načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ošklivý konec hezkého začátku - Jana Javorská

Ošklivý konec hezkého začátku

Elektronická kniha: Ošklivý konec hezkého začátku
Autor:

Po úspěšném milostném románu "Zoufalé touhy" přichází Jana Javorská s další knihou. Její hlavní hrdinka, Nikola, je žena středního věku, která si splnila sen a vystudovala ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 135
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-879-7631-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Po úspěšném milostném románu "Zoufalé touhy" přichází Jana Javorská s další knihou. Její hlavní hrdinka, Nikola, je žena středního věku, která si splnila sen a vystudovala dálkově vysokou školu. Ovšem její manžel elektrikář těžko zvládá skutečnost, že ona má nyní vyšší vzdělání než on a vydělává mnohem více peněz. Jako kompenzaci svého pocitu méněcennosti se ji snaží psychicky týrat svým stihomamem a žárlivostí.
Nikola prchá na dovolenou, kde se seznámí s Italem, který jí vstoupí do života víc, než by si dokázala představit.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Jana Javorská

OŠKLIVÝ KONEC HEZKÉHO

ZAČÁTKU


3

Copyright:

Autorka: Jana Javorská

Fotka na obálce: Vasiliy Koval

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-87976-29-6 (ePub)

978-80-87976-30-2 (mobipocket)

978-80-87976-31-9 (pdf)


4

KAPITOLA 1.

Sedím v autě před naším domem a přemýšlím, zda mám vůbec vystoupit a jít

domů, nebo se sebrat a na věky zmizet někam daleko. Vím, že mě zase

sledoval. Každý můj krok monitoruje jako agent StB disidenta.

Čeká mě hodinový výslech, proč jsem zrovna dneska musela jet na návštěvu ke

kamarádce, co jsme si říkaly, v kolik jsem odjela, zda jsem se někde stavěla a

proč jsem raději nezůstala s ním doma. Dohání mě k šílenství svým věčným

stihomamem.

Přestože jsem svoji návštěvu avizovala měsíc dopředu, nevyhnula jsem se

tomu, že se za mnou vydal a musel zkontrolovat, zda jsem opravdu tam, kde

jsem předem hlásila. A to ještě neváhal telefonicky zjistit, zda jsem opravdu u

kamarádky. Minimálně třikrát jí během těch dvou hodin, jež jsem měla

vymezeny na návštěvu, zavolal a chtěl mě k telefonu kvůli nějaké stupiditě.

Přitom seděl v autě před domem a hlídal, jestli do domu nejde ještě někdo jiný,

koho bych tam snad mohla potkat.

Nevím, jak dlouho jsem schopna tento psychický nátlak snášet. Ještě, že už je

syn dospělý. Jednoho dne se sbalím a uteču.

Nikola zkontrolovala ve zpětném zrcátku svůj make-up. Přičísla si svoji

blonďatou hřívu a vystoupila z auta. Na svých 43 let vypadala úchvatně. Měla

štíhlé tělo a dlouhé nohy, za které by se nemusela stydět žádná modelka.

S nechutí odemkla domovní dveře a stoupala po schodech do třetího patra

jejich malého paneláčku uprostřed vesnice. Odložila si v šatně, opatrně

nakoukla do obývacího pokoje a pozdravila.


5

Její manžel Radek seděl na gauči a s láhví piva v ruce sledoval televizi. Košili

měl rozepnutou až k pupku, který mu vylézal přes montérky. Na postupující

pleši se blyštělo několik kapek potu, jak spěchal rychle po schodech, aby byl

doma dřív než Nikola. Zřejmě byl s výsledkem sledování spokojen, neboť se

kupodivu dnešní výslech nekonal.

Nikola si v duchu oddychla a s otázkou, zda chce ohřát večeři nebo zda už jedl,

odešla do kuchyně. Když se nedočkala odpovědi, vrátila se do obýváku a

zeptala se znovu. Na manželovo „Hmm,“ už začínala být alergická. Raději se

tedy zeptala znovu, jak to bylo myšleno.

„Ohřej mi to.“ Houkl bez zájmu a dál nespouštěl oči z televize.

Nejraději by mu do jídla naplivala. Chová se k ní, jako kdyby byla jen obyčejná

služka a ne vysokoškolsky vzdělaná inženýrka. Možná zrovna to bude

důvodem jeho změny chování v poslední době. Dokud ještě dálkově studovala

a neměla titul, bylo vše v pohodě a choval se k ní jako k sobě rovné, ale

v momentě, kdy odpromovala, se z něho stal necitelný tyran. Stále ji za něco

peskuje a hledá chyby tam, kde nejsou. Když dodělávala poslední rok, bylo mu

jedno, že je všude nepořádek a že nemá vyžehlené montérky. Dokonce i

k večeři mu stačil jen chléb s máslem a pár koleček salámu.

Najednou vyžaduje každý den teplé večeře a byt jako ze škatulky, přestože

dobře ví, že Nikola chodí z práce později než on a to ještě musí při cestě

nakoupit.

Přes to všechno ho stále miluje. Jakýkoli pokus o konverzaci na téma

manželství Radek odmítá. Prý si na něm jenom hledá mouchy, aby si mohla

hledat místo něho náhradu. Není jí dost dobrý, když je jenom obyčejný

elektrikář.

Ovšem na podobné výjevy už je alergická. Nemá už sílu, dokola se s ním

dohadovat a přesvědčovat ho, že se na jejich vztahu z její strany nic nezměnilo.

Zřejmě mu to dělá dobře, když mu to omílá pořád dokola a vypočítává všechny

jeho dobré vlastnosti, kvůli kterým by ho přeci nikdy nemohla opustit.

Teď, když konečně dokončila školu a má zaměstnání, které ji baví, a konečně

má i vyšší příjem, takže si mohou dovolit každý rok dovolenou v zahraničí,

nemá chuť ji trávit zrovna s ním. Aby jí počítal, kolik dnes snědla zmrzlin a


6

kolikrát si dala na ulici pizzu, či výčitky kvůli vstupnému. Přeci si nemohou

dovolit takový luxus, jako je jít do galerie nebo do muzea, to je jen zbytečné

mrhání peněz.

Nejraději by odjela někam k moři a sama. Mít dva týdny dovolené a klid.

Představa, že by si mohla dělat, cokoli by se jí zlíbilo, jí vykouzlila na tváři

úsměv. Určitě na tom bude muset zapracovat. I když je téměř jisté, že po

návratu by ji čekal okamžitý rozvod. Pro tentokrát to hodila za hlavu. Tak ať,

ale představa je to úžasná.

„Prosím tě, můžeš mi říct, čemu se tak blbě usmíváš?“ přistihl ji při hříšné

myšlence, když mu servírovala večeři až pod nos. Úsměv jí okamžitě zamrzl.

Položila příbory a raději mlčky odešla do kuchyně. Nejraději by mu bodla

vidličku do zad. A dost! Právě toho začíná mít plné zuby.

Zítra si určitě zajde do cestovní agentury a vybere si pro sebe nějakou krásnou

dovolenou, kde bude jen relaxovat a nikdo jí tam nebude diktovat, jak se má

tvářit.

„V jaké cenové výši byste si vaši dovolenou představovala?“ zeptala se

pracovnice cestovní kanceláře a mile se na Nikolu usmívala. Ta nejprve

netušila, ale poté, co jí byly nabídnuty varianty možných výhod, rozhodla se

pro lákavou nabídku all inclusive.

Stejně si na to bude muset vzít půjčku, o které se manžel nikdy nesmí dovědět,

protože on sedí doma na penězích a pravidelně jí vyčleňuje sumy na nákup a

běda, když se nevejde do rozpočtu. To pak následuje hodinové kázání o její

nehospodárnosti.

A přitom kdyby si občas neschovala nějakou tu korunu bokem, chodila by

oblékaná jako poslední bezdomovec. U nich na vsi by se to možná ztratilo, ale

do práce musí chodit oblečená reprezentativně. Další položka na dlouhém

seznamu záporů její osoby, se kterými se Radek stále nemůže smířit. Neustále

se kvůli tomu hádají.

„Doporučila bych vám Sardinii. Letecky, all inclusive a slevu 30% za včasnou

rezervaci, pokud zaplatíte do týdne zálohu 5.000,- Kč na osobu. Jaký si přejete

pokoj a kolik osob mám počítat?“

Nikola chvilku přemýšlela. Už už chtěla říci automaticky 3 jako pokaždé. Jenže

to bylo naposledy, kdy bylo jejich synovi 15 let a už tehdy měl výhrady k tomu,


7

že dovolená s rodiči bude zaručeně „děsnej vopruz“. Příští rok mu bude 23 a

od té doby, co mu koupili vlastní garsonku, se ukáže jen tehdy, kdy mu

docházejí peníze a je do výplaty daleko.

„Pojedu sama.“ Vyhrkla náhle a dokonce se podivila tomu, jak ta věta vyřčena

nahlas podivně zní.

Za okamžik už vycházela ze dveří cestovní kanceláře s úsměvem od ucha

k uchu a s potvrzenou objednávkou zájezdu letecky na dva týdny na Sardinii

do hotelu ve městě Cagliari na samém jihu ostrova. Už se nemohla dočkat. Sice

jí ještě několik měsíců do vysněné dovolené zbývalo, ale už tak to byla na čas

její vstupenka mezi svobodné lidi.

Vrátila se do kanceláře a ihned doklad o zaplacení a objednávku schovala do

šanonu, aby na to její manžel nemohl přijít. Kdykoli ji teď naštve, bude vědět,

že myšlenka na dovolenou ji vždy uchlácholí.

Do konce pracovní doby už nedělala nic jiného, než surfovala po internetu a

prohlížela si pláže v okolí města Cagliari a zároveň hledala památky, kam by si

mohla zajít na procházku a za kulturou.

Cítila se neskutečně šťastná, jako by jí znovu narostla utržená motýlí křídla.

Té noci nebyla schopna zavřít oči a spát. Stále se převalovala na posteli a

v myšlenkách se toulala středomořskými uličkami hlavního města, posedávala

v kavárničkách a povalovala se na pláži.

Když konečně usnula, měla nádherně živý sen a po probuzení chvilku netušila,

zda je to skutečnost nebo ne. Ovšem hartusení jejího manžela ji přivedlo rychle

zpět do reality.

„Už aby byl červen.“ Povzdechla si v duchu.

Dny se neskutečně vlekly. Jakmile se člověk na něco těší, tak to vůbec neutíká.

Ale na druhou stranu, to byla berlička, která ji držela při životě ve chvílích, kdy

už zoufale hledala cestu kudy kam.


8

Radkovy útoky se stále stupňovaly. Jako by cítil, že vůči nim už pomalu

otupěla. Čím méně na ně reagovala, tím nepříjemnější byly. Sex už byl jenom

bez něžností a bez předehry, které jsou pro ženu tak důležité. Navíc Radek

začal chodit do hospody a vracel se domu opilý čím dál častěji.

V ten moment, kdy přišel v takovémto stavu domů, si obyčejně nebral servítky

a ihned se na ni vrhnul jako zvíře. Zprvu se bránila, ale sklidila z toho jen

šrámy. Později si zvykla jen mlčky trpět a slzet tiše do polštáře. Neměla šanci

se mu ubránit. Navíc na ni řval sprostá slova a snažil se ji co nejvíce ponížit.

Pokud náhodou zjistil, že pláče, končil akt slovy:

„Neřvi náno, můžeš si za to sama.“

Situace byla zoufalá. Když ji nesledoval na každém kroku, tak seděl v hospodě

a opíjel se. Párkrát se stalo, že přišel na návštěvu její syn Petr a tehdy manžel

zaplul rovnou do ložnice a vyšel z ní až ráno. Nikola ho omlouvala, že je

unavený z práce, aby Petr nic nepoznal. Vždy ho pak přemlouvala, ať chodí

domů častěji, že se jí po něm stýská. Ale ten vůbec netušil, že by se doma dělo

něco špatného.

A tak dál domů chodil jen na skok a Nikola se modlila, aby nějak přežila dobu

do dovolené. Dokonce se i rozhodovala, zda neutéct do ciziny natrvalo.

Jenže dobře věděla, jaký je její manžel blázen, a věřila, že je schopen si pro ni

dojít až na kraj světa a přitáhnout ji domů za vlasy jako v pravěku. A tak se dál

chlácholila cizokrajnými obrázky a vidinou několika svobodných dní, i kdyby ji

to mělo stát život.


9

KAPITOLA 2

Konečně se dočkala! Doplatila zbytek dovolené a příští týden ve středu odlétá.

Den D se blíží. Je z toho rozrušená tak, že se jí třesou ruce. Snad to na ní manžel

nepozná, až se vrátí domů.

Koupila si nový cestovní kufr a jedno menší příruční zavazadlo a schovala si je

v kanceláři. Tohle by doma určitě sotva byla schopna vysvětlit.

„Prosím, příjemný let vám přeji.“ Úřednice jí vrátila pas a Nikola pomalu

procházela branou směrem k přistavenému letadlu.

Hurá, je odbavená a odlétá. V práci dala kolegyni pokyny, aby zítra zavolala

manželovi domů, ať ji zbytečně nehledá, že musela nutně odjet na služební

cestu mimo republiku. Sice bude prskat jako lama, ale v tuto chvíli jí to bylo

úplně jedno. Jen si vychutnávala ten slastný pocit svobody.

Za několik hodin už se bude rozvalovat na pláži a užívat si sluníčka. Telefon

nechala pro jistotu vypnutý v kanceláři a vzala si jen služební, o kterém manžel

nevěděl. Aby nebyla úplně bez spojení a pro všechny případy. V letadle

vyhledala svoje sedadlo a s potěšením zjistila, že je hned u okénka.

Připravila si sáček cucavých bonbonů a dva časopisy, aby se během letu

nenudila. Kabelu uklidila nad hlavu do prostoru pro zavazadla a čekala, až se

letadlo rozjede. Za chvilku se objevila letuška a dala všem cestujícím patřičné

instrukce. Nikola si zapnula bezpečnostní pás, rozbalila bonbon a během pár

minut už letadlo rolovalo po ranveji.

Kochala se krásou přírody pod sebou. Jakmile se dostali na letovou hladinu,

otevřela časopis a začala v něm listovat a hledat něco zajímavého ke čtení. Let

probíhal v pohodě a bez turbulencí a ona na chvilku usnula. Když se probudila,

letuška právě nabízela cestujícím pití a kávu. Poručila si vodu a chvilku

konverzovala se starším pánem, který seděl na vedlejším sedadle.


10

Cesta jí příjemně ubíhala a brzy už nalétávali nad hlavním městem Sardinie a

zároveň přístavním městem Cagliari. Z výšky to byl úchvatný pohled na

všechny ty lodě a jachty tam dole zalité slunečními paprsky a třpytící se vodní

hladinu.

Letadlo hladce přistálo a cestující se rozutekli do přistavených autobusů, které

je odvezly do hotelových komplexů. Do toho jejich se projíždělo kovovou

tepanou branou zasazenou po obou stranách do kamenného sloupoví. Cesta

k hlavní budově byla po pravé straně lemována řadou pestrobarevných

oleandrů. Nalevo se rozléhal prostorný komplex několika bungalovů. Mezi tím

vším se proplétala změť cestiček dlážděných kameny. Na zeleném trávníku

dekorovaly budovy kvetoucí keře a mezi tím malé okrasné palmy seděly po

stranách cestiček jako trpaslíci. Od hlavní budovy s recepcí pokračovala cesta

na nedalekou pláž, kterou bylo možno vidět už od hlavní brány.

Nikola se ubytovala, zjistila vše nezbytné k pobytu a hned se vydala na pláž.

Vyšla si nedaleko po okolí, aby si vše důkladně prohlédla a udělala několik

fotek. Prohlídla si všechna úchvatná zákoutí členité pláže, která se táhla daleko

od jejich hotelu a když dostala žízeň, usedla v malé kavárničce při výstupu

z pláže. Jakmile se občerstvila, vydala se zpátky, ale tentokrát po chodníku,

který se táhl jako promenáda podél silnice, jež lemovala pláž.

Aniž by se musela ptát na cestu, došla zpátky procházkou až do hotelu. Přišla

zrovna ve chvíli, kdy se začala podávat večeře. Číšník ji uvedl k jejímu stolu a

popřál jí dobrou chuť. Celkem obstojně zvládala několik základních frází

v italštině, ale bála se, jak se domluví, pokud bude muset řešit něco

složitějšího.

Ze školy si ještě pamatovala pár základních pravidel gramatiky, ale tušila, že

mluví jako Vietnamec na tržišti. Pro jistotu s sebou všude nosila slovníček jako

poslední záchranu. Na vysoké sice dělala zkoušku z italštiny, ale také to nebylo

nic moc. Ale teď jí to bylo jedno. Hlavně, že je na dovolené. Při nejhorším se

vždycky domluví anglicky.

Každý den objevovala něco nového. Někdy si vzala taxi a zajela si do centra

města a prohlídla si památky, které jí doporučili na recepci hotelu. Jindy se jen

tak toulala po přístavu a pozorovala lodě, kotvící u mola. Nejraději však ležela

na pláži pod slunečníkem a četla některou z knih, které si před odjezdem


11

zakoupila a stáhla do čtečky, aby měla dostatek krmiva pro mozek – jak

s oblibou říkávala.

Milovala knihy. Přečetla jich spousty a ráda si občas zašla do knihkupectví a

listovala novinkami. Pokaždé si nějakou koupila a nesla ji domů jako svátost.

Ihned se do ní začetla a nepřestala, dokud ji celou nepřelouskala. Ovšem

během dálkového studia vysoké školy neměla na čtení knih ani trochu času,

protože veškerý volný čas trávila učením.

Teď byla nesmírně vyprahlá po všech těch novinkách, které jí mezi tím utekly

a tak si raději koupila čtečku, aby je měla všechny pěkně pohromadě a mohla

si je kdykoli pročítat, aniž by s sebou vlekla lodní kufr, do kterého by se jí

všechny vešly.

Zrovna se povalovala na pláži a nechala slunce, aby laskalo její ladné křivky.

Jen slunečník jí stínil kolem hlavy, aby si mohla pohodlně číst a neoslňovaly ji

paprsky.

„Signorina“ uslyšela za sebou náhle mužský hlas. Otočila se a spatřila muže, jak

tam stojí a podává jí šátek, který odnesl vánek, když se začetla do knihy.

Byl to pohledný, vysoký Ital. Vlasy se mu vlnily kolem uší a neposlušný

pramínek mu stále padal do obličeje. Modré oči mu svítily na dálku, jakoby ani

nepatřily k jeho jižanskému vzhledu. Rukávy bílé košile byly vykasané až k

vypracovaným bicepsům. V levé ruce držel mokasíny a džíny měl vyhrnuté

nad kotníky.

„Oh, gracie molto bene.“ Usmála se na něho a vzala si zpět svůj šátek a posadila

se.

„Disturbo?“ (neruším) zeptal se.

„Non fa niente.“ (to nevadí). Usmívala se na něho.

Přisedl si vedle ní do písku a zjevně chtěl konverzovat. Nikola vyplašeně honila

v hlavě zbytky frází.

„La straniera?“ (cizinka) vyptával se dál.

„Sí, ceca.“


12

Jeho modré oči se rozzářily a začal se smát. Nikola nechápala, co je na Češích

k smíchu, ale vzápětí jí to vysvětlil.

„Jsem Riccardo – napůl Ital, napůl Čech. Rád vás poznávám.“ Nepatrně se

uklonil.

„No vy jste dobrý. Já tady žhavím mozek a vy si klidně mluvíte česky. To jste

mě dostal. Mimochodem jsem Nikola.“ Podala mu ruku a on jí jemně potřásl.

„Nedáte si capuccino nebo něco k pití? Zvu vás.“

„ Sem moc Čechů nejezdí, spíš Němci a Rusové, ale Češi jen málo.“ Pokračoval

v kavárně na pláži, kam se spolu přesunuli.

„Je to tu báječné. Vy tady bydlíte?“

„Ne, pracuji nedaleko odsud. Mám tady firmu, která zajišťuje zásobování do

kaváren na pláži, a občas sem chodím na kontrolu, abych měl přehled. Zimu

trávím většinou v Praze nebo Plzni. Mám tam malý byt, a když jsem tam,

pomáhám ve volných chvílích příbuzným v pizzerii, hrozně mě ta práce baví.

Jinak obchoduji i v Čechách, obstarávám tam několik rodinných firem.“

„Co na to vaše rodina, to se pořád stěhujete sem a tam?“

„Nemám nikoho kromě rodičů v Itálii. S manželkou jsem se rozvedl před

dvěma lety a děti jsme neměli. A vy jste tu sama nebo s rodinou?“

Nikola chvilku váhala s odpovědí, ale pak s potěšením dodala:

„Utekla jsem manželovi na chvíli pryč, abych si od něho odpočinula. V tuto

chvíli asi pěkně zuří, ale mě je to fuk. Jsem pod stálým psychickým nátlakem.

Mám pocit, že žárlí na to, že jsem si udělala vysokou školu a mám větší příjem

než on. Neustále mi otlouká o hlavu, že on je jen obyčejný elektrikář. Jako by

na tom snad záleželo.“

„Tak to vám nezávidím a zároveň vás obdivuju, že jste se vzepřela. Tady to

chodí trochu jinak. Ale já žil většinu života v Praze, takže vím, jak to u vás

chodí. Moje žena byla také Češka, ale nějak jsme si nerozuměli. Ta zase naopak

pracovat moc nechtěla, ale zato peněz utrácela čím dál víc.

Když už jsem jí odmítl platit její nákupní záchvaty, našla si jiného sponzora a

odstěhovala se. To už jsem ale bydlel tady. Ani nevím, kde je jí konec. Nezajímá

mě to.“

„A co děláte, když zrovna nepracujete a nesvádíte na pláži cizinky?“ zeptala se

provokativně.

Riccardo se rozesmál.

„Budete se možná divit, ale ač Ital, nemám na ženy moc času a za poslední dva

roky jsem nepotkal žádnou, která by za to stála. Navíc miluju motorky a


13

kdykoli můžu, obléknu si výstroj a nastartuju svoji Yamahu a jezdím po

ostrově.

Je tu spousta krásných zákoutí a stále je něco nového k objevování. Nejsem

žádný Sardo, jak říkají místním, ale jsem ze severu Itálie a sem jezdím jen za

prací. Tady na ostrově je moc krásně a nedá se to srovnat se střední Evropou.

V zátoce mám malou jachtu a svoje volno dělím mezi ježdění po kopcích a

rybaření na jachtě. Kdybyste měla zájem, můžu vám ji ukázat nebo vás svezu

po ostrově. Pokud se ovšem nebojíte motorek.“

Seděli tam a povídali si a Nikola úplně zapomněla, že je čas oběda a že se musí

vrátit. Už dlouho jí s nikým nebylo tak dobře. Dověděla se o Sardinii spoustu

věcí a domluvili se na další den, že ji Riccardo provede po památkách. Sama

toho nezjistí tolik, jak s kvalitním průvodcem, který rozumí místní řeči.

Zbytek dovolené trávili spolu po různých výletech, jak na motorce po souši, tak

lodí na moři. Nikola byla v sedmém nebi. Riccardo vždy ráno pracoval a

odpoledne si ji vyzvedával v hotelu a vymýšlel pro ni nejrůznější výlety.

Milovala toulky krajinou, kde voněla spousta oleandrů nejrůznějších druhů a

barev. Rostly téměř všude jako plevel. Lemovaly silnice a zdobily zahrady

domů. Jejich barevnost byla úchvatná. Nikola by si je nejraději vzala domů a

zasadila na zahradě.

Brzy cítila, jak se v ní rodí city, kterých se bála, ale které už tak dlouho

nezažila. Riccardo byl milý a pozorný a při poslední vyjížďce jachtou podlehla

jeho šarmu a sama ho políbila. Promilovali potom celé odpoledne na jachtě a

na pevninu se vraceli pozdě v noci. Zbývaly jí poslední dva dny pobytu.

Poslední den ji Riccardo vyzvednul hned ráno po snídani a odvezl ji na piknik

za město. Na rozloučenou jí věnoval zlatý řetízek s přívěskem slunce. Nikola

slzela dojetím.

„Uvidím tě ještě někdy?“ Ptala se ho, aniž by chtěla znát pravou odpověď.

„Pokud na mě počkáš do vánoc, tak určitě. Práce mi tady končí posledního

listopadu a pak se vracím do Prahy. Nebudu ti slibovat, že za tebou přijedu

dřív. Nevím, zda bych to mohl dodržet, už tak jsem ve skluzu s prací. Navíc




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist