načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pandořina hvězda Bariéra -- Bariéra - Peter F. Hamilton

Pandořina hvězda Bariéra -- Bariéra

Elektronická kniha: Pandořina hvězda Bariéra
Autor: Peter F. Hamilton
Podnázev: Bariéra

- Píše se rok 2329 a lidstvo již pomocí červích děr kolonizovalo více než čtyři sta planet. Poprvé v historii vládne mír. - Pak se stane něco zdánlivě nemožného – hvězda ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Planeta9
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 687
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Petr Kotrle
Skupina třídění: Milostná, dobrodružná, fantastická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-906-9854-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Píše se rok 2329 a lidstvo již pomocí červích děr kolonizovalo více než čtyři sta planet. Poprvé v historii vládne mír.

Pak se stane něco zdánlivě nemožného – hvězda vzdálená tisíce let náhle zmizí. Nepromění se v supernovu ani nezkolabuje do černé díry. Jednoduše zmizí, uvězněna v obrovském silovém poli.

V situaci, kdy jsou klasické mezihvězdné lety dávnou minulostí, je na průzkum tohoto nevysvětlitelného jevu vyslána jediná loď, která dokáže vyvinout nadsvětelnou rychlost. Zároveň však čím dál neodbytněji vyvstává otázka, že izolace odlehlé hvězdy mohla mít své důvody. A  proniknout dovnitř nakonec nemusí být tak obtížné, jako zabránit něčemu, aby se dostalo ven...

Příběhy jednotlivých aktérů se postupně splétají a slévají v ohromující kosmickou ságu, tak jak to umí jedině Peter F. Hamilton.

Zařazeno v kategoriích
Peter F. Hamilton - další tituly autora:
Nahý bůh 3. část víra -- Úsvit noci Nahý bůh 3. část víra
Neutroniový alchymista 2 - Střet Neutroniový alchymista 2
Nahý Bůh 2.část -- Útěk Nahý Bůh 2.část
Nahý Bůh 1.část -- Útok Nahý Bůh 1.část -- Útok
Pandořina hvězda - Bariéra Pandořina hvězda
 (e-book)
Pandořina hvězda Invaze -- Invaze Pandořina hvězda Invaze
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Pandořina hvězda

Bariéra

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.e-reading.cz

www.palmknihy.cz

Peter F. Hamilton

Pandořina hvězda: Bariéra – e-kniha

Copyright © Martin Královec - Planeta9, 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.




Bariéra


Sága Společenství

PANDOŘINA HVĚZDA

Bariéra

Invaze

NESPOUTANÝ JIDÁŠ

Pronásledování

Poslední hlídka


Peter F. Hamilton

PANDOŘINA HVĚZDA

Bariéra



Peter F. Hamilton

PANDOŘINA HVĚZDA

Bariéra


9

Pandora ́s Star

Copyright © Peter F. Hamilton, 2004

Czech edition © Martin Královec - Planeta9, 2018

Translation © Petr Kotrle, 2018

ISBN 978-80-906985-4-3 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-906985-7-4 (ePDF)

ISBN 978-80-906985-6-7 (ePUB)

ISBN 978-80-906985-5-0 (Mobi)


9

PRVNÍ ČÁST SÁGY SPOLEČENSTVÍ

Hlavní postavy

Daniel Alster Vrchní výkonný asistent Nigela Sheldona

Alessandra Baronová Moderátorka zpravodajství

Dudley Bose Astronom na Gralmondské univerzitě

Gore Burnelli Hlava rodu Burnelliových

Justine Burnelliová Celebrita ze Země

Thompson Burnelli Senátor Společenství

Sara Bushová Představená Ledové citadely

Rafael Columbia Ředitel Mezihvězdného direktoriátu zá­

važných zločinů

Elaine Doi Viceprezidentka Společenství, později prezi­

dentka

Jean Douvoir Pilot Druhé šance

Adam Elvin Bývalý radikál, agent Strážců identity

Hoshe Finn Detektiv Městské policie v Darklake

McClain Gilbert Vedoucí týmu prvního kontaktu v KKP

Výsostný anděl Inteligentní mimozemská kosmická loď

Anna Hoberová, systémový důstojník, Druhá šance

Alic Hogan velící důstojník, Námořní zpravodajská služba

Ozzie Fernandez Isaacs Spoluvynálezce technologie čer­

vích děr. Spolumajitel Kosmické kompresní přepravy (KKP)

Bradley Johansson Zakladatel Strážců identity

Renne Kampasa Vyšetřovatelka, Mezihvězdný direktoriát

závažných zločinů

Patricia Kantilová Vrchní sekretářka Elaine Doi

Kapitán Wilson Kime Bývalý pilot NASA. Člen před sta­

ven stva Farndale Engineering

Tu Lee Hyperprostorová inženýrka, Druhá šance


Peter F. Hamilton

10 11

Bruce McFoster Člen klanu Strážců identity

Kazimir McFoster Člen klanu Strážců identity

Stig McSobel Člen klanu Strážců identity

Oscar Monroe Provozní ředitel, průzkumné oddělení čer­

vích děr na Merredinu

Morton Předseda Gansu Construction

Paula Myo Vrchní vyšetřovatelka, Mezihvězdný direktori­

át závažných zločinů

Orion Osiřelý mladík ze Silverdale

Carys Pantherová Markova teta

Quatux Raiel žijící na Výsostném Andělovi

Ramon D Senátor za Butu, předseda afrického klubu

Simon Rand Zakladatel Randtownu na Elanu

Mellanie Rescoraiová Mortonova milenka

Russell Sall Vědecký inženýr, Druhá šance

Bruno Seymore Vědecký důstojník

Tara Jennifer Shaheefová Mortonova bývalá manželka

Nigel Sheldon Spoluvynálezce technologie červích děr.

Spolumajitel Kosmické kompresní přepravy (KKP)

Tunde Sutton Vědecký důstojník, Druhá šance

Tarlo Vyšetřovatel, Mezihvězdný direktoriát závažných

zlo činů

Toči Mimozemšťan neznámého původu

Liz Vernonová Biogenetický technik, Markova manželka

Mark Vernon Inženýr


Peter F. Hamilton

10 11

Prolog

Vesmíru mimo palubu Odyssea s  převahou vévodil Mars,

nafouklý, špinavě zrzavý srpek planety, která to nikdy ne­

dotáhla na obyvatelný svět se vším, co k tomu patří. Malý,

studený, pustý a bez atmosféry, Mars jednoduše zastával ve

sluneční soustavě roli chladnější verze pekla. Přesto svou

zářivou přítomností na obloze dominoval většině lidských

dějin; nejdřív jako bůh povzbuzující generace bojovníků

a pak jako meta nespočetných snílků.

Pro kapitána­pilota Wilsona Kimea z  NASA se teď stal

pev nou zemí. Dvě stě kilometrů za úzkým, zakřiveným

průzorem přistávacího modulu rozeznal tmavou rýhu

Val les Marineris. Jako kluk vyhledával technické fanta­

zie skupiny Aries Underground a  nechával se okouzlovat

představou, jak se jednou v nespecifikované budoucnosti,

až člověk silou svého důmyslu uvolní zmrzlý led uvězněný

pod tou rezivou krajinou, bude tou obrovskou roklí znovu

valit divoká voda. Dnes se skutečně jako první projde mezi


12 13

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

těmi zaprášenými krátery, které zkoumal na tisícovce sate­ litních snímků, a nabere do prstů rukavic legendární řídký červený písek, aby se mohl dívat, jak mu v  slabé gravitaci jeho tenoučké čúrky pomalu protékají mezi prsty. Dnes se píší nejslavnější kapitoly dějin.

Wilson automaticky zahájil zakořeněný cvik hluboké­ ho dýchání, kterým uklidnil srdce, než mohla realita toho, co se brzy stane, ovlivnit jeho metabolismus. V  žádném případě nechtěl dát těm zatraceným kancelářským zdra­ votníkům, kteří sedí v  Houstonu, šanci zpochybnit jeho způsobilost k pilotování přistávacího modulu. Strávil osm let v letectvu Spojených států amerických, během nichž se v  Japonsku účastnil dvou bojových misí v  rámci operace Přinášíme mír, a dalších devět let strávil v NASA. Všechny ty přípravy a  očekávání; oběti, k  nimž patřila první žena a dítě, které se mu úplně odcizilo; nekonečný výcvik ve VR v Houstonu, tiskové konference, oblbující propagační tur­ né po továrnách; všechno to strpěl, protože to vedlo k to­ muto okamžiku na tomto nejposvátnějším místě.

Mars. Konečně!

„Zahájit sledování VKT, křížový test sběru RL dat,“ ře­ kl autopilotovi přistávacího modulu. Barevné žilky světla zachycené v  průzoru začaly měnit geometrické uspořádá­ ní. Jedním okem sledoval čas: osm minut. „Profouknout systém BGA a propojovací tunel.“ Levou rukou mačkal pře­ pínače na ovládacím panelu. Sledoval, jak průběh aktivač­ ního cyklu potvrzuje rozsvěcení maličkých LEDek. Některé úkony by NASA softwaru ovládanému hlasem nikdy nesvě­ řila. „Aktivuji nehnací ventil BGA. Čekám na potvrzení od­ dělovací sekvence mateřské lodi.“ 13

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

„Rozumím, Orle II,“ řekl mu do sluchátek hlas Nan­ cy Kressmireové. „Podle telemetrické analýzy jste plně funkční. Energetické systémy mateřské lodě jsou připravené k oddělení.“

„Potvrzuji,“ řekl kapitánce Odyssea. Tyrkysové a  sma­ ragdové pavučiny v  čelním skle elegantně kmitaly a  při­ nášely zprávy o  vnitřní energetické situaci přistávacího modulu. Jejich ostré základní barvy působily proti matné sinalosti zimního marsovského povrchu venku jaksi cize. „Plný přechod na vnitřní energetické zdroje. Mám sedm­ krát zelenou u  propojovacích hadic. Zatahuji spojovací přechodový tunel.“

Zasunutí přechodového tunelu do trupu raketoplánu provázely znepokojivě hlasité kovové rány rozléhající se kabinkou. Dokonce i  Wilson sebou při těch rušivých zvu­ cích škubl, a  to znal mechanické uspořádání raketoplánu lépe než jeho konstruktéři.

„Pane?“ zeptal se. Podle manuálu vydaného NASA byli po zatažení přechodové komory raketoplánu fakticky pla­ vidlem zcela nezávislým na mateřské lodi a Wilson neměl nejvyšší hodnost.

„Orel II je váš, kapitáne,“ řekl velitel Dylan Lewis. „Za­ vezte nás dolů, až budete připravený.“

Wilson na sobě cítil kameru v  zadní části kabiny. „Dě­ kuji, pane,“ řekl. „Jsme připraveni dokončit odpojovací manévr během sedmi minut.“ Vnímal rozrušení pětice pa­ sažérů, kteří se vezli za ním. Jeden jako druhý to byly vzory všech vzorů, každý z  nich měl tolik zkušeností, že by se daly stáčet do lahví. Přesto se v tuto chvíli neovládali lépe než banda školáků mířící na svou první party na pláži. 15

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

Autopilot prošel zbývající kroky předletové přípravy. Wilson vydával rozkazy a  kontroloval seznam, věrný tra­ dici lidské spoluúčasti, která měla původ už u Mercury 7, a epickému boji za to, aby kosmonauti byli víc než jenom lančmít v plechovce. Přesně po sedmi minutách se uvolnily spojovací čepy. Zažehl manévrovací trysky a  lehce Orla II odtlačil od Odyssea. Tentokrát nemohl udělat nic, aby své­ mu srdci zabránil prudce bušit.

Jak se vzdalovali, uviděl Odyssea přes čelní sklo celého. Wilsonova tvář se při tom pohledu roztáhla do šťast ného úsměvu. Meziplanetární loď byla první svého druhu; dosti neohrabané seskupení válcových modulů, nádrží a  nosníků uspořádaných do tvaru kruhové mřížky o  průměru dvou set metrů. Po obvodu se jako plastové okvětní lístky rozprostíraly dlouhé, jak uhel černé solární panely vyhledávající slunce. Několik obytných sektorů posádky pokrývaly velké vlajky s  hvězdami a  pruhy, až neuvěřitelně křiklavé v kontrastu s jednotvárnou, bílostří­ brnou tepelně izolační pěnou pokrývající každý centimetr konstrukce. Přímo uprostřed plavidla, obklopená širokým vlnitým vějířem stříbřitých panelů tepelného vyzařování, byla šestiúhelníková komora s fúzním generátorem, který trvalou dodávkou energie plazmovým raketovým motorům šestitýdenní let umožnil. Byl to nejmenší fúzní systém, ja­ ký byl kdy postaven: výkřik nejmodernější techniky, který si právem zasloužil nálepku made in America. Evropa te­ prve stavěla první dvojici komerčních fúzních reaktorů na zemském povrchu a  Spojené státy již uvedly do provozu pět takových jednotek a dalších patnáct se budovalo. A Ev­ ropané každopádně neměli nic, co by se mohlo vyrovnat důmyslnému generátoru na Odysseovi. 15

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

Sakra, ještě pořád umíme dělat věci pořádně, pomyslel si Wilson hrdě, zatímco se to blyštivé nakupení kosmické techniky vzdalovalo do věčné noci. Potrvá ještě deset let, než bude FESA schopná uskutečnit let k Marsu. NASA dou­ fala, že tehdy už bude mít plně soběstačnou základnu na ledových píscích Arabia Terra. Když všechno půjde dob­ ře, bude agentura tou dobou vypravovat také mise k  aste­ roidům, a  dokonce i  expedici k  Jupiteru. Ještě nejsem tak starý, abych se jich nemohl účastnit, zkušené velitele budou potřebovat.

Hlavou mu proběhl nepatrný záblesk závisti, když si představil, co všechno se stane ve střednědobé budoucno­ sti, kolik událostí a  zázraků, o  něž vzhledem k  časovému naplánování a rozpočtovým prostředkům nejspíš přijde.

Jenže Evropané si čekání můžou dovolit. Na rozdíl od Spojených států, které zásluhou dominantního vlivu křes ťanské pravice na několik posledních vlád zastavi­ ly veškerý genetický výzkum týkající se kmenových bu­ něk, federální vláda v  Bruselu biogenní výzkum štědře financovala. A výsledky byly působivé. Poté, co se podařilo zbavit nesmírně nákladnou proceduru dětských nemocí, zahájili omlazování lidí. První muž, který kúru absolvoval, Jeff Baker, na vrcholu globální publicity zemřel, ale následujících sedm let přineslo osmnáct úspěchů.

Vesmír a život. Tyto rozdílné zájmy vypovídaly mnohé o tom, jak se kultury dvou hlavních západních mocenských skupin na Zemi za poslední tři desítky let rozešly.

Teď Wilsonovi američtí spoluobčané začínali svůj po­ stoj ke genovému inženýrství přehodnocovat. Objevily se městské legendy o  karibských a  asijských klinikách nabí­ zejících omlazovací služby multimiliardářům. A  federální 17

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

Evropa se zatím znovu snažila americký náskok v  kosmu stáhnout, v zoufalé touze dokázat světu, že vyniká ve všech oborech. S ohledem na politickou roztříštěnost, jež plane­ tu momentálně sužovala, Wilson představu, že se oba blo­ ky opět sbližují, spíš vítal – tedy, po americkém přistání na Marsu.

„První de­orbitální zážeh za tři minuty,“ oznámil auto­ pilot Orla II.

„Jsem připraven,“ řekl mu Wilson. Automaticky zkont­ roloval tlak v palivových nádržích a pokračoval zážehový­ mi procedurami hlavního motoru.

Tři raketové motory na hypergolické palivo umístě­ né na zádi malého raketoplánu se na sto sekund zažehly a stlačily jejich oběžnou dráhu na trajektorii vstupující do atmosféry. Následné brzdění třením o  atmosféru trvalo čtyřicet minut, během nichž se řídká atmosféra Marsu opí­ rala do deltovitých křídel stroje a  připravovala jej o  rych­ lost. V  posledních patnácti minutách Wilson pozoroval, jak tupý nos Orla II září slabým narůžovělým jasem. Byl to jediný důkaz prudkosti, s  jakou rychlé plynové molekuly narážely do trupu. Let byl až neuvěřitelně hladký, gravitace pozvolna narůstala a oni klesali ke krátery rozryté krajině Arabia Terra.

Ve výšce šesti kilometrů Wilson aktivoval křídla s  mě­ nitelnou geometrií. Křídla se začala zvětšovat, rozprostí­ rat se do šířky, aby z řídkého, mrazivého vzduchu vytěžila co největší vztlak. Při maximálním rozpětí měřila od jed­ né špičky ke druhé sto metrů. To bylo dost, aby umožnila Orlu II klouzavý let, pokud by to bylo třeba. Pak naskočil proudový motor a začala je šetrně postrkovat dopředu, aby se jejich rychlost udržela na dvou stech padesáti kilomet­ 17

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

rech za hodinu. V dálce se objevil na dohled nejzápadněj­ ší okraj Schiaparelliho kráteru: zvlněné stěny vystoupily z  nerovného terénu jako pohoří ohlazené dlouhodobým působením počasí.

„Vizuální kontakt s  místem přistání,“ ohlásil Wilson. Jeho systémy kreslily do výhledu zelenomodré sinusoidy. Terénní radar jej začal překrývat trojrozměrnou sítí vrcho­ lů a roklí, jež téměř odpovídala tomu, co viděl.

„Orle II, srovnávací kontrola systémů potvrzuje, že mů­ žete jít na přistání,“ oznámilo řídící středisko. „Hodně štěstí. Máte tady docela slušné publikum.“

„Díky, řídící středisko,“ řekl obřadně velitel Lewis. „Nemůžeme se dočkat přistání. Doufejme, že nám Wilson dopřeje hladké.“ Potrvá další čtyři minuty, než na Zemi ně­ kdo jeho slova uslyší. Tou dobou už by měli být dole.

„Kontakt s  majákem nákladních modulů,“ ohlásil Wil­ son. „Vzdálenost třicet osm kilometrů.“ Přimhouřenýma očima se zadíval přes čelní sklo, do něhož autopilot vynesl červený zaměřovací obrazec. Okraj kráteru se plynule zvět­ šoval. „Jo, mám je.“ Dvě prachově šedé tečky usazené v ši­ roké ploše rovného terénu.

V poslední fázi Orel II pomalu kroužil kolem dvojice ro­ botických nákladních modulů. Byly to jednoduché nízké kužely, které Odysseus poslal dolů před dvěma dny, nalože­ né tunami materiálu včetně malé prefabrikované pozemní základny. Vyložit je a vybudovat a uvést do provozu pláno­ vanou výzkumnou základnu, to byl hlavní úkol, který na posádku Orla II čekal.

„Průzkum terénu potvrzuje využitelnost oblasti jedna,“ řekl Wilson. Obraz na radaru ho skoro až zklamal. Když Neil Armstrong a Buzz Aldrin přistávali na Měsíci, museli 19

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

narychlo převzít manuální řízení svého lunárního modulu a posadit ho jinde, protože se ukázalo, že plánované místo přistání je poseté balvany. Tentokrát, o jednaosmdesát let později, satelitní snímkování a radarové mapování z oběž­ né dráhy takovou nejistotu z letového profilu eliminovaly.

Navedl Orla II na připravenou přibližovací trajektorii a zapnul autopilota. „Podvozek vysunut a zajištěn. VM mo­ tory natlakované a  připravené. Křídla s  dynamickým pro­ filem v  režimu změny tvaru. Traťová rychlost se blíží sto kilometrům za hodinu. Rychlost sestupu nominální. Klape nám to, vážení.“

„Dobrá práce, Wilsone,“ řekl velitel Lewis. „Tak trochu prověříme tlumiče, ne?“

„Přesně tak, pane.“

Brzdové motory se zažehly a Orel II se začal hladce sná­ šet ze světle růžové oblohy. Ve výšce sta metrů už to Wilson nevydržel. Přehodil čtyři přepínače a  autopilota vypnul. Z  ovládacího panelu se na něho vyčítavě rozzářily červe­ né LEDky. Nevšímal si jich a  navedl malý raketoplán na přistání manuálně. Bylo to snazší než všechny simulace. Výtokové plyny otryskávaly povrch Marsu a  vířily venku za čelním sklem prach, hustý a neodbytný. Finální vektory pro konečné přiblížení jim dodal radar, protože vizuálně nebylo vidět vůbec nic. Při dosednutí se ani nezakymáceli. Zvuk motorů utichl. Prachové víry se rozptýlily a venkovní světlo se začalo projasňovat.

„Houstone, Orel II přistál,“ oznámil Wilson. Musel ta slova ze sebe nutit, jak měl hrdlo stažené pýchou a radostí. Slyšel, jak se ta krásná věta nese historií, minulá a zároveň budoucí. A udělal jsem to já, ne nějaký zatracený stroj. 19

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

Kabinou za ním proběhla vlna oslavného pokřiku a já­ sotu. Hřbetem ruky si otřel z  oka zbloudilou kapku vlh­ kosti. Pak se začal věnovat kontrole systémů a  znovu za­ pnul autopilota. Venkovní přístroje potvrdily, že jsou na povrchu a jejich poloha je stabilní. Raketoplán bylo třeba uvést do povrchového pohotovostního režimu, pro kabinu zajistit energii a systémy podpory života, nahřívat raketové motory, aby nebyl problém se startem, a monitorovat stav palivových nádrží. Dlouhý, nudný seznam úkonů a  on jej prošel s bezchybnou pečlivostí.

Teprve pak se šestice astronautů začala strojit do kos­ mických skafandrů. S  ohledem na chronický nedostatek místa v  kabině to byla obtížná procedura, při níž do sebe všichni navzájem vráželi. Když už byl Wilson skoro nachys­ taný, Dylan Lewis mu podal přilbu.

„Díky.“

Velitel neřekl nic, jenom Wilsona sjel pohledem. O moc horší pokárání jste od něj zažili málokdy.

Jdi k čertu, odsekl v duchu Wilson. Důležití jsme my, lidé, kteří jsme přiletěli na Mars, ne stroje, které nás sem dopravily. Nemohl jsem dopustit, aby s námi přistál software.

Velitel se odebral do malé přechodové komory v zadní části kabiny a Wilson si stoupl do řady. Třetí, budu třetí. Na Zemi si budou na věčné časy pamatovat jen to, že první byl Dylan Lewis. Wilsonovi to bylo jedno. Třetí.

Maličké zobrazovací pole ve Wilsonově přilbě zpro­ středkovávalo záběr venkovní kamery umístěné hned nade dveřmi přechodové komory. Byl na něm tenký hliníkový žebřík táhnoucí se dolů do marsovského písku. Velitel Le­ wis vyšel pozadu z otevřené přechodové komory a pomalu, opatrně přesunul nohu na horní příčku. Wilson měl chuť 21

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

zakřičet: Proboha, hoď sebou. Zdravotní telemetrie skafan­ dru ho informovala, že má zrudlou kůži a potí se. Pokusil se soustředit na cviky hlubokého dýchání se zpětnou vaz­ bou, ale zdálo se, že to nefunguje.

Velitel Lewis bral příčky žebříku po jedné a  na každé se zastavoval. Pak se konečně ocitl na poslední. Wilson a  ostatní v  kabině zatajili dech; a  cítil, jak na staré rodné planetě dělá několik miliard lidí totéž.

„Dělám tento krok za celé lidstvo, abychom mohli krá­ čet cestou ke hvězdám společně jako jeden lid.“

Wilson sebou škubl, když ta slova slyšel. Z  Lewisova hlasu zněla ryzí upřímnost. Potom se někdo zahihňal, nor­ málně nahlas zahihňal. Wilson to na kanále všeobecné ko­ munikace zřetelně slyšel. V řídícím středisku z toho budou šílet.

Ale pak to všechno pustil z  hlavy, protože Lewis udě­ lal krok na povrch, nohou se zlehka zabořil do červeného marsovského písku a zanechal v něm důkladný otisk.

„Dokázali jsme to,“ zašeptal si pro sebe Wilson. „Jsme tady, dokázali jsme to.“ Kabinou proběhl další výbuch já­ sotu. Z Odyssea se valily blahopřejné hovory. Do přecho­ dové komory už se drápala Jane Orchistonová. Wilson jí to neměl nijak za zlé; politická korektnost ani nic jiného ne­ připouštěla. A NASA se odjakživa snažila být zadobře s co největším množstvím lidí.

Velitel Lewis byl zabraný do pořizování snímku své his­ torické šlápoty s  vysokým rozlišením. Byl to požadavek, který měla NASA ve svém manuálu posledních jednaosm­ desát let od doby, co se Apollo 11 vrátilo domů, načež se zjistilo, že došlo k tomuto trapnému opomenutí. 21

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

Nadporučík Orchistonová slézala po žebříku – mnohem rychleji, než předtím velitel Lewis. Wilson vstoupil do pře­ chodové komory. Ani si nepamatoval, jak dlouho komůrka pro svůj cyklus potřebovala, v jeho osobním vědomí ten čas neexistoval. Potom už couval k  žebříku on. On si kontro­ loval, jestli má nohy pevně na příčlích, než na ně přenese veškerou svou – sníženou – hmotnost. On visel na nejspod­ nější příčce. „Škoda, že to nemůžeš vidět, táto.“ Dal nohu dolů a stál na Marsu.

Wilson poodešel od žebříku. V nízké gravitaci se pohy­ boval opatrně. Srdce mu bušilo v uších. Přilbou se rozléhal jeho hlasitý dech. Všudypřítomné syčení přilbových ven­ tilátorů. Přes celé zorné pole se mu nepříjemně mihotaly přízračné symboly skafandrové grafiky. Ostatní lidé mu mluvili přímo v uších. Zastavil se a otočil se kolem dokola. Mars! Povrch byl posetý špinavými balvany. Ostrý obzor. Malé, planoucí slunce. Tak dlouho pátral kolem, až našel hvězdu, jež patřila Zemi. Zvedl ruku a důstojně jí zamával.

„Nechcete mi s  tím pomoci?“ zeptal se velitel Lewis. V  ruce držel vlajkovou žerď. Hvězdy a  pruhy byly zatím omotané kolem jejího vršku.

„Ano, pane.“

Na žebříku už byl Jeff Silverman, geofyzik. Wilson pře­ šel k  veliteli, aby mu pomohl s  vlajkovou žerdí. Cestou zhodnotil Orla II kritickým pohledem. Na některých mís­ tech trup nesl známky ožehnutí. Táhly se od kořenů křídel, ale byly velice slabé. Jinak nic. Byl v dobrém stavu.

Velitel se snažil rozevřít malou trojnožku na dolním konci vlajkové žerdi. Silné rukavice operaci komplikovaly. Wilson natáhl ruku, aby mu žerď přidržel. 23

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

„Jak vám dupou králíci, volové? Nepotřebujete trochu pomoct?“ Otázku doprovodilo zahihňání.

Wilson znal hlasy všech účastníků mise. Když člověk strávil s  osmatřiceti lidmi takovou dobu v  tak stísněném prostoru, jako je Odysseus, dovedl je podle hlasu dokona­ le identifikovat. Ten, kdo to řekl, nebyl z posádky. Wilson přesto nějak poznal, že to bylo v reálném čase a ne nějaký hacker, který se do nich naboural ze Země.

Velitel Lewis znehybněl. Trojnožku vlajkové žerdi se mu pořád nepodařilo úplně rozevřít. „Kdo to řekl?“

„Nejspíš já, kámo. Nigel Sheldon, k  vašim službám. Obzvlášť kdybyste třeba chtěli být rychle doma.“ Znovu to zahihňání. Pak někdo jiný řekl: „Nech toho, vole, nebo bu­ dou naštvaní.“

„Kdo je to?“ zeptal se Lewis.

Wilson se mezitím dal do pohybu. Klouzavou chůzí, tak rychlou, jak bylo v  nízké gravitaci bezpečné, mířil k  zad­ nímu konci Orla II. Věděl, že musejí být blízko, a  na této straně raketoplánu viděl všechno. Jakmile minul zvonovité raketové trysky, přinutil se zastavit. Někdo tam stál a má­ val rukou nad hlavou, skoro až v omluvném gestu. Ten ně­ kdo měl na sobě něco, co vypadalo jako kosmický skafandr domácí výroby. Byla to šílená interpretace, ale rozhodně se jednalo o nějaký tlakový oděv, možná upravený z výstroje pro potápěče. Vnější vrstva se skládala z plochých varhán­ ků matně hnědé gumy a ostře kontrastovala se sněhobílým vycházkovým marsovským skafandrem za deset milionů dolarů, který měl na sobě Wilson. Přilba byla jako kulaté akvárium pro zlatou rybku z  nějaké klasiky z  padesátých let, bublina z čirého skla, přes niž bylo vidět hlavu mladého muže s neupravenými vousy a dlouhými, mastnými blond 23

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

vlasy svázanými do ohonu. Žádná ochrana před radiací, po­ myslel si stupidně Wilson. Ten mladík neměl ani žádný ba­ toh na zádech, žádný přenosný modul podpory životních funkcí. Místo toho mu od pasu vybíhal svazek tlakových hadic a táhl se do...

„To mě poser,“ zabručel Wilson.

Za vetřelcem se otevíral dvoumetrový kruh vedoucí ji­ nam. Visel nad marsovskou půdou jako nějaká bizarní te­ levizní dvojexpozice s  podivným okrajem tvořeným hem­ žícími se difrakčními obrazci světla z  šedivého vesmíru. Nějaký otvor skrze prostor, brána do něčeho, co vypadalo jako zchátralá fyzikální laboratoř. Druhá strana byla uza­ vřená silným sklem. K němu se tiskl muž, který měl na hla­ vě divoké afro a celkovou vizáž univerzitního geeka. Smál se a ukazoval na Wilsona. Nad ním zářilo do fyzikální labo­ ratoře otevřenými okny kalifornské slunce. 25

1

Hvězda zmizela ze středu obrazu v  dalekohledu za kratší dobu, než jakou potřebuje lidské srdce k  jedinému tepu. Omyl byl vyloučen. Dudley Bose se díval přímo na ni, když se to stalo. Překvapeně zamrkal a odtáhl se od okuláru. „To nemůže být pravda,“ zamumlal.

Kvůli okolnímu studenému vzduchu se trochu zachvěl a  pro zahřátí si rukavicemi poplácal paže. Jeho žena Wendy ho nabádala, aby se na noc dobře oblékl, a  tak na ni dal a  poctivě opustil dům v  silném vlněném kabátě a  pevných turistických kalhotách. Ale jako vždycky, když slunce zapadlo za obzor Gralmondu, veškeré teplo, jež nad průměrně řídká atmosféra planety udržovala, téměř okamžitě vyprchalo. Ve dvě ráno a s otevřeným krytem te­ leskopu poklesla teplota natolik, že se každý jeho výdech měnil v cár šedé mlhy.

Dudley zavrtěl hlavou, aby z ní vytřepal únavu, a naklo­ nil se zpátky k okuláru. Hvězdné pole vypadalo stejně, te­ 27

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

leskop nijak nezměnil nastavení, ale Dyson Alfa byl pořád pryč. „Tak rychle to jít nemohlo,“ dostal ze sebe.

Pozoroval Dysonův pár už čtrnáct měsíců, pátral po prvních projevech zakrytí, které by se projevily dramatic­ kou změnou emisního spektra. Až do této chvíle se ta malá žlutá světelná tečka Dysonu Alfa, vzdálená od Gralmondu tisíc dvě stě čtyřicet světelných let, nijak nezměnila.

Věděl, že změna přijde; anomálie si při rutinním prů­ zkumu oblohy všimla katedra astronomie při Oxfordské univerzitě doma na Zemi už v  roce 2170, před dvěma sty deseti lety. Od předchozího průzkumu před dvaceti lety dvě hvězdy vzdálené od sebe tři světelné roky, jedna typu K a jedna typu M, úplně změnily své emisní spektrum do neviditelného infračerveného pásma. Několik krátkých měsíců objev vyvolával ve zbytcích astronomické obce vzrušené debaty ohledně toho, jak mohly dosáhnout stádia červeného obra tak rychle, a jak obrovská je náhoda, že tak dva hvězdní sousedé učinili současně. Pak ale přišla zpráva z  nově osídlené planety vzdálené o  padesát světelných let víc od Země, že dvojice je stále viditelná v původním spekt­ ru. Když se astronomové propracovali zpět a zkontrolovali spektrum z různých vzdáleností od Země, umožnilo jim to zjistit, že k proměně obou hvězd fakticky došlo v průběhu přibližně sedmi nebo osmi let. S ohledem na tuto rychlost se povaha změny stala astronomickou hádankou; hvězdám tohoto typu trvá transformace na červené obry mnohem déle. Jejich vyzařování se nemění působením žádného při­ rozeného procesu; je to přímý důsledek technické inter­ vence v největším možném měřítku. Někdo postavil kolem každé z hvězd pevnou slupku. Byl to čin, s jehož měřítkem snesl srovnání pouze čas, v  němž se odehrál. Osm let je 27

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

na vybudování tak gigantické stavby neuvěřitelná rychlost i  pro supervyspělou civilizaci, a  oni postavili dvě součas­ ně. Přesto se nejednalo o koncept, který by byl pro lidstvo úplně nový.

Ve dvacátém století fyzik jménem Freeman Dyson vy­ slovil teorii, že technicky vyspělá civilizace v  konečné fá­ zi obklopí hvězdu svými výtvory, aby využila veškerou její energii. Teď někdo jiný proměnil jeho pradávnou hypotézu ve skutečnost. Nemohlo to dopadnout jinak, než že se dvo­ jici hvězd začalo oficiálně říkat Dysonův pár.

Vznikaly spekulativní práce a  prováděly se teoretické studie, jak na vytvoření takové slupky využít materiál pla­ net o velikosti Jupiteru. Ale i v moderním Mezihvězdném společenství se jednalo o  záležitost minoritního zájmu, téma debat esoteričtějších futurologů. Objev v sobě neměl žádnou opravdovou naléhavost. Lidstvo již narazilo na ně­ kolik inteligentních mimozemských druhů, z nichž všech­ ny byly povzbudivě neagresivní. A Mezihvězdné společen­ ství se vytrvale rozrůstalo. Otevření červí díry u Dysonova páru bude otázkou několika staletí. Pak budou moci na veškeré doposud nezodpovězené otázky týkající se jejich stavby odpovědět sami mimozemšťané.

Když teď Dudley viděl, že zakrytí bylo okamžité, zůstal mu úplně nový soubor velice nepříjemných otázek ohled­ ně složení konstrukce pláště. Předtím se předpokládalo, že období osmi let je pro stavbu pevné slupky takových roz­ měrů výkon více než pozoruhodný, ale zjevně proveditel­ ný. Když Dudley s  pozorováním začal, očekával, že bude zaznamenávat rok za rokem úbytek světla hvězdy způso­ bovaný výrobou a  umisťováním dalších segmentů. Tímto se všechno měnilo. Aby se slupka objevila tak náhle, ne­ 29

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

mohla být pevná. Muselo se jednat o nějaké silové pole. Ale proč obklopovat hvězdu silovým polem?

„Běží záznam?“ zeptal se svého e­správce.

„Ne,“ odpověděl e­správce. „Žádné elektronické sen­ zory nejsou v  tuto chvíli v  ohnisku dalekohledu aktivní.“ Hlas byl trochu slabý a posunutý výš; jeho tón se v průběhu posledních několika let zhoršoval. Dudley měl podezření, že OOtetování na jeho uchu začíná podléhat degeneraci; organické obvody jsou odjakživa náchylné vůči útokům protilátek, a  ty jeho byly staré více než pětadvacet let. Ne že by vnější třpytivý spirálový obrazec vyvedený červeně a  tyrkysově na jeho kůži doznal nějakých změn. V  klasic­ kém návalu mladistvé dynamičnosti po poslední omlazo­ vací kúře se rozhodl pro viditelný tisk, který byl v té době stylový a módní. Teď bylo spíš trapné, aby s ním profesor ve středním věku chodil po kampusu. Měl by si nechat sta­ rý obrazec vymazat a nahradit jej něčím diskrétnějším, ale nějak se k tomu nikdy nedostal, přestože ho o to manželka opakovaně žádala.

„Sakra,“ zabručel trpce Dudley. Naděje, že se jeho e­ ­správce chopí iniciativy, byla marná. Dyson Alfa vyšel nad obzor před pouhými čtyřiceti minutami. Dudley si pozoro­ vání teprve chystal, prováděl standardní závěrečnou verifi­ kaci. Vzhledem ke špatnému stavu mechanických systémů, které dalekohled orientovaly, se jednalo o nezbytný úkon. Nikdy nedával pokyn k aktivaci senzorů dřív, než byly kon­ troly dokončeny. Ten pedantický postup mu teď možná ce­ lý projekt pozorování zhatil.

Dudley se vrátil a podíval se znovu. Hvězdička ve vidi­ telném spektru dál umíněně chyběla. „Prosím, aktivuj sen­ zory teď. Potřebuju mít z dnešního večera nějaký záznam.“ 29

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

„Nahrávám,“ řekl e­správce. „Senzorům by prospělo překalibrování, celý obraz má k optimu značně daleko.“

„Jasně, postarám se o to,“ odpověděl roztržitě Dudley. Stav senzorů byl hardwarový problém; takový, kterým mo­ hl pověřit své studenty (všechny tři). Spolu se stovkou dal­ ších úkolů, pomyslel si unaveně.

Odstrčil se od teleskopu a pomocí nohou uvedl kance­ lářskou židli potaženou černou kůží do pohybu po podlaze z holého betonu. Drnčivý zvuk starých koleček se v obrov­ ském vnitřním prostoru observatoře slabě odrážel. Bylo tam dost volného místa pro vyspělé podpůrné systémy, které mohly observatoř pozvednout skoro až na profesio­ nální standard; dokonce by se tam vešel i  větší teleskop. Jenže Gralmondská univerzita neměla na takové vylepšení finanční prostředky a  prozatím se jí nepodařilo zajistit si komerční sponzorování od Kompresní kosmické přepravy, jediné firmy, která se o takové záležitosti skutečně zajíma­ la. Katedra astronomie zatím přežívala díky chabým vlád­ ním grantům a několika dotacím od nadací podporujících základní výzkum. Každoroční příspěvek posílala dokonce i jedna vzdělávací charita se sídlem na Zemi.

Vedle dveří byl dlouhý dřevěný stůl, který fakticky slou­ žil celé katedře jako kancelář. Pokrývaly ho řady stárnou­ cích elektronických přístrojů získaných z druhé ruky a zob­ razovací portály s  vysokým rozlišením. Byl tam také jeho hnědý kožený kufřík obsahující noční svačinu a  termosku s čajem.

Otevřel kufřík a  právě začal chroupat čokoládové su­ šenky, když se na zobrazovacích portálech objevila grafic­ ká data senzorů. „Na hlavní displej dej infra,“ nařídil své­ mu e­správci. 31

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

Holografické tečky na velkém hlavním portálu se shluk­ ly do podoby hvězdného pole v nepravých barvách, v jehož středu byl Dysonův pár. Dyson Alfa teď zanechávala slabou infračervenou stopu.

„Takže to doopravdy bylo zakrytí,“ řekl si pro sebe Dudley. Lidé budou muset uznat přinejmenším to, že se to stalo za necelých třiadvacet hodin – dobu od poslední­ ho zaznamenaného pozorování. Byl to začátek, ale špatný. Koneckonců byl právě svědkem něčeho naprosto šokují­ cího. Ale teď ho jako jediné poděkování čekala s  největší pravděpodobností nedůvěra a  obrovský zápas o  udržení reputace, která už tak nebyla nijak vysoká.

Dudleymu bylo dvaadevadesát, žil svůj druhý život a rychle se blížil době dalšího omlazení. Přestože jeho tělo mělo fyzický věk standardních padesáti let, na perspekti­ vu dlouhého ponižujícího boje v akademické obci pohlížel s hrůzou. Na údajně vyspělou civilizaci dokázalo být Mezi­ hvězdné společenství občas děsivě zaostalé, neřkuli kruté.

Třeba to tak hrozné nebude, řekl si. Byla to dostatečně uklidňující lež, aby s ní dokázal přečkat zbytek noční smě­ ny.

*

Vůz Carlton AllLander dovezl Dudleyho domů těsně po ro­ zednění. Podobně jako astronom, i  on byl starý a  opotře­ bovaný, ale bez problémů schopný zvládnout svou práci. Měl levný dieselový motor, jaké byly na polohraničních planetách typu Gralmondu poměrně běžné, ale řídil jej nejmodernější fotoneurální procesor. Díky vysokému za­ věšení kol a  pneumatikám s  hlubokým vzorkem dokázal dojet po nezpevněné cestě do observatoře za každého po­ 31

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

časí a v každou roční dobu, dokonce i v metrových závějích gralmondských zim.

Toho rána musel překonat jen lehké mžení a  tenkou vrstvičku bláta na cestě. Observatoř se nacházela na vrcho­ vinném vřesovišti devadesát kilometrů východně od Leo­ nida City, hlavního města planety. Nebylo to vyloženě orlí hnízdo, ale jednalo se o nejvýše položené území v rozum­ né vzdálenosti od města, u něhož nebylo pravděpodobné, že by někdy v budoucnu trpělo světelným znečištěním. Tr­ valo čtyřicet minut, než carlton začal sjíždět dolů do údolí, kde se na úpatí svahů klikatila hlavní silnice. Teprve pak se projevily nějaké známky lidské činnosti. V  chráněných záhybech, kde zem nad každým potokem či řekou porůsta­ ly husté pásy tmavých původních stálezelených kynomelů, vyrostlo několik farem. Na nehostinných úbočích vznikly pastviny, na kterých se zvířata třásla ve studených větrech vanoucích z vřesovišť do údolí.

Celou dobu, co se carlton opatrně pohupoval po nerov­ né cestě, Dudley seděl zabořený do sedadla na místě řidiče a přemýšlel, jak tu zprávu realisticky poslat do světa. I třia­ dvacetihodinové zakrytí představovalo něco, co by nepočet­ ná obec profesionálních astronomů Společenství okamžitě zavrhla. Tvrzením, že se tak stalo ve zlomku sekundy, by se totálně zesměšnil a nutně by se vystavil internímu pře­ zkumnému řízení ze strany univerzity. Pokud by se jeho tvrzení doneslo k  fyzikům a  technikům... s  radostí by se přidali na stranu jeho odpůrců.

Pokud by stál na začátku kariéry, možná by to byl udě­ lal, dovolil by si získat určitý stupeň nechvalné proslulosti, než by nakonec dokázal, že má pravdu. Malý člověk pro­ ti hrozivě nízkým šancím, napůl hrdinská, nebo alespoň 33

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

romanticky poetická postava. Jenže teď bylo takové riziko příliš velké. Potřeboval být zaměstnaný bez přerušení dal­ ších osm let, a to i při hanebně nízkém univerzitním platu, aby naplnil svůj regenerační penzijní fond. Bez těchto pe­ něz neměl naději zaplatit si omlazení. A kdo v posledních desetiletích čtyřiadvacátého století zaměstná znemožně­ ného astronoma?

Díval se ven na krajinu za okny vozu a bezděčně si hladil OOtetování na uchu. Sinalá zář osvětlovala nízké zvlněné kopce porostlé olivově hnědou, mokrou spartinou a odkrý­ vala žalostný pohled na pozemské krávy a stáda místních, skotu podobných nyginů. Někde tam určitě byl obzor, ale zásluhou pochmurné, šedivé oblohy se dalo těžko poznat, kde začíná. Ten výhled musel patřit k nejdepresivnějším ze všech obydlených planet.

Dudley zavřel oči a povzdechl si. „A přece se točí,“ za­ šeptal.

*

V  porovnání s  jinými vzpourami byla ta Dudleyho dost uboze krotká. Věděl, že to, co mezi věčnými, neměnnými souhvězdími zahlédl, nemůže ignorovat. S jistým zadosti­ učiněním si uvědomil, že mu ještě zbývá dost důstojno­ sti, aby se neuchýlil k nejjednoduššímu řešení a celou věc nepohřbil. Přesto bude veřejné oznámení objevu zakrytí hvězdy znamenat konec jeho soukromého světa. To, co jiní nutně považovali za jeho poddajnost, s oblibou viděl jako opatrnost patřící k věku. Vlastně něco jako moudrost.

Staré zvyky se mění těžko, a  tak problém rozložil na několik částí, jak to vždycky učil své studenty, a začal k ře­ šení každé z nich přistupovat s maximálním vynaložením 33

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

logiky. Zjednodušeně pojato, jeho absolutní prioritou by­ lo potvrdit rychlost zakrytí. Vlnoplocha důkazu, která se od Gralmondu momentálně vzdalovala rychlostí světla. A  Gralmond byl v  této části vesmíru téměř nejzazší výspa Společenství. Téměř, ale ne úplně.

Mezihvězdné společenství zaujímalo část vesmíru při­ bliž ně ve tvaru koule, která měla ve svém středu Zemi a  rozšiřovala se do prostoru fáze tři, který se teď otevíral kolonizaci. Gralmond byl dvě stě čtyřicet let od původní domovské planety a patřil tak k posledním planetám, kte­ ré měly být v  prostoru fáze dvě kolonizovány. Dudley ne­ musel moc počítat, aby zjistil, že další planetou, která se stane svědkem zakrytí Dysonu Alfa, bude Tanyata, planeta ještě méně rozvinutá než Gralmond. Zatím neměla ani uni­ verzitu, ale prohledáním dat v unisféře se nakonec dobral seznamu místních amatérských astronomů. Bylo na něm jedno jméno.

Pět měsíců a tři dny od večera, kdy viděl zmizet Dyson Alfa, se Dudley nervózním zamáváním rozloučil s manžel­ kou, když ho carlton odvážel od domu. Myslela si, že jeho cesta na Tanyatu je odůvodněná, schválená univerzitou. A  on ani po jedenácti letech manželství neměl odvahu jí říct úplnou pravdu. Nebo možná po pěti manželstvích vě­ děl, o čem je lepší mlčet.

Carlton ho zavezl přímo na planetární stanici KKP. Byla na opačné straně Leonida City než areál univerzity. Právě přicházelo jaro a přinášelo s sebou rozsev svěže ze­ lených pupenů na větve pozemských stromků v městských parcích. I vzrostlé původní stromy reagovaly na delší, jas­ nější dny; jejich temně nachová kůra získala při přípravě na rozvinutí listových stříšek nový blyštivý lesk. Dudley ze 35

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

svého sedadla pozoroval obyvatele města, cílevědomě si vy­ kračující obchodníky a úředníky, rodiče tolerantní i rodiče rozčilené ze svých dětí, mládež v prvním životě postávající společně před kavárnami a  vstupy do obchodních pasáží, zoufale neohrabanou, ale zároveň se snažící tvářit jako členové těch nejnebezpečnějších gangů v  historii lidstva. Všichni byli tak optimističtí a  normální. Byl to hlavní dů­ vod, proč se Dudley rozhodl, že se ve druhém životě usadí právě tady. Hraniční planety měly odjakživa tu nakažlivou atmosféru očekávání a  naděje; tady mohly nové sny do­ opravdy zakořenit a růst. A on v tom druhém životě doká­ zal tak málo. Svým trochu zoufalým přesídlením sem dával najevo, že je s tím srozuměn.

KKP otevřela planetární stanici na Gralmondu před více než pětadvaceti lety. Vlastně ve stejné době, kdy si Dudley pořizoval své barevné OOtetování – ironie, která mu ne­ unikla. Planetě se v prvním čtvrtstoletí její lidské historie dařilo dobře. Přišli farmáři a vypustili do krajiny své trakto­ boty a stáda. Obyvatelé měst si přivezli prefabrikované do­ my, které srovnali do úhledné sítě ulic a na počest velkých metropolí, které se snad z těchto skromných počátků jed­ nou vyvinou, k jejich názvům připojili slovo „City“. Mocný příval investic s sebou přivezl továrny; kolem se rozbujely nemocnice, školy, kulturní stánky a úřady. Z populačního centra se rozběhly silnice a vyslaly své průzkumné úponky přes kontinent. A jako vždy dorazily vlaky přivážející ještě víc obchodu.

Dudleyho carlton jel cestou k  planetární stanici KKP kolem Mersyské dráhy. Jediné, co oddělovalo dvouprou­ dou silnici od silných linií kolejnic z karbonové oceli, byl obyčejný drátěný plot a  plastová bezpečnostní bariéra. 35

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

Mersyská dráha byla jednou z pěti hlavních tratí, které by­ ly doposud ze stanice vyvedeny. Obyvatelé Gralmondu na ně byli právem hrdí. Pět za pětadvacet let: příznivé zname­ ní zdravé, rostoucí ekonomiky. Tři tratě včetně Mersyské vedly do rozlehlých průmyslových zón na okrajích Leonida City, zatímco zbývající dvě se táhly na venkov, kde se zno­ vu a  znovu větvily a  zajišťovaly tak spojení s  hlavními ze­ mědělskými sídly. Zboží protékalo planetární stanicí KKP ve dne v noci oběma směry a jeho objem se s postupem let zvolna zvyšoval. Peníze, materiály a technika pronikaly na nová území a  měsíc co měsíc posouvaly hranice lidského osídlení dál.

Kolem silnice burácel velký nákladní vlak, pohybující se jen o málo rychleji než carlton. Dudley se podíval za zvu­ kem a chvíli pozoroval, jak se dlouhé, olivově zelené vago­ ny stálým tempem valí. Muselo jich být padesát a všechny je táhla obří, dvacetikolová lokomotiva. Uvědomil si, že je to jedna z třídy GH7, ale konkrétním jménem si nebyl jis­ tý. Tyto kolosy se používaly už bezmála osmdesát let. Je­ jich pětatřicetimetrové tělo vyplňovaly supravodivé baterie pohánějící mohutné elektrické nápravové motory. Ničeho většího se Gralmond nedočká, dokud planeta nezíská sta­ tut plné industrializace, což může trvat dalších sedmdesát let.

Taková obluda šinoucí se vzkvétajícím městem již pů­ sobila trochu nepatřičně. V  této čtvrti ještě stálo mnoho původních prefabrikovaných budov, dvou nebo třípodlaž­ ních kostek z  běleného hliníku se střechami ze solárních panelů. Na planetě, kde půda byla nejenom levná, ale vláda ji fakticky dávala každému, kdo si o  ni požádal, renovace nebyly nijak nezbytné. Celkový počet obyvatel Gralmondu 37

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

se sotva blížil osmnácti milionům, tady se nikdo nemačkal. Prefabrikované čtvrtě ale zůstávaly jako užitečná obytná a obchodní centra pro nejčerstvější a nejchudší nové used­ líky. Ale jak se místní ekonomika škrábala vzhůru, bylo několik městských bloků tvořených zchátralými kovovými krabicemi úplně strženo a nahrazeno novými domy s prů­ čelím z kamene nebo skla. Běžnější bylo potažení suchým korálem, rostlinou původně objevenou na Mecherii. Noví usedlíci si ke svým domům sázeli geneticky upravená zrna a pečlivě se starali o dlouhé, ploché žíly houbovitého, pem­ zu připomínajícího materiálu, který stěny rychle porostl a  vytvořil kolem celé stavby organickou skořápku, u  níž stačilo jednoduchým prořezáváním udržovat okna volná. Barvy se mísily a  umně proplétaly, čímž vznikaly složité obrazce, které dodávaly každé budově jedinečnost a naru­ šovaly jednotvárnost čtvrti. Bez ohledu na prach a  špínu z cest dokázal suchý korál jejich zrnka absorbovat a udržo­ vat úpravu fasády čistou a svěží.

S  tím, jak gentrifikace města pokračovala, působila Mersyská dráha čím dál nemístněji. Z drátěného plotu teď na několika úsecích vyrážely výrůstky suchého korálu, aby z elegantních domů a bytů v blízkosti nebylo ošklivé koleje vidět.

Terminál osobní přepravy zabíral jen malou část z  de­ seti kilometrů čtverečních, jež tvořily planetární stanici KKP. Na většině plochy se rozkládala seřaďovací nádraží a  technické zázemí. Na jednom konci byla vlastní brána, chráněná před nepřízní počasí jediným širokým obloukem klenuté střechy z  křišťálu a  bílého betonu. Dudley si ji ze svého příjezdu před jedenácti lety skoro nevybavoval, ale ne proto, že by se změnila. Nikdy se nemění. 37

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

Carlton mu zastavil před terminálem u odjezdů a hned, jak Dudley se svým zavazadlem vystoupil, se zase odšinul domů. Dudley vešel do stanice a  ocitl se ponořený v  davu lidí, kteří jako by se pohybovali všemi směry kromě toho, o  nějž stál on. Přestože budova byla poměrně nová, hala působila staromódně: vysoké sloupy z mramoru držely vy­ sokou skleněnou střechu, v  klenutých průchodech připo­ mínajících katedrálu se skrývaly krámky s  občerstvením, krátká schodiště mezi patry byla nevěrohodně široká, jako by vedla do nějakého skrytého paláce. V hlubokých, vyso­ kých výklencích byly sochy a plastiky, jejichž každý rovný povrch pokrýval ptačí trus. Ve vzduchu visely velké, prů­ hledné holografické projekce, červené a smaragdově zele­ né tabule poskytující informace o jízdním řádu všem, kteří nebyli přes rozhraní připojeni na místní síť. Mezi nimi po­ letovali ptáčci, neustále udiveně houkající nad jiskřivými stopami, které svými membránovými křídly rozviřovali.

„Vlak do Verony odjede z devátého nástupiště,“ oznámil mu jeho e­správce.

Vydal se přes halu k  nástupišti. Verona byla běžný cíl, kam vyrážel vlak každých čtyřicet minut. Dojíždělo odtam­ tud mnoho lidí, většinou střední management finančních a  investičních společností zapojených do budování a  pro­ vozování gralmondské občanské infrastruktury.

Vlak do Verony tvořilo osm dvoupatrových vagonů při­ pojených za středně velikou lokomotivu PH54. Dudley strčil kufry do prostoru pro zavazadla pátého vagonu, na­ stoupil a našel si volné místo u okna v horním patře. Pak už nemohl dělat nic, než se snažit ignorovat napětí, které v něm sílilo, zatímco časový ukazatel v jeho virtuálním zra­ kovém poli odpočítával čas do odjezdu. E­správce pro něho 39

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

měl ve schránce sedm zpráv. Polovina z nich byla od jeho studentů a obsahovala jak data, tak zvukové klastry.

Uplynulých pět měsíců bylo pro malou univerzitní katedru astronomie mimořádně rušných, přestože se za celou tu dobu žádná pozorování hvězd nekonala. Dudley vyhlásil, že stav teleskopu a jeho přístrojového vybavení je nadále nepřijatelný a  že doposud zanedbávali praktickou stránku svého oboru. Pod jeho dohledem postupně roze­ brali a seřídili krokové motory. Poté došlo na ložiska a po nich následovala celá soustava senzorů. A když už byl tele­ skop mimo provoz, měli také možnost jej zmodernizovat a  zavést speciální programy pro řízení a  analýzu obrazu. Studenti šanci umazat si ruce a vylepšit systémy, které mají k dispozici, zpočátku vítali. Ale počáteční nadšení brzy vy­ prchalo, když jim Dudley stále hledal nové a důležité úko­ ly, které opětovné zprovoznění oddalovaly.

Dudleymu nebylo příjemné je klamat, ale byl to obha­ jitelný důvod pro pozastavení celého projektu pozorování Dysonova páru. Namlouval si, že jestli se mu podaří opatřit důkaz, tak výsledný dopad, který to na jeho katedru a její rozpočet bude mít, tento malý podvod více než ospravedl­ ní. Teprve v  posledních několika měsících, když se vypo­ řádával se všemi jejich stížnostmi, začal přemýšlet, jak by se mohlo na jeho kariéře a finanční situaci projevit, kdyby se mu podařilo zakrytí hvězdy ověřit. Pokud by pozorová­ ní nedoložil, byl by to jeho konec; naproti tomu úspěch otevíral celou novou sféru možností. Nejspíš by se dostal mnohem dál, než co mu mohla nabídnout Gralmondská univerzita. Bylo příjemné oddávat se takovému snění.

Vlak se dal do pohybu, nástupiště nechal za sebou a vy­ jel do jarního jasu. Jediné, co Dudley přes okno viděl, byla 39

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

industriální krajina nádraží, kde se stovky kolejí plazily po zemi a navzájem se křížily jako nějaké obrovské, abstrakt­ ní bludiště. Jednotlivé vagony přesouvaly malé posunovací lokomotivy vykašlávající hustá oblaka naftových zplodin. Vypadalo to, jako by jediný viditelný horizont tvořila skla­ diště a  nakládací rampy, kde se každou částí rozlehlých otevřených staveb proplétala pavoučí síť portálových je­ řábů a  kontejnerových manipulátorů. Plošinové vagony a  tlusté cisterny se připravovaly nebo vykládaly prostřed­ nictvím mechanických systémů, v nichž se téměř ztrácely. Po několika kolejích se hemžily technické čety se servisbo­ ty a prováděly opravy.

Když zamířili k bráně, provoz kolem nich začal houst­ nout. Dlouhé nákladní vlaky se střídaly s  menšími osob­ ními soupravami. Všechny se hadovitým pohybem plazily přes výhybky a  sbíhaly se k  poslednímu úseku kolejí. Za druhou stranou vagonu Dudley viděl téměř nepřetržitý proud vlaků, jež z brány vyjížděly.

Bránou procházely jen dvoje koleje – jedny dovnitř a  jedny ven. Vlak do Verony se konečně zařadil na odjez­ dový úsek, hned za osobní vlak do EdenBurgu. Za ně najel náklaďák do StLincolnu. Vozem se rozezněl tichý výstraž­ ný tón. Dudley stačil před nimi zahlédnout okraj klenuté střechy brány. Světlo nepatrně zesláblo, jak pod ni najeli. A pak už měli přímo před sebou jen široký, jantarově žlutý, mihotavý ovál vlastní brány, silně připomínající starodáv­ ný vjezd do tunelu. Vlak vjel přímo do něj.

Když vagon projel tlakovou zástěnou, která bránila, aby se atmosféry dvou planet mísily, Dudley ucítil na kůži lehké mravenčení. Červí díra sice překlenovala sto osm­ náct světelných let, ale sama o sobě neměla žádnou vnitřní 41

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

délku. Generátorové systémy, které ji vytvářely, však měly objem značný. Většina se ho vešla do velkých betonových podpůrných budov mimo střechu. Rozměrná oválná obruč brány, měřící na šířku více než třicet metrů, obsahovala jen emisní agregáty. S ohledem na rychlost, kterou vlak jel, se kolem mihla v sekundě.

Přes okna zalil vnitřek vozu nádherný měděně zbarve­ ný soumrak. Dudleymu zapraskalo v  uších, jak do vagonu stropní ventilací vtrhla nová atmosféra. Rozhlédl se po ob­ rovské ploše veronské stanice KKP. Okraj byl v  nedohled­ nu a  stejně tak nebylo vidět ani megapoli, o  níž věděl, že se rozkládá za ním. Jeden konec stanice tvořila impozantní stěna bran. Každý ovál ukrytý pod vyklenutou jednodílnou střechou v sobě uzavíral opar lehce odlišného zbarvení v zá­ vislosti na spektrální třídě hvězdy, k jejíž planetě vedl. Ale jinak tam nebylo nic než koleje a vlaky, kam až oko dohléd­ lo. Po kolejích se valily obludné nákladní soupravy, jejichž lokomotivy byly výrazně větší než GH7, která předtím na Dudleyho udělala takový dojem. Tažné lokomotivy s jader­ ným pohonem uváděly do pohybu dvoukilometrové řetězce vagonů. Kolem se míhaly elegantní bílé expresy s desítkami vagonů, multiplanetární linky, které na své trase procházely dvaceti i více světy a v nekonečném okruhu se řítily z jedné brány do druhé. Obyčejné regionální vláčky jako ten, v němž seděl Dudley, se šinuly mezi svými většími, impozantnější­ mi bratranci. Ve veronské stanici stavěly všechny.

Tak jako byla Země v Mezihvězdném společenství uzlo­ vým světem pro všechny planety v prostoru fáze jedna, byla Verona významnou křižovatkou pro tuto část prostoru fáze dvě, propojenou bránami s třiatřiceti planetami. Byla jed­ nou z  takzvané Velké 15: industriálních planet zřízených 41

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

při okraji prostoru fáze jedna, zhruba sto světelných let od Slunce. Společnostmi založených, společnostmi financo­ vaných a společnostmi provozovaných.

Stanice Verona se mohla pochlubit sedmi osobními ter­ minály; Dudleyho vlak přijel na třetí. A opět se projevil roz­ díl v měřítku: tento terminál samotný byl pětkrát větší než gralmondská planetární stanice. Hustší atmosféra a o něco silnější gravitace Verony přispívaly k tomu, že si připadal maličký, když bloudil halou plnou lidí a hledal spoj na Ta­ nyatu. Nakonec jej našel na nástupišti 18b; tři jednopat­ rové vagony tažené dieselovou lokomotivou Ables RP2. Uložil si zavazadlo do horní přihrádky a sám se posadil na dvojmístné sedadlo. Vagon byl obsazený z  necelé třetiny. Na Tanyatu jezdily jen tři vlaky denně.

Když tam dorazil, poznal, proč je v jízdním řádu spojů tak málo. Tanyata je zcela jistě hraniční planeta; poslední, která byla v této části prostoru fáze dvě kolonizována. Jednoduše nebylo z komerčního hlediska praktické budovat červí díry, které by sahaly dál. Verona by už větší množství člověkem obyvatelných planet nepropojila; ta čest teď připadla Saville, vzdálenému od Gralmondu necelých deset světelných let. KKP už tam budovala novou průzkumnou základnu a  při­ pravovala se otevřít červí díry do nové generace hvězdných soustav: prostoru fáze tři, další vlny lidské expanze.

Tanyatskou stanici KKP tvořilo jen několik narychlo smontovaných nástupišť z  bórové oceli krytých dočasnou plastovou střechou. Celá nákladní část se skládala jen z jednoho jeřábu a jednoho skladiště, za nímž leželo roz­ bahněné prostranství, kde byly na špatně posečené vegeta­ ci vyskládány řady kovových kontejnerů a nádrží. Uličkami rachotily povozy a náklaďáky naložené zásobami a materi­ 43

Peter F. Hamilton Pandořina hvězda | Bariéra

álem. Osada jako taková nebyla ničím víc než seskupením standardizovaných mobilních buněk pro stavební čety bu­ dující první fázi planetární občanské infrastruktury. Velké množství prefabrikovaných objektů se propojovalo: lidé a  velcí manipulační boti zasazovali moduly ze zpevněné­ ho hliníku do soustavy karbonových nosníků. Největšími mechanismy byly cestářské stroje, minitovárny na pásech, které měly vpředu velké lopatky, jimiž polykaly hl



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist