načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Paměti -- Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení – Marcellin de Marbot

Paměti -- Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení

Elektronická kniha: Paměti
Autor: Marcellin de Marbot
Podnázev: Vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení

Kniha je klasikou vojenské literatury. Přestože byla původně určena pouze autorovým dětem a přestože obsahuje drobné historické nepřesnosti, je živá a populární dodnes. Marbot byl typický voják - hrdina své doby, který prožil rozhodující ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Elka Press
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 1999
Počet stran: 666
Rozměr: 22 cm
Název originálu: Memoires du Géneral Baron de Marbot
Spolupracovali: z francouzského originálu ... přeložil a poznámkami opatřil Jiří Kovařík
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Elka Press, Knižní klub, 1999
ISBN: 978-80-902-3537-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha je klasikou vojenské literatury. Přestože byla původně určena pouze autorovým dětem a přestože obsahuje drobné historické nepřesnosti, je živá a populární dodnes. Marbot byl typický voják - hrdina své doby, který prožil rozhodující události napoleonských tažení na vlastní kůži, a zároveň se ukázal být velmi schopným vypravěčem a objektivním pozorovatelem. Výsledkem této kombinace je dílo, díky němuž lze poznat události a osobnosti přelomu 18.a 19. století tak autenticky, jako z málokterého jiného pramenu. 99O4O2 Nejedlyv Vzpomínky proslulého francouzského důstojníka na vzrušující život v době Napoleonských válek.

Popis nakladatele

Famózní paměti francouzského jezdeckého důstojníka z období napoleonských válek v překladu odborníka na slovo vzatého Jiřího Kovaříka. Autor se nechal naverbovat do armády v 17 letech, valnou část válek strávil jako maršálský pobočník, konec války jej zastihl v hodnosti generála. De Marbot byl nejen vynikající voják, ale i spisovatel, který vás dokonale vtáhne svými mnohdy až neuvěřitelnými dobrodružstvími do víru napoleonských tažení.

(vzpomínky francouzského jezdeckého důstojníka z napoleonských tažení)
Předmětná hesla
Marbot, Marcellin de, baron, 1782-1854
GenerálovéFrancie – 19. století
Napoleonské války (1800-1815)
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Marcellin

de Marbot

Paměti

VZPOMÍNKY

FRANCOUZSKÉHO JEZDECKÉHO DŮSTOJNÍKA

Z NAPOLEONSKÝCH TAŽENÍ






Marcellin

de Marbot

Paměti

VZPOMÍNKY

FRANCOUZSKÉHO JEZDECKÉHO DŮSTOJNÍKA

Z NAPOLEONSKÝCH TAŽENÍ

NAKLADATELSTVÍ ELKA PRESS

PRAHA 1999


Marcellin Jean-Baptiste Antoine baron de Marbot

PAMĚTI

Czech Edition Copyright © 1999 by Elka Press

Translation © 1999 by Jiří Kovařík

Illustrations Copyright: © 1999 by Zdirad J. K. Čech

Coves © 1999 by Leonid Křížek ISBN 80-902353-7-9 (Elka Press) ISBN 80-242-0022-8 (Euromedia)

◆ 5

Obsah

I. DÍL JANOV – SLAVKOV – MADRID – JENA – ESSLINGEN PŘEDMLUVA Kapitola první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Původ mojí rodiny – Otec vstupuje do gard – Rodina de Certain – Život na

zámku Larivière – Epizoda z dětství Kapitola druhá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

První revoluční bouře – Otcovo chování – Otec nastupuje do služby – Svěřují mě

slečně de Mongalvi – Život v penzionátu Kapitola třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Otec jmenován armádním velitelem v Toulouse – Povolává mě k sobě – Setkání

s konvojem aristokratů – Můj život v Toulouse – Nastupuji do Sorèze Kapitola čtvrtá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

Sorèze – Dom Ferlus – Život v Sorèze – Rovnostářské způsoby – První zkoušky –

Návštěva zástupce lidu Kapitola pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

V Paříži se setkávám s otcem a bratry – Otec jmenován velitelem 17. divize

v Paříži – Odmítá Sieyèsovy plány a nechává místo Lefebvrovi Kapitola šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

Otec povolán do Itálie – Jak se rozhodlo o mém osudu – Stávám se husarem Kapitola sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Otcův odjezd – Setkání s Bonapartem v Lyonu – Epizoda z cesty po Rhôně – Co

stojí republikánský banket – Představují mě plukovníkovi Kapitola osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Příjezd do Nice – Můj mentor Pertelay – Jak jsem se stal opravdovým Berchenyho

husarem – Přijetí do sběře – Můj první souboj v Madona u Savony – Únos

dobytčího konvoje v Degu Kapitola devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Jak jsem se rázem stal četařem – Zajmu sedmnáct barcovských husarů Kapitola desátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

V Piemontu se připojujeme ke generálu Championnetovi – Generál Macard –

Boje mezi Coni a Mondovi – Uneseme šest děl – Jmenují mě podporučíkem –

Stávám se pobočníkem otce, vyslaného do Janova a pak do Savony Kapitola jedenáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

Boje u Cadibona a Montenotte – Ústup pravého armádního křídla na Janov –

Otec je raněn – Obležení a obrana Janova – Jejich následky – Přítel Trepano –

Otcova smrt – Hlad a boje – Neoblomná Massénova tvrdost Kapitola dvanáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

Epizoda z obležení – Zajetí tří tisíc Rakušanů – Jejich strašlivý konec na

pontonech – Ustavičné útoky ze země i z moře Kapitola třináctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

Bonaparte překračuje svatobernardský průsmyk – Masséna jedná o evakuaci

Janova – Jsem poslán k Bonapartovi – Bitva u Marenga – Návrat k rodině –

Smrtelná únava Kapitola čtrnáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

Jsem jmenován pobočníkem à la suite v Bernadottově štábu – Bernadottův štáb –

V Tours formujeme zálohy Portugalské armády Kapitola patnáctá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

Pobyt v Brestu a Rennes – Jsem přidělen k 25. mysliveckému a poslán

k Portugalské armádě – Cesta z Nantes do Bordeaux a Salamanky – S generálem

Leclercem tvoříme pravé křídlo španělské armády – Rok 1802 – Návrat do Francie Kapitola šestnáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Dobrodružství na cestě z Bayonne do Toulouse – Humorná historka z přehlídky Kapitola sedmnáctá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

Vojska pro Saint-Domingo se soustřeďují v Bretani – Události v Rennes – Do

aféry zapletený bratr Adolphe uvězněn – Smrt bratra Theodora Kapitola osmnáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

Pobyt ve versailleské škole – Životopis matčiných bratří Kapitola devatenáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

Nesmírné přípravy na pobřeží – Stavám se Augereauovým pobočníkem Kapitola dvacátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

Augereau – Různé příběhy z jeho života Kapitola dvacátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

Z Bayonne do Brestu – Rok 1804 – Spiknutí Pichegrua, Moreaua a Cadoudala Kapitola dvacátá druhá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Rok 1805 – Založení Čestné legie – Tábor v Boulogne – Stávám se poručíkem –

Poslání – Smrt bratra Felixe – Rusko a Rakousko nám vyhlašují válku Kapitola dvacátá třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

Armáda pochoduje k Rýnu – Začátek nepřátelství – Jsem poslán k Massénovi –

Trafalgar – Jelačič kapituluje u Bregenze – Lest plukovníka blankensteinských

husarů – Jeho pluk nám uniká Kapitola dvacátá čtvrtá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Pochod na Vídeň. – Boj u Dürnsteinu. – Maršálové Lannes a Murat se bez

výstřelu zmocňují mostů přes Dunaj Kapitola dvacátá pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

Hollabrunn – Předávám Císaři u Bregenze ukořistěné prapory – Nástrahy lži

z vděčnosti Kapitola dvacátá šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

Pruský vyslanec a Napoleon – Slavkov – Před císařovým zrakem zachraňuji

v Žatčanském rybníku ruského poddůstojníka

6 ◆


Kapitola dvacátá sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

Setkání císařů – Návrat ke sboru – Rok 1806 – Darmstadt a Frankfurt –

Augereauovy dobré způsoby Kapitola dvacátá osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

Jsem poslán k Císaři a pruskému králi – Situace v Prusku Kapitola dvacátá devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

Stav pruské armády – Pochod na Würzburg – Boj u Saalfeldu a smrt prince

Ludvíka Pruského – Augereau a jeho bývalí druzi ve zbrani – Návrat do Jeny –

Historka Kapitola třicátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

Jena – Farář z Jeny – Auerstädt – Bernadottovo jednání – Vstup do Berlína Kapitola třicátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

Porážka a demoralizace Prusů – Původ Rothschildova bohatství a Bernadottova

postavení – Provázím Duroca k pruskému králi do Graudenze – Historka –

Armáda na Visle Kapitola třicátá druhá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

Přechod přes Ukru – Srážky v Kolozombu a Golyminu – Různé historky –

Srážka u Pultusku – Rozbití táborů na Visle Kapitola třicátá třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

Rok 1807 – Stávám se kapitánem – Bitva u Jílového – Rozpuštění Augereauova

sboru – Znovu v ležení Kapitola třicátá čtvrtá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

Příhoda z bitvy u Jílového – Moje klisna Lisetta – Dostihnu 14. řadový pluk

a podstoupím největší nebezpečí v životě – Zázrakem unikám smrti – Vracím se

do Varšavy a Paříže Kapitola třicátá pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

Poslán k Císaři – Připojuji se k maršálu Lannesovi – Nepřátelství propuká 11.

června – Armády se setkávají na Alle u Friedlandu Kapitola třicátá šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

Bitva u Friedlandu – Nebezpečí, jemuž jsem vystaven – Setkání a mír v Tylži Kapitola třicátá sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

Poslání do Drážďan – Nechtěný kontraband – Incident v Mohuči – Pobyt

v Paříži a v la Houssaye Kapitola třicátá osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

Poměry v Portugalsku – Junotův pochod na Lisabon – Španělská královská

rodina – Všemocný Godoy – Napoleonovy intriky Kapitola třicátá devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210

Rok 1808 – Stávám se Muratovým pobočníkem – Další Napoleonovy intriky –

Povstání v Aranjuez – Abdikace Karla IV. – Zachraňuji Godoye před masakrem –

Vstup Ferdinanda VII. do Madridu a jeho odjezd do Bayonne Kapitola čtyřicátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

Ferdinand v Napoleonově moci – Karel IV. a Godoy v Bayonne – Povstání

a bitva v ulicích Madridu

◆ 7


Kapitola čtyřicátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222

Poslání do Bayonne k Císaři – Abdikace Karla IV. – Josef jmenován králem –

Povstání ve Španělsku Kapitola čtyřicátá druhá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227

Kapitulace u Bailénu a její následky – Naše vojska se stahují za Ebro – Vyklizení

Portugalska – Jsem vyznamenán a přidělen ke štábu maršála Lannese Kapitola čtyřicátá třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

Pochod k Ebru – Bitva u Burgosu – Maršál Lannes střídá Monceye ve velení

armádě na Ebru – Bitva u Tudely Kapitola čtyřicátá čtvrtá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

Nebezpečná cesta přes hory z Tudely do Arandy – Střet na cestě – Jsem napaden

a těžce zraněn u Agredy – Návrat do Tudely Kapitola čtyřicátá pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

Přidáváme se k Napoleonovi – Somosierra – Pochod na Portugalsko – Přechod

Guadarramy – Porážka u Benavente – Pochod na Astorgu Kapitola čtyřicátá šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

Rok 1809 – Bitva u la Coruni – Napoleon opouští armádu – Lannes poslán

k Zaragoze – Obležení a dobytí města – Jsem těžce raněn Kapitola čtyřicátá sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

Provázím Lannese do Lectoure, Bordeaux a Paříže a dělám kurýra – Historka –

Odjezd do Augšpurku – Mouton u Landshutu Kapitola čtyřicátá osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262

Spěšný nákup koní – Epizoda z bitvy u Eckmühlu – Boj jezdectva před Řeznem –

Porážka nepřítele Kapitola čtyřicátá devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267

Císař zraněn před Řeznem – S Labédoyèrem jdeme první do útoku a vnikáme

do města Kapitola padesátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273

Jedna Francouzka nás vede k mostu přes Dunaj – Chybná líčení obležení Řezna –

Masséna u Ebersbergu – Napoleonova nejistota – Příchod do Melku Kapitola padesátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278

Císař mi navrhuje nebezpečnou výpravu – Přijímám a obětuji se pro armádu –

Pozoruhodné výsledky mé výpravy Kapitola padesátá druhá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285

Vstup do Sankt-Pöltenu – Získání Prátru – Útok a kapitulace Vídně – Dílčí

povstání v Německu Kapitola padesátá třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290

Obsazení ostrova Schwarze-Laken – Stavba mostů na ostrov Lobau – Začíná

bitva mezi Esslingen a Aspern Kapitola padesátá čtvrtá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295

Rivalita mezi Lannesem a Bessièresem – Prudká nenávist obou maršálů – Císař

obnovuje ofenzívu na nepřátelský střed

8 ◆


Kapitola padesátá pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300

Stržení mostů přes Dunaj – Udržíme naše postavení – Maršál Lannes raněn –

Opevňujeme se na ostrově Lobau Kapitola padesátá šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306

Poznámky k bitvě u Esslingen – Lannes mi umírá v náruči – Pobyt ve Vídni Kapitola padesátá sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

Životopis maršála Lannese – Císař mě jmenuje velitelem eskadrony a rytířem

císařství – Vstupuji do Massénova štábu Kapitola padesátá osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316

Massénův štáb – Pan de Sainte-Croix – Jeho zasloužená přízeň u Císaře Kapitola padesátá devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321

Přípravy pro nový přechod přes Dunaj – Zatčení špióna – Bitva u Wagramu –

Dobytí Enzersdorfu – Boje u Russbachu Kapitola šedesátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327

Druhý den – Úvahy o boji a porážce arcivévody Karla – Různé úvahy o bitvě

u Wagramu Kapitola šedesátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332

Generál Lasalle – Incidenty v bitvě u Wagramu a různé úvahy – Bernadotte

v nemilosti II. DÍL WAGRAM – BEREZINA – LIPSKO – WATERLOO Kapitola první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341

Co se mi přihodilo v bitvě u Wagramu – Roztržka s Massénou – Dobytí

Hollabrunnu a vstup do Guntersdorfu Kapitola druhá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347

Boj u Znojma – Guitonovi kyrysníci – Jsem zraněn, když od sebe odtrhávám

bojující – Nová roztržka s Massénou – Návrat do Paříže Kapitola třetí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355

Rok 1810 – Nepříjemnost na maškarním plese – Založení řádu Tří roun – Císařův

sňatek s Marií Louisou Rakouskou Kapitola čtvrtá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362

Portugalské tažení – Odjezd – Z Irunu do Valladolidu – Masséna a Junot –

Nepříjemná tušení o tomto tažení Kapitola pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 368

Massénův štáb – Sainte-Croix jmenován generálem, místo něj vliv získává Pelet –

Casabianca Kapitola šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 374

Útok a dobytí Ciudad-Rodriga – Válečné příhody – Vážně onemocním – Různé

události. – Dobytí Almeidy

◆ 9


Kapitola sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 380

Soultovo tažení v Portugalsku – Dobytí Chaves a Bragy – Obležení a dobytí

Oporta – Soultovi nabízejí portugalský trůn Kapitola osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386

Překvapení v Oportu – Soultův ústup horami – Neochota maršála Victora –

Franceschiho smrt Kapitola devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 390

Situace našich vojsk ve Španělsku – Portugalská armáda – Ohrožen je náš

dělostřelecký park – Setkání ve Viseu – Příčiny neúspěchu tažení – Armáda před

Alcobou Kapitola desátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 397

Porážka u Busaca – Epizoda – Obcházíme pozice a dostáváme se na cestu do

Coimbry Kapitola jedenáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 402

Portugalci spěšně vyklízí Coimbru – Pochod na Lisabon – Povraždění našich

zajatců v Coimbře – Linie Cintry a Torres-Vedras – Neshody mezi Massénou

a jeho vojevůdci – Ústup na Santarem Kapitola dvanáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408

Angličtí jezdci – Usazujeme se v Santaremu – Organizované kořistnictví –

Maršál Kotlík – Smutná situace a znechucení armády – Přicházejí posily hraběte

d’Erlon Kapitola třináctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 414

Rok 1811 – Dobrodružství anglického vyzvědače – Neochota velitelů sborů –

Ústup – Různé příhody a boje Kapitola čtrnáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 419

Jsem zraněn u Miranda de Corvo – Události kolem Foz de Arunce – Massénovy

nové plány – Neyův odpor a sesazení Kapitola patnáctá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 424

Definitivní ústup – Zmatené rozkazy – Ofenzívní návrat k Almeidě –

Bessièresova neochota Kapitola šestnáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 429

Bitva u Fuentes d’Oňoro – Osudová nedbalost – Skvělý Massénův manévr –

Neúspěch Bessièresovou vinou Kapitola sedmnáctá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 434

Oddanost tří vojáků – Zničení Almeidy a únik posádky – Armáda táboří

u Ciudad-Rodrigo – Marmont vystřídá Massénu – Massénovy chyby Kapitola osmnáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 438

Hlavní příčiny našich porážek na poloostrově – Neshody maršálů – Josefova

slabost – Dezerce spojenců – Přesnost anglické palby – Posouzení statečnosti

Španělů a Portugalců – Návrat do Francie Kapitola devatenáctá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 443

Můj sňatek – Rozloučení s Massénou

10 ◆


Kapitola dvacátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 446

Massénův životopis – Dobrodružná povaha a Italské tažení – Curych – Janov –

Rok 1805 – Obchody s licencemi – Jeho poslední tažení – Jeho konec Kapitola dvacátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 455

Rok 1812 – Císař mě přiděluje plukovníkovi 23. pluku jízdních myslivců – Ve

Stralsundu se připojuji k pluku – Skvělý stav jednotky – Intriky hraběte

Černyševa Kapitola dvacátá druhá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 460

Válka se stává nevyhnutelnou – Varování, která Napoleon dostal – Císařský

dvůr v Drážďanech – Složení armády a různých sborů Kapitola dvacátá třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 464

Císařova přehlídka – Armáda na Němenu – Slovo k tažení roku 1812 – Snaha

Angličanů nás izolovat – Bernadottovo chování – Stav Polska Kapitola dvacátá čtvrtá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 468

Přechod Němenu – Vstupujeme do Vilna – Dostávám se na dotek nepřítele –

23. myslivecký pluk ve Vilkomiru – Potíže v Litvě – Pochod vpřed Kapitola dvacátá pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 473

Rozdělení ruské armády – Bagration unikne Jerômovi – Pochod ke Dvině –

Marný útok na Dvinsk – Na Dvině rozbiji dva Wittgensteinovy pluky –

Oddělujeme se od Velké armády – Složení 2. sboru Kapitola dvacátá šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 480

Události u Jakubova a Kljastic – Jsem raněn Kapitola dvacátá sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 484

Přechod sebežských bažin – Ústup – Skvělá bitka u sivočinského brodu –

Kulněvova smrt – Ofenzívní návrat – Poslední sbohem Kapitola dvacátá osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 490

Další Oudinotův ústup – Pochody a ústupy – 23. myslivecký pluk zasypán

poctami – Ústup na Polock – Generál Saint-Cyr – Zraněný Oudinot předává

velení Saint-Cyrovi Kapitola dvacátá devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 496

Nové Saint-Cyrovy rozkazy – Útok a překvapení nepřítele – Různé příhody –

Střet jezdectva – Zabydlujeme se v Polocku – Saint-Cyr jmenován maršálem Kapitola třicátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 502

Pochod Velké armády – Dobytí Smolenska – Ney ve valutinské soutěsce – Bitva

u Moskvy – Různé epizody Kapitola třicátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 507

Špatné zprávy ze Španělska – Rostopčin – Požár Moskvy – Probuzení ruské

armád. – Kutuzovova lest Kapitola třicátá druhá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 510

Je rozhodnuto o ústupu – Přepad Sébastianiho sboru – Boje u Malojaroslavce –

Návrat k Možajsku a Moskvě – Baraguey d’Hilliers skládá zbraně – Jsem

jmenován plukovníkem – Heroický ústup maršála Neye

◆ 11


Kapitola třicátá třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 516

Postavení 2. sboru – Demoralizace Bavorů – Jsem poslán k hraběti Lubenskému Kapitola třicátá čtvrtá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 521

Přechod Rakušanů – Obrana Polocka – Uprchne náš zajatec Wittgenstein – Nové

boje – Evakuace města – Opouštějí nás Bavoři – Spojení s Victorovým sborem –

Bažiny u Gorodě Kapitola třicátá pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 526

Vrací se k nám Oudinot a odděluje se od Victora – Těžká situace vojska –

Vyklizení a znovudobytí Borisova – Požár mostu přes Berezinu – V Borisově se

zmocníme obrovské kořisti Kapitola třicátá šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 531

Corbineauova brigáda se spojuje se 2. sborem – Předstíraný manévr u Borisova

a přechod přes Berezinu Kapitola třicátá sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 536

Ztráta Partouneauxovy divize – Boj v Zavniském u Brilova – Pan de Noailles –

Přechod mostů a berezinská katastrofa – 2. sbor hájí ústup – Jsem zraněn

v Pleščenice Kapitola třicátá osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 542

Krutý mráz – Ozbrojené lupičství – Příchod do Vilna – Ponarská soutěska –

Ústup na saních – Příjezd do Kovna – Přechod Visly Kapitola třicátá devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 548

Příčiny naší porážky – Nedostatek tlumočníků – Slepá důvěra ve věrnost

spojenců – Poznámky k požáru Moskvy – Počet našich ztrát – Svědectví

o císařově chvále 23. mysliveckého pluku Kapitola čtyřicátá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 552

Rok 1813 – Všeobecně špatná situace – Neschopnost vojenské správy – Poznámky

k udržení pevností – Postavení Francie – Nucené a nezákonné odvody – Přijíždím

na základnu v Monsu Kapitola čtyřicátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 558

Na Labi propuká nepřátelství – Bitvy u Lützenu a Budyšína – Příměří – Připojuji

se k svému pluku – Stav vojska – Všeobecná únava – Napoleon měl ustoupit –

Síla armád proti nám Kapitola čtyřicátá druhá. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 563

Výhrady k výběru sborových velitelů – Přerušení příměří – Jominiho zrada –

Boje ve Slezsku u Bobry – Různé epizody – Bolestný neúspěch Kapitola čtyřicátá třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 568

Bitva šestadvacátého a sedmadvacátého u Drážďan – Vandamme u Chlumce –

Hrdé chování zajatého Vandamma Kapitola čtyřicátá čtvrtá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 574

Oudinotova porážka u Gross-Beeren a Macdonaldova porážka u Katzbachu –

Planina Jauer – Znovu přecházíme přes Katzbach

12 ◆


Kapitola čtyřicátá pátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 580

Soustředění u Drážďan – Epizody – Baškirové – Napoleon v pilnickém ležení –

Zahrne mě přízní Kapitola čtyřicátá šestá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 587

Napoleon, hluchý k radám württemberského krále, se rozhodne podstoupit

u Lipska bitvu – Boje u Wachau – Topografie Lipska – Postavení našich sil –

Nezdařený přepad spojeneckých panovníků u Kolmbergu – Výhledy dne 16.

října Kapitola čtyřicátá sedmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 593

Marný pokus o příměří – Bitva 18. října – Bernadotte bojuje proti nám –

Přeběhnutí Sasů – Loajalita württemberského krále – Nerozhodný výsledek bojů Kapitola čtyřicátá osmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 598

Kritická situace – Nedostatek předvídavosti v přípravě ústupu – Rozloučení se

saským králem – Přehnaná Napoleonova velkomyslnost – Spojenci vnikají do

Lipska – Předčasné stržení mostu přes Elsteru – Jaký byl osud mého pluku Kapitola čtyřicátá devátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 606

Sbírám na Elsteře trosky našeho vojska – Zmasakrujeme pět stovek

nepřátelských banditů – Ústup k Saale – Erfurt – Murat armádu opouští –

Rakušané a Bavoři u Hanau – Zmocním se na Kinzigu soutěsky Gelnhausen –

Armáda před Hanau Kapitola padesátá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 612

Epizoda – Bitva u Hanau – Ústup na Rýn – Poslední nepřátelský nápor – Azolan. –

Černyševův útěk – Doplňování jednotek Kapitola padesátá první . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 618

Poslední události roku 1813 – Vydání pevností – Ohavné porušení kapitulace

Drážďan – Porážka ve Španělsku – Střet u Vitoria – Josef ustupuje k hranicím –

Soultův ústup na Bayonne – Suchet v Katalánsku – Situace v Tyrolsku a Itálii Kapitola padesátá druhá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 623

Rok 1813 – Jsem jmenován velitelem departementu Jemmapes – Obtížná situace –

Přípravy k povstání – Vyhlazení kozáckého oddílu u Monsu – Stažení našich

jednotek k Paříži – Moje základna se přemisťuje do Nogent-le-Roi Kapitola padesátá třetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 629

Nádherné Napoleonovo tažení – Odpor se stává nemožným – Nedostatečná

opatření k obraně Paříže – Příchod spojenců – Pozdní císařův návrat k hlavnímu

městu – Paříž by se měla udržet – Intriky spřádané proti Napoleonovi Dopisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 634

napsané plukovníkem de Marbot v roce 1815 Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 638

Služební záznamy, tažení, zranění a vyznamenání barona de Marbot Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 640

◆ 13


„...Zavazuji plukovníka Marbota,

aby pokračoval v psaní na obranu

slávy francouzských zbraní a ze lži

usvědčil pomlouvače i odpadlíky.“

(NAPOLEONOVA ZÁVĚŤ)

14 ◆


PŘEDMLUVA. ◆ 15

Své ženě a dvěma synům

Má drahá ženo, mé drahé děti, ač ještě velmi mlád, účastnil jsem se velké a strašlivé revoluce z roku 1789. Žil jsem za Konventu a direktoria. Viděl jsem císařství. Účastnil jsem se jeho gigantických válek a téměř mě zničil jeho pád. Často jsem byl blízko císaři Napoleonovi. Sloužil jsem ve štábech pěti z jeho nejproslulejších maršálů: Bernadotta, Augereaua, Murata, Lannese a Massény. Znal jsem všechny význačné osobnosti oné doby. Podstoupil jsem vyhnanství v roce 1815. Měl jsem čest velmi často vídat krále Ludvíka Filipa v dobách, kdy byl jen vévodou Orléanským, a po roce 1830 jsem byl dvanáct let pobočníkem jeho vznešeného syna, královského prince, nového vévody d’Orléans. Když pak smutná událost vyrvala tohoto knížete lásce Francouzů, byl jsem připoután k osobě jeho vznešeného syna, hraběte Pařížského.

Stal jsem se tedy svědkem řady událostí, mnohé jsem viděl, mnohé zapamatoval, a protože si už dlouho přejete, abych napsal své paměti a znovu přehlédl příběh života svého i památné děje, jimž jsem byl přítomen, ustupuji vašemu naléhání.

Protože si spíše přejete znát podrobněji to, co se mi přihodilo, než popisovat zdlou havě historické události zaznamenané již v řadě prací, budu o nich hovořit jen povšechně, abych vytyčil rozličné časové epochy, v nichž jsem žil, a vliv událostí na můj osud. Obšírnější budu, půjde-li o osoby. Bez stranickosti poopravím soudy o těch, které jsem osobně poznal. Pokud jde o styl, budu psát bez nabubřelosti, jak se na pouhé rodinné vyprávění sluší.

Zaznamenám, vedle skutků nejvyšší politické závažnosti, také šprýmy, zvláštnosti až dětinské, a pokud půjde o moji osobu, zajdu až k podrobnostem, které se mohou zdát zbytečnými.

Skoro všichni lidé si stěžují na svůj osud. Prozřetelnost ke mně byla laskavější, a přestože můj život nebyl bez strázní, celkově štěstí převážilo nad trampotami a klidně bych svou životní dráhu začal beze změny znovu. Zmínil jsem se už, že jsem se narodil jako dítko Štěstěny? Ve válce stejně jako v politice jsem proplul bouřemi, které pohltily většinu mých současníků, a nyní jsem v oddaném a drahém kruhu rodinném. Skládám tedy Prozřetelnosti dík za sudbu, kterou mi přidělila.

Březen 1844



I.

Janov – Slavkov – Madrid

Jena – Esslingen



◆ 21

Kapitola první

N

arodil jsem se 18. srpna 1782 na otcově panství v zámku Larivière na březích

Dordogne, v nádherném a přívětivém údolí Beaulieu na rozhraní Limousinska

a Quercy, dnes departementu Corrèze. Můj otec byl jediným synem. Tak tomu bylo i u jeho otce a děda, a proto se nashromáždil v jeho rukách majetek na provinční poměry nemalý. Rodina Marbotů měla šlechtický původ, ačkoliv už dlouho před své jméno nepřipojovala žádný titul. Jak se tehdy říkávalo, žila vznešeně, tedy ze svých vlastních příjmů, aniž by bažila po nějakých úřadech či podnikání. Spřízněna byla s mnohými šlechtickými rody kraje a přátelila se s d’Humièresy, d’Estressy, Cosnacy, rodinou La Majorie a dalšími.

Zmiňuji se o tom, protože přátelství, spojující naši rodinu se vznešenými rody, do nichž patřilo i několik maršálů Francie, dokládá velkou vážnost, jíž se Marbotové v kraji těšili za časů, kdy šlechta byla pyšná a mocná.

Můj otec se narodil roku 1753.

1

Dostalo se mu skvělé výchovy a byl velmi vzdě

laný. Miloval studia, písemnictví a umění. Jeho poněkud prudkou povahu tišila zdvořilá atmosféra prostředí, v němž se pohyboval. Měl koneckonců dobré srdce a pokaždé, když první hnutí mysli přešlo, snažil se napravit hrubost, jíž se dopustil. Otec byl nádherný člověk vysoké a robustní postavy.

2

Měl snědý, pravidelný

a krásný, zmužilý a přísný obličej.

Můj děd ovdověl v době, kdy jeho syn ještě studoval, domácnost mu vedla jedna sestřenice, starší ze slečen Oudinetových z Beaulieu. O mého děda, který téměř oslepl, když blízko něj udeřil blesk, a skoro nevycházel z domu, se starala velmi pečlivě. Můj otec měl tudíž ve věku, kdy vstupoval do života, na jedné straně bezmocného starce

3

a na straně druhé tetu, chápající všechny jeho tužby, a mohl celým ro

dinným jměním nakládat podle své chuti. Nezneužil toho, a protože jej to táhlo zvláště pod vlivem okolních mladých šlechticů k vojenskému stavu, přijal návrh plukovníka markýze d’Estresse, souseda a přítele rodiny, a vstoupil do osobní gardy krále Ludvíka XV.

Při vstupu do gardy dostal můj otec patent podporučíka. Po několika letech se stal poručíkem gardy. Pod patronací markýze d’Estresse jej přijímali v řadě rodin, zvláště u generála hraběte Schomberga, generálního inspektora jezdectva, a ten v ocenění zásluh mého otce jmenoval kapitánem svého dragounského pluku (1781) a vybral si jej jako pobočníka (1782).

4

V té době můj děd zemřel. Otec byl dosud svobodný a jeho majetek i postavení (kapitán tehdy na venkově představoval dost významnou osobu) zaručovaly, že se může ucházet o ženu, aniž mu hrozilo odmítnutí.

Míli cesty od otcova zámku Larivière žila na zámku Laval de Cère chudá šlechtická rodina de Certainů. Hlava rodiny trpěla dnou a vše za ni řídila paní de Certain, dáma velmi úctyhodná. Pocházela z urozené rodiny de Verdal, která, jak víte, řadí mezi příbuzné svých předků svatého Rocha, protože se jeden Verdal prý se sestrou svatého Rocha v Montpellieru oženil. Nevím, co je na onom tvrzení pravdy, ale je jisté, že před revolucí roku 1789 stávala u brány starého zámku v Gruniacu (který dosud rodina de Verdal vlastní) kamenná lavice, velice místními obyvateli uctívaná, neboť podle tradice na této lavici svatý Roch s potěšením sedával, když svou sestru navštěvoval. Každopádně je z ní pěkný výhled do krajiny, na rozdíl od hradu, který se spíš podobá ponuré pevnosti.

Pan a paní de Certain měli tři syny a jedinou dceru; podle tehdejších zvyků připojovali k rodovému jménu jméno nějakého panství. Nejstarší syn tak přijal jméno de Canrobert, které nosil ještě jeho syn, náš bratranec, jenž je později tak proslavil.

5

Prvorozenec byl rytířem řádu svatého Ludvíka a kapitánem pěšího pluku de Penthièvre; druhorozený se jmenoval de l’Isle a byl poručíkem stejného pluku; třetí syn s predikátem de La Coste sloužil podobně jako můj otec v osobní gardě; dcera se jmenovala slečna du Puy a byla to moje matka.

Otec se stýkal zvláště s panem Certain de la Coste. Jak jinak, nejenže spolu po tři měsíce sloužili v paláci Versailles, ba i dvakrát do roka společně cestovali.

Dostavníků jezdilo tehdy málo, byly špinavé, nepohodlné a urazily za dne jen krátkou vzdálenost: ostatně tenkrát se slušelo, aby jejich služeb využívali jen staří a churaví; mladí šlechtici cestovali koňmo. V osobních gardách se tedy vžilo to, co dnes vypadá velmi zvláštně. Ježto tito pánové konali službu jen tři měsíce v roce, byl celý sbor rozdělen na čtyři téměř stejné části; a ti, kteří bydleli v Bretani, Auvergne, Limousinsku a dalších končinách, v nichž se chovají malí koníci, jich jistý počet koupili za obnos nepřesahující sto franků včetně sedla a uzdy. V určený den se všichni příslušníci gard, nastupující do služby, sešli na koních v dohodnutém místě a veselá karavana se vydala do Versailles. Denně projeli dvanáct až patnáct hodin s jistotou, že každý večer najdou za nevelký obnos slušný nocleh a večeři v hostincích, kde byli ve stanovené dny očekáváni. Cesta ubíhala se zpěvem a kamarádskými řečmi vesele. Čelili nepohodě, horku i nepříjemnostem a smáli se povedeným příběhům, v jejichž vyprávění se střídali. Karavana se po cestě rozrůstala tak, jak přibírali další gardisty z provincií, jimiž projížděli. Nakonec různé skupin

22 ◆ DÍL I.


ky ze všech koutů Francie dorazily do Versailles v den, kdy jejich dovolená vypršela a kdy jiní měli místo nich dovolenou nastoupit. Ti koupili od příchozích koníky po sto francích za kus, vytvořili nové karavany a vyrazili k otcovským domovům; po příjezdu vypustili nedochůdčata na pastviny a tady je volně nechali popásat devět měsíců až do chvíle, kdy je zase vzali do Versailles a postoupili je dalším kamarádům, takže ta zvířata časem prošla nejrůznější kraje Francie.

Otec byl tehdy důvěrně spjat s panem Certain de la Coste, který byl ze stejného kraje a sloužil jako on v rotě de Noailles. Doma se často navštěvovali: brzy se tak otec stal i přítelem jeho bratrů. Slečna du Puy byla pěkná a měla ducha. Mohla přinést jen malé věno a otci se nabízely bohatší nevěsty. Přesto jí dal přednost a v roce 1776 se s ní oženil.

Byly jsme čtyři děti: prvorozený Adolphe je dnes polním maršálem. Já byl druhý, Theodor třetí a Félix nejmladší. Mezi každým z nás byl asi dva roky rozdíl.

Kypěl jsem zdravím a prodělal jsem jen jedno onemocnění neštovicemi, málem bych byl ale zahynul následkem nehody, o níž budu vyprávět.

Byly mně teprve tři roky, ale vzpomínka v paměti zůstala. Otec mi říkal koťátko, kvůli mému trochu zdviženému nosíku a kulaté postavě. To stačilo, aby malé děcko chtělo kočku napodobovat; miloval jsem lézt po čtyřech a mňoukat, a tak jsem se naučil každodenně chodit do prvního patra do knihovny, kde otec trávil nejparnější část dne. Jakmile zaslechl mňoukání svého koťátka, přicházel otevřít dveře a pak mi dal svazek Buffonových spisů, v němž si já prohlížel rytiny a on dál četl. Tyto chvíle jsem nesmírně miloval; jednoho dne ale nebyla má návštěva přijata tak jako obvykle. Otec, který byl zřejmě zabraný do vážných věcí, koťátku neotevřel. Zbytečně jsem mňoukal hlasitěji a napodoboval, jak jsem nejlépe dovedl, nejsladší tóny, dveře zůstávaly zavřené. Dole u podlahy jsem zahlédl otvor, který mají dveře na všech jižanských sídlech, aby se kočky volně dostaly do všech pokojů. Onu cestu jsem vzal jako samozřejmost a lehce do ní vklouzl. Nejdřív prošla hlava, tělo však za ní nemohlo. Chtěl jsem couvnout, ale hlava byla v pasti a já nemohl tam ani zpět. Dusil jsem se. Tak jsem se ale do kočičí role vžil, že místo abych promluvil a upozornil na sebe otce, jen jsem ze všech sil mňoukal, už ne sladce, ale jako podrážděná kočka, kočka škrcená, a dařilo se mi to asi dost přesvědčivě, protože se otec bouřlivě rozesmál. Jenže mňoukáni sláblo, obličej modral a já omdlel. Zkuste si představit otcovo zděšení, když konečně pochopil pravdu. Stěží nadzvedl dveře z pantů, mne vyprostil a omdlelého odnesl do náruče matce, která se domnívala, že jsem mrtev, a dostala strašný záchvat. Když jsem přišel k sobě, stál vedle mne ranhojič a pouštěl mi žilou. Pohled na krev a úzkost celého domu, seskupeného kolem matky a mne, tak zaujal mladou představivost, že se mi příhoda pevně vryla do paměti.

KAPITOLA I. ◆ 23


Kapitola druhá

U

ž za mého poklidného dětství se schylovalo k velice závažným událostem.

Zvedala se a vzápětí propukla bouře revoluce: psal se rok 1789.

Shromáždění Generálních stavů všechny rozvášnilo, vytrhlo náš kraj z klidu a zaneslo nesváry téměř do všech rodin, dokonce i do naší, neboť otec už dávno kritizoval nepravosti Francii sužující a přihlásil se k navrhovaným idejím pokroku, aniž tušil ukrutnosti, které tato změna přinese, zatímco jeho tři švagři a přátelé byli proti všem změnám. Z toho pramenily prudké hádky, kterým já nerozuměl a z nichž jsem byl zarmoucen, protože jsem vídal matku plakat, když se snažila klidnit rozčilení svých bratří a svého manžela. Nevěda proč, přidal jsem se na stranu umírněných přátel lidu, kteří si zvolili otce do čela, neboť byl i bezesporu nejschopnějším člověkem v celém kraji.

Ústavodárné shromáždění zrovna zrušilo feudální dávky. Otci jako šlechtici patřily ty, které si jeho otec zakoupil. Jako první respektoval zákon. Poplatníci vyčkávali, jak se otec rozhodne, a když se pak doslechli, že se renty vzdal, odmítali už platit.

O něco později se Francie rozdělila na departementy, otec byl jmenován správcem Corrèze a zanedlouho se stal členem Zákonodárného shromáždění. Tři matčini bratři a téměř veškerá šlechta našeho kraje rychle emigrovala. Válka se zdála být za dveřmi. Tehdy, aby přiměla všechny občany vzít zbraň či možná aby zjistila, v jaké míře se může spoléhat na odhodlání obyvatelstva, vyhlásila vláda jednoho dne, že se blíží emigranty vedení lotři, aby zničili novou ústavu. Ve všech kostelech zvonili na poplach. Každý se co nejlépe ozbrojil, ustavovala se Národní garda; země se vypravovala do války a všichni očekávali příchod lumpů, o nichž se v každé vsi tvrdilo, že už jsou za sousedními humny. Nikdo se neobjevil. Očekávaný výsledek se ale dostavil: Francie stála ve zbrani a dokázala, že se dovede bránit.

24 ◆ DÍL I.


Pobývali jsme s matkou sami na venkově. Onen poplach, nazvaný dnem strachu, mě překvapil a jistě by mě i polekal, kdybych neměl na očích matčin klid. Byl jsem vždy přesvědčen, že otec, znaje její mlčenlivost, ji na tyto události připravil.

Vše zpočátku probíhalo bez výtržností, vesničané si v našich končinách uchovali úctu ke staré šlechtě. Demagogové z měst ale všechno brzy rozvrátili a venkované vytáhli, pod záminkou, že hledají ukryté emigranty, na šlechtické příbytky. Ve skutečnosti brali peníze a listiny, které pálili na velkých slavnostních ohních. Viděli jsme z naší terasy táhnout s pochodněmi všechny ty zuřivce k zámku d’Estresse, z nějž všichni mužští obyvatelé odešli za hranice a v němž zůstaly jen dámy. Matku to hluboce rozrušilo, jednalo se o její nejlepší přítelkyně, a i já ve svém mládí takové počínání hodnotil jako lupičství. Matčina úzkost vzrostla, když dorazila její stará matka, právě vyhnaná ze zámku, který byl prohlášen za vlastnictví národa, neboť její tři synové emigrovali...! Dům otcův byl do té doby ušetřen, neboť otce znali jako vlastence, který to znovu dokázal po vypršení mandátu v Zákonodárném shromáždění vstupem do Pyrenejské armády jako kapitán horských myslivců. Jenže revoluční bouře zachvacovala vše, a tak byl konfiskován a za majetek lidu prohlášen i dům v Saint-Céré, jejž otec koupil před deseti lety, neboť kupní smlouvu sepsali jen mezi sebou a prodávající emigroval dříve, než ji notář ověřil. Matce povolili jen několik dní na odvoz oblečení, pak dům prodali v dražbě, kde jej koupil předseda okrsku, co ono zabavení vyvolal...! Nakonec se vesničané, podněcovaní několika předáky z Beaulieu, houfně objevili před otcovým zámkem, kde s veškerou ohleduplností i s trochou zdvořilosti matce oznámili, že nemohou činit jinak, že je nutno spálit listiny o feudálních dávkách nám náležejících a že je třeba zjistit, zda se na zámku neskrývají její bratři, co odešli do emigrace. Matka je přijala srdnatě, vydala listiny a podotkla, že její bratři jsou lidé uvážliví; těžko lze předpokládat, že by emigrovali a pak se vrátili ukrýt v jejím zámku. Odůvodněnost této úvahy připustili, jedli a pili, spálili právní doklady uprostřed nádvoří a odešli, aniž způsobili škody, s výkřiky: Ať žije národ a občan Marbot! a matku požádali, ať otci napíše, že jej velmi milují a že jeho rodina je mezi nimi v bezpečí.

Navzdory takovému ujištění matka věděla, že jí jako sestře utečenců hrozí větší nesnáze, v nichž by asi moc nepomohlo, že je ženou obránce vlasti, a rozhodla se na čas odejet. Jak mi později řekla, činila tak v domnění, že revoluční bouře budou trvat jen pár měsíců. Ostatně, totéž si myslela řada lidí.

Moje babička měla sedm bratrů, podle verdalské rodinné tradice byli vojáky a rytíři svatého Ludvíka. Jeden z nich býval majorem pěšího pluku de Penthièvre a po odchodu z vojska se oženil s bohatou vdovou po parlamentním radovi z Rennes. Matka se rozhodla odstěhovat tam, chystala se k odjezdu i se mnou, když mi na těle náhle vyrazily bolestivé vředy. S osmiletým dítětem se v takovém stavu cestovat nedalo a matka tedy stála před velkými nesnázemi, protože nemoc neustupovala... Slečna Mongalviová, vážená a jí velmi oddaná dáma, na kterou stále rád vzpomínám, matce nakonec pomohla. Slečna Mongalviová opatrovala v Turenne několik chovanek a moje matka k nim také dříve náležela. Navrhla, že se o mne po dobu matčiny nepřítomnosti postará. Matka napsala otci a s jeho svolením jsem odejel

KAPITOLA II. ◆ 25


a ubytoval se v dívčím pensionátu. Nuže, mládenec s mladými dívkami, řeknete? Ovšemže ano...! Nesmíte zapomínat, že jsem byl chlapec velmi jemný, tichý, poslušný a teprve osmiletý.

Chovankami ústavu už od dob, kdy k nim patřila i moje matka, byla mladá, šestnáctiletá až dvacetiletá stvoření, nejmladším bylo nejméně čtrnáct, všechna dost rozumná, abych mezi nimi mohl pobývat.

Celé to malé ženské stádečko se po mém příjezdu seběhlo a přijalo mne s takovou radostí a tolika něžnostmi, že jsem si od první chvíle k oné cestě blahopřál. Domníval jsem se, že můj pobyt bude jen krátký, a vskrytu litoval, že s těmi hodnými slečinkami, které mi dělaly pomyšlení a přetahovaly se navzájem, aby mne mohly vodit za ruku, strávím jen málo času.

Matka zatím odcestovala ke strýci. Události se valily. Teror zaplavoval Francii krví. Ve Vendée a Bretani propukla občanská válka. Bylo nemyslitelné někam cestovat a matka, která chtěla v Rennes strávit dva nebo tři měsíce, tam zůstala několik let. Otec stále bojoval v Pyrenejích, ve Španělsku a schopnosti spolu s odvahou z něj učinily divizního generála. Já, který vstoupil do pensionátu na pár měsíců, v něm zůstal skoro tři roky a byly to roky štěstí kaleného jen vzpomínkou na rodiče, avšak dobré slečny Mongalviovy i jejich schovanky se chovaly o to laskavěji a zaháněly všechny moje chmury.

Později, když jsem po letech četl příběhy papouška Vert-Verta žijícího mezi salesiánkami v Nevers, řekl jsem si: „Takhle jsem se měl v pensionátu v Turenne!“ Rozmazlovaly mě stejně jako jeho. Měl jsem vše, co jsem si přál, nic jim pro mne nebylo dost dobré a krásné. Kypěl jsem zdravím. Byl jsem krev a mléko; stejně tak i ty, které mě objímaly!

Při radovánkách pod širým nebem, v nádherné zahradě, na loukách, vinicích, v křovinách, mě dívky zdobily květy, pak mě posadily a se zpěvem nosily na malých nosítkách posetých růžemi. Jindy se se mnou přetahovaly a nechávaly mě vždy vyhrát. Četly mi příběhy a zpívaly písně; předháněly se, která pro mne co udělá.

Vzpomínám si, jak slečna Mongalviová po zprávě o popravě Ludvíka XVI. nechala celý pensionát pokleknout a modlit se za klid duše ubohého krále. Kdyby se to vyneslo ven, znamenalo by to pro ni velké nesnáze, ale všechny chovanky už měly dost rozumu a já chápal, že se o tom nemá mluvit: nikdo zvenčí se nic nedozvěděl.

26 ◆ DÍL I.


Kapitola třetí

V

onom příjemném azylu jsem zůstal až do listopadu 1793. Když mi táhlo na tři

náctý rok, dostal otec velení tábora, který se budoval u Toulouse. Využil pár

volných dní, aby mne navštívil a urovnal věci, kterým se několik let nemohl věnovat. Vysedl v Turenne u jednoho přítele a spěchal do pensionátu. Měl na sobě generálskou uniformu s velikou šavlí, ostříhané nenapudrované vlasy a mohutné kníry, což jeho vzhled zcela změnilo od časů, kdy jsem ho vídal a kdy poklidně žil na zámku Larivière.

Už jsem se zmínil, že navzdory zmužilému a přísnému obličeji byl můj otec velice milý, zejména na děti, které měl velmi rád. Bouřlivě jsem ho uvítal a on mě zasypal něžnostmi. V Turenne strávil několik dní a těm dobrým paním Mongalviovým ze srdce děkoval za takřka mateřskou péči o mne, z otázek mně kladených však rychle poznal, že kromě slušné znalosti modliteb, litanií a nábožných písní se moje vzdělání omezuje jen na něco málo historie, geografie a pravopisu. Kromě toho se domníval, že ve dvanácti letech se již nesluší nechat mě v pensionátu mezi slečinkami, že musím dostat vzdělání soustavnější a obsáhlejší. Rozhodl se tedy vzít mě s sebou do Toulouse, kam už z Effiatu povolal i Adolpha, a oba nás dát do vojenské školy v Sorèze, jediného velkého zařízení toho druhu, které revoluční bouře nesmetla.

Objal jsem své mladé přítelkyně a rozloučil se. Vydali jsme se do Cressensacu, kde jsme se setkali s otcovým pobočníkem, kapitánem Gaultem. Zatímco vozu mazali kola, Spire, starý otcův sluha, který věděl, že pán chce cestovat dnem i nocí, sháněl jídlo a rovnal zavazadla. V té chvíli jsem spatřil něco zcela nového: dlouhá kolona složená z žandarmů, Národních gard a dobrovolníků vtáhla do Cressensacu s kapelou v čele. Nadchlo mě to, dosud jsem nic takového nespatřil: jen jsem nechápal, proč ti vojáci obklopují něco kolem dvanácti povozů, v nichž byli usazeni staří pánové, dámy i děti, většinou se smutkem ve tváři. Ten obraz otce rozzuřil.

◆ 27


Odešel od okna, dlouhými kroky rázoval s pobočníkem, jemuž věřil; slyšel jsem, jak vykřikuje: „Ti mizerní členové Konventu zkazili revoluci, která se mohla tak povést! Tady odvlékají nevinné do vězení jen proto, že jsou šlechtici či příbuzní emigrantů! To je strašlivé!“

Pochopil jsem, co otec říkal, a začal stranu hrůzovlády, která pošpinila revoluci roku 1789, nenávidět.

Můžete snadno namítnout, proč můj otec dál sloužil vládě, kterou opovrhoval? Proč? Neboť měl za to, že vyhnat nepřítele z francouzského území je vždy čestnou záležitostí. Tím se vojáci nepodíleli na za teroru, který Konvent rozpoutal ve vnitrozemí.

Jednalo o šlechtické rodiny, které ráno sebrali z jejich zámků a vedli do vězení v Souilhacu. Byli to starci, ženy a děti, a já se ptal sám sebe, jaké nebezpečí ti ubožáci představují pro zemi, když jsem několik dětí zaslechl prosit o jídlo. Jedna dáma žádala národního gardistu, aby jí dovolil slézt a koupit jídlo; stroze ji odmítl, a když mu paní podávala peníze, obořil se na ni: „To si myslíte, že jsem jeden z vašich lokajů...?“ Hrubost mne znechutila a surovost se mě dotkla. Vzpomněl jsem si, že Spire uložil do kočárových kapes několik žemlí se zapečenými klobásami. Dvě jsem vzal, popošel k zajatým dětem a hodil jim je ve chvíli, kdy gardisti stáli zády. Matka i děti mi děkovaly tak výmluvnými gesty, že jsem se rozhodl podělit i zbylé vězně a postupně jsem odnesl všechny zásoby, které Spire sebral k ukojení našeho hladu na osmačtyřicet hodin další cesty do Toulouse.

Konečně jsme vyrazili, aniž měl Spire potuchy o rozdávání, které jsem právě skončil. Malí vězňové mi posílali hubičky, rodiče mne zdravili, sotva jsme však byli od zastávky sto metrů, otec, jenž od nechutného divadla pospíchal tak, že se ani v hostinci nechtěl najíst, pocítil hlad a požádal o jídlo. Spire ukázal na kapsy, do nichž potraviny dal. Otec a pan Gault prohledali celý vnitřek povozu a nic nenašli. Otec se na Spira rozhněval, a ten, z výšky svého kozlíku, přísahal při všech čertech, že povoz vybavil zásobami na dva dny. Byl jsem poněkud na rozpacích; kromě toho jsem nechtěl, aby byl ubohý Spire dál hubován, a tak jsem prozradil, co jsem provedl. Očekával jsem trochu pokárání za nedovolené jednání, otec mě však velice něžně objal a ještě po letech s pýchou mluvil o mém tehdejším chování. Proč vám to, mé děti, musím připomenout? Jsme šťastni při pomyšlení, že nás někdy pochválil někdo, koho jsme tak milovali a pak ztratili!

Z Cressensacu do Toulouse plnili cestu dobrovolníci, kteří zvesela a za zpěvu revolučních písní putovali k Pyrenejské armádě. Jejich pochodem jsem byl okouzlen a byl bych šťastný, kdybych tělesně netrpěl. Nikdy jsem tak dlouho vozem necestoval, a tak jsem měl během jízdy mořskou nemoc, což mého otce donutilo každou noc zastavovat, abych si odpočal. Přesto jsem do Toulouse dorazil velmi unaven; pohled na bratra, od nějž jsem byl čtyři či pět let odloučen, mě však brzy uzdravil.

Otec jako divizní generál velící táboru v Miral u Toulouse měl právo na kvartýr a měšťanostové mu přidělili krásný palác de Rességuier, jehož majitel emigroval. Paní de Rességuier se synem se uchýlila do nejvzdálenějších pokojů a otec nakázal, aby byly na její postavení brány ohledy co největší.

28 ◆ DÍL I.


V domě mého otce bylo velmi rušno; každodenně přijímal společnost a musel mít veliké výdaje, protože ačkoliv jako divizní generál dostával osmnáct dávek od všeho a jeho pobočníci rovněž, nemohlo to stačit; bylo nutno nakupovat hromadu věcí. Ježto stát dával generálovi stejně jako pouh



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.