načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře II - kolektiv; Eva Veverková

Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře II

Elektronická kniha: Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře II
Autor: kolektiv; Eva Veverková

Základní učebnice předmětu Ošetřovatelské postupy oboru zdravotnický záchranář, která obsahuje veškerá témata pro optimální splnění studijních povinností v základním ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 165
Rozměr: 24 cm
Úprava: xxiii stran obrazových příloh: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Patologie. Klinická medicína
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-2099-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Základní učebnice předmětu Ošetřovatelské postupy oboru zdravotnický záchranář, která obsahuje veškerá témata pro optimální splnění studijních povinností v základním předmětu oboru.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
kolektiv; Eva Veverková - další tituly autora:
Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře I Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře I
Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře II Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře II
 (e-book)
Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře I Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře I
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Eva Veverková a kolektiv

Ošetřovatelské postupy

pro zdravotnické

záchranáře II


PODĚKOVÁNÍ

Poděkování patří prof. MUDr. Miroslavu Zemanovi, DrSc., za cenné rady a připo

mínky při zpracování rukopisu. Dále děkuji kolegyním Lence Rychlíkové, Barboře

Šmejkalové, Anně Vojtové, Lucii Glassové a studentkám oboru zdravotnický záchranář

na Fakultě biomedicínského inženýrství Lucii Jirouškové, Kláře Vydrové a Michaele

Doubravské za spolupráci při pořizování fotografických manuálů.

Děkuji kolektivu FBMI za možnost spolupodílet se na výuce budoucích záchranářů.

Děkuji svým kolegům z VFN a rodině za podporu a motivaci při psaní rukopisu.

Eva Veverková


GRADA Publishing

Eva Veverková, Eva Kozáková,

Jan Matek, Veronika Zachová, Pavel Svoboda

Ošetřovatelské postupy

pro zdravotnické

záchranáře II


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití

této knihy bude trestně stíháno.

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití

této knihy bude trestně stíháno. Mgr. Eva Veverková, Mgr. Eva Kozáková, MUDr. Jan Matek, Mgr. Veronika Zachová, MUDr. Pavel Svoboda Ošetřovatelské postupy pro zdravotnické záchranáře II Kolektiv autorů: Mgr. Eva Veverková – 1. chirurgická klinika břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze, jednotka intenzivní péče, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta biomedicínského inženýrství, obor zdravotnický záchranář Mgr. Eva Kozáková – Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice, Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a ÚVN v Praze MUDr. Jan Matek – vedoucí lékař jednotky intenzivní péče, 1. chirurgická klinika břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze Mgr. Veronika Zachová – 1. chirurgická klinika břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze, jednotka intenzivní péče MUDr. Pavel Svoboda – Domácí hospic Vysočina, o.p.s. Recenzent: MUDr. Jan Matek (kromě kapitoly 3) Konzultanti: Bc. Věra Gančevová (perioperační péče), MUDr. Stanislav Trča, Ph.D. (hrudní drény) Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2019 Design Photo © Grada Publishing, a.s., 2019 Fotografie na obálce Ladislav Rázga Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7139. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Hlavní ilustrátor – obrázky 1.1 až 1.4, 1.6, 1.8, 1.9, 2.3, 3.1, 4.12, 5.4, 5.7, 6.1, 6.2, 6.4, 7.1 až 7.3, 8.1, 9.1 až 9.5, 10.1, kapitola Thanatologie – Samota, Beznaděj, Tolerance Tomáš Lešták; 4.1 až 4.9, 4.13 až 4.19 Eva Kozáková, fotografie P7.1 až P7.26 Veronika Zachová, tab. 3.1 Václav Ježdík; ostatní obrázky podle předlohy překreslila autorka, fotografie pocházejí z archivu autorky a VFN. Počet stran 168 + 24 stran barevné přílohy 1. vydání, Praha 2019 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. ISBN 978-80-271-2677-4 (ePub) ISBN 978-80-271-2676-7 (pdf ) ISBN 978-80-271-2099-4 (print)

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9

1 Zajištění přístupu do krevního oběhu

Eva Veverková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.1 Periferní žilní kanyla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.2 Centrální žilní katétry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18 1.3 Dlouhodobé cévní vstupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22 1.4 Port . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 1.5 Katétrová sepse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26

2 Infuzní léčba

Eva Veverková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28 2.1 Prostředky infuzní léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 2.2 Příprava infuze a infuzní linky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32

3 Transfuzní léčba

Jan Matek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36 3.1 Transfuzní přípravky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 3.2 Indikace k podání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 3.3 Masivní transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 3.4 Technika provedení transfuze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 3.5 Dostupnost krve z časového hlediska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 3.6 Potransfuzní reakce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40 3.7 Alternativa krevního převodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40

4 Odběry biologického materiálu

Eva Kozáková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42 4.1 Odběry krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45

4.1.1 Způsoby odběrů krve a systémy pro jejich odběr . . . . . . . . . . .46

4.1.2 Zásady odběru venózní krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .49

4.1.3 Obecná metodika odběru venózní krve . . . . . . . . . . . . . . . .50

4.1.4 Specifika odběru jednotlivými odběrovými systémy . . . . . . . . .52

4.1.5 Vyšetření krve a specifika odběrů na jednotlivá vyšetření . . . . .54 4.2 Odběry stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

4.2.1 Možnosti vyšetření stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62 4.3 Odběry moči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .64

4.3.1 Možnosti vyšetření moči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .64

4.3.2 Specifika jednotlivých odběrů moči . . . . . . . . . . . . . . . . . .66 4.4 Odběry sputa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 4.5 Odběry z rány a patologického ložiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68

4.5.1 Obecné zásady při provádění výtěru a stěru

z chorobných ložisek a ran . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68

4.5.2 Možnosti odběrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68 4.6 Odběry žaludečního obsahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68 4.7 Odběry likvoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .69 4.8 Odběry plodové vody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

5 Vyprazdňování močového měchýře

Eva Veverková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .71 5.1 Fyzikální vyšetření vylučovacího systému a hodnocení moči . . . . . . . . 71 5.2 Možnosti vyprazdňování močového měchýře . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 5.3 Cévkování ženy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 5.4 Cévkování muže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .77 5.5 Odstranění permanentního močového katétru . . . . . . . . . . . . . . . . 79 5.6 Autokatetrizace = intermitentní katetrizace močového měchýře . . . . . . 79 5.7 Suprapubická punkce močového měchýře . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80 5.8 Urostomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80 5.9 Inkontinence moči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .81 5.10 Forsírovaná diuréza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 5.11 Nitrobřišní tlak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82

6 Vyprazdňování stolice

Eva Veverková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84 6.1 Makroskopické vyšetření stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .85 6.2 Poruchy pravidelného vyprazdňování stolice . . . . . . . . . . . . . . . . .86 6.3 Samovolný odchod stolice – inkontinence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 6.4 Klyzma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

6.4.1 Očistné klyzma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .88

6.4.2 Projímavé klyzma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .89

6.4.3 Kapénkové klyzma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90

6.4.4 Léčebné klyzma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90

6.4.5 Diagnostické klyzma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90

6.4.6 Digitální vybavení stolice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90

6.4.7 Očista tlustého střeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90

7 Stomie

Veronika Zachová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92 7.1 Rozdělení stomií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92 7.2 Život se stomií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92 7.3 Správné postupy při ošetřování stomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92 7.4 Ošetřování stomií po operaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .93 7.5 Pomůcky a pracovní postup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 7.6 Strava stomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .94 7.7 Druhy stomií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .94 7.8 Komplikace stomií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .97 7.9 Derivace moči a urostomie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .99

7.9.1 Derivace moči – inkontinentní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

7.9.2 Derivace moči – kontinentní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

8 Oxygenoterapie, péče o dýchací cesty

Eva Veverková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 8.1 Monitorování dýchacího systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 8.2 Oxygenoterapie – léčba kyslíkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

8.2.1 Způsoby aplikace kyslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

8.2.2 Kyslíková tlaková láhev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

8.2.3 Centrální rozvod kyslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 8.3 Zásady manipulace s kyslíkem a kyslíkovou láhví . . . . . . . . . . . . . .106 8.4 Zásady podávání kyslíku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 8.5 Neinvazivní ventilační podpora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 8.6 Hyperbaroxie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108 8.7 Dlouhodobá domácí oxygenoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 8.8 Ošetřovatelská péče o pacienta se zajištěnými dýchacími cestami

se zaměřením na odsávání a péči o dýchací cesty . . . . . . . . . . . . . . 109

8.8.1 Péče o dýchací cesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

8.8.2 Péče o dutinu nosní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

8.8.3 Péče o dutinu ústní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

8.8.4 Tracheální odsávání a péče o endotracheální kanylu . . . . . . . 111

8.8.5 Ošetřovatelská péče o pacienta s tracheostomií . . . . . . . . . . . 113

8.8.6 Zvlhčování dýchacích cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

8.8.7 Péče o ventilátor a okruh ventilátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 8.9 Aktivní spolupráce s fyzioterapeuty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 8.10 Základní komplikace – co dělat, když houká alarm? . . . . . . . . . . . . 116

9 Drény a drenážní systémy

Eva Veverková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 9.1 Rozdělení drénů a drenáží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 9.2 Typy drénů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 9.3 Drenáže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 9.4 Péče o drény a drenáže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 9.5 Operační rána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

10 Ošetřování pacientů v perioperačním období

Eva Veverková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 10.1 Příprava před operací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 10.2 Peroperační péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125 10.3 Pooperační péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

11 Thanatologie

Eva Veverková, Pavel Svoboda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128 11.1 Období umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

11.1.1 Období pre finem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

11.1.2 Období in finem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

11.1.3 Období post finem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 11.2 Institut dříve vysloveného přání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 11.3 Kategorizace léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 11.4 Eutanazie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 0 11.5 Paliativní medicína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 0

Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Literatura  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146


8

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165


9

Úvod

Úvod

Vážení studenti, čtenáři,

druhý díl ošetřovatelských postupů je věnován již odbornějším tématům. Plynule na

vazuje na I. část. S délkou studia se zvyšují požadavky na vědomosti, ale i na praktické

dovednosti studentů, kteří již absolvují praxe na jednotkách intenzivní péče a resusci

tačních odděleních. Doufáme, že pro vás bude tato kniha cenným rádcem a přínosem

do těchto praxí.

autorky


10

Ošetěovatelské postupy pro zdravotnické záchranáěe II1

1 Zajištění přístupu do krevního oběhu

Eva Veverková

1.1 Periferní žilní kanyla Zavedení periferní kanyly řadíme mezi krátkodobé venózní přístupy. Periferní systém se obvykle používá při léčbě, která není delší než 5 dnů.

Kanylace periferního žilního řečiště je zpřístupnění cévního systému organismu

za pomoci zavedení venózní kanyly. Základem pro dodržení standardu ošetřovatelské péče v oblasti žilní kanylace je znalost indikací a kontraindikací zavedení periferní žilní kanyly (dále PŽK), zvládnutí správné techniky zavádění, následná péče o PŽK, schopnost rozpoznat patologie spojené s kanylací a dostatečně edukovat pacienty o možných komplikacích, jež je nutné neodkladně oznámit zdravotnickému personálu.

Žilní katétry malého průměru s výhodou používáme v rámci paliativní péče k za

vedení do podkoží na přední straně hrudníku, na břiše, popř.  na paži nebo (spíše výjimečně) na stehně. Takto zavedená kanyla slouží k bolusovému podání léků a infuzních roztoků edukovanou rodinou nebo sestrami agentur domácí péče či domácích hospiců. K infuzi je výhodné zavést jehlu „s motýlkem“ nebo kanylu o velikosti 22 G. Takový způsob aplikace léků a infuzních roztoků sub cutis se nazývá hypodermoklýza.

V urgentních stavech je bezpečnější, jistější a výhodnější kanylace více perifer‑

ních vstupů dostatečného průměru před pokusy kanylace centrální žíly. Kanylace periferie je metodou volby (t a b. 1.1). Indikace zavedení periferního žilního vstupu Volí se, pokud se aplikují elektrolyty, roztoky ≤ 600 mOsm/l, krev, glukóza ≤ 10%, aminokyseliny ≤ 5%, infuze s pH 5–9. Využívá se tam, kde jiná forma podání není možná, kdy se léky v trávicím ústrojí nevstřebávají nebo jeho průchodem ničí. Dále, když se musí podat přesné množství a  dosáhnout rychlého nástupu. Důvodem pro podání infuze může být léčebný či výživný efekt. V léčebném užití slouží vstup pro úpravu minerálů, náhradu ztráty tekutin nebo krve. Infuzní roztok také často slouží jako nosič léků. Tab. 1.1 Výhody a nevýhody k zavedení periferní žilní kanyly

Výhody Nevýhody

rychlost zavedení nutnost pravidelné výměny kanyly

nízké riziko komplikací při zavádění kanyly nemožnost aplikace koncentrovaných léčiv

kompetence zajištění žilního vstupu:

všeobecná sestra, ZZ

omezená rychlost aplikace roztoků

více možností k zavedení kanyly

Zajištění přístupu do krevního oběhu 1

Kanyla Sterilní jednorázová periferní žilní kanyla (katétr, flexila, braunyla, obr. P1.1) je pomůcka nejčastěji tohoto složení: ■ krytka – ochranný tubus k udržení sterility materiálu, prevenci perforace zevního

obalu a poranění zdravotníka ■ punkční mandrén – ocelová jehla s ostrým hrotem, který částečně přesahuje konec

kanyly; hrot jehly může být upraven pro usnadnění vpichu ■ kovový zámeček – po úplném vysunutí mandrénu z lumen kanyly vyjede na hrot

kovové jehly ochranný kryt, který slouží jako prevence poranění zdravotníka při

manipulaci s ostrým odpadem; tento mechanismus nemusí být součástí všech in

travaskulárních periferních kanyl ■ průhledná kanyla – flexibilní, biokompatibilní hadička, která zůstává po zavedení

v žíle a zpřístupňuje cévní řečiště ■ transparentní komůrky – slouží k ověření správnosti zavedení kanyly v důsledku

naplnění komůrky krví po zavedení ■ fixační mechanismus – jedná se o plastová křidélka, která slouží ke stabilizaci úcho

pu pomůcky při zavádění do žíly a zároveň k fixaci kanyly ke kůži pomocí lepicího

krytí, a tím k eliminaci možnosti předčasné extrakce; tento mechanismus nemusí

být součástí všech intravaskulárních periferních kanyl ■ injekční port  – druhý přístup k  lumen kanyly přes jednocestný ventil opatřený

odklápěcím krytem; port se využívá k  aplikaci bolusových a  objemově malých

injekčních dávek intravenózních farmak; tento mechanismus nemusí být součástí

všech intravaskulárních periferních kanyl ■ spojovací kónus – jedná se o transparentní přechod mezi kanylou a jejím vývodem,

slouží k fixaci spojovací hadičky na PŽK Kritéria pro volbu velikosti kanyly ■ předpokládaný terapeutický postup – typ a množství podávaného roztoku, doba

podání, rychlost podání ■ poměry periferního žilního systému ■ Malá kanyla snižuje riziko mechanického dráždění žíly a je menším traumatem

pro klienta. ■ Kanyla nikdy nesmí obturovat celý vnitřní průsvit žíly. Preference místa vpichu (tab. 1.2) ■ K punkci i zavedení žilní kanyly preferujeme především horní končetiny z důvodu

snadnějšího přístupu i manipulace pro zdravotnický personál, zvýšení komfortu

pro pacienta a nižšího rizika vzniku trombotických komplikací. ■ Vhodná místa vpichu na horní končetině jsou hřbet ruky, palcová strana předloktí

nad zápěstím, vnitřní strana předloktí a loketní jamka (obr. 1.1). ■ Při zavádění kanyly je výhodnější vyhnout se kloubním přechodům a  ohybům

z důvodu častého namáhání materiálu kanyly v důsledku pohybu končetiny. ■ Kanylu zavádíme do vybrané žíly distálně tak, aby bylo možné vpich do konkrétní

žíly zopakovat. ■ Při zavádění PŽK postupujeme po směru toku krve, tedy centripetálně. Čím větší

je průměr kanyly, tím větší je třeba průsvit vény. Přímou úměrou se řídí i závislost

délky kanyly a přímost úseku vybrané žíly.

12

Ošetěovatelské postupy pro zdravotnické záchranáěe II1

Každý výrobce označuje PŽK (v závislosti na rozměrech) konkrétní barvou a čís

lem (tzv. Gauge), pro které platí, že s rostoucí hodnotou klesá průměr a délka vlastní

kanyly. Přehled jednorázových intravaskulárních kanyl a jejich využití v závislosti na

zdravotní indikaci je uveden v tabulce 1.3.

Novým typem uzavřeného systému zavádění periferního žilního katétru je systém

NovaCath (obr. P1.2). Set se skládá z plastového držáku zavaděče, který k sobě poutá

složenou integrovanou spojovací hadičku. Po punkci cévy indikuje krev vtékající do

hadičky správnost zavedení. Tahem po směru zavedení kanyly dojde k napřímení ra

men flexibilního držáku. Protitahem za plastový zavaděč dojde k extrakci mandrénu

a  samovolnému uzavření lumen kanyly k  ochraně zdravotníka před stykem s  krví.

Tab. 1.2 Metody volby místa zavedení PŽK

Vhodné žíly Nevhodné žíly

■ na nedominantní končetině

■ většího průsvitu a rovného průběhu

■ snadno hmatné s dobrým plněním

■ málo viditelné žíly, křehké a sklerotické

■ v místech ohybu, v blízkosti tepen a nervů

■ podrážděné předchozí kanylací

■ v oblasti infekce

■ na končetině se shuntem, graftem nebo rezer

vované pro shunt

■ v místě zlomenin a jiných poranění

■ žíly na končetině plegické nebo paretické,

s anatomickými deformitami, lymfedémem

■ žíly na dolní končetině

■ žíly na vnitřní straně zápěstí, kde je zvýšená

bolestivost při zavádění a  také riziko poško

zení nervů

■ žíly na horní končetině po operaci prsu s axi

lární lymfadenektomií na straně výkonu

Obr. 1.1 Vhodné žíly k zavedení periferní žilní kanyly

v. basilica

v. cephalica

venózní síť na

hřbetu ruky 

dorzální

metakarpální žíly

v. cephalica

v. cephalica

v. radialis

v. basilica

v. mediana

antebrachii

v. basilica

v. cephalica

accessoria

Zajištění přístupu do krevního oběhu 1

Systém zaručuje snížení rizika extrakce kanyly při neopatrném zacházení, větší flexibilitu v pohybu a ochranu při zavádění.

V  České republice již dostupný nový systém kanyl je uzavřený systém Nexiva

(obr. P1.3). Uzavřený systém intravenózních katétrů BD Nexiva je jednoduchý, avšak radikálně progresivní koncept. Jako první svého druhu je tento systém all in one vyvinut tak, aby k zavedení systému došlo při prvním napíchnutí a aby se snížilo riziko expozice krví. Boční okénko v blízkosti hrotu kovové kanyly bleskově informuje o  správnosti punkce. Integrovaná spojovací hadička s  tlačkou zajišťuje pohodlnou manipulaci. Při vytažení kovové jehly z i.v. kanyly je ostrý hrot skryt bezpečnostním pouzdrem chránícím proti poranění jehlou i proti rozstřiku kapek krve. Doporučená doba zavedení se udává do 96 h.

Dostupnější a finančně přijatelný typ bezpečnostních kanyl je nový systém Intocan

Safety. V barevném kónusu je umístěna silikonová chlopeň, jež zabraňuje spontánnímu vytékání krve z cévy s časovou prodlevou po odstranění kovového mandrénu. Tímto způsobem je eliminováno riziko kontaminace krví před umístěním stop konektorů bez nutnosti komprese cévy nad vpichem.

Pomůcky ke kanylaci periferní žíly (obr. P1.4): kanyly s vhodným průsvitem, dez

infekce, turniket (Martinovo obinadlo), tampony nebo čtverečky, rukavice, emitní miska, fixační lepení, infuzní roztok s infuzním setem, bezjehlovým vstupem, adaptérem nebo mandrénem, podložka na podložení místa vpichu, dokumentace, nádoba na ostrý infekční odpad. Postup ■ Připravíme si pomůcky potřebné k  výkonu. Nezapomeneme nasadit spojovací

hadičku na injekční stříkačku s nataženým fyziologickým roztokem a provést její

naplnění.

■ Zkontrolujeme pacienta – poloha vleže, vsedě – podložená HK. ■ Umyjeme si a dezinfikujeme ruce (hygienická dezinfekce), nasadíme rukavice. ■ Zaškrtíme končetinu 10 cm nad místem vpichu a najdeme vhodnou žílu pro kany

laci. Celková doba zatažení cév zvolené končetiny (pomocí turniketu nebo Marti

nova obinadla apod.) nesmí přesáhnout 1 min.

Tab. 1.3 Velikostní, číselné a barevné označení katétrů

Barva Gauge Obecné použití

oranžová 14 G rychlé převody krevních konzerv

šedá 16 G rychlé převody plné krve a krevních derivátů

bílá 17 G rychlé infuze velkých objemů, krystaloidů i koloidů

zelená 18 G

podání velkých tekutinových objemů, kvalitní zajištění ohledně

anestezie

růžová 20 G infuzní terapie 2–3 l/den

modrá 22 G

onkologičtí pacienti, podání malých objemů, bolusové podání léků,

pediatričtí pacienti

žlutá 24 G pediatričtí pacienti, senioři s křehkými žilami

fialová 26 G novorozenci a pediatričtí pacienti

Ošetěovatelské postupy pro zdravotnické záchranáěe II1

■ Při nedostatečné náplni žil se doporučuje otevírat a zavírat pěst, snížit polohu kon

četiny, poklep, teplý obklad. ■ Provedeme dezinfekci místa, které necháme oschnout, na dezinfikovanou plochu

již nesaháme (možno otřít sterilním tamponem nebo čtvercem). ■ Zkontrolujeme celistvost kanyly a  její hrot. Kanylu uchopíme tzv.  tříbodovým

úchopem – zajišťuje stabilitu. ■ Žílu si fixujeme natažením kůže. ■ Zavedeme kanylu do žíly pod úhlem 30–45° ke kůži ve směru průběhu žíly. Po

vpichu úhel postupně snižujeme cca na 20°. ■ Provedeme vpich do žíly. Vstup jehly do cévního řečiště indikuje naplnění signál

ní komůrky krví. Po vpichu se celá pomůcka zavede do hloubky cca 5 mm, poté

zasouváme jen samotnou kanylu. Kovový vodič již nezasunujeme zpět do lumen

kanyly, hrozí perforace žíly a odříznutí plastu. ■ Po celém zavedení uvolníme zaškrcovadlo a stlačíme žílu v oblasti před kanylou –

tímto zabráníme úniku krve z kanyly. ■ Na vývod kanyly neprodleně nasadíme spojovací hadičku, zkontrolujeme krevní

návrat krátkým tahem za píst injekční stříkačky naplněné fyziologickým rozto

kem a provedeme proplach hadičky. Pokud dojde při proplachu hadičky k vybou

lení oblasti nad místem vpichu, jedná se o  paravenózní zavedení PŽK a  je třeba

kanylu odstranit. ■ Dezinfikujeme místo zavedení kanyly a přelepíme sterilním krytím. ■ Délku spojovací hadičky přizpůsobíme aktuální potřebě tak, aby byla dostatečně

dlouhá a zároveň neomezovala pacienta v pohybu. ■ Nakonec následuje fixace pomocí cívkové náplasti s možným využitím prubanu

a označení kanyly podle zvyklostí oddělení (datum a čas zavedení). ■ Konec spojovací hadičky uzavřeme, popř. napojíme infuzní set s infuzí podle or

dinace lékaře. ■ Provedeme úklid a dezinfekci pomůcek podle zásad manipulace a třídění biolo

gického odpadu. ■ Následuje hygienická dezinfekce rukou a  příslušný záznam o  provedení výkonu

do dokumentace. ■ Fixace musí být velmi pečlivě provedena, neboť každý pohyb kanyly dráždí stěnu

žíly, a tím vzniká zánět. Krytí ■ netransparentní – netkané textilie, neprůhledné, dobře drží, nemožnost vizuální

kontroly místa vpichu ■ transparentní – průhledné, přilnavé, nepropustné pro vodu, dobrá vizuální kon

trola místa vpichu ■ polotransparentní – krytí z netkané textilie a průhledné polyuretanové fólie, vyšší

adherence a možnost vizuální kontroly místa vpichu Ošetřovatelská péče Doporučení pro zavádění a ošetřování žilních vstupů poskytují obecné zásady osvědčených postupů založených na důkazech. Jejich dodržování v nemocnicích i v dalších zdravotnických zařízeních je základním prvkem pro minimalizaci rizika možných komplikací. Začlenění těchto pokynů do každodenní ošetřovatelské praxe s násled

Zajištění přístupu do krevního oběhu 1

ným vyhodnocením audity snižuje rozdíly v poskytované péči a zároveň zvyšuje bezpečnost pacienta.

Kanylu kontrolujeme minimálně 1× denně. Pacienta informujeme o šetrné manipulaci a včasném hlášení případných komplikací.

Veškeré údaje o zavedení kanyl se musí řádně zapisovat do dokumentace: ■ datum a čas zavedení, velikost kanyly ■ v jaké končetině a žíle je kanyla zavedena ■ na kolikátý pokus byla zavedena ■ identifikace sestry Uzavření žilního vstupu ■ V případě intermitentní aplikace léčiv je nutné kanylu na určitou dobu bezpečně

uzavřít. Žilní uzávěr musí být sterilní, bezpečný, stabilní a neomezující pacienta.

– kombi zátka: jednorázové uzavření systému

– mandrén: slouží k jednorázovému přechodnému uzavření kanyly, brání vzni

ku krevní sraženiny

– bezjehlové konektory (bezjehlová spojka, bezjehlový vstup): vhodné pro bez

pečné uzavření kanyly, chrání katétr i pacienta proti vniknutí infekce, umož

ňují maximálně bezpečný přístup do cévního řečiště; bezjehlový vstup můžeme

opatřit dezinfekčním uzávěrem i.v. vstupů 3M

TM

Curos

TM

; uzávěr může sloužit

až 7 dnů jako fyzická bariéra proti kontaminaci (obr. 1.2)

■ Řídíme se směrnicí jednotlivých zdravotnických zařízení. Doba zavedení Pro zabránění vzniku místních i systémových komplikací se v literatuře uvádí, že potřeba nahrazení se pohybuje v časovém intervalu 3–4 dnů. Tato strategie však může Obr. 1.2 Dezinfekční uzávěr i.v. vstupů 3M

TM

Curos

TM

+


16

Ošetěovatelské postupy pro zdravotnické záchranáěe II1

způsobit zvýšení nákladů na poskytovanou péči, zvýšení počtu opakovaných zavedení PŽK, a tedy i zvýšení obtížnosti zavádění katétrů. V prospektivní randomizované studii, ve které proběhlo systematické porovnání výměny PŽK po 3 dnech s výměnou PŽK při klinické indikaci, nebyl nalezen žádný statisticky významný rozdíl ve výskytu flebitidy, bakteriemie a počtu vadných katétrů. Tento výsledek podporuje indikaci k nahrazení až v případě, že je to klinicky indikováno. Systematické odstraňování katétrů po 3–4 dnech není efektivní, přesto se nedoporučuje ponechat je na místě déle než 5 dnů.

Doporučení intervalu výměny PŽK najdeme v Guidelines for the prevention of intravascular catheter ‑related infections. Úspěšná realizace změn v praxi při výměně periferní kanyly z  klinické indikace by ulehčila pracovní zatížení ošetřovatelského personálu, snížila zbytečné bolestivé postupy a zvýšila spokojenost pacientů. Komplikace ■ spojené se zaváděním PŽK – uzávěr kanyly krevní sraženinou, hematom, embolie,

poranění nervu, i.a. punkce ■ v době zavedení kanyly – flebitida, infiltrace/extravazace, uzávěr kanyly, embolie,

sepse ■ při odstraňování – krvácení, embolie, hematom Flebitida Zánět žil je nejčastější komplikací. Projevuje se bolestivostí, citlivostí, otokem, zarudnutím až hnisáním v průběhu žíly.

Léčba  – odstranění kanyly, na postižené místo se aplikuje protizánětlivá mast, studený obklad. Klasifikace tíže flebitidy podle Maddona ■ 0 – bez bolesti a reakce v okolí ■ 1 – pouze bolest, není reakce v okolí ■ 2 – bolest a zarudnutí ■ 3 – bolest, zarudnutí, otok nebo bolestivý pruh v průběhu žíly ■ 4 – hnis, otok, zarudnutí a bolestivý pruh v průběhu žíly ■ mechanická flebitida – vzniká reakcí na mechanické trauma žilní stěny při obtíž

ném zavádění kanyly, nedostatečné fixaci, časté manipulaci se systémem, při po

hybu končetiny ■ chemická flebitida – chemické dráždění vyvolá zánět způsobený vysokou koncen

trací dráždivé látky (dezinfekce, aplikovaná léčiva) ■ bakteriální flebitida – vniknutí bakterie do krevního oběhu při nedodržení aseptic

kých zásad; bakterie vyvolají lokální až systémovou infekci; lokální zánět narušuje

normální funkci endotelu, dochází k agregaci destiček až ke vzniku tromboflebitidy Extravazace/paravazace Je pronikání podávaných látek mimo cévní řečiště. Důvodem může být buď poškození cévní stěny, nebo zvýšení její propustnosti. Důsledkem je únik tekutiny do mimobuněčného prostoru s otokem tkání. Únik některých látek může vyvolat lokální zánět nebo nekrózu tkáně (vazopresory, kardiotonika, cytostatika, koncentráty elektrolytů) (obr. P1. 5).

Příznakem je bledá kůže, na dotek chladná, otok, bolest či pálení, tepání, škubání.

Zajištění přístupu do krevního oběhu 1

Rizikové faktory: těsná nebo nedostatečná fixace kanyly, pohyb končetiny, pacienti s periferní neuropatií, nádorovým onemocněním, senioři, nezhojené otvory po předchozích kanylacích.

Při zjištění této komplikace ukončíme podání farmak, aplikujeme antidota (kortikoidy, heparin) a studené nebo alkoholové obklady. Kontrolujeme postižené místo. Chybná intraarteriální punkce Může vést k nekróze tkáně, ke ztrátě končetiny až k ohrožení života. Typický pulzující charakter krevního sloupce v kanyle a také zpětný tok světle červené pulzující krve po uzavření infuzní linky ukazují na intraarteriální punkci.

Hlavním projevem je bolest a modravé až bílé zabarvení končetiny. Při podezření je nutné okamžitě přerušit výkon s důkladnou kompresí místa vpichu. Vzduchová embolie Je komplikace, která může nastat, jestliže vznikne negativní tlak v žíle, leží -li místo punkce nad úrovní srdce, nebo jestliže je v infuzní soupravě velká vzduchová bublina, která je aplikována do cévního řečiště. Pokud je vzduchová bublina většího charakteru, může dojít k respirační dechové tísni. V plicní tkáni vznikne ischemie, z které dále vzniká nekróza, může nastat i plicní infarkt. Projevuje se dušností, arytmií, šokem až zástavou oběhu. Embolie však může také vzniknout prostřikováním neprůchodného katétru ucpaného trombem (krevní sraženinou). Riziko embolie vzrůstá při vzniku trombózy. Tromby nejčastěji vznikají při punkci na dolní končetině, proto se zde kanyla zavádí jen v nutných případech, kdy je kanylace na horních končetinách obtížná.

Příznaky: klidová dušnost, bolest na hrudi, neklid, změny kvality vědomí, cyanóza. Poranění nervu Vzniká nejčastěji v oblasti loketní jamky poraněním n. medianus přímým poškozením hrotem kanyly, nebo nepřímo (útlakem) při rozsáhlém otoku, infiltraci či extravazaci.

Příznaky: ztráta citlivosti, brnění, bolest, ochrnutí části končetiny. Indikace pro výměnu nebo odstranění kanyly ■ ukončení léčby ■ kontaminace nějaké části infuzní soupravy ■ známky místní žilní reakce ■ subfebrilie ■ extravazace ■ neprůchodná kanyla ■ pokud uplynula doba pro zavedení kanyly podle standardu Extrakce kanyly K  extrakci PŽK si připravíme pomůcky a  poučíme pacienta o  výkonu. Provedeme hygienickou dezinfekci rukou. Nasadíme si jednorázové rukavice, odstraníme šetrně původní krytí, které můžeme zvlhčit za použití dezinfekce, a  vizuálně zhodnotíme místo vpichu. Na místo vstupu kanyly do cévy přiložíme čtverce buničiny s  dezinfekčním roztokem a katétr mírným kontinuálním tahem extrahujeme. Místo vpichu dostatečně komprimujeme minimálně po dobu 1 min. Poté odstraníme použité čtver

Ošetěovatelské postupy pro zdravotnické záchranáěe II1

Obr. 1.4 Centrální žilní katétr

ce, oblast vpichu opětovně dezinfikujeme, přiložíme

nové krytí a zafixujeme jej. Výkon zaznamenáme do

ošetřovatelské dokumentace.

Midline katétr (obr. P1.6)

Je 20–25 cm dlouhý periferně zaváděný žilní katétr pro

pacienty vyžadující i.v. terapii delší než 72 h. Katétr se

zavádí nejčastěji nad loketní jamkou, jeho distální konec

spočívá v horní části paže (v. axilaris) (obr. 1.3). Katétry

mohou být zaváděny jak mikro -Seldingerovou techni

kou, kdy se k  punkci cévy používá velmi tenká jehla

(21 G), ale také se mohou zavádět skrze rozlomitelnou

kanylu Seldingerovou metodou.

Obr. 1.3 Schéma zavedení Midline katétru v žíle 1.2 Centrální žilní katétry Zavádění centrálních žilních vstupů (obr. 1.4) je plně v kompetenci lékaře.

Ke kanylaci netunelizovaného centrálního katétru je preferována v. subclavia a v. ju-

gularis. Další možností je v. femoralis.

Katétry zavedené do v. jugularis bývají spojeny s vyšším rizikem kolonizace než ka

tétry zavedené do v. subclavia. Nejrizikovější je používání v. femoralis, která je spojena jednak s vysokým rizikem infekčních komplikací, ale také s hlubokou žilní trombózou. Riziko použití v. femoralis se dále zvyšuje u obézních pacientů. U pacientů s chronickým renálním selháním je prioritní přístup přes v. jugularis. Je nutné vždy zvážit rizika a přínosy umístění s ohledem nejen na infekční, ale také na mechanické komplikace.

Zavádění netunelizovaného katétru může probíhat u  lůžka nemocného, a  to při

dodržení aseptických postupů. Pro kanylaci se doporučuje použití ultrazvuku, a to pro vhodný výběr žíly, snížení rizika neúspěšného zavedení, snížení rizika punkce arterie

Zajištění přístupu do krevního oběhu 1

a snížení mechanických komplikací. Před zaváděním katétru je nezbytné, aby zdravotník provedl dezinfekci rukou a byly použity pomůcky pro bariérovou ochranu. Kůže je dezinfikována 0,5% chlorhexidinem s alkoholem. Antiseptikum by mělo zaschnout podle doporučení výrobce. Následuje aplikace lokální anestezie a je provedena punkce vybrané žíly pod kontrolou ultrazvuku. Kanylace je provedena Seldingerovou metodou a přímo během zavedení se doporučuje kontrola distálního konce katétru pomocí intrakardiální elektrokardiografie nebo skiaskopicky po výkonu. K fixaci katétru používáme kožní stehy. Místo vpichu je kryto sterilní gázou nebo transparentním polopropustným krytím podle aktuální indikace. Také je možné použít chlorhexidinem impregnované transparentní krytí, které snižuje lokální výskyt kolonizace.

Netunelizované katétry řadíme mezi krátkodobé žilní vstupy a používají se k léčbě do 10 dnů. V případě kvalitní ošetřovatelské péče je ale možné katétr ponechat déle. Jejich použití by mělo být výhradně pro hospitalizované pacienty. Indikace k zavedení ■ déletrvající infuzní léčba u akutních a kritických stavů ■ těžký zdravotní stav s  kolabovanými nebo zdevastovanými periferními žilami,

tzv. „spotřebovaný“ periferní venózní systém ■ zajištění spolehlivého dlouhodobého žilního vstupu s  možností aplikace vysoce

koncentrovaných roztoků (koloidy, ionty) ■ dlouhodobá resuscitační či intenzivní péče ■ aplikace parenterální výživy ■ monitorování CVP ■ mimotělní eliminační metody (dialýza – nutný speciální typ katétru) Kontraindikace zavedení ■ odmítnutí pacienta – vyslovení nesouhlasu ■ neznalost techniky provedení a nemožnost řešit případné komplikace ■ neschopnost dodržet zásady asepse ■ pacient s abnormálními parametry hemokoagulace ■ syndrom horní duté žíly ■ obstrukce v. subclavia na straně plánované katetrizace ■ předchozí radioterapie ■ infekce v místě vpichu ■ pneumothorax na kontralaterální straně Přístupy do horní duté žíly Centrální žilní katétr zavedený cestou v. subclavia (obr. P1.7, P1.8) nad klíčkem (supraklavikulární přístup) nebo pod klíčkem (infraklavikulární přístup). ■ výhody – široký průsvit žíly, snadnější fixace, nižší riziko nozokomiální nákazy

(NN) ■ nevýhody – vyšší riziko pneumothoraxu, těsný vztah k a. subclavia, obtížná kon

trola případného krvácení

Po výkonu je vždy nutná verifikace polohy pomocí rtg. Katétry jsou rentgen kontrastní. Snímek je vhodné provést s odstupem nejméně 2 h pro vyloučení pneumothoraxu.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist