načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Osudy moudrých - Jan Halada

Osudy moudrých
-11%
sleva

Elektronická kniha: Osudy moudrých
Autor:

Publikace představuje čtenářům v populárně podaném výkladu lidské myšlení a zejména filosofii nejen jako lásku k moudrosti, ale nabízí jim zároveň i osudy jedněch ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 88
+
-
2,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 195
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace , mapy, portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 6., V nakl. Epocha 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-5036-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Populárně podaný výklad lidského myšlení a filozofie. Text představuje osudy významných myslitelů evropského myšlení, jako byl Pythagoras, Sokrates, Giordano Bruno, Francis Bacon či François Marie Voltaire. Přibližuje dvacet pět století otázek po základu a smyslu života a světa i hledání odpovědí na ně, spolu se soukromým a občanským životem hrdinů této dlouhé cesty plné tápání, zápasů, vítězství i proher. Publikace oslovuje především studenty a učitele středních škol spolu se všemi zájemci o dějiny lidského myšlení.

Popis nakladatele

Publikace představuje čtenářům v populárně podaném výkladu lidské myšlení a zejména filosofii nejen jako lásku k moudrosti, ale nabízí jim zároveň i osudy jedněch z nejvýznamnějších myslitelů evropského myšlení, jako byl Pýthagorás, Sókratés, Giordano Bruno, Francis Bacon, François Marie Voltaire a další. Poutavým způsobem přibližuje dvacet pět století otázek po základu a smyslu života a světa i hledání odpovědí na ně, spolu se soukromým a občanským životem hrdinů této dlouhé cesty plné tápání, velkých zápasů, vítězství i proher. Publikace oslovuje především studenty a učitele středních škol spolu se všemi zájemci o dějiny lidského myšlení. Vychází již v šestém vydání a je vybavena bohatým obrazovým dokumentačním materiálem, malou galerií slavných filosofů, chronologickým přehledem světové historie, ale i těmi nejslavnějšími a nejzajímavějšími aforismy, sentencemi a výroky známých myslitelů.

 

Doc. PhDr. Jan Halada, CSc. (1942), přednáší na Univerzitě Karlově v Praze, na Fakultě sociálních věd, Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, kde se věnuje zejména nakladatelské problematice, teorii a praxi nakladatelství, dějinám nakladatelství, literatuře faktu. Kromě toho přednáší i na jiných vysokých školách, specializuje se rovněž na oblast společenských věd, především filozofii a historii. Je členem Obce spisovatelů, místopředsedou Klubu autorů literatury faktu, členem vědeckých institucí, edičních rad, literárních a kulturních organizací a spolků. Je autorem mnoha knih, např. Čítanka z dějin filozofie (Praha 1979), Osvícenství – věk rozumu (Praha 1984), Něžná revoluce v pražských ulicích (Praha 1991), spoluautor knihy Fotbalové kluby celého světa (Praha 1992), čtyřdílného Lexikonu české šlechty (Praha 1992 až 1998), Člověk a kniha (Praha 1993), Výstaviště v srdci Evropy (Praha 1997), spoluautor pětidílné Galerie nesmrtelných (Třebíč 1998–2001), spoluautor a editor Encyklopedie praktické žurnalistiky (Praha 1999–2008), Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006 (Praha 2007), mnoha sborníků, nakladatelských a čtenářských výzkumů apod. Autorsky či edičně se podílel také na encyklopedických projektech, např. na desetidílném vydání Universum, Česko, Moderní oxfordský slovník XX. století, Encyklopedie Larousse apod. Je také editorem prestižní edice Polozapomenuté války.

Je pravidelně uváděn v encyklopediích a slovnících, jako např. Kdo je kdo, Slovník českých filosofů, Obce spisovatelů, Klubu autorů literatury faktu apod.

 

 

(průvodce evropským myšlením)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Halada - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OSUDY

MOUDRÝCH

PRŮVODCE

EVROPSKÝM

MYŠLENÍM

JAN HALADA

NAKLADATELSTVÍ

C

-

POCHA

C

-


Copyright © Jan Halada, 2010

Cover and layout © Karel Kárász, 2010

Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2010

ISBN 978-80-7425-036-1

I kdybychom mohli snad být učení

učeností druhého, moudrými můžeme

být jen moudrostí vlastní

M ONTAIGNE

Frontispis:

Vyobrazení z díla Margarita Philosophica z roku 1503,

kde mezi sebou soutěží

v závodě v počítání Boethius a Pýthagorás


OBSAH

Úvodem neboli otázky a odpovědi ..................... 7

TAJEMSTVÍ POČÁTKU........................... 11

Neznámé slovo ................................. 11

Řecký zázrak ................................... 13

Číslo jako základ světa............................. 16

Čemu dát přednost? ............................. 22

Svět se skládá z nejmenších částeček ................... 26

Zájem nejen o filosofii............................. 28

OBJEVENÍ ČLOVĚKA ........................... 32

Poznej sám sebe ................................ 32

Vím, že nic nevím ............................... 37

Občan-filosof .................................. 43

SMĚREM K NOVÝM SVĚTŮM...................... 57

Nepokořený rebel ............................... 57

Cesta ke spáse duše .............................. 60

Velké obrození ................................. 72

Může člověk všechno?............................. 78

Zápas o nový svět ............................... 84

VELKÉ OBNOVENÍ VĚD .......................... 92

Vzhůru k imperiální moci .......................... 92

Od podřízeného úředníka k lordu kancléři ............... 97

Vědění znamená moc.............................101

Zkušenost a rozum...............................104

První vědecká utopie...............................111

Konečně čas pro vědu..............................115

VLÁDA ROZUMU ..............................117

Příjezd do Paříže ................................117

Úspěšný mladý muž..............................119

OSUDY MOUDRÝCH 5


Pobyt v Anglii.................................123

Život na zámku aneb filosofie, věda a láska..............126

Boj světla s tmou předsudků........................130

Pozvání k panovníkovi ...........................138

Svědomí Evropy................................142

FILOSOFIE NA ROZCESTÍ........................149

Všechno rozumné je skutečné?......................149

Změnit svět...................................158

Svět jako vůle.................................165

Co je člověk?..................................171

MÍSTO ZÁVĚRU..............................179

MALÁ GALERIE SLAVNÝCH FILOSOFŮ..............180

JAK ŠLA HISTORIE ............................188

SEZNAM NEJDŮLEŽITĚJŠÍ LITERATURY .............195

OSUDY MOUDRÝCH6


ÚVODEM

NEBOLI

OTÁZKY A ODPOVĚDI

Před více než dvaceti pěti stoletími si jistý Thalés v řeckém městě Mílétu položil otázku, odkud se vzal svět, který nás obklopuje, jaký je jeho prazáklad, co tvoří jeho podstatu. A také si na tuto otázkuodpověděl, když usoudil, že základ je jen jeden, věčný a sám o soběneměnný, ale existující v mnoha podobách, a že tím základem je voda. Otázka spolu s odpovědí byla vzorem prvního filosofického problému. Každý si postupně vytváří určitý názor na svět, který se objevuje v otázkách těch nejmenších, proč je to či ono, odkud se to vzalo, a který sepostuem věku prohlubuje, když člověk přestává být závislý na odpovědích ostatních a začíná si odpovídat sám. Tehdy naše tázání dostává jasnější a konkrétnější podobu, zaměřuje se podle jednotlivých okruhůproblémů. Odpovědi na dílčí otázky nám poskytují v teoretické rovině obory nejrůznějšího zaměření od technických až po humanitní vědy. Lidstvo na své pouti dějinami shromažďuje stále větší množstvípoznatků, a tak postupně zodpovídá různá proč a snaží se odpovědět i na ta proč, která před ním teprve vyvstávají. Některé otázky, především ty, které jsou kladeny v širší, obecné rovině a mají pro člověka a společnost zásadní význam, doprovázejí lidstvo stále.

Na tyto otázky se již od dob Thalétových snaží odpovídat právě filosofie. U starých Řeků to v doslovném překladu byla láska kmoudrosti, neboť první slovo filein znamená milovat a druhé sophiá značí moudrost. Tato láska k moudrosti pro ně už tehdy představovalakladení otázek a pokusy o jejich neustálé zodpovídání, nikoliv však už jen v rovině bájeslovné, mytologické nebo náboženské, jak tomu bylo u předcházejících východních kultur včetně řecké, ale už nově vrovině teoretické, což znamenalo, že se antický člověk snažil uvědomit si své místo v přírodě, společnosti, kosmu a pomocí abstraktního myšlení ovlivňovat skutečnost, která ho obklopovala. Vytvářel si tak

Kdo se neobírá filosofií

není člověk,

ale zvíře

POMPONACIUS

7


Sobě dobře činí,

kdo činí dobře svým přátelům

ERASMUS

OSUDY MOUDRÝCH8

i ucelenou představu o světě, jeho řádu a vzájemných souvislostech.

Okruh otázek, které filosofické myšlení v průběhu historického

vývoje zpracovávalo a na které odpovídalo, se postupně rozšiřoval,

přičemž některé z nich byly zapomenuty či později opět objevovány,

jiné ovšem člověka provázely stále a nutily ho v každé epoše vždy

Athénská Akropolis


znovu na ně odpovídat. Je přirozené, že celá řada formulací otázektohoto obecného charakteru se měnila spolu s tím, jak se měnil způsob

jejich kladení a odpovídání, a to v závislosti nejen na vývoji

duchovním, ale i společenském, historickém, hospodářském, politickém, a také na vývoji vědy, techniky, výroby apod. Filosofie

původně představovala veškeré teoretické vědění – s čímž se v dalších

kapitolách postupně seznámíme –, později se z ní různé vědyvyčleňovaly a osamostatňovaly se, ale základní otázky zůstaly a i nadálezůstávají.

Od začátku tak filosofie vystupuje jako schopnost lidského myšlení, které dokáže zobecnit, třídit dílčí poznatky, uspořádat pojmy, vidět předměty a jevy v jejich jedinečnosti, ale i ve vzájemných vztazích a souvislostech. Jde tedy ve většině případů o představu světa jako uspořádaného celku řídícího se určitými pravidly – zákonitostmi. Filosofie je zvláštní formou, způsobem, jak poznávat svět, a zároveň i soustavou názorů na nejobecnější problémy bytí, tj. toho, co jest, jsoucího, a poznání. Filosofie je však také výsledkem práce lidského myšlení na cestě plné hledání, tápání, vzájemného popírání i odmítání předchozích názorů, velkých zápasů, kde často geniální jedinciprosazují své převratné myšlenky nejen proti jakékoliv moci v kterékoliv době, ale i třeba proti celé společnosti, jež potom další generacepřijmou za své vlastní a za pro ně samozřejmé. Jejich vlastní osudy jsou osudy samotného lidského myšlení na cestě za hlubším poznáním.

Tato malá knížka má především mladým čtenářům přiblížit naněkolika málo osudech, ale právě těch z nejzajímavějších, filosofa, dobu, v níž žil a tvořil, a pochopitelně především jeho myšlení, které přetrvává autora a stává se dalším důležitým článkem na cestě filosofie lidskými dějinami. Pod názvem Osudy moudrých vyšla dvakrát vosmdesátých letech dvacátého století a měla značný úspěch u čtenářů. Jistěže byla, jakožto ideový nástroj, svým způsobem limitovánadobovým názorem na filosofii, avšak autor se snažil pojmout své vyrávění o filosofii a filosofech jako kladení otázek a pokusů o jejich zodpovídání v rovině lásky k moudrosti. Názorů a interpretací může být bezpočet a mohou pramenit z nejrůznějších postojů. V našem

Čím je člověk rozumnější a lepší,

tím více dobra v lidech pozoruje

PASCAL

Úvodem neboli otázky a odpovědi 9


Sobě samému

je každý

nejméně znám

CICERO

OSUDY MOUDRÝCH10

případě, jak sám čtenář může porovnat, nešlo o žádné zásadnípřepra

cování, kromě poslední kapitoly, ale pouze o doplnění a rozšíření.

V polovině let devadesátých tedy vyšla pod názvem Průvodceevrop

ským myšlením opět, v dalším vydání se autor vrátil zpět kpůvodní

mu názvu. A tak ještě v dalším – již šestém vydání – tentokrát

v Nakladatelství Epocha, zase pod názvem Osudy moudrých, vychází

kniha jako podstatně rozšířená a doplněná. V tomto smyslu doufá

autor i redakce, že knížka splní svůj účel a poslání i dnes.

Skoro po třiceti letech se jako dovětek ke všem vydáním a úmyslu

autora i redakce vnucuje poněkud neodbytně se nabízející otázka, zda

se dnes ještě někdo k této dlouhé cestě filosofie našimi dějinami vrací,

zda vůbec vnímá její obsah i odkaz v době, kdy, jak se zdá, filosofům

a filosofii málokdo či skoro nikdo nenaslouchá. Její hlas je přehlušován

stále rostoucím počtem silnějších a mocnějších idejí, názorů i věd,

filosofické systémy jsou již dlouho minulostí, osobností ubývá, nové

se nerodí, ostatně kdo by jim také poskytl prostor pro vyjádření. Třeba

je to jen předčasně lichá obava, vždyť v historii tomu tak bylo jižmno

hokrát. Věřme tedy, že potřeba klást si otázky a hledat na ně odpovědi

v duchu lásky k moudrosti tu stále je přítomna a bude i nadálepřetrvá

vat v našem dnešním i budoucím světě.


Neboť jako dnes,

tak i v dřívějších dobách lidé začali filosofovat,

protože se něčemu divili

ARISTOTELÉS

11

TAJEMSTVÍ

POČÁTKU

NEZNÁMÉ SLOVO

Někdy kolem roku 530 př. n. l. se objevil na jihu slunné Itálie ve

městě Krotónu, obývaném tehdy Řeky, zajímavý a neobvyklý muž.Le

genda o něm praví, že byl velmi krásného a majestátního vzezření, jež

právě tak přitahovalo, jako vzbuzovalo hlubokou úctu. S toutopři

rozenou důstojností, ušlechtilým a vznešeným chováním byly spojeny

ještě pozoruhodnosti a zvláštnosti, díky kterým se jevil jako tajemná

bytost. Nosil vždy dlouhý bílý vlněný šat, odmítal jíst určité pokrmy

a tvrdil o sobě, že je sice stejného původu jako ostatní, ale že byl zrozen

zvláštním způsobem a že jeho duše byla v různém převtělení nasvě

tě již několikrát. Výtečně se vyznal v matematice, geometrii, fyzice,

astronomii, rozuměl hudbě, dovedl léčit a vynikal i ve zpracování

kovů, takže razil v Krotónu i své vlastní mince. Krátce po svémpří

chodu získal ve městě mnoho žáků, kteří naslouchali jeho učení

a nechali se vést jeho osobností a zásadami. Tak vznikla v tomto městě

nezvyklá společnost, jejíž členové žili společně a řídili se určitými

a všemi uznávanými zásadami. Jejich den například pokaždé začínal

otázkou, co dnes musím udělat, a končil otázkou, co jsem dnesne

udělal. Společně se také věnovali nejrůznějším činnostem a dodržovali

jisté příkazy, které byly pro ně přímo posvátné, a proto jim zakazovaly

třeba jíst některé pokrmy, jako boby, srdce, na druhé straně jim zase

přikazovaly skromnou stravu v podobě chleba, medu, zeleniny, méně

masa. Některé jejich zásady skrývaly v sobě jiný než vyřčený význam,

takže například rčení „nerozhrabávat oheň dýkou“ ve skutečnostizna

menalo nevzbuzovat zbytečně hněv a nevoli mocných tohoto světa,

rčení „nepřekračovat váhy“ vyzývalo k tomu, aby nebylo přestupováno

právo a rovnost, a jiné, které znělo „nepomáhat při skládání břemene,


Mnoho je na světě mocného,

nic však

mocnějšího člověka

SOFOKLÉS

nýbrž při jeho nakládání“, mělo odvádět lidi od lenošení a přivádět je

ke konání ctnostných činů.

Onen tajemný muž, jenž se stal zakladatelem podivného spolkupři

padajícího nám napůl jako svérázné náboženské sdružení a napůlja

ko vědecká akademie, byl starořecký Pýthagorás (asi 580/571–500/497

př. n. l., při psaní antických jmen se řídíme akademickým vydáním

Encyklopedie antiky, jména řeckých filosofů vyslovuj tak, jak se píší,

totéž platí i o názvech), který do Itálie přišel z řeckého ostrova Samu.

Mnoho toho o něm nevíme, nepochybně však procestoval před svým

příchodem do Krotónu hodně východních zemí, kde se seznámil sori

entálními náboženstvími i vědami, které na něho zapůsobily aovliv

nily jeho myšlení. Je také jisté, že sám pověsti o své osobě podporoval

a záměrně šířil. Tvrdil prý, že existují tři druhy rozumných bytostí:

bozi, lidé a „podobní Pýthagorovi“. Když se ho ale ptali, kdo tedy je,

zda nějaký kněz, divotvůrce či světec, tu pronesl doposud neznámé

OSUDY MOUDRÝCH12

Údajný

Pýthagorův

portrét


a nové slovo – filosof. Nejlépe to vysvětluje jeden z jeho dochovaných

výroků, kde přirovnává lidský život ke shromáždění při hrách: jedni na

ně přicházejí, aby závodili, druzí za obchodem a třetí, podle něhonej

lepší, jako diváci. Tak i v životě se rodí povahy otrocké, které jsou lovci

slávy a bohatství, a filosofové – lovci pravdy. Pýthagorás o sobě

netvrdil, že je znalec pravdy, ale že jen o pravdu usiluje, že je pouhým

milovníkem moudrosti, to jest filosofem.

ŘECKÝ ZÁZRAK

Dějiny filosofie začínají ovšem již dříve, a to Thalétem z Mílétu,

který žil na rozhraní 7.–6. století př. n. l. Tehdy dochází v životěantické

ho Řecka k podivuhodnému ekonomickému, kulturnímu aumělecké

mu rozmachu. Na březích Egejského moře zakládá řecký kmen Iónů

řadu měst – přístavů, do kterých vedou karavanní cesty z nitraasij

ského kontinentu. Řekové se seznamují s řadou důležitých objevůvý

chodních národů, jako byl například kalendář, hlásková abeceda,

astronomické a matematické výpočty, ale i s orientální moudrostí. Mají

možnost to všechno přebírat, porovnávat, nespokojují se však jen spa

sivním přejímáním těchto poznatků, nýbrž je soustavně rozvíjejí

a prohlubují. Tak se řecká města brzy stanou samostatnými kulturními

a obchodními centry (v té době se také v Malé Asii objeví peníze

a rychle se rozšíří po celém Středomoří), ohniskem, z něhož vzešel

nový způsob myšlení a vidění světa, který spoluutvářel charakteristický

ráz celé naší evropské civilizace. Stará řecká rodová společnost se tehdy

již rozpadla, její místo zaujala společnost založená převážně na práci

otroků a ve shodě s tím i myšlenkový vývoj se od mytologie anábožen

ství ubíral jiným směrem. Již odpradávna si všechny staré národy nějak

představovaly, jak asi vznikl svět a kdo v něm vládne, odkud se tu vzali

jejich předkové a celý jejich rod, co bylo předtím a tak podobně. Tyto

představy se uchovávaly po pokolení ve formě bájí, vyprávění, které

jedna generace předávala druhé. Tak postupně vznikal celý soubortak

zvaných mýtů, mytologie, jež výrazně ovlivňovala kulturní, mravní

Vzácná je šťastná doba,

kdy můžeš cítit, co chceš,

a mluvit, co cítíš

TACITUS

Tajemství počátku 13


Je třeba být dobrým,

nebo aspoň dobrého

napodobovat

DÉMOKRITOS

a politický život jednotlivých národů. Mytologie tedy člověku –

obrazným způsobem – vlastně vytvářela jednu z prvních možností, jak

pochopit svět a přiblížit si ho k obrazu svému. Na mytologii navazuje

náboženství – vždyť už sama mytologie sloužila náboženským účelům

– které vírou v bytosti mocnější, než je člověk, bohy, a později vjednoho neviditelného, všudypřítomného boha, přijímá věčný, nadozemský řád, jehož součást tvoří i svět lidský, pozemský. K významu

a roli náboženství v dějinách lidského myšlení se ještě vrátíme.

Počátky filosofie jsou spojeny s rozvojem a slávou tehdy nejbohatšího a nejsilnějšího z řeckých městských států, maloasijského Mílétu. Mílétští filosofové se především zabývali otázkou vysvětlení vzniku a vývoje světa i toho, co jest, tedy jsoucna vůbec. Snažili se určit pralátku, z níž vše vzniká. První z nich – Thalés – se domníval, že touto pralátkou je voda, druhý – Anaximandros – považoval za základ všeho jakousi pralátku kvalitativně neurčitou a prostorově neomezenou, z níž se vyvíjejí protikladné prvky: teplé a chladné, suché a vlhké. Zjejich vzájemného působení vzniklo existující uspořádání světa, přičemž mezi těmito protiklady probíhá neustálý boj. A poslední myslitelmílétské školy – Anaximenés – tvrdil, že základem je vzduch, jemužpřipisoval pravidelný pohyb, chápaný jako neustálé zřeďování a zhušťování. Bude jistě na místě, když dodáme, že se zabývali astronomií – Thalés určil, kolik má rok dní, předpověděl zatmění Slunce, Anaximandros sestrojil první mapu světa, model vesmíru, zdokonalil sluneční hodiny – matematikou (každý středoškolák zná jistě Thalétovu větu týkající se úhlů v trojúhelníku), ale i obchodem a státními záležitostmi.

Je zajímavé, že zatímco Thalés se pohybuje ještě na rozhranímytického a filosofického uvažování, o čemž například svědčí jeho názor, že vše v přírodě a ve světě má svou duši, projevuje se u Anaximandra již vyšší stupeň filosofického myšlení a i doposud netradičníhovědeckého výkladu. Je pravděpodobně prvním autorem pojednání o fysis, což neznamenalo v antice jen předmět fyziky, přírodu, ale celek jsoucího vůbec. A také svou myšlenkou, že země byla původně v tekutém stavu a že s pozvolným vysycháním se na ní zrodilživot (přičemž živočichové žili ve vodě a teprve později na pevnině),

OSUDY MOUDRÝCH14


Ze všeho, čím moudrost hledí

zabezpečit blaženost celého života,

je daleko nejdůležitější získávání přátelství

EPIKÚROS

Tajemství počátku 15

osobitým způsobem předběhl vývojovou teorii. Mluvíme-li však

o vědeckém myšlení, o jeho vzniku, musíme si uvědomit, že tu nejde

o vědecké myšlení v našem slova smyslu. Řekové ještě nechápou vědu

jako činnost prakticky zaměřenou, i když řada poznatků je prakticky

zužitkovatelná, vždy však v relativně malé míře, spíše jen jako výsledek

vlastního filosofického myšlení. O Thalétovi a jeho schopnostech

uplatnit se ve veřejném a politickém životě se dochovalo několik různě

se doplňujících, ale i odporujících si svědectví. Jak zachránil rodný

Mílétos, pak se však uchýlil do samoty a také, že chtěje ukázat, jak je

snadné být bohatým, najal si lisovny oleje, protože předvídal, že bude

hojná úroda oliv, a získal nesmírné množství peněz.

Na příkladu prvních mílétských filosofů vidíme, že jedna otázka

vyvolává další a že zároveň přibývá i odpovědí: jejich otázky začaly

přírodovědeckými úvahami, proto se také v dějinách filosofie mluví

o tomto období jako o kosmologickém (nauka o povaze vesmíru).

Jestliže vstoupíme na půdu řešení vědeckých problémů, snažíme se

zároveň i o dosažení nějakého obecného výsledku, který by bylpocho

pitelný nejen v rámci našeho zkoumání, ale přijatelný i v co nejširším

Divadlo v maloasijském Mílétu


Nezaslouží si, aby žil,

kdo nemá ani jednoho dobrého přítele

DÉMOKRITOS

OSUDY MOUDRÝCH16

měřítku jako obecně platná úvaha vůbec. Řekové tedy od konkrétních

otázek, které si kladli při pozorování přírody, světa, kosmu, otázek, jež

vycházely z praktického života, docházeli postupně ke stále obecnějším

úvahám, které již byly zjevně filosofické povahy, protože se týkaly

celku, jenž jejich svět obklopoval. A tak se zároveň od kosmologie

dostávali k ontologii (nauka o tom, co existuje, o bytí).

ČÍSLO JAKO ZÁKLAD SVĚTA

Matematikou se zabýval již Míléťan Thalés, ale teprve Pýthagorás ze Samu a jeho žáci se jí začali věnovat systematicky: na rozdíl odvýchodních zemí, Egypta, Mezopotámie a dalších, kde její zákony a poučky byly tajemstvím a majetkem kněží, se zde matematika stává majetkem daleko většího počtu lidí. Pýthagorás pozvedl matematiku do doposud neznámých výšin a jeho zájem o ni ho dovedl k odhalení mnoha geometrických a aritmetických pouček i k astronomickýmobjevům. V matematice nalezli pýthagorovci klíč k záhadám vesmíru, nepokoušeli se jako Míléťané popsat a pochopit svět jako působení určitých hmotných prvků a fyzikálních procesů, ale, nepochybně pod vlivem matematiky a v souladu se svým až posvátným přístupem k této vědě, popsali svět pomocí čísel. Tak bod je pro ně jednotkou, přímka dvojkou, plocha trojkou a obsah čtyřkou podle nejmenšího počtu bodů nutných k tomuto vymezení. Jejich body se spojovaly v přímky, přímky v plochy, plochy v obsahy, měly tedy objem, šířku, hloubku. Součet čísel 1, 2, 3, 4 tvoří číslo deset, které považovali za posvátné číslo, naprosto dokonalé a všemocné.

Vypráví se, že když Pýthagorás došel k objevu známé po němpojmenované věty, obětoval prý bohům jako dík za tento objev sto býků (zlé jazyky tento čin později komentují tak, že dochází-li k nějakému významnému objevu, všechna hovada se už předem chvějí).Pýthagorovci si při mnoha objevech, například v akustice, kde si všimlipravidelných intervalů hudební stupnice, závislosti výšky tónů na délce a napětí struny, ověřili, že se tu vyskytuje jistá pravidelnost. Ztělesněním


této pravidelnosti byla pro ně matematika, a proto začali tvrdit, že svět

je matematicky uspořádán, že všechno se dá vyjádřit číslem. Číslo dává

věcem určitost, jasnost i poznatelnost. V geometrickém řádu čísel, jak

je vytvářela jejich základní číselná skladba, spatřovali symbol řádu

celého světa. Odtud už byl jen krůček k tvrzení, že číslo je počátkem

a základem všeho, vlastně jakousi látkou všech věcí. Na rozdíl odMí

léťanů, kteří za počátek považují neomezené přírodní živly, pro

pýthagorovce je počátkem omezení ve smyslu kvantitativního určení –

číslo. Od konkrétního základu se tedy dostáváme k základuabstrakt

nímu, od smyslového pozorování přecházíme k nadsmyslovému určení.

Pýthagorovci považovali čísla a vztahy mezi nimi za něco, co

odhaluje samy hlubinné základy světa. Zdálo se jim, že matematika

Odvaha je počátkem činu,

osud je však pánem konce

SOFOKLÉS

Tajemství počátku 17

Delfy


Kdykoli se budeš chtít přesvědčit,

zda jsi již něčeho dosáhl, pozoruj se,

zda dnes chceš totéž, co včera

SENECA

lépe vystihuje podstatu věcí než názory jejich filosofických před

chůdců. Kvantitativní výklad pýthagorovců byl skutečně krokem

vpřed, protože prohluboval dosavadní pohled na svět a jeho vztahy.

Pýthagorás si všiml také existujících protikladů ve struktuře světa ilid

ských vztahů. O těch již mluvil i Anaximandros, ale podle Pýthagora

mají – vedle čísel – rozhodující význam. Ve shodě s jeho číselnou teorií

je jich opět deset: omezené a neomezené, liché a sudé, jedno amnož

ství, pravé a levé, mužské a ženské, nehybné a pohyblivé, přímé a křivé,

světlo a tma, dobré a zlé a poslední protiklad čtverec a obdélník. Tedy

od protikladů základních až k matematicky dokonalým. Řád ve světě

potom vzniká v důsledku toho, že se protiklady spojují v určitýchpro

porcích a vztazích, a tím zároveň vzniká v kosmu harmonie.Pýtha

gorovci určili i deset oběžnic – ta desátá byla podle nich tzv. Protizemě.

OSUDY MOUDRÝCH18

Pýthagorovy experimenty

s hudbou,

středověké vyobrazení


Je rozumný, kdo se nermoutí pro to,

co nemá, nýbrž raduje se

z toho, co má

DÉMOKRITOS

Tajemství počátku 19

V této souvislosti nás doposud udivují jejich myšlenky o našíplanetě. Považovali Zemi za kulatou, všude obydlenou, tvrdili, že musejí existovat protinožci, že se Země denně otáčí kolem své osy a že není středem vesmíru.

Pýthagorás a jeho žáci připisovali číslům kromě filosofických ageometrických významů i hodnoty mravní, a proto pomocí čísel rovněž vyjadřovali vztahy mezi lidmi. Tak například manželství označovali číslem tři, spravedlnost číslem čtyři a přátelství, které kladli nejvýše, číslem deset. Lidskou duši rozdělovali na tři části – chápavost, srdnatost (tu mají i zvířata) a rozumnost (tu má jen člověk). Část rozumná jenesmrtelná, ostatní složky jsou smrtelné. Pýthagorovská teorie čísel je spojením náboženských a vědeckých prvků, které někdy vyznívají fantasticky a tajemně, jindy podivuhodně, jasnozřivě a objevně.

Pěvec Linos učí mladého Músaia, mísa z 5. stol. př. n. l.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist