načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pád na nebesa -- Povídky z konce druhého tisíciletí – svazek I. - František Novotný

Pád na nebesa -- Povídky z konce druhého tisíciletí – svazek I.

Elektronická kniha: Pád na nebesa -- Povídky z konce druhého tisíciletí – svazek I.
Autor:

František Novotný, autor Křižníku Thor, vydává první svazek souboru kompletně shrnujícího jeho dosud napsané povídky. Sbírka Pád na nebesa obsahuje dvanáct klasických ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189
+
-
6,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Nová vlna
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 245
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

František Novotný, autor Křižníku Thor , vydává první svazek souboru kompletně shrnujícího jeho dosud napsané povídky. Sbírka Pád na nebesa obsahuje dvanáct klasických vesmírných SF, vesměs se odehrávajících v postkatastrofickém světě Vrakoviště, které uchovalo něco ze ztraceného dědictví zhroucené galaktické civilizace. Kniha začíná první prací, kterou autor zaslal do Ceny Karla Čapka, povídkou Přednáška, mezi fanoušky známé i jako Legenda o třech bradatých. Vesmírná dobrodružství jsou, jak je u Novotného zvykem, v řadě povídek doprovázena filosofickou linkou, objevuje se zde robot, který zbožštil svého tvůrce, člověka, v centru dění některých prací bývá zase dítě, které je předmětem fascinace robotů, protože na rozdíl od nich, kteří se rodí již hotoví a v plné velikosti, dítě roste a vyvíjí se. Některé z povídek vycházejí vůbec poprvé, například titulní, jiné můžete znát jen z časopisů, třeba Cenou Karla Čapka vyznamenanou Legendu o Madoně z Vrakoviště . U povídek, které se někdy šířily opisem, nebylo vždy jasné, která verze je autorská; všechny práce v chystaném souhrnu prošly autorskou korekturou a můžeme je chápat jako definitivní verze. I čtenář, který dostupné povídky zná, najde v této knize hodně nového v podobě autorských komentářů u každé práce.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

.

Frantiek Novotný

Pád na nebesa

Povídky z konce druhého tisíciletí

svazek I.

Nová vlna

2014

.


.

Š Frantiek Novotný, 2014

Cover illustration Š Miloslav Havlíček, 2014

Š Nová vlna, 2014

ISBN 978-80-85845-40-2

.


Předmluva

Počet čtenářů, kteří dávají přednost elektronické

verzi knihy před titěnou, je dnes tak vysoký, e

je v zájmu kadého autora, aby o elektronickou

verzi svého díla usiloval, abych tak řekl, i sezpět

nou platností. Proto jsem uvítal, kdy minakla

datelství Nová vlna v osobě Zdeňka Rampasena

bídlo, e vydá v elektronické podobě mé ranépo

vídky, z nich některé ani knině nevyly.Čtyři

cet povídek, které jsem na začátku své literární

dráhy napsal, větinu jetě za minulého reimu,

jsme se rozhodli rozčlenit do tří elektronických

sbírek, z nich dvě zhruba kopírují uspořádání

papírových antologií Neastné přistání a Ramax

a třetí bude nově vytvořena pod názvemKrálov

na umavy. Některé povídky z mé papírovésbír

ky Bradburyho stín jsou zařazeny zde, ty, co se

odehrávají v kosmu, budou přiřazeny kelektro

nickému Ramaxu a zbytek bude obsahovatelek

tronická antologie Královna umavy. Avak

elektronické verze nejsou jenom účelovýmpřebr />

mixováním povídek, které ji vyly papírově,nebo budou obsahovat i texty, které byly z různých

důvodů vyřazeny, v tom nejhorím kvůlikomunistické cenzuře.

Tato sbírka s názvem Pád na nebesa obsahuje hlavně povídky z mé prvotiny Neastnépřistání, která vyla v roce 1988, a svou pestrostí ánrů je vlastně průřezem mé povídkové tvorby. V kniní podobě zde vůbec poprvé vychází má první povídka Přednáka, kterou jsem napsal v roce 1983, abych se zúčastnil Ceny KarlaČapka. Také větina dalích povídek byla napsána pro tuto literární soutě, take jsem se zařadil do okruhu autorů Ceny Karla Čapka, jak se dnes v historii československé sci-fi označují lidé,kteří začali psát v 80. letech minulého století avytvořili svébytné literární prostředí, kterénahradilo předchozí éru několika málo osamělýchspisovatelů sci-fi, jako byl například Josef Nesvadba.

Jádrem sbírky jsou dlouhé povídky Človíčku, chci tě jetě slyet se smát, titulní Pád na nebesa a Legenda o Madoně z Vrakovitě. Vechnyčerají ze stejné vize postkatastrofického světa

vzdálené budoucnosti a tvoří jakýsi triptych. Je to

vůbec poprvé, kdy takto souhrnně vycházejí

v jedné sbírce, před rokem 1989 to kvůli cenzuře

nebylo moné. K nim se řadí i povídkaBřitvoru

ký Jack, i kdy je zcela jinak laděna. Dalízařa

zenou povídkou dänikenovského zaměření je

Neastné přistání, jejím námětem je dilema,

zda mají vyspělé civilizace, schopné kosmických

letů, zasahovat do vývoje civilizací méněvyvi

nutých, nebo dokonce civilizace vytvářet. Toté

téma rozvíjí v jiné variaci i povídka Světadárce.

Kromě Krajiny dětství jsou ostatní texty v této

sbírce hříčky a satiry, z nich je asinejvýznam

nějí humoreska Záhada linky Paradise. Je zde

zařazen i astronomický kvíz Askerův objev,na-

psaný pro časopis Ikarie.

Druhá elektronická sbírka Ramax by mělaob

sahovat novely a povídky z papírové antologie

Ramax a dalí díla s námětem kolonizacevesmí

ru, kdeto třetí elektronická kníka pod názvem

Královna umavy by měla kromě titulní dlouhé

povídky zahrnovat dalí texty odehrávající se na

Zemi, zhusta jinotaje na minulý reim sironic

kým podtónem, k čemu autory CKČ nutila

doba.

Frantiek Novotný

V Praze 5. července 2014

Přednáka

Dobrý den, studenti, dobrý den, to je vdycky

skřípot, ne se usadíte, tak kde jsme to minule

skončili, říkáte, e jsme mluvili o Hnutí TříBra

datých, to je výborné, tak to dnes probereme celé

dvacáté století, vy tam, no ano, vy, nespěte ařek

něte mi něco o terránském letopočtu, nehuhnějte,

člověče, a mluvte nahlas, dobře, desítkovásou

stava, oběhy planety, začátek letopočtu odpřistá

ní Aldebaránce Mesina, celkem je to správné, ale

u zkouky to z vás tak tahat nebudu, to sipama

tujte vichni, varuji vás, studium terránskéhisto

rie je obtíné, na to jsem vás ji upozorňovalza

čátkem semestru, jak jsem se minule zmínil,Ter

ránci dosáhli koncem devatenáctého stoletídru

hého civilizačního stupně Slezarského stupnice,

to jsme brali v loňském ročníku, take třebatam

ta slečna u okna nám stupnici vyjmenuje, prosím,

můete začít, no tak, vichni čekáme, e sinemů

ete vzpomenout, nějaký kolega vám pomůe,

třeba vy, výborně, vy si pamatujete, e začíná

nultým stupněm, ale neříká se pračlověk, obecně

tedy nositel civilizace objeví nástroje, tímznáso

bí svou individuální sílu, take dojde k prvníak

celeraci a oddělení od ostatních druhů, a třeba vá

soused napravo nám poví, čím je charakterizován

první stupeň, vidím, e bych mohl čekat do rána,

take to zopakuji sám, první stupeň je určenvy

uitím energie nebo chcete-li síly jiných ivých

organismů, v zoologii se tomu říká domestikace

zvířat, a příleitostným vyuitím elementárních

přírodních jevů, jako je oheň a vítr, druhý stupeň

je pak dán objevem a vyuitím strojů a pozor,

studenti, toto je důleitý skok v dějinách kadé

civilizace, protoe tím získává, abych tak řekl,

umělé svaly, její efektivnost roste o několik řádů

a vývoj nám pěkně akceleruje dál, to ale jetě

není ve, poněvad na tomto stupni nám poprvé

do vztahu tvůrce civilizaceříroda vstupuje

nový parametr umělý svět, který je v podstatě

dítkem těch předchozích, je to něco, jako kdy se

bezdětným manelům najednou narodí potomek,

nevím, co je na tom k smíchu, po druhém musí

přijít třetí stupeň, charakterizovaný objevem a

pouíváním počítačů, tedy umělých mozků, a

tady si prosím, studenti, opět uvědomte novou

kvalitu, nositel civilizace má k dispozici nejen

umělé svaly, ale i umělou inteligenci, de facto

tuto inteligenci, realizovanou v rámci umělého

světa, získává on sám, jinak řečeno umělý svět

získává autonomii, abych zůstal u toho naeho

manelského příkladu, představte si umělý svět

jako dítko, které dospělo, sloilo maturitu azača

lo si dělat, co chce, jetě nám zbývá poslední,

čtvrtý stupeň, který je dán rozvinutímpředchozí

ho, tedy uplatnění robotů, vývojem a vyuitím

dceřiných syntetických civilizací a, konec konců,

z nutnosti provedenými úpravami vlastníhoor

ganismu nositele mateřské civilizace, ovemne

vím, za co vám v minulém semestru kolegaBir

kut tu zkouku dal, take Terránci začali vprůbě

hu devatenáctého století hromadně produkovat

stroje, a podle Regasovy teorie tento fakt sehrál

rozhodující úlohu při vzniku hnutí Tří Bradatých,

o zakladatelích Hnutí nevíme nic bliího,poně

vad jak je vám známo z předchozích přednáek,

prameny ke studiu terránských dějin jsou velmi

skrovné a pro období osmnácté a dvacáté páté

století nemáme po poáru Imperiální denebské

knihovny za druhého galaktického konfliktu

prakticky nic k dispozici, představte si, e tam

byla celá sbírka terránských novin a knih zdeva

tenáctého a dvacátého století, dokonce i filmy, to

byl takový prastarý záznam obrazu pomocístří

brných solí, chrabrý knihovní robot Bertram se

sice snail zachránit z hořících trosek, co se dalo,

ale kdy se chystal vynést sbírky z třetíhopos

chodí, kde byly terránské poloky, přehřál se mu

levoboční mikroprocesor a ji z trosek nevyel,

mezi těmi zničenými knihami bylo prý ifunda

mentální dílo jednoho ze Tří Bradatých, nám se

bohuel zachoval jen název, jmenovalo seHlav

ní město, o čem bylo, nevíme, víme jen, eCti

telů Tří Bradatých přibývalo a začátkemdvacáté

ho století si zaloili vlastní stát, historikovéOri

onské koly tvrdí, e takový stát mohl vzniknout

jedině po nějaké velké válce, Terránci sice vedli

mnoho válek i ve dvacátém století, ovem já

v souladu s Denebskou kolou jsem přesvědčen,

e k té velké válce dolo později, kdy stát Ctitelů

Tří Bradatých byl ji v rozkvětu, jinak by v níne

mohli sehrát rozhodující úlohu, jak vám řeknu za

chvíli, jetě k Hnutí Tří Bradatých, víme, e vje

jich učení měla rozhodující úlohu ekonomie, tou

vysvětlovali vechno, i to, co nejde, a protoeje

jich učení vzniklo v období druhéhocivilizační

ho stupně, předpokládali, e k vytvoření ráje na

zemi stačí vyrobit jen dostatečně velký počet

strojů, problémy s řízením si zjednoduovali,

take promekali nástup počítačů, důsledky si

dovedete představit, dále si musíme promluvit o

dalím hnutí, které silně ovlivnilo terránskédva

cáté století, nazývané Bratrstvo dvojitého blesku,

Orionská kola tvrdí, e vzniklo jako reakce na

Hnutí Tří Bradatých, a tato hypotéza je celkem

bez výhrad přijímána i ostatními historiky,nej

tědřejí z dostupných pramenů je spisek Mýty

Starých Terránců, který napsal jeden poplanetní

obchodník s ojetými roboty před pěti sty léty,

mimo své zaměstnání byl sběratel folklóru,pohá

dek a různých báchorek a mýtů, nedá se mu moc

věřit, co mu kdo navykládal, to napsal, také o

Bratrstvu, vy tam, mladíku v páté řadě, přestaňte

se bavit se sousedkou, vyznávat lásku si běte na

lavičku, no no ádný smích, tak kde jsem topřes

tal, aha, tak to Bratrstvo to mělo docela chytře

vymyleno, oni toti mimo násilí, které pouívali

průmyslově, uplatnili komplexní desinformační

systém, take co se týče manipulace lidských

mas, dosáhli záviděníhodných výsledků,zmoc

nili se myslí celého jednoho národa, dobyli celý

kontinent a jejich cílem byla světovláda adokon

ce, jak se domnívá profesor Regas, uvaovali o

kosmovládě, na posledním kongresu terranistů,

kdy jsem s ním mluvil, tak mi prozradil, ezís

kal údaje, které nasvědčují tomu, e prvníprojek

ty na proniknutí do kosmu se zrodily v lůněBra

trstva, částečně byly pouity ve válce, kterou

Bratrstvo vedlo, o ní větina terranistů soudí, e

se odehrála v polovině dvacátého století a celý

zbytek planety se musel spojit, aby Bratrstvopo

razil, přičem, jak u jsem se zmínil, největízá

sluhu na jejich poráce měli Ctitelé TříBrada

tých, to je pochopitelné, kdy si uvědomíte, e

Ctitelé také hlásali, e budoucnost světa patří jim

a poráka Bratrstva pro ně byla existenčnínut

ností, o těchto událostech a hlavně o druhépolo

vině století máme celkem fundovaný pramen

zpráv, i kdy pro nás historiky trochu zkreslený a

nepříli astně pojatý, ti z vás, kteří postoupí do

přítího ročníku, se seznámí v předmětu Teorie

řízení společnosti s dvanáctisvazkovým dílem

Monvika Dějiny socioniky a právě jeho první

svazek je věnován terránskému dvacátémustole

tí, které bylo, podle Monvika, něco jako pravěk

socioniky, je se jako věda pak konstituovala a

ve století jednadvacátém, Monvik měl kdispozi

ci nejen bohaté sbírky Imperiální knihovny, ale

jak tvrdí tradice, čerpal prý i z lodních knihoven

hvězdných korábů, které kdysi odstartovalypří

mo z Terry, bída je v tom, e si ve svém díleví

má jen sociálních struktur z hlediska soustav a

aplikací přísluných regulátorů, historická fakta

jsou pro něj jen výchozí surovinou a přímo je

uvádí jen zřídka, take na jedné straně toho víme

dost a na druhé straně alostně málo, víme, e

válka proti Bratrstvu přinesla nebývalé posílení

moci Ctitelům Tří Bradatých, dále obrovský

vzestup technologie, například v té době Terránci

zvládli transmutaci hmoty na energii,zkonstruo

vali první počítače a rozvinutím projektů,ukořis

těných Bratrstvu, jak se domnívá Regas, poprvé

pronikli do kosmu a tak dosáhli třetího stupně

Slezarského stupnice, na posledním kongresu

dokonce jeden historik ze Síria tvrdil, e u tehdy

Terránci objevili stroj času, a dokazoval to tím,

e o tom psal jakýsi soudobý terránský písmák

jménem Nesvadba, zlomky jeho díla prý objevil

náhodně v knihovně jedné zapomenuté oputěné

kosmické stanice, a jako hlavní důkaz pro svou

hypotézu předloil útrek novin z té doby stitul

kem Beamon skočil do jednadvacátého století,

nám ostatním se to nezdálo příli přesvědčivé a

podle mého názoru je třeba předloit dalídůka

zy, aby se dalo uvaovat o solidní teorii, ovem

podle mne je stěejním problémem objasnit,ja

kou úlohu hrál v druhé polovině století Strýček

Sam, Strýc Joe a kdo to byl Velký Kormidelník a

Královna Moří, víte, studenti, tyto pojmy byly

v té době často pouívané a asi důleité, avak

pochybuji, zda se někdy dovíme, co přesnězna

menaly, musím se vám svěřit, e já se tímtoprob

lémem zaobírám ji několik let a připravuji na

přítí kongres referát s názvem InstituceStrý

covství u Starých Terránců, mám takovouteo

rii, e Strýček Sam a Strýček Joe byli názvyprv

ních vládních strojů, přičem jsem přesvědčen,

e Strýce Joea pouívali ctitelé Tří Bradatých a

Strýce Sama ostatní Terránci, kteří zůstali věrní

starým bohům, víte, já si myslím, e slovo strýc

znamenalo původně něco jako ochránce nebo

vládce, ono dokonce v jednom starém terrán

ském dialektu existovalo úsloví má nahoře

strýčka, a z toho přirozeně vyplývá tento titul

i pro první vládní stroj, Monvik sice uvádí, e

Terránci ve dvacátém století ádné vládní stroje

neměli a nechali si raději vládnout od starých

dědků, co pak ale znamená systém PAL a

SECAM, to a mi někdo řekne, co mnepřeruu

jete, e nevíte, o čem mluvím, hned vám tovy

světlím, podle Monvika se Terránci nedokázali

shodnout na jediném informačním systému apo

uívali dva, zmíněný PAL a SECAM, a pěkně si

tím komplikovali ivot, poněvad de facto byli

nuceni Juvého pravidlem, o tom vám povím za

chvíli, provozovat jediný systém a tedy navíc

konstruovat různé převaděče, Monvik tímdoku

mentuje narůstající krizi řízení a neexistenciso

cioniky, já ale pokládám tento výklad za chybný,

prosím vás, i malé dítě by si počínalo chytřeji,

kdyby se skutečně jednalo jen o informačnísys

tém, podle mne za tím vězí něco vánějího ne

nějaký starověký přenos informací, jsem pře

svědčen, e PAL a SECAM byly programy pro

Strýce Joea a Strýčka Sama a kvůli nim se celá

planeta rozdělila na dva tábory, ty programy asi

nebyly moc dokonalé, poněvad celá Terra se

tehdy dostala do obtíné situace, dnes jedůklad

ně popsána v kadé učebnici socioniky, jak u

jsem říkal, v přítím ročníku se o tomto předmětu

dozvíte aa, ty programy způsobily, e jedna

polovina Terry se chovala jako soustava s příli

velkým zesílením ve zpětné vazbě a ta druhá jako

by vůbec ádnou zpětnou vazbu neměla, v téprv

ní stačilo, aby se někdo zmínil, e si přeje třeba

sádrového trpaslíka, a hned jej začalo vyrábětti

síc výrobců, v té druhé jste mohli řvát pět let oto

té, a kdy jste se konečně trpaslíka dočkali, tak

měl ulomenou ruku, to byl, studenti, samozřejmě

jen příklad, abyste si mohli udělat představu, jak

to skutečně na terránce té epochy působilo, tak

vám uvedu příklad, kterému se nyní věnuji

v ústavu, mám tam ve sbírkách starýmikrosní

mek s textem, kde je čitelná jen jedna věta zase

není k dostání toaletní papír, teprve nedávno po

několika měsících bádání jsem zjistil, e uSta

rých Terránců se nazývaly honosné večerní aty

na eně toaleta, take onen výrok se asi týkápře

chodného nedostatku zvlá zdobeného papíru

na výrobu těchto atů, ale protoe čas prchá,bu

deme se teď věnovat obecným rysůmhistorické

ho vývoje a situaci, do které se dostali Terránci

v druhé polovině dvacátého století a kteráodpo

vídá klasické formě Yntonova krizového bodu,

krátce Y-bodu, zatím vám to nic neříká, proč já se

musím vdycky tak rozčilovat, u pět let naka

dém kolegiu upozorňuji na nesoulad v osnovách,

socionika by se měla přednáet u v druhémroč

níku, take byste ji znali některé základnípo

jmy, nutné pro studium terranistiky, teď se s tím

musím zdrovat sám, co je mi platné, e vám to

budou podrobně přednáet přítí semestr, take

velmi stručně k Yntonovu bodu, tedy u kadé

technické civilizace dojde po dosaení třetíhoci

vilizačního stupně k prudkému zvýení objemu

umělého světa, to jest světa strojů jak silových

tak inteligentních, energetických zdrojů, umě

lých hmot, různých odpadních materiálů aostat

ních předmětů, které se v původním přírodním

prostředí nevyskytovaly, a kadá planeta má jen

omezenou schopnost absorbovat tento umělý

svět, jinak řečeno překročí-li objem umělého

světa určitou mez, tak zvané Yntonovo číslo,do

jde k nevratnému ději a jakýkoli budoucí zásah

ji neumoní návrat k původnímu stavu,podívej

te se, kdy si divoch postaví chatrč z větví, tak

mu ji nejblií bouřka rozbourá, ale kdypostaví

te jadernou elektrárnu se estimetrovými zdmi

z betonu, tak ji neodstraníte ani atomovou pu

mou, to by byl první charakteristický rys Y-bodu,

a nyní si promluvíme o druhém a tím je nesoulad

mezi existencí rozvinutého umělého světa ane

existencí jednotného řízení, teď dávejte dobrý

pozor, částí informačního světa jsou i informační

systémy, které působí na společnost podleJuvé

ho pravidla, je říká, e úroveň informačnísou

stavy si vynucuje adekvátní velikost řízenéspo

lečenské jednotky, take například takovýpravě

ký náčelník můe mít svou loveckou tlupu jen tak

velkou, jak silné má hlasivky, kdeto kdybude

te mít k dispozici druicový spojovací systém,

můete dirigovat celou planetu, a kdy zvládnete

techniku gravitronního spojení, můete říditce

lou galaxii, ovem to jetě není tonejpodstatněj

í, Juvého pravidlo říká, e neumoňuje, alepří

mo si vynucuje odpovídající velikost řízenésou

stavy, zdůrazňuji, studenti, vynucuje, a jestli si to

některá civilizace zavčas neuvědomí, tak na to

doplatí, pro ilustraci vám uvedu dva příkladyin

tegračního působení informačních soustav, ani

by si to, abych tak řekl, jejich majitelé přáli, oba

uvádí Manvik, první se týká odívání, jetěkon

cem devatenáctého století vám stačilo ujetpade

sát kilometrů a ji podle atů jste poznali, e jste

někde jinde, a stačilo sto let, aby díky vznikuce

loplanetárních informačních soustav nosili

vichni Terránci stejné kalhoty, a o tom, e na

Teře vznikly podmínky pro jednotný řídícísys

tém, nasvědčuje druhý příklad, poněvad i kdy

na Teře byla minimálně dvě hlavní řídící centra a

několik vedlejích a některá z nich byla vevzá

jemné ostré konfrontaci a Terránci nebylischop

ni se dohodnout na zavedení jedinéhodorozumí

vacího jazyka, tak pro svoje počítače jednotnýja

zyk zavedli, a konečně se dostáváme kposlední

mu aspektu Y-bodu, a to je problém násilí,podí

vejte se na celý několikamiliónový biologický

vývoj, který naučil Terránce řeit své problémy

násilím, drtivou větinu svého vývoje to bylilov

ci a bojovníci, mít zbraň u nich bylo znakemdo

spělosti, take vývojem zbraní zaloených na

principu přeměny hmoty v energii se Terránci

dostali do slepé uličky, násilí se nedalo pouít,

protoe hrozilo zničení celé planety, a jinak své

problémy řeit neuměli, přestaňte hlučet,studen

ti, nyní se dostáváme k tomu nejzajímavějímu

z celé dnení přednáky, kdo to tedy jetě mluví,

co říkáte, e je u pět minut přestávka, tak já tedy

končím, já vás znám, bylo by marné pokouet se

pokračovat, vidím, e vám můe být celá Terra

ukradená, take řeení terránské krize se odkládá

na přítě.

Adamov Brno, leden 1983

Autorská poznámka:

Ačkoli jsem sci-fi zuřivě četl od dětství (strýc mi půjčoval Troskovy kníky v seitovém vydání, jak vycházely za druhé světové války), a do roku 1983 mě vůbec nenapadlo, e bych je také mohl psát. V té době jsem byl zaměstnán v národním podniku Kancelářské stroje a pracoval nadetaovaném pracoviti v Adamově jako techniksálového počítače v Adamovských strojírnách. Nael jsem tam té vyznavače sci-fi, a kdy se mi jeden z nich pochlubil, e napsal sci-fi povídku a poslal ji do krajského deníku Rovnost, kde mu jiuveřejní, řekl jsem si, e co dokáe on, dokáu taky a napsal jsem povídku Přednáka a poslal ji do vlastně prvního oficiálního ročníku literárnísoutěe Ceny Karla Čapka. Věděl jsem, e kdy chci porotu zaujmout, musím zvolit neobvyklý námět i formu, take jsem napsal kryptoparodii nakomunismus a z Hrabalovy novely Taneční hodiny pro starí a pokročilé si vypůjčil formu jednénekonečné věty.

Na to, jak povídka v CKČ dopadla,zavzpomínal v Interkomu Zdeněk Rampas:

Přednáka byla vůbec první povídka, kterou Frantiek Novotný do CKČ poslal. Kdo si tehdy uměl představit konec vlády boleviků jinak ne prostřednictvím veobecného jaderného kataklyzmatu? Vdy pokud jejich reim v něčem vynikal, pak to bylo v umění uchvátit a dret moc. Naděje byla v nedohlednu, v kadémpřípadě mimo nai představivost, ale dnes se zdá, e Frantiek něco tuil.

Jinak povídka sama měla zcela dobový osud. Aby neohrozila budoucnost CKČ, tehdy teprve dva roky staré, nebyla pro jistotu otitěna vKočasu a porota jí přiřkla pouze Čestné uznání. Ve zmatku kolem psaní diplomů, občas probíhalo pod pódiem, na kterém se ji řadili vítězové,nedostala nakonec ani to. Natěstí si Přednáku pro své přátele namnoil v několika exempláříchtehdejí administrátor Ceny Karla Čapka PavelPoláček a tak se dochovala do dneních lepích časů.

Človíčku, chci tě jetě

slyet se smát

Dokud jsem nespatřil toho malého kluka,nadá

val jsem na hlídky jako vichni z posádkyTea

pingu. Ovem a na Dědka ten na ně nadávat

nemohl jako kapitánpilot Teapingu je prostě

nařídil. Vichni piloti se museli, Číslem Jedna

počínaje a mnou jako pilotem-asistentem konče,

střídat ve velitelské sekci podle schématu čtyři

hodiny sluba, osm hodin volno. Nikdonechá

pal, co z toho Dědek má, nechat nás postupně

čtyři hodiny zírat na displeje terminálů, kdy

bedna stejně seděla na kursu jako přiitá. Mike

byl čerstvě seřízen, ne nadarmo se v něm Dědek

za mé asistence dva dny hrabal jetě před startem,

kdy Teaping leel v doku Vrakovitě, a tak se

nae činnost při hlídkách omezovala jen naste

reotypní nahrávku do palubního deníku: bezudá

lostí.

Na předletové poradě před startem Dědekprohlásil, e u vzhledem ke jménu lodě budestylové, kdy budeme dret pravidelné hlídkyskutečně a ne jen formálně. Tomu se to vaní, utrousil polohlasně první pilot, vedle kterého jsem seděl, on ádný dret nebude.

S obavou jsem se ohlédl na roboty, stojící za námi, ale jako obvykle jsem stejně nepoznal, co si myslí. Dědek zatím rozjel přednáku o původu jména naeho fracháku. S gustem a mnohapodrobnostmi začal hovořit o kliprech, rychlýchnákladních plachetnicích, brázdících v éře Prvnícivilizace pozemská moře, o tom, jak tytoplachetnice závodily okolo poloviny zeměkoule, která přiveze dříve z Orientu do Evropy čerstvousklizeň čaje a která posádka shrábne tučnějíodměnu.

Zasypal nás údaji o jednom takovém závodě, kdy mezi devíti plachetnicemi byl i Teaping,patron naí nákladní kosmické lodě. Závod bylnapínavý. V cíli, po devadesáti devíti dnech plavby, byl rozdíl mezi prvním Arielem a druhýmTeaingem pouhých osm minut. KapitánoviTeapingu se podařilo dříve přivolat remorkér a zakotvit ve Starém Londýně hodinu před soupeřem. Po delím dohadování, kdo vlastně vyhrál, siposádky rozdělily prémii rovným dílem.

Nám se to určitě nestane, neodpustil si první pilot dalí poznámku, dřív byli lidi větígrandi.

Co bys chtěl, tomuhle Teapingu to bude trvat na Bázi víc jak devětadevadesát dní, nahnul se z druhé strany éfinenýr, jetě jsem nezail, aby se tak etřilo palivem.

Dědek po nás loupl očima: Jetě chvilkustrení, váení, hned skončím. Lví podíl naúspěích kliprů měli mui, kteří na nich slouili.Dávali do sluby celou dui a bylo věcí jejich cti, jak jejich loď obstojí. Dobře to vystihlo přísloví z té doby, z doby, kdy proti kliprům nastoupilyparníky, tehdejí supertechnika. To přísloví říkalo, e na dřevěných plachetnicích slouí mui zeeleza, kdeto na elezných parnících stačí ze dřeva. Očekávám, e si vezmete z toho přísloví příklad, očekávám od vás stejně aktivní a profesionální přístup ke slubě, jako měli ti dávní plavci.Konečně, dodal s úklebkem, vdy na tomtoTeapingu je ze eleza doslova polovina posádky.

Pokud to měl být vtip, tak zabral jen uvedoucího mechanika Chiefyho a u ostatních robotů. Vydali pár kvokavých zvuků, signalizujících stav veselí, take ze závěrečné poznámkyprvního pilota jsem zachytil jen konec: ... z vlastní zkuenosti, moná jako Skokan na těch kliprech slouil osobně, zamlada.

Tím skončila nejen porada, ale i mé prvnísluební jednání s Dědkem. Brzy jsem poznal i dalí jeho libůstky. Prvního pilota zásadně oslovoval Číslo Jedna, druhého pilota zase pane Druhý,pouíval výrazy jako levobok a pravobok a jídelně říkal salón, hvězdy měřil ručně sextantem prvním, který jsem viděl, a snad posledním v celé Sluneční soustavě a přiváděl tak mikee kzoufalství neustálými kontrolami navigačních výočtů. Ostatně i druzí Skokani byli tak trochupodivíni a byla to celkem malá cena, kterou platili za ivot, rozlomený do několika epoch.

Nepamatuji si přesně, kolikátá to byla noční hlídka míval jsem ji od půlnoci do čtyř kdy se mi ten kluk zjevil poprvé. Abych si tu nudu trochu zkrátil, naprogramoval jsem si C kanál mikee k ryze soukromým účelům. Naplnil jsem část jeho paměti strategickými poučkami apojmy z teorie her a pak jsme spolu svádělinelítostné bitvy inspirované druhým interstelárnímkonfliktem a ničili si navzájem celá loďstvakosmických křiníků, samozřejmě jen na displejiterminálu. Aby mě při té ilegalitě nenachytal Dědek měl ve zvyku mejdit po lodi i v noci uklidil jsem se vdy do rohu velitelské sekce kvedlejímu terminálu, který byl směrem od průlezuzacloněn velkou skříní ručního řízení.

Byl jsem plně zaujat hrou, mikeovi, kterému tahle zábava la náramně pod fousy, se podařilo zničit předsunutou flotilu mých křiníků.

Juniore, juniore, teď jsi to provihl, syčelvítězoslavně zapnul jsem řečový syntetizátor, zahájil jsi únik do mimoprostoru pozdě. Proti mé bitevní hvězdě nemají tvé křiníky ani za mák anci.

Měl pravdu a já zoufale manévroval eskadrou laseroborců, abych uzavřel cestu k jádru mého ohroeného loďstva, kdy záchvěv vzduchu a náhlý pocit chladu ve mně vyvolaly dojem, eněkdo vstupuje do sekce. Udeřil jsem do tlačítka C kanálu, abych vypnul hru co kdyby to bylDědek , otočil křeslo a vykoukl za skříní ručního řízení.

Průlez do velitelské sekce byl skutečněotevřen a v něm stál světlovlasý, asi osmiletý chlapec drobnějí postavy, v tmavé kombinéze. Zahlédl jsem ho jen na okamik, připomnělo mi to pobyt na Zemi, kde jsme byli jednou se spoluáky ze koly zaskočeni v noci bouřkou, kdy jsme se opoděně vraceli z výletu. I oni se mi tehdyzjevovali v záři blesků jen na okamik, jako teď ten chlapec. S jediným rozdílem. Tady, ve velitelské sekci Teapingu, udeřil blesk jen jednou.

Ne jsem se vysoukal z křesla a doběhl kprůlezu, chlapec zmizel. Posadil jsem se zpět ainicializoval Interní Vizuální Systém a postupně kontroloval vnitřní prostory lodě. Ve bylo vpořádku, lidé i roboti byli na svých místech, ti první odpočívali v kabinách obytné sekce, ti druzí vregeneračním sále. Dozorčí robot reaktorovny,jediná dalí bdící bytost, mi ohlásil normál, ale po chlapci ani stopy.

Na závěr sluby, ne mě přiel vystřídat Číslo Jedna, jsem nahrál do deníku: kontrola IVS, jinak bez událostí. Nedovedl jsem si představit, jak Dědkovi vysvětluji, e trpím halucinacemi.

Teaping byl přes půl tisíciletí starý vrak,renovovaný nahonem před naím příletempracovními četami Vrakovitě, a ty, stejně jako my,přísluníci Sboru kosmonautů, byly přísněevidované přímo pozemskou vládou, která nenechávala nikoho na pochybách, jak pečlivě nositelelicence K sleduje. A konečně se nedalo zapomenout na pověstný paragraf 17 Kosmického zákoníku, zakazující rození a výchovu dětí v kosmu, a jeho přísné dodrování, vymáhané pozemskou vládou, v ní měli ekonomisté stále větinu. Odkud by se tedy ten kluk vzal?

Druhý den, při poledním střídání, jsem myslel na noční záitek a vzpomínal, co jsme se ohalucinačních stavech učili v akademii. Druhý pilot si mou zamylenost vyloil zcela jednoznačně. Nemysli pořád na holky, má to stejnězbytečný, ohlédl se jetě v průlezu, ta tvoje kráska si u dávno nala jinýho kadeta.

Fousatý vtipy, stačil jsem jetě odseknout, přítě si vymysli něco lepího, ale to jsem volal ji k zavřeným dveřím. Mike mě nepřivítal příli přívětivě. Nevím, jestli budu s tebou jetě hrát. Kdy vyhrávám, tak mě vypne, jako v noci. To není fér, syčel monotónně, jinak je ve vpořádku, dríme kurs desetinovým tahem a hned tihodím na displej souřadnice. Trasu mámevymetenou, můe se podívat hlavní obrazovkou,neustával ve sluební horlivosti, take se budeme věnovat výsledkům periodických testů za poslední čtyři hodiny. Sice proly vechny, aleDědek bude mít z tebe radost, a zjistí, e jsi jekontroloval, skončil zlomyslně.

Podívej, mikei, já tě v noci nevypnulschválně, měl jsem dojem, e jde Dědek.

Vy lidi jste ale prolhaná banda azapomnětlivá. Nebo neví, e monitoruji i IVS, a kdy jsi ho včera zkouel, byl Dědek u sebe, vichni byli u sebe? A navíc, eviduji také otevírání vechprůlezů v lodi. A v noci, v době tvé hlídky, nikdo do velitelské sekce nevstoupil!

Polilo mne horko. Vdy nejen ten kluk, tavidina, ale i já jsem proel průlezem, kdy jsem v noci za ním vyběhl. Nebo se mi i tohle zdálo? Kdy uzná, e jsi v noci prohrál, jsem ochoten s tebou hrát dál, vyloil si mike chybně mémlčení.

Zbytek dne jsem strávil v lodním archivu a přehrával si záznamy, týkající se kosmickémedicíny. A do nástupu noční hlídky se mi pakhonily v hlavě různé teorie o vzniku halucinací apsychických poruch při kosmických letech. Nakonec jsem usoudil, e v mém případě by mohlo jít o obrazovkový syndrom halucinační stav,vznikající za dosud nevyjasněných podmínek při dlouhém a soustředěném sledování displejů.Obzvlátě mi vyhovovala formulace za dosudnevyjasněných podmínek. Co kdy nastaly zrovna v mém případě?

Sotva druhý pilot odeel a já osaměl, rozhodl jsem se pro malý pokus. Hodinu jsem civěl na displeje a pak z opěradla křesla vyňal záloní skafandr, nael kuklu, co se nosí pod přilbou,nasadil si ji na hlavu a z ní vedoucí káblíky zapojil do zdířek panýlku na boku křesla. Nezbývalo u nic jiného ne poádat mikee o záznam záznam mé mozkové činnosti. Mike, výjimečně mlčenlivý, promptně splnil mé přání. Dál jsem civěl na displeje, na kterých naskakovaly kolony čísel jedna za druhou...

Co je to tady za svinčík, ozvalo se mi za zády. Trhl jsem sebou tak, a jsem vyrval káblíky ze zdířek. Dědek stál za křeslem prvního pilota a ukazoval znechuceně na pohozený skafandr. Co to tady vlastně vyvádíte? Proč máte tu kuklu na hlavě? Podezíravě se rozhlédl.

Pročpak má mike zapnutý řečovýsyntetizátor? Obeel křeslo prvního pilota, přistoupil k pultu hlavního terminálu a stlačil několik kláves. Mike nejen oněměl, ale i ohluchl. Dědek, to se muselo uznat, nerad péroval lidi před roboty.

Jestli se necítíte, mohl jste poádat ovystřídání.

Ne, kapitánpilote, nic mi není, zmohl jsem se konečně na odpověď, chtěl jsem si jen tak udělat encefalogram a otestovat si některéreakce!

Takové hokusy pokusy si dělejte ve svém volném čase. Záloní skafandr není na hraní! vybafl a znovu se rozhlédl kolem. Ukliďte to, kývl ke skafandru a vyel ven. Dveře bezhlučně vyplnily průlez. Nechal jsem skafandr skafandrem a rychle vyukal na klávesnici několik symbolů. Na displeji naskočila jednotvárná řada nul. Bylo to tak. Mike nezaregistroval ádnépouití průlezu do velitelské sekce! Vyukal jsem pár dalích symbolů. Pak jsem vstal, zamířil k průlezu a několikrát jsem vysunul a zasunuldveře. Včera, po poledni, kdy jsem dělal stejnýpokus, to bylo jiné. Včera mike registroval kadý pohyb dveří, jako by byl placen od kusu!

Od té chvíle jsem přestal věřit na nějakéhalucinace a začal chodit na noční hlídky jako načekanou. Byla to lepí hra ne kosmické bitvy smikeem. Chtěl jsem polapit ten zajímavý přelud, jen umí tak důmyslně vdy na čtyři hodiny v noci odpojit průlez velitelské sekce od centrální evidence a kterého tak zajímají mé hry smikeem.

Hodlal jsem políčit past a nezbylo mi nicjiného ne navtívit Chiefyho.

Tak von pan asistent potřebuje vysílacímikrospínač a radioreléovej modul. Pro vás, pane, dycinko vechno, na starýho Chiefyho je spoleh. Hnedka vám to polu po Trojce, ukázal narobota, postávajícího u stěny.

Jednání s roboty má jednu výhodu nikdy se neptají proč zato večer se ptal Dědek.

Poslyte, asistente, vy jste si vyzvedl zeskladu elektroniky nějaký materiál, spíe vlastně konstatoval, ne se ptal, vidličku s nabodnutým soustem přitom drel nad talířem.

Jsou to jen takové maličkosti, upustil jsem s břinkotem nů, chci...

To je vlastně pravda, s jednímmikrospínačem a relé nemůete napáchat ádné kody, i kdybyste chtěl, uetřil mi Dědek starosti svymýlením, co vlastně chci. Jen si hrejte, ale ne ve slubě, dodal milostivě a decentně sprovodil nabodnuté sousto ze světa.

Chtěl jsem dodatečně poádat Chiefyho jetě o přenosnou kameru IVS jsem pouít nemohl, protoe Dědkovi, bůhsuď jak se dověděl o mé návtěvě skladu, by jeho časté zapínání neulo a byl by schopen mě podezírat, e ňupám vsoukromí posádky, tedy v jeho soukromí, ale teď, po té rozpravě, mi zala chu.

V dalím týdnu, během nočních hlídek, jsem sice pokračoval ve válčení s mikeem, ale místo na jeho chyby jsem číhal na signál z radiorelé, oznamující, e někdo odsunutím dveří uvolnil mikrospínač. Mike mé nepozornosti nestydatě vyuíval a vyhrával jednu bitvu za druhou.Třikrát jsem se signálu dočkal, třikrát jsemnereagoval čím hlouběji vsune ten klouček hlavu do smyčky, tím jistěji v ní uvízne!

Na dalí hlídku jsem si vzal s sebou malé zrcátko, odmontované z hygienického kabinetu, a upevnil je na konzolu nad displejem, abychviděl přes skříň ručního řízení a měl průlez poddohledem. Byl čas zatáhnout smyčku. Stačilo jen zvednout zrak. Kdy se rozsvítil signál, tak jsem to udělal. Byl tam!

Dveře byly částečně odsunuty a ten klukopatrně nakukoval do sekce. Jako prve měl na sobě tmavou kombinézu, stejně střienou jakokombinézy přísluníků pracovních čet z Vrakovitě, a kdy postoupil o krok, viml jsem si, e je bosý. Na víc jsem neměl čas, poněvad se nae oči vzrcadle setkaly. Vyrazil jsem z křesla, jako by mne katapultoval!

Centrální koridor, spojující vechny sekce lodi, byl v noční době osvětlen jen částečně, a tak jsem prchajícího chlapce spí tuil, ne viděl. Vdy po dvou metrech byl koridor částečněpředělen vystupujícími ebry vnitřní konstrukce, take boční stěny tvořily početné výklenky,leící v hlubokém stínu. V polovině koridoru se mi chlapec ztratil z očí úplně. Zaslechl jsem jen pár skřípavých zvuků kovu o kov a dvojí cinknutí. Doběhl jsem a na konec koridoru a zastavil se, lapaje po dechu, u průlezu do pohonné sekce.

Cítil jsem tepavý dech klimatizace nazpoceném čele a slyel tichý umot ventilátorů, a pak u jen tlukot vlastního srdce. Najednou jsem si uvědomil to černé venkovní prázdno jako nikdy předtím. To prázdno, číhající jen kousek ode mě za tenkou slupkou pancířů neomezené avevládné, táhnoucí se od nekonečna k nekonečnu. Zavalil mě intenzívní pocit, jako by se Teaping začal rozpadat, jako by ta nicota tam venkuzačala loď pomalu ohlodávat a poírat. U je stráven vnějí pancíř, spolykány přepáky kolizního prostoru, plát po plátu zhltnut vnitřní pancíř,paluba po palubě vysány vnitřní prostory a pak pak jsem na řadě já...

Obemkl jsem prsty stojinu nejbliího ebra a přitiskl se k ní. Konstrukce přenáela jemné chvění velkých čerpadel chlazení reaktoru. Ten náznak ivota mě uklidnil. Hra na četníky azloděje mě náhle přestala bavit. Nejlepí bude ve oznámit Dědkovi. Konečně kapitánpilot je on, a se stará sám, a si zjistí, kdo se mu potuluje v noci po lodi a dělá z ní mateřskou kolku někde za oběnou dráhou Neptuna. Vykročil jsem pomalu koridorem zpátky...

Tak pan asistent si vyrazil na procházku, pan asistent si nedá pokoj, hlas mě přibil na místo, pan asistent kale na předpisy, vystoupilDědek ze stínu výklenku, nebo je pan asistentnáměsíčný?

Byl jsem schopen sotva zavrtět hlavou.

Člověče, je na vás vůbec nějaké spolehnutí? Vdycky kdy vás najdu, děláte něco jiného, ne máte, burácel na mne.

Kdyby se to mělo opakovat jetě jednou, zprostím vás povinností člena posádky a udělám z vás obyčejný porcelán, ubral Dědek decibely. Zápis do sluebního záznamu vás nemine!Protoe se chováte jako kluk, máte pět dní stevarda, jako na kadetce. A teď plavte, vytěkl na závěr.

Rázoval jsem koridorem do velitelské sekce. Vykalu se na zatracenýho Dědka, na celejhromskej, vivej Teaping, na tu zrezavělou bednuvyhrabanou ze rotu, vo který si párekonomistickejch hlavounů myslí, e je vytrhne z průseru. A se jde Dědek bodnout i s tím svým pitomýmodznakem smaragdovým skokanem co ho nosí zabodnutej na kombinéze. A mu ne jeden, ale celá banda mrňavejch kluků rozebere bednupřímo pod zadkem! Kalu na to, abych mu něcohlásil!

Přítí ráno jsem zahájil trest obsluhováním u snídaně. Byl jsem nevyspalý a spokojenéobličeje stolujících s pilně pracujícími čelistmi mě tvaly. Navíc nemohli propást tak skvělý námět hovoru, to příjemné vytrení z nudy dlouhécesty, jaké představoval můj trest. Druhý pilot mě kývnutím přivolal a sledoval, jak mu nalévám kávu.

Docela to juniorovi jde, a jestli nás budeobsluhovat delí dobu, vrhl zkoumavý pohled na Dědka, tak bych navrhoval, aby si opatřil černé atičky a bílou zástěrku. Chybí tady něcoenského.

No, kdyby se trochu vycpal a dal si do vlasů čelenku, éfinenýr odloil ličku a podíval se na mne, tak by byl k nerozeznání od těchfajnových servírek, co obsluhují ekonomistickýnaboby v té jejich vládní kocábce, kdy se přiletíobčas na nás podívat.

Pane Druhý, vae návrhy jsou moná vtipné, ale pokud je mi známo, máte slubu, a tu za vás drí Číslo Jedna proto, abyste se nasnídal, a ne abyste mohl předvádět svůj ostrovtip. Nebo se chcete připojit k asistentovi? Moná by vám ty atičky sluely lépe! Dědek odstrčil prázdnýtalíř. A vám, éfinenýre, doporučuji místo naservírky myslet na vae elezné hochy. Byl jsem v levobočním skladiti a místo pořádku jsem tam nael svinčík, uzavřel jak debatu, tak snídani.

Zbytek dne proběhl stejně nepříjemně, jako začal. Byl to toti profylaktický den, dalíDědkova vymylenost. Nestačilo mu, e kadéponěkud významnějí zařízení na lodi se samoautomaticky neustále testuje, a tím se prověřuje jeho správná činnost. Podle zvlátního rozpisu musel kadý z posádky jednou týdně ve stanovený den zkontrolovat a osobně prohlédnout určitýagregát.

Na mě ten den připadla kontrola systému prostorové orientace. Byl umístěn ve velitelské sekci na horním, přístrojovém patře. Druhý pilot, ji ve slubě, sledoval, jak se tam úzkýmsvětlíkem soukám. Jo, mladej, tam nahoře neníádnej taneční sál. Bude se muset poskládatnatřikrát, aby ses tam vlezl. To nebude taková zábava jako před týdnem, kdys pomáhal éfinenýrovi zahánět roboty na parádu. Tak se říkalotestování robotů na zvlátním diagnostickém stroji, kde se měřily rychlosti reakcí, pohybová koordinace a testoval rozsah inteligence, zda odpovídánormě. Roboti prohlídky neměli rádi, schovávali se a velijak vymlouvali, jen aby je nemuselipodstoupit. Byla to legrace, ne jsme vechny nali po různých úkrytech a donutili je nechat sediagnostikovat. Nejsměnějí na tom bylo, e potestu kadý robot zapřísahal éfinenýra, abyneprozradil jeho výsledky ostatním.

Čistil jsem zrovna optiku, kdy se mi podnohama pohnul poklop světlíku a ve kvíře sezaleskly oči druhého pilota.

Volal Dědek, máme se ihned shromádit v salóně. Nějak to spěchá, já mám jít taky a nechat to tady mikeovi!

Chvíli mi trvalo, ne jsem sloil optiku, take do salónu jsem dorazil jako poslední. U tam byli vichni, bylo jich tam dokonce o jednoho víc! Na sedačce vedle Dědka seděl se samozřejmoudrzostí ten kluk! Zíral jsem na něj a v hlavě mivířila stále dokola jediná mylenka jestli je jetě bosý. Dědek mlčky ukázal na volnou sedačku a já se na ni sesul, snae se soustředit na děj v salóně.

... přivlíkli ho divocí roboti, pane, to sou ti, co se potulujou po Vrakoviti, pomalu jsemzačal chápat smysl Chiefyho slov, vedoucí robot stál za stolem naproti Dědkovi, co sme mohli dělat, pane, řekli, e je to malej člověk a menuje se Boy a e ho musíme propaovat na Zemi, páč lidi patřej k lidem, to řekli, pane, a pak řekli, e dy ho prozradíme, tak prej to s ním patněskončí a s náma taky, to prej krz paragraf sedumnáct. Tak sme ho schovali a udělali mu takovejpelíek, víte, pane, mezi plátěm u hlavní přepáky, a některý panely sme udělali vyndávací, abysme mu mohli nosit jídlo a taky k němu vlízt, kdy mu bylo smutno. Jene von se chtěl pacírovat, tak sme prorazili nějaký ty přepáky v instalační achtě, aby jako mohl prolízt do centrálníhokoridoru, víte, pane, sou tam taky udělaný vyndávací panely...

Jak to, e jste nezměřil ádnou změnu ve fí-rytmech při parádě? otočil se Dědek naéfinenýra.

Na to sme mysleli taky, nedal si Chiefy vzít slovo, my sme ten diagnostickej kruákroztelovali, aby se na nic nepřilo, a při parádách sme se u nebáli a dělali ty, no voplítačky, jen taknavoko, aby nikdo nic nepoznal. Chiefy, jehorobotská due musela silně trpět tajemstvímčerného pasaéra, asten, e se konečně toho břemene zbaví, byl k nezastavení. Von takovej malejčlověk je, s vodputěním, pane, zvědavějí nezrovínka naprogramovanej robot. Von se začal moc toulat po lodi, take sme měli strach, e bude spatřenej. A taky jo, podíval se po mně,vechny domluvy byly marný, von pořád chtěl, aby si s ním někdo hrál, a v jednom kuse se furt na něco vyptával. Měli sme strach, co uděláte, pane, a se vo něm dovíte. My víme, e nás necháte přeladit, ale co uděláte s Boyem, pane?

Budu bydlet s ním a budeme si spolu hrát, ukázal chlapec na mne, Dědek mi to slíbil.

Kapitánpilot, ani by reagoval na chlapcovu poznámku nikdo z nás by neměl odvahu pouít před ním jeho přezdívku oslovil robota.

Chiefy, vezme teď chlapce a ubytuje ho v asistentově kabině...

Proč, vdy máme..., začal Číslo Jedna, ale kapitánpilot se nedal přeruit, ... jsou tam stejně dvě palandy, tak se postarej, aby měl pohodlí. A co se s ním stane dál, po tom ti nic není, spí se tě na přítí parádu. Teď chlapce odveď!

Dědek počkal, a se za velkou i maloupostavou opět zasunuly dveře průlezu.

Tak, a my si tady probereme v klidu celouzáleitost. Předevím vám, éfinenýre, musím říci, e jsem krajně nespokojen s vaím výkonem sluby. Roboti si z vás dělají legraci jako vnějaké frace! Očekávám, e to dáte co nejdřív dopořádku. Budu od vás chtít hláení, kteří roboti byli zasvěceni do paování, a jejich důkladnémentální vyetření. Nechci tady potkávat ádnéplechové spiklence. A teď k vám, pane Druhý, měl jste při nakládání kontrolu a jako správce nákladu jste spolu se mnou zodpovědný za to, co loďdoravuje. Jsem zvědav, jsem opravdu zvědav, jak my dva budeme po přistání na Bázi vysvětlovat přísluníkům KOPO, e máme v lodi černéhopasaéra, a navíc je to dítě!

Dědek se odmlčel. Podívali jsme se po sobě a zase rychle odvrátili oči. Kosmická policie,zkráceně KOPO, neměla dobrou pověst. Co udělají, lépe řečeno co mohou udělat, a zjistí přítomnost chlapce v lodi, a tedy poruení hned několikanejzávanějích paragrafů Kosmického zákoníku včetně paragrafu sedmnáct? Soudili by nás na Zemi, nebo předali k potrestání Sboru? Vminulosti se stalo obojí.

Existence chlapce najednou získala nový,hrozivý rozměr. Paragraf sedmnáct se v některých případech mohl hodnotit i jako Zemězrada.Dolo mi, e můj první let by mohl být i letemposledním. Ostatní zřejmě mysleli na toté.

Zatracený kluk, zahučel první pilot, to si nemohl počkat na jiný frachák?

Nebylo by nejlepí, začal rozpačitě druhý pilot s pohledem upřeným na Dědka, nicnehlásit, a a vyloíme na Bázi náklad, dostat chlapce k nám domů, do Viking City na Mars? Kdy jsme ho v té jeho skrýi nenali my, kopáci honenajdou taky.

Dědek krátce kývl hlavou. Není to tak patný nápad, pane Druhý, ale má jeden háček. Neníjisté, zda zůstaneme na Teapingu. Co kdy si jejnechají na Bázi a nás přeloí na jinou loď? Jinak to není marné, vůbec to není marné, znovu krátce přikývl, řekl bych, e pokud zůstaneme naTeaingu, je to jediné řeení.

To nemyslíte váně, kapitánpilote, vybuchl první pilot, kdy se to provalí, tak námnepomůe ani Sbor, a na Zemi nám navíc přiijou pokus o ilegální výchovu, rozumíte, úmyslný pokus, a vy víte dobře, e za to by u bylo něco horího ne doivotní distanc!

Máte snad lepí nápad, Číslo Jedna? To jim chcete strčit kluka rovnou do chřtánu? Podívejte se, rozhlédl se kolem dokola, čeká nás jetě pěkně dlouhá cesta a nemá cenu se dopředuvzruovat. Rozhodneme se podle toho, co nám ohlásí z Báze, co s námi zamýlí po přistání. Nebudunikoho k ničemu nutit, podíval se Dědek opět na prvního pilota.

Mě nebude muset nikdo nutit, zrudl první pilot, kdy do toho půjdete vy, půjdu já taky. éfinenýr konejivě poloil prvnímu pilotovi ruku na rameno. Nikdo o tobě nepochybuje,kaitánpilot chtěl jen říct, e se rozhodnemespolečně. Jak jste toho kluka chytil? to u se ptalDědka, ve snaze převést hovor na jistějí půdu.

Malý princ přiel za mnou sám, Dědek se trochu pousmál. Měl strach tady o svého přítele, o naeho juniora. Slyel toti, jak jsem ho dnes v noci péroval po tom jeho nezdařeném lovu.Nevím, proč si oblíbil zrovna vás, zahleděl se na mne, asi proto, e jste jetě vlastně taky dítě.

Ani jsem se stačil ohradit, pokračoval: Ne jsem vás svolal, tak jsem chlapce chvíli zpovídal. Co si pamatuje, starali se o něj divocí roboti, se kterými se potuloval po Vrakoviti. Jak se tam vzal, neví. Doufám, e mi pomůete maléhoprince trochu zcivilizovat. Má pozoruhodné vědomosti o strojním vybavení kosmických lodí a o robotech, ale to je vechno. Proto pokládám za velmi důleité, a to je zároveň odpověď na vai otázku, Číslo Jedna, aby ten človíček mělmonost přirůst zpět k lidem, a proto chci, aby bydlel, a tedy i il s někým společně. Samoty, myslím lidské samoty, si uil dost a dost.

Kapitánpilot vstal. Ten trest vám ruím, utrousil, kdy vycházel kolem mne ze salónu.

S příchodem malého prince, jak Dědek Boye soustavně nazýval, se v lodi cosi změnilo.éfinenýr, první a druhý pilot a hlavně Dědek nebyli ji pro mě dočasní spolupracovníci, se kterými mě svedla dohromady jen náhoda, stali se, jak jsem si ohromeně uvědomil, lidmi, ke kterým mě existence toho chlapce navdy připoutala.Najednou mi se zamrazením dolo, e v případě neúspěchu naich plánů by snadno mohlo dojít k připoutání doslovnému na nucených pracích při výstavbě orbitálních slunečních elektráren!

U jsme si nemohli jen tak říkat dobrý den, kdy jsme se míjeli v koridorech Teapingu, nebo dobrou chu, kdy jsme spolu stolovali, nemohli jsme ná vzájemný styk omezit jen navtípky a fráze, pouívané ji generacemi kosmonautů před námi.

Natěstí malý princ, příčina toho veho, dalivotu v lodi nový smysl, a tím nám poskytlvýchodisko. Byli jsme první lidé, s kterými mohlkomunikovat. I kdy bydlel se mnou a byl jsem tedy první na řadě, ostatní na tom nebyli o mnoho lépe. V kadou denní a zpočátku i noční hodinu, ne si ho Dědek vzal na pakál, si nikdo nemohl být jist, kdy vstoupí nenuceně do jeho kabiny, hotov pokládat desítky otázek a se sbírkouodpovědí spěchat do vedlejích dveří zase s dalími otázkami, vzniklými na základě předchozíchodovědí. Těmi otázkami nás přinutil dívat se na svět jeho očima na svět, kde nebylo místa pro lhostejné lidi, pro poustevníky, uzavřené do klauzur svých profesí.

V kabině u Dědka, kterého nejčastějizpovídal, objevil sbírku skutečných knih, které Dědek, jak se přiznal, s sebou tahal po vech kosmických lodích, na kterých kdy slouil.

Jednu z těch kníek mu daroval a Boy si jinesmírně oblíbil. Nebylo se čemu divit byla o něm.

Podívej, přiběhl za mnou při polední hlídce do velitelské sekce, Dědek mi daroval kníku. Prý je o mně, a proto mi říká Malý princ. U mám půlku přečtenou, ale je v ní moc slov, kterýmnerozumím. Neví, co je to baobab? Roboti mijednou vykládali, e prý na Zemi jsou takové věci, někdy barevné, někdy jen zelené, co trčí ze země. Myslí, e je to něco z toho?

Kníka se opravdu jmenovala Malý princ, byla s obrázky, a jak jsem pochytil při listování v ní, hrdinou byl malý chlapec, který z nějaké malé planetky přiel na Zemi. Vrátil jsem ji Boyovi.

Já ti moc nepomůu. U nás na Marsu máme sice skleníky s rostlinami, ale o baobabech jsem nikdy neslyel. A kdy jsem jako malý klukchodil do koly na Zemi, tak jsem tam viděl lesy, ale byly to samé smrky nebo borovice, a pak takykosodřevina.

To by mi ani tak nevadilo, ale v té knícevystupuje král, lampář a zeměpisec a počkej, tady je to takové divné slovo, businessman, neví, co je to za lidi? A pak jsou tady chyby. Podívej, tady. Copak by taková malá planetka mohlaudret atmosféru? Kde má ten chlapec na obrázku skafandr? To já, kdy jsem il s roboty naVrakoviti, tak jsem měl vdycky po ruce skafandr, ví, kdyby dolo k netěsnosti, a kdy jsme se museli stěhovat z jednoho vraku do druhého, tak jsem do skafandru vlezl a roboti mě přenáeli. Boypřevrátil pár stránek. A není tady nic o gravitaci, vdy ten chlapec by se sotva na té planetceudrel. To pro mě vyhledávali Táta s Mámou jen vraky mezihvězdných lodí s palubami zgravitanových desek, ví, stejně jako je to tady.

Věděl jsem. I Teaping, jeho trup byl původně určen pro mezihvězdnou loď, a pak, kdy z úsporných důvodů dolo k omezení mezihvězdné dopravy, byl předělán na obyčejnýmeziplanetární frachák se zastaralým pohonemreaktorového typu, měl vyloeny podlahy a stropy obytných a obsluných prostor gravitanovými deskami, tvořícími Arvinův kondenzátor,generující gravitační pole u samým svýmuspořádáním. Dnes u nikdo nezjistí, jaká nestvůrnákvanta energie byla nutná k výrobě těch desek,protoe znalost technologie, důsledek výzkumu černých děr, zanikla současně se Supercivilizací.

Zaujala mě ale jiná věc. Posly Boyi, tys měl tátu a mámu?

No měl, ví, byli to dva roboti, co se o mě nejvíc starali, úplně odmalička. Naučili mě, abych jim tak říkal, a oni si taky tak přede mnou říkali. Ví, Máma byl na mě moc hodný, a ostatní roboti ho museli přemlouvat, aby mě nechalodletět s Teapingem. Tys mi ale neřekl nic o těchlidech z kníky. Myslí, e by něco věděl mike?

Poslal jsem ho za Dědkem. Ten asi těchtootázek pedagogicky vyuil, protoe večer se domlouval s prvním pilotem na sestavenívyučovacího programu chtěli pouít některý volnýkanál mikee.

Vak u bylo načase začít toho klukasystematicky učit, podotkl éfinenýr, pořád se na něco vyptává a otravuje.

Ty si tak můe stěovat, uklíbl se prvnípilot a pokrábal se psacím hrotem na bradě, tebe se nemá ptát na co, ví toho o kosmických lodích a robotech desetkrát tolik co ty.

I ptá, ptá se hlavně na Zemi a na lidi, jak tam ijí. Jak mu mám vysvětlit, e to vlastně nevím, protoe kdy mě tam pustí, tak jen do Zóny, kde potkám zas jen takové kosmonauty na dovolené, jako jsem já sám, nebo maximálně pár kopáků? To mu mám říct, e pro řadové pozemany jsme stále degenerovaní nebezpeční mutanti a kacíři, které je třeba na potkání lynčovat? Jsem zvědav, jak tohle zpracujete do programu!

Sklonil jsem hlavu. Ekonomistický řád, který vládl na Zemi u tři století, po celou tu dobuvychovával lidi k nenávisti ke kosmonautice a činil ji zodpovědnou za neutěenou situaci Země. Kdo se tomuto názoru veřejně postavil, byl prohláen za kacíře a vyhnán ze Země do trestaneckékolonie na Marsu. Z těchto vyhnanců se pakzformoval ilegální Sbor kosmonautů, který postupněobnovil meziplanetární dopravu na opravených vracích. O tom vak řadoví obyvatelé Země nic nevěděli a na kosmonauty se dívali tak, jak chtěl E-řád, jak řekl éfinenýr. Proto se o vztahu mezi námi a jimi na palubách kosmických lodí příli nehovořilo. Příli to bolelo.

Před dvanácti lety vak museli vedoucíčinitelé E-řádu a vlády přistoupit pod tlakemekonomické nutnosti k Velké amnestii, kterou prokacíře a jejich potomky a samozřejmě i pro Skokany, kosmonauty z minulosti, zruili trest doivotní deportace, uznali nezávislost kolonie na Marsu a té existenci Sboru. Tím sice E-řád uhnul odtvrdé linie, ale během dvanácti let se odmítavýpostoj pozemanů prakticky nezměnil a ani nebyla snaha jej měnit. Věděl jsem to a příli dobře. Před osmi lety byli moji rodiče zabiti připogromu jeli mě navtívit do řádové koly, kam jsem byl nuceně umístěn na převychování.

Poslyte, kapitánpilote, vy víte líp ne já, nedal si pokoj éfinenýr, e i v dobách nejtěí perzekuce se ekonomisté bez kosmonautikyneobeli, a nebýt zbytku techniky Supercivilizace, zastavila by se obnova Země úplně. A čím se nám odměnili? Jen nenávistí! Vezměte si nánáklad. Co veze Teaping? Tisíc starých robotů z Vrakovitě! A je přivezeme na Zemi, budou to ekonomisté, kteří se budou chlubit, jak se jimpodařilo zvýit výrobní kapacitu Země, a nás nás budou pinit dál!

Jak víte, e nás piní? A i kdyby, musíme svou práci dělat dál. Nic jiného nám nezbývá, a vy víte stejně dobře jako já, e za pár dnů pobytu na Zemi, za několikahodinovou procházku lesem, za několikaminutové koupání v řece, za lok pozemského vzduchu, i kdy je to jen v té praivé Zóně, je kadý z nás ochoten obětovat cokoliv!

Kdy Dědek skončil, bylo chvilku ticho.

Zasranej ivot, procedil éfinenýr mezi zuby, nemotorně vstal, a kdy se odsunuly dveře do koridoru, s odvrácenou tváří se jimi protlačil ven.

Nemusel jste mu to říkat tak naplno,odvrátil první pilot oči od ji zavřeného průlezu a upřel je na kapitánpilota.

Já vím, nejhorí na tom je, e má pravdu,zabručel Dědek, a nevím, jestli to svedeme říkat ji taky tomu chlapci!

Na jeho slova jsem si vzpomněl o pár týdnů později. Čekal jsem na Malého prince v kabině měli jsme domluveno, e svedeme dalíkosmickou bitvu, displej byl ji zapjat. Kdy veel,zamířil rovnou ke své palandě a ze skříňky,umístěné v záhlaví, vylovil tu kníku od Dědka.

Dnes mi mike vyprávěl o zvířatech, take u vím, co to byli sloni, hroznýi, beránci, seděl na palandě a přitom listoval v kníce, liky a hadi. Je to pravda, e kdy umře, tak se vrátí tam, kde ses narodil? Ten had v kníce to říká. Kam sevrátím já?

Mlčel jsem.

Malý princ se vrátil na svou planetku,pokračoval Boy, ale já se nechci vrátit naVrakovitě. Tady se mi líbí víc.

Co to povídá, obtíně jsem si vymýlelodověď, jsi jetě malý kluk a má celý ivot před sebou. Přece ti Dědek říkal, e poletí s námi na Mars, a a dokončí kolu, bude pilotem jako já, a pak kapitánpilotem kosmické lodi. Poletí ke hvězdám, jako kdysi letěl Dědek.

Proto má ten odznak?

Ano. Ví, ten odznak představuje takyzvířátko, říká se mu skokan, protoe se dlouho krčí na jednom místě a pak najednou skočí úplně někam jinam. Proto si je dávní kosmonauti, kteří sevrátili do naí doby, zvolili za svůj znak. Mike ti o těch zvířátkách poví víc.

A kdy poletím ke hvězdám, bude na mne někdo myslet? Ví, v kníce ten pilot myslí na Malého prince pořád, i potom, co se rozloučili. Na mne zatím moc lidí nemyslelo, jen ty a Dědek a ostatní v Teapingu. Kdy na tebe myslí roboti, tak to není ono. Ví, jak tady říká lika,zalistoval v kníce, nejdůleitějí je vytvořit pouta. A to s roboty nejde. No řekni, jak můe s někým vytvořit pouto, kdy u je dopředu spoutaný?

To asi nejde, připustil jsem, ale sám jsi řekl, e na tebe myslíme my...

Jene lika také říká, přeruil mě, enestačí jen na někoho myslet, ale e se musí s někým navzájem potřebovat. A já nevím, ví, jestli mě ty a Dědek a ostatní potřebujete, zahleděl se na mě s očekáváním.

To ví, e tě potřebujeme. Potřebuje těDědek, aby mohl s tebou číst kníky, potřebuje tě druhý pilot, aby si s tebou kreslil, potřebuji tě já, zaváhal jsem, aby mi nebylo smutno, zkrátka potřebujeme tě vichni, abychom si měli s kým povídat.

To jsem rád. Já bych ale stejně chtěl napřed ít na Zemi. Proč není kola pro kosmonauty tam?

Vymýlel jsem si znovu vyhovující odpověď: Ví, na Marsu je mení přitalivost, skoro ádná atmosféra, a tak se tam lépe učí manévrovat s kosmickými loďmi, vymlouval jsem se, na Zemi by to mohlo být nebezpečné, kdyby některý ák udělal chybu.

Ano, já vím, na Zemi ije straná spousta lidí, mike říkal, e pět set miliónů, a ví, to mi dělá velkou starost. My tady v Teapingu senavzájem potřebujeme řekls mi to před chvílí ty sám, přenesl pohled z kníky na mne a jápřikývl,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist