načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Osobnost v projektivních metodách – Steven Tuber

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Osobnost v projektivních metodách

Elektronická kniha: Osobnost v projektivních metodách
Autor: Steven Tuber

Publikace se věnuje možnostem využití projektivních metod v diagnostice osobnosti a vede čtenáře k tvořivému psychologickému uvažování o datech získaných pomocí těchto technik. ... (celý popis)
339
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost
11,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 269
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: z anglického originálu Understanding personality through projective testing ... přeložil Matěj Černý
Skupina třídění: Psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-2183-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace se věnuje možnostem využití projektivních metod v diagnostice osobnosti a vede čtenáře k tvořivému psychologickému uvažování o datech získaných pomocí těchto technik.

Popis nakladatele

Publikace amerického klinického psychologa Stevena Tubera se věnuje možnostem využití projektivních metod v diagnostice osobnosti. V první části knihy autor seznamuje čtenáře s konceptuálním rámcem přístupu k interpretaci výstupů jednotlivých metod, v němž vychází především z psychodynamicky orientovaných přístupů. Srozumitelně vysvětluje svůj pohled na vztah mezi zjevným symptomem a vnitřním konfliktem, koncepci osobnostních domén a dynamiku jejich vzájemného působení, z něhož vyrůstá autentická lidská zkušenost.
 
Teoretický rámec následně propojuje s výstupy „baterie“ projektivních metod (Rorschachova metoda, Tematický apercepční test, test nedokončených vět, test volby zvířete). Každá z metod je v knize pojednána samostatně a doplněna ilustrativní případovou studií. V závěru knihy pak autor prezentuje kazuistiku, v níž jsou všechny zmíněné metody použity u jednoho pacienta.

Kniha je zajímavá a cenná především v tom, že vede čtenáře k tvořivému psychologickému uvažování o datech získaných prostřednictvím projektivních metod, které je zároveň solidně zakotvené v teorii. Publikace je určená všem zájemcům o práci s projektivními metodami – začínajícím, ale i těm, kteří metody ve své praxi již používají a chtějí si rozšířit vlastní ideový rejstřík.
 

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Steven Tuber - další tituly autora:
Osobnost v projektivních metodách Osobnost v projektivních metodách
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Osobnost

v projektivních

metodách

Steven Tuber


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Tuber, Steven

[Understanding personality through projective testing. Česky]

Osobnost v projektivních metodách / Steven Tuber ; z anglického originálu

Understanding personality through projective testing ... přeložil Matěj Černý. -

Vydání 1.. -- Praha : Grada, 2020. -- 1 online zdroj. -- (Psyché)

Obsahuje bibliografie a rejstřík

ISBN 978-80-271-1420-7 (online ; pdf )

* 159.923 * 159.9.072.5 * 159.9.072:303.687 * 616.1/.9-052-07/-08 * (048.8) * (078.7)

– psychologie osobnosti

– psychodiagnostika

– projekční testy

– kazuistiky (lékařství)

– monografie

– případové studie

159.9 - Psychologie [17]

Věnováno „Patty“ a její mamince za to, že mi pomohly najít cestu,

Emmanuelovi „Mannymu“ Margolisovi za to, že je opravdový hrdina,

a s hlubokou vděčností Martymu Maymanovi, Irene Fastové,

Tomu Cummingsovi, Beatrici Kleinové, Sebastianu Santostefanovi

a Sidu Blattovi, mým učitelům v oblasti psychodiagnostiky.


Osobnost

v projektivních

metodách

Steven Tuber


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí

být reprodukována ani šířena v  papírové, elektronické či jiné podobě bez

předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy

bude trestně stíháno. Steven Tuber Osobnost v projektivních metodách Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 7641. publikaci Z  anglického originálu Understanding Personality through Projective Testing, vydaného nakladatelstvím Jason Aronson, přeložil Matěj Černý Odpovědná redaktorka Jana Novotná Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 272 Vydání 1., 2020 Vytiskla D.R.J. TISKÁRNA RESL, s. r. o. Translated from the English Language edition of Understanding Personality through Projective Testing, by Steven Tuber, originally published by Jason Aronson, Inc., an imprint of The Rowman & Littlefield Publishing Group, Inc., Lanham, MD, USA. Copyright © 2012 by the author(s). Translated into and published in the Czech language by arrangement with Rowman & Littlefield Publishing Group, Inc. All rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means electronic or mechanical including photocopying, reprinting, or on any information storage or retrieval system, without permission in writing from Rowman & Littlefield Publishing Group. ISBN 978-0-7657-0923-3 (orig.) Czech edition © Grada Publishing, a. s., 2020 ISBN 978-80-271-1421-4 (ePub) ISBN 978-80-271-1420-7 (pdf ) ISBN 978-80-271-2183-0 (print)

——————————————— 5 ———

Obsah

Obsah Poznámka k českému překladu 7 Poznámka autora 8 Poděkování 9 1. Úvod: příběh o Patty 10 2. Koncepční rámec projektivního testování –

domény pozitivních a negativních objektních vztahů 16 3. Afekty, obrany, ego funkce a hravost 40 4. Osobnostní domény v Rorschachově metodě (ROR) 63 5. Pohyb, odstín a barva v ROR v kontextu

osobnostních domén 88 6. Případová studie využití ROR 108 7. Tematický apercep ční test (TAT) 128 8. Klinická aplikace TAT 150 9. Test nedokončených vět (SCT) a test volby zvířete (APT) 168 10. Případová studie – Nicholas: ROR 190

——— 6 ———————————————

11. Případová studie – Nicholas: SCT a APT 215

12. Případová studie – Nicholas: zjištění z TAT

a celkové závěry 238

13. Epilog 250

Použitá literatura 256

Literatura v českém a slovenském jazyce 261

Rejstřík 263

O autorovi 269

——————————————— 7 ———

Poznámka k českému překladu

Poznámka k českému

překladu

Na místech, kde jsem to považoval za užitečné pro zvýšení čtenářo

va pohodlí, je překlad knihy opatřen poznámkami pod čarou. Steven

Tuber používá v  části věnované ROR skórovací systém mírně odliš

ný od většinově používaného Exnerova CS, odlišnosti jsou zachyceny

v poznámkách. Anglické termíny, u nichž se lze v české literatuře setkat

s nejednotnou terminologií, citace uměleckých děl a výrazy či spojení,

jejichž překlad může být nejednoznačný, jsou v originálním znění rovněž

uvedeny v poznámce. K původnímu bibliografickému seznamu jsem do

plnil seznam dostupné literatury k tématu v českém a slovenském jazyce.

Na překladu knihy se podíleli a poděkování zasluhují: Igor Judas za

mnohé konzultace první verze překladu, Blanka Kotíková za připomínky

z pohledu obecně inteligentního kritického oka, Markéta Klímová a Voj

ta Výleta za první četbu okem psychologickým, Jana Novotná za mimo

řádně pečlivou redakční práci a Jana Kahánková-Kulheimová za papír

a „ingoust“. Děkuji.

Matěj Černý

——— 8 ———————————————

Poznámka autora

Tato kniha zakončuje „výukovou trilogii“ – sérii tří prací, kterou jsem

napsal během posledních šesti let a jež vychází ze seminářů, které vedu

v rámci doktorského studijního programu klinické psychologie na City

College v New Yorku. Svou učitelskou práci mám ze srdce rád a jsem

vděčný, že jsem za svou více než sedmadvacetiletou kariéru měl tu čest

učit více než tři sta výjimečných studentů. Předávat dále to, co jsem se

naučil, považuji za podstatu svého bytí, a jsem tedy rád, že se tomu mohu

tolik let věnovat. Všechny z těchto tří knih jsem se snažil psát tak, jako

bychom společně seděli v posluchárně a vedli spolu rozhovor. Doufám

tedy, že pro vás bude četba této knihy (i ostatních knih z trilogie) osvě

žující. Pokud tomu tak bude, snad na oplátku vy předáte své poznatky

další generaci.

——————————————— 9 ———

Poděkování

Poděkování

Tato kniha je v podstatě vedlejším produktem mé výuky klinické psycholo

gie na City College. Cítím se proto hluboce zavázán všem svým studentům,

které jsem během těch uplynulých dvaceti sedmi let poznal a učil. Jejich

upřímná chuť učit se mi dodává naději a nadšení vůči našemu krásnému,

i když velmi obtížnému povolání. Jsem rovněž zavázán Julii Kirschové

z nakladatelství Jason Aronson a její schopné asistentce Amy Kingové za

to, že mou práci tolik let upřímně podporovaly. Velmi si jich za to vážím.

Nakonec chci poděkovat především své ženě Jodie Meyerové, PhD, za

její podnětné, erudované, ale i láskyplné poznámky k této knize. Díky

ní je nejen tato kniha, ale i celý můj život mnohem lepší. Za to jsem jí

neskonale vděčný. ——— 10 ——————————————— 1. Úvod: příběh o Patty Rád bych své pojednání o využití projektivních metod v psychologické diagnostice začal příběhem pětileté dívenky, kterou jsem před mnoha lety vyšetřoval bez použití projektivních metod. S touto dívkou – budu jí říkat Patty  – jsem se sešel dvakrát a  s  její maminkou jednou. Tato setkání zcela změnila můj pohled na vývoj osobnosti, psychopatologii i diagnostiku, a přímo tedy souvisejí s tím, jak a proč tato kniha vznikla.

Po dokončení doktorského studia jsem nastoupil na své první místo do centra duševního zdraví v Nové Anglii. Jedním z mých úkolů byla spolupráce s místní agenturou pěstounské péče, které jsem poskytoval diagnostickou a poradenskou podporu.

Jednoho dne mě požádali, abych vyšetřil pětiletou dívku, jejíž matka měla být propuštěna z psychiatrické nemocnice. Žena byla samoživitelka a trpěla těžkou rekurentní depresivní poruchou, s občasnými psychotickými projevy. Lidé z agentury si nebyli jistí, zda je Patty dostatečně odolná, aby se mohla vrátit domů a žít se svou matkou. Bylo mi řečeno, že matka má ke své dceři zjevně velmi silný vztah, ale kvůli opakovaným hospitalizacím bývala od dívenky často odloučená. Dozvěděl jsem se, že se Patty narodila s vážným vývojově-neurologickým onemocněním postihujícím funkčnost jejích myelinových pochev. Kvůli tomu měla dívka většinu pokožky velmi citlivou – jako by její kůže byla plná drátků bez izolace. Každý, byť sebejemnější dotek pro ni tedy byl jako bolestivá rána.

Bylo mi tenkrát dvacet sedm a, jak zpívá Bob Dylan, „byl jsem tehdy mnohem starší, teď jsem mladší než tehdy

1

.“ Ve své domýšlivosti jsem

si okamžitě pomyslel: „Aha, má těžce depresivní matku, ve vztahu jsou opakované separace, dítě je neurologicky opožděné, takže bude určitě silně problémové.“ Pak za mnou Patty přijde a  je to krásná blonďatá holčička s modrýma očima. Když ji pozdravím, stydí se tak akorát. Na- 1

Orig.: „I was so much older then, I’m younger than that now.“ (pozn. překl.).

——————————————— 11 ———

Úvod: příběh o Patty

váže oční kontakt a s důvěrou se mnou vejde do pracovny, bez jakýchkoliv problémů. Přiměřeně svému věku se po chvíli osmělí a  začne si hrát s hračkami na stole. Hra je rozhodná, živá, komplexní, koherentní a zajímavá. Patty dokáže vyjádřit širokou škálu emocí. Jakmile se začne cítit bezpečně, skutečně si spolu hrajeme a oba se bavíme. Na konci naší schůzky se hlasitě rozloučí: „Na shledanou, pane doktore.“

Když odchází chodbou se svou pěstounkou, dívám se za nimi a žasnu. Jak může to dítě být tak zdravé, tak v pohodě po tom, co má za sebou? Nedávalo to smysl. Vždyť to přece „musí“ být dítě, které si vytvořilo dezorganizovanou vazbu. „Jsem si jistý, že to tak je,“ ujišťoval jsem se, „ale pozvu ji ještě jednou, jen pro jistotu.“

Patty tedy přichází znovu a je samozřejmě úplně stejně milá a sladká jako prve. Když něco během hry nejde tak, jak si představuje, je přiměřeně frustrovaná. Prožívá a ukazuje autentické emoce. Dokonce si ke mně vytvoří i jistý vztah – vidíme se podruhé a už ji zajímá, jestli se potkáme „víckrát“, protože se jí prý líbí hračky, které tu mám. Je prostě rozkošná a já jsem úplně zmatený. Nic nechápu.

Takže udělám to, co zmatení lidé dělají, a sáhnu po další teorii. Řekl jsem si, že pěstouni jí museli její traumata nějak vykompenzovat. Vždy když její matka musela být hospitalizována, vracela se Patty opravdu pokaždé ke stejné rodině, o níž jsem slyšel jen samé hezké věci. To určitě muselo hrát roli!

Ale zmatek jsem cítil pořád. Měl jsem pocit, že jenom v pěstounech to být nemohlo, protože většinu z prvních dvou let života Patty prožila se svou matkou, která si příliš dobře nevedla. Měla těžké poporodní deprese, i když s dítětem vydržela prvních jedenáct měsíců. Krátce poté začala období opakovaného odloučení, ale jejich délka se prodlužovala až ke konci Pattyina třetího roku. Moje znalosti o  významu prvního roku života pro duševní zdraví se neslučovaly s  očividným duševním zdravím malé Patty. Zavolal jsem tedy vedoucímu pěstounské agentury a řekl mu: „Nechápu, co se tu děje. Nedává to smysl. Zdá se, že je Patty mnohem zdravější, než bych v její situaci kdy čekal. Mám samozřejmě radost, ale nechápu to. Mohl bych se sejít s její matkou?“ ——— 12 ———————————————

Shodou náhod měli Pattyinu matku druhý den propustit z nemocnice, takže jsem jí zavolal a dohodl si schůzku. Paní X., jak ji budu nazývat, bylo kolem pětadvaceti, a když vešla do místnosti, vypadala jako karikatura člověka s  vážnými depresemi. V  obličeji působila nejméně o pětadvacet let starší. Tvář měla vrásčitou a sinalou. Ramena měla shrbená, při chůzi jako by se hroutila. Vypadala letargicky. Ale nebylo to kvůli lékům, nebyla předávkovaná. Působila otupěle, jako by opravdu měla na kahánku. Už jen to, jak vešla do místnosti, bylo bolestné a vyvolávalo lítost.

Váhavě se posadila a já začal: „Poznal jsem vaši dcerku a je to vážně skvělá holčička. Chtěl bych se vás zeptat na pár věcí, abych si udělal lepší obrázek, jaké to je být její maminkou a jaké bylo ji vychovávat.“ Hned jak jsem to dořekl, začala plakat a mluvila o tom, jak hlubokou cítí vinu, že nebyla takovou matkou, jakou být chtěla. O tom, jak se celou dobu hrozně snažila vydržet a být tu pro ni. Někdy ji prý ale její pocity přemohly a musela pryč. Uvědomovala si, že když má takové deprese, je pro Patty lepší být u pěstounů, ale zároveň z toho byla hrozně rozrušená a měla pocit, že selhala v nejdůležitějším úkolu svého života. „Pověděla byste mi něco o tom, jaké to bylo starat se o ni, když byla miminko?“ Oči se jí znovu zalily slzami: „Pamatuju si to, jako by to bylo včera.“

„A jaké to bylo? Můžete mi to přiblížit?“

„Víte, hrozně si to vyčítám, protože když se Patty narodila, byla jsem strašně smutná. Byla jsem moc ráda, že mám dítě. Chtěla jsem ho, nikoho jsem neměla. Se svou rodinou nemám zrovna dobré vztahy. Byla jsem na to úplně sama a byla jsem pořád tak unavená a vyčerpaná, že jsem toho moc nezvládala.“

„Co jste tedy dělala? Jaké to bylo mít Patty?“

„Jednu věc umím vážně dobře,“ řekla mi.

„Jakou?“ chtěl jsem vědět.

„Víte, mám moc hezký zpěvný hlas,“ odpověděla.

„Tak mi povězte o sobě a Patty.“

„Vždycky jsem si lehla na gauč a, víte, měla jsem takovou tu sedačku, jak v ní dítě může být podepřené, a do ní jsem Patty dala a přisunula si ji

——————————————— 13 ———

Úvod: příběh o Patty

ke gauči tak blízko, že byla ode mě jen pár centimetrů daleko, a zpívala jsem jí celý den.“

Měli byste vědět, že tento příběh vyprávím svým studentům vždycky na začátku semestru. A pokaždé když ho říkám, dojme mě k slzám. Z části se rozpláču proto, že si vzpomenu, jak mi Pattyina matka vyprávěla, že dceři zpívala, a oběma nám tehdy tekly slzy po tváři. Ale především mě ten příběh dojímá, protože vím, že to byl první „aha“ zážitek v mém profesním životě. Najednou mi došlo, a asi to dochází i vám, že vezmeme-li v  úvahu Pattyino významné neurologické postižení, dostala přesně ten typ rané péče, který potřebovala. Kdyby Patty měla rodiče, který by se ji snažil chovat a hladit – což by asi udělal téměř každý rodič –, zažívala by ve svých prvních šesti měsících nesmírnou fyzickou bolest se všemi myslitelnými emočními následky. Místo toho se jí však dostalo péče právě v takové formě, kterou nejvíc potřebovala – bez tělesných doteků, ale s láskyplným kontaktem prostřednictvím hlasu a  očního kontaktu. Raná zkušenost tohoto dítěte tedy byla taková, že Patty měla matku, která byla – řečeno Winnicottovým (1960) výstižným obratem – rozhodně „dostatečně dobrá“.

Tato zkušenost mi náhle ukázala věci v  takovém světle, které už jsem nikdy nezapomněl. Naučil jsem se tehdy, že – jak říká Escalonová (Escalona, 1968)  – prediktivní hodnotu má především dětská „reálná zkušenost“. Dokonce i  opravdu potenciálně toxické proměnné, například neurologické postižení či těžká deprese matky, nabývají u  každé osoby jiného specifického významu. Pokud chceme být našim pacientům k užitku, je našim úkolem dostat se k jejich opravdové zkušenosti, k fenomenologii jejich života takového, jak jej prožili.

Začínám svou knihu tímto příběhem, jelikož jsem tehdy měl poprvé pocit, že se stávám klinickým lékařem, že jsem pochopil význam fenomenologie jako čehosi, o co je třeba se neustále zajímat. A proč vám tedy vyprávím tento příběh právě v úvodu této knihy a proč mluvím o tom, že jako dospělý člověk ještě třicet let po této události pláču? Vyprávím vám ho, protože si myslím, že je to příběh o tom, co znamená být dobrý diagnostik. Čím více jste schopni zohlednit fenomenologické hledisko, tím lépe dokážete vnímat dynamický a interaktivní kontext pacientovy ——— 14 ——————————————— zkušenosti, tím více mu můžete pomoci, a  to nejen diagnosticky, ale i terapeuticky, pokud se vaše cesta bude orientovat tímto směrem.

Pomocí této knihy se vám tedy pokouším nabídnout přesnější nástroje k tomu, abyste se stali lepšími fenomenology. Z čistě psychometrického hlediska chápu ty, kteří na projektivní metody hledí kritickým okem. Ani já si nejsem jistý, zda jsou to „testy“. Například Rorschachova metoda opravdu není žádným „psychometricky čistým“ testem. Rozhodně nemá ten druh validity, který by od něj určití psychometrici požadovali, ačkoliv si myslím, že projdeme-li dostupnou literaturu, lze objektivně souhlasit, že Rorschachova metoda má v jistých důležitých kontextech solidní konstruktovou validitu. Rorschach však není v tomto ohledu totéž co MMPI. Ani to není test IQ, jehož standardizace dosahuje úrovně, na kterou nelze u projektivních metod dosáhnout. Jak už napsal Irving B. Weiner (1994), Rorschach není test, je to stejně jako Tematický apercepční test či test nedokončených vět „metoda“. Jsou to nástroje, které nám otvírají zcela nové obzory a nabízejí další způsoby pohledu na fenomenologii. Projektivní metody nám dávají možnost dostat se ke skutečné lidské niterné zkušenosti, což nám poskytuje vhled i do „významů“, které lidé připisují svému chování, myšlení a prožívání. Podaří-li se nám zachytit klíčové části jejich zkušenosti z jejich pohledu (zevnitř), můžeme z nich odvodit pravdivější význam, jenž dávají sami sobě a svému chování. Když toto hledání významu propojíme se základním předpokladem, že lidské chování, myšlení, cítění – bez ohledu na to jak bizarně či maladaptivně vypadá z vnějšku – je pouze jejich pokusem o adaptaci, objevíme způsob náhledu, který propojuje symptomatologii s pacientovou nejlepší snahou dát věcem smysl. To nám pak na oplátku dá vyšší šanci, že budeme u  svých pacientů respektovat jejich snahu o adaptaci a zároveň lépe chápat, proč jsou jejich pokusy neúspěšné.

Jakkoli mám psychologické diagnostické metody rád a cením si jich, nechci tvrdit, že jejich používání je jediným, nebo dokonce nejlepším způsobem, jak pochopit svého pacienta. Zkušený praktik dokáže z rozhovoru s pacientem zjistit stejně mnoho jako z testu, ne-li více.

Troufám si však říct, že skutečně dobrý klinik je dobrý právě proto, že je schopen vidět věci fenomenologicky, a dotknout se tak významu

——————————————— 15 ———

Úvod: příběh o Patty

z  pohledu pacienta. Dělá vlastně totéž co test  – jeho otázky jsou jeho Rorschach nebo jeho tabulky TAT.

Kdybych ale vnímal práci zkušeného klinického psychologa, ať už při rozhovoru, či vyšetření, čistě jako zachycení pacientovy zkušenosti z jeho subjektivní perspektivy, značně bych tím věc zjednodušoval. Výlučné zaměření na fenomenologii omezuje klinika pouze na jeho intuici, na jeho klinický „cit“ pro pacienta. Intuice je sice nutnou, ale nikoli dostačující podmínkou pro pochopení pacienta. Intuice musí být prodchnuta konceptuálním rámcem, který ukotvuje idiografický význam ve vývojovém a dynamickém kontextu, v teorii osobnosti, chcete-li, jež spojuje individuální zkušenost se širším kontextem lidské adaptace. Následující dvě kapitoly jsou věnovány právě tomuto koncepčnímu rámci, a pomohou nám tak vystavět „lešení“, ke kterému pak budeme moci postavit data získaná projektivními metodami.

+ ——— 16 ——————————————— 2. Koncepční rámec

projektivního

testování – domény

pozitivních

a negativních

objektních vztahů Když za vámi do ordinace přijde člověk hledající pomoc, ať už na konzultační rozhovor, nebo na vyšetření, máte téměř jistotu, že za vámi přijde s řadou symptomů. Tyto symptomy mohou být svým úvodním představením „vnější“: škola je nudná, šéf mě přetěžuje, choť mi ubližuje. Mohou být „vnitřní“: cítím úzkost nebo mám deprese, nemůžu spát, jíst nebo udržet pozornost. Jakkoli zjednodušeně to může vypadat, příznak je východiskem našeho úkolu v roli diagnostika. Náš úkol je ale komplexnější, protože pacientovy symptomy musíme nějak vztáhnout ke komplikované, celistvé lidské bytosti. Na začátku je třeba si položit otázku, zda lze pacientovu symptomatologii převést do příběhu, který by nakonec dával smysl jemu i nám. Tento proces začínáme tím, že symptom umístíme do dynamického kontextu, tedy že jej vnímáme jako maladaptivní pokus dát zkušenosti nějaký smysl. Jinými slovy, spojujeme symptomy s konflikty, s napětím na vědomé i nevědomé úrovni, jež vedou pacienta k chování, které kvůli limitům ve vnímání vlastní zkušenosti považuje jak za nevyhnutelné, tak za adaptivní. Dále hodnotíme šíři a hloubku

——————————————— 17 ———

Koncepční rámec projektivního testování – domény pozitivních a negativních objektních vztahů

pacientových příznaků  – jde o  člověka, u  něhož jsou symptomy sice

hluboké, ale pohybují se úzkými kanály? Takový pacient může například

vykazovat silnou paranoidní hypervigilanci, která se u něj ale objevuje

pouze v kontextu sexuálního styku. Symptomatologie se však může také

rozšířit přes většinu osobnostních domén, a působit tak významnou zra

nitelnost ve vztazích, v myšlení, ve hře i v obraně. Působí tato zranitelnost

pacientovi spíše povrchní omezení, nebo jej hluboce zasahuje ve většině

domén, které zkoumáme? Abychom mohli uvažovat o hloubce dopadu

pacientových konfliktů, musíme se nejdříve seznámit s  osobnostními

doménami, jež je nutné v diagnostice zkoumat. Tyto domény předsta

vují rámec, který umožňuje pojmenovat klíčové komponenty osobnosti,

a poskytují východisko pro použití projektivních metod jakožto obzvláš

tě vhodných prostředků ke zkoumání těchto domén.

Chci vás nyní provést „organizačním schématem“ osobnosti. Toto

schéma je samozřejmě idiosynkratické, jelikož do něj zahrnuji pouze ty

domény, o nichž se domnívám, že mají pro studenty snažící se vstřebat

teorii vývoje osobnosti a ukotvit pacientovy symptomy v dynamickém

kontextu nejvyšší heuristickou váhu. Podtrhuji, že slovem „dynamický“

označuji mnohosměrný proces, jehož prostřednictvím se tyto domé

ny projevují. Doména jako třeba „objektní vztahy“ nestojí nikdy sama

o sobě, ale je vždy v aktivní souhře se všemi dalšími osobnostními do

ménami. Tento proces běží ve chvíli, kdy pacient poprvé vstupuje do

vaší pracovny, a běžel i v celém jeho předchozím životě. Proces tvor

by funkčního pracovního modelu osobnosti tedy začíná popisem jeho

různých elementů, v  našem případě domén. Později, když už v  klidu

přijmeme, že tyto jednotlivé domény a jejich různé podmnožiny máme,

je třeba naučit se vnímat „komunikaci“ mezi všemi ostatními doménami

v interaktivní matici, které říkáme „zkušenost“. Je zapotřebí si již nyní

ujasnit, že osobnostní vývoj je ve světle dynamické interakce osobnost

ních domén mimořádně komplexní a  „zapeklitý“. Úvahy o  osobnosti

v dynamickém modelu nejsou pro slabé povahy ani pro ty, kteří potřebují

mít vše přehledně uspořádané v  excelové tabulce. Ve svém osobním

ani profesním životě jsem nikdy nepotkal člověka, jehož život by bylo

možné „uspořádat do tabulky“. Jako psychologové tedy potřebujeme

——— 18 ———————————————

velkou dávku tolerance k nejednoznačnosti lidského bytí, a to i ve chví

lích, kdy stojíme před nutným, a tedy znepokojivým úkolem vnést do

„zapeklitosti“ života jasný smysl.

Symptomy

Konflikty/dilemata

Schéma 2.1 Reciproční vztah prezentovaných symptomů a skrytých kon­

fliktů

Na vrcholu organizačního schématu stojí konkrétní množina paci

entových symptomů. Hned pod těmito symptomy je kolonka označená

jako „konflikty“. Obě části jsou vzájemně obousměrně propojeny šipka

mi (viz Schéma 2.1). Kolonka s konflikty je se symptomatologií z mého

pohledu přímo spojena proto, že symptomy mají svůj smysl a pacientův

příběh pak jejich význam „vysvětluje“. I v případě, že je tento „význam“

spojen výhradně s druhými (jak tomu bývá u velmi malých dětí), je stále

součástí mysli pacienta. Proces tvorby významu zahrnuje také  stupně

vědomí skutečnosti, jelikož jsou ve hře vždy vědomé i nevědomé fak

tory. Tento důraz na význam a  role vědomých i  nevědomých procesů

činí z organizačního schématu ve své podstatě psychodynamický model

osobnostního fungování. Chci však upozornit, že ačkoli jsem přesvěd

čen o  heuristické hodnotě tohoto pojetí pro chápání a  výuku vývoje

osobnosti, netvrdím, že symptomy lze zmírnit pouze odhalením těchto

procesů. Cílem této kapitoly je vytvořit rámec pro pochopení osobnost

ního vývoje. Nicméně jeho propojení s terapeutickými přístupy je jednak

problémem komplexnějším a jednak sahá nad rámec této knihy. Během

své kariéry jsem pracoval s mnoha dětmi i dospělými v krátkodobé péči

(někdy šlo dokonce o jediné setkání), kdy nebylo možné zjistit „plný“

význam symptomů. Jsem ale přesvědčený, že pochopení vztahu mezi

——————————————— 19 ———

Koncepční rámec projektivního testování – domény pozitivních a negativních objektních vztahů

symptomy a konflikty/dilematy je pro pacienta vždy velkým přínosem

díky schopnosti dát chování a prožívání nový význam.

Symptomy

Konflikty/dilemata

Jak pervazivní jsou jejich dopady?

Schéma 2.2 Reciproční a interakční vztahy mezi symptomy, konflikty a je­

jich dopadem na fungování osobnosti

Přímo pod konflikty leží kolonka, jež si pokládá fundamentální otáz

ku, na kterou jsou projektivní metody schopné odpovědět nejlépe: „Jak

pervazivní jsou jejich dopady?“ (viz Schéma 2.2) Jakkoli je kolonka „kon

fliktů“ zajímavá a cenná, ve své podstatě vlastně klade otázku „proč?“

ve vztahu k  symptomu. Zde nejsou projektivní metody tak užitečné

jako v  otázce pervazivity a  jsou svou povahou spekulativnější, neboť

poskytují v nejlepším případě živý třídimenzionální obraz pacientova

současného stavu. Pokus o jeho propojení s historickými kořeny je vždy

poněkud povrchní. Odpověď na otázku „proč?“ závisí téměř výhradně

na hloubce, kvalitě a věrohodnosti získaných anamnestických informací,

jejichž zjišťování by mělo být nedílnou součástí každého poctivého dia

gnostického procesu. Pro naše účely, tedy kvůli zasazení projektivních

metod do koncepčního kontextu je otázka „proč?“ méně důležitá než

otázky „co?“ a „jak?“. Ptáme-li se na míru pervazivity dopadů pacien

tových konfliktů, klademe v podstatě otázku „co/jak“. Abychom nalezli



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.