načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Památná místa Járy Cimrmana -- Tady všude byl, tady všude šel… - Radek Laudin

Památná místa Járy Cimrmana -- Tady všude byl, tady všude šel…

Elektronická kniha: Památná místa Járy Cimrmana
Autor: Radek Laudin
Podnázev: Tady všude byl, tady všude šel…

Kniha popisuje místa, na kterých zanechal výrazné stopy neslavnější český génius - Jára Cimrman. S touto knihou objevíte dosud nepoznané kouty naší vlasti, kde tento všeuměl zanechal ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  237
+
-
7,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Cosmopolis
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 126
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Geografie Česka a Slovenska, reálie, cestování
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5798-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha popisuje místa, na kterých zanechal výrazné stopy neslavnější český génius - Jára Cimrman. S touto knihou objevíte dosud nepoznané kouty naší vlasti, kde tento všeuměl zanechal nějaký odkaz či stopu. Chcete vědět, co vlastně předchází tomu, že nějaká ulice, nábřeží či rozhledna dostane jméno génia Járy Cimrmana? Vydejte se na nejzajímavější místa, která slavný Čech proslavil, a pronikněte do hlubin velikánovy osobnosti.

Popis nakladatele

Objevte nejzajímavější kouty naší vlasti, která nejslavnější Čech proslavil, a pronikněte do hlubin velikánovy osobnosti. Vydejte se na místa, kde zanechal výrazné stopy a důležité odkazy nejslavnější český génius – Jára Cimrman.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Radek Laudin - další tituly autora:
 (e-book)
Chalupáři stříbrného plátna Chalupáři stříbrného plátna
Památná místa Járy Cimrmana -- Tady všude byl, tady všude šel… Památná místa Járy Cimrmana
Po stopách českých filmů a pohádek Po stopách českých filmů a pohádek
 (e-book)
Po stopách českých filmů a pohádek Po stopách českých filmů a pohádek
Procházky Prahou filmovou Procházky Prahou filmovou
 (e-book)
Procházky Prahou filmovou Procházky Prahou filmovou
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Památná místa Járy Cimrmana

RADEK LAUDIN

Památná místa

Járy

Cimrmana

Památná místa

RADEK LAUDIN

Járy

Cimrmana

Zavítejte s námi na místa, na kterých

zanechal výrazné stopy nejslavnější český

velikán a génius – Jára Cimrman. S touto knihou

objevíte dosud nepoznané kouty naší vlasti,

kde tento všeuměl zanechal nějaký odkaz či stopu.

Chcete vědět, co vlastně předchází tomu, že nějaká

ulice, nábřeží či rozhledna dostane jméno génia

Járy Cimrmana? Vydejte se na nejzajímavější

místa, která slavný Čech proslavil, a pronikněte

do hlubin velikánovy osobnosti.

Grada Publishing, a. s.,

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz • www.cosmopolis.cz

ISBN 978-80-247-5798-8


© Grada Publishing, a. s., 2016

© Radek Laudin, 2016


Památná místa

RADEK LAUDIN

Járy

Cimrmana



5

Buková hora –

Verneřice

okres Děčín

Ústecký kraj

Bylo to mezi lety 1912 až 1916, kdy Jára

Cimrman pravděpodobně nežil v Děčínské boudě

na Bukové hoře. Na památku tam nechali vyrobit

a pověsit pamětní desku. Důležité je ale slůvko

„pravděpodobně“. Existuje totiž několik indicií

a především japonská stopa, že tam Cimrman

mohl v uvedených letech žít a bádat.

Pamětní deska na Děčínské boudě.


6

K Bukové hoře jej mohly přivést dávné zvěsti o zdejší zvláštnosti. V jednom místě

tam celý rok netál led. Už v roce 1890 zaujal neobvyklý jev japonského studenta

lesnické drážďanské akademie. Jmenoval se Seiroku Honda. Vše o ledu si zapsal

takto: „Na hoře je jedna jeskyně, kde se vždy nachází přírodní led. Vzal jsem tento

led do rukou, ale nemohl jsem jej jíst, protože v ledu byla přimíchána zemina.“ O sto let později si zápis přečetl další Japonec Shinichi Ito. Ten si Hondy velmi váží, a proto se vypravil na Bukovou horu nalézt „ledové království“.

Vraťme se ale ještě na chvilku do roku 1890. „Na poměry končícího devatenác‑

tého století to musela být exotická návštěva. Seiroku Honda byl určitě pro většinu obyvatel severu Čech první Japonec, kterého kdy viděli,“ popsal před lety historik Martin Krsek v Mladé frontě Dnes. Z Hondy nakonec vyrostl vážený profesor. V Tokiu k němu dodnes chovají úctu. Schinichi Ito se vydal na Bukovou horu 120 let po svém krajanovi. Chtěl přijít

na kloub záhadě s ledem na kopci s nadmořskou výškou „pouze“ 683 metrů. Pod‑

nikl kvůli tomu dokonce tři cesty z Japonska do Čech.

Nakonec jeskyni našel asi osmdesát metrů pod vrcholem Bukové hory. Kdysi

tam vskutku zůstával led přes celé léto. Ještě za války sloužil místním k chlazení

piva v Děčínské boudě. Jenže začátkem šedesátých let se na Bukové hoře začaly

stavět základy pro velmi vysoký televizní vysílač. Kvůli tomu se jeskyně částečně

zasypala a ztratila někdejší hloubku. Led tam prý teď roztává „už“ v červnu. Schini‑

chi Ito se do jeskyně podíval v srpnu roku 2010. „Led tam sice nebyl, ale ten ledový

chlad jsem cítil,“ popsal nadšeně.

Je klidně možné, že Cimrman se rozhodl jít už v roce 1912 ve stopách Hondy

a zkoumat celoroční využití ledu. Přespávat mohl v Děčínské boudě (Tetschner

Humboldtova vyhlídka, z níž je překrásný pohled na údolí Labe.


7

Buková hora

Baude). Již v roce 1906 byla postavena na okraji louky její dřevěná část. K ní přibyl začátkem třicátých let zděný doplněk. Boudu na vrcholu Bukové hory, která je dnes v blízkosti televizního vysílače a Hum boldtovy vyhlídky, využívali za časů první republiky třeba členové Spolku děčínských horských turistů. Dodnes jsou zde nádherné výhledy. V roce 2015 byla Děčínská bouda na prodej za necelé tři miliony korun.

O stavbě televizní věže se rozhodovalo v padesátých letech. V roce 1960 už se tyčila do výšky 181,5 metru a šířila televizní signál. Jenže se prý až moc kývala, navíc ji po pěti letech existence poškodil požár. Byl tak silný, že roztavil i lahve od limonád. Poškozenou věž nakonec odstřelili. V roce 1975 byla vztyčena nová a ještě vyšší věž z betonu. Měří 223 metrů a základy sahají do patnáctimetrové hloubky.

Od Děčínské boudy je to jen malý kousek na skalisko Humboldtovy vyhlídky, z níž je překrásný pohled na údolí řeky Labe. Buková hora je za příznivého počasí výtečnou pozorovatelnou Českého středohoří i Krušných hor. Vidět bývá Milešovka, Praha i Ústí nad Labem.

Vyhlídka nese jméno po významném německém přírodovědci Alexanderu von Humboldtovi, který toto místo kdysi navštívil.

Na dohled od Bukové hory jsou Zubrnice s museální železnicí. Je to ideální obec pro ctitele Járy Cimrmana. Pozornost tam přitahují třeba historické dre‑ zíny i ukázky toho, jak se kdysi na železnici svítilo. V Zubrnicích už v minulosti

Boudu využíval i Spolek děčínských horských turistů.


8

Buková hora

připomněli, že sem na drezíně kdysi přijel též Jára Cimrman. A když byl v Zubrni‑

cích, neminul zřejmě ani Bukovou horu.

Na nádraží jsou k vidění i různé kolejové kuriozity. Železniční trať přes Zubrnice

vedla kdysi dál k nádraží v Levíně, kde se natáčel oblíbený film Páni kluci. V pro‑

vozu byla v letech 1890 až 1978.

Na zdejších kolejích se odehrála i část filmového muzikálu Rebelové. V roce

2015 se na nádraží v Zubrnicích a okolí natáčel seriál Já, Mattoni s Aloisem Šveh‑

líkem v hlavní roli.

V Zubrnicích mají také Muzeum lidové architektury s naučnou stezkou. Ta při‑

bližuje například i vesnický obchod či sušárnu ovoce.

Mimochodem v Cimrmanově životě se objevilo víc hor, nejen ta Buková. A byly

podstatně vyšší. Třeba v roce 2007 se uskutečnila expedice Altaj ‑Cimrman. Obje‑ vila při výstupu na třítisícovou horu důkazy o tom, že Cimrman se stal přítelem altajského lidu. Zneuznaný génius se tam pohyboval v roce 1907. Altaj je pohoří na rozhraní Ruska, Kazachstánu, Číny a Mongolska.

Odvážný Cimrmanův pokus vystoupit na bezejmenný vrchol však zhatil neče‑

kaný poryv milostných citů. Jako nosičku si totiž najal i místní krasavici Mášu, přičemž nejprve nesl její náklad. Po jejím kolapsu musel do náruče vzít i ji a výstup zrušit. Na Altaji prý též vyrábějí přípravek na dlouhověkost z jeleních parohů. S tím jim Jára Cimrman pomohl. „Hlavně těm jelenům. Vymyslel injekci, aby to ty jeleny

Nová televizní věž byla vztyčena v roce 1975 a měří 223 metrů.


9

Nádraží Zubrnice, z něhož je vidět televizní vysílač Buková hora.

nebolelo,“ přiblížil Zdeněk Svěrák. Expedice bezejmennou horu zdolala a chtěla ji po Cimrmanovi pojmenovat.

V roce 2007 odhalil Ladislav Smoljak pamětní desku na Lomnickém štítu. Bylo

to sto let poté, co tam vystoupal Cimrman.

Po své návštěvě Tater navrhl zneuznaný všeuměl i projekt lanovky na vrchol

„Lomničáku“. Tu však tehdejší vláda uherské monarchie nakonec postavila na území dnešního Maďarska. Cimrman si podle Ladislava Smoljaka Tatry zamilo‑ val a zároveň se tam i zamiloval. Svědčí o tom jeho milostná báseň Tatry a Júlia, kterou napsal v československém jazyce, protože slovenštinu moc neovládal. Zde je: Júlia, leluja

Za tebou jedu já

Z ďalekej cudziny

Kvietik moj jediný

V tatranskej doline

Je mi jak po víně

Stúpaš mi do hlavy

Kto mi ju napraví...

Poznal som Júliu

Pro jinou nežiju

Děvčátko slovenské

Českého vlastence

Buková hora

Julia, leluja

Za tebou jedu já

Z ďalekej cudziny

Kvietok moj jediný Pamětní deska bohužel vydržela na Lomnickém štítu jen měsíc. Pak zmizela. Zjis‑ til to bývalý náčelník Horské služby Ivan Gálfy. Deska se totiž některým místním nelíbila. Nicméně Cimrman byl na takové nepochopení svého díla zvyklý. Přesto se nikdy nevzdával. Jako vynálezce chodil na patentový úřad znovu a znovu. A jako dramatik stále nabízel své hry. A když to nešlo, používal pseudonymy.

Zubrnice s muzeální železnicí jsou ideální obec pro ctitele J. Cimrmana.


11

České Budějovice

Jihočeský kraj

Je úžasné, jak se stále daří objevovat a rekonstruovat

doslova mikrodetailní chvilky ze života Járy Cimrmana.

Tak třeba v Českých Budějovicích jednou dojedl jablko

a ohryzek položil na kámen. Dnes je na tom místě

pomník s bronzovou replikou okousaného ovoce.

Cimrman tam totiž vysvětloval svým napjatým posluchačům výhody ekologického

kompostování. Tím automaticky založil jeho tradici. Naštěstí tenkrát neodhodil

ohryzek do trávy. To by si dnes těžko někdo všiml památníčku mezi stébly. Navíc by

mohl zakopnout o bronzový odlitek. Zvlášť na jaře.

Pomník s bronzovou replikou ohryzku, který na místě odložil Jára Cimrman.


12

Významnost objevu byla korunována důstojným datem slavnostního odhalení

17. listopadu roku 2014. Repliku ukrytou pod dvěma zimními čepicemi odhalil

František Vácha, děkan Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.

Pozoruhodně vyvedený ohryzek je ve veřejně přístupné zahradě. Nachází se za budovou označenou písmenem B.

Autorem bronzové repliky je sochař Michal Trpák. Dílo vytvořil v životní veli‑ kosti. Sám okousal jablko a zvěčnil jeho zbytek. Netradiční práce ho velmi bavila. Za vidění v Budějovicích určitě stojí i jeho sousoší Zvědavci. Najdete ho na balkoně domu Split v České ulici. Sídlí tam Zeleninový bar a lidé pod dohledem Zvědavců obědvají.

Zásluhu na tom, aby se nezapomnělo na Cimrmanovu budějovickou stopu, mají Pavla Staňková a Zdeno Gardian z Přírodovědecké fakulty. Nejprve získali svolení Zdeňka Svěráka a Davida Smoljaka, syna Ladislava Smoljaka. Samotné vytvoření sochy ale bylo docela složité. Domluva se dvěma tuzemskými slévár‑ nami byla neúspěšná, a tak ohryzek nakonec odlili v Německu. Do Budějovic poslali ze Západu umělecké dílo poštou. Potěšili tím studenty i vyučující. Detai‑ listy ale zajímalo, proč Cimrman jablko tak málo okousal a nechal docela velký ohryzek. Pavla Staňková jim objasnila, že je to tím, jak vysvětloval zakládání kompostu.

Když svou řeč dokončil, na ohryzek zkrátka zapomněl. Možné také je, že už mezitím torzo jablka změnilo barvu a nelákalo k dojídání.

O kompost v upravené fakultní zahradě pečují studenti. Zbytků do něj mají hodně. Končí tam různé fragmenty z květináčových pokusů a studující přihazují další ohryzky a slupky od ovoce.

Dílo vytvořil sochař Michal Trpák. Sám okousal jablko a zvěčnil jeho zbytek.


13

České Budějovice

V zahradě mají ještě jednu upomínku na českého génia. Je to vzácně se vyskytující ostružiník, který dostal jméno po Járovi Cimrmanovi. Latinsky je to Rubus Jarae Cimrmanii. Kromě jižních Čech se prý nikde jinde nevyskytuje.

A jen několik stovek metrů od ohryzku se zájemci můžou posadit na lavičku Václava Havla v kampusu Jihočeské univerzity. Stojí v nově vytvořeném parku v pří‑ jemném prostředí mezi budovou rektorátu a aulou. Park s lavičkou je přístupný i veřejnosti. Místo tvoří dvě křesla spojená kulatým stolem, jehož středem prorůstá lípa. Má sloužit k setkávání a dialogu sedících. Podobné lavičky jsou i ve Washing‑ tonu, Barceloně, Benátkách, Dublinu, Praze, Hradci Králové či Pardubicích. Pokud se ovšem vrátíme ke spojení Cimrmana a jižních Čech, je třeba zmínit Třeboň. Na počest génia se tam během festivalu Okolo Třeboně koná Běh Járy Cimrmana, a to v zimníku a s kufrem dle společenských pravidel Jiřího Gutha‑ ‑Jarkovského. Výtěžek ze startovného bývá určen handicapovaným dětem.

Když Zdeněk Svěrák s Ladislavem Smoljakem psali scénář filmu Jára Cimrman ležící, spící, netušili, že závodění s kufry a v zimnících bude tak populární. Podob‑ ných závodů je v Česku víc, ten třeboňský je asi nejstarší. Běhával tam i Ladislav Smoljak.

Kraj kolem Českých Budějovic má rád též Zdeněk Svěrák. Prý to začalo Fráňou Šrámkem. Nejenomže ho četl, ale pak o něm psal i diplomovou práci. Pochopitelně se vydal i do Písku, kde se cítil svátečně. Dokonce tam zaslechl onen známý stříbrný vítr.

Lavička Václava Havla v kampusu Jihočeské univerzity.


14

České Budějovice

Důkladněji začal poznávat Jihočeský kraj na cestách s divadlem. Nechává na sebe

působit tamní poklidnou náladu. Třeba když se chystal na budějovickou předpre miéru

pohádky Tři bratři, říkal si: „Musíš vyjet dřív, abys nepospíchal a mohl se kochat.“

Před několika lety zažil překvapení v Parkhotelu v Hluboké nad Vltavou, kam přijel unavený po představení. Uviděl tam hodiny s označením Liptákov.

„Tak jsem zavřel oči, znovu je otevřel a bylo to tam pořád. Myslel jsem si, že je to překvapení přichystané speciálně pro nás, a až odjedeme, tak to sundají. Ale dověděl jsem se, že je to tady, i když tu nejsme. Je to pěkná zvláštnost tohoto hotelu,“ popsal před lety Zdeněk Svěrák.

Hodiny Liptákov ukazují návštěvníkům hotelu přesný čas v řadě se světo‑ vými metropolemi, jako jsou Tokio, New York a Londýn. „Myslím, že vesnický lid by měl ocenit, že je to první vesnice, u níž nás zajímá časové pásmo. I když je totožné s Prahou, je to pěkné,“ míní Zdeněk Svěrák.

Jára Cimrman prý s oblibou říkal: „Liptákov a New York, moje obce nejmilejší.“ V Hluboké je tak má na jedněch hodinách.

Nadšenci v jihočeském Frymburku géniovi zhotovili mobilní plovoucí pomník ukotvený na hladině Lipna v místech, kde Jára Cimrman působil v bývalém staro‑

Jen několik metrů od ohryzku se zájemci mohou posadit na lavičku V. Havla.


15

binci. Ten skončil po napuštění přehradní nádrže na jejím dně. To však nevadilo

cimrmanologům z Frymburku. Potápěči tam při jedné slavnosti lákali diváky

na prohlídku zatopené Cimrmanovy světničky. Dnes už prý v tomto místě stopy

po géniovi nejsou, protože plovoucí pomník se stal terčem vandalů.

Nicméně když se před nedávnem na jaře ve Vyšším Brodě odemykala řeka Vltava,

bylo to opět spojeno s odhalením putovního pomníku Járy Cimrmana. A jaký že byl

jeho vztah k vodáctví? „Já si jen pamatuju, že Jára Cimrman byl požádán hrabětem

Harrachem, aby zlepšil splav, a on prokázal svou genialitu, když mu napsal: ‚Co

je níže, neteče, co je výš, to přeteče, není co zdokonalovat.‘ Poté, co průjezd pro

vodáky, tedy šlajsnu, už vynalezl kolega Šlajs, tak nevím, co k tomu dodat,“ popsal

v Deníku Zdeněk Svěrák.

Cimrmanova ohryzku si v Českých Budějovicích mimořádně váží.

+


16

Ferdinandov

okres Liberec

Liberecký kraj

Je to směs trošky tajemnosti a hlavně radosti z objevu.

U domu číslo 21 ve Ferdinandově v Jizerských horách byl

naposledy spatřen Jára Cimrman. Potvrzuje to pamětní

deska z roku 1986. Tehdy ještě nebylo běžné pojmenovávat

po géniovi ulice, školy či rozhledny.

Ferdinandov se stal poutním místem.


17

Tajemnost toho místa trochu plyne ze slov ženy, která šla tenkrát kolem, když desku na dům věšeli. Zasnila se a pravila: „Jóó, tak starýho Cimrmana jsem neznala, ale mladej, to byl pašák!“ Muži, kteří desku připevňovali, málem spadli úžasem z lešení. No spíš se skoro zřítili smíchem.

Ta žena ale přesto nechala v Jizerských horách pochybnost a náznak tajem‑ ství. Měl Cimrman potomka? Má i žijícího vnuka a pravnuka? A jestli ano, co dnes vymýšlejí a vylepšují?

Radost z ferdinandovského objevu cítí lidé dodnes. Právě tam byla v roce 1966 při budování krbu na jedné chalupě objevena důkladně okovaná truhla naditá Cimr‑ manovým odkazem. V roce 1986 oslavili dvacetileté výročí mimořádného nálezu pamětní deskou. Místní se převlékli do dobových kostýmů.

Bylo u toho snad celé Divadlo Járy Cimrmana v době krátce před natáčením filmu Nejistá sezóna. Hlavní projev měl na živelné slavnosti Zdeněk Svěrák. Do Fer‑ dinandova ještě stihl přijet i jeden z tehdejších nejoblíbenějších členů souboru Jaroslav Vozáb, herec a překladatel, který zemřel na jaře roku 1988.

Dochoval se jeho snímek, jak u pamětní desky ve Ferdinandově zpívá spolu s ostatními píseň Čechy krásné, Čechy mé.

I filmoví diváci mají Jaroslava Vozába dobře schovaného v paměti třeba z filmu Marečku, podejte mi pero!, kde přeložil do rumunštiny slavný příkaz: Hujere, jděte si po svejch! (Hujer, metelesku blesku!)

Dům s pamětní deskou.


18

Chalupu, kde byl Cimrman naposledy spatřen, koupilo kdysi pět kamarádů včetně

Pavla Špačka. Ten už je v penzi a jezdí tam dodnes. Přátelili se s hercem a cimrma‑

nologem Genadijem Rumlenou. „S ním jsme se dali do kupy a začali jsme jezdit

Slavnostní odhalení bylo krátce před natáčením filmu Nejistá sezóna.

Chalupu, kde byl Cimrman naposledy spatřen, koupilo kdysi pět kamarádů.


19

Ferdinandov

na představení do Prahy,“ vzpomíná Pavel Špaček. Tehdy bývalo sídlem cimrmano‑ logů divadlo Solidarita a návštěva z Ferdinandova někdy po představeních v jeho prostorách přespávala.

Ferdinandovskou desku ale musel nejprve někdo vyrobit. Je odlita ze zvonoviny a je hodně těžká. Osmdesátá léta nepřála podnikání, a tedy ani zvonařství. Řemesl‑ níci se rádi ujali nezvyklého úkolu. „Když jsme ji věšeli, tak jsme si na ni zvonili. Při upevňování jsme použili velmi dlouhé kotvy. Navíc je ještě přilepená. Kdyby se sundávala, muselo by se snad ubourat kus domu,“ říká horal z Jizerek. Deska už má po třiceti letech svoji patinu.

Socialistické úřady slavnost při odhalení nenarušovaly. Když se ale blížilo roční výročí, udělali si na blízkém hřišti základnu milicionáři a účastníky hlídali a trochu i strašili.

„U nás v hospodě ve Ferdinandově byla v osmdesátých letech i první čtená zkouška hry Dobytí severního pólu. Rádi na to vzpomínáme,“ uvedl Pavel Špaček.

Z. Svěráka poslouchal i J. Vozáb (vpravo).




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist