načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ozbrojené konflikty po konci studené války – Ivo Pospíšil; Zdeněk Kříž

Ozbrojené konflikty po konci studené války

Elektronická kniha: Ozbrojené konflikty po konci studené války
Autor: Ivo Pospíšil; Zdeněk Kříž

– Představovala studená válka, respektive její ukončení nějaký zásadní milník ve vedení ozbrojených konfliktů? Právě na tuto ústřední otázku odpovídá předkládaná publikace. Snahou autorského týmu přitom bylo shrnout dosavadní bádání v této ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  155
+
-
5,2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 320
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Vojenství. Obrana země. Ozbrojené síly
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Brno, Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Mezinárodní politologický ústav, 2012
ISBN: 978-80-210-6047-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Představovala studená válka, respektive její ukončení nějaký zásadní milník ve vedení ozbrojených konfliktů? Právě na tuto ústřední otázku odpovídá předkládaná publikace. Snahou autorského týmu přitom bylo shrnout dosavadní bádání v této oblasti a podat komplexnější obrázek o tom, k jakým změnám v rámci ozbrojených konfliktů v posledních dvou dekádách skutečně došlo a jaké jsou příčiny a důsledky těchto změn. První část publikace se zabývá proměnami ozbrojených konfliktů z pohledu vědy o mezinárodních vztazích (typologie ozbrojených konfliktů, reflexe ozbrojených konfliktů v teoriích mezinárodních vztahů, proměny koncepce spravedlivé války, změny v jednání aktérů mezinárodních vztahů a tradičních institutech pojících se k vedení ozbrojených konfliktů, jako jsou mírové mise a operace OSN či stanovování a prosazování mezinárodních embarg a dalších forem retorzí či represálií). V druhé části se jednotlivé kapitoly věnují proměnám mezinárodního práva a právních institucí, a to jak v rovině obecné, tak v oblasti mezinárodní trestní spravedlnosti či ochrany lidských práv za ozbrojených konfliktů. Zařazeny jsou též texty analyzující roli mezinárodních a domácích soudů v hodnocení legality ozbrojených konfliktů a procesy postkonfliktní obnovy a usmiřování.

Předmětná hesla
Ozbrojené konflikty – od 1989
Regionální konflikty – od 1989
Války – od 1989
Zařazeno v kategoriích
Ivo Pospíšil; Zdeněk Kříž - další tituly autora:
In dubio pro libertate -- Úvahy nad ústavními hodnotami a právem In dubio pro libertate
Soudcokracie, nebo judicializace politiky? -- Vztah práva a politiky (nejen) v časech krize Soudcokracie, nebo judicializace politiky?
 (e-book)
Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů
 (CD album)
PRILIS POZDE ZEMRIT MLADY (MP3 AUDIOBOOK) PRILIS POZDE ZEMRIT MLADY (MP3 AUDIOBOOK)
Ústav slavistiky -- Východiska a perspektivy Ústav slavistiky
 (e-book)
Soudcokracie, nebo judicializace politiky? -- Vztah práva a politiky (nejen) v časech krize Soudcokracie, nebo judicializace politiky?
 (e-book)
Severoatlantická aliance a řešení ozbrojených konfliktů -- Komparace angažmá v Kosovu a Libyi Severoatlantická aliance a řešení ozbrojených konfliktů
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ISBN 978-80-210-6047-0

International Institute of Political Science

of Masaryk University

Mezinárodní politologický

ústav Masarykovy

univerzity

I

VO

P

OSPÍŠIL

,

Z

DENĚK

K

ŘÍŽ

A

KOL

.

Ozbrojené kon ikty po konci studené války

Představovala studená válka, respektive její ukončení nějaký zásadní

milník ve vedení ozbrojených konfliktů? Právě na tuto ústřední otázku

odpovídá předkládaná publikace. Snahou autorského týmu přitom bylo

shrnout dosavadní bádání v této oblasti a podat komplexnější obrázek

o tom, k jakým změnám v rámci ozbrojených konfliktů v posledních dvou

dekádách skutečně došlo a jaké jsou příčiny a důsledky těchto změn.

První část publikace se zabývá proměnami ozbrojených konfliktů z po

hledu vědy o mezinárodních vztazích (typologie ozbrojených konfliktů,

reflexe ozbrojených konfliktů v teoriích mezinárodních vztahů, proměny

koncepce spravedlivé války, změny v jednání aktérů mezinárodních

vztahů a tradičních institutech pojících se k vedení ozbrojených konflik

tů, jako jsou mírové mise a operace OSN či stanovování a prosazování

mezinárodních embarg a dalších forem retorzí či represálií). V druhé

části se jednotlivé kapitoly věnují proměnám mezinárodního práva

a právních institucí, a to jak v rovině obecné, tak v oblasti mezinárodní

trestní spravedlnosti či ochrany lidských práv za ozbrojených konfliktů.

Zařazeny jsou též texty analyzující roli mezinárodních a domácích soudů

v hodnocení legality ozbrojených konfliktů a procesy postkonfliktní ob

novy a usmiřování.

Ozbrojené konflikty

po konci

studené války

IVO POSPÍŠIL, ZDENĚK KŘÍŽ

A KOLEKTIV

International Institute of Political Science

of Masaryk University

Mezinárodní politologický

ústav Masarykovy

univerzity



E  M

S . 46


OZBROJENÉ KONFLIKTY

PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

IVO POSPÍŠIL, ZDENĚK KŘÍŽ A KOLEKTIV

MASARYKOVA UNIVERZITA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

MEZINÁRODNÍ POLITOLOGICKÝ ÚSTAV

BRNO 2012


OZBROJENÉ KONFLIKTY

PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

IVO POSPÍŠIL, ZDENĚK KŘÍŽ A KOLEKTIV

MASARYKOVA UNIVERZITA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

MEZINÁRODNÍ POLITOLOGICKÝ ÚSTAV

BRNO 2012


5

OBSAH © 2012 Ivo Pospíšil, Zdeněk Kříž a kolektiv © 2012 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-6047-0 (brožovaná vazba) ISBN 978-80-210-7806-2 (online : pdf) Recenzovali: Prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc. PhDr. Libor Frank, Ph.D. Vědecká redakce MU: prof. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc. Mgr. Iva Zlatušková prof. RNDr. Zuzana Došlá, DSc. Ing. Radmila Droběnová, Ph.D. Mgr. Michaela Hanousková doc. PhDr. Jana Chamonikolasová, Ph.D. doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D. doc. PhDr. Růžena Lukášová, CSc. prof. PhDr. Petr Macek, CSc. PhDr. Alena Mizerová Mgr. Petra Polčáková doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D. Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D. prof. MUDr. Anna Vašků, CSc. prof. PhDr. Marie Vítková, CSc. doc. Mgr. Martin Zvonař, Ph.D. Tato publikace vznikla v rámci řešení výzkumného projektu „Ozbrojené konfl ikty v mezinárodních vztazích po skončení studené války“ (GA407/09/0153) s fi nanční podporou Grantové agentury České republiky.

OBSAH

I P, Z K

Ozbrojené konfl ikty po konci studené války..............................................7

Část první

OZBROJENÉ KONFLIKTY

V MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH

P S

Výzkum konfl iktů – terminologie a typologie.........................................13

P P, Z V

Teorie mezinárodních vztahů a válka po roce 1989................................25

E D

Teorie spravedlivé války ve světle nových výzev

po konci studené války.................................................................................39

J U

Udržování míru OSN jako nástroj řešení ozbrojených konfl iktů.........86

M C

Sankčné mechanizmy ako nástroj manažmentu konfl iktov................107

OBSAH © 2012 Ivo Pospíšil, Zdeněk Kříž a kolektiv © 2012 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-6047-0 Recenzovali: Prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc. PhDr. Libor Frank, Ph.D. Vědecká redakce MU: prof. PhDr. Ladislav Rabušic, CSc. Mgr. Iva Zlatušková prof. RNDr. Zuzana Došlá, DSc. Ing. Radmila Droběnová, Ph.D. Mgr. Michaela Hanousková doc. PhDr. Jana Chamonikolasová, Ph.D. doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec, Ph.D. doc. PhDr. Růžena Lukášová, CSc. prof. PhDr. Petr Macek, CSc. PhDr. Alena Mizerová Mgr. Petra Polčáková doc. RNDr. Lubomír Popelínský, Ph.D. Mgr. Kateřina Sedláčková, Ph.D. prof. MUDr. Anna Vašků, CSc. prof. PhDr. Marie Vítková, CSc. doc. Mgr. Martin Zvonař, Ph.D. Tato publikace vznikla v rámci řešení výzkumného projektu „Ozbrojené konfl ikty v mezinárodních vztazích po skončení studené války“ (GA407/09/0153) s fi nanční podporou Grantové agentury České republiky.

OBSAH

I P, Z K

Ozbrojené konfl ikty po konci studené války..............................................7

Část první

OZBROJENÉ KONFLIKTY

V MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH

P S

Výzkum konfl iktů – terminologie a typologie.........................................13

P P, Z V

Teorie mezinárodních vztahů a válka po roce 1989................................25

E D

Teorie spravedlivé války ve světle nových výzev

po konci studené války.................................................................................39

J U

Udržování míru OSN jako nástroj řešení ozbrojených konfl iktů.........86

M C

Sankčné mechanizmy ako nástroj manažmentu konfl iktov................107

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

6 7

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

Část druhá

MEZINÁRODNÍ PRÁVO A OZBROJENÉ KONFLIKTY

I P, L H Ozbrojené konfl ikty po konci studené války a proměny mezinárodního práva..............................................................149

P P, I P

Judicializace ozbrojených konfl iktů v mezinárodních vztazích.......... 171

H S, Ľ M

Vnitrostátní soudy a ozbrojené konfl ikty................................................ 191

I P

Mezinárodní ozbrojené konfl ikty a lidská práva: pohled mezinárodních institucí a soudů.................................................228

Ľ M

Trestání válečných zločinů po konci studené války..............................247

K Š

Tranzitní spravedlnost v postkonfl iktním prostředí: stíhání zločinů a usmíření společnosti....................................................275

Summary: Armed confl icts a er the end of the cold war....................309

O autorech..................................................................................................... 312

Jmenný rejstřík..............................................................................................317

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

IVO POSPÍŠIL, ZDENĚK KŘÍŽ

Představovala studená válka, resp. její ukončení nějaký zásadní mil

ník ve vedení ozbrojených konfl iktů? Zodpovězení této otázky bylo

ústředním výzkumným tématem projektu, kterého se ujala skupina

odborníků z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS

MU v rámci grantového projektu „Ozbrojené konfl ikty v mezinárod

ních vztazích po skončení studené války“, podpořeného Grantovou

agenturou ČR. Tým spoluřešitelů kolem sebe soustředil další výzkum

níky mladší generace a na základě jejich spolupráce vznikla publikace,

kterou má laskavý čtenář nyní před sebou.

Snahou autorského týmu bylo do jisté míry shrnout dosavadní

bádání v této oblasti a podat komplexnější obrázek o tom, k jakým

změnám v rámci ozbrojených konfl iktů v posledních dvou dekádách

skutečně došlo a jaké jsou příčiny a důsledky těchto změn.

* * *

Jisté je to, že konec studené války neznamenal ukončení ozbrojených

konfl iktů jako takových. Právě naopak: latentní napětí, které v průbě

hu studené války propukalo tu a tam v dílčí otevřené konfl ikty pře

vážně na periferii, si po roce 1990 nalezlo mnohem více příležitostí

a přerůstalo v konfl ikty, do nichž se zapojovala řada mocností. Evro

pa – kontinent, na němž se rozprostírala železná opona, který však

byl po celé období studené války ušetřen otevřeného ozbrojeného

konfl iktu – se tak na počátku 90. let minulého století stala svědkem

největšího násilí od ukončení druhé světové války.

Počet ozbrojených konfl iktů se celosvětově po konci studené vál

ky naopak znásobil, avšak změnila se „trajektorie“ jejich vzniku. Ve

většině případů dochází k ozbrojeným konfl iktům působením vni

trostátních příčin, ať už etnických, náboženských, či ekonomických,

mezinárodními se takové konfl ikty stávají přeléváním do sousedních

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

6 7

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

Část druhá

MEZINÁRODNÍ PRÁVO A OZBROJENÉ KONFLIKTY

I P, L H Ozbrojené konfl ikty po konci studené války a proměny mezinárodního práva..............................................................149

P P, I P

Judicializace ozbrojených konfl iktů v mezinárodních vztazích.......... 171

H S, Ľ M

Vnitrostátní soudy a ozbrojené konfl ikty................................................ 191

I P

Mezinárodní ozbrojené konfl ikty a lidská práva: pohled mezinárodních institucí a soudů.................................................228

Ľ M

Trestání válečných zločinů po konci studené války..............................247

K Š

Tranzitní spravedlnost v postkonfl iktním prostředí: stíhání zločinů a usmíření společnosti....................................................275

Summary: Armed confl icts a er the end of the cold war....................309

O autorech..................................................................................................... 312

Jmenný rejstřík..............................................................................................317

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

IVO POSPÍŠIL, ZDENĚK KŘÍŽ

Představovala studená válka, resp. její ukončení nějaký zásadní mil

ník ve vedení ozbrojených konfl iktů? Zodpovězení této otázky bylo

ústředním výzkumným tématem projektu, kterého se ujala skupina

odborníků z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS

MU v rámci grantového projektu „Ozbrojené konfl ikty v mezinárod

ních vztazích po skončení studené války“, podpořeného Grantovou

agenturou ČR. Tým spoluřešitelů kolem sebe soustředil další výzkum

níky mladší generace a na základě jejich spolupráce vznikla publikace,

kterou má laskavý čtenář nyní před sebou.

Snahou autorského týmu bylo do jisté míry shrnout dosavadní

bádání v této oblasti a podat komplexnější obrázek o tom, k jakým

změnám v rámci ozbrojených konfl iktů v posledních dvou dekádách

skutečně došlo a jaké jsou příčiny a důsledky těchto změn.

* * *

Jisté je to, že konec studené války neznamenal ukončení ozbrojených

konfl iktů jako takových. Právě naopak: latentní napětí, které v průbě

hu studené války propukalo tu a tam v dílčí otevřené konfl ikty pře

vážně na periferii, si po roce 1990 nalezlo mnohem více příležitostí

a přerůstalo v konfl ikty, do nichž se zapojovala řada mocností. Evro

pa – kontinent, na němž se rozprostírala železná opona, který však

byl po celé období studené války ušetřen otevřeného ozbrojeného

konfl iktu – se tak na počátku 90. let minulého století stala svědkem

největšího násilí od ukončení druhé světové války.

Počet ozbrojených konfl iktů se celosvětově po konci studené vál

ky naopak znásobil, avšak změnila se „trajektorie“ jejich vzniku. Ve

většině případů dochází k ozbrojeným konfl iktům působením vni

trostátních příčin, ať už etnických, náboženských, či ekonomických,

mezinárodními se takové konfl ikty stávají přeléváním do sousedních

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

8 9

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY zemí nebo v důsledku mezinárodní intervence, ať už multilaterální, či unilaterální.

Ostatně střet mezi multilaterálním a unilaterálním, resp. atomi

zovaným pojetím mezinárodních vztahů se projevil rovněž v oblasti ozbrojených konfl iktů: rozpad vzorců chování mezinárodních aktérů po konci studené války se nepochybně týkal též konfl iktů. Především se změnila samotná role Rady bezpečnosti OSN, která byla po druhé světové válce koncipována jako monopolní orgán povolaný k legální autorizaci násilí v mezinárodních vztazích. OSN jako taková – podobně jako v průběhu studené války – čelí nedostatku jakýchkoliv vojenských kapacit a rozhodnost Rady bezpečnosti je většinou omezena právem veta jejích stálých členů. Za této situace se Rada bezpečnosti „vrhla“ do oblastí, které doposud nebyly její doménou: namísto autorizace použití síly mezi státy se zaměřuje též na dění uvnitř států, na příčiny propukání mezinárodních ozbrojených konfl iktů. Namísto úderného exekutivního orgánu, jak byla projektována, se z Rady bezpečnosti stává orgán normativní, jehož rezoluce jsou tu více, tu méně opatrné, a ergo respektované mezinárodním společenstvím. Tento prostor mezi normováním a vynucováním vyplnili v průběhu posledních dvaceti let jiní aktéři: především Spojené státy americké se svými spojenci, jednajícími jak unilaterálně, tak prostřednictvím Severoatlantické aliance (NATO). Organizace spojených národů se svými misemi a operacemi nastupuje až poté, co byl v podstatě největší konfl ikt mezi válčícími stranami již utlumen, nebo v oblastech, které nejsou v zájmové sféře mocností.

Změnami prochází také právní regulace ozbrojených konfl iktů,

které se nevyhýbají určité vnitřní paradoxy. Posouvají se měřítka a hranice toho, co je považováno za legitimní a především legální použití ozbrojené síly, nezřídka se mezinárodní aktéři uchylují k renesanci institutů a instrumentů, které se po druhé světové válce zdály již překonané, a v té souvislosti se mění i pojetí státní suverenity. Na druhé straně právo upevňuje své pozice například v oblasti trestání zločinů podle mezinárodního práva. Do ozbrojených konfl iktů a jejich právního hodnocení pronikají stále častěji mezinárodní soudy, a to nejen Mezinárodní soudní dvůr, ale také soudy lidskoprávní. Proces judicializace politiky se nevyhnul ozbrojeným konfl iktům ani v domácím prostředí: domácí exekutivy v liberálních demokraciích

se stále častěji dostávají ve svém jednání v ozbrojených konfl iktech

pod kontrolu soudní moci, jak dokládají mnohá rozhodnutí Ame

rického nejvyššího soudu, britské House of Lords či Izraelského

nejvyššího soudu. Více pozornosti se věnuje také tzv. postkonfl iktní

tranzici a rekonciliaci, politickému a právnímu usmíření uvnitř kon

fl iktem rozložených společností. Tyto změny jsou přirozeně určitým

způsobem refl ektovány také v teoriích mezinárodních vztahů a vědou

o mezinárodních vztazích.

* * *

To vše se snaží předkládaná kniha v menších či větších detailech po

stihnout, přičemž je rozdělena tematicky do dvou částí.

První část se zabývá uvedením do problematiky ozbrojených kon

fl iktů, seznamuje čtenáře se základní terminologií a typologií v této

oblasti (Petr Suchý). Další kapitoly refl ektují ozbrojené konfl ikty

v teoriích mezinárodních vztahů (Pavel Pšeja, Zuzana Vránová) a spe

cifi cky se věnují proměnám koncepce tzv. spravedlivé války – bellum

iustum (Eva Duřpektová). Zabývají se rovněž změnami v meziná

rodních vztazích, změnami v jednání aktérů mezinárodních vztahů

a tradičních institutech pojících se k vedení ozbrojených konfl iktů,

jako jsou mírové mise a operace OSN (Jana Urbanovská) či stanovo

vání a prosazování mezinárodních embarg a dalších forem retorzí či

represálií (Martin Chovančík).

V druhé části této publikace jsou zařazeny kapitoly, které se věnují

proměnám práva a právních institucí, a to jak v rovině obecné (Ivo

Pospíšil, Lukáš Hoder), tak v oblasti mezinárodní trestní spravedl

nosti (Ľubomír Majerčík). Několik kapitol rozebírá již zmiňovanou

roli soudů v hodnocení legality ozbrojených konfl iktů (příspěvky Ivo

Pospíšila, Petra Preclíka, Huberta Smekala a Ľubomíra Majerčíka)

a celá kniha je uzavřena kapitolou věnující se procesu postkonfl iktní

obnovy a usmiřování (Katarína Šipulová).

* * *

Záběr této publikace, pokud jde o hodnocení proměn ozbrojených kon

fl iktů po skončení studené války, samozřejmě není zcela vyčerpávající,

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

8 9

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY zemí nebo v důsledku mezinárodní intervence, ať už multilaterální, či unilaterální.

Ostatně střet mezi multilaterálním a unilaterálním, resp. atomi

zovaným pojetím mezinárodních vztahů se projevil rovněž v oblasti ozbrojených konfl iktů: rozpad vzorců chování mezinárodních aktérů po konci studené války se nepochybně týkal též konfl iktů. Především se změnila samotná role Rady bezpečnosti OSN, která byla po druhé světové válce koncipována jako monopolní orgán povolaný k legální autorizaci násilí v mezinárodních vztazích. OSN jako taková – podobně jako v průběhu studené války – čelí nedostatku jakýchkoliv vojenských kapacit a rozhodnost Rady bezpečnosti je většinou omezena právem veta jejích stálých členů. Za této situace se Rada bezpečnosti „vrhla“ do oblastí, které doposud nebyly její doménou: namísto autorizace použití síly mezi státy se zaměřuje též na dění uvnitř států, na příčiny propukání mezinárodních ozbrojených konfl iktů. Namísto úderného exekutivního orgánu, jak byla projektována, se z Rady bezpečnosti stává orgán normativní, jehož rezoluce jsou tu více, tu méně opatrné, a ergo respektované mezinárodním společenstvím. Tento prostor mezi normováním a vynucováním vyplnili v průběhu posledních dvaceti let jiní aktéři: především Spojené státy americké se svými spojenci, jednajícími jak unilaterálně, tak prostřednictvím Severoatlantické aliance (NATO). Organizace spojených národů se svými misemi a operacemi nastupuje až poté, co byl v podstatě největší konfl ikt mezi válčícími stranami již utlumen, nebo v oblastech, které nejsou v zájmové sféře mocností.

Změnami prochází také právní regulace ozbrojených konfl iktů,

které se nevyhýbají určité vnitřní paradoxy. Posouvají se měřítka a hranice toho, co je považováno za legitimní a především legální použití ozbrojené síly, nezřídka se mezinárodní aktéři uchylují k renesanci institutů a instrumentů, které se po druhé světové válce zdály již překonané, a v té souvislosti se mění i pojetí státní suverenity. Na druhé straně právo upevňuje své pozice například v oblasti trestání zločinů podle mezinárodního práva. Do ozbrojených konfl iktů a jejich právního hodnocení pronikají stále častěji mezinárodní soudy, a to nejen Mezinárodní soudní dvůr, ale také soudy lidskoprávní. Proces judicializace politiky se nevyhnul ozbrojeným konfl iktům ani v domácím prostředí: domácí exekutivy v liberálních demokraciích

se stále častěji dostávají ve svém jednání v ozbrojených konfl iktech

pod kontrolu soudní moci, jak dokládají mnohá rozhodnutí Ame

rického nejvyššího soudu, britské House of Lords či Izraelského

nejvyššího soudu. Více pozornosti se věnuje také tzv. postkonfl iktní

tranzici a rekonciliaci, politickému a právnímu usmíření uvnitř kon

fl iktem rozložených společností. Tyto změny jsou přirozeně určitým

způsobem refl ektovány také v teoriích mezinárodních vztahů a vědou

o mezinárodních vztazích.

* * *

To vše se snaží předkládaná kniha v menších či větších detailech po

stihnout, přičemž je rozdělena tematicky do dvou částí.

První část se zabývá uvedením do problematiky ozbrojených kon

fl iktů, seznamuje čtenáře se základní terminologií a typologií v této

oblasti (Petr Suchý). Další kapitoly refl ektují ozbrojené konfl ikty

v teoriích mezinárodních vztahů (Pavel Pšeja, Zuzana Vránová) a spe

cifi cky se věnují proměnám koncepce tzv. spravedlivé války – bellum

iustum (Eva Duřpektová). Zabývají se rovněž změnami v meziná

rodních vztazích, změnami v jednání aktérů mezinárodních vztahů

a tradičních institutech pojících se k vedení ozbrojených konfl iktů,

jako jsou mírové mise a operace OSN (Jana Urbanovská) či stanovo

vání a prosazování mezinárodních embarg a dalších forem retorzí či

represálií (Martin Chovančík).

V druhé části této publikace jsou zařazeny kapitoly, které se věnují

proměnám práva a právních institucí, a to jak v rovině obecné (Ivo

Pospíšil, Lukáš Hoder), tak v oblasti mezinárodní trestní spravedl

nosti (Ľubomír Majerčík). Několik kapitol rozebírá již zmiňovanou

roli soudů v hodnocení legality ozbrojených konfl iktů (příspěvky Ivo

Pospíšila, Petra Preclíka, Huberta Smekala a Ľubomíra Majerčíka)

a celá kniha je uzavřena kapitolou věnující se procesu postkonfl iktní

obnovy a usmiřování (Katarína Šipulová).

* * *

Záběr této publikace, pokud jde o hodnocení proměn ozbrojených kon

fl iktů po skončení studené války, samozřejmě není zcela vyčerpávající,

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

10

například zde absentuje zhodnocení role mezinárodních bezpečnost

ních organizací, zejména NATO (tomuto tématu se však bude věno

vat samostatná monografi e Zdeňka Kříže, hlavního řešitele projektu).

Přesto se domníváme, že předkládaná kniha zaplní mezeru, která zeje

v české mezinárodně vědní a právní refl exi ozbrojených konfl iktů.

Kniha byla přitom koncipována tak, aby na jednu stranu shrnula bá

dání řešitelského týmu, ale současně mohla posloužit jako didaktická

pomůcka studentům mezinárodních vztahů a příbuzných oborů.

Brno, srpen 2012

ČÁST PRVNÍ

OZBROJENÉ KONFLIKTY

V MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

10

například zde absentuje zhodnocení role mezinárodních bezpečnost

ních organizací, zejména NATO (tomuto tématu se však bude věno

vat samostatná monografi e Zdeňka Kříže, hlavního řešitele projektu).

Přesto se domníváme, že předkládaná kniha zaplní mezeru, která zeje

v české mezinárodně vědní a právní refl exi ozbrojených konfl iktů.

Kniha byla přitom koncipována tak, aby na jednu stranu shrnula bá

dání řešitelského týmu, ale současně mohla posloužit jako didaktická

pomůcka studentům mezinárodních vztahů a příbuzných oborů.

Brno, srpen 2012

ČÁST PRVNÍ

OZBROJENÉ KONFLIKTY

V MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH

13

VÝZKUM KONFLIKTŮ – TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE

VÝZKUM KONFLIKTŮ  TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE

PETR SUCHÝ

Přestože se v posledních desetiletích mezinárodnímu společenství da

řilo – byť s kolísavými úspěchy – předcházet vzniku řady ozbrojených

konfl iktů či omezovat jejich výskyt

1

a spory vznikající mezi různými

aktéry, státními i nestátními, řešit pomocí jiných nástrojů než užitím

hrubé síly, představují ozbrojené konfl ikty mezi státními aktéry feno

mén provázející lidstvo od vzniku prvních státních jednotek. Takový

stav lze s velkou pravděpodobností očekávat v nějaké míře i v bu

doucnosti, protože představa, že by bylo možné výskyt ozbrojených

konfl iktů zcela eliminovat, není nic jiného než pouhá chiméra (Evans,

Newnham 1998: 93). Cílem této úvodní části je seznámit čtenáře se

základními pojmy, s užívanou odbornou terminologií vztahující se

ke studiu a analýze konfl iktů. Následně bude pozornost věnována

typologii ozbrojených konfl iktů.

Konfl ikt je defi nován jako „společenský stav vznikající, když dva

nebo více aktérů sleduje vzájemně se vylučující či vzájemně nekompati

bilní cíle“ (Evans, Newnham 1998: 93). Defi nice Evanse a Newnhama

rovněž zdůrazňuje duální charakter konfl iktního chování v meziná

rodních vztazích jako otevřeného střetu – války (ať už se jedná o mož

nost, nebo existující realitu), a jako prostředku vyjednávání postrá

dajícího složku násilí (Evans, Newnham 1998: 93). Publikace Confl ict

Barometer 2010, vydaná Heidelberským institutem pro výzkum me

zinárodních konfl iktů, defi nuje konfl ikty jako kolizi zájmu týkajícího

se národních hodnot (teritorium, sukcese, dekolonizace, autonomie,

systém/ideologie, moc státu, regionální převaha, síla v mezinárodním

1

Průzkum Centra pro lidskou bezpečnost (Human Security Center, University of

British Columbia) z roku 2005 analyzující trendy výskytu a vývoje konfl iktů uváděl, že

od roku 1991 došlo ve světě ke 40% snížení počtu ozbrojených konfl iktů s minimálně

25 přímými válečnými oběťmi, kde jednou ze stran konfl iktu byl stát. Podobně konsta

toval až 98% pokles průměrného počtu přímých obětí konfl iktu za rok z 38 000 v roce

1950 na 600 v roce 2002. Blíže viz Baylis, Smiths, Owens 2011: 484.

13

VÝZKUM KONFLIKTŮ – TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE

VÝZKUM KONFLIKTŮ  TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE

PETR SUCHÝ

Přestože se v posledních desetiletích mezinárodnímu společenství da

řilo – byť s kolísavými úspěchy – předcházet vzniku řady ozbrojených

konfl iktů či omezovat jejich výskyt

1

a spory vznikající mezi různými

aktéry, státními i nestátními, řešit pomocí jiných nástrojů než užitím

hrubé síly, představují ozbrojené konfl ikty mezi státními aktéry feno

mén provázející lidstvo od vzniku prvních státních jednotek. Takový

stav lze s velkou pravděpodobností očekávat v nějaké míře i v bu

doucnosti, protože představa, že by bylo možné výskyt ozbrojených

konfl iktů zcela eliminovat, není nic jiného než pouhá chiméra (Evans,

Newnham 1998: 93). Cílem této úvodní části je seznámit čtenáře se

základními pojmy, s užívanou odbornou terminologií vztahující se

ke studiu a analýze konfl iktů. Následně bude pozornost věnována

typologii ozbrojených konfl iktů.

Konfl ikt je defi nován jako „společenský stav vznikající, když dva

nebo více aktérů sleduje vzájemně se vylučující či vzájemně nekompati

bilní cíle“ (Evans, Newnham 1998: 93). Defi nice Evanse a Newnhama

rovněž zdůrazňuje duální charakter konfl iktního chování v meziná

rodních vztazích jako otevřeného střetu – války (ať už se jedná o mož

nost, nebo existující realitu), a jako prostředku vyjednávání postrá

dajícího složku násilí (Evans, Newnham 1998: 93). Publikace Confl ict

Barometer 2010, vydaná Heidelberským institutem pro výzkum me

zinárodních konfl iktů, defi nuje konfl ikty jako kolizi zájmu týkajícího

se národních hodnot (teritorium, sukcese, dekolonizace, autonomie,

systém/ideologie, moc státu, regionální převaha, síla v mezinárodním

1

Průzkum Centra pro lidskou bezpečnost (Human Security Center, University of

British Columbia) z roku 2005 analyzující trendy výskytu a vývoje konfl iktů uváděl, že

od roku 1991 došlo ve světě ke 40% snížení počtu ozbrojených konfl iktů s minimálně

25 přímými válečnými oběťmi, kde jednou ze stran konfl iktu byl stát. Podobně konsta

toval až 98% pokles průměrného počtu přímých obětí konfl iktu za rok z 38 000 v roce

1950 na 600 v roce 2002. Blíže viz Baylis, Smiths, Owens 2011: 484.

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

14 15

VÝZKUM KONFLIKTŮ – TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE

na nenásilné (nonviolent) a násilné (violent). Nenásilné konfl ikty lze

defi novat jako „situaci, v níž nejméně dvě strany nebo jejich představi

telé sledují své percepce vzájemně nekompatibilních cílů přímým nebo

nepřímým podkopáváním schopností druhé strany k dosažení cílů“ (Axt, nepřímým podkopáváním schopností druhé strany k dosažení cílů“ (Axt, nepřímým podkopáváním schopností druhé strany k dosažení cílů“

Milososki, Schwarz 2006: 6). Nenásilné konfl ikty Confl ict Barometer

zařazuje do skupiny konfl iktů nízké intenzity, která má v této skupině

dva stupně – latentní konfl ikt a zjevný (manifest) konfl ikt. O latent

ním konfl iktu se hovoří v situaci, kdy při existenci rozdílnosti pozic

v otázkách hodnot národního významu dvou stran jedna z těchto

stran svoje požadavky jako odlišné artikuluje a druhá strana je rovněž

ze svého ohledu jako odlišné vnímá. Zjevný konfl ikt vykazuje projevy

a tendence znamenající předstupeň užití násilí. Vedle postupů, jako

je například zavedení ekonomických sankcí, se dále jedná o verbální

nátlak a útoky a vyhrožování násilím (Confl ict Barometer 2010: 88).

Jak připomínají Axt, Milososki a Schwarz, je velmi důležité mít na vě

domí skutečnost, že násilná eskalace každého konfl iktu vyvěrá z jeho

nenásilné fáze (Axt, Milososki, Schwarz 2006: 6).

Násilné konfl ikty se dle stupně intenzity dělí na konfl ikty střední

nebo vysoké intenzity. V případě konfl iktu střední intenzity se jedná

o krizi, která je defi nována jako „napjatá situace, v níž alespoň jedna ze

stran užívá násilí v rámci sporadických incidentů“. U konfl iktů vysoké

intenzity se rozlišuje stupeň těžké krize a války. Těžká krize (severe

crisis) je stupněm konfl iktu, ve kterém dochází k opakovanému a or

ganizovanému užití hrubé síly (Confl ict Barometer 2010: 88).

Válku uvedená publikace defi nuje jako „násilný konfl ikt, ve kterém

je síla užívána s jistou kontinuitou, organizovaným a systematickým

způsobem“ (Confl ict Barometer 2010: 88). Prováděné kroky a operace

mají velmi rozsáhlý charakter a rovněž vzniklé škody a destrukce jsou

velice rozsáhlé a dlouhodobého rázu (Confl ict Barometer 2010: 88).

Již z představené typologie Heidelberského institutu je patrné,

jak je tzv. konfl iktní spektrum ohromně široké. Lze říci, že sahá od

jednání, které může jen lehce přesahovat běžnou mírovou soutěž, až

k rozsáhlé, ničivé válce.

John M. Collins v rámci konfl iktního spektra rozděluje konfl ikty

na nízké, střední a vysoké intenzity. Konfl ikty nízké intenzity katego

rizuje jako subkrize, krize, nenásilné konfl ikty (nonviolent confl icts)

a násilné konfl ikty (violent confl icts). K nenásilným konfl iktům měřítku, zdroje). Tyto střety mají určité trvání a rozsah; zahrnují minimálně dvě strany (organizované skupiny, státy, skupiny států, organizace států) odhodlané sledovat své zájmy a naplnit je (Confl ict Barometer 2010: 88). Konfl ikt je tedy termínem majícím širší význam než válka právě proto, že obsahuje rozsáhlejší spektrum možných nekompatibilních cílů a širší škálu jednání aplikovatelného za účelem jejich dosažení. Válka naopak předpokládá kladení primárního důrazu na roli silových prostředků pro dosažení vymezených politických cílů, je „přímým, somatickým násilím mezi státními aktéry“, k němuž dochá-„přímým, somatickým násilím mezi státními aktéry“, k němuž dochá-„přímým, somatickým násilím mezi státními aktéry“ zí, „když státy, jež se nacházejí v situaci sociálního konfl iktu a soupeření, zjišťují, že sledování vylučujících se nebo nekompatibilních cílů nemůže být omezeno na nesilové způsoby“ (Evans, Newnham 1998: 565), byť být omezeno na nesilové způsoby“ (Evans, Newnham 1998: 565), byť být omezeno na nesilové způsoby“ i v jejím rámci tyto silové prostředky mohou a často jsou kombinovány s dalšími, například ekonomickými či psychologickými.

Asi nejlépe podstatu války vystihl Carl von Clausewitz ve svém

opus magnum O válce, v němž ji defi noval jako „akt násilí s cílem donutit protivníka, aby se podřídil naší vůli“ (Clausewitz 1996: 23). donutit protivníka, aby se podřídil naší vůli“ (Clausewitz 1996: 23). donutit protivníka, aby se podřídil naší vůli“ Clausewitz ovšem velmi silně zdůrazňuje instrumentální roli násilí ve válce jako prostředku, který napomůže dosáhnout jejího účelu, jímž je „vnutit nepříteli naši vůli“ (Clausewitz 1996: 23).

Vnímáme-li násilí jako prostředek, vynikne Clausewitzem neu

stále připomínaný a akcentovaný politický účel války, označovaný za prvotní pohnutku (Clausewitz 1996: 29). Tímto se dostáváme ke slavnému dictu von Clausewitze, podle kterého „válka není pouze politický akt, nýbrž opravdový nástroj politiky, pokračování politických styků a jejich provádění jinými prostředky“ (Clausewitz 1996: 36). Právě styků a jejich provádění jinými prostředky“ (Clausewitz 1996: 36). Právě styků a jejich provádění jinými prostředky“ z politického účelu války vyplývá její strategický rozměr, zdůrazňovaný v dalších defi nicích tohoto fenoménu, například v defi nici Johna M. Collinse, který válku označuje za „deklarovaný nebo nedeklarovaný boj strategického významu, vystavující jeden nebo více národů porážce (Collins 2002: 307).

Typologie konfl iktů

Konfl ikty lze typologizovat na základě řady kritérií. Confl ict Barometer rozděluje konfl ikty na základě absence, či přítomnosti násilí

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

14 15

VÝZKUM KONFLIKTŮ – TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE

na nenásilné (nonviolent) a násilné (violent). Nenásilné konfl ikty lze

defi novat jako „situaci, v níž nejméně dvě strany nebo jejich představi

telé sledují své percepce vzájemně nekompatibilních cílů přímým nebo

nepřímým podkopáváním schopností druhé strany k dosažení cílů“ (Axt, nepřímým podkopáváním schopností druhé strany k dosažení cílů“ (Axt, nepřímým podkopáváním schopností druhé strany k dosažení cílů“

Milososki, Schwarz 2006: 6). Nenásilné konfl ikty Confl ict Barometer

zařazuje do skupiny konfl iktů nízké intenzity, která má v této skupině

dva stupně – latentní konfl ikt a zjevný (manifest) konfl ikt. O latent

ním konfl iktu se hovoří v situaci, kdy při existenci rozdílnosti pozic

v otázkách hodnot národního významu dvou stran jedna z těchto

stran svoje požadavky jako odlišné artikuluje a druhá strana je rovněž

ze svého ohledu jako odlišné vnímá. Zjevný konfl ikt vykazuje projevy

a tendence znamenající předstupeň užití násilí. Vedle postupů, jako

je například zavedení ekonomických sankcí, se dále jedná o verbální

nátlak a útoky a vyhrožování násilím (Confl ict Barometer 2010: 88).

Jak připomínají Axt, Milososki a Schwarz, je velmi důležité mít na vě

domí skutečnost, že násilná eskalace každého konfl iktu vyvěrá z jeho

nenásilné fáze (Axt, Milososki, Schwarz 2006: 6).

Násilné konfl ikty se dle stupně intenzity dělí na konfl ikty střední

nebo vysoké intenzity. V případě konfl iktu střední intenzity se jedná

o krizi, která je defi nována jako „napjatá situace, v níž alespoň jedna ze

stran užívá násilí v rámci sporadických incidentů“. U konfl iktů vysoké

intenzity se rozlišuje stupeň těžké krize a války. Těžká krize (severe

crisis) je stupněm konfl iktu, ve kterém dochází k opakovanému a or

ganizovanému užití hrubé síly (Confl ict Barometer 2010: 88).

Válku uvedená publikace defi nuje jako „násilný konfl ikt, ve kterém

je síla užívána s jistou kontinuitou, organizovaným a systematickým

způsobem“ (Confl ict Barometer 2010: 88). Prováděné kroky a operace

mají velmi rozsáhlý charakter a rovněž vzniklé škody a destrukce jsou

velice rozsáhlé a dlouhodobého rázu (Confl ict Barometer 2010: 88).

Již z představené typologie Heidelberského institutu je patrné,

jak je tzv. konfl iktní spektrum ohromně široké. Lze říci, že sahá od

jednání, které může jen lehce přesahovat běžnou mírovou soutěž, až

k rozsáhlé, ničivé válce.

John M. Collins v rámci konfl iktního spektra rozděluje konfl ikty

na nízké, střední a vysoké intenzity. Konfl ikty nízké intenzity katego

rizuje jako subkrize, krize, nenásilné konfl ikty (nonviolent confl icts)

a násilné konfl ikty (violent confl icts). K nenásilným konfl iktům měřítku, zdroje). Tyto střety mají určité trvání a rozsah; zahrnují minimálně dvě strany (organizované skupiny, státy, skupiny států, organizace států) odhodlané sledovat své zájmy a naplnit je (Confl ict Barometer 2010: 88). Konfl ikt je tedy termínem majícím širší význam než válka právě proto, že obsahuje rozsáhlejší spektrum možných nekompatibilních cílů a širší škálu jednání aplikovatelného za účelem jejich dosažení. Válka naopak předpokládá kladení primárního důrazu na roli silových prostředků pro dosažení vymezených politických cílů, je „přímým, somatickým násilím mezi státními aktéry“, k němuž dochá-„přímým, somatickým násilím mezi státními aktéry“, k němuž dochá-„přímým, somatickým násilím mezi státními aktéry“ zí, „když státy, jež se nacházejí v situaci sociálního konfl iktu a soupeření, zjišťují, že sledování vylučujících se nebo nekompatibilních cílů nemůže být omezeno na nesilové způsoby“ (Evans, Newnham 1998: 565), byť být omezeno na nesilové způsoby“ (Evans, Newnham 1998: 565), byť být omezeno na nesilové způsoby“ i v jejím rámci tyto silové prostředky mohou a často jsou kombinovány s dalšími, například ekonomickými či psychologickými.

Asi nejlépe podstatu války vystihl Carl von Clausewitz ve svém

opus magnum O válce, v němž ji defi noval jako „akt násilí s cílem donutit protivníka, aby se podřídil naší vůli“ (Clausewitz 1996: 23). donutit protivníka, aby se podřídil naší vůli“ (Clausewitz 1996: 23). donutit protivníka, aby se podřídil naší vůli“ Clausewitz ovšem velmi silně zdůrazňuje instrumentální roli násilí ve válce jako prostředku, který napomůže dosáhnout jejího účelu, jímž je „vnutit nepříteli naši vůli“ (Clausewitz 1996: 23).

Vnímáme-li násilí jako prostředek, vynikne Clausewitzem neu

stále připomínaný a akcentovaný politický účel války, označovaný za prvotní pohnutku (Clausewitz 1996: 29). Tímto se dostáváme ke slavnému dictu von Clausewitze, podle kterého „válka není pouze politický akt, nýbrž opravdový nástroj politiky, pokračování politických styků a jejich provádění jinými prostředky“ (Clausewitz 1996: 36). Právě styků a jejich provádění jinými prostředky“ (Clausewitz 1996: 36). Právě styků a jejich provádění jinými prostředky“ z politického účelu války vyplývá její strategický rozměr, zdůrazňovaný v dalších defi nicích tohoto fenoménu, například v defi nici Johna M. Collinse, který válku označuje za „deklarovaný nebo nedeklarovaný boj strategického významu, vystavující jeden nebo více národů porážce (Collins 2002: 307).

Typologie konfl iktů

Konfl ikty lze typologizovat na základě řady kritérií. Confl ict Barometer rozděluje konfl ikty na základě absence, či přítomnosti násilí

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

16 17

VÝZKUM KONFLIKTŮ – TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE přiřazuje politický, ekonomický, technologický, psychologický a kybernetický způsob vedení boje, tedy postupy využívané v rámci tzv. nesmrtících strategií boje (nonlethal warfare strategies). K těmto metodám boje přiřazuje rovněž některé coups d’état.

Mezi násilné konfl ikty nízké intenzity Collins zařazuje omezené

lokální války, povstání (insurgency) fáze I a II,

2

tradiční boje a kon

fl ikty,

3

terorismus, narkoválky (narco confl icts) a některé coups d’état.

Ke konfl iktům střední intenzity řadí omezené globální války, omezené regionální války, neomezené lokální války, povstání fáze III a lokální NBCR terorismus. Do kategorie konfl iktů vysoké intenzity řadí neomezené globální a regionální války a endemický NBCR terorismus (Collins 2002: 22).

David Singer a Mel Small, zakladatelé projektu the Correlates of War,

defi novali válku na základě ztrát příslušníků ozbrojených sil v rámci bojových operací a statusu stran zapojených do války. Za účelem odlišení války od konfl iktů jiného typu stanovili kritérium 1 000 obětí bojových operací. Na základě statusu měly být stranami zapojenými do války organizované ozbrojené síly. Dle jejich defi nice válka představuje „udržovaný boj organizovaných ozbrojených sil mající za následek minimálně 1 000 obětí boje v průběhu období 12 měsíců“ (Sarkees: 1).

4

Tito autoři dále vytvořili typologii válek na základě klasifi kace

stran do války zapojených. Proto se v tomto ohledu zaměřili na státy jako na aktéry schopné prokazování své nezávislosti a sehrávání role v rámci mezinárodních vztahů. První typ představovaly války mezistátní (inter-state wars), vedené členy mezistátního systému.

Dalším typem byly extrasystémové války (extra-systemic wars), je

jichž účastníky byli člen systému a nestátní entita; tyto války se dělily

na koloniální a imperiální. Později byla tato kategorie přejmenována

na extrastátní války (extra-state wars). Některé extrasystémové války

byly překlasifi kovány na války vnitrostátní. Třetím typem byly války

občanské (civil wars), mezi státem a nějakou skupinou operující na

jeho území, vymezeném jeho hranicemi. Tyto byly následně překla

sifi kovány na vnitrostátní války (intrastate wars). Uvedená kategorie

v současnosti zahrnuje i tzv. interkomunální války (intercommunal

wars). Navíc byla vytvořena zcela nová třída válek, tzv. války nestátní

(non-state wars) (Sarkees: 1–2). V rámci novější, rozšířené klasifi kace

tak typ války 1 představují mezistátní války. Typ 2 (v rámci extrastát

ních válek) představují koloniální války a v rámci stejné kategorie

(extrastátní války) fi guruje ještě typ 3 – války imperiální. V rámci

kategorie interstátních válek fi gurují války občanské (typ 4 – za do

sažení centrální kontroly, a typ 5 – zaměřen na lokální záležitosti).

Dalším typem jsou v této kategorii války regionální vnitřní (typ 6)

a interkomunální (typ 7). Ve čtvrté kategorii nestátních válek fi gurují

války v nestátním teritoriu (typ 8) a války přes státní hranice (across

state borders, typ 9) (Sarkees: 10).

Oproti tomu  e Uppsala Confl ict Data Program (UCDP) ozbro

jený konfl ikt defi nuje jako soupeření týkající se neslučitelných zájmů,

v jehož rámci je mezi oběma stranami, z nichž alespoň jedna je vláda

státu, nasazena ozbrojená síla a který má za následek minimálně 25 pří

mých lidských obětí v jednom kalendářním roce (Uppsala Confl ict

Database). Tato rozdílná východiska týkající se klasifi kace konfl iktu

na základě intenzity (spočívající ve výši lidských ztrát) umožňují vy

tváření dalších kategorií, jak činí UCDP, specifi kující menší ozbrojené

konfl ikty se ztrátami mezi 25 a 1 000 oběťmi v roce a po celou dobu

trvání konfl iktu, střední ozbrojené konfl ikty s 25 až 1 000 oběťmi

za rok, ale s více než 1 000 obětí v době trvání celého konfl iktu; po

slední kategorii představují války – konfl ikty s více než 1 000 obětí

spojených s bojem v jednom roce (Uppsala Confl ict Database).

5

2

Podle Collinse v I. a ve II. fázi povstání účinkují podzemní a guerillové skupiny, za

tímco podle jeho názoru v průběhu III. fáze, kterou už řadí mezi konfl ikty střední intenzity, již dominují spíše rozsáhlejší vojenské či paramilitární formace (Collins 2002: 22).

3

Tradiční formu boje v tomto kontextu vnímá a odlišuje v kontrastu s protipovsta

leckým bojem (Traditional Confl icts v. Counterinsurgency). V jejich rámci existují jiné typy počátečních hrozeb (zjevná v. nejasná), charakter základních cílů, jichž má být v boji proti protivníkovi dosaženo (vojenské vítězství v. vnitřní stabilita). Dále se jedná například o odlišný charakter rozhodující síly (vojenská v. sociopolitická), rozhodující akce (porážka nepřátelských sil v. zajištění všeobecné (popular) podpory) či význam technologické převahy (účinná v. nepodstatná). Blíže viz Collins 2002: 182.

4

Udržovaný (déletrvající – viz též čl. 8 Statutu MTS a defi nici konfl iktu) boj byl

v rámci defi nice války považován za zásadní vzhledem ke snaze odlišit války od násilí na civilním obyvatelstvu, například v rámci masakrů (Sarkees: 13).

5

Dále viz Wallensteen, P.: Understanding Confl ict Resolution. War, Peace and the

Global System. Sage, London 2009, s. 22.; Axt, H. J.; Milososki, A.; Schwarz, O.: Con

fl ict – a literature review. Duisburg 2006, s. 7–8.

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

16 17

VÝZKUM KONFLIKTŮ – TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE přiřazuje politický, ekonomický, technologický, psychologický a kybernetický způsob vedení boje, tedy postupy využívané v rámci tzv. nesmrtících strategií boje (nonlethal warfare strategies). K těmto metodám boje přiřazuje rovněž některé coups d’état.

Mezi násilné konfl ikty nízké intenzity Collins zařazuje omezené

lokální války, povstání (insurgency) fáze I a II,

2

tradiční boje a kon

fl ikty,

3

terorismus, narkoválky (narco confl icts) a některé coups d’état.

Ke konfl iktům střední intenzity řadí omezené globální války, omezené regionální války, neomezené lokální války, povstání fáze III a lokální NBCR terorismus. Do kategorie konfl iktů vysoké intenzity řadí neomezené globální a regionální války a endemický NBCR terorismus (Collins 2002: 22).

David Singer a Mel Small, zakladatelé projektu the Correlates of War,

defi novali válku na základě ztrát příslušníků ozbrojených sil v rámci bojových operací a statusu stran zapojených do války. Za účelem odlišení války od konfl iktů jiného typu stanovili kritérium 1 000 obětí bojových operací. Na základě statusu měly být stranami zapojenými do války organizované ozbrojené síly. Dle jejich defi nice válka představuje „udržovaný boj organizovaných ozbrojených sil mající za následek minimálně 1 000 obětí boje v průběhu období 12 měsíců“ (Sarkees: 1).

4

Tito autoři dále vytvořili typologii válek na základě klasifi kace

stran do války zapojených. Proto se v tomto ohledu zaměřili na státy jako na aktéry schopné prokazování své nezávislosti a sehrávání role v rámci mezinárodních vztahů. První typ představovaly války mezistátní (inter-state wars), vedené členy mezistátního systému.

Dalším typem byly extrasystémové války (extra-systemic wars), je

jichž účastníky byli člen systému a nestátní entita; tyto války se dělily

na koloniální a imperiální. Později byla tato kategorie přejmenována

na extrastátní války (extra-state wars). Některé extrasystémové války

byly překlasifi kovány na války vnitrostátní. Třetím typem byly války

občanské (civil wars), mezi státem a nějakou skupinou operující na

jeho území, vymezeném jeho hranicemi. Tyto byly následně překla

sifi kovány na vnitrostátní války (intrastate wars). Uvedená kategorie

v současnosti zahrnuje i tzv. interkomunální války (intercommunal

wars). Navíc byla vytvořena zcela nová třída válek, tzv. války nestátní

(non-state wars) (Sarkees: 1–2). V rámci novější, rozšířené klasifi kace

tak typ války 1 představují mezistátní války. Typ 2 (v rámci extrastát

ních válek) představují koloniální války a v rámci stejné kategorie

(extrastátní války) fi guruje ještě typ 3 – války imperiální. V rámci

kategorie interstátních válek fi gurují války občanské (typ 4 – za do

sažení centrální kontroly, a typ 5 – zaměřen na lokální záležitosti).

Dalším typem jsou v této kategorii války regionální vnitřní (typ 6)

a interkomunální (typ 7). Ve čtvrté kategorii nestátních válek fi gurují

války v nestátním teritoriu (typ 8) a války přes státní hranice (across

state borders, typ 9) (Sarkees: 10).

Oproti tomu  e Uppsala Confl ict Data Program (UCDP) ozbro

jený konfl ikt defi nuje jako soupeření týkající se neslučitelných zájmů,

v jehož rámci je mezi oběma stranami, z nichž alespoň jedna je vláda

státu, nasazena ozbrojená síla a který má za následek minimálně 25 pří

mých lidských obětí v jednom kalendářním roce (Uppsala Confl ict

Database). Tato rozdílná východiska týkající se klasifi kace konfl iktu

na základě intenzity (spočívající ve výši lidských ztrát) umožňují vy

tváření dalších kategorií, jak činí UCDP, specifi kující menší ozbrojené

konfl ikty se ztrátami mezi 25 a 1 000 oběťmi v roce a po celou dobu

trvání konfl iktu, střední ozbrojené konfl ikty s 25 až 1 000 oběťmi

za rok, ale s více než 1 000 obětí v době trvání celého konfl iktu; po

slední kategorii představují války – konfl ikty s více než 1 000 obětí

spojených s bojem v jednom roce (Uppsala Confl ict Database).

5

2

Podle Collinse v I. a ve II. fázi povstání účinkují podzemní a guerillové skupiny, za

tímco podle jeho názoru v průběhu III. fáze, kterou už řadí mezi konfl ikty střední intenzity, již dominují spíše rozsáhlejší vojenské či paramilitární formace (Collins 2002: 22).

3

Tradiční formu boje v tomto kontextu vnímá a odlišuje v kontrastu s protipovsta

leckým bojem (Traditional Confl icts v. Counterinsurgency). V jejich rámci existují jiné typy počátečních hrozeb (zjevná v. nejasná), charakter základních cílů, jichž má být v boji proti protivníkovi dosaženo (vojenské vítězství v. vnitřní stabilita). Dále se jedná například o odlišný charakter rozhodující síly (vojenská v. sociopolitická), rozhodující akce (porážka nepřátelských sil v. zajištění všeobecné (popular) podpory) či význam technologické převahy (účinná v. nepodstatná). Blíže viz Collins 2002: 182.

4

Udržovaný (déletrvající – viz též čl. 8 Statutu MTS a defi nici konfl iktu) boj byl

v rámci defi nice války považován za zásadní vzhledem ke snaze odlišit války od násilí na civilním obyvatelstvu, například v rámci masakrů (Sarkees: 13).

5

Dále viz Wallensteen, P.: Understanding Confl ict Resolution. War, Peace and the

Global System. Sage, London 2009, s. 22.; Axt, H. J.; Milososki, A.; Schwarz, O.: Con

fl ict – a literature review. Duisburg 2006, s. 7–8.

OZBROJENÉ KONFLIKTY PO KONCI STUDENÉ VÁLKY

18 19

VÝZKUM KONFLIKTŮ – TERMINOLOGIE A TYPOLOGIE Další autoři, např. Diez, Stetter a Albert, vytvořili čtyřúrovňovou

typologii konfl iktu, v jejímž rámci vytvořili typy/etapy konfl iktů na

základě zdroje inkompatibility mezi aktéry a způsoby, jimiž jsou tyto

neshody artikulovány. Neshody jsou stále více sekuritizovány a druhá

strana konfl iktu je stále více vnímána a prezentována jako existenční

hrozba.

Typy specifi kovali jako:

• Konfl iktní epizody – artikulace izolované nekompatibility, vztaže

ná ke konkrétní záležitosti; nemusejí vést k trvalému, dlouhodobému konfl iktu. Jedná se spíše o jednorázové ventilování vzájemných neshod. Diez, Stetter a Albert jako příklad uvádějí neshody Maďarska se Slovenskem a Rumunskem na začátku 90. let 20. století, týkající se pozice a situace maďarské menšiny v obou zemích.

• Tematické konfl ikty (issue confl icts) – trvající nekompatibilita

ohledně předmětu sporu; obě strany se snaží vzájemně přesvědčit o správnosti své pozice. Jako příklad autoři zmiňují jednání Španělska a Spojeného království ohledně statusu Gibraltaru v rámci jednání týkajících se Úmluvy o vnějších hranicích EU.

• Identitní konfl ikty – explicitní nesoulad; dochází k personifi ka

ci neshod; kroky druhé strany jsou interpretovány na základě nepřátelských motivů; strany se stávají slepými ke svým postojům. Jako příklad takové situace lze uvést konfl ikt mezi Řeckem a Makedonií.

• Konfl ikty subordinace – komunikace ohledně nesouladu již není

odlišením od druhého, ale snahou o podřízení nebo vyhlazení druhé strany. Dochází k akceptování a legitimizaci hrubého násilí jako prostředku pro jednání a „přesvědčení“ druhé strany. K tomuto typu lze jako příklad uvést války na území bývalé Jugoslávie (Diez, Stetter, Albert 2004: 6–9). Konfl ikty lze typologizovat rovněž dle charakteru konfl iktu na

základě jeho pozice v rámci mezinárodního systému, kdy na základě

analytických rovin lze rozlišovat mezi systémovými konfl ikty, mezi

státními a státními konfl ikty. Za systémové lze označit takové kon

fl ikty, jež ve svém důsledku vedou ke změně charakteru a struktury

mezinárodního systému a distribuce moci aktérů v jeho rámci, k če

muž došlo například po obou světových válkách. Jako mezinárodní

konfl ikty jsou chápány střety mezi jednotkami v rámci mezinárodní

ho systému, kdy nedochází k proměně jeho charakteru. Vnitrostátní

konfl ikty, jak název naznačuje, se odehrávají uvnitř jednotek – stá

tů – mezi tzv. subjednotkami (Waisová 2005: 37–38).

Dalším užitečným kritériem, na jehož základě lze provádět typo

logii konfl iktů, jsou jejich příčiny. V tomto ohledu lze hovořit o teri

toriálních konfl iktech, kdy hlavní příčinu sporu aktérů představuje

území, mocensko-politických konfl iktech, jejichž cílem je zisk, udrže

ní daného aktéra u moci, válkách za nezávislost, ideologických kon

fl iktech, ekonomických konfl iktech, konfl iktech o suroviny (Waisová

2005: 39–40). Zmínit lze samozřejmě řadu dalších možných příčin, od

nichž se odvíjejí další typy konfl iktů, jako jsou například etnické či

nábožensky motivované konfl ikty.

6

Dělení válek

Gray ve své typologizaci válek vychází z charakteru cíle, účelu a úsilí Gray ve své typologizaci válek vychází z charakteru cíle, účelu a úsilí Gray

protivníků ve válce

7

a války dělí na všeobecné (totální) a omezené.

V tomto ohledu konstatuje postupný vývoj a proměnu vnímání ob

sahu jednotlivých pojmů, kdy v západním uvažování v době studené

války byla po většinu této éry za všeobecnou válku (general war) po

važována válka jaderná a za omezenou (s výjimkou konceptu omeze

né jaderné války) spíše válka nenukleární (Gray 1999: 156–157).

V souvislosti s termínem válka totální poukazuje, vedle skuteč

nosti, že již není příliš užíván, na roli, kterou v případě války tohoto

typu sehrává stoupající cena vítězství a nemožnost konečného cíle

dosáhnout dosud nasazenými prostředky (Gray 1999: 157).

Dalším možným kritériem, které lze při typologizaci válek, stejně

jako konfl iktů použít, je jejich rozsah. Clausewitz v tomto ohledu hovo

<


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.