načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ortorexie -- Posedlost zdravou stravou – Ranee McGregor

Ortorexie -- Posedlost zdravou stravou

Elektronická kniha: Ortorexie
Autor: Ranee McGregor
Podnázev: Posedlost zdravou stravou

Ortorexie je jednou z poruch příjmu potravy, při níž dochází k obsesivnímu zabývání se zdravým stravováním. Oproti jiným druhům poruch příjmu potravy se ortorexie netýká množství přijaté potravy, ale souvisí s její kvalitou. Lidé trpící ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  269
+
-
9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Edice Knihy Omega
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 197
Rozměr: 21 cm
Spolupracovali: přeložila Dana Balatková
Skupina třídění: Psychiatrie
Jazyk: česky
Téma: ortorexie
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-739-0968-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Ortorexie je jednou z poruch příjmu potravy, při níž dochází k obsesivnímu zabývání se zdravým stravováním. Oproti jiným druhům poruch příjmu potravy se ortorexie netýká množství přijaté potravy, ale souvisí s její kvalitou. Lidé trpící ortorexií se přemrštěně zabývají „čistotou“ jednotlivých potravin a jejich zdravotním přínosem. Autorka srozumitelně vysvětluje dopady ortorexie na zdraví a nabízí rady i doporučení, které mohou pomoci navést na správnou cestu, tedy ke skutečně zdravému způsobu stravování.

Popis nakladatele

Může se ze zdravé výživy stát nebezpečná posedlost? Orthorexie je těžko rozpoznatelná porucha příjmu potravy. Nespočívá ve zvracení nebo omezování příjmu kalorií. Vyřazování potravin na cestě za „čistou“ nebo ideální stravou se však může stát posedlostí s těžkými dopady na duševní i tělesné zdraví. Odbornice na výživu Renee McGregor v této knize poprvé odhaluje pravý význam těchto nebezpečných diet. Prostřednictvím osobních zkušeností a analýz pomáhá pacientům na cestě za vyváženou a skutečně zdravou stravou.

(posedlost zdravou stravou)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

RENEE McGREGOR

ORTOREXIE

POSEDLOST

ZDRAVOU STRAVOU


Orthorexia: When Healthy Eating Goes Bad

All Rights Reserved

Copyright © Watkins Media Ltd 2017

Text Copyright © Renee McGregor 2017

All rights reserved.

First published in the UK and USA in 2017 by Nourish,

an imprint of Watkins Media Ltd., www.nourishbooks.com

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu nakladatele.

Překlad © Dana Balatková, 2019

Obálka © Jiří Miňovský – ARBE, 2019

© DOBROVSKÝ s.r.o., 2019

ISBN 978-80-7642-165-3 (pdf)

Přeložila Dana Balatková

ORTOREXIE

POSEDLOST

ZDRAVOU STRAVOU


Přeložila Dana Balatková

RENEE McGREGOR

ORTOREXIE

POSEDLOST

ZDRAVOU STRAVOU


5

Předmluva Bee Wilsonové

Kladu si otázku, jestli to kdy bylo s  jídlem složitější.

V ulicích moderních měst se nám ze všech stran nabízejí

nejrůznější možnosti stravování. Kolem toho, co jíst a co

jednotlivé ingredience provedou našemu tělu, panuje mír

ná úzkost, neboť se hojně ozývá, že to či ono je „dobré“

(řekněme avokádo) nebo, častěji, „špatné“ (cukr). Sou

časně ani nejsme tak docela pomýlení, když pohlížíme na

dnešní potraviny s jistou nedůvěrou. Ještě nikdy tolik lidí

neonemocnělo nikoli z podvýživy, nýbrž z přemíry jídla.

Na celém světě rychle přibývá cukrovky druhého typu

a dalších chorob souvisejících se stravou. Dnes je „jídlo“ na

každém kroku, a přesto se už nemůžeme spoléhat, že nám

poskytne živiny a udrží nás při síle. Není divu, že je řada

z nás z celého toho rozruchu kolem správného stravování

zmatená a rozladěná. Představa, že existuje nějaký soubor

pravidel dokonalé stravy, jenž veškerým dilematům utne

tipec, je lákavá, leč...

Dnešní složitá doba nahrává guruům slibujícím jed

noduchá řešení, která se však posléze ukážou jako méně


6

snadná, než se zprvu jevila. Nejsou to ani skutečná výcho

diska, nýbrž jen nebezpečné domněnky, které plodí celou

řadu dalších potíží. Chybí-li v  moderní stravě zelenina,

bude snad řešením dieta sestávající pouze ze zeleniny, jak

tito guruové doporučují? Sociální média jsou zaplavena

wellness proroky, kteří nám garantují absolutní zdraví  –

a  k  tomu zářivou pleť!  – jakmile se zřekneme sacharidů

a cukrů a budeme jíst kokosový olej, kapustu, zeleninové

špagety a podobné potraviny. Donekonečna na nás útočí

nejrůznější zkazky o jídle. Mělo by být zdrojem prostého

potěšení, univerzálním požitkem, a je proto velice smutné,

že spoustu lidí naopak děsí a je pro ně příčinou neustálého

pocitu viny. Ten, kdo se snaží vypěstovat si k jídlu vyvážený

vztah, musí hledat vlastní cestu mezi extrémy.

Strach z jídla je naprosto pochopitelnou reakcí na po

travinové prostředí (z  angl. food environment), v  němž

žijeme, a  zejména pak pro lidi, kteří se v  životě potýkají

ještě s dalším stresem. Je to ovšem také projev silně škodli

vého a narušeného přístupu, jak rozvážně vysvětluje Renee

McGregorová v této výtečně načasované knize. Orthorexia

nervosa, mentální ortorexie – porucha, při níž se postižený

patologicky upíná na „správnou“ stravu do té míry, že se

přísně omezuje v  příjmu potravy – není možná tak zná

má jako anorexia nervosa, mentální anorexie, ovšem pro

člověka, který jí trpí, může být stejně fyzicky i  duševně

vysilující. Ortorexie se diagnostikuje a léčí o to obtížněji,

že chování nemocného se řadě nezasvěcených lidí jeví jako

normální, a dokonce chvályhodné. V Británii v posledních

několika letech vévodí seznamu bestsellerů o jídle knihy


7

o tzv. čistém stravování (z angl. clean eating), ačkoli řada samotných autorů se dnes tohoto obratu zříká. Stalo se takřka konvenčním doporučením, že cestou ke zdraví je vyškrtnout z  jídelníčku celé skupiny potravin od pečiva přes cukr, lepek až po veškeré sacharidy.

Co vlastně „čisté stravování“ znamená? Definice se různí v závislosti na tom, kdo ji formuluje a co prodává. Pro některé guruy na Instagramu je to strava zásadně veganská a rostlinná, zatímco pro jiné sestává z určitých druhů masa. Hlavní idea je nicméně taková, že existuje jaksi dokonale čistý, správný, zdravý způsob stravování, který zaručí, že si neublížíte, a dokonce vám i přinese dlouhověkost. Většina „odborníků“ na čisté stravování doporučuje založit jídelníček na co nejčerstvější a nejekologičtěji vypěstované zelenině, na těch nejpanenštějších olejích lisovaných pokud možno za co největšího studena. To zní dobře – koneckonců většina z nás by snesla o trochu víc zeleniny a malinko ubrat cukrů – jenže, jak moudře poznamenala Nigella Lawsonová, „čisté stravování“ vychází z  fatálně vadného pohledu jak na jídlo, tak na život. V roce 2016 napsala: „Jídlo není hříšné. Tělesné potěšení nezbytně patří k životu a život si nemůžeme nechat řídit omezováním stravy.“

Hovořila jsem s jednou velmi mladou ženou. Posteskla si, že aférka naší kultury s „čistou stravou“ narušuje příjemný zážitek společného jídla s přáteli v restauraci nebo hospůdce. Pokaždé, když si chce při takové příležitosti objednat něco z jídelníčku, jedna nebo druhá kamarádka jí její výběr posoudí a  poradí jí, aby se raději rozhodla pro něco „lepšího“, třeba veganského nebo pro pokrm bez pšenice nebo mléčných produktů, pro něco raw nebo jídlo, ve kterém nejsou obyčejné brambory, ale batáty. Přestože se tímto drobným vměšováním nenechá ovlivnit, jejich rad nedbá a dá si těstoviny, na které má opravdu chuť, záhy se přistihne, že radost z  jídla má stejně pokaženou. Renee McGregorová v knize upozorňuje, že ortorektici se na rozdíl od anorektiků, kteří nemoc utajují, svým postojem k jídlu často na veřejnosti chvástají.

V zájmu duševního zdraví i dobrého jídla musíme všemi prostředky bojovat proti myšlence, že existuje cosi jako „dokonalá“ surovina, nebo dokonce dokonalý způsob stravování. Pestrá strava není nic, za co bychom se měli cítit provinile, ale naopak zcela zásadní součást našeho lidství, která nám zlepšuje život. „Čistá strava“ – jež není zdravá ani trochu – je podvrhem jídla, jeho naprostým opakem, protože vás přesvědčuje, abyste ignorovali své smysly a hrozili se výživy.

Ať již si děláte starosti o přítele, kamarádku nebo příbuzného, jehož chování napovídá, že se povážlivě omezuje v jídle, anebo sami cítíte, že sklouzáváte k ortorexii, tato knížka vám bude ve vašem boji ohromně užitečným a moud rým rádcem. Není povolanější osoby, která by měla o  této problematice pojednat, než právě Renee McGregorová. Jako nutriční terapeutka pracuje s  mnoha lidmi s  poruchou příjmu potravy i  s  olympijskými sportovci. Její hlas je hlasem znalce a  moudrého praktika, je protijedem na nesmyslnosti, které se deklarují ve jménu „výživy“. Chcete-li se dozvědět, proč nerafinovaný cukr neprospívá zdraví o nic víc než cukr bílý, rafinovaný nebo proč není

9

rozumné se pro nic za nic vyhýbat lepku anebo proč je řada

ořechových mlék jen taková trochu lepší drahá voda, pak je

tato knížka právě pro vás. Nikde jinde jsem nečetla jasnější

vysvětlení, proč jsou sacharidy, mimochodem nesmyslně

démonizované, ve skutečnosti prospěšným zdrojem ener

gie. Nejvíce se mi však na této knize líbí její účastný tón.

Renee McGregorová si všímá, že když jde o jídlo, mnohým

z  nás, ať již trpíme poruchou příjmu potravy, nebo ne,

chybí soucit se sebou samými. Autorka plně pronikla do

psychologické podstaty tohoto jevu a její slova povzbuzují

k prolomení stravovacích pravidel, ke konzumaci sacharidů

a, ano, i k tomu, abychom byli sami k sobě laskavější. Úvod „Jídlo! Skvostné jídlo!“

Nemělo by nám jít při stravování právě o toto? Osobně se domnívám, že text písničky napsané pro muzikálové zpracování románu Charlese Dickense Oliver Twist je velmi bolestný – vidíme na něm totiž, jak se od 19. století změnil náš postoj k jídlu. Tenkrát si sirotci v chudobincích představovali, jaké by to bylo naplnit si pro jednou břicha místo mizerné, řídké kaše „ovocným želé s  vanilkovým krémem“.

V  Dickensově době panovala velká chudoba. Dobré jídlo bylo výsadou majetných vyšších tříd, bylo symbolem úspěchu. Pestrá strava znamenala statný a zdravý vzrůst. A teď už zase rychle zpátky. Dnes se zdá, že nás trápí víc to, kterého jídla bychom se měli vystříhat. Lepší společenské postavení jako by bylo přímo úměrné tomu, nakolik se v  jídle dokážeme omezit. „Podívejte, jak jsem úžasný, takovouto mám hostinu hojnosti!“ chvástali jsme se dřív, zatímco dnes vykřikujeme: „Podívejte, jak jsem úžasný, umím žít z listu salátu denně!“

Kdy se to změnilo? Proč se jídlo stalo takovým minovým polem? Měli bychom zredukovat příjem živin? Máme všem těm poplašným zprávám věřit? Jak se přihodilo, že tolik lidí v rozvinutém světě už nedokáže mít čirý požitek z dobrého jídla?

Jídlo odjakživa hrálo ústřední roli ve vzájemném sbližování, ať již to byli jeskynní lidé, kteří se sesedali kolem ohně, aby si opekli týdenní úlovek, nebo později rodinná setkání u zvláštních příležitostí či pravidelné nedělní sešlosti s přáteli. Jídlo vyživuje nejen tělo, ale i duši.

Společnost je dnes národnostně pestřejší, což do naší kuchyně přineslo nové chutě, koření, barvy, suroviny a kombinace, a nám se tak otevírá stále více kulinářských možností. Jídlo je, nebo by alespoň mělo být, vzrušující a nápadité. Proč tedy vůči němu řada lidí tolik zahořkla?

Současně s tím, jak kuchařské dobrodružství nabíralo rychlost, jsme začali lépe rozumět fungování lidského těla a kromě celé spousty dalších jednotlivostí o úžasném soukolí lidského organismu také jeho výživě. Dnes víme víc nejen o tom, jakou stravu potřebuje tělo ke zdraví, ale také proč a jak ji vyžaduje. Takové znalosti jsme dosud neměli. Přesto tu však stále vládne značný zmatek – že by to byl jeden z  těch případů, kdy lepší poznání pomyslné vody výživy spíše zakalilo? Když jsme jedli, co bylo, a řídili se instinkty (chci říci, naslouchali potřebám svého těla), bylo to jednodušší, a tudíž i zdraví prospěšnější?

Je snadné ohlížet se do minulosti a naříkat, že „tenkrát“ bylo lépe. Ono totiž nejspíš nebylo. Ve vědění je síla a my se je jen musíme naučit správě používat. Jsem přesvědčená, že jakmile ve výživě špatně pochopíme nebo nesprávně interpretujeme chabé poznatky, anebo náhodě či štěstí chybně přisoudíme váhu faktu, problém je na světě. Domnívám se, že právě toto se děje u ortorexie.

Toto onemocnění ještě nebylo formálně uznáno jako porucha příjmu potravy, nicméně nese všechny její atributy. Charakterizuje je snaha očistit se skrze dietní pravidla a režimy. Definuje se jednoduše jako posedlost zdravou stravou.

Poruchy příjmu potravy nejsou ničím novým, a přesto se jim stále nedostává správného pochopení. Často se spojují s holčičím pubertálním poblázněním, ve skutečnosti však postihují obě pohlaví a všechny věkové skupiny. Nezřídka jsou pokládané za cosi povrchního, za pouhý rozmar, a přitom jde o formu hluboce zakořeněného sebepoškozování. Trest má podobu omezení jídla, očisty, nebo v  případě ortorexie odpírání živin, jež vede až k podvýživě. (Možná vás překvapí, že mentální anorexie má nejvyšší míru úmrtnosti ze všech duševních onemocnění.) Dalším mylným přesvědčením je, že se týkají především tělesného vzhledu, jenže mnohé z nich ukazují na potřebu otupit vnitřní bolest a  nepokoj, které nemají co do činění s  fyzičnem, nýbrž pouze a jenom s tím, co se nemocnému odehrává v hlavě. Veškeré poruchy příjmu potravy, včetně ortorexie, jsou multifaktoriální duševní choroby.

V této knize jsem mohla využít svých znalostí o výživě a bohatých zkušeností, které jsem získala při práci se sportovci i  s  pacienty s  poruchami příjmu potravy, ortorexii zasadit do kontextu a  pomoci rozplést některá zauzlená místa v předivu stravy a výživy. Především chci upozornit na setrvalý vzestup počtu případů tohoto onemocnění a poradit čtenářům, jak je rozpoznat u sebe nebo u druhých. Také bych ráda poukázala na rostoucí a stále děsivější potenciál jeho výskytu v  moderním světě, v  němž máme snadný přístup k  hodnotným informacím, ale i  dezinformacím, a  v  němž nám sociální média na každé kliknutí nabízejí zázračné, ovšem nijak neopodstatněné kúry.

Knihu jsem původně nezamýšlela jako svépomocnou příručku (léčba ortorexie vyžaduje odbornou pomoc psychiatrů, psychologů a odborníků na výživu), nicméně určité prvky poradenství nutně nese. Jejím hlavním záměrem je především vzdělávat, vyvracet mýty a celkově zvýšit povědomí o této poruše.

V první kapitole se blíže podíváme, co ortorexie vlastně je, jak si vysloužila své jméno, co ji způsobuje, jaké mohou být její příznaky a kde je její místo mezi lépe známými poruchami příjmu potravy. Druhá kapitola představí některé z  nejčastějších módních výstřelků ve stravování a  dietních režimech, které se pro ortorektiky, jak jsem si všimla, velmi často stávají zdrojem regulí a  norem. Zjistíme, jak tyto diety působí na tělo, a zauvažujeme, kdy a jak mohou sklouznout do nezdravého, destruktivního způsobu života, jenž se nebezpečně strojí do snahy dosáhnout čistoty. Ve třetí kapitole se s vámi podělím o své znalosti a vysvětlím, co vlastně znamená zdravě se stravovat neboli co si dát na talíř (pozor: nečekejte nic oslnivého, ovšem bude to zdravé) a jak využít ortorektického myšlení k vymazání dosavadních stravovacích pravidel a začít vést skutečně zdravý život, vydat se na cestu od narušeného přístupu k jídlu k opravdové

15

kondici a ryzí svobodě. Do čtvrté, poslední kapitoly jsem

zařadila rady, jak vyhledat odbornou pomoc, pakliže se

domníváte, že se ortorexie týká možná přímo vás anebo

někoho z vašeho okolí. Na dalších řádcích vám pak ještě

svěřím svá přání a naděje, jež upínám k budoucnosti. Chtě

la bych, aby se otevřela hlubší diskuse, probíhal výzkum

a veřejnost byla důrazně varována před tímto vysilujícím

a závažným onemocněním moderní doby.

Kniha zkrátka vysvětluje, jak se může zdravé stravování

zvrtnout a co s tím (jak doufám) můžeme udělat. 1. KAPITOLA Co je ortorexie? Zeptejte se sta lidí v místnosti, co je míněno pod slovem „ortorexie“, a  většina na vás vrhne udivený až zmatený pohled. Když jsem odpovídala na otázku, na které knize právě pracuji, setkávala jsem se převážně s  bezradným výrazem. Ale co na tom, je to přece jenom poměrně nový termín a popisuje v podstatě relativně moderní problém.

Co je to tedy ortorexie? Co toto slovo označuje a  kde se vzalo?

Termín orthorexia nervosa poprvé použil v  roce 1996 doktor Steven Bratman ze San Francisca k  popisu stavu pacientů, který vyhodnotil jako posedlost zdravým stravováním. Orto- je předpona řeckého původu s významem rovný, pravý, správný a orexie je odvozenina rovněž řeckého slova pro chuť či touhu – orexis. Zatímco tedy anorexie v doslovném překladu znamená „bez chuti [k jídlu]“ (an- řec. předpona označující zápor), ortorexie znamená „správná chuť“. Přídavné jméno nervosa ukazuje na nervový původ, tedy na chorobně vtíravé, nutkavé myšlenky či představy neboli obsesi. Celé spojení orthorexia nervosa tedy popisuje posedlost „správným“ stravováním. Doktor Bratman sice nechtěl svůj nový termín používat k  označení diagnózy, nicméně časem zjistil, že opravdu právoplatně vymezuje problém se stravováním.

Poskočme teď v čase o deset let vpřed. Ortorexie stále není v Diagnostickém a  statistickém manuálu duševních poruch (DSM-5, v orig. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, viz protější stranu) formálně uznaná jako porucha příjmu potravy, nicméně má řadu jejích charakteristických znaků. Pacienti s  anorexií nebo bulimií se obsedantně zaměřují na příjem kalorií, váhu a mají chorobnou představu o svém těle. Tato posedlost je ovšem pouze prostředkem – nemocný jí dává najevo svou potřebu přenést jinam, ovládnout a překonat úzkost z nesouladu, kterou v sobě má. Jinými slovy, poruchy příjmu potravy jsou hlavně a především duševními chorobami, nikoli tělesnými.

Tabulka na následujících stránkách specifikuje podobnosti a  rozdíly mezi ortorexií a  lépe zdokumentovanými poruchami příjmu potravy, anorexií a  bulimií. Ukazuje, jak ortorexie zapadá do spektra těchto chorob. Kromě toho jdou všechna tato onemocnění ruku v  ruce se sklonem k obsedantně kompulzivní poruše (OCD, z angl. obsessive–compulsive disorder, viz str. 20–21).

CO JE DSM-5?

Diagnostický a statistický manuál DSM-5 (anglicky Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders) vznikal více než deset let. Je výsledkem poznatků stovky předních odborníků na duševní zdraví. Jejich skvělá, zevrubná a pečlivá práce vyústila v příručku, která definuje a klasifikuje duševní choroby s cílem zdokonalit určování diagnóz, zefektivnit léčbu a zkvalitnit výzkum.

Manuál byl Americkou psychiatrickou asociací (APA, American Psychiatric Association) naposledy aktualizován v roce 2013 a slouží jako mezinárodně uznávaný standard v psychiatrické diagnostice.

Mentální anorexie a bulimie se v tomto seznamu objevují, mentální ortorexie zatím nikoli. V dalších aktualizovaných vydáních se to však nepochybně změní, neboť podle všech ukazatelů se ortorexie stane plně uznanou a klinicky zařazenou nemocí.

ZAJÍMAVOSTI


20

MENTÁLNÍ ANOREXIE MENTÁLNÍ BULIMIE MENTÁLNÍ ORTOREXIE

definice nemocný

• má chorobný strach z přírůstku

na váze a stejně obsedantně je

přesvědčen, že trpí nadváhou

• omezuje se v konzumaci jídla, aby

snížil celkový přísun kalorií

• s jídlem může mít spojené zvláštní

rituály

• opakované záchvaty

nestřídmé konzumace,

nemocný spořádá za krátkou

dobu velký objem jídla

• následná očista různými

prostředky: vyzvracení

potravy, užití projímadel, léků

nebo zahájení půstu

nemocný

• obsedantně dodržuje stále přísnější „čistou“ dietu

• omezuje se v jídle na základě přesvědčení o „ryzosti“ jednotlivých složek

• někdy také nadmíru cvičí

vnímání

těla

nemocný

• je neoblomně přesvědčený, že

je obézní, i když se jeho tělesné

proporce i hmotnost pohybují

pod spodní hranicí hodnotového

rozpětí, které je adekvátní jeho

výšce a věku

• má narušenou představu o svém

těle

• úbytek hmotnosti nemusí být

tolik nápadný jako u anorexie,

nicméně nemocný není,

stejně jako anorektik, schopen

objektivně posoudit své

tělesné proporce či hmotnost

• nemocný má narušenou

představu o svém těle

• úbytek hmotnosti bývá často méně nápadný než u anorexie, nicméně nemocný

není, stejně jako anorektik, schopen objektivně posoudit své tělesné proporce či

hmotnost

• nemocný má narušenou představu o svém těle

• nemocný se zaměřuje na kvalitu pokožky (která má „zářit“), pružnost svalstva

i tělesné proporce

tělesné

přízna

ky

nemocný

• si odmítá udržovat tělesnou

hmotnost alespoň na minimální

hodnotě odpovídající jeho věku

a výšce – z diagnostického hlediska

jde o pokles tělesné hmotnosti

o 85 % oproti mezním hodnotám

pro daný věk a výšku

• následkem poruchy může mít

rovněž nízký krevní tlak, trpět

závratěmi, únavou, časté je

vypadávání vlasů a u žen chybějící

menstruace

nemocný

• váží v poměru ke svému věku

a výšce obvykle přiměřeně

nebo má nadváhu

• může v důsledku očistných

praktik trpět afty, problémy

se zuby, halitózou (zápach

z úst), dehydratací, únavou

a mívá proměnlivou tělesnou

hmotnost

nemocný

• váží v poměru ke svému věku a výšce obvykle přiměřeně

• je přesvědčen o „nečistotě“ některých složek stravy, a proto ze svého jídelníčku

vyloučil celé skupiny potravin – zdroje sacharidů, lepku nebo mléčné produkty –

aniž by to bylo v jeho případě z medicínského hlediska jakkoli opodstatněné

• může si v důsledku omezení jídelníčku způsobit nedostatek živin, jehož projevy

zahrnují únavu, bolesti hlavy, anémii, u žen vymizení menstruačního cyklu

a v některých případech také trávicí potíže a halitózu (zápach z úst)

emoční

přízna

ky

• deprese, úzkost, obsedantně

-kompulzivní chování, nesmírný

strach z přírůstku na váze nebo ze

situací, při nichž se musí jíst

• tělesná dysmorfická porucha

(dysmorfofobie) – nemocný

nedokáže vidět své tělesné

proporce a váhu takové, jaké jsou

deprese, úzkost, zášť vůči sobě

samému, pocity viny

• nemocný cítí, že se při jídle

neovládá – nedokáže přestat

jíst

deprese, úzkost, zášť vůči sobě samému, pocity viny, nesmírný strach z konzumace

jídla, které není „čisté“

• obsedantní lpění na nastavených stravovacích pravidlech – nemocný jí „zdravé“

potraviny za každou cenu (a často za ně utrácí velké sumy)

• nemocný může trpět tělesnou dysmorfickou poruchou (dysmorfofobií) –

nedokáže vidět své tělesné proporce a váhu takové, jaké jsou

• nemocný může být chorobně posedlý cvičením


21

MENTÁLNÍ ANOREXIE MENTÁLNÍ BULIMIE MENTÁLNÍ ORTOREXIE

definice nemocný

• má chorobný strach z přírůstku

na váze a stejně obsedantně je

přesvědčen, že trpí nadváhou

• omezuje se v konzumaci jídla, aby

snížil celkový přísun kalorií

• s jídlem může mít spojené zvláštní

rituály

• opakované záchvaty

nestřídmé konzumace,

nemocný spořádá za krátkou

dobu velký objem jídla

• následná očista různými

prostředky: vyzvracení

potravy, užití projímadel, léků

nebo zahájení půstu

nemocný

• obsedantně dodržuje stále přísnější „čistou“ dietu

• omezuje se v jídle na základě přesvědčení o „ryzosti“ jednotlivých složek

• někdy také nadmíru cvičí

vnímání

těla

nemocný

• je neoblomně přesvědčený, že

je obézní, i když se jeho tělesné

proporce i hmotnost pohybují

pod spodní hranicí hodnotového

rozpětí, které je adekvátní jeho

výšce a věku

• má narušenou představu o svém

těle

• úbytek hmotnosti nemusí být

tolik nápadný jako u anorexie,

nicméně nemocný není,

stejně jako anorektik, schopen

objektivně posoudit své

tělesné proporce či hmotnost

• nemocný má narušenou

představu o svém těle

• úbytek hmotnosti bývá často méně nápadný než u anorexie, nicméně nemocný

není, stejně jako anorektik, schopen objektivně posoudit své tělesné proporce či

hmotnost

• nemocný má narušenou představu o svém těle

• nemocný se zaměřuje na kvalitu pokožky (která má „zářit“), pružnost svalstva

i tělesné proporce

tělesné

přízna

ky

nemocný

• si odmítá udržovat tělesnou

hmotnost alespoň na minimální

hodnotě odpovídající jeho věku

a výšce – z diagnostického hlediska

jde o pokles tělesné hmotnosti

o 85 % oproti mezním hodnotám

pro daný věk a výšku

• následkem poruchy může mít

rovněž nízký krevní tlak, trpět

závratěmi, únavou, časté je

vypadávání vlasů a u žen chybějící

menstruace

nemocný

• váží v poměru ke svému věku

a výšce obvykle přiměřeně

nebo má nadváhu

• může v důsledku očistných

praktik trpět afty, problémy

se zuby, halitózou (zápach

z úst), dehydratací, únavou

a mívá proměnlivou tělesnou

hmotnost

nemocný

• váží v poměru ke svému věku a výšce obvykle přiměřeně

• je přesvědčen o „nečistotě“ některých složek stravy, a proto ze svého jídelníčku

vyloučil celé skupiny potravin – zdroje sacharidů, lepku nebo mléčné produkty –

aniž by to bylo v jeho případě z medicínského hlediska jakkoli opodstatněné

• může si v důsledku omezení jídelníčku způsobit nedostatek živin, jehož projevy

zahrnují únavu, bolesti hlavy, anémii, u žen vymizení menstruačního cyklu

a v některých případech také trávicí potíže a halitózu (zápach z úst)

emoční

přízna

ky

• deprese, úzkost, obsedantně

-kompulzivní chování, nesmírný

strach z přírůstku na váze nebo ze

situací, při nichž se musí jíst

• tělesná dysmorfická porucha

(dysmorfofobie) – nemocný

nedokáže vidět své tělesné

proporce a váhu takové, jaké jsou

deprese, úzkost, zášť vůči sobě

samému, pocity viny

• nemocný cítí, že se při jídle

neovládá – nedokáže přestat

jíst

deprese, úzkost, zášť vůči sobě samému, pocity viny, nesmírný strach z konzumace

jídla, které není „čisté“

• obsedantní lpění na nastavených stravovacích pravidlech – nemocný jí „zdravé“

potraviny za každou cenu (a často za ně utrácí velké sumy)

• nemocný může trpět tělesnou dysmorfickou poruchou (dysmorfofobií) –

nedokáže vidět své tělesné proporce a váhu takové, jaké jsou

• nemocný může být chorobně posedlý cvičením




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.