načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pamatuji si vás všechny – Yrsa Sigurdarđóttir

Pamatuji si vás všechny

Elektronická kniha: Pamatuji si vás všechny
Autor: Yrsa Sigurdarđóttir

Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf - všichni typičtí městští obyvatelé Reykjavíku - se rozhodnou, že si koupí a zrenovují dům v opuštěné vesnici daleko v pustinách západních fjordů. Brzy se ale v domě i okolí začnou dít ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  322
+
-
10,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 90%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 315
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Název originálu: Geisterfjord
Spolupracovali: přeložil Eduard Světlík
Skupina třídění: Germánské literatury
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-735-9471-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf - všichni typičtí městští obyvatelé Reykjavíku - se rozhodnou, že si koupí a zrenovují dům v opuštěné vesnici daleko v pustinách západních fjordů. Brzy se ale v domě i okolí začnou dít podivné věci, objevují se mokré šlápoty, ozývají se divné zvuky, vybíjejí se mobily. Na druhé straně fjordu mezitím v malém městečku dojde nejprve k vandalskému poničení školky a pak začne policistka Dagný společně se svým přítelem psychiatrem Freyrem vyšetřovat sérii podivných úmrtí. Záhady na obou stranách fjordu se pomalu začínají propojovat... Napínavý thriller islandské autorky se odehrává v mrazivých pustinách západních fjordů.

Popis nakladatele

U ledového islandského fjordu leží vesnice duch. Královna islandské krimi přichází s mrazivým thrillerem, poprvé bez právničky Tóry, ale i tak naberete dech až na konci.
 
Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno.
Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne?

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?
Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli…
 
Ale pokud byste si snad chtěli říct „Vždyť je to jen spisovatelčina fantazie“, nebuďte si tak jistí a vězte, že příběh je (přinejmenším zčásti) postaven na skutečných událostech.

 

Zařazeno v kategoriích
Yrsa Sigurdarđóttir - další tituly autora:
Led v žilách Led v žilách
Ohnivý anděl Ohnivý anděl
Plavba smrti Plavba smrti
Černá díra Černá díra
 (e-book)
Černá díra Černá díra
Katarze Katarze
 
K elektronické knize "Pamatuji si vás všechny" doporučujeme také:
 (e-book)
Poslední rituál Poslední rituál
 (e-book)
Husitská epopej III -- Za časů císaře Zikmunda Husitská epopej III
 (e-book)
Manuál zralé ženy Manuál zralé ženy
 (e-book)
Plavba smrti Plavba smrti
 (e-book)
Kruh Kruh
 (e-book)
Nesmírný Nesmírný
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

-

tn

PAMAIUJI

,

SIVAS

v

VSECHNV- ·

,.

U ledového islandského fjordu lež i vesnice duchů ...


1PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

Y r s a S i g u r đ a r d ó t t i r

P A M A T U J I S I V Á S

V Š E C H N Y


2 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

U NÁS UŽ VYŠLO:

Poslední rituál

Mrazivé světlo

Žhavý hrob

Led v žilách

Ohnivý anděl

Plavba smrti


3PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

Yrsa Sigurđardóttir

PAMATUJI SI VÁS

VŠECHNY

Přeložil

Eduard Světlík


4 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

Islandský originál Ég man ðig,

vydaný v nakladatelství Veröld v Reykjavíku

© Yrsa Sigurđardóttir 2010

Německý překlad Geisterfjord Tina Flecken

© S. Fischer Verlag GmbH, Frankfurt am Main 2011

Published by agreement with Salomonsson Agency

Translation © Eduard Světlík, 2015

Czech edition © Metafora, 2015

All rights reserved

ISBN 978-80-7359-471-8


5PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

Tuto knihu věnuji

své báječné tchyni Ásrún Ólafsdóttir

a svému skvělému tchánovi Thórhallur Jónssonovi.

Yrsa


6 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

Za informace o místních poměrech v Západních fjor

dech a o historii obce Hesteyri děkuji svému kolegovi

Ingólfurovi Arnarsonovi, svým milým přátelům Halldó

ře Hreinsdóttir a Jónovi Reyniru Sigurvinssonovi, jakož

i paní Birně Pálsdóttir, správcové a hospodářce starého

lékařského domu v Hesteyri.

Yrsa


7PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

Postavy příběhu

V Hesteyri

Katrín – mladá učitelka z Reykjavíku

Gardar – její manžel

Líf – její přítelkyně

V Ísafjörduru

Rodiče pohřešovaného Benniho:

Freyr – lékař a psychiatr

Sára – jeho bývalá žena

Dagný – kriminální komisařka

v Ísafjörduru

Veigar – její kolega

Úrsúla – Freyrova pacientka

a někteří další...


9PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

Kapitola první

Člun se otřásal pod nárazy vln, které na něj v nepravi

delném rytmu dorážely. Příď se zvolna zvedala a klesala,

zatímco boční vlny smýkaly člunem do stran. Kapitán

se marně snažil přivázat jej k železnému sloupku na

plovoucím můstku, který se kymácel a prováděl úhyb

né manévry, jako by si z lidí tropil žerty. Kapitán trpěli

vě opakoval stále stejné pohyby, přitahoval ošoupané

lano k uvazovacímu kolíku, ale to se vždy vysmeklo dří

ve, než jeho smyčka vklouzla na své místo. Zdálo se,

že si moře s kapitánem hraje, aby mu ukázalo, kdo je

mocnější. Nakonec se kapitánovi podařilo člun přivá

zat – buď už vlny přestalo jejich laškování bavit, nebo

se prosadila námořníkova trpělivost. Obrátil se ke třem

pasažérům a s bezvýraznou mimikou pronesl: „Dávejte

ale, prosím, při vystupování pozor.“ Pokývl bradou smě

rem k bednám, pytlům a ostatním věcem, které přivezl.

„Pomůžu vám vyložit bagáž na můstek, ale k domu si

ji musíte dopravit sami. Měl by tam být nějaký vozík.“

Přimhouřil oči a pozoroval vodní hladinu. „Musím se

co nejdřív vydat na zpáteční cestu. Takže se do toho

dejme.“


10 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

„Žádný problém.“ Gardar se na něho ledabyle usmál,

ale očividně se nechystal člun vykládat. Přešlápl z nohy

na nohu a pohrdavě si odfrkl. Jeho pohled klouzal ke

břehu, kde nad nízkým hřbetem vykukovalo pár domů.

Za nimi probleskovaly další střechy. Kalné zimní světlo

už sláblo, ačkoli bylo teprve časné odpoledne. Brzy na

stane tma. „Nevypadá to tu právě velkoměstsky,“ utrou

sil Gardar s hranou veselostí.

„Čekal jste něco jiného? Myslel jsem, že jste tu už ně

kdy byl. Nechcete si svůj plán ještě jednou promyslet? Vzal bych vás všechny zpátky, samozřejmě zdarma.“

Gardar zavrtěl hlavou a vyhnul se Katríninu pohle

du. Ta se snažila naznačit přikývnutí nebo mu dát jiným způsobem najevo, že ona by se určitě radši vrátila. Na očekávané dobrodružství se netěšila zdaleka tak jako on, ale také se mu sveřepě nebránila. Nechala se nakazit jeho nadšením a ujišťováním, že všechno dobře dopadne. Když se jí však zdálo, že Gardar váhá, její přesvědčení se rozplývalo. Teď si byla téměř jistá, že v nejlepším případě půjde všechno šejdrem – a co by se mohlo stát v nejhorším případě, na to nechtěla ani pomyslet. Její zrak zabloudil k Líf, která se opírala o zábradlí a snažila se najít ztracenou rovnováhu, kterou zanechala na molu v Ísafjörduru. Byla úplně vyřízená a celou cestu zápasila s mořskou nemocí. Téměř ničím už nepřipomínala rezolutní ženu, která chtěla bezpodmínečně jet s nimi a Katríniny pochybnosti zaháněla mávnutím ruky. Ani Gardar už nebyl k poznání. Když se blížili ke břehu, jeho obvyklá smělost jej rychle opouštěla. Katrín se nevedlo o nic lépe. Nejradši by prostě zůstala dřepět na pytli s palivovým dřívím. Jediný rozdíl mezi ní a dvěma ostatními členy výpravy spočíval v tom, že se na tu cestu nikdy netěšila. Jenom jeden pasažér se nemohl dočkat chvíle, kdy vyskočí na pevninu: Putti, Lífin psík, jenž se choval jako pravý mořský vlk – navzdory všem předpovědím, že takový pokojový pejsek plavbu nezvládne.


11PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

Až na šumění příboje bylo všude ticho. Jak jen mohla Katrín věřit, že všechno půjde hladce? Ve třech lidech, uprostřed zimy bez elektrického proudu a topiva, v opuštěné vesnici na konci světa, kam se lze dostat jenom lodí. Kdyby se něco stalo, byli by odkázáni jenom sami na sebe. Když teď Katrín měla celou tu nádheru před očima, věděla, že skvělé nápady by jim rychle došly. Nikdo z nich nebyl zkušeným turistou a s mnoha věcmi by si dokázali poradit lépe než s renovací starého domu. Katrín otevřela ústa a chtěla kapitánovu nabídku přijmout, pak je ale zase zavřela a jen si tiše povzdechla. Rozhodující okamžik přešel, už se nedalo nic dělat. Na nějakou vzpouru bylo samozřejmě příliš pozdě. Věděla přesně, že za to, že se nechala nalákat na tenhle pochybný podnik, si může sama. Měla ostatně bezpočet možností protestovat, měnit plán, škrtat. Mohla například svou účast odvolat a navrhnout, aby s opravami počkali na léto, kdy sem jezdí lodě a platí jízdní řád. Katrín pocítila závan chladného vzduchu a přitáhla si větrovku k tělu. Celý ten nápad byl úplně absurdní.

Nakonec nebyla příčinou její váhavosti vlastní letargie, nýbrž Einarova euforie. Einar byl Gardarův nejlepší přítel a Lífin manžel. Nedávno zemřel. Nyní, když už nemohl být s nimi, mohli se na něho těžko hněvat, ale Katrín dobře věděla, že největší odpovědnost za tuhle bláznivou ideu nesl on. Přede dvěma roky podnikl Einar v létě výlet do Hornstrandiru a poznal i Hesteyri, vesnici, kde stál onen dům. Horoval o vsi na konci světa, o kráse a klidu a výpravách do nepopsatelně báječných míst. Gardara ovšem nezlákalo jeho líčení přírody, nýbrž to, že tam Einar nenašel žádný nocleh. Katrín už nevěděla, kdo z nich navrhl, aby zjistili, není-li tam na prodej nějaký dům, z něhož by se dala udělat turistická chata s ubytováním – v každém případě se tento nápad zrodil a už nebylo cesty zpět. V tu dobu byl Gardar už osm měsíců nezaměstnaný a myšlenka, že by mohl dělat něco rozum


12 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

ného, ho nadchla. Jeho nadšení bylo nakažlivé, takže

Einar se k němu chtěl přidat fyzicky i finančně. Líf pak

oba podporovala výmluvnými komentáři k tomu, o jak

velkolepý podnik jde. Katrín musela myslet na to, jak jí

šlo Lífino horování na nervy a podezřívala přítelkyni, že

se chce tímto způsobem zbavit manžela – Einar by trá

vil všechen čas vysoko na severu renovací domu. V jejím

manželství vládlo značné napětí, ale když Einar zemřel,

Líf upadla do bezedného smutku. Katrín prolétla hla

vou ošklivá myšlenka: že by bývalo bylo lépe, kdyby Einar

umřel ještě před koupí toho domu. To však už nehrálo

žádnou roli. Měli na krku nemovitost a Gardara, který

ji chtěl mermomocí přestavět. Líf chtěla převzít roli své

ho manžela a rekonstrukci domu v Hesteyri popohánět,

čímž bezpochyby čelila svému smutku – každopádně však

neoplývala rukodělnou zručností ani pílí. Kdyby byla Líf

zařadila zpátečku, mohl se dům zase prodat a oni nyní

mohli sedět doma před televizorem v bezpečí města, kde

noc není nikdy tak černá jako v Hesteyri.

Když se ukázalo, že projekt nezemřel s Einarem, od

jela o jednom víkendu Líf s Gardarem do Západních fjordů a pak člunem z Ísafjörduru do Hesteyri, aby si dům prohlédli. To, že byl v dosti špatném stavu, ale jejich horlivost neochromilo. Vrátili se do Reykjavíku se spoustou fotek z každého koutu domu a Gardar začal okamžitě plánovat, co bude potřeba do začátku příští sezony udělat. Podle fotografií se zdálo, že dům už potřebuje pouze nový nátěr, neboť Gardar je ujistil, že veškeré práce vyžadující odborné znalosti provedl už poslední majitel. A Líf nadšeně líčila venkovskou krásu okolí. Gardar následně prováděl obšírné kalkulace a při každém otevření excelové tabulky v počítači zvyšoval cenu přenocování i počet lůžek v malém dvoupodlažním domě. Katrín se těšila, až ten skvostný objekt spatří na vlastní oči a bude si moci udělat představu, jak Gardar nacpe dovnitř tolik hostů.


13PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

Zvedla se, ale ze svého místa ve člunu nemohla dům spatřit. Podle celkového záběru okolí, který Gardar pořídil, musel stát poněkud výše a na okraji vesnice, aby byl vůbec vidět. Nemohl se po Gardarově a Lífině průzkumné cestě prostě zřítit? Od té chvíle uplynuly téměř dva měsíce a za tu dobu byl několikrát pořádný nečas. Katrín chtěla právě navrhnout, aby se na něj ještě jednou podívali, dřív než člun odpluje, když se kapitán v obavě, že ji bude muset z paluby odnést, ujal slova: „No, každopádně máte štěstí na počasí.“ Pohlédl k nebi. „To se ovšem navzdory předpovědi může rychle změnit. Měli byste být připraveni na všechno.“

„To jsme. Jen se koukněte na všechny ty krámy,“ ubezpečil ho Gardar s úsměvem a s jistotou v hlase. „Jediné, z čeho musíme mít strach, jsou bolavé svaly.“

„Když myslíte...,“ zahučel kapitán. Nevysvětlil ovšem, co tím míní, a vynesl jednu bednu na můstek. „Doufám, že máte nabité mobily. Když vyjdete na kopec, budete mít dobrý signál. Tady dole to ani nezkoušejte.“

Gardar a Katrín hleděli na pahorek, který se jim jevil spíše jako hora. Líf upírala zrak přes zábradlí na rozvířenou černou vodní hladinu.

„Užitečná informace,“ poznamenal Gardar a poklepal si na kapsu bundy. „Doufejme, že je nebudeme potřebovat. Týden tu určitě vydržíme a potom na vás budeme čekat, jak jsme se domluvili, tady na přístavním můstku.“

„Počítejte ale s tím, že při špatným počasí nebudu moct vyplout, ale vyrazím sem hned, jak se zlepší. V tom případě nemusíte pochopitelně čekat na můstku, ale zajedu pro vás k pobřeží. V zimě a bouři byste tady stejně nevydrželi.“ Kapitán se obrátil a přejížděl pohledem fjord. „Předpověď počasí je celkem slušná, ale to se během týdne může radikálně změnit. I při poměrně mírným příboji se loď někdy chová jako korková zátka. Při silný bouři se pak nedá vůbec ovládat.“


14 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

„Jak špatné počasí tedy musí být, abyste nemohl při

jet?“ otázala se Katrín nervózně. Proč jim to ten člověk neřekl dřív, než tu plavbu dojednali? Mohli si najmout větší člun. Ihned si však uvědomila, že větší loď by taky byla mnohem dražší.

„Když se na vlnách na otevřeným moři začne dělat bílá

pěna, tak nejspíš nevyjedu.“ Znovu se zahleděl na fjord

a pokýval hlavou. „A pokud budou hřbety vln ještě bělejší

než teď, docela určitě nevypluju.“ Pak se otočil znovu ke

svým pasažérům. „Musím už vyrazit.“ Přešel po palubě ke

stohu zavazadel a podal Gardarovi matraci, která ležela

nahoře. Vytvořili řetěz, podávali si bedny, kbelíky s bar

vami, dřevo, nářadí a černé plastové pytle plné různých

věcí a ukládali je na pontonový můstek. Katrín měla za

úkol všechno třídit, Líf dali volno. Měla co dělat, aby se

vypotácela na pevnou zem a lehla si do písku. Pes ji násle

doval, pobíhal tam a sem, radoval se, že se pod ním pře

stala houpat paluba, a nevolnost své paničky ignoroval.

Katrín se snažila mužům stačit, ti však museli občas skočit

na můstek a pomoct jí. Konečně na něm všechny potřeby

uložili a ty teď ve špalíru čekaly na transport. Kapitán pře

šlápl z jedné nohy na druhou a zdálo se, že na rozdíl od

Gardara a Katrín už by se rád rozloučil. Jeho přítomnost

jim dodávala pocit bezpečí, který se brzy ztratí, až člun

zmizí za obzorem. Kapitán si rozuměl s přírodními živly

lépe než oni a určitě si uměl v obtížných životních situa

cích poradit. Gardar a Katrín si pohrávali s myšlenkou, že

jej poprosí, aby tu zůstal s nimi a pomáhal jim, ale neod

hodlali se ho oslovit. Nakonec promluvil sám.

„Takže teď už vám zbývá jenom vydat se na pevninu

a pustit se do práce,“ pronesl ke Gardarovi, který se unaveně usmál, vystoupil ke Katrín na můstek, kde teď oba bezradně stáli a shlíželi na kapitána, který se rozpačitě vyhýbal jejich pohledu.

„Všechno dobře dopadne. A vaše přítelkyně se rychle

zotaví.“ Vystrčil bradu a zadíval se na Líf, která se prá


15PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

vě posadila. Její bílá zimní kombinéza byla nápadným znamením toho, jak málo se tihle tři městští lidé hodí do zdejšího prostředí. „Vida, už vypadá mnohem líp.“ Dodat jim odvahy – pokud to měl vůbec v úmyslu – se mu však nezdařilo a Katrín uvažovala, jak na něj ten jejich spolek musí působit: manželský pár z Reykjavíku, učitelka a ekonom, třicátníci, oba nepříliš zdatní, třetí členka trojspřeží, která je zatím mimo provoz. „Vy to zvládnete.“ Kapitánův hlas však nezněl moc přesvědčivě. „Nesmíte už ale přešlapovat na místě, je třeba odnosit všechno do domu, za chvíli bude tma.“

Dlouhý rozcuchaný pramen vlasů padal Katrín do očí. Při chvatu, s nímž bylo nutné zabalit všechno, co měla zapsáno na seznamu životních potřeb a stavebního materiálu, si zapomněla vzít gumičku do vlasů. Líf měla jenom jednu a tou si musela spoutat vlasy, aby jí nepadaly do obličeje, když zvracela. Katrín se pokoušela přičísnout pramen prsty, ale vítr ji hned znovu rozcuchal. Gardarovy vlasy nevypadaly o moc lépe, ale byly mnohem kratší než její. Turistické boty si koupila speciálně pro tuto cestu, a ačkoli nepromokavé kalhoty a bunda nebyly úplně nové, vypadaly dobře. Dostala ty věci od Gardarových sourozenců ke svatbě a teprve nyní se naskytla příležitost je obléknout. Líf si koupila bílou lyžařskou kombinézu při zimní dovolené v Itálii – do tohoto prostředí se ale moc nehodila. Lífina, Katrínina i Gardarova světlá pleť svědčily o tom, že pobytu v přírodě moc neholdovali. Snažili se vylepšit si formu intenzivním tréninkem mezi čtyřmi stěnami fitcentra, ale Katrín měla podezření, že to jim tady moc nepomůže.

„Nevíte, jestli sem má tenhle týden ještě někdo přijet?“ zeptala se Katrín s nadějí v hlase. Přinejmenším by to znamenalo možnost dřívějšího návratu.

Kapitán zavrtěl hlavou. „Vy o tomhle místě moc nevíte, co?“ Během plavby se kvůli příliš hlučnému motoru o ničem bavit nemohli.


16 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

„Ne, vlastně ne.“

„Lidi sem jezdí jen v létě, v zimě se tu nedá existovat.

V jednom domě bývá někdo o Silvestru a sem tam se tu

zastaví nějaký majitel, aby zkontroloval, jestli je všechno

v pořádku.“ Kapitán se odmlčel a zadíval se na tu část

vesnice, kterou mohli ze člunu pozorovat. „Který dům

jste tady vlastně koupili?“

„Stojí úplně na kraji. Myslím, že to byla fara,“ pravil

Gardar pyšně. „Za šera odtud není nic vidět, ale jinak je

ta stavba dost nápadná.“

„Cože? Jste si jistý? V téhle vsi nebyl nikdy žádný farář.

Nejbližší kostelík je v Adalvíku. To vás někdo musel špat

ně informovat.“

Gardar váhal a Katrín svitla jiskřička naděje, že všech

no bylo nedorozumění, že žádný dům nekoupili, a proto by se mohli okamžitě vrátit. „Ne, vždyť jsem si ho prohlédl, je to jednoznačně fara. Na domovních dveřích je krásně vyřezaný kříž.“

Kapitánovi se zdálo zatěžko Gardarovi uvěřit. „Kdo je

spolumajitel?“ Vraštil čelo, jako by Gardara podezříval,

že si ten dům přivlastnil ilegálně.

„Nikdo,“ zamumlal Gardar mrzutě. „Koupili jsme

dům z pozůstalosti jednoho muže, který zemřel dřív,

než stačil dům zrenovovat.“

Kapitán přitáhl lano a vyskočil k nim na můstek. „Mys

lím, že bude lepší, když půjdu s vámi. Znám všechny domy ve vsi, většina patří společenství vlastníků, což jsou sourozenci nebo potomci dřívějších obyvatel. Nevzpomínám si, že by některý dům patřil jednotlivé osobě.“ Otřel si ruce o kalhoty. „Můžu vás tady nechat samotné, jedině když si budu jistý, že máte střechu nad hlavou a že nejde o hloupý omyl.“ Přešel po můstku. „Ukažte mi ten dům ze břehu, kde nás nebude oslňovat světlo člunu.“ Kráčel dál a Katrín s Gardarem ho následovali. Museli dělat delší kroky než obvykle, aby tomu malému, hbitému muži stačili. Stejně náhle, jako vykročil, zůstal


17PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

v příští chvíli stát, takže do něj málem narazili. Došli k místu, kde dřepěla nebohá Líf, jejíž tváře nabraly opět trochu barvy.

„Myslím, že už nebudu blinkat,“ pronesla a žalostně se na ně usmála. „Je mi ale strašlivá zima. Kdy budeme uvnitř?“

„Brzy,“ odsekl Gardar nezvykle popudlivě, ale vzápětí o něco vlídněji dodal: „Nejdřív se pokus sebrat síly.“ Sotva je Putti pozdravil zavrtěním ocasu a začal na ně skákat, Gardar ho odstrčil a ometal si písek z nohavic.

Kapitán se na něho obrátil. „Který dům to je? Odtud už je vidět?“

Katrín se postavila vedle mužů, napjatá stejně jako kapitán. Ačkoli měla dosud v paměti Gardarovu fotku vesnice, srovnat ji s reálným pohledem bylo obtížné. Skupina deseti stavení a několika kůlen byla rozsáhlejší, než si představovala, a užasla, že domy stojí tak daleko od sebe. Myslela si, že lidé v tak izolované obci budou toužit bydlet blíž k sobě pro případ, že by se něco stalo. Co ale dosud zjistila? Netušila ani, jak jsou ty budovy staré. Možná ti lidé potřebovali velké ohrady pro dobytek a zahrady pro pěstování zeleniny a brambor. Ve vsi určitě není žádný obchod. Gardar konečně objevil svůj dům a ukázal na něj. „Tam, úplně na kraji, na druhé straně řeky. Je vidět jenom střechu, zbytek zakrývají jedle na návrší.“ Spustil napřaženou ruku, „Není to snad fara?“

Starý kapitán mlaskl jazykem a zíral na nevinnou střechu, která vyčnívala ze zažloutlého porostu pahorku. „Ach, na tenhle dům jsem dočista zapomněl. Ne, to není fara. Kříž na dveřích nepochází od žádného faráře. Dřívější obyvatel se jím odevzdával do vůle boží. Chvíli přemýšlel a pak vyložil: „Ten dům byl dlouho známý pod jménem Poslední pohled. Byl dobře viditelný z moře.“ Zjevně chtěl dodat ještě něco, ale zatím mlčel.

„Poslední pohled. Aha!“ Gardar dělal, že ho to nechává chladným, ale Katrín ho prokoukla. Jednou z věcí,


18 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

která na něho nejvíc zapůsobila, bylo to, že ten dům dří

ve obýval jeden z nejdůležitějších mužů vesnice. „A farář

byl pro tak malou obec opravdovou vzácností.“ Gardar

nechal svůj zrak těkat po domech, které byly viditelné

z jeho stanoviště – až na ten, který teď patřil jemu. „Stá

valo tu dříve víc domů? Pár jich bylo určitě během času

strženo.“

„Tak, to souhlasí.“ Starý kapitán se k nim dosud ne

otočil a působil dost nepřítomně a zadumaně. „Těch domů tu vážně bylo víc. Moc lidí tu sice nebydlelo, ale někteří si je odstěhovali s sebou a nechali tu jenom základy.“

„Byl jste někdy uvnitř? Myslím v našem domě.“ Katrín

měla dojem, že ten člověk jim něco tají. „Hrozí snad,

že se střecha propadne?“ Na jinou možnost její fantazie

nestačila. „Budeme tu v bezpečí, nebo snad ne?“

„V tom domě jsem nikdy nebyl, ale střecha je každo

pádně v pořádku. Všichni předchozí majitelé zpočátku dům pilně vylepšovali. Ze začátku bývalo všechno dobrý.“

„Zpočátku?“ Gardar potají mrkl na Katrín a ušklíbl se.

„Pak je opravdu načase, aby se někdo vzchopil a dotáhl

to do konce.“

Kapitán ale na Gardarův pokus povzbudit náladu ne

reagoval. Otočil se zády ke skupině domů, která se sotva dala nazvat vesnicí, a chystal se vyrazit opět k můstku. „Vynesu ještě něco rychle z člunu.“ Katrín s Gardarem zůstali udiveně stát a nevěděli, jestli mají jít za ním nebo na něho počkat. Nakonec ho loudavě následovali.

„Kam jdete? Nechci tu dřepět sama!“ zakřičela na ně

Líf a ztěžka se zvedla.

Katrín se k ní za chůze otočila. „Budeme hned zpátky.

Když tu sedíš sama už víc než půl hodiny, tak tě pár mi

nut nezabije. Odpočiň si.“ Aniž jí poskytla možnost pro

testovat, zrychlila krok a dohnala kapitána s Gardarem.

Kapitán zmizel ve člunu a zakrátko vyšel s plastovou


19PAMATUJI SI VÁS VŠECHNY

krabicí. Vyndal z ní svazek klíčů s normálním klíčem od domu a ještě jeden staromódní kousek. „Vezměte si pro jistotu klíč k pokojům ve starém lékařském domě,“ prohlásil a ukázal na největší budovu, která byla z můstku vidět. „Dám majitelům vědět, že jsem vám půjčil klíč; o dům se jim stará moje švagrová a ta bude jistě ráda, až uslyší, že se máte kam uchýlit, kdyby se něco stalo. Můžete toho využít.“

Ve vzduchu viselo něco nevysloveného. Gardar a Katrín mu nic nepověděli o svém plánu, že vlastně chtějí ubytovně, od níž teď mají klíče, konkurovat. Nikdo nepromluvil. Katrín natáhla ruku, převzala svazek klíčů a poděkovala.

„Dávejte pozor, ať se vám nevybijou mobily, a kdybyste měli nějaký problém, zavolejte mi. Při dobrým počasí jsem tady za dvě hodinky.“

„To je velmi milé,“ prohodil Gardar a objal Katrín kolem ramen. „My ale nejsme tak neschopní, jak vypadáme. Nemyslím si, že to bude nutné.“

„Můžete se ocitnout v nouzi bez vlastního zavinění. O vašem domě kolujou všelijaký pověsti. Nejsem sice pověrčivý, ale budu klidnější při vědomí, že můžete jít do jinýho domu a přivolat pomoc. Kromě toho tu počasí někdy bývá nebezpečný.“ Když už manželé nic neříkali, kapitán jim popřál hodně štěstí a rozloučil se. Katrín s Gardarem zamumlali něco na rozloučenou, zůstali stát na místě a mávali, dokud opatrně neodvázal člun a nevyrazil do fjordu.

Když dvojice osaměla, začalo Katrín náhle něco vrtat hlavou. „Co myslel tím, že o našem domě kolují různé pověsti?“

Gardar pomalu zavrtěl hlavou. „To netuším. Domnívám se, že možná ví o našich plánech víc, než je ochoten přiznat. Nepovídal snad, že tu jeho švagrová provozuje ubytovnu? Chtěl nám jen nahnat strach. Doufám, že ty fámy nešíří on sám.“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.