načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Osm roků na Kubě - Doc. Otto Horský

Osm roků na Kubě

Elektronická kniha: Osm roků na Kubě
Autor:

Kuba, Jamaika, Portoriko… Který kluk by nesnil o oslnivě krásných dívkách s čokoládovou pletí, o omamné vůni tropického koření a o úžasných barvách jižních květů… Jména ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy hned
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 177
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-4945-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kuba, Jamaika, Portoriko… Který kluk by nesnil o oslnivě krásných dívkách s čokoládovou pletí, o omamné vůni tropického koření a o úžasných barvách jižních květů… Jména dalekých ostrovů a vzdálených zemí sladce zněla v hodinách zeměpisu i mladému studentovi prostějovské střední školy, Ottovi Horskému. Nejvíce ho přitahovala Kuba a cílevědomě šel za svým cílem. Poprvé přistál v Havaně v roce 1978 (to mu bylo 40 let). Působil nejdříve jako hlavní poradce pro inženýrskou geologii na Ministerstvu stavebnictví v Havaně (až do roku 1982) a potom jako vedoucí československé expedice pro průzkumné práce projektu přečerpávací vodní elektrárny v pohoří Escambray (1984–1988). O tom vypráví jeho kniha. V jejím úvodu nastínil velmi stručnou historii karibského ostrova. Do hodnocení politického vývoje po revolučním převratu v roce 1959 se však záměrně nepustil. Vždyť Otto Horský je především přírodovědcem, geologem a obdivovatelem přírodních krás a lidí z masa a kostí, bez ohledu na jejich politické názory. Jako takový si všímá nejen zajímavostí ze života prostých Kubánců, ale například i Fidela Castra a jeho bratra Ramóna, s nimiž se měl rovněž možnost setkat. Na nejvyšší místa žebříčku hodnot každé lidské bytosti staví především charakter, pracovitost a cílevědomost vedoucí krok za krokem k vytčenému cíli. Povrchní patina politických souvislostí ho nezajímá.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

otto

horskýosm roku na kube

°

Ostrava, 2007


Osm roků na Kubě

Text © Otto Horský, 2007

www.horsky.estranky.cz

Grafická úprava a obálka © Otto Horský, 2007

Fotografie © Otto Horský a internet

1. vydání jako e-kniha © Lukáš Vik, 2015

ISBN PDF formátu: 978-80-87749-45-6 (PDF)

Konverze do elektronických formátů:

grafik a webdesignér Lukáš Vik

www.lukasvik.cz

Vyjadřuji poděkování všem přátelům, kolegům

a kolektivu spolupracovníků, zejména z Geodestu Brno,

ale i kubánským spolupracovníkům, kteří se všichni

přičinili svým pracovním úsilím a nasazením

o zdar našich odborných prací na Kubě.

Zvláštní poděkování patří mé manželce

JUDr. Marii Brunclíkové, jíž jsem velmi vděčen

za komentáře k mé první verzi knihy.


EXPERTA SPASITELSKÉ POSLÁNÍ

1978–1982


Mapa Kuby ze 16. století.


7

Předmluva

Rozhodnutí zvolit si za celoživotní povo

l á n í ge olog i i bylo z c el a ji s tě motivováno mým

intenzivním vztahem k přírodě. Již jako malý

chlapec jsem hluboce prožíval všechny její

vůně a podoby. Vnímal jsem její teplo i vláhu

a cítil se její nedílnou součástí.

To, že budu studovat geologii, mi bylo

jasné od čtrnácti let. Že to ale bude geologie

zaměřená na stavebnictví, na tom měl jistě

podíl můj strýc Vilibald Bezdíček, uznávaný

vodohospodář, a moji dva starší sourozenci,

kteří studovali na Vysokém učení technickém v Brně vodní

stavby. Odtud tedy byl již jen krůček k tomu, abychsklou

bil geologii a přehradní stavitelství a stal se ze měinženýr

ský geolog.

Inženýrská geologie byla poměrně mladým oborem. Jeho

celosvětově uznávaným zakladatelem byl náš akademik

Quido Záruba, který již ve dvacátých letech minulého sto

letí prosazoval důležitost znalosti inženýrsko-geologických

poměrů stavebního místa před zahájením výstavby jakékoliv

náročné stavby. Katastrofy několika přehrad a jiných staveb

mu daly záhy za pravdu. Posláním inženýrského geologa

v dnešním pojetí je tedy komplexní objasnění geologických,

seizmotektonických, hydrogeologických, fyzikálně mecha

nických a geomorfologických podmínek území, v němž má

být vybudováno velké stavební dílo. Z výčtu povinnostíin

ženýrského geologa je vidět, že je to úkol nemalý, vyžadující

znalost několika oborů a schopnosti vzájemné mezioborové

aplikace a zhodnocení výsledků. Ne všude ve světě je chá

páno takto pojaté poslání inženýrského geologa a jednotlivé

činnosti jsou prováděny odděleně, bez podrobného zhod

nocení vazeb mezi nimi, a dochází proto často k nesprávné

interpretaci výsledků průzkumu. To pak může mít za ná

sledek nutné zásahy do projektu během výstavby, její zpož

dění, prodražení, ohrožení stavby během provádění nebo

Již od

dětských

let jsem si

představoval

Kubu jako

zemi plnou

kokosových

palem a divoce

rostoucích

banánovníků.

A vůbec jsem

se nemýlil.


8

po jejím dokončení. Chyby v zakládání staveb vyplývající

právě z neznalosti inženýrsko-geologických podmínek mají

často katastrofi cké následky. Role inženýrského geologa při

projektování a výstavbě je tedy zásadní a nezastupitelná.

Kuba, Jamaika, Portoriko. Již od útlého dětství mi vho

dinách zeměpisu zněla v uších tato slova tak tajuplně až

kouzelně a plně probouzela moji dětskou fantazii. Z nich

nejvíce mě přitahovala Kuba. Přestavoval jsem si tuto zemi

jako nadpozemský ráj plný zajímavých lidí všech barev,do

konce i pirátů na moři a domorodých indiánů v tropických

pralesích. V duchu jsem si představoval přírodu plnoukoko

sových palem, divoce rostoucích banánovníků a stráněpro

sycené vůní nepoznaných koření. A na nich prosté chatrče

domorodců, ohniště a kouř stoupající vzhůru k nebesům,

kovbojové na koních a volně pasoucí se dobytek. Do Kuby

jsem se zamiloval, a tak se stala mým vysněným cílem.

Moje cesta k dosažení tohoto cíle ale nebyla vůbecjed

noduchá. Již během studií na gymnáziu v Prostějově a poté

při studiu geologie na Vysoké škole báňské v Ostravě jsem

se začal cílevědomě při pravovat na budoucí prácizahranič

ního experta. Poznával jsem přírodu ze všech stran,navště

voval různé lokality a hledal vzácné nerosty a zkameněliny.

Moje sbírka nádherných exemplářů byla záhy úctyhodná.

Přečetl jsem veškerou dostupnou literaturu o indiánech,

o zemích Latinské Ameriky a zejména o Kubě. Čím více

jsem prohluboval tyto znalosti, tím více jsem po ní toužil.

Osudová náhoda způsobila, že pod vedením Fidela

Castra zvítězila na Kubě revoluce a brzy nato se objevili

na naší vysoké škole první Kubánci. Československo jako

jedna z prvních zemí nabídlo této zemi internacionálnípo

moc. Zahájil jsem ihned studium španělského jazyka na

jazykové škole a s kubánskými studenty navazoval přátel

ské styky. Správně jsem předpokládal, že oni budou patřit

k té první vystudované garnituře odborníků, kteří budou

na Kubě řídit rozvoj geologie a blízkých oborů. Že jsem

se potom s žádným z nich během dlouhodobého pobytu na

tomto nádherném ostrově nesetkal, to je již druhá věc.

Prvním a základním předpokladem k práci zahraničního

experta na Kubě byla kromě odbornosti znalost španělského


9

jazyka. To jsem si tedy alespoň od samého počátku mys

lel a také předpokládal, že bez jazykových znalostí těžko

někdo může plnit tak zodpovědné poslání. Já osobně bych

si nikdy bez znalosti místního jazyka nedovolil vyjet jako

expert do žádné země. To se později ukázalo, alespoň vpří

padě Kuby, jako mylné. Byla tam postupně vyslána celá

řada expertů a učili se španělsky za pochodu. Naštěstí,

českoslovenští experti byli svým způsobem výjimeční –

všichni zvládli alespoň základy španělštiny k běžnémudo

rozumění za tři až čtyři měsíce. Nejhůře na tom byli experti

sovětští. Někteří z nich se nenaučili základy španělského

jazyka nikdy, ani po čtyřletém působení v roli zahraničního

poradce.

Od počátku jsem si byl vědom toho, že si musím ve své

zemi nejdříve vybudovat vysoce odborné postavení. Je

třeba se zviditelnit. Musím dokázat, že ve svém oboru jsem

dobrý, že umím. Nepatřil jsem k první garnituře odborníků,

kteří do mladého, rozvíjejícího se oboru inženýrskégeolo

gie přišli o několik roků dříve než já a již patřili ke špičce

nejen u nás, ale i v zahraničí. Ti samozřejmě na Kubu odjeli

jako první, i když neuměli španělsky.

Díky svým dobrým učitelům a také proto, že jsem byl

hned zpočátku pověřován náročnými stavbami, vypracoval

jsem se během prvních deseti let praktické činnosti mezi

inženýrské geology schopné řešit i ty nejnáročnější stavby

komplexně. Měl jsem již za sebou inženýrsko-geologický

průzkum pro několik přehrad, pro sanaci břehů Oravské

přehrady, pro dálnici Praha-Brno a právě jsem pracoval

jako hlavní geolog v té době na našem největším vodním

díle, přečerpávací vodní elektrárně Dalešice na řece Jihlavě.

A v tom byl právě ten kámen úrazu. Při kubánském poža

davku na zahraničního experta v roce 1966, kdy popis jeho

pracovní náplně na Kubě přesně odpovídal mé profesi, mi

bylo řečeno, že nejdříve musím dodělat průzkumné práce

pro dálnici Praha-Brno. Potom přišel rok sovětské invaze

na naše státní území a Fidel přešlapoval kolem problému

jako myš kolem horké kaše. Nejdříve se zdálo, že invazi

odsoudí, ale nakonec se přidal na stranu sovětů. Kubánské

vztahy k Če sko slove n sk u s e o ch la d i ly. Po několika měsících


10

se opět narovnaly a pokračovala dál internacionální pomoc,

spočívající především ve vysílání expertů.

To ale práce na Dalešicích pokračovaly a měl jsem jiné

starosti. Celý inženýrsko-geologický průzkum pro tuto

stavbu jsem pojal jako aplikaci moderních průzkumných

metod, dosud na žádné jiné stavbě nepoužitých a mnohdy

zcela novátorských. To mi umožnilo zpracovat později tuto

tematiku jako kandidátskou disertační práci a na jejímzá

kladě obhájit titul kandidáta věd.

Někdy kolem roku 1971, když průzkumné práce naDa

lešické přehradě vrcholily a zahájil jsem aspirantské stu

dium, Kubánci požádali o vyslání pěti civilních inženýrů

pro obor inženýrská geologie a geotechnika. Sice nerad,

ale mohl bych aspirantské studium přerušit a splnit si svůj

dávný sen. Zpracoval jsem tedy poctivě odborný životopis

a uvedl v něm, že jsem vystudoval geologii a můj obor je

inženýrská geologie a geotechnika. Odpovídalo to zcela

přesně náplni práce, která vyslaného experta na Kuběoče

kávala. Stejně tak učinil můj o několik roků starší kolega

z Prahy, pracující na Českém geologickém úřadě v Praze

jako vedoucí odboru inženýrské geologie. Napsal doživo

topisu, že vystudoval geologii v Praze. Oba nás kubánská

strana zamítla a přijala jen tři mladé odborníky, kteří s ice

vystudovali civilní inženýrství, což odpovídalo požadavku,

ale v oboru inženýrské geologie dostatek zkušeností neměli

a jaksi samozřejmě se teprve začali učit španělsky.

Byl jsem zklamán.

Náš nadřízený orgán, Český geologický úřad, podal ná

mitku proti zamítnutí mého vyslání na Kubu. Zdůvodnil to

tím, že vlastně z těch pěti odmítli jednoho z nejzkušenějších

odborníků v žádaném oboru, navíc znalého španělštiny. To

jsem již měl státní zkoušku z jazyka španělského na Univerzitě

17. listopadu v Praze. Takto jazykově připraven nebyl dosud

žádný náš expert, který byl vyslán jako poradce na Kubu. Ale

vlastně ani nikdy potom. Kubánská strana se omluvila apo

dala návrh, abych od roku 1972 přednášel inženýrskougeolo

gii a geotechniku na Univerzitě v Havaně. Zaslali v tom směru

ofi ciální požadavek na mé jméno. Poslal jsem životopis a stejně

tak učinilo ještě několik vybraných profesorů příbuzných


11

oborů z různých vysokých škol. Mezi ně patřil i uznávaný

hydrogeolog, prof. Dr. Ing. Vladimír Homola, DrSc., autor

několika učebnic, můj bývalý učitel z vysoké školy. Vzápětí

nato, skoro před odjezdem, kubánští studenti provedli malou

„kulturní revoluci“ a prohlásili radikálně, že nepotřebujízahra

niční profesory, že jsou již dostatečně připravení k tomu, aby

sami mohli vyučovat. Tak mi potřetí unikl kontrakt na Kubu.

A čas plynul. Pracoval jsem na dalších velkých stavbách,

například jako hlavní geolog při průzkumných pracích

pro vodní dílo Slezská Harta. Mimochodem, jak vyply

nulo z geologického průzkumu, jednalo se o přehradu ve

velmi komplikovaných geologických podmínkách, jimiž

se zařadila mezi světové rarity, neboť v pravém břehu bu

doucí hráze bylo zjištěno pohřbené údolí třetihorního toku

řeky Moravice, zalité lávovým proudem po výbuchu sopky

Roudný. Vzhledem k získaným odborným a hlavněpraktic

kým zkušenostem jsem řídil na geologickém odboru pod

niku v Brně inženýrskou geologii a každé pondělí vyučoval

externě na Vysokém učení technickém v Brně.

Snad i proto mi byla umožněna v roce 1972 úča st na

„Světovém kongresu pro velké přehrady“ v Madridu. Do

konce jsem byl jmenován vedoucím delegace, která sestá

vala kromě mě z dr. Rouska, vedoucího odboru inženýrské

geologie na našem Českém geologickém úřadě v Praze,

dále z Ing. Palo Mahúta, CSc., téhož postavení na Sloven

sku a z profesora Vojtěcha Broži z Vysokého učenítechnic

kého v Praze, toho času také předsedy Československého

přehradního výboru. Dr. Rousek byl právě jeden z nás dvou,

koho kubánská strana z neznalosti zamítla jako experta.

Účast na kongresu byla úspěšná a stala se mezníkem

v oblasti mých odborných styků se Španělskem, kterépoz

ději přerostly v dlouhodobou spolupráci. Za kuriozitupova

žuji osobní setkání s princem Juanem Carlosem, nynějším

králem. Pozval nás totiž na recepci do královských zahrad

při příležitosti ukončení kongresu. Naše malá delegace byla

jedinou z východního bloku. Princ se velice zajímal o náš

politický systém, proto nám věnoval několik minut.

Kolem roku 1973 jsem nastoupil do Ostravy jako ve

doucí detašovaného pracoviště. Díky aplikaci moderních


12

průzkumných metod se podařilo vybudovat špičkové

pracoviště, pověřované největšími stavbami v republice

a zvané k řešení těch nejsložitějších geotechnických pro

blémů. Mezi nimi mohu jmenovat dílčí práce pro přečer

pávací elektrárny Dlouhé stráně, Čierny Váh, Hrhov a jiné.

Také jsem se osobně ujal jako hlavní řešitel komplexního

geotechnického průzkumu pro přehradu v Josefově Dole

u Jablonce nad Nisou a tato přehrada byla později úspěšně

vybudována.

Na jaře roku 1974 požádala kubánská strana, abych

odejel na Kubu, na ministerstvo stavebnictví do Havany,

jako hlavní poradce pro inženýrskou geologii a geotech

niku. Tento požadavek jsme museli odmítnout. Byl jsem již

připravován na dlouhodobý pracovní pobyt v Peru, který

popisuji v knize „Peruánské postřehy“ (Repronis Ostrava,

2004). Opět mi nezbývalo nic jiného, než si myslet, že Kuba

mi není osudem předurčena. Zároveň, jako naschvál, přišel

na moje jméno požadavek i do Kostariky, kde jsem mělna

stoupit v hlavním městě San José na univerzitě jako učitel

inženýrské geologie.

Ke konci roku 1974 jsem tedy s manželkou a dcerouod

jel do Limy a nastoupil na obchodní oddělení jako vedoucí

technické kanceláře a zároveň v d iplomatické funkci ob

chodního přidělence. Po ročním působení v Peru, přesněji

v srpnu 1975, jsem plánoval odlet na dovolenou doČesko

slovenska prostřednictvím Aerofl otu, tedy sovětských ae

rolinií. Letenka byla podstatně levnější, než let západními

leteckými společnostmi a měla pro mě jednu nesmírněláka

vou výhodu. Během letu byla povinná jednodenní zastávka

v Havaně. Konečně tedy, ne sice na dlouhodobý kontrakt,

ale alespoň na jeden den se tam podívám. Částečně se tak

splní můj dlouholetý sen. Sdělil jsem to obchodnímu radovi,

ten to konzultoval s Prahou a vzápětí dostal odpověď:

„Nepovoluje se Horskému let Aerofl otem, musí použít

americkou linku Braniff International, letět do New Yorku

a tam přestoupit na Československé aerolinie. S Braniffem

máme závazné dohody a nebudeme je přestupovat.“

A bylo to. Po páté mi Kuba unikla. Abych nebyl tak

nešťastný, zařídil mi obchodní rada několikadenní pobyt


13

v New Yorku s mojí rodinou a teprve potom pokračování

s Československými aeroliniemi do Prahy. Pobyt v New

Yorku byl nezapomenutelný. Přesto jsem litoval, že mine

bylo umožněno navštívit Havanu.

Moje dvouleté působení v Peru, plánované původně na

pět let, bylo po pracovní stránce velmi úspěšné, ale záro

veň osobně tragické. V roce 1976 jsem se vrátil předčasně

domů a brzy nato mi zemřela žena. Prodělala v Limě velmi

těžkou, ale jak se ukázalo záhy nato, beznadějnou operaci

po onemocnění rakovinou. Nemohl jsem za této situace

dále pokračovat v práci v zahraničí a vrátil jsem se na svůj

mateřský podnik. Tentokrát jako staronový vedoucípraco

viště v Ostravě. Ani jsem se neohřál a do naší republiky

přijeli v roce 1977 na stáž na tři měsíce čtyři předníkubán

ští odborníci. Nebylo nic jednoduššího, než že je přidělit na

stážování na moje pracoviště. Včetně tlumočníka z Prahy,

i když to v daném případě ani nebylo zapotřeb í. Ale nebylo

možné ho odmítnout. Na druhé straně to mělo výhodu, že

se o ně po večerech staral, protože jiné jazyky nežšpaněl

štinu neznali a těžko by se po Ostravě pohybovali sami.

Tři měsíce se dennodenně odborně starat o čtyři Kubánce

a to tak, aby jejich pobyt byl účelný a aby si na Kubu od

vezli hodně teoretických i praktických zkušeností. Brávat

je sebou do terénu na konkrétní stavby, to bylo to nejmenší.

Ale co s tou teorií? A tak jsem dostal nápad, že během jejich

pobytu napíši ve španělštině knihu oinženýrsko-geologic

kém průzkumu pro přehrady. Teoretických i praktických

zkušeností jsem měl již více než dost. Po celou dobu médo

savadní praxe jsem publikoval výsledky doma i v zahraničí

na kongresech a sbíral odborný materiál. Měl jsem dávno

v plánu napsat knihu česky. Tak proč ne poprvé španělsky?

Co napíši, ihned nechám jazykově recenzovat kubánské

stážisty. Tím jim dodám pocit důležitosti a odvezou si ze

své stáže hotovou knihu, plnou metodických návodů, jak

při průzkumu postupovat. Nenápadně jsem se zeptaltlu

močníka z Prahy, jestli umí psát na stroji. Sláva, říkal, že

umí. Nebyl vůbec proti tomu, že bude každý den knihupře

pisovat. Dokonce si chtěl vzít psací stroj i na pokoj doho

telu. Knihu jsem za ty tři měsíce skutečně napsal a Český


14

geologický úřad ji vydal v roce 1978 a zaslal na Kubu jako

dar a příspěvek k rozvoji spolupráce ve stavební geologii.

Její druhé přepracované a doplněné vydání vyšlo v roce

2003 (Geotest Brno, 2003). Kubánce jsem vzal na exkurze

na několik zajímavých staveb, kde právě probíhalinženýr

sko-geologický průzkum, takže ani oni nepřišli zkrátka.

Později, již za mého pobytu na Kubě, jsem se s každým

z nich setkal na různých stavbách a v různých funkcích. Co

se naučili, úspěšně používali a moji péči o jejich odborný

růst mi s radostí opláceli přátelstvím. Ale i tím, že mě zvali

na odborné konzultace na všechny významné stavby na

Kubě.

V tomtéž roce, tedy v roce 1977, se kubánská stranaob

rátila na Československo s žádostí o provedení oponentury

projektu pro přečerpávací vodní elektrárnu na řece Aga

bamě v pohoří Escambray. Autorem inženýrsko-geologic

kého průzkumu byl inženýr Oswaldo Morua, můj pozdější

nejbližší spolupracovník na Kubě a ještě později i aspirant

na kandidáta věd. Moje oponentura kubánské závěrečné

studie byla velmi kritická a vyzněla v doporučení dalších

průzkumných prací, bez jejichž realizace nebylo možno

tuto lokalitu doporučit. Náhoda tomu chtěla, že v daných

místech se geologicky jednalo prakticky o obdobu našípře

čerpávací elektrárny v Dalešicích, kde jsem až do koneč

ného projektového řešení byl hlavním geologem a řešitelem

úkolu. Také jsem doporučil, aby se podívali i na jiná místa

v pohoří Escambraye, kde by se mohly vyskytovat geo

logicky vhodnější podmínky pro realizaci stavby. Tak se

také stalo a v následujících letech byl Geotest Brno pověřen

studiem čtyř různých variant na různých řekách v pohoří

Escambraye. Ale o tom až později.

Ještě ke konci roku 1977 přijel na stáž do naší republiky

jeden z vedoucích pracovníků na Ministerstvu stavebnictví

v Havaně, inženýr Agnelio Peréz. Byl to geofyzik. Jednou

s předností našeho pracoviště v Ostravě bylo, že jsme jako

jediní v republice aplikovali koordinovaně geofyzikální

metody společně s inženýrsko-geologickými ageotechnic

kými. Tedy ne tak, že geolog si objednal ke splnění úkolu

u jiného podniku geofyzikální průzkum a potom společně


15

přemýšleli o aplikaci jeho výsledků pro závěrečnou zprávu.

My jsme pracovali jako tým a vzájemně si odborně rozu

měli. V tom jsme byli v té době dost výjimeční, neměli jsme

konkurenci. Tak bylo nasnadě, že mi opět přidělili na moje

pracoviště tohoto kubánského odborníka. To ale byl„ně

kdo“ přímo z ministerstva stavebnictví. Toho jsem nemohl

použít k psaní eventuelní další knihy. Opravdu jsme se

mu odborně věnovali a vysoce ocenil jak naše průzkumné

metody, tak vysokou odbornou úroveň našeho pracoviště.

Záhy se dostala řeč na to, jak bychom mohli tyto moderní

průzkumné metody aplikovat na Kubě. Vnukl jsem mu

myšlenku, že k tomu by bylo zapotřebí vybrat několikvhod

ných expertů, kteří by byli schopni působit v celé šíři oboru

a vzájemně úzce spolupracovat jako tým. Bylo by dobré,

aby jich bylo tak asi pět a vůbec by bylo nejlepší, abych byl

pověřen jejich výběrem a na Kubě jejich vedením. Znalost

španělštiny jsem u nich považoval za samozřejmost.

Agnelio Perez tomu naslouchal a slíbil, že se pokusí tuto

myšlenku na ministerstvu stavebnictví v Havaně prosadit.

Po měsíčn ím pobytu na mém pracovišti odletěl do Havany.

Začátkem roku 1978 přišel z kubánské strany požadavek

Expertní

posouzení

přehradního

místa na řece

Agabamě

v pohoří

Escambray

v roce 1977

znamenalo

další krok

k navázání

úzké

spolupráce

v oblasti

energetické

výstavby.


16

na pět expertů do vedoucích funkcí pro různé specializace

našeho oboru s tím, že doporučují, abych pracovní týmpři

pravil. Jednalo se o obsazení míst hlavních poradcůminis

terstva stavebnictví pro inženýrskou geologii, hydrogeologii,

geotechniku, mechaniku hornin a zemin se zaměřením na

přehrady a geofyziku. Ihned jsem se tohoto úkolu ujal aza

čal tým připravovat. Viděl jsem v tom naději, že se podaří

poprvé v historii spolupráce s Kubou vytvořit komplexní

tým odborníků, schopných řešit ty nejnáročnější odborné

úkoly. Experty jsem navrhnul, byli schváleni a připravil

jsem harmonogram jejich odjezdu. Můj odjezd jsemnaplá

noval na léto roku 1978 jako poslední. Chtěl jsem pohlídat,

aby nedošlo k nějakým záměnám z protekce, neboť to by

celou myšlenku týmové spolupráce pokazilo a jistě dobrý

záměr by byl ohrožen. Všichni experti odjeli přesně podle

mého harmonogramu, což byl na tu dobu jev nevídaný. Ve

většině případů se vždy předtím objevily nějaké „zdržovací“

důvody. Někdy odjezd trval i celý rok, v mnoha případech

z něj i sešlo. Třeba proto, že kubánská strana mezitímztra

tila trpělivost a místo buď zrušila, nebo obsadila někým

jiným, třeba ze Sovětského svazu, nebo z Bulharska.Zahra

niční experti z jiných zemí než uvedených v našem oboru

inženýrské geologie a geotechniky na Kubě nepracovali.

Odletěl jsem tedy v roce 1978 jako poslední z vybraného

týmu. Spolu se mnou letěla i moje tehdy třináctiletá dcera,

která se na Kubě stala studentkou sovětského gymnázia. Po

osmnáctiletém úsilí stát se zahraničním expertem na Kubě

se můj sen splnil. Na letišti mě očekával Agnelio Perez.


17

Tv r d é z ačátky

Po příletu na Kubu jsem nastoupil

na místo hlavního poradceminister

stva stavebnictví pro inženýrskou

geologii a související obory. Mým

úkolem bylo řídit po odborné linii

nejen československé, ale i bulhar

ské a sovětské poradce. V zápětí nato

mě jmenovala Polytechna Prahako

ordinátorem československých ex

pertů, pracujících na Kubě ve sta

vebnictví. Bylo jich zde v různých

stavebních specializacích na kubán

ských ministerstvech a podnicích

něco kolem třiceti. Koordinátoři

byli čtyři. Kromě stavebnictví to byl ještě koordinátor cuk

rovarnického průmyslu, další pro strojírenství a energetiku

a nakonec poslední pro pedagogiku. V roce 1978 pracovalo

na Kubě v různých odvětvích asi 130 československýchod

borníků. Jakmile jsem se trochu s prestižní, ale neplacenou

prací koordinátora seznámil, spojil jsem se s několika stejně

smýšlejícími lidmi a začali jsme postupně narušovat strnulé

byrokratické schéma schůzování zaběhnuté v českosloven

ské kolonii koncem sedmdesách let. Fungoval zde velmi

podivuhodný systém. Všichni českoslovenští experti byli

pověřeni tolika uměle vytvořenými funkcemi, že jim ne

zbýval čas na odbornou práci, za niž byli kubánskou stranou

placeni. Byl to hotový „kocourkov“. Kubáncům to kupodivu

nevadilo. Ale my jsme přijeli na Kubu odborně pr acovat a ne

schůzovat. Domluvili jsme se a napadli tento systém schů

zování, spočívající v tom, že každý expert měl několik po

litických či společenských funkcí a navíc, skoro každý den

byla nějaká schůze nebo kulturní akce či sportovní utkání.

Všichni jsme se zaměstnávali navzájem a na poradenskou či

jinou odbornou činnost nezbýval čas. A běda, když někdo

musel odjet služebně mimo Havanu a nepřišel na schůzi či

Na Kubu

jsem přijel

v roce 1978

pracovat

jako poradce

s dcerou

Violou. První

tři měsíce

po příjezdu

jsme bydleli

v havanské

čtvrti

Coronela,

kde byla

poblíž

nádherná

tropická

zahrada.


18

školení či na nějakou kulturní akci. Tato situace byla neú

nosná a ponižující.

Již během mého prvního roku ve funkci koordinátora

stavební sekce se podařilo tyto aktivity omezit na mini

mum a konečně měli experti prostor k vlastní práci, na niž

byli vysláni a za niž byli placeni a která přinášela jakuži

tek pro kubánskou stranu, tak naše uspokojení. Co se však

nepodařilo prosadit, bylo zvýšení platů pro experty. Výše

jejich platu byla stanovena vzájemnou mezivládní doho

dou již v roce 1960 a od té doby se nezměnila. A psal se

rok 1979. Průměrný plat experta dosahoval asi 220 peso

„nacional“, tedy národních peso, které byly na Kubě běžně

v oběhu. Mohlo se za ně nakupovat jen v kubánských ob

chodech a v obchodě určeném pro experty, kde existoval

přídělový systém. Pracovníci obchodního oddělení avelvy

slanectví byli proti nám ve velké výhodě, protože bylipla

ceni směnitelnými peso, tzv. „peso convenio“, a mohli za

ně nakupovat v diplomatické prodejně. Byla to v podstatě

obdoba našeho Tuzexu, kde se nakupovalo za bony a zade

vizy a kde byl vždy dostatek zboží. Srovnávat, kolik bylo

220 peso „nacional“ v československých korunách, nemá

žádný smysl, protože šlo o měnu, která nebyla směnitelná.

Podstatné bylo to, že 220 peso nestačilo k normálnímuži

votu. Proto jsme se všichni čtyři koordinátoři dohodli sde

legátem Polytechny, že využijeme návštěvy generálního

ředitele Polytechny na Kubě a přes vědčíme ho o nutnosti

jednat s kubánskou stranou o úpravě platů. Spočítali jsme

mu, že kdyby rodina s dvěmi dětmi kupovala jen nezbytné

nápoje, tolik potřebné v tropickém klimatu, a jen některé

základní potraviny, nezbude již ani jedno peso na provoz

automobilu, na nájemné bytu a na výlet na pláž či jinam

alespoň jedenkrát za měsíc. Při stanovení těchto zcelaběž

ných životních nákladů nám výpočtem tzv. „spotřebního

koše“ vyšlo, že je třeba zvýšit plat experta alespoň na 550

peso měsíčně. S tímto výsledkem jsme v naději na lepší

časy seznámili generálního ředitele. Jeho reakce však byla

nečekaná. Místo vstřícnosti a snahy o pochopení těchto,

pro experty nedůstojných životních podmínek, zvýšeným

hlasem zareagoval:


19

„Tak víte co, páni koordinátoři? My to obrátíme a žádám

já vás, abyste mi prokázali, jak jste mohli doposud žít bez

těch chybějících tři sta peso. Tak na to se řádně připravte!“

Tím naše snahy o zlepšení fi nanční situace expertůskon

čily. Přestali jsme si dělat vnitřní zábrany a začali zasvě

covat nově přijíždějící experty do tajů kubánského modelu

podnikání. Já jsem byl vlastně také nový, a tak mě po tomto

neúspěšném jednání služebně starší kolegové poučili, jak

na to. To jsem již vlastně třetí měsíc žil na pokraji život

ního minima a nechápavě pokukoval, jak již zkušenějšíex

perti popíjejí na pláži v žáru tropického slunce jedno pivo

za druhým. Nebylo mi jasné, kde na to berou peníze, když

mě mzda sotva stačí na skromnou stravu a nájemné.Byd

lel jsem s dcerou v třípokojovém bytě na Coronele, jídla,

co bylo na příděl, byl dostatek. Mělo to jen jeden háček.

Chyběly peníze na vybrání celého stanoveného přídělu,

zejména tolik potřebných nápojů, ovoce a sovětskýchzele

ninových a masových konzerv.

Ale již brzy mě čekalo překvapivé odhalení celého„eko

nomického modelu fungování“. Pochopil jsem, že příděly

potravin pro experty jsou proto poměrně vysoké, aby bylo

možno přebytky zásobovat „vyvolené“ a tím získat pro

středky na vybrání celého přídělu. Konečně jsem se stal

„plnohodnotným expertem“.


20

Experta

spasitelské poslání

Byli takoví, kteří již před

odjezdem na Kubu o spasitel

ském poslání experta neuva

žovali. Přece nebudou plýtvat

energií tam, kde to nenísmys

luplné. Dopředu pochybovali

o tom, že by mohli být pro

Kubu nějakým odborným pří

nosem. Ale těch nebylo mno

ho a ani já jsem mezi ně ne

patřil. Ale byli i takoví, kteří

za to nemohli, že nebyli pro

spasitelské poslání svým lid

ským a odborným potenciá

lem předurčeni. Třeba hlavní

sovětský poradce Voloďa. Sice vzhledem k mému vedou

címu postavení hlavního poradce mi podléhal, ale také

podléhal kubánskému vedení a přitom nepodléhal nikomu.

Když po něm bylo požadováno, aby zpracoval normu na

geotechnický průzkum pro přehrady, sdělil, že Moskva

mu nařídila, aby zpracoval normu pro silnice. Ta již ale

byla na Kubě hotová a nikdo novou nepotřeboval. Tak ho

nechali dva měsíce dělat normu pro silnice, a protože to

napsal rukou a v ruském jazyce, strčili to pak do šuplíku

a již se na to nikdo nikdy nepodíval. Potom zase chtěli po

něm jinou normu a on zase dělal po svém, jak říkal, dle

příkazů z Moskvy. A tak jsme se rozhodli, že to vyřešíme

šalomounsky a budeme ho posílat do terénu na kontrolu

prací v provinciích. Předpokladem k tomu ovšem bylo, že

se naučí alespoň trošku španělsk y. To již byl v Havaně půl

roku a uměl říkat:

„Buenas días, campaněra“.

To říkal mužskému osazenstvu. Nikdy se nenaučil říkat „o“,

a tak místo „companěro“ říkal stále „campaňera“, tedypouží

val nechtěně ženského rodu. Kubánci to z počátku nechápali

Jedním z mých

nejdůležitějších

úkolů byla

poradenská

činnost

v provincii

Oriente.

Katastrofální

sesuv při

výstavbě

přehrady Guiza

velmi zbrzdil

tempo výstavby

vodního díla.


21

a domnívali se, že buď je považuje za ženské, nebo zaho

mosexuály, nebo si z nich dělá legraci.

Jednou jsem ho pozval na večeři. Slušelo se to. Byl to

přece můj odborný kolega. Seděl hned vedle mé kanceláře

na ministerstvu stavebnictví. Když přišel vrchní a ptal se

ho, co bude pít, prokázal na jedničku svoje „znalosti špa

nělštiny“, když suverénně řekl:

„Yo querer jugo de pinga“.

Správně to mělo být: „Yo quiero jugo de piňa.“

Číšník, který nás obsluhoval, byl zřejmě homosexuál,

neboť při odpovědi Volodi na otázku, co bude pít, zbystřil

pozornost. Voloďa si totiž se svojí špatnou španělštinouob

jednal nektar z pánského přirození, místo ananasové šťávy.

Každý poradce, aby mohl radit, však musí umět místní

jazyk. Kubánské vedení tedy rozhodlo, že Voloďa musí

studovat na univerzitě španělštinu. Vždyť to je hlavní

sovětský poradce na ministerstvu. Po asi dvou týdnech

mi četl domácí úlohu a bylo mi ho opravdu líto. Jazyk

měl úplně zkoprnělý a pochopil jsem, proč vlastně neumí

dobře ani rusky. On totiž byl Ukrajinec z Kyjeva. Pomě

síčním studiu španělštiny se psychicky zhroutil a musel

toho ze zdravotních důvodů nechat. Jenže kontrakt měl

na čtyři roky a ten nebylo možno bez souhlasu sovětské

strany zrušit. Bylo tedy třeba nějak ho využít. A tak jsme

ho posílali do provincie Camagüey na kontrolu terénních

prací na několika běžících stavbách. Byla to vždy pra

covní cesta na jeden týden. Ředitel závodu v Camagüey

pro něho vždy poslal auto, ubytovali ho v hotelu blízkole

tiště a nechali ho tam celý týden. Pak pro něho zase přijeli,

naložili ho do letadla a poslali do Havany. To vůbec nebyl

špatný nápad. A tak jsme ho potom posílali na kontrolu

terénních prací i do jiných provincií.

Musím říci ke cti všech československých expertů, že se

naučili obstojně španělsky velmi rychle. Již za tři čtyřimě

síce se s nimi mohlo uvažovat při jakýchkoliv náročných

pracích, kde se museli domluvit španělsky. Mým úkolem

bylo i doporučovat další experty na různá místa v oboruin

ženýrské geologie a příbuzných oborů. Protože jsem kladl

důraz na vysokou odbornost a morální kvality přijíždějících


22

pracovníků, podařilo se postupně vybudovat spolehlivý

a vysoce profesionální pracovní kolektiv.

Ale samozřejmě byly i výjimky, kdy se to nepodařilo na

sto procent. Jeden expert byl velmi svérázný a lišil se od

druhých zvláštní zálibou v jízdě autem. Ne, že by nebylod

bor ník, to tedy byl. Jízdu svým vždy naleštěným trabantem

však miloval nadevše. Kubánci to brzy pochopili, a tak je

vozil po celé Kubě.

S Voloďou však nebylo pořízení. Nikdo s ním nechtěl

spolupracovat, protože se nenaučil ani slovo španělsky.

Proto si vyžádali Kubánci dalšího sovětské experta.Domlu

vili jsme se ale, že Voloďu nechají žít. Byl to strašný dobrák.

Takový neotesaný medvídek. Kam ho posadili, tam zůstal

sedět a dělal si svoje podle příkazů z Moskvy. Měl velmi

dobrou pracovní morálku. Nikdy nepřišel do práce pozdě,

jako to běžně dělali Kubánci.

A tak záhy přiletěl Jurij, s perfektní znalostí ruštiny

a se zkušenostmi z velkých přehradních staveb. Pracoval

prý jako expert i při stavbě Asuánské přehrady na Nilu

v Egyptě. Odborník to opravdu byl. Líbil se mi a všichni

jsme od něho očekávali vysoké pracovní nasazení. Naučil

se velmi rychle španělsky a začal se odborně prosazovat

na všech úrovních. Ihned na první poradě prokázal, že mu

to „zapaluje“. Ředitel geologického odboru ministerstva

stavebnictví rozváděl problémy, které mají na různých

podnicích v různých provinciích. Tak například v Santa

Claře prý mají nadbytek geologů, ale málo středních ká

drů. A v Havaně je tomu zase naopak. Jurij se přihlásil

o slovo:

„To je přece jednoduché. Tak vezměte pár geologů ze

Santa Clary a dejte je do Havany a z Havany vezměte pár

nadbytečných středních kádrů a dejte je do Santa Clary. To

přece vůbec není složité.“

Všichni zatajili dech. Ihned po skončení porady skubán

ským ředitelem geologického odboru jsem Jurije upozornil,

že nesmí Kubáncům radit. Pokud něco zajímavého vymyslí

nebo navrhne, musí to nenápadně podsunout svémukubán

skému šéfovi. Kubánský vedoucí s tím potom vyrukuje na

poradě a dostane pochvalu nebo řád. To jsem rychle pochopil


23

a vystačil s tím celé čtyři roky na pozici hlavníhopo

radce. Díky tomu se udělalo strašně moc prospěšné práce.

Ale Jurij si nedal říci a dále Kubáncům radil. Po půl roce

se tak naštvali, že vedení ministerstva rozhodlo o ukončení

jeho kontraktu i bez souhlasu sovětské strany pro porušo

vání kázně. Plakal mi potom na rameni, že ho pošlou doma

na Sibiř. Již jsem ho nikdy nespatřil. Možná dodnes „loví

sibiřské medvědy“.

Během čtyřletého působení na ministerstvu stavebnictví

od roku 1978 do roku 1982 jsem vykonával poradenskou

činnost na všech velkých stavbách té doby. Navštívil jsem

všechny provincie, také ostrov „Isla de Pinos“ čili Borový

ostrov, který záhy nato přejmenovali na „Isla de Juventud“

neboli Ost rov m ládeže. Kdysi se jmenoval „Ost rov pok ladů“

a jednou zase „Ostrov papoušků“.

Největší lásku jsem ovšem měl k provincii Holguin, která

mi byla svěřena na zcela zvláštní dozor. Zajížděl jsem tam

vždy na delší dobu, třeba i na tři týdny. Mým úkolem zde

bylo dohlížet na průzkum a výstavbu několika velkých pře

hrad a dalších staveb a vychovávat odborně technickýperso

nál. Řada geologů za ty čtyři roky opravdu „vyrostla“ a byli

již schopni samostatně provádět a ří dit i velmi rozsáhlé aná

ročné průzkumné práce. Mojí nejlepší žačkou byla geoložka

Victoria Reyes, zvaná Viky. Byla to mladá dívka robustní

postavy a buldočího obličeje. Terénem se pohybovala jako

jedoucí tank, řeky pro ni nebyly žádnou překážkou. Prolézala

s oblibou jeskynní systémy plné hemžících se netopýrů, hadů

a jiné havěti. Prostě správný geolog. Až na to, že by byla ráda,

kdyby mohla mít se mnou i jiný vztah než pracovní. Vždy

večer, když jsem s ní byl na nějaké služební cestě v terénu

a byli jsme někde ubytováni, většinou v samostatném domě,

který nám byl poskytnut pro tento státní úkol místními or

gány moci, musel jsem si něco vymyslet, jako třeba že ně

kam jdu, že tam mám známé. Stejně mě čekala a byla ještě

vzhůru, i když byla velmi pokročilá hodina. Popřál jsem jí

dobrou noc a odešel spát. Bylo mi jasné, že si topředstavo

vala jinak. Velmi jsem ji litoval. Byla hodná, chytrá, učenlivá

a velmi pracovitá. Vyrůstal z ní opravdu dobrý geolog. Ale

„živoucí buldozer“ nebyl můj typ.


24

Kromě poradenské činnosti na celé Kubě mi bylysvě

řovány i některé nejnáročnější stavby přímo pod osobní

vedení a zodpovědnost. Tam jsem vykonával nejen funkci

poradce, ale sám koordinoval a řídil veškeré práce, doku

mentoval, projektoval a vyhodnocoval. Stěžejní prací to

hoto druhu byla výstavba tepelné elektrárny v Santa Cruz

del Norte, asi šedesát kilometrů severně od Havany.Posta

vit tepelnou elektrárnu na pobřeží moře na starém fosilním

sesuvu půdy z období třetihor, na němž spočívá deskamla

dých čtvrtohorních korálových vápenců, to opravdu nebyl

snadný úkol. Nicméně, elektrárna stojí a chrlí nejen energii,

ale i nežádoucí zplodiny.

Ale byly i další důležité stavby, kde jsem se podepsal

svým vlastním řešením problematiky. Mohu jmenovat

přehradu „El Corojo“ v provincii Holguin, sesuv půdy na

přehradě v Guize, výstavbu papírenského kombinátu uHa

vany a celou řadu dalších staveb.

Ale to nebyla moje jediná činnost. Poslední dva rokypů

sobení na ministerstvu stavebnictví jsem i školil odborný

personál v různých provinciích. Za tím účelem jsem na

psal ve španělštině celou řadu „skript“, která byla postupně

Poslední

dva roky

poradenské

činnosti pro

Ministerstvo

stavebnictví

Kuby jsem

i přednášel

a školil

kubánské

odborníky

v oboru

inženýrské

geologie

a geotechniky.


25

ministerstvem vydána. Pro vedoucí odborníky a učitele

jsem připravil postgraduální studium na univerzitě v Moa.

Vyšlo několik mých publikací v kubánských odborných

časopisech. Vypracoval jsem několik státních norem pro

inženýrsko-geologický průzkum. Jako hlavní poradce mi

nisterstva jsem oponoval i práce jiných zahraničních od

borníků. Nejhorší úroveň měly práce bulharských expertů

pracujících v tomto oboru. Většině z nich byl kontrakt

ukončen. Nechali si pouze Emila Stojčeva z Bulharskéaka

demie věd. To byla opravdová „jednička“ v hydrogeologii.

Emil byl opravdu dobrý a velmi pohotový praktik. Bral

jsem si ho častokrát s sebou na různé stavby jako poradce

v případech, kdy se jednalo o hydrogeologické posouzení.

Nakonec ho požádali, aby napsal knihu „Praktická hydro

geologie“, která měla být na Kubě vydána. Pracoval na ní

ve dne v noci, soboty a neděle, po celý rok. Chtěl ji do

končit před ukončením kontraktu. Zvládl to, dílo dokončil

a se svojí opravdu krásnou ženou a čtrnáctiletým synem se

vrátil do Bulharska. Za týden nato ve věku čtyřiceti letze

mřel na infarkt. O Emilovi bude ještě řeč v další části knihy.

Smutné na tom všem je, že jeho knihu někdo strčil došup

líku a zmizela něk de v propadlišti. Námaha, která možná

urychlila konec jeho života, byla tedy naprosto zbytečná.

Myslím, že přes všechny pozdější těžkosti jsem svoje

„spasitelské poslání“ splnil, a že celá řada kubánskýchgeo

logů dnes pracuje podle mých metodik a získanýchpraktic

kých zkušeností. Také se mi podařilo vyfouknout sovětům

geotechnický průzkum pro metro v Havaně a zejménaprů

zkum pro projekt největšího díla minulého století na Kubě –

přečerpávací elektrárnu Centro Cuba v pohoří Escambray

a později ještě i pro další stejnou stavbu v pohoří Sierra

Maestra v Oriente.


26

Nejdříve

trochu historie

Předkolumbovské dějiny Kuby

stále zůstávají zahaleny rouškou

tajemství. O mnoho lépe na tom

nejsou ani rané koloniální dějiny.

Objevení „Nového světa“ Kryš

tofem Kolumbem v roce 1492

bylo význam ným skutkem, který

ovlivnil sociální a ekonomické

přeměny „starého světa“. V žád

ném případě se nelze domnívat,

že cesta k tomuto objevu byla

snadná. I když ekonomický zájem

na objevení nové cesty do Asie

byl jasný, bylo tře ba překonat řadu předsudků, strach a ig

noranci. Kryštof Kolumbus byl již zkušeným mořeplavcem,

který se účast nil řady plaveb ve službách portugal ského

a španělského loďstva a měl bo haté zkušenosti při prodeji

otroků a při obchodní činnosti vůbec. Pádnými argumenty

se mu podařilo přesvědčit španělská královská veličenstva,

krále Fernanda a královnu Isabelu, aby s ním uzavřeli kon

trakt na fi nancování vý zkumné plavby přes Atlantický oceán

s cílem objevit novou kratší cestu do Indie a do Asie. Existují

názorové spory, zda tušil či netušil, že mezi Asií a Evropou

leží obrovská masa ze mě, nazvaná později Amerikou. A tak,

s pomocí královských monarchů, se K ryštof Kolumbusvylo

dil dne 27. října 1492 v nynější provincii Oriente na se verním

pobřeží Kuby. První indiáni, kteří spatřili příjezd lodi, utekli

ve strachu před neznámými bílými lid mi do vnitrozemí.Po

tvrdili to dva vy slaní zvědové, kteří nalezli indián skou ves

nici bez lidí, avšak se znám kami života.

Ještě mnoho let později se španělští dobyvatelé zabývali

myšlenkou dobytí a kolonizace Kuby. Objevili mezi tím

další země, které oplývaly velkým bo hatstvím, zejména

zlatem, po němž prahli a na něž čekali také vládcové„sta

rého světa“.

Při své objevné

cestě přistál

Kryštov

Kolumbus ke

konci roku

1492 i u břehů

Kuby. Stalo

se tak na

severním

pobřeží

v oblasti

Baracoa.

Obrázek

z knihy

Historia del

Nuevo Mundo.


27

Praktiky španělských dobyvatelů jsou všeobecně známé.

Pod záminkou šíření pravé křesťanské víry rabovali velké

bohatství, s nímž se setkávali, a nutili indiány, abypracovali jako otroci. Tito však byli zvyklí žít svobodně ve volné

přírodě a houfně hy nuli, jednak zdeptáni psychicky, jed nak

pod vlivem nových nemocí, jako byla rýma a planéneštovice. Když si Španělé podmanili Domini kánskou republiku, Haiti a Puerto Rico, byl v roce 1509 pověřen Diego

Velás quez, aby si podmanil Kubu. Španělé byli velmi dobře

vyzbrojeni, používali meče, ocelová kopí a oštěpy, střelné

zbraně, děla, měli koně a ocelová brně ní. Mezi indiány budili

již svým zje vem strach a hrůzu, protože tito je považovali,

vidouce je na koních, za jed nu jedinou strašlivou bytost.

Indiáni byli vyzbrojeni ve srovnání s nimi velmi zaostalou válečnou technikou, měli pouze dřevěné hole, kameny

a šípy a dřevěné oštěpy, které vrhali na krát kou vzdálenost.

Heroické skutky španělských doby vatelů, jak ukazuje

c e l á h i s t o r i e d o b y t í L a t i n s k é A m e r i k y, b y l y v ž d y p o d m í něny

Ačkoliv

španělský král

Ferdinand

Aragonský

vydal striktní

příkaz

k ochraně

indiánů, ve

skutečnosti

byli pod

záminkou šíření

křesťanské víry

vyhlazováni.

V pozadí

znázorněn hon

na indiány.

Obrázek

holandského

malíře Teodora

de Bry z konce

XVI. století.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist