načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Otevřte sa, mraky – Denny Newman

Otevřte sa, mraky

Elektronická kniha: Otevřte sa, mraky
Autor: Denny Newman

Humoristická fantasy pádící ve stylu sitcomu opět přivádí na scénu bizarní město s podivnými bezpečnostními složkami a sérii nejroztodivnějších situací. Oblíbení hrdinové James ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  69
+
-
2,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9%hodnoceni - 76.9% 88%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 213
Rozměr: 17 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Epocha, 2012
ISBN: 978-80-742-5136-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Humoristická fantasy pádící ve stylu sitcomu opět přivádí na scénu bizarní město s podivnými bezpečnostními složkami a sérii nejroztodivnějších situací. Oblíbení hrdinové James Blond, Mataharis a jiní se vracejí ve výborné formě. Tentokrát nechce Mořičvíl zůstat pozadu ve směru hudebním, a proto se pohoří Vrcholy připravuje na velkolepý hudební festival, kam by snad měla zavítat i legenda mezi kapelami, hudební grupa Pindrušoidi. Někdo rád hudební festival, jiný pak zase zmanipulovaný volební mítink. Série Mořičvíl aneb česká variace na Ankh-Morpork je tu s volným pokračováním dvou humorných fantasy novel.

Popis nakladatele

Dvě humoristické fantasy novely z prostředí populárního autorova cyklu Mořičvíl.

Hudba vládne světem, jak v Mořičvílu, tak v pohoří Vrcholy. Občas někdo uspořádá festival, občas zmanipulovaný volební mítink. Mataharis z toho má bolavou hlavu, Stuart objevuje kouzlo hry na kytaru, tajemní Pindrušoidi vplouvají na scénu, tlustý muž s bradavicí vydírá, koho může, a kondor Ríša se nestačí divit. Třetí návštěva světa Mořičvílu přináší dvě novely – Pro vlastní dobro a Otevřte sa, mraky. O hudbě, víře a občasném šílenství okolo nás.

((dva příběhy z Mořičvílu))
Zařazeno v kategoriích
Denny Newman - další tituly autora:
Pískožrouti (Edice Pevnost) Pískožrouti (Edice Pevnost)
Otevřte sa, mraky (Edice Pevnost) Otevřte sa, mraky (Edice Pevnost)
 (e-book)
Pískožrouti Pískožrouti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Denny Newman

OTEVŘTE SA, MRAKY



Denny Newman

OTEVŘTE SA,

MRAKY

(Dva příběhy z Mořičvílu)


Copyright © Denny Newman, 2012

Cover © Dan Černý & Lukáš Tuma, 2012

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2012

ISBN: 978-80-7425-136-8


Kubovi, Arnoštovi, Lucii a všem z textové dílny.



Intro

Městský park U Sedmi borovic kvetl. Ne jen tak obyčejně,

sem tam pampeliška nebo netřesk, park kvetl komplexně,

tedy úplně všude. Někteří lidé z toho měli radost, někteří

ne. Například strážník Skořápka, policista pod penzí. Ten

měl jaro celkově vzato rád, ale co naopak zcela a z hloubi

duše nenáviděl, byl právě tenhle jeden konkrétní den, pro

tože právě v parku U Sedmi borovic měl práce obvykle až

na hlavu. Bylo to způsobeno datem. Každý rok 14. únorou

cha vyráželi jinak příčetní obyvatelé Mořičvílu do parku

a provozovali něco, co Skořápka sice znal, ale už léta to měl

spojené se zbytečnou námahou a zanedbatelným výsled

kem. Jako by se ten den celý svět, jinak normální a spořá

daný, z ničeho nic zbláznil. Skořápka ne. Bral čtrnáctého

jako osobní výzvu a každým rokem vylepšoval svoje meto

dy, jak svátku zamilovaných čelit. V parku totiž bylo jako

na jediném místě v celém městě zakázáno šlapat mimo vy

značené cesty a v parku se jako na jediném místě v celém

městě ti šílenci na svátek zamilovaných pravidelně scházeli.

Letos neponechal strážník Skořápka nic náhodě. Večer

před osudným dnem se vypravil s velkým batohem do par

ku a tu a tam se na chvilku zastavil u křoví, postál u stromu

nebo se zdržel u jezírka. Ráno, když nastupoval službu, se

usmíval už v koupelně. Oblékl si čistě vypranou uniformu,

políbil svoji ženu na rozloučenou a hodinu před začátkem

7


Denny Newman

služby už čekal uprostřed parku, ozbrojený tlustým pokutovým blokem a ostře ořezanou tužkou.

„Dobré ráno, Bledulíne,“ ozvalo se Skořápkovi znenadání těsně u ucha, takže nadskočil leknutím.

„Pane!“ Skořápka hleděl do tváře šéfa Speciální městské stráže Ramona Mataharise.

„Vyšel jsem si dnes na procházku a řekl jsem si, že tu asi budete,“ začal nenásilnou konverzaci Mataharis a pomalou chůzí vyrazil do nitra parku, Skořápka ho automaticky následoval.

„Jistě, pane, beru svoji práci vážně!“

„Ano, ano, to já samozřejmě vím, Bledulíne, proto jsme vás ostatně také povýšili, takže byste možná už nemusel zůstávat v aktivní službě v terénu, co říkáte?“

„Děkuji, pane, ale tohle umím nejlépe.“

„Myslel jsem si, že to řeknete, Bledulíne,“ Mataharis se na dlouhou dobu odmlčel, pak se zastavil a otočil čelem ke Skořápkovi: „Nastražil jste letos zase ta železa za kašnu?“

„To bych si nikdy nedovolil, pane, sám jste mi to přeci vloni výslovně zakázal,“ ohradil se dotčeně Skořápka.

„Jsou za stromem, že ano?“

„Ano.“

„Možná jste mě minule zcela nepochopil, Bledulíne,“ pokračoval Mataharis opět v chůzi, „já jsem samozřejmě rád, že dohlížíte na to, aby se v parku neporušovala pravidla, ale tak zcela nesouhlasím s tím, že to berete jako osobní věc. Je rozdíl mezi tím, když výtržníka zatknete a dáte mu pokutu, a tím, když autora přestupku zesměšníte nebo zraníte.“

„To bylo jen výjimečně, pane...“

„Já vím, já vím... Bankéř Ignácius skončil chycený za nohu na jedné z borovic, jestli si to dobře pamatuji. Na té nejvyšší, abych byl přesný. Jak jste to dokázal?“ 8


Otevřte sa, mraky

„Protizávaží, pane, stačily dvě kladky, pevné lano a čtyři svázané lavičky...“

„Aha. Víte, že jsme ho pak poměrně složitě sundávali?“

„Slyšel jsem o tom.“

„To je dobře.“

„Jééééééééauauauauauauaua!!!!!“ ozvalo se nedaleko Mataharise a Skořápky ze křoví. Za okamžik vyběhla polonahá postava s něčím tmavě zeleným zakousnutým do nohy.

„Vidíte?“ pohlédl Skořápka na překvapeného Mataharise, „letos to začíná už takhle brzo!“

„To byl vážně krokodýl?“ zajímalo překvapeného Mataharise.

„Ferda, půjčila mi ho jedna soukromá chovatelka.“

„To je poměrně vynalézavé.“

„Děkuji, nastražil jsem tam dva...“

„Jauvaáááááááááááááááááááááááá!“

„Skutečně. No, každopádně právě o tomhle jsem s vámi chtěl mluvit, Bledulíne. Jak už jsem říkal, oceňuji vaši snahu, vynalézavost a nasazení, ale zkuste se prosím zamyslet nad tím, jestli by nebyla napáchána menší škoda, kdybyste si parku prostě nevšímal.“

„Pane?“

„Samozřejmě že musíme brát v potaz zákaz chůze mimo vyznačené cesty, o tom nemá smysl diskutovat, ale zkuste se na to podívat jinak – všechny ostatní dny v roce ho obyvatelé města respektují, proč ten jeden jediný den za celý dlouhý rok trochu neslevit a neudělat výjimku?“

„To by bylo porušení předpisů, pane,“ odvětil hbitě strážník Skořápka.

„Ano, to by bylo,“ povzdechl si Mataharis a chystal se usednout na lavičku. Skořápka ho jemně, ale rázně zadržel.

9


Denny Newman

„Doporučuji tu další, pane.“

„Ach. Děkuji, Bledulíne. Nějaká past na nevinné milence?“

„Tak trochu. Vidíte tu borovici nad námi?“

„Jistě...“

„A chtěl byste se podívat zblízka?“

„Chápu. Nicméně sezení na lavičce přeci není trestné, pokud se nemýlím?“

„Ne, pokud stojí na cestě. Tuhle jsem posunul na trávník.“

„To zcela mění situaci, popošel Mataharis k další lavičce, pečlivě ji ohledal, podíval se i pod ni a několikrát do ní lehce strčil nohou.

„Tahle je bezpečná, pane,“ mrknul na něj strážník Skořápka.

Mataharis, plný nedůvěry, usedl a vyndal z kapsy svého kabátu papírový sáček s logem obchodního domu pana Kefíra. Uvnitř byla směs semínek pro ptáky, kterou začal po troškách sypat před sebe.

„Víte, Bledulíne, proč se nesmí v tomhle parku chodit mimo vyznačené cesty?“

„Protože je to napsáno ve Sbírce zákonů Mořičvílu, pane?“

„To samozřejmě ano, ale já měl na mysli, jestli víte, proč je to tam napsané.“

„To netuším, pane,“ přiznal Skořápka, který se osmělil a přisedl si na lavičku k Mataharisovi.

„Před mnoha lety byl park U Sedmi borovic jen obyčejnou loukou daleko za městem, Bledulíne. Louka patřila rodině sira Jehosíka, ano, zakladatele toho známého chlapeckého sdružení Chasník. A víte, s kým chodil mladý Tonda Benda Jehosík do třídy?“

„To netuším, pane.“ 10


Otevřte sa, mraky

„S budoucí sestrou Broskvovou, už tehdy krásnou a jemnou Jasmínou.“

„Pane?“ vypadal překvapeně Skořápka.

„Ano, je to překvapivé, ale je to tak. A víte, co se stalo, Bledulíne?“

„Bojím se to domýšlet, pane.“

„Ano, přesně tak. Mladý Jehosík, podobně jako všichni jeho spolužáci, se do Jasmíny zamiloval. A byla to samozřejmě láska nenaplněná. Jasmína byla podle dochovaných pramenů krásná a přitažlivá tím svým nevysvětlitelným způsobem už od útlého mládí a mladých a urostlých jinochů kolem sebe měla vždy nadbytek. Mladý Jehosík naopak moc přitažlivý nebyl a pravděpodobně trpěl navíc jistým nepříjemným komplexem méněcennosti. Jednou jedinkrát ji pozval na schůzku a já se, Bledulíne, jen domýšlím, kolik ho to muselo stát úsilí, aby to udělal. A teď si to představte. Vlahý večer, teplota právě taková, aby vás doznívající sluneční paprsky lehce hřály na pokožce a současně vás podvečerní vánek mírně chladil na tváři. Jehosík čeká pod jednou z borovic, tedy na smluveném místě, a je neklidný.“

„Jak moc neklidný, pane?“

„Prosím?“

„Jak moc byl sir Jehosík neklidný? Myslím, potil se, nervózně přecházel po louce, ryl něco nožíkem do borovice?“

„Vy mě překvapujete, Bledulíne!“

„Připomíná mi to totiž první rande s mojí ženou. Probíhalo to víceméně stejně, pane.“

„Ach, tak. Mladý Jehosík byl nervózní poměrně dost, skoro by se dalo říci, že až na hranici snesitelnosti, což se projevovalo především tím, že mu zcela ztuhly nohy, potom ruce a nakonec i zbytek těla, jediné, co dokázal ještě trochu

11


Denny Newman

ovládat, byly oči a ústa. A právě v tomhle okamžiku přišla Jasmína. Možná jí bylo Jehosíka líto, možná se chtěla jen zachovat slušně, to už se nedozvíme, ale faktem je, že zastihla Jehosíka v ne právě ideální situaci. Pravděpodobně ho nějak mile pozdravila a určitě si všimla kytice lučních květin, které Jehosík právě pro ni natrhal. Pak k němu zcela jistě promlouvala v tom smyslu, že je Jehosík moc milý chlapec a ona ho má ráda, ale jejich vztah by neměl překročit hranici kamarádství. A tak dále a tak dále, jak už to v podobných případech bývá. A mladý Jehosík se celou tu dobu nemohl pohnout ani promluvit. A vsadím se s vámi, Bledulíne, že toho měl tolik na srdci.“

„Chudák sir Jehosík,“ podotknul soustrastně strážník Skořápka.

„To máte pravdu, Bledulíne,“ souhlasil Mataharis a přátelsky poplácal strážníka Skořápku po rameni.

Ten se nijak nesnažil skrýt, že ho celý příběh hluboce dojímá.

„Nicméně aby bylo utrpení mladého Jehosíka kompletní, stav strnulosti zůstal i několik minut poté, co Jasmína odešla. Je zvláštní, že si nevšimla Jehosíkovy indispozice, ale tak už se to někdy stává. Kdo si jí ale všiml dobře, byli Jehosíkovi spolužáci, kteří v něm viděli samozřejmě konkurenta na poli dobývání srdce Jasmíny Broskvové. Byl to táhlý boj všech proti všem, ale když se vyskytla možnost, že by u Jasmíny slavil úspěch někdo konkrétní, všichni nepřátelé se proti dotyčnému okamžitě spojili. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Kde se vzali, tu se vzali, ztuhlého Jehosíka obklopili jeho spolužáci, stáhli mu kalhoty a přivázali ho s nimi k borovici, o kterou byl opřený, a v tomhle nedůstojném stavu ho tam nechali až do rána.“ 12


Otevřte sa, mraky

„To je tak nespravedlivé,“ stékaly Skořápkovi po tvářích slzy.

„Já vím, Bledulíne, já vím,“ vzal Mataharis Skořápku otcovsky kolem ramen.

„Vůbec si to nezasloužil, prostě to jenom chtěl zkusit,“ štkal strážník Skořápka.

„To máte pravdu. Nezasloužil. Ale! Když ho ráno vysvobodili, navždy zahořkl a vyhlásil neúnavný boj všem dívkám a ženám, protože právě v nich spatřoval zdroj svého ponížení. Když zdědil rodinný majetek, nechal louku se sedmi borovicemi přepsat na město, protože správně předpokládal, že Mořičvíl se bude rozrůstat a jednoho dne se z louky může stát krásný kout plný zeleně lahodící oku městského člověka. V tom se, jak vidíte, ani trochu nemýlil. Vynutil si ale jednu podmínku – město s ním muselo podepsat smlouvu, že jakmile se hranic louky dotkne pozemek prvního městského domu, bude z ní vybudován park, kde bude zakázána chůze mimo vyznačené cesty. Chtěl tak pravděpodobně zabránit tomu, aby se na stejném místě opakovala pro něj tolik potupná historie. V jedné věci se ani trochu nespletl – současný park U Sedmi borovic přímo láká k romantickým schůzkám a dostaveníčkům.“

„Pane?“ zaštkal strážník Skořápka.

„Ano, Bledulíne?“

„Žádám vás o jeden den volna, rád bych zašel za svou ženou a objal ji.“

„Jistě, Bledulíne, proti tomu nemám námitek, klidně běžte domů a já to tu za vás pohlídám.“

„Díky, pane, jste tak chápavý...“

„Jistě, Bledulíne, utíkejte za svou ženou a buďte spolu šťastní.“

13


Denny Newman

Seržant Skořápka se postavil do pozoru a předpisově zasalutoval. Když mu Mataharis odpověděl, rozběhl se ke svému domovu.

Když zmizel mezi prvními domy, vystoupil zpoza stromu Mataharisův osobní sekretář Stuart.

„Velmi působivé, pane, smím-li podotknout.“

„Děkuji, Stuarte.“

„Ty květiny jste si tam přidal, že, pane?“

„Myslel jsem si, že by byly na místě, Stuarte.“

„Jistě, pane.“

„Můžete dát znamení panu Blondovi, prosím?“

„Samozřejmě, pane,“ uklonil se lehce Stuart a vytáhl odkudsi červený praporek, kterým zamával na druhý konec parku. Ze všech myslitelných míst se začaly na trávníky, tedy mimo vyznačené cesty, hrnout desítky mileneckých dvojic.

„Je to až dojemné, Stuarte, tolik radosti na jednom místě...“

„S tím mohu jen souhlasit, pane.“

„Poradili si Blond a doktor Quivido se všemi pastmi?“

„Myslím, že drobný problém byl s propadlem u čtvrté borovice, seržant Skořápka byl letos opravdu důkladný, našli jsme několik zásadních inovací. Tu jámu musel kopat celou noc.“

„Hlavně že jste je našli všechny. Kdo byl ten dobrovolník s krokodýlem?“

„To byl praktikant Čumprdlík, přivedl si svoji slečnu.“

„Výborně. Takže jdeme na to.“

* * *

14


Otevřte sa, mraky

Městský park U Sedmi borovic kvetl. Ne jen tak obyčejně,

sem tam pampeliška nebo netřesk, park kvetl komplexně,

tedy úplně všude. Někteří lidé z toho měli radost, někteří

ne. Ba ne, radost měli všichni přítomní. James Blond s dok

torem Quividem se střídali v objímání recepční Moniky

Pětníkové

1

, doktor Quivido se objímal s jednou z pracovnic

Salonu madam Čurbesové, velitel speciální městské stráže

Ramon Mataharis se svojí manželkou, u jezírka byla řada

vážených členů městského muzea, Jeroným a Zuzanka, pro

fesor Myrtil Kuštil s paní Kuštilovou, stejně jako profesor

Rosnička s paní Rosničkovou, dostavila se i celá řada přes

polních a za malou chvíli už nebylo pro objímající se páry

kam šlápnout. Nad parkem U Sedmi borovice se rozprostřel

nádherný jarní den a všichni přítomní začali z plných sil ču

mákovat.

1

Monika Pětníková, asistentka, recepční a dobrá duše celé SMS –

speciální městské stráže a tajná láska Jamese Blonda, k jehož vyzná

ním měla vždy velmi specifický přístup. Obvykle i dost bolestivý.

15



Kniha první

PRO VLASTNÍ DOBRO



Kapitola první

(Převážně o věcech duchovních,

posvátném kondoru Ríšovi a Velké šňůře na prádlo.)

Pohoří Vrcholy. Zasněžené skalnaté vrcholky, rozkvetlé zelené horské louky, temná údolí i rozlehlá sedla. Štíty skalnatých vrcholů se vzpínají k nebesům a některé mizí v mracích, hory se táhnou od obzoru k obzoru a nezdá se, že by chtěly někdy skončit. Svět sám pro sebe, důstojné ticho a klid i přes ty drobné tvorečky, kteří se tu v posledních stoletích s takovou úporností pohybují a dobývají zanedbatelné kousky území.

V sedlech a průsmycích lidé postavili vesnice a spojili je úzkými silničkami vytesanými do skal. Kde bylo údolí nebo strž, vybudovali mosty, kde byla skála příliš masivní, prorazili tunely. Začali postupně dobývat rudy z hlubin země, dřevo z nekonečných lesů a zvětšovat svá obydlí. Někde se tak z vesnice stalo městečko, tu a tam vyrostl kostelík zasvěcený Bedřichovi

2

.

V posledních letech ovládl hory nový trend – lidé z měst sem začali jezdit obdivovat přírodu a kochat se vysokohor

19

2

Bůh s největším počtem fanoušků (viz knihy Mořičvíl a Písko

žrouti).


Denny Newman

ským tichem. Horalé k nim necítili nevraživost ani zášť, vždyť návštěvníci tu nechávali značné množství peněz.

Z toho důvodu také vznikla mořičvílsko-benzindorfská společnost Černý & Schwarz, která intenzivně budovala dvouproudou silnici spojující obě města co nejkratší cestou pomocí dlouhých tunelů a vysokých mostů. Stavba se blížila z obou stran Vrcholů do jejich centra – Hornoskalního sedla, největšího města v pohoří. Město bylo zaklíněno mezi dvěma obrovitými horami a bylo nejvýše běžně přístupným místem celé oblasti. Pokud jste chtěli výš, potřebovali jste lano, místního průvodce a velikou odvahu.

Ale to bylo Hornoskalní sedlo, poslední výspa civilizace. Vrcholy však ukrývaly ještě spoustu dalších míst, běžnému člověku nepřístupných. Například kláštery. Ve Vrcholech jich bylo několik, nenápadných a nepřístupných staveb na vrcholcích vražedně vysokých skal, plných mnichů a jeptišek, plných klidu a míru. Podívejme se do jednoho z nich.

* * *

V klášteře Bezpředmětných modliteb plynul čas vždy trochu jinak než dole v nížinách. Jistě by bylo velmi vhodné tohle tvrzení podpořit výkladem o tom, jak lidé v klášteře dodržovali staré rituály – jako třeba tkaní koberců, paličkování krajek a obětování nějakému šílenému bohovi – a tím nebyla nejmenší šance na jakýkoliv rozvoj. Ale tak to nebylo.

V klášteře skutečně plynul čas trochu jinak než v údolí. Bylo to ale proto, že autor slunečních hodin na klášterním nádvoří sice počítal se všemi možnými odchylkami, které vznikají vlivem změn ročních období, přestupnými dny a podobnými maličkostmi, ale nemohl předvídat, že mniši 20




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist