načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Osudná jízda – Christophe Léon

Osudná jízda
-15%
sleva

Kniha: Osudná jízda
Autor: Christophe Léon

Psychologický příběh o vině, přátelství a zodpovědnosti, v němž se čtrnáctiletý chlapec vyrovnává s faktem, že jeho otec zavinil nehodu a ujel a sedmnáctiletý mladík se zase musí ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 169
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013
Počet stran: 152
Rozměr: 130 x 200 mm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Délit de fuite
Spolupracovali: přeložila Šárka Belisová
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Novinka týdne: 2013-42
Datum vydání: 9. 10. 2013
Nakladatelské údaje: Praha, Motto, 2013
ISBN: 9788072469130
EAN: 9788072469130
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Psychologický příběh o vině, přátelství a zodpovědnosti, v němž se čtrnáctiletý chlapec vyrovnává s faktem, že jeho otec zavinil nehodu a ujel a sedmnáctiletý mladík se zase musí poprat s tím, že jeho matka ji sice přežila, ale ztratila paměť. Sébastien po rozvodu rodičů jezdí každý druhý víkend s otcem na venkov. Jednou tam má domluvenou schůzku s instalatérem, a proto jede opravdu hodně rychle a nepozorně. A to i za tmy a ve vesnici, ve které z ničeho nic uvidí stát u krajnice auto a z něho vystupující ženu. Ale už je pozdě. Jeho rozjetý rover ji srazí a odhodí stranou. Sébastien na otce volá, aby zastavil, ale on ujede z místa nehody pryč. Navíc mu přikáže, aby na to, co se stalo zapomněl. Sébastien je nejen v šoku, ale také ho zachvátí obrovský zmatek, protože otce do té doby uznával a obdivoval. Vůbec se mu nedaří s jeho selháním vyrovnat... Přes internetové stránky regionálních novin zjistí, že žena přežila, ale je v kómatu. Též objeví, že její sedmnáctiletý syn je nyní na všechno sám. Spojí se s ním, skamarádí se, ale říct mu pravdu o viníkovi nehody nedokáže. Přece jen nechce otce "zradit", ale také nechce přijít o nově nalezeného přítele. Ale opravdu jde všechno utajit? A co když přece jen skutečnost vyjde najevo?

Popis nakladatele

Kniha o odpovědnosti a ceně přátelství Rodiče čtrnáctiletého Sébastiena jsou rozvedení a on jezdí každý druhý víkend se svým otcem do jeho venkovského domu. Při jedné cestě spěchá otec víc než obvykle, je nepozorný a srazí ženu, která právě vystupuje z auta. K synovu údivu však nezastaví a od nehody ujede. Sébastien dosud svého otce velmi obdivoval, ale teď je zmatený. Nedokáže se s jeho činem vyrovnat a rozhodne se pátrat na vlastní pěst po tom, co se s ženou stalo. Zjistí, že nezemřela, ale je v kómatu. A také objeví, že má sedmnáctiletého syna, který teď na všechno zůstal sám. Vyhledá ho, spřátelí se s ním, ale neprozradí mu, že zná viníka nehody. Nedokáže „zradit“ otce a také nechce přijít o přítele. Ale dá se opravdu všechno utajit? A co se stane, až pravda vyjde najevo?

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

[ 5 ]

[1]

Tenhle pátek táta rozhodl, že pojedeme rovnou k němu. Dvakrát do měsíce si pro mě přijede k mámě, se kterou se rozvedl, a v sobotu ráno si mě bere na víkend na chalupu.

Kdybych tvrdil, že se rodiče můžou vystát, tak bych kecal. Nedokážou se spolu bavit normálně ani minutu bez toho, aby si vjeli do vlasů. A mám tu čest, že nejraděj se hádají kvůli mně. Občas mi připadá, jako by mi vyčítali, že jsem to poslední, co je ještě spojuje. Koule u nohy obou dvou. Příšerné káčátko, co jim připomíná společnou minulost, na kterou by zjevně s chutí zapomněli.

Táta má barák asi dvě stě kiláků od nás. „To je jediná věc, o kterou mě tvoje máma neobrala,“ svěřil se mi jednou s neskrývanou hořkostí. Je pravda, že v té době se ta barabizna podobala spíš ruině než chalupě, kam se jezdí relaxovat. První dva roky jsme ji akorát dávali dohromady. Víkendy měly pachuť galejí.

Jede se tam něco přes dvě a půl hoďky. Větší část cesty po dálnici otec nesundává nohu z plynu, ruce mu volně leží na volantu, pohled ztracený v dálce před sebou.

Osudná jízda - zlom 18.9.2013 12.42 Stránka 5


Vždycky zvedáme kotvy v sobotu za rozbřesku. Po pár kilácích usínám. Oko otevřu, až když šťastně dorazíme do cíle, motor ztichne, tatík už je venku z auta a nasává v zahradě vzduch jako mladý pes. Rád ho vidím takhle šťastného. Natočí nos proti větru, zvedne paže nad hlavu a s košilí venku z kalhot a se zpocenými vlasy přilepenými k týlu provádí dřepy. Nejdu za ním hned. Už nejsem malý harant a mám dostatek soudnosti, abych věděl, že ta chvíle patří jenom jemu.

Po jedné až dvou sadách rozcvičky se otočí, koukne mým směrem a zahlaholí:

„No tak, Sébastiene, vylez z auta! Jsme na místě, živí a zdraví!“

Vždycky se opakuje stejný rituál. Jako by se zahájení víkendového volna neobešlo bez té směšné ceremonie.

Ale tamten pátek byl jiný než všechny ostatní. Táta měl ještě ten den na večer domluvenou schůzku s instalatérem. „Každý ví, že instalatéři chodí na fušky jenom v sobotu, a když máš nějakého po ruce, je lepší si ho nenechat vyfouknout...,“ vysvětlil mi, aby ospravedlnil náš urychlený odjezd. Pět hodin odpoledne. V ulicích je plno aut. Provoz vázne. Tátovi tečou nervy. Plochou dlaně buší do volantu. V jednom kuse troubí. Nadává ostatním řidičům a vzteky prská na přední sklo.

„Ten instalatér řekl nejpozději v osm...,“ bručí.

Máme na to ani ne tři hodiny. Proud aut houstne čím dál víc. Skoro to vypadá, jako by si s naším instalaté

[ 6 ]

Osudná jízda - zlom 18.9.2013 12.42 Stránka 6


rem domluvilo schůzku celé město. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Netřeba připomínat, že o spaní jsem si tak akorát mohl nechat zdát. Otecko se postaral o udržování hladiny hlučnosti na maximu.

„Hej! Pitomče! Když neumíš řídit, tak si pořiď osla!“ A vytáčí se víc a víc, dokud jeho nadávání co do decibelů a hrubosti nedosáhne vrcholu.

Nakonec se úspěšně odpichujeme a dálničním přivaděčem se dostáváme na autostrádu. Od toho okamžiku jede tatík s plynovým pedálem sešlápnutým k podlaze a motor jeho roveru to nenechává bez hlasitého komentáře.

„Stihneme to, jo, jo... stihneme,“ mumlá si pro sebe v pravidelných intervalech.

Vzal jsem si s sebou herní konzoli a nějakou dobu se snažím likvidovat hromadu potvor s cílem dosáhnout hodnosti warrior-killera. Ta hra je idiotsky efektivní. Sice nejsem žádný pako, ale tohle oblbování čas od času nikdy neuškodilo ani géniovi jako já. Zrovna když se mi daří oddělat dračího muže, co mi připomíná našeho matykáře, táta přidušeně zakleje. Okamžitě následuje série nadávek na adresu řady červených světélkujících očí – brzdových světel aut před námi.

„No to snad není pravda! Zácpa!“

Sbohem, instalatére. Sbohem, teplé koupele. Sbohem, splachování. Sbohem, moderní komforte.

„Sjedeme z dálnice. Někdo musel bourat...,“ prorokuje taťka a svá slova doprovází výmluvným gestem.

[ 7 ]

Osudná jízda - zlom 18.9.2013 12.42 Stránka 7


Prudkým stočením volantu hodí svůj teréňák do odstavného pruhu, a spustí tím koncert klaksonů a světelných znamení. Setmělo se. Auťák se řítí plnou rychlostí.

„Nebojíš se, že by se mohlo něco stát nebo že tě stopnou policajti?“

„Na to kašlu! Sázím všechno na jednu kartu,“ odpoví otec úplně zaslepený vidinou domluvené schůzky.

Ne že bych se doopravdy bál. Táta řídí dobře, samozřejmě když není ve hře instalatér, a já mu důvěřuju. V nejhorším by mu v papírech strhli pár bodů a musel by vypláznout mastnou pokutu. Očividně mu to za to stojí. Opouštíme dálnici, míjíme mýtnou bránu a bez problému se ocitáme na okresce. Je to jedna z těch vymletých venkovských silnic s hotovou sbírkou prohlubní, prasklin a děr a s tak hrbolatou vozovkou, že by si normálně zasloužila zápis do Guinessovy knihy. Trvá mi dobrou čtvrthodinu, než si zvyknu na to drncání, smýkání a nárazy do dveří a stropu vozu, jako bych měl místo hlavy boxovací pytel.

Otec se řítí jako blázen, nepřipouští si, že se z toho stala jízda na rozbouřeném asfaltovém moři. Projíždíme první vesnicí, pak druhou, a potom už v kuželech reflektorů vidíme jenom ploty, pole a strašidelné stromy.

„Budem tam už brzo?“

„Panebože, co já vím!“ rozčiluje se otec.

Přišlápne plyn a rover plive plíce. Zařve a prudce vyrazí. Čekám, že motor každou chvíli vyletí do vzdu

[ 8 ]

Osudná jízda - zlom 18.9.2013 12.42 Stránka 8


chu jako ohňostroj na bázi technického oleje a chladicí kapaliny.

Hodiny v palubní desce hned vedle otáčkoměru ukazujou devatenáct dvacet dva. To je skoro jako výsměch. Čas se vymyká naší kontrole. Nikdy to nemůžeme stihnout. Otec bručí. Láteří. Vzývá všechny svaté. Prsty křečovitě svírá volant, nohama mu projíždí nervový třes.

„Jo!“ vyjekne najednou. „Už tam skoro jsme, tady to poznávám. Až budeme mít za sebou příští vesnici, zbývá nám necelých pět kilometrů. Tak jsme to zvládli, kamaráde! Zvládli! Instalatér je náš, už nám neunikne!“

Tatík si začne pohvizdovat a rukou poklepává do taktu. V dálce se objevujou první světla vesnice. Světelné inkrustace drobounkých mateřských znamínek na temné tváři noci. Cítím úlevu. Jsem šťastný, že je ta noční můra konečně za námi. Už jsem měl toho kodrcání a poskakování tak akorát.

Táta vjíždí do vesnice a vůbec nezvedá nohu z plynu. Ručička tachometru se ustálila na stovce.

„V takové díře nebývá touhle dobou živá duše,“ ujišťuje se.

Veřejné osvětlení toho moc neosvětluje a kromě jedné nebo dvou koček, které se nám s břichem u země klidí z cesty, tam evidentně chcípl pes. V záři reflektorů registrujeme ve vzdálenosti sta metrů ceduli oznamující konec obce.

Beru do ruky videohru, kterou jsem si předtím odložil do klína. Chystám se to napálit do obludy, která

[ 9 ]

Osudná jízda - zlom 18.9.2013 12.42 Stránka 9


mi jako první přijde do rány – říkáš si o ni, tak tady ji

máš – když vtom se před námi vynoří nejasná silue

ta, vystupující z napravo zaparkovaného auta. Dveře

se otvírají skoro jak ve zpomaleném filmu. Objeví se

postava. Nejdřív skloněná, ale hned se zas napřímí

a pak se otočí naším směrem. Ve tmě se jí zablýsknou

oči úplně jako kočkám osvětleným světlomety. Zne

hybní, a to už ji zachycuje závoďák, co se na ni řítí.

Táta nestíhá brzdit. Pravý předek roveru tu věc srazí

s neslýchanou prudkostí. Dotyčnou – protože to je

žena, během zlomku vteřiny jsem zaznamenal cípy její

sukně, jak jí vylítly nad boky ve chvíli, kdy jsme ji po

valili – to vymrštilo do vzduchu. Mizí ve tmě. Rána

v okamžiku nárazu byla kolosální. Pak už není nic. Je

nom motor. Silnice. Tma. Můj táta. A já.

Osudná jízda - zlom 18.9.2013 12.42 Stránka 10




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist