načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Osm - Radka Třeštíková

Kniha: Osm
Autor:

Radka Třeštíková představuje Osm, román s detektivní zápletkou. Objasnění zpackaného pokusu o vraždu hlavní hrdinky je třeba hledat někdy v průběhu posledního roku, který si ale oběť po probuzení z kómatu vůbec nepamatuje.


Titul je skladem >10ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Brno
Vaše cena s DPH:  267
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  349 Kč
23%
naše sleva
8,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71%hodnoceni - 71%hodnoceni - 71%hodnoceni - 71%hodnoceni - 71% 75%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2017-06-12
Počet stran: 384
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 380 stran
Vydání: Vydání první
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Umístění v žebříčku: 2. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Doporučená novinka pro týden: 2017-24
ISBN: 9788026708834
EAN: 9788026708834
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jedna z nejčtenějších českých spisovatelek Radka Třeštíková se po úspěšných Bábovkách z roku 2016 představuje s dílem v podobném duchu tentokrát okořeněném detektivní zápletkou. Hlavní hrdinkou románu Osm je Michaela, která je nalezena postřelená v jednom z pražských parků. Mezi podezřelými se ocitají Michaelini nejbližší a objevuje se více otázek než odpovědí. Ale ani po probuzení z kómatu není řešení blíž něž dřív, Michaela si totiž uplynulý rok svého života nepamatuje. A právě během něj muselo dojít k událostem, které vyústily v pokus o vraždu.

Ukázka:
„Já vám pomůžu,“ nabídne se Honza a rychle k lůžku přiskočí, vůbec se z toho nehroutí jako předtím Alice a v těch jeho dotecích je obrovská něha. Jemně přejíždí prsty po Míšině rameni, šeptá, že všechno bude zase v pořádku, a pak si všimne, že má Míša vzadu za levým uchem malinké tetování. Ale Míša nikdy žádné tetování nechtěla a jehel se bála jak čert kříže.
„Hotovo,“ vydechne sestřička.
Honza nereaguje, myslí na to, co právě viděl.

Kniha je zařazena v kategoriích
Radka Třeštíková - další tituly autora:
Dobře mi tak Dobře mi tak
Třeštíková, Radka
Cena: 169 Kč
To prší moře To prší moře
Třeštíková, Radka
Cena: 187 Kč
Bábovky Bábovky
Třeštíková, Radka
Cena: 238 Kč
Bábovky Bábovky
Třeštíková, Radka
Cena: 168 Kč
Bábovky (brož.) Bábovky (brož.)
Třeštíková, Radka
Cena: 194 Kč
Osm Osm
Třeštíková, Radka
Cena: 187 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Osm" mají také často zájem o tyto tituly:
Do vody Do vody
Hawkins, Paula
Cena: 303 Kč
Žízeň Žízeň
Nesbo, Jo
Cena: 305 Kč
Dívky z trajektu Dívky z trajektu
Theilsová, Lone
Cena: 279 Kč
Prvok Šampón Tečka a Karel Prvok Šampón Tečka a Karel
Hartl, Patrik
Cena: 187 Kč
Manželé odvedle Manželé odvedle
Lapena, Shari
Cena: 239 Kč
Nerozlučný pár Nerozlučný pár
Patterson, James
Cena: 257 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



Zdenka Kolblová 2017-06-17 hodnoceni - 60%hodnoceni - 60%hodnoceni - 60%hodnoceni - 60%hodnoceni - 60%
Třeštíková na jakou jsme zvyklí - současný příběh plný emocí i napětí neurazí. Může být slušným odreagováním od dětí a manžela na dovolené.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9
Pocity viny
„Musíme ji přesunout,“ řekne vrchní sestra. Mluví hlasitě
a rázně, jako když bičem mrská, protože přesně takhle ona
mluví vždycky.
Primář zvedne oči od papírů. „Málem bych zapomněl. Kdy
to vypukne?“ zeptá se tiše, přijde mu nevhodné mluvit nahlas
v místnosti, kde někdo spí, nechce pacientku probudit, i když
právě na její probuzení se tady čeká a nic by ho nepotěšilo víc.
„Ve čtvrtek.“
„Příští?“
„Ne, tenhle.“
Oba se zadívají směrem k lůžku. „Zítra vás přesuneme,
ano?“ rozhodne primář a bůhví proč připojí na konec své věty
ota zník. Jí je to přece jedno, kde bude ležet, jestli to tady
potřebují vymalovat, tak ať si to vymalují, ona ty zažloutlé stěny
stejně nevidí, oči má zavřené a působí klidně, jako by jen
spala, aspoň Julie má ten pocit, když ji přijde s dětmi odpoledne
navštívit. Drží ji za ruku a pořád přitom čeká, že ucítí na dlani
pohyb jejích prstů, zašimrání, jen neznatelné, jako když slabý
vítr pohladí skrz otevřené okno záclonu, ale ono vůbec
nezafouká. Julie přesto ruku nepouští a tiše vypráví o tom, co se
stalo dnes ráno. Nic moc se nestalo, jenže sedět tady beze slov,
to jí připadá divné, to sem přece ani nemusela jezdit, takže to
málo, co se stalo, popisuje do těch nejmenších podrobností.
Má obrovský pocit viny, i když ho přece nemusí mít, ona za
to nemůže, ona nechtěla, ona má přece Míšu ráda, dokonce
i teď, po tom všem, pořád ji má ráda, kdyby ji ráda neměla,
tak by tady neseděla.
„Bruno rozbil hrneček, jeden z těch čtyř, co jsme si
tenkrát společně koupili na trhu, pamatuješ? A Meda mu osolila
čaj... schválně.“





10
„Já jsem mu nic neosolila, osolil si ho sám,“ brání se Meda.
„Pourquoi?“
„Protože je blbej.“
„Parlez français!“
„Proč?“
Julie mávne rukou, teď se tím nechce zdržovat, poslední
dobou nemá na Medu nervy, poslední dobou nemá nervy na
nic, všechno se to rozpadlo, všechno je rozbité. Jako ten
keramický hrneček s puntíky, který už Julie nemůže nikde sehnat
a nemůže ho ani slepit. Je to pryč.
„Mami, ona spí?“ zeptá se Bruno, sedne si k Míše na postel
a zblízka si ji pozorně prohlíží, dokonce se prstem dotkne
špičky jejího nosu.
„Ano, Bruno, spí, a slez z té postele, tohle se nedělá!“
okřikne ho Julie. Bojí se, že Míše vypojí nějakou důležitou hadičku,
v pokoji něco pípne, ale snad to pípnout má, nezní to
výhružně, prostě jen obyčejné pípnutí, stejně mu znovu přikáže, aby
slezl, okamžitě!
„Proč na ni teda mluvíš, když spí? Dyť tě neslyší.“
Julie dá hlavu zamyšleně na stranu. „Já si právě myslím, že
nás slyší.“
„To nechápu.“
„To nevadí,“ řekne Julie a pak si vzpomene na ty orchideje,
co přinesla. Vstane, vezme je z parapetu, na který je odložila,
a strčí ke třem růžovým růžím, co už jsou ve váze na nočním
stolku, protože jiná váza než právě ta na nočním stolku tady
není. Julie ji vezme a přesune na stůl, protože tady u okna je
mnohem víc světla.
„Lidi v komnatu slyší,“ poučí zatím Meda Bruna a dodá,
že jí to říkal táta, a táta to musí vědět nejlíp, táta ví o těchhle
věcech všechno, táta ví všechno o všem.
Bruno se zarazí. „V jakém komnatu?“ Máma mu přece
řekla, že Míša spí, a řekl mu to i táta, že až se vzbudí, tak bude
zase v pořádku, že si potřebuje odpočinout a nabrat síly, že je
nemocná, o komnatu nikdo nemluvil a co to vůbec je?





11
Meda protočí panenky, proč musí mít zrovna ona tak
pitomého bráchu? „To je jako tendleten pokoj, přece.“
„To asi myslíš komnatu,“ zasměje se Julie.
„Jo, komnatu,“ zopakuje Meda. „Každá princezna ji má,
a Míša je princezna.“
Juliina tvář na okamžik ztuhne. „To taky říkal táta? To o té
princezně?“
Meda zavrtí hlavou, to jí nemusel nikdo říkat, to přece
každý vidí, že Míša je princezna, a Bruno vykřikne, že už to
konečně chápe, že je Míša zakletá, zakletá princezna. „Ona je
zakletá, mami, že?“ ujišťuje se.
„Tak nějak,“ zašeptá Julie. „Parlez français entre vous!“
„Proč spolu nemůžem mluvit česky?“ diví se Meda.
„Protože tu francouzštinu za chvíli úplně zapomenete.“
„No a?“
„Jednou vás to bude mrzet.“
„To teda nebude,“ odsekne Meda.
„Ale bude.“
„Nebude.“
„Jdi radši na chodbu a ty taky, Bruno, já tam za vámi za
chvíli přijdu,“ v yžene je Julie a do ruky dá přitom Medě
peníze, někde tam určitě bude automat, tak ať si koupí něco k jídlu
nebo k pití, jí je to dneska jedno. „Žádnou coca-colu,“ zavolá,
než se za nimi zavřou dveře, takže zas až tak jedno jí to není
ani dneska.
„Proč?“ zeptá se Julie nahlas, když v pokoji zůstane sama.
„Dali jsme ti všechno... všechno,“ zopakuje a zní to jako
výčitka. Michaela ji neslyší, anebo možná opravdu ano, ale
potvrdit to nedokáže, ani nepatrným pohybem, ani
hlesnutím. Ničím.
Julie se přesune o kousek blíž. „Bylo to tak hezké, měli
jsme se přece fajn, a ty jsi to zkazila, úplně všechno...
všechno!“ Zase to opakuje a zase to zní jako výčitka. „Nevím, jestli
si vůbec přát, aby ses probudila,“ přizná po chvíli ticha, ale
pořád tady sedí, nemůže se přinutit k odchodu, pořád se na





12
Míšu dívá a pořád ji drží za ruku, dokonce si uvědomí, že jí
přitom tečou z očí slzy, tak si je utře hřbetem dlaně a
hlasitě se vysmrká do papírového kapesníku. „Sakra, vidíš, co se
mnou děláš?“ řekne a do třetice to zní jako výčitka, pak se
ozve energické klepnutí na dveře a vejde Max. Vypadá
překvapeně a naštvaně. Proč sem, sakra, Julie chodí a ještě ke
všemu sem tahá děti?
„Väntar du på mig?“ zeptá se.
Julie se otočí a je stejně překvapená jako Max. „Já, nebo
ona?“
„Ty, sa moz řejmě.“
„Ne, na tebe tady opravdu nečekám.“
„To je škoda,“ usměje se Max a políbí Julii na tvář.
„Co tady děláš?“ zašeptá ona.
„Chtěl jsem ji vidět. Jak jí je?“
„Pořád stejně.“
„A tobě?“
Julie si sáhne na levou paži. „Myslíš tohle?“
„Myslím všechno.“
„Ta ruka už bolí míň.“
„Pa k se ti na ni podívá m,“ slíbí Ma x a přijde a ž těsně k
Míšině lůžku. Ze všeho nejdřív zkontroluje monitor zobrazující
srdeční frekvenci, krevní tlak, nitrolební tlak a mozkový
perfuzní tlak, pak teprve se zadívá na spící Michaelu. Má chuť
políbit ji na čelo, ale před Julií to nemůže udělat, proto
předstírá, že ještě kontroluje intravenózní katétr, aby měl důvod se
jí aspoň zběžně dotknout, pak si vezme druhou židli a sedne si
k posteli, tak jako Julie. Sedí tam oba vedle sebe jako ve školní
lavici, jako by je měl někdo oznámkovat. Jedničku za to, že
přišli. Trojku za to chování předtím.
„Probudí se?“ zeptá se Julie po chvíli. Max to přece musí
vědět.
„Doufám, že ano,“ řekne Max, a aniž by se na Julii podíval,
dodá, že by to bylo pro všechny nejlepší.
„I pro mě?“





13
„Samozřejmě jestli zemře, tak...“
„Nemluv o tom,“ zarazí ho Julie.
„Musí se probudit, prostě musí.“
„Viděls ty její vlasy?“
„Viděl, už předtím.“ Max jemně zatřese hlavou, jako by
některé věci z minulosti chtěl z myšlenek odehnat.
„A co na to říkáš?“
„Nic. Co bych na to měl říkat?“
„Jasně, ty nikdy nic neříkáš, nic neřešíš, a pak to dopadne
takhle.“ Julie prstem naštvaně ukáže na Míšu.
„Takže je to moje vina? Fakt chceš, abych se cítil ještě hůř,
než už se kvůli tomu cítím, sakra?“
Julie zavrtí hlavou a znovu se rozpláče.
„Nech toho, venku se ti cpou děcka čokoládou a ty tady
sedíš a brečíš. Pojď,“ řekne Max, vezme Julii za paži a vede ji
na chodbu.
„Ona umřela?“ vyhrkne Meda vyděšeně, když vidí mámu,
jak brečí, a tátu, jak ji podpírá, to by ji přece nepodpíral, kdyby
Míša neumřela, a máma nebrečí skoro nikdy, takže jo, takže
umřela...
„Neumřela,“ uklidní ji táta a pak navrhne, že si všichni
zajdou na pizzu. Na hezký společný oběd. Jako dřív, jako rodina.
Oni čtyři. Jako by se nic nestalo.
„Jóóó, pizza!“ křičí Bruno, i když si není jistý, jestli se mu
po vší té čokoládě a coca-cole ještě vůbec vejde do břicha, Julie
ho pohladí po rameni a pak všichni vyjdou z nemocnice ven
na vzduch.

Honza se zastaví u dveří, ke kterým je dovedla staniční
sestra, vezme za kliku, a pak se zarazí, nechce jít dovnitř s Alicí,
chce být s Míšou zase sám, jako včera, jenže jak naschvál dnes
potkal Alici přímo před pavilonem S1, takže jdou za Míšou
spolu.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.