dva ze svých románů vydala pod pseudonymem Kathryn Harvey.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist