načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pan Probaštin - Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Pan Probaštin

Elektronická kniha: Pan Probaštin
Autor:

Miniatura z roku 1846 představuje jednu z postaviček petrohradského života. Skromný a nenápadný pan Probaštin, jak se ukáže po jeho smrti, byl vlastně boháč, který si za život naspořil ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  39
+
-
1,3
bo za nákup

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 48
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-720-7605-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Miniatura z roku 1846 představuje jednu z postaviček petrohradského života. Skromný a nenápadný pan Probaštin, jak se ukáže po jeho smrti, byl vlastně boháč, který si za život naspořil pěkné peníze. Povídka připomíná podobnou figurku z Nerudových Povídek malostranských. Mistrně zachycené charaktery i příznačné prostředí starého Petrohradu způsobují, že tyto příběhy nestárnou a poskytují čtenáři jedinečný zážitek.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

PAN PROBAŠTIN

Translation © Alena Morávková, 2006

ISBN 978-80-7511-006-0

Z ruského originálu Господин Прохарчин (F. M. Dostojevskij,

Полное собрание сочинений в тридцати томах, том I.),

vydaného nakladatelstvím Nauka, Leningrad, 1972,

přeložila Alena Morávková

Odpovědná redaktorka Iva Majerová

Obálka Klára Kulhánková

E-knihu připravil pureHTML.cz

Vydalo nakladatelství & vydavatelství

VOLVOX GLOBATOR,

Štítného 17, 130 00 Praha 3

www.volvox.cz

jako 39. svazek edice Malá řada, celkově jako 725. publikaci

Vydání první

Praha 2006

Adresa knihkupectví

VOLVOX GLOBATOR:

Štítného 16, 130 00 Praha 3 ‒ Žižkov


Semjon Ivanovič Probaštin, starší slušný člověk, abstinent,

bydlel v nejtmavším a nejskromnějším koutku v bytě Ustiňji

Fjodorovny. Protože při své nízké hodnosti dostával plat

odpovídající jeho služebním schopnostem, bytná od něho

nemohla žádat víc než pět rublů nájemného měsíčně.

Proslýchalo se, že ji k tomu vedl jistý záměr, ale ať už to bylo

jakkoliv, pan Probaštin se jako na zlost všem svým

pomlouvačům dokonce stal jejím oblíbencem, ovšem rozumí se

v naprosto ušlechtilém a počestném smyslu. Je zapotřebí

podotknout, že Ustiňja Fjodorovna, zcela úctyhodná žena

kyprých tvarů, která měla zvláštní slabost pro vydatnou stravu

a kávu a jen stěží zdolávala půsty, si držela pár podnájemníků,

kteří platili až dvakrát tolik než pan Probaštin, ale otvírali si

všichni do jednoho huby, a tihle „zlí posměváčci“ se vysmívali

jejímu ženskému osudu i sirotčí bezbrannosti, čímž u ní hodně

ztráceli, a kdyby neplatili tolik peněz za svá místa, nejenže by

je nevzala do podnájmu, ale vůbec by je ve svém bytě

netrpěla. Semjon Ivanovič se stal jejím oblíbencem od té doby,

co odvezli na Volkovský hřbitov jistého penzistu, vyhozeného

ze služby, holdujícího tvrdému alkoholu. Dotyčný, holdující

tvrdému alkoholu a vyhozený ze služby, měl sice vyražené oko

– podle svých slov utrpěl újmu za statečnost – a byl jednonohý

– údajně přišel o nohu rovněž ze statečnosti, nicméně dovedl

získat a užívat náklonnosti, jíž byla Ustiňja Fjodorovna

schopna, a pravděpodobně by ještě dlouho žil jako její

nejvěrnější přisluhovač a příživník, kdyby se nakonec neupil

tím nejhorším, nejžalostnějším způsobem. To všecko se stalo

Na Pískách, kde Ustiňja Fjodorovna měla pouhé tři

podnájemníky. Po přestěhování do nového bytu, kde si zřídila

větší podnik a přijala asi deset nových podnájemníků, ze

starých zůstal všehovšudy jen pan Probaštin.


Ať už měl pan Probaštin své chyby, nebo to zavinili jeho

stejně nedokonalí spolubydlící, jisté ale bylo, že se od počátku

na obou stranách události vyvíjely tak nějak nepříznivě.

Poznamenejme, že noví podnájemníci, všichni do jednoho, žili

svorně jako rodní bratři: někteří z nich společně sloužili

a všichni postupně vždy prvního dne v měsíci si navzájem

prohrávali svoje služné v oku, preferansu nebo v biliáru. Ve

chvílích oddechu dovedli, jak říkali, vychutnat kypící okamžiky

života a někdy rádi diskutovali o vznešených tématech,

a třebaže se v tomto případě zřídkakdy vyhnuli sporům,

vzhledem k tomu, že celá tahle společnost vymýtila ze svého

středu veškeré předsudky, všeobecná shoda se v podobných

případech ani trochu nenarušila. Z podnájemníků obzvlášť

vynikali: Mark Ivanovič, inteligentní a vzdělaný, dále

podnájemník Oplivaňjev a podnájemník Prepolovenko, rovněž

skromný a slušný člověk; další, Zinovij Prokofjevič, který

usiloval proniknout do lepší společnosti, a konečně písař

Okeanov, jenž svého času div neodebral palmu vítězství

a obliby Semjonu Ivanoviči, pak další písař Suďbin, Kantarjov,

který pocházel z nižších kruhů, a našli se i další. Žádný z nich

se ale s panem Probaštinem nepřátelil. Nikdo z nich mu sice

nepřál nic zlého tím spíš, že hned zpočátku museli uznat, že

podle slov Marka Ivanoviče je Probaštin slušný, tichý, hodný

člověk, i když samotář, není žádný lichotník a samosebou má

svoje chyby, ale jestli někdy něčím trpí, pak jedině

nedostatkem představivosti. Ba co víc: jako člověk bez

fantazie nemohl například nikoho příjemně překvapit ani svou

postavou, ani chováním, a získat tak pro sebe zvláštní výhody

(to si brali na mušku posměváčci), ale i ta figura mu prošla.

Mark Ivanovič, inteligentní člověk, ho vzal formálně v ochranu

a prohlásil zdařile a květnatě, že Probaštin je solidní starší

člověk a období elegií už má dávno za sebou. Takže jestliže


Semjon Ivanovič neuměl vycházet s lidmi, pak jedině proto, že

si to sám zavinil.

Nejdřív ze všeho si všichni nesporně povšimli jeho skrblictví a lakoty. To ihned zpozorovali a vzali na vědomí – Semjon Ivanovič totiž nikomu ani za nic nedokázal půjčit svou čajovou konvici, třeba jen na chvíli, a to od něho nebylo pěkné tím spíš, že sám skoro čaj nepil, ale v případě potřeby pil dosti chutný odvar z polního kvítí a některých léčivých bylin, který měl vždycky v zásobě. Kromě toho se nestravoval jako všichni ostatní podnájemníci. Například si nikdy nedopřál celý oběd, jaký svým podnájemníkům denně nabízela Ustiňja Fjodorovna. Oběd stál půl rublu, ale pan Probaštin platil pouze pětadvacet měděných kopejek a nikdy nešel výš – brával si buďto porci zelňačky s pirohem, nebo hovězí pečeni, a nejčastěji nejedl ani polévku, ani pečeni, ale namísto hlavního chodu spořádal chleba s cibulí, tvarohem, nakládanou okurkou nebo jinými přílohami, což bylo nesrovnatelně levnější, a teprve když už to bylo k nevydržení, snědl polovinu oběda...

Na tomto místě životopisec přiznává, že by se ani za nic neodvážil mluvit o tak bezvýznamných, nelichotivých a dokonce choulostivých, ba co víc, pro milovníka krásného slohu urážlivých podrobnostech, kdyby se v nich neskrývala jistá zvláštnost, hlavní povahový rys hrdiny této novely. Pan Probaštin totiž zdaleka nebyl tak chudý, jak občas tvrdil, aby si nemohl dopřát dokonce ani vydatnou, pravidelnou stravu, ale počínal si zcela opačně a nedbal ostudy ani lidských řečí, jen aby ukojil své podivné vrtochy, lakotu a přílišnou opatrnost, což ostatně vyjde najevo později. Vystříháme se toho, abychom čtenáře nudili výčtem všech vrtochů Semjona Ivanoviče, a tudíž kupříkladu vynecháme zajímavý a pro čtenáře nesmírně komický popis všech jeho oděvů, a nebýt



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist