načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ožehavé otázky – Nicky Gumbel

Ožehavé otázky

Elektronická kniha: Ožehavé otázky
Autor: Nicky Gumbel

Odpovědi britského anglikánského teologa na 7 nejčastěji pokládaných otázek z křesťanských kurzů Alfa (např. proč bůh dopouští utrpení, zda je rozpor mezi křesťanstvím a přírodními vědami). ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  90
+
-
3
boky za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Nakladatelství KMS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 109
Rozměr: 19 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2., rev. vyd.
Název originálu: Searching issues
Spolupracovali: překlad Tomáš Dittrich a Jiří Bukovský
Skupina třídění: Křesťanství. Křesťanská církev všeobecně. Eklesiologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, KMS, 2014
ISBN: 978-80-879-0436-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Odpovědi britského anglikánského teologa na 7 nejčastěji pokládaných otázek z křesťanských kurzů Alfa (např. proč bůh dopouští utrpení, zda je rozpor mezi křesťanstvím a přírodními vědami).

Popis nakladatele

Přepracované vydání úspěšné apologetické knihy.

Proč Bůh dopouští utrpení? Vedou k Bohu všechna náboženství? Jak je to s Boží Trojicí? Otázky, které si zaslouží poctivé odpovědi. Autor zkoumá tři výše uvedené a čtyři další nejčastější výhrady proti křesťanské víře. Nicky Gumbel se k nesnadným otázkám staví poctivě, s důkladností teologa i s pravým anglickým humorem.

Druhé, přepracované vydání úspěšné apologetické knihy.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Nicky Gumbel - další tituly autora:
 (e-book)
Otazníky života Otazníky života
 (e-book)
Proč Velikonoce? Proč Velikonoce?
 (e-book)
Proč Vánoce? Proč Vánoce?
 (e-book)
Proč Ježíš? Proč Ježíš?
The Infographic Bible: Visualising the Drama of God's Word The Infographic Bible: Visualising the Drama of God's Word
 (e-book)
Průvodce Alfou Průvodce Alfou
 
K elektronické knize "Ožehavé otázky" doporučujeme také:
 (e-book)
Jak to říct ostatním -- Druhé, doplněné vydání Jak to říct ostatním
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nakladatelství KMS

Druhé revidované vydání

Nick y Gumbel

Ožehavé

otázky


Přeloženo z anglického originálu „Searching Issues“.

Copyright © Nicky Gumbel 2013

Ilustrace © Charlie Mackesy

The right of Nicky Gumbel to be identified as author of this work has been asserted by him

in accordance with Copyright, Designs and Patents Act 1988

First published 1994

New edition 2013

Published by Alpha International

HTB Brompton Road

London SW7 1JA

web: alpha.org

Vydalo Nakladatelství KMS, s. r. o.

Primátorská 41, 180 00 Praha 8

Druhé revidované vydání – 2014

Všechna práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být bez písemného svo

lení vydavatele reprodukována nebo šířena v žádné podobě elektronické ani mechanické, včetně

fotokopií, nahrávek či zařízení do informačních sítí nebo vyhledávacích systémů.

Většina biblických citací je převzata z ekumenického překladu (Biblická společnost, 1990). Citace

převzaté z Českého studijního překladu jsou označeny zkratkou ČSP, z Bible21 zkratkou B21.

ISBN 978-80-87904-36-7


Obsah

Předmluva 5 1. Proč Bůh dopouští utrpení? 9 2. Jak je to s různými náboženstvími? 23 3. Je mezi přírodními vědami a křesťanstvím rozpor? 32 4. Co je to nová spiritualita? 46 5. Přináší náboženství víc zlého než dobrého? 60 6. Jak je to se svatou Trojicí? 72 7. Je víra iracionální? 84

Poznámky 99

Předmluva

Zájem o duchovno dramaticky narůstá. Je těžké uniknout tele

vizním pořadům, internetovým diskusím a článkům v tisku, které

se zabývají hledáním smyslu a poslání, posmrtným životem nebo

tím, jestli je Bůh. Kromě toho se řeší také nové pohledy na křes

ťanství. Nezvyklý zájem vzbudily třeba britské, americké a aus

tralské televizní pořady o životě v klášterech.

Při rozhovorech o křesťanství, a to hlavně s nekřesťany, se s ně

kterými otázkami setkávám opakovaně. Týkají se třeba role křes

ťanství v dnešním světě, například „Jaký vztah má křesťanství

a přírodní vědy?“ nebo „Jak křesťané reagují na obvinění, že nábo

ženství nadělá víc škody než užitku a že do moderní společnosti

nepatří?“ Jiné otázky se týkají konkrétních problémů křesťanské

věrouky, třeba „Jak křesťané reagují na jiná náboženství?“ nebo

„Jak se vypořádat s vírou v Boha, který je jeden a zároveň je jako

Otec, Syn a Duch svatý ve třech osobách?“

Na Alfě, kurzu, který má účastníkům s prozkoumáním podob

ných otázek pomoci, vycházíme z knihy, která se jmenuje Otazníky života. Takové otázky často zazní v rozhovorech ve skupinkách, které jsou součástí setkání Alfy. Účastníkům je často blízké to, o čem se dovědí v promluvách, často se však ptají „Ale co třeba ...?“ Knížka, kterou právě čtete, se zabývá těmito „co“. Rád bych tu prozkoumal otázky, které zaznívají jako výhrady proti křesťanství, ale které úplně nezapadají do pojetí knihy Otazníky života. Jsou to „ožehavé otázky“, které si kladou lidé hledající pravdu, otázky, které jsou náročné a není na ně snadné odpovědět.

Dnes si řada lidí myslí, že víra jako taková je iracionální. I když

je víra pro mnoho lidí důležitá, zdá se, že ji nelze dokázat a že o ní

Ožehavé Otázky6

není možné kriticky přemýšlet. V závěrečné kapitole „Je víra ira

cionální?“ se touto otázkou přímo zabývám a docházím k závěru,

že pro víru existují opodstatněné důvody a že stát se křesťanem

není iracionální skok do tmy.

Říkat, že křesťanská víra není

iracionální, neznamená si myslet,

že na křesťanství jde všechno

snadno pochopit. Žijeme

ve světě plném záhad a křes

ťanství není jiné. Tato knížka

se chce poctivě a otevřeně

zabývat důležitými otázkami

a výzvami, chce reagovat

na některé z velkých ože

havých otázek křesťanství.

Víra patří k životu a tato

kniha se snaží o poctivý přístup.

Mít poctivý přístup k životu mimo

jiné znamená uznat, že přesvědčivé

a přijatelné odpovědi na některé z těch nejzávažnějších otázek

na světě nikdy nejsou výhradně rozumovou záležitostí. V životě

jde také o srdce. Nestačí, aby odpovědi na otázky byly jen logické

– jde o to, aby nás proměňovaly. Tato kniha se nechce jen ptát, jak

mohl Bůh připustit utrpení, ale také ukázat Boha, který je v našem

utrpení s námi a mění tak naši zkušenost. Kniha nechce jen usilo

vat o uspokojení našich mozkových závitů tím, že vysvětlí Boha,

který je zároveň Jeden i Trojice. Snaží se poukázat na veliké tajem

ství, které nás povede k úctě a které nabízí něco hlubšího – nejen

informaci o tom, kdo Bůh je, ale také o tom, k čemu jsme stvořeni.

Velké ožehavé otázky o vědě a o místu náboženství v dějinách,

o utrpení a o Boží podstatě jsou pro křesťanství opravdu klíčové. Mám naději, že skrze četbu této knížky nahlédnete, že křesťanská víra rozhodně není iracionálním krokem, při kterém odkládáte mozek. Je samou svou podstatou otevřená pro průběžný rozhovor i pro pokorné sebehodnocení. Často se stává, že právě když se zabýváme ožehavými otázkami, můžeme zahlédnout velkého tajemného Boha, v něhož věříme.

předmluva 7

Rád bych poděkoval všem, kteří mi pomohli s novým vydáním.

Jsou to především Revd. David Ingall, Revd. Pete Bellenger, Julia

Evansová a Mark Knight. Děkuji také svým spolupracovníkům

na původním vydání. Jsou to Jo Glenová, Patricia Hallová, Helena

Hirdová, Revd. Chris Ash, David Sinclair, Revd. Graham S.

Tomlin, Chris Simonds, Tom Miley, Tamsen Carter, Philippa Pearson

Milesová, Jon Soper a Dr. Roland Werner.

Nicky Gumbel

Proč Bůh dopouští utrpení?

Celoživotním snem newyorského mladíka Glenna Chamberse bylo pracovat pro Boha v Ekvádoru. V den, kdy odlétal, chtěl své matce poslat z letiště pozdrav, ale už nestihl koupit pohled. Na podlaze haly terminálu si všiml lístku papíru a zvedl ho. Byla to nějaká reklama, jejíž součástí bylo veliké „Proč?“. Svůj pozdrav napsal kolem dokola slova „Proč?“. V noci letadlo po nárazu do 4 200 metrů vysoké kolumbijské hory El Tablazo explodovalo. Když jeho matka po zprávě o jeho smrti dostala jeho pozdrav, otázka „Proč?“ na ni z papíru přímo udeřila.

Otázka utrpení je nejčastější námitkou proti křesťanské víře. S utrpením se setkáváme pořád. „Skutečnost, že existuje utrpení, je pro křesťanskou víru nepochybně tou největší výzvou. Tak tomu ostatně bylo v každé generaci. Míra jeho rozšíření a stupeň inten

zity jsou zcela náhodné a proto podpásové.“

1

Předně si uvědomujeme utrpení v globálním měřítku. Existují přírodní katastrofy jako zemětřesení, hladomory a záplavy. Následné utrpení zasahuje každého, a to úplně libovolně. Obě světové války obrátily naši pozornost k akutnímu a celosvětovému utrpení. Podobně, jako si uvědomujeme tyto dvě války, víme snad všichni aspoň o jedné z dalších menších válek běsnících někde ve světě.

Dále známe různé místní tragédie. K jednomu z nejhorších neštěstí v Británii došlo 21. října 1966 v Aberfanu, kdy se propadla veliká část uhelného dolu. Došlo k poškození Pantglasské základní školy, kde zahynulo 116 dětí a 28 dospělých. O leteckých katastrofách, ztroskotaných plavidlech nebo o dalších pohromách, které poznamenávají stovky lidských životů, čteme nebo slyšíme skoro denně.

Ožehavé Otázky10

A konečně nás ve větší či menší míře zasahuje utrpení na rovině jednotlivce. Existuje trápení pro ztrátu někoho blízkého, kvůli nemoci, fyzickému handicapu, bolestivým vztahům, nevydařeným manželstvím, tomu, že někdo nechce, ale musí žít jako svobodný, depresi, osamělosti, chudobě, pronásledování, odmítání, nezaměstnanosti, bezpráví, pokušení a zklamání. Utrpení se může projevovat v nekonečné proměnlivosti forem a není proti němu chráněna žádná lidská bytost.

Není podstatné, že si s utrpením nedělají problémy všechna světová náboženství. Je totiž naléhavým problémem v židovsko-křesťanské tradici, protože věříme, že Bůh je zároveň dobrý i všemohoucí. C. S. Lewis výstižně vyjádřil nesouhlasný argument: „Jestliže by Bůh byl dobrý, chtěl by, aby bylo jeho stvoření dokonale šťastné. Jestliže by byl všemohoucí, byl by schopný udělat to, co chce. Proto Bůh není zcela dobrý nebo není všemohoucí nebo neplatí ani jedno ani druhé.

2

S problémem utrpení se po staletí potýkali teologové i filozofové, ale nikdo nikdy nepřišel s jednoduchým ani úplným řešením. Bible je především kniha praktická a utrpením se nikdy nezabývá systematicky ve smyslu filozofickém. Setkáváme se zde s mnoha pohledy na tuto problematiku od první knihy Bible, Genesis, (1. Mojžíšova) až po její poslední knihu, Zjevení. Zdá se, že zde vystupují čtyři hlavní obecnější vhledy, jimiž se budeme postupně zabývat.

Lidská svoboda

Utrpení není součástí původního Bohem stvořeného pořádku (1. Mojžíšova, 1. a 2. kapitola). Před tím, než se lidstvo vzepřelo proti Bohu, nebylo na světě žádné utrpení, a žádné utrpení také nebude, až Bůh stvoří „nové nebe a novou zemi“ (Zjevení, 21. kapitola). Nářek a bolest pominou. Utrpení přišlo na svět jedině proto, že Adam s Evou zhřešili. V Božím světě jde tedy o cizorodou příměs. Je-li jakékoli utrpení důsledkem hříchu, ať už přímým nebo nepřímým, proč Bůh dovolil, aby hřích na svět přišel?

Udělal to, protože nás miluje a protože nám chtěl dát svobodnou vůli. Láska není láskou, je-li vynucována. O lásku může jít jedině

utrpení 11

tehdy, existuje-li skutečná volba. Bůh lidským bytostem daroval volbu a svobodu milovat, či nemilovat. S touto darovanou svobodou se muži i ženy od počátku rozhodovali pro porušování Božích zákonů, což ve svém důsledku přineslo utrpení. C. S. Lewis to tentokrát charakterizuje takto:

„Zázračně odstranit důsledky prvního hříchu spáchaného člověkem

by pro Boha nepochybně možné bylo. To by však mnoho neznamenalo

v tom případě, že by Bůh nebyl ochoten odstranit důsledky také dru

hého hříchu, třetího hříchu, a tak by bylo možné pokračovat pořád.

Když by tyto zázraky ustaly, dosáhli bychom dříve či později současné

politováníhodné situace. Jestliže by nepřestaly, stal by se svět průběžně

vylepšovaný a napravovaný Božím zásahem, světem, kde by nikdy nic

významného nikdy nezáviselo na lidské volbě a kde by volba sama

přestala existovat z důvodu ujištění, že z žádné z jednotlivých možností

nevyplynou žádné důsledky a tudíž ve skutečnosti není žádnou alterna

tivou.“

3

Část utrpení, kterým procházíme, je výsledkem našeho vlast

ního hříchu. Dochází k tomu, že utrpení přichází jako nevyhnutelný důsledek porušování Božích zákonů. Existují přirozené zákony přírody. Strčíme-li například ruku do ohně, ruka se spálí. Bolest v této souvislosti působí jako včasný výstražný systém, když jsme se rozhodli špatně. Máme také zákony morální. Bůh svět vybudoval na morálních základech a existuje přirozené spojení mezi hříchem a jeho důsledky. Jestliže někdo užívá drogy, může být takovým důsledkem drogová závislost. Pokud přes míru pijeme, může se stát, že nás bude trápit alkoholismus. Napije-li se někdo alkoholu a pak bez skrupulí řídí auto a způsobí si zranění, je jeho zranění do určité míry důsledkem jeho hříchu. Podobně také sobectví, hrabivost, chlípnost, arogance nebo náladovost vede k problémům ve vztazích nebo k tomu, že jsou lidé do té či oné míry nešťastní.

Bůh někdy v našem životě hřích aktivně soudí. Příkladem utr

pení v celosvětovém měřítku vyvolaného hříchem, který vyústil

do Božího soudu, je v Bibli popisovaná potopa. „I viděl Hospodin,

jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho

mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. ...trápil se ve svém srdci.“


Ožehavé Otázky12

(1. kniha Mojžíšova 6,5–6) V případě Sodomy a Gomory byla katastrofa celého společenství způsobena tím, že Bůh soudil hřích. Jindy se zase setkáváme s tím, že Bůh soudí hřích jednotlivce (2. Královská 5,27; Lukáš 1,20; Jan 5,14; Skutky 5,1–11; 1. Korintským 11,30).“

Důležité je zdůraznit, že každé utrpení není přímým důsledkem

našeho hříchu. Jobovi přátelé se domnívali, že Jobovo utrpení musí být důsledkem jeho hříchu. Mýlili se však (Job 42,7–8). Ježíš cíleně popírá automatické spojení mezi hříchem a utrpením (Janovo evangelium 9,1–3). Upozorňuje také na to, že katastrofy nejsou vždy Božím trestem (Lukášovo evangelium 13,1–5). Apoštol Petr popisuje rozdíl mezi utrpením jako důsledkem našeho vlastního hříchu („rány za to, že hřešíte“ – 1. list Petrův 2,20), utrpením, které s naším hříchem nesouvisí („trpí nevinně“ – verš 19) a utrpením, „ač jednáte dobře“ (v. 20).

Zatímco zkoumat své vlastní srdce může být v situaci, kdy tr

píme, přiměřené, ve věci posuzování toho, proč trpí druzí, musíme být velice opatrní. Křesťanský vedoucí pracovník David Watson, který v padesáti zemřel na rakovinu, upozornil na nebezpečí soudit druhé:

„Nebezpečí spojovat utrpení se hříchem spočívá v tom, že se ne

mocný často může cítit provinile. Již mnohokrát jsem mluvil s těžce

nemocnými, u nichž jsem se setkal s úzkostnými obavami, čím že to

ve svém životě zapříčinili danou situaci. Obviňují sami sebe nebo –

jestliže s tím nemohou žít – přenášejí svoji vinu na jiné nebo na Boha.

Něčí chyba to být musí! Problém je, že jak provinilé pocity, které jsou

často pouze věcí představ, tak přímá obviňování, která jsou často neob

jektivní, nemoc ještě podporují. Obojí je překážkou pro uzdravení.

Já si ale uvědomuji, jak je to snadné. O svém astmatu nebo rakovině

jsem často uvažoval jako o trestu za hřích.S hanbou pamatuji na spoustu

pošetilostí, které jsem v minulosti nadělal, a s upřímným a citlivým

svědomím není těžké cítit se jako provinilý i jako zavržený. To pozi

tivní na tom je, že každé trápení mě přimělo, abych hledal hluboko

ve svém srdci a abych činil pokání z každého hříšného kroku nebo

postoje, který se mi podařilo odhalit. Setkal jsem se s mnoha lidmi,

kteří byli po pokání spojeném s prožitím Božího odpuštění dramaticky

uzdraveni. Proto není špatné bedlivě zpytovat svůj život z Božího po

hledu, abychom poznali radost a svobodu jeho lásky.

utrpení 13

Zároveň se však může projevit negativní stránka celé věci, a to když

zpytování srdce vede k rozpitvávání a k nezdravým pocitům viny a ně

kdy také k velmi zkreslenému obrazu o Bohu. Je myslitelné, když

sledujeme Ježíše, jak uzdravuje nemocné a odpouští hříšníkům, že by

Bůh prohlásil: „Á, tak to je David Watson. Minulý měsíc selhal tako

vým způsobem, že ho pro příštích dvacet let postihnu astmatem?“

Nebo později: „Zase mě zklamal, takže ho tentokrát budu ničit rakovi

nou?“ Takové myšlenky nejsou jen směšné. Jsou téměř rouhavé, a také

zcela protichůdné Bohu nekonečné lásky a milosrdenství, jak ho jasně

vidíme v Ježíšovi.“

4

Hodně utrpení má ve světě svůj původ ve hříchu jiných lidí. To

platí o mnoha celosvětových i místních pohromách. Kolik utrpení způsobí válka, která je vždy důsledkem lidského hříchu, a to tím spíš, že hřích často bývá na obou stranách. Hladomory ve světě jsou většinou způsobeny nerovnoměrným rozdělováním světových zdrojů nebo občanskými válkami či jiným lidským hříchem. Dokonce ani k tragédii v Aberfanu nedošlo „přirozeným“ způsobem. Pětiměsíční vyšetřování vedené soudcem odvolacího soudu Edmundem Davisem rozhodlo, že je za tragédii zodpovědná Uhelná společnost. Jedna žena, která přispěla do fondu na odstranění následků, napsala: „Hněvala jsem se na Boha, ale pak jsem si uvědomila, že k tomu došlo kvůli lidské hrabivosti a neschopnosti“.

5

Podobně je hříchem těch druhých často způsobeno také osobní

utrpení člověka. Kolik trápení způsobí vraždy, cizoložství, krádeže, sexuální zneužívání, rodiče, kteří nemilují své děti, neopatrná jízda autem nebo jízda v opilosti, pomlouvání, nelaskavost nebo sobectví v nejrůznějších podobách. Podle jednoho odhadu se těmito věcmi dá vysvětlit až 95 % utrpení na světě.

Zůstává jen malá část, kterou nemůžeme vysvětlit jinak, než že

je důsledkem toho, že žijeme v porušeném světě – ve světě, kde je všechno stvoření poznamenáno hříchem lidských bytostí. To v důsledku hříchu Adama a Evy se na světě objevilo „trní a bodláčí“ (1. Mojžíšova 3,18). Od té doby je stvoření „vydáno marnosti“ (list Římanům 8,20). „Přirozené“ pohromy jsou důsledkem porušení stvoření.

Lidská svoboda není vždy odpovědí na otázku, proč jednotlivec

nebo národ tolik trpěl, ale pomáhá nám to vysvětlit původ utrpení.

Ožehavé Otázky14

Každé utrpení je důsledkem hříchu, ať už přímo, jako důsledek mého vlastního hříchu či hříchu někoho jiného, nebo nepřímo, jako důsledek toho, že žijeme v porušeném světě.

Bůh jedná skrze utrpení

Jiný úhel pohledu nám ukáže, že Bůh využívá utrpení nejrůzněj

ším způsobem k našemu dobru – protože nás miluje. Utrpení samo o sobě není dobré nikdy, ale Bůh je mnoha různými způsoby může použít k dobrému.

Zaprvé: Bůh utrpení používá, aby nás přitáhl ke Kristu.

„Bůh na nás šeptá v našich radovánkách, mluví k nám v našem svě

domí, ale volá na nás v našich bolestech. To je jeho megafon, aby vy

burcoval hluchý svět... Není pochyb, že bolest jako Boží megafon je

strašlivým nástrojem. Může dovést až k definitivní vzpouře bez po

kání. Dává však jedinou příležitost ke zlepšení, kterou může špatný

člověk přijmout. Odstraňuje závoj. Vztyčuje vlajku pravdy v pevnosti

vzpurné duše.“

6

Zkušenost křesťanů to opakovaně potvrzuje jako pravdivé.

Setkáváme se s lidmi, kteří začali o Bohu uvažovat až v důsledku utrpení ze ztráty někoho milovaného nebo kvůli ztroskotanému vztahu nebo jinému trápení v životě.

Zadruhé: Bůh utrpení používá, aby křesťany dovedl ke zralosti.

Dokonce i Ježíš „naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl“ (Židům 5,8 ČSP). Bůh používá utrpení, aby nás budoval po stránce našeho charakteru. V Novém zákoně je použit obraz káznění dětí. Autor listu Židům uvádí, že „nás naši otcové vychovávali podle svého uvážení a na krátký čas, kdežto nebeský otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti“ (list Židům 12,10). Autor ukazuje, že „přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli“ list Židům 12,11).

Apoštol Petr používá úplně jiný příklad: příklad taviče, který

přečišťuje stříbro a zlato. Píše svým čtenářům: „Snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozličných zkoušek.“ (1. list Petrův 1,6)

utrpení 15

Pokračuje, aby vysvětlil, proč to Bůh dovoluje: „aby se pravost vaší víry, mohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus“ (1. list Petrův 1,7).

Bůh utrpení používá také k tomu, aby naše životy nesly více

ovoce. Jako ilustraci podobného tématu Ježíš použil jiný obraz a řekl, že stejně, jako zahradník prořezává vinnou révu, prořezává Bůh každou plodonosnou větev, „aby nesla hojnější ovoce“ (Janovo evangelium 15,2). Také toto křesťanská zkušenost vždy znovu a znovu potvrzuje. Smith Wigglesworth, který měl významnou službu uzdravování, řekl: „Velká víra je výsledkem velkých zápasů. Veliká svědectví jsou důsledkem velkých zkoušek. Velká vítězství mohou přijít jedině po velkých tříbeních.“

David Watson těsně před svou smrtí napsal:

„O tom, že se miliony křesťanů v průběhu staletí kvůli utrpení víc

připodobnily Kristu, nelze pochybovat. Znám mnoho těch, kteří získali

jakoby věčnou krásu protříbenou bolestí. Dokonce ti, kteří ze všech, co

jsem kdy potkal, prožívali nejvíc Boží lásky, víc procházeli utrpením.

Když rozemneš levanduli, pociťuješ naplno její vůni. Když vymačkáš

pomeranč, získáš jeho sladkou šťávu. Obdobně i my často skrze bolesti

a zranění rozvíjíme ve svých životech vůni a sladkost Ježíše Krista.

Jeden princetonský profesor filosofie, agnostik, se stal křesťanem,

když podrobně studoval životy několika velkých světců z dějin církve.

Zvláště ho zasáhlo, jak „zářili“ uprostřed bolesti. Často velice trpěli,

mnohem víc než většina druhých lidí, ale ve své agonii zářili duchov

ním přeslavným třpytem, který vzdoroval a nehasnul. Uvedený filosof

došel k přesvědčení, že v nich působila nějaká síla, a tento objev ho pak

přivedl ke Kristu.“

7

Advokát Christopher Compston, který nyní pracuje jako před

seda okresního soudu, napsal:

„Už před více než dvaceti třemi lety umíral můj prvorozený syn

Harry a zemřel za pouhých třicet šest hodin. Tehdy se mi jeho smrt

zdála zrůdně nespravedlivá, a z určitého pohledu to tak nepochybně je.

Když se ale dnes ohlížím zpět, nepochybuji o tom, že jeho smrt byla

pro mě jednou z nejlepších věcí v tom smyslu, že tak vznikl proces,

Ožehavé Otázky16

kdy jsem se začal lámat, abych s Boží milostí mohl začít chápat, jak se

cítí druzí a jak trpí.“

8

Mohli bychom se ocitnout v pokušení říct Bohu: „Jsem v pod

statě spokojený. Nech mě prosím být.“ C. S. Lewis k tomu ale podotýká, že by to bylo, jako bychom chtěli, aby nás Bůh neměl tolik rád.

„Na okrajovou kresbičku načrtnutou pro pobavení dítěte by umělec

asi nevynaložil mnoho úsilí. Mohl by se spokojit s tím, že není přesně

taková, jak si ji původně představoval. Ale na své životní dílo,

na malbu, kterou miluje stejně intenzivně jako muž ženu nebo matka

svoje dítě (i když jiným způsobem), na to vynaloží nekonečné úsilí.

Nepochybně by zde vynaložil obrovské úsilí, aby obraz byl procítěný.

Někdo si může představit procítěný obraz, který byl už podesáté sma

zán, vyškrábán a znovu započat s přáním, aby to bylo jen lehké naho

zení, které lze udělat za minutu. Podobně je pro nás přirozené si přát,

aby pro nás Bůh připravil ne tak slavné a ne tak obtížné životní poslání.

Neznamenalo by to však, že si přejeme lásky víc, ale naopak méně.“

9

Zatřetí: Bůh často používá utrpení, aby vystoupil se svými dob

rými plány. Apoštol Pavel nám říká, že „těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí“ (list Římanům 8,28, ČSP).

Takový příklad nacházíme v životě Josefa (1. kniha Mojžíšova

37–50). Trpěl tím, že ho odmítli jeho nejbližší příbuzní, byl oddělen od těch, které miloval, a byl násilně odvezen do Egypta, daleko od svého otce, kterého pak dvacet let nespatřil. V Egyptě byl nespravedlivě uvězněn za zločin, který nespáchal. Třináct let čelil tříbení, pokušením a zkouškám až do doby, kdy ho ustanovili vládcem Egypta a kdy získal pozici, ve které zachránil nejen život své rodiny, ale také celého Božího lidu. Než jeho život skončil, mohl o svém trápení promluvit se svými bratry. Řekl jim: „Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.“ (1. kniha Mojžíšova 50,20)

Není vždy snadné vidět, co Bůh působí. Dříve by to Josef nedo

vedl vidět tak jasně. Často se nevyznáme v tom, co se děje nebo proč trpíme právě takovým způsobem.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.