načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Osudová past -- Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin - Graham Allison

Osudová past -- Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin

Elektronická kniha: Osudová past -- Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin
Autor:

Řecký historik Thúkýdidés popsal v Dějinách peloponnéské války dynamiku, která v 5. století př. n. l. vedla k velké antické válce mezi Athénami, jejichž moc vzrůstala, a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PROSTOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 535
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : 1 mapa
Vydání: V českém jazyce vydání první
Spolupracovali: přeložil Martin Pokorný
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-0384-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Řecký historik Thúkýdidés popsal v Dějinách peloponnéské války dynamiku, která v 5. století př. n. l. vedla k velké antické válce mezi Athénami, jejichž moc vzrůstala, a dominující Spartou, u níž tyto změny vyvolaly velké obavy. Graham Allison, profesor politických věd z Harvardu, má za to, že podobná dynamika se v posledních pěti staletích šestnáctkrát opakovala. Na průřezu historií ukazuje, že dvanáctkrát skončil závod rostoucí velmoci s hegemonem válkou. Jen čtyřikrát se podařilo zachránit mír. A sedmnácté opakování je na obzoru: globální pořádek čelí zásadní otázce, zda mohou výrazně posilující Čína a stávající velmoc Spojené státy uniknout z Thúkýdidovy pasti. Autor, který má dar svým historickým rozhledem zaujmout nejen odborníky, ale i běžného čtenáře, předkládá závěry a postupy nutné k tomu, aby bylo možné vyhnout se válce.   Graham Allison (1940), americký politolog a specialista v oblasti jaderných zbraní a terorismu, vystudoval Oxford a Harvard, kde také získal doktorát z politologie a později zde působil jako profesor. Od šedesátých let pracoval jako poradce a konzultant pro zahraniční záležitosti amerického ministerstva obrany. Mezi lety 1977 a 1989 byl děkanem Harvard Kennedy School a od roku 1995 do roku 2017 ředitelem Belferova centra při Harvardově univerzitě. Je autorem několika politologických knih, např. Essence of Decision. Explaining the Cuban Missile Crisis (1971, Podstata rozhodnutí. Osvětlení kubánské krize); Nuclear Terrorism. The Ultimate Preventable Catastrophe (2004, Jaderný terorismus. Poslední katastrofa, které lze zabránit); Lee Kuan Yew. The Grand Master’s Insight on China, the United States, and the World (2013, Li Kuang-jao. Postřehy mistra o Číně, Spojených státech a světě).

Předmětná hesla
Thúkydidés, asi 460 př. Kr.-asi 396 př. Kr.
Světové dějiny
Velmoci
Války
Čína
Spojené státy americké
Zařazeno v kategoriích
Graham Allison - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

Spojené státy, Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin


Graham allison: osudová past

2

e

d

i

c

e

G

L

O

B

U

S


3

Spojené státy, Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin

Graham Allison

Osudová past

Spojené státy versus Čína

a Thúkýdidovo poučení z dějin

PROSTOR


Graham allison: osudová past

4


5

Spojené státy, Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin

přeložil Martin Pokorný

PROSTOR | PRAhA | 2018

Graham

allison

osudová

pa st

Spojené Státy verSuS Čína

a thúkýdidovo pouČení z dějin


Graham allison: osudová past

6

Originally published under the title

DESTINED FOR WAR. Can America and China Escape Thucydides’s

Trap?

Copyright © 2017 by Graham Allison

Published by special arrangement with Houghton Mifflin Harcourt

Company

Czech edition © PROSTOR, 2018

Translation © Martin Pokorný, 2018

ISBN 9788072603848


7

Spojené státy, Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin

OBSAh

PředMluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Thúkýdidova past . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Jsou Spojené státy a Čína předurčeny k válce? . . . . . . 24

První část

Vzestup Číny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

1 . „NeJvětší HráČ v děJiNácH Světa“ . . . . . . . . . 33

Mohly by se Spojené státy ocitnout na druhém místě? . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 ale to je přece vyloučeno! . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

dá se řím postavit za čtrnáct dní? . . . . . . . . . . . . . 48

„Kmenová revoluce“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

delší pušky a širší hlavně . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

Nová mocenská rovnováha . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Druhá část

pouČení z historie . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

2 . atHéNy Proti SPartě . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

vzestup proti dominanci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

Jiskra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Byla válka nevyhnutelná? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

Graham allison: osudová past

8

3 . Pět Set let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Japonsko versus Spojené státy . . . . . . . . . . . . . . . . 97

Japonsko versus rusko a Čína . . . . . . . . . . . . . . . 101

Německo versus Francie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

Anglie versus Nizozemská republika . . . . . . . . . . . 107

Habsburkové versus Francie . . . . . . . . . . . . . . . . 110

4 . BritáNie verSuS NěMecKo . . . . . . . . . . . . . 114

Croweovo memorandum . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

Konec britské éry? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122

Německo chce „místo na slunci“ . . . . . . . . . . . . . 128

„Naše budoucnost leží na vodě“ . . . . . . . . . . . . . . 138

„v ětšina malých vyděračů,

když je přemůžeš, jsou zbabělci“ . . . . . . . . . . . . . 143

„odvrátit smrtící proud“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 Třetí část

Blíží se Bouře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

5 . KdyBy ČíNa Byla JaK o My . . . . . . . . . . . . . . 173

španělsko-americká válka . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

Prosazování Monroeovy doktríny . . . . . . . . . . . . . 185

Panamský průplav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

Spor o hranice aljašky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

Jak by vypadal Siův dodatek . . . . . . . . . . . . . . . 199

6 . co cHce Siova ČíNa . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

Svět podle Číny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206

Kdo je SiŤinching? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 uskutečnění čínského snu . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Siova noční můra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

Znovunabytá čínská hrdost . . . . . . . . . . . . . . . . 224


9

Spojené státy, Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin

udržení neudržitelného . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 vzkaz americe: vypadni . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 „Bojovat a vyhrát“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 7 . Střet civiliZací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

Střet civilizací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247

Spojené státy a Čína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

Strategický střet kultur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264

Čínská moře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268

8 . KroKy K válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 273

Jiskření, předchůdné podmínky,

akceleranty a eskalační žebříčky . . . . . . . . . . . . . 283

Náhodná námořní srážka . . . . . . . . . . . . . . . . . 292

tchaj-wan vyhlásí nezávislost . . . . . . . . . . . . . . . 300

válka vyprovokovaná třetí stranou . . . . . . . . . . . . 304

Zhroucení Severní Koreje . . . . . . . . . . . . . . . . . 309

Od ekonomického konfliktu k ozbrojené válce . . . . . 312 Čtvrtá část

proČ Válka

není neVyhnutelná . . . . . . . . . . . . . . . 319

9 . dvaNáct Návodů K ZacHováNí Míru . . . . . . 321

španělsko versus Portugalsko . . . . . . . . . . . . . . . 322

Německo versus velká Británie a Francie . . . . . . . . 328

Spojené státy versus velká Británie . . . . . . . . . . . 333

Sovětský svaz versus Spojené státy . . . . . . . . . . . . 342

10 . JaK dál? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 365

Je nutno vyjít od strategických faktů . . . . . . . . . . . 367

Aplikujte historii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 370

Graham allison: osudová past

10

Přiznejte si, že strategie uS a vůči Číně po

skončení studené války je bytostně rozporná . . . . . . 373

Berte v potaz všechny strategické

možnosti – i ty hrozivé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 376 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 392 PoděKováNí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 404

Příloha 1

PřeHled PříPadů

tHÚKýdidovy PaS ti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 408

Příloha 2

SedM StrašáKů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 475 Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 478 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 517 11

Předmluva

PředMluva

P

řede dvěma staletími Napoleon varoval: „Nechte

Čínu spát, protože až se probudí, otřese to světem.“

Čína se probudila – a svět se začíná chvět.

Přesto si mnozí odmítají přiznat, co vlastněproměna Číny ze zaostalé zemědělské říše v „největšího hráče v dějinách světa“ znamená pro Spojené státy. Hlavní myšlenka této knihy má stručné pojmenování – thúkýdidova past – a říká, že když se vzmáhající se mocnost snaží vytlačit dominantní mocnost, skýtá to důvod k obavám: blíží se nebezpečí. Čína a Spojené státy se v současnosti ubírají po trajektoriích, které – pokud obě strany nepodniknou obtížné a nepříjemné kroky s cílem střet odvrátit – vedou ke srážce a válce.

S tím, jak vzmáhající se Čína otřásá dominancí, na niž si amerika zvykla, hrozí oběma státům, žepadnou do smrtící léčky, kterou jako první odhalilstarořecký dějepisec thúkýdidés. ve vylíčení války, která přede dvěma a půl tisíci lety přinesla zkázu oběma vůdčím městským státům antického řecka,vysvětluje: „Vzestup Athén a strach tím probuzený ve Spartě byly tím, co učinilo válku nevyhnutelnou.“

tento fundamentální postřeh je popisem určité

Graham allison: osudová past

12

riskantní historické konstelace. v rámcivýzkumného projektu nazvaného „thúkýdidova past“, kterývedu na Harvardově univerzitě, jsme propátrali historii

posledních pěti set let a objevili šestnáct případů, kdy

vzestup jednoho vlivného státu narušil postaveníjiného, dominantního státu. obecně nejznámější jesituace, kdy průmyslové Německo před sto letyotřáslo zavedeným postavením velké Británie na vrcholu

žebříčku prestiže. výsledkem střetu oboukonkurentů byl konflikt, který si vyžádal zcela nové označení:

světová válka. Náš výzkumný projekt dospěl kezjištění, že dvanáct takových sporů skončilo válkou,čtyři nikoli. Přibližné závěry, jež odtud vyplývají, pokud

jde o nejvýznamnější geopolitickou soutěž 21. století,

nejsou nijak zvlášť uklidňující.

tématem následující knihy není Čína sama o sobě. Předmětem mého zájmu je dopad rozmachu Číny na Spojené státy a globální uspořádání. Po celýchsedmdesát let od konce druhé světové války bylouspořádání světa určováno rámcem pravidel prosazovaných pod vedením Washingtonu. celá jedna éra díky tomu uplynula bez jediné války mezi velmocemi a většina dnešních lidí tento stav považuje za normální,zatímco historikové naopak mluví o unikátním „dlouhém míru“ – a s tím, jak stále mocnější Čína tkáňzavedeného pořádku trhá, vznáší se otazník i nad mírem, který celé generace považovaly za jednoduše daný.

v roce 2015 vyšel v měsíčníku The Atlantic článek nazvaný „thúkýdidova past. Míří Spojené státy a Čína k válce?“ v článku jsem vyjádřil názor, že historická metafora thúkýdidovy pasti poskytujenejvýhodnější způsob, jak si objasnit dnešní vztahy mezi Čínou a uSa. Navržený pojem podnítil prudkou diskusi. 13

Předmluva

Namísto aby se političtí experti i hlavy státůvyrovnali s reálnými fakty a zamysleli nad tím, jakéneříjemné, ale nutné adaptační kroky by obě strany

mohly a měly provést, zaměřili se na bubákaztělesněného thúkýdidovou zmínkou o „nevyhnutelnosti“.

vetchou slámu, ze které bubák byl, měl sežehnout

argument, že válka mezi Washingtonem a Pekingem

přece není daná osudem. rozhovory Baracka obamy

a SiŤinchinga během schůzky na nejvyšší úrovni

v roce 2015 se výslovně dotkly i thúkýdidovypasti. Prezident obama přitom zdůraznil, že přesstrukturní napětí, které rozmach Číny vyvolává, „dokážou

obě země své neshody řešit“. Zároveň oba prezidenti

– řečeno Siovými slovy – uznali, že „pokud by sevýznamné země opakovaně dopouštěly chybnýchstrategických výpočtů a přehmatů, mohly by na sebetakovou past nastražit“.

Naprosto souhlasím, že válka mezi Spojenýmistáty a Čínou není nijak nevyhnutelná – a thúkýdidés by souhlasil, že nevyhnutelná nebyla ani válka mezi athénami a Spartou. Jak je zřejmé z kontextu, zmínku o nevyhnutelnosti myslel hyperbolicky. upozornění na Thúkýdidovu past nemá být fatalistické anipesimistické. odpoutává však naši pozornost od novinových titulků a oficiální rétoriky a nutí nás uvědomit si, jak ohromný tektonický tlak musí Peking a Washington zvládat, pokud mají setrvat v míru.

Kdyby se v Hollywoodu točil film o přípravách na válku mezi Čínou a Spojenými státy, žádný casting by pro hlavní role nenašel lepší představitele než Si Ťinchinga a donalda trumpa. Jeden i druhý jeztělesněním základních aspirací svého národa nacelosvětovou prestiž. Když byl Si v roce 2012 dosazen do

Graham allison: osudová past

14

nejvyšší stranické funkce, měla se tím zdůraznit role,

již Čína jakožto vzmáhající se mocnost hraje. Zvolení

donalda trumpa v kampani, během níž o Číně zaznělo

mnoho negativního, zase dává najevo, že dominantní

velmoc hodlá reagovat energicky. Po osobní stránce

se trump a Si diametrálně liší, avšak cobyprotagonisté v zápase o prvenství projevují výrazné shody,

v nichž zaznívá předzvěst budoucího dění:

• Jsou motivováni ambicí zajistit své zemi někdejšívelikost .

• Zemi vedenou druhým státníkem považují za hlavní

zábranu v uskutečnění svého snu.

• Jsou hrdí na své jedinečné vůdcovské schopnosti.

• Mají za to, že v obrození své vlasti hrají klíčovouosobní roli.

• vyhlásili dalekosáhlý domácí program, který vyzývá

k radikálním změnám.

• Probudili k životu populistické a nacionalistické hnutí,

jež má za cíl „vysušit bažinu“ domácí korupce azastrašit druhého při pokusech překazit historické poslání

svého národa . Povede rýsující se spor obou velkých zemí k válce? Budou se prezidenti Trump a Si nebo jejich zástupci ubírat po tragické dráze předáků athén a Sparty, vlád velké Británie a Německa? Nebo najdou způsob, jak se válce vyhnout, jako se to před sto lety podařilo velké Británii a Spojeným státům a po čtyřicet let studené

války Spojeným státům a SSSr? to dnes samozřejmě

nikdo nemůže vědět. Můžeme však považovat za jisté,

že dynamika, na kterou thúkýdidés upozornil,nabude během následujících let na intenzitě.


15

Předmluva

Kdo chce, může thúkýdidovu past popírat, ale ona

zůstává realitou – a když ji vezmeme na vědomí,ne

znamená to prosté smíření s tím, co nutně musípři

jít. vůči budoucím generacím máme povinnostne

spouštět tuto vrcholně brutální historickou tendenci

ze zřetele a učinit vše, co je v našich silách, abychom

se zpod tlaku pravděpodobnosti vymanili.


Graham allison: osudová past

16


17

Úvod

Úvod

Své dílo jsem nenapsal proto, abych si získal chvilkovýpotlesk, nýbrž jako majetek pro všechen čas.

— Thúkýdidés, Dějiny peloponnéské války

Stojíme na vrcholu. vyšplhali jsme na nejvyšší bod azůstaneme tu navždy. Jistě, jistě, existují tyhlety takzvanédějiny. ale dějiny, to je jen nepříjemnost, která se stáváostatním lidem.

— arnold toynbee ve vzpomínce na oslavy

diamantového výročí královny viktorie v roce 1897

Stejně jako ostatní profesionální historikové se i já častosetkávám s otázkou, jaká plynou z historie „poučení“.odpovídám na to, že jediné poučení, které jsem ze studiaminulosti načerpal já, zní: neexistují trvalí vítězové a poražení.

— ramačandra Guha

T

o kdybychom jen věděli.“ víc ze sebe německý

kancléř nebyl s to dostat. Přestože kolega z vlády

na Theobalda von Bethmanna hollwega naléhal, ten

nedokázal vysvětlit, jak přesně došlo k tomu, že jeho

vlastní rozhodnutí a rozhodnutí ostatních evropských

státníků vedla k nejničivější válce, jakou svět do tédoby zažil. Když v roce 1918 masakr „velké války“dospěl ke konci, hlavní hráči mezitím přišli o vše,kvůli čemu bojovali: rakousko-uherská říše se rozpadla,


Graham allison: osudová past

18

německý císař byl zapuzen a musel odejít do ústraní,

ruský car byl svržen, Francie vykrvácela a angliepřišla o bohatství i o veškerou sílu mladé generace. a to

vše – kvůli čemu vlastně? to tak vědět.

výrok Bethmanna Hollwega se o půl stoletípozději honil hlavou prezidentovi Spojených států. v roce 1962 byl pětačtyřicetiletý John F. Kennedy ve druhém roce prezidentského funkčního období a stále sesnažil najít správný klíč k povinnostem vrchního velitele ozbrojených sil. věděl, že má na dosah ruky nukleární arzenál, který by během několika minut mohl usmrtit stamiliony lidí. a kvůli čemu vlastně? Jedno dobové heslo hlásalo: Better dead than red – „raději umřít než být rudý“. Kennedy tuto dichotomii odmítal, a to nejen jako nepřípustné zjednodušení, ale přímo lež. „Naším cílem,“ vyslovil se, „nesmí být mír na úkor svobody, nýbrž mír a svoboda.“ otázka zněla, jak může spolu se svou administrativou dosáhnout obojího.

Během dovolené na rodinném sídle na mysu cape

cod v létě roku 1962 se Kennedy začetl do knihySrpnová děla od Barbary tuchmanové. Jde o strhující popis úvodních událostí první světové války vroce 1914. autorka tu představuje úvahy a skutkyněmeckého císaře viléma a jeho kancléře Bethmanna Hollwega, britského krále Jiřího v. a jeho ministra zahraničí edwarda Greye, cara Mikuláše,rakouského císaře a uherského krále Františka Josefa adalších mocnářů a politiků, kteří se jak náměsíční zřítili do propasti. Podle tuch manové nikdo z výšejmenovaných nechápal, jakému nebezpečí čelí. výslednou válku nikdo nechtěl. Kdyby mohli vrátit čas, nikdo by neprovedl shodná rozhodnutí. a Kennedy, zabraný do úvah nad vlastní zodpovědností, se zařekl, že pokud 19

Úvod

se někdy ocitne před rozhodnutím, jež by mohloznamenat volbu mezi katastrofální válkou a mírem, bude

si počínat tak, aby mohl dějinám dát lepší odpověď

než Bethmann Hollweg.

v tu chvíli ovšem ještě netušil, co na něj osudchystá. v říjnu 1962 – pouhé dva měsíce poté, co knihu Barbary tuchmanové dočetl – se střetl se sovětským generálním tajemníkem Nikitou chruščovem vevůbec nejhrozivější konfrontaci v dějinách lidstva.Kubánská krize začala odhalením, že se Sověti pokoušejí tajně dopravit na Kubu – pouhých 150 kilometrů od Floridy – střely s jadernými hlavicemi. Situace rychle vyeskalovala od diplomatických pohrůžek k americké blokádě ostrova, vojenské mobilizaci v uSa i v SSSr a několika mimořádně významným střetům včetně sestřelení amerického výzvědného letounu u-2 nad územím Kuby. ve chvíli, kdy krize – vcelku trvající pouhých třináct dní – vrcholila, se Kennedy svému bratru robertovi svěřil, že pravděpodobnostkonečného vyústění v jadernou válku je podle jehoodhadu někde „mezi třetinou a polovinou“. Následnýhistorický výzkum nepřinesl nic, co by nás nutilo tento odhad revidovat jako nadsazený .

Přestože si však Kennedy plně uvědomoval,jakému riziku čelí, opakovaně provedl rozhodnutí, o nichž věděl, že se jimi hrozba války – včetně jaderné –nesnižuje, ale zvyšuje. Namísto utajeného vyjednávání pomocí diplomatických kanálů se rozhodl pro střet s chruščovem před zraky světové veřejnosti, namísto flexibilního přístupu se rozhodl stanovit jednoznačnou podmínku, totiž odstranění sovětských raket,pohrozil, že dá rozkaz k náletům s cílem rakety zlikvidovat,

ačkoli věděl, že by pak Sověti přikročili k odplatě vůči


Graham allison: osudová past

20

Berlínu, a v předposlední den krize chruščovovipředložil časově limitované ultimátum, jehož odmítnutí by

od uS a vyžadovalo vypálit první výstřel.

Jak si Kennedy zcela zřetelně uvědomoval, všemi

uvedenými kroky zvyšoval riziko, že následné události

a neovlivnitelná rozhodnutí jiných stran mohouvyrovokovat nukleární úder na americká města včetně

Washingtonu, kde po celou dobu krize pobývala jeho

rodina. Když například pohotovost americkéhojaderného arzenálu zvýšil na stupeň defcon ii, učinil tak

americké zbraně obranyschopnějšími vůčipreventivnímu sovětskému zásahu, ale současně vyřadil celou

řadu bezpečnostních pojistek. Při vyhlášení stupně

defcon ii zaujali němečtí a turečtí piloti místa vkabinách bojových letounů Nato naloženýchnukleárními zbraněmi ve vzdálenosti pouhých dvou hodin letu od stanovených cílů na území Sovětského svazu. elektronické pojistky jaderných zbraní ještě v té době neexistovaly, a žádná materiální ani technickápřekážka tedy pilotovi nebránila odletět nad Moskvu,svrhnout jadernou bombu a vyvolat třetí světovou válku.

tato „nekontrolovatelná rizika“ nebylo možnéodstranit, a Kennedy proto společně se svým ministrem

obrany Robertem McNamarou provedl hloubkovourevizi organizačních procedur s cílem omezit možnost

jakýchkoli incidentů a omylů na nejnižší možnoumíru. Přese všechny tyto snahy však historikovéodhalili minimálně deset případů, kdy se situace vymykala

Kennedyho přímé kontrole a došlo k omylům, ježmohly vyvolat válku. Při jedné akci například americkáprotiponorková obrana svrhla kolem sovětských ponorek

výbušniny s cílem donutit je vyplout nad hladinu, ale

sovětský kapitán dospěl k závěru, že je terčem útoku,


21

Úvod

a scházelo jen málo k tomu, aby vypálil torpéda sja

dernými hlavicemi. Pilot výzvědného letounu u-2 zase

omylem přeletěl nad územím Sovětského svazu avy

volal v chruščovovi obavy, že si Washington zpřesňuje

souřadnice na preventivní jaderný útok. Kdybykterý

koli podobný incident vyvolal jadernou třetí světovou

válku, dokázal by JFK vysvětlit, jaký na to měla jeho

rozhodnutí vliv? dokázal by na pátravou otázku dát

lepší odpověď než Bethmann Hollweg?

Spleť kauzálních vazeb v lidském životě jeodpra

dávna problémem pro filozofy, právníky i sociální

vědce. Při rozboru toho, jak vlastně propukají války,

se historikové zaměřují především nabezprostřed

ní, blízké příčiny. v případě první světové války sem

patří atentát na habsburského arcivévodu Františka

Ferdinanda a rozhodnutí cara Mikuláše ii.zmobilizo

vat proti centrálním mocnostem ruské ozbrojené síly.

Kdyby kubánská krize vyústila ve válku,bezprostřed

ními příčinami by byl například rozkaz kapitánaso

větské ponorky nenechat se potopit a vypálit torpéda

nebo nenadálé rozhodnutí některého tureckéhopilo

ta vznést se nad Moskvu a svrhnout jadernou nálož.

Bezprostřední příčiny válek jsou nepochybnědůle

žité. Průkopník vědecké historie však měl za to, že

za očividnými příčinami krveprolití se skrývají jiné,

ještě významnější: thúkýdidés nás učí, že důležitější

než ony jiskry, jež zažehly válečný požár, jsoustruk

turní faktory, na nichž válka spočívá, tedy okolnosti,

za nichž jinak zvládnutelný vývoj může snepředví

danou prudkostí eskalovat a přinéstnepředstavitel

né důsledky.


Graham allison: osudová past

22

thúkýdidoVa past

vůbec nejcitovanějším výrokem v oboru analýzymezinárodních vztahů je zjištění starořeckého dějepisce

thúkýdida: „vzestup athén a strach tím probuzený

ve Spartě byly tím, co učinilo válku nevyhnutelnou.“

thúkýdidův spis pojednává o peloponnéské válce, konfliktu, který v 5. století př. n. l. postihl autorovu vlast – městský stát athény – a postupem časuzachvátil skoro celé antické řecko. thúkýdidés měl rozsáhlé vojenské zkušenosti a nyní sledoval, jak athényotřásají postavením hlavní řecké mocnosti té doby, vojenské Sparty. viděl, jak mezi oběma mocnostmi propukají ozbrojené střety, a přesně zaznamenal strašlivéoběti, jež si boje vyžádaly. Nedožil se – možná naštěstí – hořkého konce, kdy zesláblá Sparta nad athénaminakonec zvítězila.

Zatímco jiní autoři udávali pro peloponnéskou válku řadu dílčích příčin, thúkýdidés zamířil k jádru věci. upřením pozornosti k „vzestupu athén a strachu tím probuzenému ve Spartě“ pojmenoval fundamentální motivaci, jež stojí u kořene těch nejkatastrofálnějších a nejhůře srozumitelných válek v dějinách. Bez ohledu na sledované cíle platí, že kdykoli vzmáhající semocnost začne hrozit vytlačením dominantní mocnosti,vyvolává to tektonický tlak, v jehož důsledku jeozbrojený střet pravidlem, ne výjimkou. Stalo se to athénám a Spartě v 5. století př. n. l. i Německu a velkéBritánii před sto lety a málem to vedlo k válce mezi uSa a SSSr v padesátých a šedesátých letech 20. století.

Jak to tak bývá, i athény měly za to, že jejichrozmach je světu ku prospěchu. v průběhu padesáti let, které konfliktu předcházely, se etablovaly jako zářný 23

Úvod

vzor civilizace. Mohly se pyšnit filozofií, dramatem,

architekturou, demokracií, dějepisectvím inámořnictvem, a to na úrovni, jakou svět do té doby neviděl.

rychlý rozmach athén začal ohrožovat Spartu, která

si na Peloponnéském poloostrově navykla napozici dominantní mocnosti. S tím, jak narůstalaathénská sebedůvěra a hrdost, sílily i požadavky naprojevy úcty a bytněla očekávání, že dojde ke změnám,

v nichž se nová realita mocenských poměrů odrazí.

to vše – uvádí thúkýdidés – byly přirozené reakce na

změnu vlastního postavení. Jak by si athéňané mohli

nemyslet, že se jejich zájmům musí přiznat většíváha? Jak by mohli neočekávat, že budou mít přiřešení sporů větší vliv?

Stejně tak ale – vysvětluje thúkýdidés – bylopřirozené, že Sparťané považovali athénské nároky za projev nerozumu, a dokonce nevděku. Kdo – ptali se právem – athénám zajistil bezpečnostní rámec, díky němuž mohly vzkvétat? Zatímco se nadýmalypocitem vlastního významu a vznášely nárok na větší vliv a rozhodovací pravomoci, Sparta odpovídalaznejistěním, obavami a odhodláním bránit status quo.

Podobnou dynamiku lze odhalit v mnoha jinýchprostředích včetně rodinných vazeb. co musíme očekávat, když dospívající mladý muž začne tu a tamzastiňovat staršího sourozence nebo přímo vlastního otce? Má se rozdělení ložnic, skříní a místa u stoluupravit tak, aby kromě věku odráželo i tělesnou velikost? u živočišných druhů, u nichž dominuje alfa samec, například u goril, se vždy současně s tím, jakpotenciální nástupce roste a sílí, připravují hlava smečky a uchazeč o nástupnictví k boji. a když v průmyslové

branži dojde k tomu, že prudké technologické změny


Graham allison: osudová past

24

umožní nově se vzmáhajícím firmám typu apple,Goo

gle nebo uber vniknout do nových odbytových oblastí,

důsledkem je často vypjatá konkurence, kteráetablo

vané firmy typu Hewlett-Packard či Microsoft nebo

tradiční taxikáře staví před dilema: buď se adaptovat

a přizpůsobit vlastní obchodní model, nebo zaniknout.

thúkýdidovou pastí se míní přirozené anevyhnu

telné narušení poměrů, k němuž dojde, kdykolivzmá

hající se ohnisko moci hrozí vytlačením dominantního

ohniska. K tomu může dojít v libovolné sféře, avšak

na poli mezinárodních vztahů to má nejhrozivějšídů

sledky. Neboť stejně jako historicky první příkladthú

kýdidovy pasti vyústil ve střet, který srazil antické

řecko na kolena, i diplomacie následných tisíciletí se

odehrávala v hrozivém stínu tohoto fenoménu. dnes

přivádí obě velké mocnosti současného světa na cestu

směřující ke kataklyzmatu, po kterém žádná ze stran

netouží, ale možná se mu nebudou schopny vyhnout.

Jsou spoJené státy a Čína

předurČeny k Válce?

rozmach Číny s sebou nese rychlý a co do rozsahu

historicky zcela nevídaný posun globální mocenské

rovnováhy. Pomyslná firma jménem uS azajišťova

la v letech hned po druhé světové válce 50 procent

globální ekonomiky, zatímco v roce 1980 už tentopo

díl dosahoval jen 22 procent a po třech desetiletích

dvouciferného hospodářského růstu Číny poklesl na

současných 16 procent. Při zachování nynějšíchtren

dů se podíl uS a na globální hospodářské produkci za


25

Úvod

dalších třicet let sníží na pouhých 11 procent. Za totéž

období se čínský podíl na globální ekonomice prudce

vznese ze 2 procent roku 1980 přes 18 procent roku

2016 na 30 procent roku 2040 .

díky ekonomickému vývoji se Čína mění vimpozantního politického a vojenského konkurenta. Když Spojené státy v období studené války neobratněreagovaly na sovětské provokace, objevil se v Pentagonu nápis, který hlásal: „Kdybychom se někdy ocitli před skutečným nepřítelem, jsme v kaši.“ Čína je vážný potenciální nepřítel.

Možnost, že by se uS a s Čínou ocitly ve válce, se zdá nepravděpodobná a byla by velmi nerozumná. Připomínky stoletého výročí první světové války nám však ukázaly, že člověk je schopen i velkýchpošetilostí. Když se tvrdí, že americko-čínská válka je„neředstavitelná“, vypovídá se tím něco o možnostech skutečného světa? Nebo je řeč jen o mezích našich mentálních schopností?

Kam oko dohlédne, vznáší se nad světovýmuspořádáním klíčová otázka, zda se Čína a Spojené státydokážou vyhnout thúkýdidově pasti. většinou takovéto poměřování sil skončilo špatně. K tomu, ževýznamná vzmáhající se mocnost ohrozila postavenídominantní mocnosti, došlo za období posledních pěti set let šestnáctkrát a ve dvanácti případech situace vedla k válce. ona čtveřice případů, kdy k válečnému střetu nedošlo, nastala, pokud ze strany etablovanéhovládce i jeho vyzyvatele došlo k ohromným a bolestivým adaptacím postojů i reálného počínání.

i Spojené státy a Čína se mohou válce vyhnout, ale jedině tehdy, pokud si dokážou vštípit dvě obtížné pravdy. Za prvé: při zachování současné trajektorie je

Graham allison: osudová past

26

válka mezi USA a Čínou během několika následujících

desetiletí nejenom možná, ale i mnohempravděpodobnější, než se dnes uznává. Z historického pohledu platí

obecně, že válka je pravděpodobnější než zachování

míru – a podceňováním rizika hrozbu jen zvyšujeme.

Pokud vedení v Pekingu a Washingtonu setrvá vpočínání, na které si navyklo za posledních deset let, pak uS a a Čína takřka nepochybně spějí k válce. Za druhé: válka není nevyhnutelná. Historie ukazuje, že dominantní velmoci mohou své vztahy s rivaly –dokonce i s rivaly, u nichž hrozí, že je předstihnou –regulovat tak, aby k válce nedošlo. Popis těchto úspěchů i nezdarů je pro dnešní státníky zdrojem mnohýchpoučení. Jak poznamenal George Santayana, jen ti, kdo se o dějiny nezajímají, jsou odsouzeni je zopakovat.

Následující kapitoly popisují zdroje thúkýdidovy

pasti, analyzují její dynamiku a vysvětlují, jaké má

důsledky pro dnešní soutěž mezi uS a a Čínou. První

část knihy podává stručné shrnutí rozmachu Číny. to,

že Čína roste, ví každý, ale málokdo chápe rozsahtohoto růstu a jeho důsledky. řečeno parafrázíněkdejšího výroku václava Havla, stalo se to všechno tak

rychle, že jsme se ani nestačili divit .

druhá část knihy zasazuje současný vývojamericko-čínských vztahů do širšího historického kontextu.

to nám jednak pomáhá rozumět současnému dění,

jednak nám to skýtá náznaky, kam vývoj směřuje.Podaný přehled sahá do minulosti vzdálené dva a půl

tisíce let, až do doby, kdy rychlý rozmach athénšokoval dominantní válečnickou Spartu a vedl kpeloponnéské válce. Nejvýznamnější příklady z obdobíposledních pěti set let nám také dávají představu o tom, jak

se může pod vlivem napětí mezi stoupající a panující


27

Úvod

mocností rozložení sil zvrhnout ve válečný střet.Každého by měla zarazit a přimět k zamyšlení historická

analogie, která má ke dnes panující nevraživosti zvlášť

blízko, totiž vzdor Německa vůči britskémuglobálnímu impériu v období před první světovou válkou.

třetí část knihy si klade otázku, zda máme současné trendy v americko-čínských vztazích chápat jakoznaky blížící se bouře podobných rozměrů. Každodenní novinové zprávy o „agresivním“ počínání Číny aneochotě akceptovat „mezinárodní systém pravidel“, jak jej amerika nastolila po druhé světové válce, líčíincidenty a náhodné střety, které připomínají rok 1914. Zároveň je namístě předepsat si řádnou dávkusebereflexe. Kdyby Čína byla „stejná jako my“, tedystejná, jako byly Spojené státy, když počátkem 20. století vpadly na mezinárodní scénu v pevném přesvědčení, že následujících sto let má představovat americkou éru, byla by vzájemná rivalita ještě vyhrocenější avyhnout se válce by bylo ještě obtížnější. Kdyby se Čína skutečně ubírala v amerických stopách, pak byčínská vojska prosazovala vůli Pekingu od Mongolska po austrálii, stejně jako si theodore roosevelt přetvořil „naši polokouli“ tak, aby to vyhovovalo jeho zájmům.

oproti dráze, kterou se při vyšvihnutí na prvnímísto ubíraly Spojené státy, se Čína vydala po jinétrajektorii. Přesto můžeme u mnoha aspektů rozmachu Číny vnímat jistou podobnost. co vlastně Čínaprezidenta SiŤinchinga chce? Jednou větou: vrátit Číně její velikost. Nejvyšší i nejniternější ambicí více než miliardy čínských občanů je zajistit své vlastibohatství i moc. Jejich cílem je Čína tak bohatá a tak mocná, že ostatním národům nezbude nic jiného než uznat její zájmy a vzdát jí respekt, jaký zasluhuje. už sám

Graham allison: osudová past

28

dosah a ambicióznost tohoto „čínského snu“ by nás

měla zbavit veškerých iluzí o tom, že se Čína stane

„zodpovědným akcionářem“ a spor mezi Čínou a uSa

se přirozeně utlumí. Zvláště zřetelně to platí,přihlédneme-li ke „střetu civilizací“, jak o něm hovoří můj

bývalý kolega Sam Huntington, tedy k historickékřižovatce, na níž se sblížení obou mocností vzhledem

k zásadní odlišnosti čínských a amerických hodnot

jeví jako ještě přeludnější.

i když se však překonání současných rivalit jevíjako těžko předvídatelné, ozbrojený konflikt se zdádaleko. Je to tak doopravdy? Faktem naopak je, že cesty vedoucí k válce jsou mnohem rozmanitější, snadněji představitelné, a dokonce mnohdy všednější, než se člověku chce věřit. Konfrontací v Jihočínském moři, východočínském moři nebo kyberprostoru počínaje a spirálou vymknuvšího se obchodního konfliktukonče je až děsivě snadné načrtnout scénáře, jež končí vzájemným zabíjením amerických a čínských vojáků. Žádný z nich sice nepůsobí zvlášť pravděpodobně, ale když si vzpomeneme na nezamýšlené důsledkyzavraždění habsburského arcivévody nebochruščovova jaderného dobrodružství na Kubě, připomene nám to, jak těsná mezera dělí události „zcela vyloučené“ od pouze „nepravděpodobných“.

Čtvrtá část knihy pak vysvětluje, proč válka nenínevyhnutelná. většina politických analytiků čikomentátorů i běžná veřejnost se k možnosti válečnéhokonfliktu staví s naivní lhostejností, fatalisté naopak mají za to, že se jakási nezvladatelná síla rychle blíží knehybnému objektu. Jedna i druhá strana se mýlí. Když se vedení obou zemí pustí do studia úspěchů anezdarů minulosti, odhalí se jim bohatý zdroj indicií a na

Úvod

jejich základě lze zformulovat strategii, s jejíž pomocí

mohou obě země i bez války realizovat všechny své

životní zájmy.

Když se pět tisíc let stará civilizace čítající 1,4miliardy lidí vrací na výsluní, nejedná se o „problém“,

který bychom měli prostě „vyřešit“. Jedná se odlouhodobý stav, o situaci, s níž se bude potýkat nejméně

celá jedna generace. a má-li tato snaha dojít úspěchu, bude to vyžadovat cosi podstatnějšího než jen nová hesla, častější prezidentské schůzky a nová jednání ministerských pracovních skupin. Máme-li vzájemný vztah obou velmocí ukormidlovat i bez války, bude to den za dnem a týden za týdnem vyžadovat od obou vlád soustředěnou pozornost na nejvyšší úrovni.Bude nutné projevit hluboké vzájemné porozumění, jaké bylo možno naposledy pozorovat během rozhovorů Henryho Kissingera a Čou en-laje při obnoveníamericko-čínských vzájemných vztahů v sedmdesátých letech. a především to bude vyžadovat radikálnější proměnu postojů i reálných skutků ze stranyvedení i veřejnosti, než o jakou se zatím kdokoli pokusil. Máme-li uniknout čelistem thúkýdidovy pasti,musíme být připraveni promýšlet nemyslitelné apředstavovat si nepředstavitelné. Nemá-li sklapnoutthúkýdidova past, bude v tomto případě nutné ohnout oblouk historie .

Graham allison: osudová past

30

31

Spojené státy, Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin

První část

Vzestup Číny

Graham allison: osudová past

32 33

1. „Největší hráč v dějinách světa“

1

„NeJvětší HráČ

v děJiNácH Světa“

Nemáte potuchy, co jsou athéňané za lidi. Neustálevymýš

lejí nové plány a rychle je uskutečňují. vytvoří si plán, apo

kud se zdaří, je ten výsledek jako nic v porovnání s tím,

co udělají poté.

— Thúkýdidés, proslov korintského vyslance

před spartským shromážděním, 432 př. n. l.

Nechte Čínu spát, protože až se probudí, otřese to světem.

— Napoleon, 1817

k

rátce poté, co se david Petraeus stal v září 2011

ředitelem cia, odebral jsem se nejúspěšnějšího

žijícího generála navštívit v kanceláři ve virginském

langley. Známe se od osmdesátých let, kdy sepřipra

voval na doktorát na Princetonu a já na harvardu

řídil John F. Kennedy School of Government.Zůsta

li jsme v kontaktu, zatímco stoupal po hodnostním

žebříčku americké armády a já pokračoval vaka

demické práci s několika výpomocemi naminister

stvu obrany. Po pár úvodních větách věnovaných

jeho nové funkci jsem se davida zeptal, jestli mu

už staří praktici z cia začali zpřístupňovat slavné

Graham allison: osudová past

34

tajné „klenotnice“, tedy složky obsahující tanejvětší a nejpřísněji střežená tajemství americké vlády.

usmál se a odpověděl: „to si piš.“ Pak ale vyčkával,

co řeknu dál.

Já se po krátké pauze zeptal, co už ví okontaktních osobách v „hlubokém spánku“, tedy o lidech, se

kterými sice cia navázala vztah, ale jejich hlavním

úkolem v podstatě je vést v dané zemi úspěšný život

a dopodrobna se seznámit s její kulturou,obyvatelstvem a vládou. Příslib agentury zní, že jim různými

zvenčí neodhalitelnými způsoby vypomůže sprofesním uplatněním, a oplátkou chce pouze tolik, aby na

požádání – a může to být jen jednou dvakrát za deset

let – zaslali rozmyšlené a upřímně zformulovanépostřehy ohledně toho, co se v dané zemi děje a k čemu

nejspíš dojde v budoucnu.

v tu chvíli už se ke mně david nakláněl přes stůl

a já otevíral hlášení člověka, jehož pronikavé aprozíravé pochopení situace by bylo pro Washington

ideál ní oporou, pokud by měl úspěšně reagovat na

největší geopolitickou výzvu naší doby. Jak jsemnovému řediteli řekl, dotyčný jedinec dosáhl naprosto

nepředvídatelných osobních úspěchů, současně měl

příležitost zblízka pozorovat čínské otřesy – velkým

skokem a kulturní revolucí šedesátých let počínaje

a t engSiaochingovým nastolením kapitalistického

kurzu konče –, a dokonce navázal seriózní pracovní

vztahy s mnoha členy čínského vedení včetněbudoucího čínského prezidenta SiŤinchinga.

Začal jsem předčítat první okruh otázek, kterým

padesátistránkový dotazník začínal:


35

1. „Největší hráč v dějinách světa“

• Hodlá současné vedení Číny vážně usilovat o to, aby

Čína v dohledné budoucnosti předběhla Spojené státy,

pokud jde o vliv na asijské země, a stala se na tomto

kontinentu nejsilnější mocností?

• Jakou strategii sleduje Čína při pronikání na první

místo?

• Jaké hlavní překážky Číně v realizaci zvolenéstrategie brání?

• Je pravděpodobné, že Čína stanoveného cíle dosáhne?

• Pokud ano, jaké to bude mít důsledky pro její asijské

sousedy a pro Spojené státy?

• Je konflikt mezi Čínou a uSa nevyhnutelný?

dotyčná kontaktní osoba podala na tyto i mnohédalší otázky nedocenitelné odpovědi. Poodhalila skryté

úvahy čínského vedení. Střízlivě odhadla rizikomožného budoucího silového střetu mezi oběma zeměmi.

a poskytla zpravodajské informace, o něž se bylomožné aktivně opřít, informace, s jejichž pomocí by bylo

možné zkusit zabránit nepředstavitelnému.

li Kuang-jao samozřejmě nebyl žádný špion.Mozkem, srdcem i duší patřil Singapuru. avšak tentostátník, zesnulý roku 2015, byl hlubokou studnicímoudrosti, všem na očích, a přitom skrytou. Hlášení, které

jsem davidovi poskytl, bylo ukázkou z knihy LiKuang-jao. Postřehy mistra o Číně, Spojených státech a světě,

kterou jsem vydal v roce 2013 ve spolupráci sRobertem Blackwillem a alim Wynem. Jakožto zakladatel

a dlouhá léta prezident drobného městského státu li

proměnil malou, chudou a zcela irelevantní rybářskou

vesnici v moderní megapoli. Jakožto etnický Číňan

s titulem z cambridge byl ztělesněním splynutíkonfucianismu s hodnotami vyšších britských vrstev. a až


Graham allison: osudová past

36

do své smrti v roce 2015 byl také nepochybně vůbec

nejlepším externím pozorovatelem Číny.

Jeho postřehy o dění v Číně i ve světě z něj učinily

žádaného strategického poradce prezidentů apředsedů vlád na všech světadílech včetně všech amerických

prezidentů od richarda Nixona po Baracka obamu.

v jeho pronikavém pochopení Číny se neodrážel jen

„unikátní smysl pro strategii“,

1

jehož si cenilHenry Kissinger, ale také intenzivně pociťovaná potřeba

dozvědět se o tomto spícím obrovi co nejvíce. v éře

Maova agrárního marxismu sice hospodářská apolitická moc Číny nebyla tak zjevná jako dnes, přesto

země představovala kolos, v jehož stínu si ostrovní

státeček hledal světlo k přežití. li jako jeden zprvních pochopil skutečnou povahu Číny – a také její

plný potenciál .

K tomu přistupoval ten jedinečný fakt, že zatímco li

pozoroval Čínu a její vedení, oni zkoumali jeho ajeho zemi. Když koncem sedmdesátých let začal teng

uvažovat, jak Čínu přimět k rychlému přechodu na

tržní ekonomiku, považovalo čínské vedení Singapur

za laboratoř nejenom hospodářského, ale i politického

vývoje. li strávil tisíce hodin v osobních rozhovorech

s čínskými prezidenty, premiéry, ministry a dalšími

vlivnými funkcionáři „severního souseda“.

2

všichni

vrcholní představitelé Číny od tengSiaochinga po

SiŤinchinga ho označili za svého „učitele“, což je

v čínské kultuře výraz vrcholné úcty.

1/ Předmluva Henryho Kissingera k Lee Kuan Yew, str. ix. 2/ od roku 1976 až do své smrti navštívil li Čínu 33krát. Pouze vrozmezí let 1990–2011 pak Singapur s cílem podrobně se seznámit svnitřním fungováním země navštívilo přibližně 22 000 čínskýchfunkcionářů. viz Buckley, „in lee Kuan yew, china Saw a leader to emulate“.

1. „Největší hráč v dějinách světa“

Hlavní poučení, které jsem novému řediteli cia zliových odpovědí předal, se týká otázky, která je při

pohledu na trajektorii čínského vývoje nejhrozivější.

Jaký má dramatická transformace Číny význam pro

globální mocenskou rovnováhu? li odpovědělemfaticky: „Čína mění globální rovnováhu do té míry, že

svět musí najít rovnováhu novou. Není možné setvářit, že to je prostě jen další velký hráč. Toto je největší

hráč v dějinách světa.“

3

Mohly By se spoJené státy

ocitnout na druhéM Místě?

Na Harvardově univerzitě vyučuji předmět věnovaný

problematice národní bezpečnosti a přednášku oČíně vždy zahajuji krátkým kvízem. v první otázce po

studentech chci, aby srovnali Čínu a uSa ve stavu

k roku 1980 se současnými pozicemi obou zemí.Studenti jsou z dosažených zjištění stále znovu v šoku.

Pohled na tabulku s údaji z roku 2015 nejspíšobjasní, proč tomu tak je.

3/ allison, Blackwill, Wyne, Lee Kuan Yew, str . 42 .

Čínská ekonomika v poměru k ekonomice USA

1980 2015

HDP 7% 61%

Dovoz 8% 73%

Vývoz 8% 151%

Měnové rezervy 16% 3140%

Údaje v přepočtu na americké dolary. Zdroj: Světová banka.


Graham allison: osudová past

38

v rozmezí jediné generace došlo k tomu, že se země, kterou mezinárodní žebříčky zprvu vůbecneregistrovaly, vyšvihla na vrchol. v roce 1980 činil hrubýdomácí produkt (HdP) Číny méně než 300 miliard dolarů; v roce 2015 už to bylo 11 bilionů dolarů a připřepočtu podle tržních směnných kurzů se jedná o druhou největší ekonomiku na světě. v roce 1980obchodovala Čína s vnějším světem v objemu necelých 40miliard dolarů; do roku 2015 tato částka vzrostla stokrát, na 4 biliony .

4

Počínaje rokem 2008 byl přírůstekčínského HdP za každé dva roky větší než celá indická

ekonomika .

5

dokonce i v roce 2015, kdy byl její růst

relativně nižší, vytvořila čínská ekonomika zakaždých šestnáct týdnů jedno nové řecko a za každých

pětadvacet týdnů nový izrael.

v období nevídaného rozmachu v letech 1860–1913, kdy Spojené státy šokovaly evropské metropole tím, že předstihly velkou Británii a staly se největšíekonomikou světa, dosahovaly uS a v průměručtyřprocentního ročního růstu.

6

Čínská ekonomika počínaje

rokem 1980 roste o deset procent ročně. Podle„pravidla dvaasedmdesáti“ – vydělte číslo 72 výší ročního

4/ viz World Bank, „Merchandise imports (current uS$)“; World Bank,

„Merchandise exports (current uS$)“.

5/ ano, skutečně: Čína každé dva roky navyšuje své HdP přibližně

o ekvivalent ekonomiky indie. Například v roce 2012 měla Čína HdP

ve výši 8,6 bilionu dolarů a v roce 2014 ve výši 10,6 bilionu dolarů.

Za tyto dva roky tedy Čína navýšila své HdP přibližně o dva biliony

dolarů. HdP indie pak v roce 2012 byl 1,8 bilionu dolarů, v roce 2013

1,9 bilionu dolarů a v roce 2014 2 biliony dolarů. Údaje o HdP (vamerických dolarech při současných cenách) čerpám z World economic

outlook database, vedené Mezinárodním měnovým fondem.

6/ vypočteno na základě údajů o historickém růstu HdP podle angus

Maddison Project. viz „GdP levels in Western offshoots, 1500–1899“,

v: angus Maddison, The World Economy, str . 462, 463 .


39

1. „Největší hráč v dějinách světa“

růstu a zjistíte, za jak dlouho se daná ekonomika nebo

investice zdvojnásobí – se čínská ekonomikazdvojná

sobila každých sedm let.

Pokud máme pochopit, jak nevídaný fenomén to

je, musíme použít delší časovou škálu. v 18. století

podnítila velká Británie průmyslovou revoluci a ta

vedla ke zrodu moderního světa, jak jej známe dnes.

v roce 1776 adam Smith vydal Pojednání o podstatě

a původu bohatství národů ve snaze vysvětlit, jak tržní

kapitalismus po tisícileté éře bídy vytváří novéstat

ky a novou střední třídu. Sedmnáct let nato dorazil

do Číny vyslanec krále Jiřího iii. (téhož „pomateného

krále Jiřího“, který prohrál revoluční válku seSpoje

nými státy) a navrhl navázání bilaterálních vztahů.

Britští dělníci byli v té době neskonale produktivnější

než jejich čínské protějšky.

7

Číňané byli početnýná

rod, a to již mnoho set let, ale byli chudí. Čínskýpra

covník po celodenní dřině vytvořil sotva dost na to,

aby uživil sebe a svou rodinu; státu tak zbývala jen

malá nadhodnota na žold vojákům nebo na investice

do výzbroje, například do námořnictva (které čínští

císařové po čtyři tisíce let – jen s jednoupadesátile

tou výjimkou – zcela opomíjeli), s jehož pomocí by

7/ Pro tento rozdíl v produktivitě je řada příkladů. Britové dosáhli vpro

dukci příze 66krát vyšší produktivity využitím Hargreavesovy spinning

jenny, což byla klíčová dobová inovace, po které Číňané nesáhli. viz

Mokyr, The Lever of Riches, str. 221. Produktivita Nizozemců přivýro

bě tkanin, v dané době srovnatelná s produktivitou Britů, byla šestkrát

vyšší než produktivita nejrozvinutějšího regionu Číny, delty řekyJang

-c’-ťiang. viz li, luiten van Zanden, „Before the Great divergence?“,

str. 972. Navíc byla válečnická kapacita kolem roku 1800 v západních

zemích pětkrát vyšší než v zemích východu, což – tvrdí ian Morris –

„má podstatnou souvislost s tím, proč britské síly ve čtyřicátých letech

19. století tak snadno smetly čínská vojska“. viz Morris, Why the West

Rules – for Now, str. 496, 634–635.


Graham allison: osudová past

40

země mohla šířit zář své moci i mimo vlastníúzemí. dnes vykazuje čínská pracovní síla oprotiamerickému protějšku čtvrtinovou produktivitu. Pokud

v rozmezí následujících deseti či dvaceti letdosáhnou Číňané poloviční produktivity američanů, bude

čínská ekonomika dvojnásobkem americké, a pokud

se američanům produktivitou vyrovnají, bude čínská

ekonomika ve srovnání s americkou čtyřikrát větší.

tyto elementární propočty představují zásadní

problém pro jakoukoli snahu Washingtonu „vyvážit“

vzrůstající váhu Číny. v roce 2011 ministrynězahraničí Hillary clintonová s velkou pompou vyhlásilazásadní „obrat“ americké zahraniční politiky, spočívající

v tom, že Washington přesune pozornost amateriální zdroje ze Středního východu do asie.

8

Slovy prezidenta obamy: „Po období deseti let, kdy jsme vedli

dvě války, jež si vyžádaly mnoho prostředků i krve,

obracejí Spojené státy pozornost k ohromnémupotenciálu asijsko-tichomořské oblasti.“

9

Prezident slíbil,

že v regionu navýší americkou diplomatickou,hospodářskou a vojenskou přítomnost, a projevil odhodlání

stát se protiváhou regionálního vlivu vzmáhající se

Číny. toto „obnovení rovnováhy“ prezident obama

prezentoval jako jeden z hlavníchzahraničněpolitických úspěchů své administrativy.

řízením iniciativy byl pověřen tehdejší tajemník

ministryně zahraničí Kurt campbell a v knize zroku 2016 nazvané Obrat. Budoucnost americkédiplomacie v Asii předkládá pečlivě zformulovanouargumentaci pro názor, že „velké obnovení rovnováhy“ 8/ clintonová, „america’s Pacific century“. 9/ „remarks by President obama to the australian Parliament“, 17.listopadu 2011 .


41

1. „Největší hráč v dějinách světa“

není pouhou aspirací. Přes veškerou snahu ale není

schopen předložit žádné přesvědčivé statistickéúdaje, které by jeho tezi dokazovaly. Údajný přesunpozornosti se nijak neprojevil v množství času, který

problematice věnuje prezident, času, který jí jevěnován na schůzích hlavních a vedlejších členůNárodní rady pro bezpečnost, délce osobních jednání

s představiteli regionu, délce přeletů, počtu kotvících

lodí nebo rozpočtově přidělených částkách. dodnes

neukončené války v iráku a afghánistánu anavazující nové konflikty na území Sýrie a takzvaného is -

lámského státu v širokém pásmu Středního východu

nadále vznášejí monopolní nárok, pokud jde ozacílení americké zahraniční politiky i prezidentův osobní

program. Jak vzpomínal jeden zaměstnanecobamovy administrativy: „Žádný odklon od Středníhovýchodu jsme nikdy nepocítili. asi 80 procent velkých

schůzí Národní rady pro bezpečnost se soustředilo

na Střední východ.“

10

i kdyby ale pozornost Spojených států nebylaupoutána jinde, stejně by Washington těžko mohl odolávat

zákonům ekonomické gravitace. Porovnejme sirelativní váhu americké a čínské ekonomiky, jako by se

jednalo o dvojici závaží na protilehlých stranáchhouačky. Závěr, který ze srovnání plyne, je velmibolestný a zcela evidentní. američané diskutují o tom, jestli

mají méně došlapovat na levou nohu (Střední východ)

a silněji došlápnout na pravou (asie). Mezitím aleČína roste a roste – třikrát rychleji než uS a. americká

strana houpačky se proto zdvihla do té míry, že obě

nohy budou brzy bimbat ve vzduchu . 10/ „a dangerous Modesty“.

Graham allison: osudová past

42

to vše tvoří podtext úvodní otázky méhostudentského kvízu. druhá otázka pak strhne z očí dalšízávoj iluzí. Ptám se posluchačů: Kdy se může reálně stát,

že se Spojené státy ocitnou na druhém místě? vekterém roce může dojít k tomu, že Čína předstihne uS a

a stane se největším trhem s automobily, s luxusním

zbožím nebo prostě největší ekonomikou na světě?

většina studentů ohromeně strne, když se dozvědí,

že podle většiny indikátorů Čína předstihla Spojené

státy už dnes. coby největší výrobce lodí, oceli, hliníku,

nábytku, oděvů, tkanin, mobilních telefonů a počítačů

se stala centrem světové produkce.

11

Ještě víc studenty

překvapí, že se Čína u většiny kategorií výrobků stala

i největším světovým spotřebitelem. amerika je sice

kolébkou automobilu, ale Čína je dnes největšímautomobilovým producentem i největším trhem s auty.

Čínští spotřebitelé si v roce 2015 pořídili dvacetmilionů aut – o tři miliony víc, než kolik se jich prodalo

11/ Wen, The Making of an Economic Superpower, str . 2 .


43

1. „Největší hráč v dějinách světa“

v uS a.

12

Stejně tak je Čína největším trhem smobilní

mi telefony, uskuteční se zde největší objeminterne

tových obchodů a v zemi žije největší početuživate

lů internetu.

13

Čína stojí na prvním místě v importu

oleje, spotřebě energie i instalaci solár ních panelů.

14

Možná nejvíce zdrcujícím zjištěním pro americkése

bevědomí ale asi je, že i v roce 2016 (stejně jako ve

všech letech počínaje finanční krizí roku 2008) seČí

na udržela na pozici hlavního motoru globálníhoeko

nomického růstu.

15

ale to Je přece VylouČeno!

Pro američany vyrůstající ve světě, ve kterémSpoje

né státy byly number one – a to jsou všichniameri

čané zhruba od roku 1870 –, je nepředstavitelné, že

by Čína mohla ameriku z pozice největší světovéeko

nomiky vystrnadit. ve Spojených státech je rozšířená

představa, že ekonomické prvenství představujeja

kési nezcizitelné právo, které se stalo přímo součástí

národní identity.

lpění ameriky na vlastním světovém prvenství

pomáhá objasnit, proč v roce 2014 propukl veWa

shingtonu na schůzi Mezinárodního měnového fondu

12/ viz „international car Sales outlook“.

13/ viz „as china’s Smartphone Market Matures, Higher-PricedHand

sets are on the rise“; Hoffmann, lannes, „china’s e-commerce Prize“;

McKirdy, „china’s online users More than double entire u.S. Population“.

14/ dunnová, „china is Now the World’s largest Net importer ofPe

troleum and other liquid Fuels“; enerdata, „Global energyStatisti

cal yearbook 2016“; Martin, „china is on an epic Solar Power Binge“.

15/ roach, „Why china is central to Global Growth“.


Graham allison: osudová past

44

a Světové banky takový poprask, když MMF vydalkaždoroční zp



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist