načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Oslík Šedé kopýtko – Eva Bešťáková; Dagmar Ježková

Oslík Šedé kopýtko

Elektronická kniha: Oslík Šedé kopýtko
Autor: Eva Bešťáková; Dagmar Ježková

Kouzelný příběh o hodném oslíkovi, který se od zlého hospodáře vydává do světa, doprovázejí ilustrace D. Ježkové. Pro mladší děti Oslík Šedé kopýtko žije u lakomého sedláka, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 127
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání v Albatrosu
Spolupracovali: ilustrovala Dagmar Ježková
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-4525-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kouzelný příběh o hodném oslíkovi, který se od zlého hospodáře vydává do světa, doprovázejí ilustrace D. Ježkové. Pro mladší děti Oslík Šedé kopýtko žije u lakomého sedláka, který ho jen dře a nechová se k němu hezky. Když jednoho večera oslík uteče a potká hodného kouzelníka Matyáše, putují od té chvíle společně. Jejich cesta je nelehká, daleká a dobrodružná, ale ukáže se, že i "hloupý" osel má velké srdce a odvahu.

Popis nakladatele

Oslík Šedé kopýtko žije u lakomého sedláka, který ho jen dře a nechová se k němu hezky. Oslík dlouho poslušně pracuje, ale když ho jednoho večera zachráněný majitel nechá hladového stát u rokle, uteče. Šedé kopýtko potká hodného kouzelníka Matyáše a od té chvíle putují společně. Jejich cesta je nelehká, daleká a dobrodružná, ale ukáže se, že i „hloupý“ osel má velké srdce a odvahu.
Autorka vypráví příběh oslíka núbijského, který má divoké prapředky, o nichž se se tvrdí, že na rozdíl od somálských oslů už v přírodě vyhynuli. Dlouho je nikdo neviděl, ale co když přece jen ve vysokých pouštních horách na západě Afriky ještě žijí?

Zařazeno v kategoriích
Eva Bešťáková; Dagmar Ježková - další tituly autora:
Písničkové pohádky Písničkové pohádky
Knížka pro Vojtíška Knížka pro Vojtíška
Škriatkovia z Kamennej hôrky Škriatkovia z Kamennej hôrky
Zločin Hercula PoiroNa -- Humorná detektivní fikce Zločin Hercula PoiroNa
O Josífkovi O Josífkovi
O Jožinkovi O Jožinkovi
Růžový altán Růžový altán
O zvědavém telátku a bázlivém hříbátku O zvědavém telátku a bázlivém hříbátku
 (e-book)
O zvědavém telátku a bázlivém hříbátku O zvědavém telátku a bázlivém hříbátku
 
K elektronické knize "Oslík Šedé kopýtko" doporučujeme také:
 (e-book)
Lucinka a vánoční přání Lucinka a vánoční přání
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Oslík Šedé kopýtko

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Eva Bešťáková

Oslík Šedé kopýtko – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Eva Bešťáková

Oslík Šedé kopýtko



Oslík

šedé kopýtko

ALBATROS

Ilustrovala Dagmar Ježková



7

V jedné daleké zemi, na kterou se od rána do večera smálo sluníčko, žil bohatý sedlák. Patřila mu pole, vini­ ce, ovocné sady a velký statek. Na statku choval drůbež, koně, krávy, kozy a ovce. Každý rok sklízel i bohatou úrodu obilí, ovoce, zeleniny a révových hroznů. Mohl si dopřát, čeho se mu zachtělo, jenže on se nedovedl radovat a pořád se zlobil. Mračil se i na zářivé slunce, jako by nevěděl, že bez tepla a světla by žádnou úrodu nesklidil.

A ten věčně nazlobený sedlák byl navíc lakomý. Aby ušetřil za krmení zvířat, na celém hospodářství si vy­ stačil s jediným oslem! Kdysi měl zdatné tahouny muly, ale udřel je prací na poli a nové si nekoupil. Místo nich si přivedl z trhu v blízkém městečku mladého osla a ne­ chal ho pracovat za tři.

Oslík dostal jméno Šedé kopýtko a na rozdíl od své­ ho bohatého pána byl velký chudák. Ne snad proto, že nic neměl. Oslové na celém světě jsou na tom stejně a toužit po bohatství ještě žádného nenapadlo. I ten pohádkový osel, kterému stačilo říct „Oslíčku, otřes se“ a hned z něj padaly zlaťáky, vždycky kouzelné penízky rozdal a sám si nic nenechal. Ne, kvůli tomu to nebylo. Oslík Šedé kopýtko byl chudák proto, že měl zlého ma­ jitele. Hospodář se k němu choval ošklivě a pořád mu ubližoval.

Šedé kopýtko bydlel v malé zastrčené stáji v kou­ tě dvora a často mu bylo smutno. V takových chvílích mluvil sám pro sebe tajnou zvířecí řečí, která není sly­ šet, a tudíž o jeho rozumování nikdo nevěděl. Hlou­ pé ale nebylo, kdepak! Říkal si třeba: „Kdyby hospodář špatně viděl, kdyby nosil brýle jako pan farář a rozšlápl si je nebo je ztratil, mohl by se vymlouvat, že si rozdí­ lu mezi oslem a koněm nevšiml. Jenže on žádné brýle nikdy neměl, vidí dobře i bez nich. Určitě ví, že jsem mnohem menší než kůň, a přitom mi ukládá ty nejtěžší práce. Spoléhá na moji sílu a vůbec ho nezajímá, jestli se mi to líbí a jak se mi na statku žije.“

To všechno byla pravda. A když oslík někdy večer na­ říkal únavou, sedlák se jeho skřípavému íá ani nenamá­ hal porozumět. Byl příkladem známého pořekadla, že sytý hladovému nevěří.

Hospodář vyháněl brzy ráno oslíka na dvůr. Koulel očima, práskal bičem a přikazoval čeledínovi: „Připrav se, pojedete na trh. A pospěš si, ty kůže líná!“

Čeledín Pedro naložil oslíkovi na hřbet pytle plné brambor či koše se zeleninou a vydal se s ním do měs­ tečka za kopcem.

Cesta byla hrbolatá a kamenitá, jak už to v horském kraji bývá. Šedé kopýtko byl ale šikovný a neuklouzl ani na úzkých stezkách nad propastí, kam by se kůň nikdy neodvážil. Zato když třeba jen trošku škobrtl o kámen, čeledín se hned zlobil: „Co děláš? Dávej pozor, nebo ti náklad spadne, hrách se rozkutálí a dostaneme oba!“

Pedro nebyl zlý, hospodáře se však bál jako čerta. A strach ze sedláka mělo i děvče, které večer nosilo os­ líkovi do stáje seno a vodu. Někdy mu přineslo tajně pod zástěrou šťavnatou nať, kousek mrkve či řepy nebo sladkou ředkev. Dívka se jmenovala Rosita. Jméno Šedé kopýtko vymyslela pro oslíka právě ona a ráda mu tak říkala, ale taky tajně. Hospodář měl pro osla jen křik a nadávky. Říkal mu hloupý osel, nemehlo a darmojed, tak hezké jméno jako Šedé kopýtko by jistě nestrpěl.

„Chudáčku Šedé kopýtko,“ utěšovala oslíka večer ve stáji Rosita a hladila ho po šíji. „Máš dost sena v korýt­ ku a vody ve žlabu? Najez se a napij, dneska ses hodně nadřel. A potom si až do rána odpočiň. Dobrou noc!“

Když odešla, oslík se rozloučil s měsícem, který na­ kukoval oknem do stáje jako žlutý lampion. Ten někdy říkal, že mu Rosita měla dát podle barvy srsti spíš jmé­ no Šedožluté kopýtko, a ne pouze Šedé, ale oslíkovi to bylo jedno a radši rychle usnul. Třebaže o chytrosti oslů leckdo pochybuje, Šedé kopýtko dobře věděl, že ráno bude potřebovat hodně síly a spánek mu ji dá. Den­ nodenně totiž čekala oslíka nějaká namáhavá práce. Musel odvážet brambory, obilí, kukuřici a zeleninu do města na trh, a ještě horší byla dřina na kamenité půdě v podhůří. Chamtivý sedlák si každou chvíli vzpomněl, že by chtěl mít další pole, aby získal víc úrody. A tak čeledín Pedro někdy celý den vybíral a vykopával z ne­ úrodné a dosud neobdělané půdy kameny, nakládal je v koších šedivákovi na hřbet a vodil ho ke strži. Tam těžké kamení vysypal, odvedl Šedé kopýtko zpátky na pole a všechno se opakovalo. Plahočili se tak spolu tře­ ba několik dnů až do tmy. Teprve když bylo nové pole řádně vyčištěné, nastoupili do práce koně.

Sedlák oslíka hodně trápil, ale neměl rád ani ostat­ ní zvířata. Drůbež choval jen pro vejce a maso, krávy,

11

kozy a ovce zase pro mléko, máslo, sýry a vlnu. Měl

z nich velký užitek, a přitom mu žádný z těch živých

tvorů nestál za jediné dobré slovo. Výjimkou byli koně,

a nejvíc byl sedlák pyšný na dva statné hnědáky. Na ty

nedal dopustit, dokonce sám dohlížel, aby o ně bylo

řádně postaráno. Ostatní koně mu sloužili k orání, setí

a sklizni obilí, brambor a kukuřice. Jeho dva miláčkové

pracovat nemuseli. Jednou v týdnu je zapřáhl do bryčky,

svátečně se nastrojil a dal se odvézt do města jako pán.

Sjednával tam obchody a vracel se domů až večer. Ně­

kdy přijel hodně unavený, ale nikdy nezapomněl přísně

vyzpovídat čeledína Pedra, jestli oslík vykonal všechnu

uloženou práci. Dal mu příkazy na druhý den, a teprve

potom šel spát.

Šedé kopýtko plnil hospodářovy rozkazy bez odmlu­ vy. Jen občas, když se směl večer po práci chvíli pást na stráni, slyšely děti až ve vsi jeho žalostné íá, íá. Přiběhly a viděly, že oslík je uvázaný u kůlu. Chodí kolem do­ kola, hrabe kopýtkem do hlíny a drsnou horskou trávu má dávno spasenou. Bylo jim ho líto a radily mu: „Šedé kopýtko, uteč! Běž do světa a najdi si hodnějšího sedlá­ ka! My tě odvážeme, chceš?“

Oslík ale vrtěl hlavou. Byl poctivý a věděl, že musí dál věrně sloužit pánovi, i když od něho nikdy neuslyší vlídné slovo. S takovou poslušností osli i některá jiná zvířata už přicházejí na svět.

Jenže nic netrvá věčně.

Jednoho pozdního odpoledne se statkář vracel z měs­ ta v bryčce, kterou táhli jeho oblíbení hnědáci. Oslík Šedé kopýtko byl zase přivázaný ke kůlu, pásl se na kop­ ci nad cestou a z dálky všechno sledoval. Sedlák švihal bičem do vzduchu a vesele pobízel spřežení ke klusu, když vtom něco tmavého přeběhlo přes cestu. Koně se lekli a prudce se vzepjali na zadních nohou. Bryčka se naklonila, sedlák z ní vypadl a skutálel se po kamenité stráni do rokle! Splašení koně uháněli s bryčkou trys­ kem pryč a hospodář je marně volal zpátky. Zůstal ležet na dně strže. Naříkal, nadával a proklínal své miláčky

13

hnědáky stejně jako divokou kočku, která celé neštěstí

zavinila. Při pádu si pochroumal nohu a nemohl vstát,

a tak se jen kroutil a vztekle křičel. Doufal, že ho někdo

uslyší a přijde mu na pomoc. Jenže vesnice byla daleko

a po cestě v tu večerní hodinu nikdo nešel.

A přece hospodářovo volání někdo zaslechl. Oslík

Šedé kopýtko! Nastražil dlouhé uši a odpověděl: Íá! To

znamenalo: Už jdu!

Šedé kopýtko poznal pána po hlase a pochopil, že ho potřebuje. Začal škubat provazem a nepřestal, dokud se mu nepodařilo uvolnit smyčku a vyvléknout z ní hlavu. Ani to nebylo moc těžké. Čeledína totiž nenapadlo, že by poslušný oslík mohl pomýšlet na útěk. A tak utáhl uzel jen lehce, aby neměl večer moc práce s jeho rozva­ zováním.

Šedé kopýtko klusal rychle k cestě a po ní dál až k rokli, odkud se zoufalé volání ozývalo. Když ho sed­ lák uviděl nahoře na okraji srázu, zvolal s úlevou: „Tys mě slyšel? Musíš mě vytáhnout nahoru, rozumíš?“

Oslík rozuměl. Opatrně sestupoval po kamenité strá­ ni níž a níž. Zarýval kopýtka do měkké hlíny mezi bal­ vany, aby neuklouzl, a dostal se až na dno strže. Tam se postavil se skloněnou hlavou vedle sedláka a čekal. Sedlák se s námahou zdvihl a belhavě se k oslovi při­ blížil. Rukama ho objal kolem silného krku a pevně se chytil krátké hřívy. Zdravou nohou se opřel o zem a po­ raněnou táhl za sebou. Začala obtížná cesta vzhůru.

Šedé kopýtko napínal svaly, zadníma nohama se vzpíral o kamenitou půdu a předníma vyhledával hr­ bolky ve stráni, kořeny keřů a skalní výčnělky. Byl to strastiplný výstup. Hospodář se občas pokusil udělat zdravou nohou pár kroků, ale většinou napůl bezvlád­

ně ležel zvířeti na hřbetě. Když se oslík na chviličku za­

stavil, aby nabral dech, hned ho pobízel: „Snad nechceš

odpočívat? Pospěš si, ať už jsme nahoře!“ A když Šedé

kopýtko uklouzl a hledal vhodnější místo pro další vý­

stup, sedlák ječel a huboval: „Co děláš? Chceš mě snad

shodit zpátky, ty kůže líná? Přidej a nezastavuj se, nebo

si to s tebou nahoře vyřídím!“

Šedé kopýtko se namáhal ze všech sil. Svaly v celém

těle měl napjaté, srst zbrocenou potem, těžce oddecho­ val. Stoupal, klouzal zpátky a jen s největším úsilím se krok za krokem dostával výš. Konečně dosáhl okraje rokle. Složil zraněného sedláka do trávy vedle cesty a celý vyčerpaný si lehl vedle něho, aby si odpočinul.

Hospodáři vůbec nepřišlo na mysl, že mu věrný osel možná zachránil život. Kdyby zůstal v rokli přes noc, mohl ho třeba kousnout jedovatý had, ale to ho nena­ padlo a žádnou vděčnost necítil. Měl pouze strach, že Šedé kopýtko nevstane a nedonese ho domů. Proto se přemohl a začal předstírat nezvyklou vlídnost: „Tak vi­ díš, že se ti to podařilo. Teď mě ale musíš ještě donést na statek, když mi koně utekli. Po cestě to půjde líp. A doma ti dám dobrou večeři – můžeš sníst sena, kolik budeš chtít! Nebudeš přece trucovat? To dělají jen hlou­ pí tvrdohlaví osli, a ty jsi šikovný a chytrý!“

Jenže Šedé kopýtko se ani nepohnul. Mlčky se díval na sedláka lesklýma tmavýma očima a dál ležel jako zkamenělý. V zelené trávě vypadalo světlešedé tělo s úzkou hlavou a bílým znamením na čele, s krátkou černou hřívou na šíji a s křížem tmavé srsti na hřbetě jako krásná sametová hračka. Oslík byl ale živý a bolelo ho celé tělo.

Hospodář nevnímal ani jeho krásu, ani jeho utrpení. Zajímalo ho jediné – jak se co nejdřív dostat na statek. Vtom se ozval hrkot kol a v ohybu cesty se objevila hos­ podářova bryčka i se spřežením. Když totiž koně při­ běhli domů sami, čeledín se domyslel, že se hospodáři něco stalo. Splašené hnědáky uklidnil a vrátil se s nimi pro pána. A když ho teď našel na kraji rokle, pomohl mu do bryčky a oslíka chtěl přivázat za vůz, aby klusal za nimi.

V té chvíli se Šedé kopýtko poprvé ve svém neradost­ ném životě vzepřel a odmítl poslušnost. A nebylo to žádné obyčejné oslí trucování, i když to tak na první po­ hled vypadalo. Vstal, pevně se rozkročil a silně a dlouze zahýkal, jako by říkal: Svou povinnost jsem splnil a pána jsem zachránil, ale s týráním je konec. Zlému hospodáři už sloužit nebudu, i kdyby mi sliboval hory doly!

Sedlák s Pedrem oslíkovi nerozuměli. Nejdřív mu do­ mlouvali a poroučeli, potom se zlobili, hubovali a bi čem ho nutili, aby se rozběhl. Oslík stál vedle cesty jako so­ cha. I když se po celém těle chvěl únavou, přece nepo­ volil a z místa se nepohnul. A protože se začínalo stmí­ vat, řekl nakonec sedlák mrzutě: „Necháme ho, je to hloupý a tvrdohlavý osel. Až bude mít hlad, cestu domů najde. Večeři ale nedostane, to bude trest za jeho nepo­ slušnost.“ Práskl bičem, zavolal „Vjó, koníčkové, vjó!“ a zmizel i s Pedrem a bryčkou v prachu večerní cesty.

Šedé kopýtko zůstal nad roklí sám. Byl to zvláštní a tajemný okamžik. Slunce právě zapadalo, všechno kolem bylo růžové a docela tiché. Oslík se rozhlédl po okolních stráních a zhluboka vdechl vůni trávy i půdy prohřáté sluncem. A vtom cítil, že nohy chtějí běžet. Zahýkal, že je poslechne, a to známé skřípavé íá znělo poprvé vesele!

Rozběhl se po cestě, kam kopýtka chtěla. A kam ji­ nam než na opačnou stranu od statku? Únava z něho rázem spadla, běželo se mu lehce. Najednou ho nic ne­ bolelo, cítil se bezstarostný jako hříbě. Bylo mu divně a zároveň hezky – jako by se brzy mělo přihodit něco nového a krásného. Měl radost a nevěděl proč, začal se těšit a nevěděl na co. Ale protože byl zvídavý a vždycky

chtěl všemu přijít na kloub, jedno vysvětlení si nakonec

našel: Možná potká laskavého hospodáře, u kterého mu

bude dobře...

Oslík Šedé kopýtko nemohl vědět, že potká někoho

docela jiného a všechno dopadne úplně jinak. Zatím

mu k radosti stačilo, že se osvobodil ze služby u nehod­

ného sedláka. Netušil, že to byl i začátek něčeho, co do­

sud nepoznal a určitě nečekal.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je

možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist