Kniha: Otevření dračí brány -- Jak se člověk stane nmoderním taoistickým čarodějem - Chen Kaiguo; Zheng Sunchao

Otevření

Dračí brány

Jak se člověk stane moderním

taoistickým čarodějem

Autorizovaná románová biografie současného

taoistického mistra WangLichinga

Chen Kaiguo a Zheng Shunchao

Religio sv. 9

Chen Kaiguo a Zheng Shunchao

WANG LI-PCHING (*1949, Wang Liping) je

Předavatelem 18. generace školy Dračí brána,

taoismu Úplné reality, jež vytváří novousrozu

mitelnou formu taoismu, zahrnující i prvkybud

dhismu a konfucianismu. Jeho dva dlouhodobí

žáci Chen Kaiguo a Zheng Shunchao zpracovali

jeho příběh v podobě autorizované románové

biografi e, čtivého a poutavého příběhu zesou

časné Číny, v němž se skrývá skutečný průběh

předávání nauky esoterního taoismu.

Představte si, že by za vámi ve třinácti letech přišli tři stařítaois

tičtí mistři a uvedli vás do tajemství a praktik tradice esoterníhopo

znání, která byla shromažďována a kultivována přes jedenáct staletí.

Zní vám to jako pohádka? Přesně to se však v roce 1962 přihodilo

WangLichingovi.

Kniha vypráví podivuhodný příběh patnáctileté cesty třímis

trů a jejich učně. Zároveň dává nahlédnout do po staletí střeženého

systému a praxe výuky Předavatelů taoistické školy Dračí brána, do

tajů čínské zdravovědy, ale i pod roušku reality v období kulturní

revoluce v Číně.

ČÍNA – TAOISMUS – BIOGRAFIE

knížky pro přemýšlivé lidiwww.dharmagaia.cz

„Úžasný, čtivý a poutavý příběh. Clearyho mistrovský překladzpro

středkovává mimořádné literární setkání s jednou z nejzajímavějších

větví taoismu.“ – PUBLISHER WEEKLY

„... [Je to kniha] plná magických postav, tajemných událostí audivu

jících dobrodružství, prošpikovaná přiměřeným množstvímtaoistic

kého alchymického učení.“ – THE EMPTY VESSEL

OTEVŘENÍ DRAČÍ BRÁNY

Z čínštiny do angličtiny přeložil Thomas Cleary (*1949), jenž je

známým autorem a překladatelem buddhistických, taoistických

a konfuciánských klasických děl. Žije v Kalifornii v USA.

Edice Religio

/ sv. 9 /

V edici Religio vyšlo:

Sv. 1 – Luis E. Luna: Vegetalismo

Sv. 2 – Lawrence Kushner:

Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl

Sv. 3 – Joan Borysenko: Cesta ženy k Bohu

Sv. 4 – Jeho Svatost dalajlama: Dobré srdce

Sv. 5 – Michael Harner: Cesta šamana

Sv. 6 – Neil Douglas-Klotz: Skryté evangelium

Sv. 7 – Neil Douglas-Klotz: Meditace o Genesi

Sv. 8 – Michal Just: Novoplatonismus a paramádvaita

Chen Kaiguo a Zheng Shunchao

Otevření

Dračí brány

JAK SE ČLOVĚK STANE MODERNÍM

TAOISTICKÝM ČARODĚJEM

DharmaGaia 2016

Z čínštiny přeložil Thomas Cleary.

Z anglického překladu Thomase Clearyho přeložila Monika Kittová.

Odborná spolupráce Stanislava Vomáčková.

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Chen, Kaiguo [Dragon gate. Česky]

Otevření Dračí brány : jak se člověk stane moderním taoistickým čarodějem /

Chen Kaiguo a Zheng Shunchao ; z anglického překladu Opening the Dragon

gate: The making of a modern Taoist wizard ... přeložila Monika Kittová. – Praha

: DharmaGaia, 2016. – 341 stran. – (Religio ; sv. 9)

929 * 2–335 * 2–58–472 * 221–584.5 * 159.923.5 * 2–58–021.56 * 221.3–1/-9

* 133 * 221.3–79–852.5 * 2–664.3 * (510)

– Wang, Liping, 1949-

– duchovní učitelé – Čína – 20.–21. století

– duchovní vedení – Čína – 20.–21. století

– duchovní cesta – taoistické pojetí

– sebezdokonalování – taoistické pojetí

– sebezdokonalování – esoterické pojetí

– duchovní tradice – Čína

– učení taoismu – Čína

– esoterismus – Čína

– škola Čchüan-čen-tao – Čína

– synkretismus (náboženství) – Čína

– Dračí brána

– biografie

22/24 – Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus.

Buddhismus [5] – 929 – Biografie [8]

First published in the English language by Tuttle Publishing, an imprint ofPeri

plus Editions (HK) Ltd., Copyright © 1996 Thomas Cleary. Original text entitled

Da Dao Xing (in Chinese) Copyright © Chen Kaiguo and Zheng Shunchao.

Translation © by Monika Kittová, 2016

Cover picture © by Florian Nischwitz, 2016

Czech edition © by DharmaGaia, 2016

ISBN 978-80-7436-063-3

/ 5

Obsah

Úvod Thomase Clearyho . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7 Část I. Začátek Cesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11

1. Učitelé hledají žáka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2. Kultivace mysli. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

3. Soustředění vitálního ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

4. Intenzivní kultivace trojitého světa. . . . . . . . . . . . . . . . . 53

5. Alchymický elixír a půst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .75 Část II. Znovuzrození a zjemňování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

6. Návrat do života po smrti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

7. Praktikování Cesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97

8. Putování po čtyřech světových stranách . . . . . . . . . . . . . 126

9. Patero umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

10. Transcendování času a prostoru. . . . . . . . . . . . . . . . . 155

11. Vědomé snění a zjemňování ducha . . . . . . . . . . . . . . . 172

12. Honba za pokladem v horách . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

13. Nebesa za nebesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210

14. Sen o světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226

15. Cesta se řídí Přírodou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236

16. Stoupání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

Část III. Účast na evoluci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

17. Učitelé a žák se loučí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263

18. „Překonání úrovně mudrce kvůli vstoupení do obyčejnosti“ . . 281

19. Počátek mise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300

20. Těžká odpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317

21. Návrat ke zdroji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329

Úvod Thomase Clearyho / 7

Úvod Thomase Clearyho

(překladatele do angličtiny)

Tato kniha je překladem autorizovaného životopisu WangLichinga

(angl. transkripce Wang Liping), žijícího taoistického mistra, který

napsali dva jeho dlouhodobí žáci. WangLiching je Předavatelem

18. generace taoistické větve zvané Long-men neboli Dračí brána,

jejíž spirituální posloupnost trvá již více než osm set let. Když byl

WangLiching ještě dítě, vybrali si ho ke speciálnímu výcviku jako

Předavatele tři staří taoističtí mistři z Dračí brány.

Praxi výchovy a vzdělávání speciálně vybraných jednotlivců jako

držitelů a Předavatelů esoterního učení zachovávají tibetští buddhisté

a khajaganští súfijové stejně jako i taoisté přináležející k Dračí bráně.

Poté, co mistři z Dračí brány nalezli WangLichinga, vzdělávali

ho a cvičili v taoistických praktikách po dobu patnácti let. Nyní je

sám učitelem. V této knize je vylíčen příběh jeho mládí a esoterního

výcviku vycházející z jeho vlastních vzpomínek.

Dračí brána patří k vlivné taoistické škole taoismu Úplnéreali

ty, která do komplexní nové formy taoismu začlenila i buddhismus

a konfucianismus. Taoismus Úplné reality se během středověkuna

konec rozšířil po celé Číně a existuje až dosud. V uplynulých deseti

letech bylo do angličtiny přeloženo množství klasických a dalších

textů této školy.

8 / Úvod Thomase Clearyho

Taoismus Úplné reality se obecně dělí na dvě tradice, jižní ase

verní. O něco starší jižní tradice má své kořeny v práci ČangPo

-tuana (983–1082), jehož mistrovské dílo Porozumění realitě (Chang

Po-tuan. Understanding Reality. University of Hawaii Press, 1987)

se považuje za jednu z klasických prací v oblasti taoistickéspirituál

ní alchymie a studují ho rovněž taoisté severní tradice. Další práce

o spirituální alchymii od téhož mistra,  Pojednání o zlatém elixíru 

o čtyřech stech  znacích (Four  Hundred Character Treatise on  the  

Gold  Elixir, česky: Tajemství zlatého elixíru. Malvern, 2006), serov

něž těší širokému uznání a studují ji taoisté jižní i severní školy.

Severní tradice taoismu Úplné reality vychází z díla Wang

Čchung-janga (Wang Čche, 1113–1171), jmenovitě z jeho Patnácti 

pokynů ke  stanovení učení (Fifteen Statements on  the  Establishment 

of  a Teaching). Má se za to, že Wang studoval u LüTungina,vel

kého mistra známého jako Předchůdce Lü. Tento Předchůdce Lüusi

loval o syntézu buddhismu a konfucianismu se starým taoismem,

jejíž výsledkem byl zárodek nové duchovní alchymie taoismu Úplné

reality. Panuje názor, že Wang Čchung-jang studoval rovněž u Lüova

učitele. Později sám učil mnoho slavných postav v taoistické tradici.

Anglické verze textů, které napsali Předchůdce Lü, WangČchung

-jang, Čang Po-tuan a další adepti taoismu Úplné reality a které byly

napsány o nich, lze nalézt v dílechUnderstanding Reality (Poro

zumění realitě), The  Inner  Teachings of  Taoism (Vnitřní taoistické 

nauky; orig.: Chang Po-tuan. Shambhala, 2001), Vitality, Energy, 

and  Spirit (Vitalita, energie a duch, orig. Thomas Cleary.Sham

bhala, 2009), The  Spirit  of  the  Tao (Duch  taa; orig. ThomasClea

ry. Shambhala, 2008), Immortal Sisters (Nesmrtelné sestry; orig.

Thomas Cleary. North Atlantic Book, 1996), The  Book  of  Balance 

and  Harmony (Kniha o rovnováze a harmonii, orig. Thomas Cleary.

Shambhala, 2003) a The  Secret of  the  Golden Flower (orig. Richard

Wilhelm. Mariner Books, 1962; česky: Tajemství zlatého květu.Vy

šehrad, 1997).

Taoistický směr Dračí brána, jehož je WangLiching dědicem,

byl odnoží severní tradice školy Úplné reality. Její duchovnípočá

tek je spojován s mistrem Čchang-čchunem žijícím ve 13. století,

Úvod Thomase Clearyho / 9

jenž byl jedním z vynikajících žáků Wang Čchung-janga.Čchang

-čchun, Mistr věčného jara, byl jedním z význačných mudrců,kte

ří radili Čingischánovi, aby ušetřil starobylou čínskou civilizaci

po jejím dobytí Mongoly před více než osmi sty lety. Čingischán

pověřil Čchang-čchuna funkcí dohližitele na náboženství v Číně,

a Dračí brána tak sehrála rozhodující roli při zachování čínské

k u lt u r y.

Taoisté připisují Čchang-čchunovi hlavní část díla Putování na zá

pad (v angl. překladu Journey to  the  West. Foreign Language Press,

2000), což je symbolický cestopis shrnující taoistické, buddhistické

a konfuciánské učení. Putování na  západ bylo popularizováno jako

divadelní hra za dynastie Jüan (1277–1367) a později zpracováno

za mingské dynastie (1368–1644) do jednoho z nejznámějších anej

oblíbenějších románů v čínské literatuře. Poznámky k duchovnímu

významu obsaženému v Putování na  západ, jež napsal mistr 11.ge

nerace Dračí brány Liou I-ming, se nacházejí v anglickém překladu

v knize Vitality, Energy, and  Spirit.

Jako člověk, který zažil neklidné období Velké kulturnírevolu

ce, má WangLiching reputaci mistra, jenž se vyznačuje velice

neobvyklou škálou znalostí a schopností. Jako speciálně vycvičený

Předavatel pokračuje v tradici Dračí brány a udržuje a aktualizuje

taoistické vědění. Vedle vyučování, léčení a práce na novémuspořá

dání Taoistického kánonu slouží rovněž jako poradce mnoha výborů

věnujících se výzkumu na poli čínské medicíny, stravy a dalšíchprv

ků čínské kulturní tradice vycházejících z taoismu. Je rovněžman

želem a otcem.

Během staletí se pro taoisty stalo zvykem vypracovat a používat

různé vzdělávací struktury v souladu s původními principyflexi

bility, jak o nich hovoří kniha Lao-c’ neboli Tao-te-ťing. Pro účely

moderního plánu učení Dračí brány předkládá mistr WangLiching

nový filosofický rámec, o němž hovoří jako o trojitém světě.

První úroveň trojitého světa sestává ze tří oblastí neboli říší: z lidí,

událostí a věcí. To je úroveň zkušeností, která má formu i substanci

a která je dostupná běžným lidským smyslům a vědeckýmnástro

jům, jež byly vynalezeny k rozšíření rozsahu těchto smyslů.

10 / Úvod Thomase Clearyho

Prostřední úroveň trojitého světa se skládá ze tří oblastí: nebe,

země a lidstva. Tato zkušenostní úroveň zahrnuje to, co má formu,

ale nikoli substanci, a má substanci, ale nikoli formu. To je již mimo

dosah běžného chápání. To, co má formu, ale nikoli substanci, je jako

sny; to, co má substanci, ale ne formu, se nazývá vitalita, energie

a duch.

Nejvyšší úroveň trojitého světa sestává ze tří oblastí, ježpřed

stavuje vesmír, čas a prostor. Tyto pojmy, tak jak jsou užívány zde

v taoistickém kontextu, nemají přesně tentýž význam, jak seobvyk

le chápe. Vzhledem k tomu, že je to oblast, jež nemá ani formu, ani

substanci, jsou horní tři říše, tak jak je zná taoistická praxe, ještě

rozsáhlejší a bohatší než to, co běžně zakoušíme prostřednictvím

smyslů jako vesmír, čas a prostor. Je to oblast taa.

Stejně jako to platí u všech funkčních taoistických rámců, aniten

to filosofický systém neexistuje kvůli doktrinářskému podmiňování

nebo abstraktní konceptualizaci, nýbrž je vytvořen jako pomocný

prostředek strukturování poznání, praxe a zkušeností. Speciálníkul

tivace schopností je nutná i k tomu, aby bylo možné vnímat, co se

nachází mimo běžné chápání; takže k orientaci je třeba určiténápo

vědy něčeho, co nelze přesně popsat.

Jak v této knize uvidíte, při líčení mimořádných událostí vprů

běhu výcviku mistra WangLichinga odpovídají každé úrovnisys

tému určitá taoistická cvičení, úrovně vnímání a způsobysebekul

tivace. Tento systém tak vyvádí mysl z oblasti známého a přivádí ji

do oblasti neznámého tak, že se rozvíjejí a zjemňují schopnosti, které

v nekultivovaném stavu obvykle zůstávají jen jako latentní.

Tato kniha ilustruje možnosti taoismu naznačené v klasických

textech prostřednictvím pozoruhodného příběhu moderního čaroděje

příslušejícího k tradici. Zároveň v knize najdeme popis podmínek

v Číně v minulosti i současnosti, mimořádných osobnostínedáv

né minulosti, principů a praktik taoistických nesmrtelných, původu

učení Dračí brány a nových vizí týkajících se lidského potenciálu

a možností v budoucnu.

ČÁST I

Začátek Cesty

Učitelé hledají žáka / 13

/1. kapitola/

Učitelé hledají žáka

Jedné noci v roce 1960 se pod převislou skálou na posvátné hoře Lao

odehrála jedna z nejvýznamnějších událostí v tajné historii Číny,

aniž o tom svět cokoli tušil. Noc jasně osvětloval shůry měsíc azdo

la foukal od oceánu svěží vánek. Tři starci, osamělí dědici prastaré

nauky, se posadili na zem před skrytou jeskyní na svaté hoře apo

hroužili se do hluboké meditace.

Horu Lao, v čínštině Lao-šan, mnoho lidí mimo území Čínyne

zná. Místní laici si jí cení kvůli prameni s výtečnou vodou, proza

svěcence a poutníky je to jedno z nejposvátnějších míst taoismu,

původní čínské tradice poznání, nejstarší vědy světa. Hora Lao je

ze dvou stran – z východu a z jihu – obklopena mořem; je strmá

a impozantní a zdá se, jako by vyrůstala přímo z oceánského dna.

Je poseta obrovskými balvany a velkými skalisky a rostou na ní

rostliny a stromy všeho druhu. Na jejím úpatí burácejí mořské vlny

a uprostřed ji zdobí pás z bílých mraků. Když se posadíte na jejím

úbočí a díváte se, jak nad mořem vychází slunce, zmocní se vásne

smírný pocit transcendence převyšující tento svět. Taoističtí hledající

si proto začali vážit hory Lao jako místa, kde lze kultivovat realizaci

a rozvíjet svou esenciální přirozenost.

V průběhu staletí praktikoval na hoře Lao podle své tajnétradi

ce nejeden slavný taoistický mistr. Postupně tam bylo zbudováno

mnoho taoistických klášterů; v soutěskách se také nachází spousta

14 / Část I. Začátek Cesty

tajných jeskyní, zakrytých listovím a popínavými rostlinami, do

nichž se lze dostat mimořádně těžko a o nichž ví jen málo lidí.

Tři starci sedící oné noci roku 1960 na úbočí hory, zalitéměsíč

ním svitem, byli mistry Dračí brány, která patřila k taoismu Úplné

skutečnosti, držiteli tajemství a schopností, o nichž se dlouho věřilo,

že jsou jen vybájené.

Čang Che-tao, Poutník nekonečna, byl Předavatelem 16. generace

školy Dračí brána. V té době mu bylo osmdesát dva let a kdysi býval

věhlasným lékařem na císařském dvoře dynastie Čching (1644–1911).

Tomuto poutníku se lidově říkalo Záhadný doktor.

Wang Ťiao-ming, Poutník ryzí jasnosti, byl Předavatelem 17.ge

nerace školy Dračí brána. Byl žákem Velmistra Čang Che-taa a v té

době mu bylo sedmdesát dva let. Původně byl instruktorem naVojen

ské akademiiChuanu a byl velkým odborníkem na bojová umění.

Uměl rovněž vynikajícím způsobem pracovat s počitadlem a říkalo

se mu Tajemný počtář.

Ku Ťiao-i (Ťia-Ťiao-i; pozn. redakce), Poutník ryzí prázdnoty, byl

dalším žákem Čang Che-taa a byl také vybrán jako Předavatel 17.ge

nerace školy Dračí brána. Ovládal jedinečnou metodu léčení nemocí

akupunkturou, aniž skutečně zapichoval do těla jehly. Lidé mu proto

říkali Akupunkturista bez hranic.

Během předešlého roku byli tito tři mistři cele zaujati tajnými

poradami ohledně záležitosti nanejvýš důležité nejen pro ně, ale pro

celý svět. Protože byli pokročilého věku, snažili se najít nástupce,

člověka, který by unesl nauku, jež by ho uschopnila k tomu, aby se

stal Předavatelem 18. generace taoistické tradice Dračí brána.

Taoistická škola Úplné skutečnosti byla založena před 900 lety,

kdy severní Čínu, jež byla pradávnou domovinou a kulturnímstře

diskem čínského lidu, dobyly hordy stepních nájezdníků. V době této

krize bylo posláním školy uchovat nejen vnitřní učení taoismu, nýbrž

také vnitřní učení buddhismu a konfucianismu.

Taoisté ze školy Úplné skutečnosti uctívají pět lidí jako svých Pět

severních Předchůdců, jimiž byli Wang Süan-fu, Čung-li Čchüan, Lü

Tungin, Liou Chaj-čchan a Wang Čchung-jang. Sedm vynikajících

Učitelé hledají žáka / 15

žáků posledně jmenovaného mistra Wanga je známo jako Sedmre

alizovaných ze severu.

Mezi těmito sedmi byl i Čchiou Čchu-ťi, více známý jakoČchang

-čchun neboli Skutečný muž věčného jara. Před osmi sty lety založil

školu Dračí brána. Pověst o spirituálních kvalitách Skutečného muže

věčného jara byla taková, že Čingischán jej povolal do Střední Asie

a ustanovil jej hlavou všech náboženství v Číně.

V Dračí bráně se dosud uchovávají tajemství nepředstavitelná ani

pro jiné Číňany, natož pak pro lidi ze Západu, a to až do dnešních

dnů. Síla vnitřního učení je taková, že tři staří mistři 16. a 17. ge

nerace strávili v hluboké meditaci bezpočet hodin, aby našli dědice

této nauky.

Součástí tajné tradice Dračí brány je mimořádná knihasymbolic

kých vzorců, známá jako Hádání z rybí  kosti. Kdysi se užívala kana

lyzování trendů a předpovídání událostí, před šesti sty lety však byla

úmyslně zpřeházena podle tajného císařského plánu, který bylsou

částí rozsáhlého tažení s cílem udržovat lid v nevědomosti a v pod

danství. Původní integrita knihy však naštěstí zůstala v taoistické

škole Dračí brána nepoškozena, v souladu s jejím posláním zachovat

esoterní poznání.

Ukázalo se, že novým Předavatelem, jehož stařešinové hledali, je

chlapec jménem WangLiching, jemuž bylo v roce 1960 jedenáct

let.Liching se narodil v roce 1949, přesně uprostřed lunárního

roku. Lidé, kteří ho znají, říkají, že už jako dítě byl jiný. Byl vždy

schopen najít v domě ztracené věci i děti, s nimiž hrál naschováva

nou, ať už se schovaly kamkoli.

WangLiching se narodil ve velkém městě v severovýchodní

Číně a později se s rodiči přestěhoval do starého opevněného města

nedaleko slavné Věčně bílé hory,Čchangaj-šan. Okresem, k němuž

opevněné město patřilo, protéká Jung-ting, Kalná řeka, kterápra

mení v nitru Věčně bílé hory. Atmosféra opevněného města s horou

v pozadí orientovaného směrem k řece je nabita neobvyklou a silnou

energií. Vzhledem k tomu, že se tam v zemi ukrývá „černé zlato“,

nazývá se Městem uhlí a v moderní době víc a víc rozkvétá. Právě

16 / Část I. Začátek Cesty

v tomto novém městě ležícím ve starém opevnění strávilLiching

většinu svého života.

Rodina Wangů patřila v dané oblasti k významným klanům a její

předkové byli kdysi šlechtici. V doběLichingova otce užrodi

na na tom nebyla tak dobře, ale i přesto se mu podařilo absolvovat

Fengtchienskou vysokou školu průmyslovou, což bylo tehdykaždo

pádně považováno za heroický výkon.

Matka Wangová byla vyrovnaná a laskavá žena. Porodila čtyři

syny a dvě dcery, všechno vitální a statné děti kromě druhého syna,

Lichinga, který byl drobný a slabý. Když bylLichingovi jeden

rok, vznikl v domě Wangů požár. Batole se v tom zmatku ztratilo

a oheň je popálil na hlavě. Přestože se spálenina dobře zahojila, dítě

od té doby trpělo bolestmi hlavy a také jeho zrak byl poškozen.

K matčinu zoufalství ho nebyl schopen vyléčit žádný z lékařů, na

něž se obrátili.

Wangova rodina měla tedy mnoho dětí a koncem 50. let a počát

kem 60. let byl život v Číně těžký. Již od dětství byl malýLiching

hodný a svědomitý, způsobný a uctivý, takže se stal přirozeněochrán

cem svých mladších bratrů a sester. Stejně se měl i ke kamarádům ze

sousedství a k dětem, s nimiž si chodil hrát. Kdykoli nějaké dítě něco

chtělo a WangLiching to náhodou měl, bez váhání mu to dal.

Jednoho dne na podzim roku 1962, právě když Wangovi obědvali,

uslyšeli náhle za dveřmi zvuky: „Dejte nám trochu jídla, prosím!“

V posledních několika letech byl život velice těžký, takže odcent

rálních rovin až po severovýchod bylo všude mnoho lidí zcela bez

prostředků a hledalo nějakou obživu. Kdykoli přišli lidé ke dveřím

žebrat, matka Wangová jim s laskavostí něco dala, aby jim pomohla.

Tentokrát uslyšel žebrákovo volání u dveří jako prvníLiching.

Ještě než stačila jeho matka vstát od stolu, vzal již několikzele

ninových noků a šel s nimi ke dveřím. Když je otevřel, zarazil se

nad tím, co uviděl. Stáli tam tři starci. Vypadali úplně jinak než

lidé, kteří chodili žebrat. Tito starci vypadali laskavě a dobrotivě,

a přestože měli obnošené a roztrhané šaty, stáli vzpřímeně jako silní

mladí muži, měli pevné držení těla a jejich bytosti vyzařovalyvita

litu a sílu.

Učitelé hledají žáka / 17

Tři starci se natáhli po nocích, které jimLiching přinesl, a ihned

je zhltli. Poté beze slova znovu natáhli ruce, jako by žádali o další.

Liching, poněkud znepokojen, šel bez otálení zase dovnitř apři

nesl starcům další noky. Poté, co je snědli, vyměnili si starci mezi

sebou pohledy a v dobré náladě odešli.Liching se zadumal, jak je

to všechno podivné, a když opět vzhlédl, tři starci byli beze stopy

pryč.

Přestože to tenkrát mladýLiching ještě nevěděl, měl dobrýdů

vod k tomu, aby ho toto setkání znepokojilo. Jak se ukázalo, tito

tři starci nebyli obyčejní lidé, nýbrž taoističtí čarodějové, kteří žili

dlouho vskrytu v horských jeskyních, kde praktikovali tajná umění.

Ve skutečnosti dolů nesestoupili proto, aby žebrali o jídlo, ale aby

našli dědice své nauky.

Taoismus je původní náboženství Číny. Jeho nejpřímější anej

univerzálnější funkcí pro lidi v běžném světě je znalost přírodních

zákonů, posilování zdraví, prevence nemocí, prodloužení života

a stimulace rozvoje kultury a civilizace, vycházející z úspěšnéspo

lupráce mezi lidmi a Přírodou a mezi jednotlivcem a společností jako

celkem.

Tři mistři, kteří šli hledat WangLichinga, strávili mnoho let

v horských jeskyních, kde se věnovali kultivaci. Dospěli až knej

vyšším úrovním, jichž je možno dosáhnout, jak ve vnitřních, tak ve

vnějších cvičeních, daleko přesahujícím to, co si běžní taoistédove

dou představit.

Aby našli nástupce, použili schopnosti vnitřního vidění, jakož

i speciální věštebnou knihu, která se předávala v jejich škole zge

nerace na generaci. Došli k závěru, že člověk, jehož hledají, je na

světě již více než deset let, a připravovali se na to, že sestoupí z hory

a najdou ho.

Jejich cesta za dědicem trvala přes dva měsíce, přičemž po cestě

více léčili a pomáhali místnímu obyvatelstvu, než cestovali.Dobro

činnost a služba – praktikovaná otevřeně navenek nebo veskrytos

ti – je nedílnou součástí taoistické tradice.

Poté, co čarodějové došli onoho dne až k domovu svéhoduchovní

ho dědice WangLichinga, tíže putování se jakoby naráz vytratila.

18 / Část I. Začátek Cesty

Cestou zpátky do opuštěné budovy, kde se ubytovali, mluvili a smáli

se. Setřásli ze sebe prach, posadili se a čekali, až je budeLiching

hledat a přijde za nimi.

Co se hocha týče, nemohl se po tomto prvním setkání se třemiča

roději zbavit nutkání jít je hledat. Chodil tenkrát do páté třídy a celé

odpoledne ve škole byl jako ve snách. Po vyučování, místo aby šel

domů se spolužáky jako obvykle, zjistil, že duchem nepřítomenblou

má po okolí. Nakonec se vydal směrem k místu, kde mistři tábořili.

WangLiching našel tři starce, jak sedí v přístřešku, hovoří mezi

sebou a smějí se. Jako zhypnotizován se posadil, aby jim naslouchal.

Učitelé našli svého žáka a budoucí Předavatel taoismu Dračíbrá

ny našel své učitele. Takto se začal na podzim roku 1962 WangLi

-pching učit na taoistického čaroděje a jeho učednická léta měla trvat

celkem patnáct let.

Kultivace mysli / 19

/2. kapitola/

Kultivace mysli

Tři čarodějové seděli pod přístřeškem, hovořili mezi sebou azdánli

vě si svého mladého návštěvníka nevšímali. Ve skutečnosti jej však

důkladně zkoumali svými vnitřními smysly. Staří mistři tak zjistili,

že chlapec trpí chronickou migrénou a očními problémy, a rozhodli

se, že jej vyléčí, aniž navenek jakkoli naznačili, co se chystají udělat.

WangLiching si postupně začal uvědomovat, že se mumimo

řádně projasnila mysl a že se mu zlepšil i zrak. Tak poznal, že tito

tři starci určitě nejsou žádní obyčejní lidé.

Jakmile si mistřiLichinga dobře prohlédli, zjistili, že jeskuteč

ně tím, koho vídali více než tři roky ve svých vizích a koho hledali.

WangLiching tak byl předurčen k tomu, aby se stal Předavatelem

18. generace taoismu Dračí brány.

Nejstarší z mužů chvíli tiše seděl se zavřenýma očima. Pak oči

pomalu otevřel a upřel zrak naLichinga: „Poslyš, školáku,připoz

dívá se a ty to máš domů daleko. Nebojíš se jít zpátky ve tmě?“

Chlapec bez váhání odpověděl: „Čeho bych se měl bát? Když si

hraju s kamarády na schovávanou, tak čím je větší tma, tím větší je

to zábava! Čeho bych se měl bát?“

Starci měli radost. Ku Ťiao-i k sobě WangLichinga přitáhl

a řekl: „Zahraj si na schovávanou s námi!“ Vzali ho na nedaleký

hřbitov a vyzvali ho, ať si s nimi zahraje na schovávanou, a řekli mu,

že vyhraje, pokud se mu podaří najít ve tmě aspoň jednoho z nich.

20 / Část I. Začátek Cesty

Liching okamžitě výzvu přijal. Chodil na to místo každý den

a znal tam každý kámen; pomyslel si, že není možné, aby je nenašel.

Zakryl si oči, začal počítat a čekal, až se starci schovají. Ale Čang

Che-tao si ho přitáhl k sobě a řekl mu: „To nemusíš dělat. Prostě

tady stůj s otevřenýma očima a sleduj, jak se schováváme. Dívej se

pozorně – nepůjdeme daleko!“

Ale starci zůstali stát na místě, takžeLiching na ně začalnalé

hat, ať se jdou ukrýt. Stále se nehýbali, ale nějaký hlas řekl: „Raději

se lépe podívej – už jsme se schovali!“

Liching tedy zbystřil zrak, ale po mužích už nebylo anipamát

ky. Jak se mohli ztratit, a přitom ještě mluvit? Jak to, že nebylo slyšet

jejich kroky?Liching začal hledat po celém hřbitově, prohledal

každou skulinku, každé místo, kde by se člověk mohl schovat. Nic.

Ani hlásek. Celé místo bylo opuštěné. Chlapec byl dokonale zmaten

a až po necelé hodině se vrátil ke stromu, kde hra začala. Tam se před

ním náhle všichni tři starci objevili a chtěli, aby přiznal porážku!

Ve skutečnosti čarodějové nikam nešli. Celou dobu stáli na místě

a jenom použili svého umění neviditelnosti. Tito taoističtí mistřine

potřebovali ani tmu k tomu, aby se skryli; věděli, jak se obyčejným

lidem ztratit z dohledu i v jasném denním světle. Jde o umění, jehož

lze dosáhnout již při realizaci středního stupně.

O tom nemělLiching ani ponětí; uvědomil si pouze, že jeza

skočený a že začíná mít z těch tří starců hrůzu. Na závěr setkání mu

však nařídili, ať jde domů a zítra za nimi po škole zas přijde. A ať

nikomu neříká, co zažil.

Když přišelLiching v noci domů, jeho rodiče se už o nějstra

chovali. Kde byl tak dlouho? Co dělal? Ale zLichinga to lezlo

jako z chlupaté deky, takže na něj nakonec přestali naléhat. Tenkrát

byly v Číně těžké časy a v rodině musel jeden na druhého dávatpo

zor, avšak někdy nešlo pohlídat všechno.Liching byl koneckonců

druhým nejstarším synem a jeho rodiče se museli víc starat o jeho

mladší sourozence. Většinou siLiching chodil, kam chtěl.

Co se týče tří starců, místní lidé jim projevovali soucit vzhledem

k jejich pokročilému věku a také proto, že k nim vážili cestu z oblasti

ležící v srdci vlasti. Jejich léčitelské umění vítali, přestože staří muži

Kultivace mysli / 21

dávali ze svého umění najevo poměrně málo, aby neprozradili svou

identitu taoistických čarodějů. Po jisté době si lidé z města těchto tří

stařešinů, kteří za své služby nic nepožadovali, začali vážit a ctít je.

Starci nechávaliLichinga dělat drobné práce a on díky tomu mohl

také sledovat, jak léčí nemoci. Také průběžně mluvili se svýmmla

dým chráněncem o věcech, které mu pomáhaly orientovat se v Cestě.

Protože potřebovali klidné místo, kde by svého nového žákacviči

li, našli tři učitelé starou, dávno opuštěnou kovárnu, poměrněvzdále

nou od běžné dopravy. Místo uklidili, před domem vysadili několik

stromů a za ním zřídili zahradu, kde pěstovali zeleninu. Lidé zhor

ských vesnic, prostí a bezelstní, ryzích a přímých způsobů, byli dojati

dobrými skutky ctihodných starých léčitelů a nosívali jim alespoň

drobné dárky: dříví na podpal, rýži a další potřebné věci.

Během času si WangLiching postupně zvykal na staré mistry,

jejichž vedení bylo jemné a mělo za cíl připravit jej na dlouhou dobu

výcviku, který měl podstoupit.

Jednoho chladného podzimního večera se všichni čtyři rozesadili

kolem jediné lampy a Velmistr Čang Che-tao začal vyprávět příběhy

o starých taoistech a o principech taoismu. Mluvil velice podrobně

o Čchang-čchunovi, Skutečném muži věčného jara, který žil v době

Čingischána a byl zakladatelem školy Dračí brána.

Čchang-čchun vstoupil na stezku taoismu ve svýchdevatenác

ti letech a stal se žákem Velmistra Wang Čchung-janga, když mu

bylo dvacet. Poté, co jeho učitel odešel, Čchang-čchun putoval k hoře

Čung-nan, starobylému středisku duchovních nauk.

Uprostřed zimy dorazil k malé svatyňce, kde se ukryl. Sněžilo pět

dní a nocí. Hrozila mu smrt hladem nebo chladem, a proto vstoupil

do stavu hlubokého transu.

Uprostřed této naprosté abstrakce zaslechl Čchang-čchunzne

nadání hlas. Vzhlédl a spatřil před sebou starého muže, který mu

přinesl jako dar jídlo. Položil obětinu před Čchang-čchuna, obrátil

se a šel pryč.

Čchang-čchun vstal a vyšel za ním ke dveřím svatyně. Vyhlédl

ven, ale nikoho už neviděl, pouze širé plochy čerstvého sněhu bez

jediné stopy v dohledu.

22 / Část I. Začátek Cesty

Po nějaké době začal sníh ustupovat a bylo zase možné cestovat.

Čchang-čchun pokračoval ve své pouti směrem na západ, dokudne

došel k velkému údolí známému jako údolí řeky Fa. Říční koryto

bylo velice široké a vodní hladina střídavě kolísala natolik, že nebylo

možné přes ni postavit most nebo zřídit převoz. Následkem toho se

museli poutníci řekou brodit. Když Čchang-čchun viděl nebezpečí,

jemuž se tak lidé vystavovali, rozhodl se tam zůstat a poutníkům

sloužit tak, že je přes řeku přenášel na ramenou.

Na břehu si tedy postavil improvizovanou svatyni a u řeky žil šest

let. Noci trávil v meditacích a dny přenášením poutníků přes vodu.

V tomto období Čchang-čchun zažil nejméně sedmkrát to, co

taoisté označují jako Velká smrt, a bezpočtukrát prošel takzvanou

Menší smrtí. Díky umírání a navracení se k životu se mu podařilo

překročit běžný svět lidí, událostí a věcí.

Velmistr uzavřel své vyprávění těmito slovy: „Náš duchovnípřed

chůdce Čchang-čchun říkával: ,Když nevzniká jediná myšlenka – to

je svoboda; je-li mysl prázdná, nastává nesmrtelné osvícení.‘ Takto

intenzivně se duchovní nesmrtelní a nebeští čarodějové kultivovali

a cvičili!“

Poté se stařec obrátil kLichingovi a zeptal se ho: „Poslouchal

jsi pozorně?“

Vyrušen ze svého snění, chlapec odpověděl, že opravdu poslouchal.

Stařec se ho zeptal, co z příběhů pochopil.

Liching odpověděl s velkou jistotou: „Pouze s upřímným srdcem

a pevnou vůlí je možné poznat Cestu a rozvinout plný potenciál.“

Tři muži se usmáli. Nejstarší mistr se chlapce zeptal: „Chcešstu

dovat Cestu?“

„Ano,“ odpovědělLiching tím nejopravdovějším anejodhodla

nějším hlasem, „ale nevím jak. Nemám učitele, který by mě učil.“

Ještě stále si však zcela neuvědomoval, kdo ti tři muži ve skutečnosti

jsou.

Velmistr řekl: „Jestliže chceš studovat Cestu, neboj se, že nebudeš

mít učitele. Kdo myslíš, že jsme my? Já jsem PředavatelČchang

-čchunova učení 16. generace a tito dva jsou Předavatelé 17.genera

ce. My jsme už staří, a proto chceme dál předat, co jsme se naučili.

Kultivace mysli / 23

Chceš-li poznat Cestu, buď připraven na to, že to vyžaduje usilovnou

práci. Jak jinak by ses pozvedl nad stav, v němž se nacházejí obyčejní

lidé? Prvním požadavkem učení se Cestě je usilovná práce; potom se

budeš muset naučit být členem společnosti, což znamená činit dobře

a vystříhat se zlého, budovat charakter. Až v sobě vypěstuješ ctnost

a vybuduješ si charakter, vstoupíš nakonec na Cestu přirozeně.“

Až dosud se tři staří čarodějové spokojili s tím, že WangLiching

má skutečně požadovaný potenciál a že i načasování je správné. Ale

jako je tomu u všech věcí, museli začít od začátku a učit svéhoučed

níka postupně, aby u něho mohlo dojít k pronikavé realizaci.

Ve Spisu  o věčné čistotě a klidu se praví:

Cesta  obsahuje jasnost i neprůhlednost, pohyb i klid.  Nebe  je  jasné,  země 

neprůhledná; nebe  je  v pohybu, země  v klidu. Mužské je  jasné,  ženské  

je  neprůhledné; mužské je  aktivní, ženské je  klidné. Stoupají z kořenů 

a proudí do  větví,  dávají vzniknout bezpočtu bytostí. Jasnost je  zdrojem 

neprůhlednosti, pohyb je  základem klidu.  Jestliže jsou  lidé  schopni být 

jasní i klidní, přijde k nim celý vesmír.

Lidský duch  se  podobá jasnosti, ale  ruší  jej  mysl.  Lidská mysl  se po

dobá  klidu,  ale  táhne  ji  touha. Jsi-li  schopen odložit vždy  své  žádosti 

stranou, tvá  mysl  se  přirozeně zklidní; zjasni svou  mysl  a tvůj duch  se  

přirozeně zklidní.

Obtíž v převedení tohoto učení do praxe spočívá v „odloženížádos

tí stranou, zjasnění mysli a vstoupení do klidu“. To je zvlášť těžké

v současné době, kdy se tolik materiálních i lidských zdrojů věnuje

službě nekonečnému procesu tužeb a ambicí, aniž by však lidině

kdy ve skutečnosti uspokojily a aniž by někdy došlo k objektivnímu

porozumění dopadům celého tohoto procesu na lidskou společnost

a její vztah k Přírodě.

První cvičení, které staří mistři naučiliLichinga, proto bylapra

xe zvaná „pokání“. V kontextu taoismu to znamená vyčištění mysli,

odstranění světských vlivů, které již nakazily vědomí, zbavení se

odpadu.

24 / Část I. Začátek Cesty

Provádí se v dočasné izolaci prostřednictvím sebezkoumání.Pro

ces se dále dělí na tři části. Nejprve žák zůstane v temné místnosti

dva měsíce, aniž musí něco dělat. To má postupně zmenšit hrubost

a divokost jeho povahy. Druhé stadium této praxe představuje sezení

v klidu v temné místnosti několikrát po určitou dobu, která sepo

stupně prodlužuje. Ve třetím stadiu se žák přemístí do obyčejné tiché

místnosti a vyžaduje se od něj, ať pokaždé sedí v klidu přinejmenším

čtyři hodiny v kuse.

Jednoho rána po snídani, místo aby šelLiching do školy, namířil

si to přímo k příbytku tří starých taoistických mistrů. V té době již

chlapce zajímal taoismus víc než škola. Zastihl starce dosudponoře

né do ranní meditace. Navzdory svému pokročilému věku měli staří

čarodějové mladé tváře a tmavé vlasy. Jejich oči zářily tajemným

světlem.Liching se posadil a chtěl se k nim přidat, ale velmistr ho

zastavil otázkou: „Jsi opravdu rozhodnut studovat s námi taoismus?

Jsi si jist, že si to nerozmyslíš?“

Liching trval na tom, že je naprosto jistě odhodlán se do toho

pustit. Velmistr tedy pokračoval: „Když ses rozhodl, že se budeš učit

Cestě, musíš začít od začátku. Pamatuj, že se nesmíš bát překážek.

Dnes tě naučíme první lekci, která neobsahuje vysvětlování principů,

nýbrž pouze cvičení. Musíš dělat, co ti řeknu, protože když v této

lekci neuspěješ, už za námi nikdy nemusíš chodit.“ Stařec byl přísný.

Chlapce poučil jen stručně a přikázal mu, ať jde za ním dopřístřeš

ku, který kvůli tomuto cvičení vyklidili.

Velmistr ukázal do temné místnosti a řeklLichingovi: „Jdido

vnitř a zůstaň v klidu. Nezačínej kňourat, že chceš jít ven, protože

my tě ven nepustíme, i kdyby se dělo cokoli.“ S těmito slovy strčil

hocha dovnitř a zamkl za ním dveře.

Liching si nikdy nepomyslel, že by mu stařec byl schopen něco

takového skutečně udělat. Přístřešek byl naprosto prázdný a dočista

temný. Nic neviděl. Domýšlel se, že stařec jen zkouší jeho upřímnost

a dříve nebo později jej stejně pustí ven, a proto se rozhodl, že v klidu

počká.

Ale snáze se to řekne, než udělá. Po chvíli začalLiching popo-

cházet, šátraje po zdech poté, co do nich několikrát narazil. Chodil

Kultivace mysli / 25

po místnosti sem tam, až se zapotil, a pak se posadil, aby siodpoči

nul. Potom vstal a zase začal chodit dokola. Tak se to stále opakovalo

a jeho úzkost rostla; zdálo se mu, že tohle dopoledne trvá celý rok.

Náhle se s praskotem otevřely dveře a chlapce uvnitř oslepil proud

světla. Stařec ho vyzval, aby šel ven, a tak pomalu vyšel z přístřešku

a mnul si oči. Byl mimořádně rozrušen, ale předstíral, jako by se nic

nestalo.

Wang Ťiao-ming se ho zeptal: „Vydržíš ještě víc, chlapče?“

Liching si myslel, že učitel ho jen zkouší, takže i když už měl

dost, řekl: „Bez problémů. Tato lekce je snadná. Vedl jsem si dobře?“

Chtěl dostat dobrou známku.

„Dobře,“ odpověděl starý mistr nevýrazně, „ale teď se pojďme

naobědvat.“

Liching byl celé dopoledne k neunesení nervózní a již se musel

do jednoho kouta přístřešku i vymočit. Když uslyšel, jak mu učitel

říká, že si vedl dobře, domníval se, že zkoušku absolvoval, i když ne

s velice dobrými známkami.

Tento oběd nebyl stejný jako obvykle. Tři starci hovořili jen velice

málo; ani jeden z nich se nezeptal, jakLiching strávildopoled

ne. Chlapec se domýšlel, že předstírají lhostejnost, takže se rozhodl

předstírat také. Zhltl své jídlo a čekal, jaká bude další zkouška.Ne

tušil však, co se stane vzápětí.

Wang Ťiao-ming suše řekl:„Lichingu, jdi zpátky do přístřešku

a buď tam.“ Aniž chlapci věnoval jediný pohled, odvedl jej zpátky

do přístřešku a tam ho zamkl.

Liching tak krutou zkoušku nečekal. Měl pocit, že už bylzkou

šen dost.

Vzhledem k tomu, že stařec mu nedal žádné konkrétní pokyny,

co by měl dělat,Liching se rozhodl zabavit se stínovým boxem.

Boxoval ve tmě, a když se unavil, posadil se. Zanedlouho si však

hoch s rostoucím neklidem uvědomil, že se na tuto zkoušku správně

nepřipravil. Začalo na něho doléhat volání přirozenosti, až měl pocit,

že exploduje. Když se minuty zdály být hodinami, zmocňovala se jej

úzkost stále víc, takžeLiching se rozčilil a začal bouchat a kopat

do dveří, volat a křičet na starce, ať ho pustí ven. Nakonec se pokálel.

26 / Část I. Začátek Cesty

Staří mistři, i když byli zaneprázdněni léčením nemocí místních

lidí, soustředili nicméně svou vnitřní pozornost na mladého žáka.

Díky schopnosti druhého vidění si byli plně vědomi jeho zápasu.

Lao-c’ řekl: „Kdo přemůže sebe, je silný.“ Staří mistři nebyli krutí,

dělali však, co je nezbytné, aby vytvořili nového člověka. VI-ťin

gu se praví: „Věrnost a důvěryhodnost jsou prostředky pěstování

charakteru.“

Od tohoto dne přicházelLiching jednou po třech nebo čtyřech

dnech, aby v přístřešku praktikoval „pokání“. Délka jeho izolace

se pokaždé prodlužovala, od poloviny dne až na celý den a noc.

Po několika sezeních se naučil sebeovládání a jeho srdce a mysl se

uklidnily a zjasnily. Jakmile toho dosáhl, začal přemýšlet o různých

otázkách. Jeho mentoři mu řekli, že toto „strukturované myšlení“ je

velice důležitým momentem ve výcviku vědomí.

Lao-c’ řekl: „Pohyb přemáhá chlad, nehybnost přemáhá horko;

jasný klid je napravovatel světa.“ Také řekl: „Doveď prázdnotu až

do krajnosti, udržuj stále nehybnost; stejně jako myriády věcí působí

v souladu, já takto pozoruji návrat.“ Hlavní věcí zde je klidnáne

hybnost; když nehybnost dosáhne svého vrcholu, rodí se z ní pohyb,

díky čemuž je člověk schopen pozorovat to, co je subtilní.„Struktu

rované myšlení“ znamená, že jakmile tělo a mysl dosáhnou vrcholu

nehybnosti, mozek myslí na nějakou „věc“, ať už je to nějaká scéna,

osoba nebo událost. Je třeba myslet dopředu nebo retrospektivně,

a tak způsobit, aby se věc vyvíjela a rozvíjela tak dlouho, dokud se

nedojde k „výsledku“. Pokud tento výsledek obsahuje určitý význam,

říká se, že cvičení splnilo svůj cíl. Tato myšlenková operace sena

zývá „strukturované myšlení“.

Nyní sedělLiching klidně v temné místnosti a praktikoval

strukturované myšlení podle pokynů svého mentora. Nejprvepře

mýšlel o tom, že jeho tělo je sice uvězněno v malé temnémístnos

ti, jeho myšlení však nelze zamknout a zabránit mu v pohybu sem

a tam.

S tímto na mysli seLiching rozhodl o své vůli soustředit nasvé

ho otce. Co asi teď dělá?Liching si představil svého otce v práci,

jeho pracovní stůl a všechno, co na něm leželo: tužky, počítačka,

Kultivace mysli / 27

rýsovací náčiní, šálek zpola naplněný horkou vodou, popelník sně

kolika nedopalky cigaret. NyníLiching v duchu spatřil svého otce

s cigaretou v levé ruce, jak pomalu vydechuje kroužek kouře,zatím

co píše na velký arch papíru a zakresluje na něj kruhy a čtverce.

Právě teď je jeho otec zcela ponořen do své práce, která je alene

smírně zdlouhavá a nudná. Nepodařilo se mu ji dokončit do oběda,

pokračoval v ní ještě celé odpoledne a s hrůzou si uvědomoval, že

nad tímto úkolem bude muset strávit ještě několik dnů, než jejdo

končí. Taková otročina!

Liching se rozhodl změnit předmět své pozornosti. Začal myslet

na své spolužáky, kteří byli touto dobou ve škole. Mají teď odpolední

vyučování. Učitel matematiky mluví o základech účetní evidence,

vedení účetních knih, podvojném účetnictví, příjmech a výdajích,

účetních uzávěrkách atd. I to je neuvěřitelně nudné. Ve třídě jsou

všichni kroměLichinga. Nikdo moc pozorně neposlouchá, zvlášť

pak neLichingovi kamarádi, kteří se dívají na jeho prázdné místo

a myslí si, jak se má dobře, když nemusí být na této mučivé hodině.

Nejraději by odtud utekli a hráli si!

Jak si aleLiching uvědomil, nebylo ani zde nic zvlášťzajíma

vého, a už na třídu nemyslel.

Místo toho se začal v duchu zaobírat knihami. Nejprve si vybral

jednu učebnici a začal jí procházet od první lekce. Tady je obrázek

Velké čínské zdi, obrovské a impozantní.Liching se díval naVel

kou zeď ze vzdáleného horského svahu a v duchu ji spatřil jakoob

rovského draka, jehož hlavu a ocas nebylo vidět, protože se ztrácel

v masivech vysokých hor. Začal si ji pro sebe popisovat. Zeď měří

na výšku několik metrů, je postavena z balvanů a kvádrů nahřebe

nech hor. Vskutku úchvatný pohled. Velká zeď vyrostla z krve a potu

bezpočtu dělníků – a díky jejich dovednosti; je symbolem čínského

lidu.

Tohle už bylo lepší.Liching své cvičení zakončil myšlenkou,

že jednou na Velkou zeď vyšplhá, podívá se na mohutné říční toky

a hory své vlasti a bude hrdý na to, že je Číňan.

Lichingova cvičení strukturovaného myšlení rozvíjela jehoin

telektové schopnosti a prospívala mu tělesně i mentálně. Malá temná

28 / Část I. Začátek Cesty

místnost již nebyla tísnivým vězením, nýbrž integrální součástíce

lého časoprostorového univerza. V tomto nekonečném rozšířenípro

storu a času se mohly myšlenky pohybovat podle libosti. Všechno, co

Liching „viděl“ – lidi, události, věci – bylo velice konkrétní, reálné,

živé. Tohle byl svět plný života, svět, v němž se již necítil osamocený.

Již nepociťoval čas jako břemeno, protože vždy existovala spousta

věcí, které mohl dělat, takže se nestihl nudit.

Liching měl však často během své práce v přístřešku hlad,pro

tože mistři mu již nenosili jídlo. Místo toho se objevovali jen občas,

znenadání, a něco mu hodili. Někdy to nebylo nic než kámen, jako

by si z něj staříci dělali legraci. Někdy to bylo jídlo, které mladíček

zhltnul v několika soustech.

V přístřešku bylo také chladno. Podzim na severu Číny bývá

chladný, zvlášť v noci, kdy chlad proniká i do kostí.Liching vyšel

z teplotních změn a tělesných pocitů a postupně si díkystrukturova

nému myšlení vytvořil nejprve schopnost rozlišit den a noc a později

i schopnost rozlišit ráno, poledne, večer a půlnoc.

V jednom přísloví se říká: „Než se vyrobí kvalitní ocel, musí

se stokrát přečistit.“ Stejně je tomu i s člověkem. Pokud se nebude

zušlechťovat, nenabude žádných velkých schopností. V taoistickém

chápání to znamená, že chcete-li dosáhnout realizace, je ještědůle

žitější než původní základ, jenž je samozřejmě také podstatný,věno

vat dostatek času zjemňování; neexistuje jiný způsob, jak realizace

dosáhnout.

Během dvouměsíční izolace ve tmě dosáhl WangLiching prv-

ního porozumění Cestě. Stařešinové viděli, že má upřímné srdce

a neotřesitelnou vůli. Na základě těchto kvalit se rozhodli, že jej

přijmou za žáka i oficiálně.

Vybrali pro obřad příznivý den. Oné noci bylo nebe jasné, navý

chodní obloze visel úplněk a osvěcoval svět lidí dole. Foukal jemný

vánek a přes oblohu se táhlo několik mraků. Denní pachtění ustalo

a lidé už spali. V měsíčním svitu bylo v dálce zřetelně vidět pohoří.

Vypadalo jako stádo ovcí, choulících se nehybně k sobě. Klasy obilí

se tiše vlnily na polích, ve vánku chvílemi slabě zašustila stébla, ale

jejich barvu již nebylo možné rozeznat.

Kultivace mysli / 29

Celá země se ponořila do naprostého ticha, pouze tři starci a jejich

mladý žák zůstali vzhůru, aby vykonali obřad na znamení formální

iniciace WangLichinga jako Předavatele 18. generace taoistické

větve Dračí brány. Bylo mu dáno taoistické jméno Jung-šeng, což

znamená Věčný život, a náboženské jméno Ling-ling-c’, cožzname

ná Duchovně zdatný.

V závěru rituálu velmistr předal chlapci stručný souhrntaoistic

kých principů:

„Prvotní Cesta nemá formu anipodo

bu, nemá počátek ani konec, nemá jméno

ani ji nelze popsat. Slovo pro Cestu, které

obvykle používáme, je naplněno skrytým

významem.

Napíšou se první dvě čárky. Levásym

bolizuje světlo a pravá tmu – jako vtak

zvané „čínské monádě“, symboluabsolut

na, v němž se vzájemně objímá jin a jang.

Tyto dvě čárky představují slunce a měsíc

na obloze, vodu a oheň na zemi a dvě oči

člověka, které v průběhu kultivačníchcvi

čení obracejí své světlo a pohled dovnitř.

Pod těmito dvěma čárkami je napsána jednoduchá čára, jež značí

,jedno‘ a představuje souhrn všeho. Pod ní je napsán znak pro ,já‘,

který odkazuje k sobě, což znamená, že všechno ve vesmíru sena

chází ve vlastním těle člověka a že Cesta od něho není oddělená.

Když se všechny uvedené části složí dohromady, tvoří slovo ,hlava‘,

což znamená, že praktikování Cesty je na světě tou nejlepší anej

podstatnější věcí na světě, jakou člověk může dělat. A konečně se

napíše znak pro ,chůzi‘, který znamená cestovat nebo působit, což

následně znamená přirozené působení učení v celém těle člověka,

Cestu uskutečňovanou v těle člověka, Cestu uskutečňovanou v celém

světě. To jsou významy obsažené ve struktuře znaku Cesta.“

Velmistr se na chvíli odmlčel a poté pokračoval: „Zakladatelem

taoismu byl Lao-c’. Ve slově ,Tao‘, ,Cesta‘, se nachází celá podstata

jeho učení. Metody dosažení Cesty jsou založeny na klidu.

30 / Část I. Začátek Cesty

Podivuhodné vlastnosti klidu jsou nevyčerpatelné. Pomocí klidu

je možné podílet se na evoluci a obsáhnout úplně všechno; je v něm

obsaženo nebe, země i lidstvo.

Světští lidé umějí o klidu pouze mluvit, ale nejsou schopni do

klidu skutečně vstoupit, protože nenašli jeho zdroj.

Zdrojem klidu je prázdnota. Všechny věci a změny, jimižprochá

zejí, jsou pouze dočasnými okolnostmi, které se nakonec obrátí v nic

a poté v prázdnotu. Dokud lidská mysl není nehybná a klidná, budou

v ní zůstávat myšlenky týkající se tužeb, čímž vznikají obrovské

překážky pro kultivaci zjemňování.

Jakmile se objeví sobecké žádosti, prvotní duch je zneklidněn,

prvotní energie se zablokuje a výcvik nebude mít žádný účinek.

Zbav se sobecké žádosti, vstup fyzicky i mentálně do nehybného

klidu, a prvotní energie bude živá a prvotní duch bude také plný

života.

Dostat se do nehybného klidu znamená postupně omezovatná

hodné myšlenky na osobní touhy, odstranit překážky růstu prvotního

ducha a energie, vyvážení cesty. Tento princip potlačení jednoho,

aby se oživilo druhé, představuje ono velké dosažení klidu. Přestože

lidskou myslí hýbají zvenčí spousty věcí, ona sama je nehybná, aniž

člověk ví proč. Jsou-li tedy prvotní vitalita, energie a duch v plnosti,

nehybnost dosahuje vrcholu a změní se v pohyb. Jakmile je neomylně

rozpoznán pohyb směřující ven, člověk přirozeně ví, jak k němudo

šlo. Tímto způsobem se také dociluje pozvednutí lidského života na

vyšší úroveň a jeho rozšíření.

Jakmile vstoupíš na Cestu, měl bys tento princip chápat a usilovně

jej uplatňovat. Práce bude potom přirozeně pokračovat velice dobře.“

Takto promluvil velmistr, poté se postavil a popřál všem dobrou

noc. Byla již jedna hodina po půlnoci.

Druhého dne všichni brzo vstali a starci naučiliLichinga něko-

lik cvičení stínového boxu. Po snídani Poutník nekonečna a Poutník

ryzí prázdnoty někam odešli a nechali učedníka samotného sPout

níkem ryzí jasnosti.

Ten byl kdysi instruktorem na vojenské akademii a adeptem

vnitřních i vnějších stylů bojových umění. Byl zdatný a prudký, na

Kultivace mysli / 31

studenty mimořádně přísný a náročný. Zavolal siLichinga a sdělil

mu přibližně toto:

„Dnes začínáš novou lekci. Již jsi absolvoval pokání, takže nyní

tě čeká druhá překážka, která vyžaduje, aby ses naučil sedět v temné

místnosti s překříženýma nohama.

Praxe školy Dračí brány klade zvláštní důraz na pevný základ

a vyžaduje od nás, abychom zajistili, aby tento základ něco vydržel.

Toto cvičení v sezení s překříženýma nohama je pro začátečníky

velice důležité a musí se praktikovat celý život. Každý krokvýcvi

ku obsahuje toto cvičení, takže když se ho naučíš pořádně, můžeš

z něho mít nekonečný užitek.

Existují tři způsoby sezení s překříženýma nohama. Jeden jepři

rozené sezení, které se také nazývá neformální sezení. Potom tu je

sezení s jednou překříženou nohou, při kterém položíš jednochodi

dlo na stehno druhé nohy. A konečně je tu sezení s oběma nohama

překříženýma, při kterém položíš obě chodidla na stehna opačných

nohou. Přirozené sezení je země; sezení s jednou překříženou nohou

je lidstvo; sezení se dvěma překříženýma nohama je nebe. Když se

k tomu přidají různé polohy rukou, vznikne nespočetné množství

pozic v sedu se zkříženýma nohama. Avšak dnes budu hovořit pouze

o přirozeném sedu.

Až se posadíš, drž horní část těla vzpřímenou, dívej se přímo před

sebe a postupně koncentruj světlo ducha. Opři jazyk o horní patro

a ústa měj zavřená, zuby trochu od sebe. Polož ruce na svá kolena

dlaněmi dolů. Uklidni svého ducha, tiše medituj a postupně se zbav

všech náhodných myšlenek.

V temné místnosti je pouze málo zdrojů vyrušování, takže se

k tomuto cvičení hodí velice dobře. Proč bychom se tam nevydali

hned teď?“ uzavřel svá slova mentor. Způsoby starého mistra byly

strohé a drsné. Když skončil, podíval se zpříma na mladíka. Chlapec

to dobře pochopil a viděl, že nemá na vybranou, že musí jeho pokyny

uposlechnout.

TentokrátLiching dostal otep suché slámy, kterou rozprostřel

v přístřešku po zemi, aby se pak mohl věnovat praxi sezení sezkří

ženýma nohama. Učitel mu naštěstí hned nesdělil množství dalších

32 / Část I. Začátek Cesty

požadavků, které měly následovat, a zatím ho nechal, ať se připraví.

Protože bylLiching velmi mladý a dos