knihy
abz.cz
+420 595 782 815
sleva
Kniha:
Orientace v prostoru a v čase pro děti od 5 do 7 let -- Kdy to bylo, kde se stalo, medvídě již nebloudilo
Autor:
Jiřina Bednářová
Orientace v prostoru a čase pro děti od 5 do 7 let
Orientace v prostoru a čase pro děti od 4 do 6 let
| Nakladatelství: | EDIKA |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Rok vydání: | 2012-08-01 |
| Počet stran: | 48 |
| Rozměr: | 210 x 297 mm |
| Úprava: | 48 stran : barev. ilustrace |
| Vydání: | 1. vyd. |
| Spolupracovali: | ilustrace Richard Šmarda |
| Vazba: | brožovaná, šitá 2 skobkami (sešitová) |
| Doporučená novinka pro týden: | 2012-32 |
| ISBN: | 9788026600787 |
| EAN: | 9788026600787 |
| Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Publikace obsahuje: 1) cvičení pro děti od 5 do 7 let, která se zaměřují mimo jiné na rozvoj: • orientace v prostoru • orientace v čase • vnímání časového sledu a posloupnosti • řeči • zrakového vnímání, grafomotoriky 2) metodický návod pro dospělé, který: • doporučuje zásady pro práci s dítětem • pomáhá překonávat obtíže Vážená čtenářko, vážený čtenáři, zaujala vás kniha určená 5–7letým dětem. Zřejmě tedy hodláte pořídit dítěti knihu, která by ho potěšila, zaujala a také přinesla užitek předškolákovi či začínajícímu školákovi. Některé děti v tomto věku půjdou do školy za rok, jiné už letos v září a další již patří mezi prvňáčky. Všem však může kniha Orientace v prostoru a v čase pro děti od 5 do 7 let přinést něco užitečného. Jistě mi dáte za pravdu, že i pro nás dospělé je důležité cítit se dobře mezi ostatními lidmi. To znamená umět se orientovat v nových podmínkách, vztazích, dokázat si zorganizovat práci, být dochvilný. Když se nám to daří, cítíme se úspěšní, spokojení v rodině, v práci, ve sportu. A to vše potřebuje i dítě, aby bylo ve škole šťastné a mohlo se dobře učit: je to součást takzvané školní zralosti. Dobrá orientace v čase a prostoru ovlivňuje sociální a citové vyzrávání dítěte a přispívá k jeho odolnosti vůči školní zátěži. Významným faktorem při rozvíjení orientace v čase a prostoru je samozřejmě rozvoj zrakového a sluchového vnímání spolu s cvičením obratnosti vedoucí ruky, kterou dítě píše. A v neposlední řadě je to také komunikace, řeč dítěte, tedy jeho schopnost formulovat svá přání, dokázat vyjádřit, co ví, co umí. Pro spokojenost začínajícího školáka je důležité, aby se uměl domluvit s učitelem, se spolužáky. Dítě potřebuje rozumět tomu, když se řekne dopoledne, který měsíc následuje po září, co je od nás vpravo či vlevo, co je zcela vpředu nebo vzadu, a také které jevy v přírodě provázejí například jarní měsíce. Zajímavý příběh, přitažlivé ilustrace, úkoly a cvičení odpovídající věku, to vše najdete v této útlé, avšak obsažné knize. Její autorka, významná poradenská pedagožka, napsala pro děti a jejich dospělé přátele řadu podobných knih. Ať se už týkají zrakového či sluchového vnímání, početních dovedností nebo grafomotoriky, tato kniha věnující se orientaci v prostoru a čase vše završuje. Zjistíte-li tedy při práci s publikací, že by dítě potřebovalo ještě více procvičit něco z předchozích dovedností, najdete podporu v již vydaných knihách Jiřiny Bednářové. A tak, milí dospělí, s chutí do příjemné práce s dítětem! Nemějte obavu, zvládnete to – textem a úkoly vás bude provázet autorčino doporučení, jak dosáhnout úspěchu. Společnou radostnou a užitečnou práci vám všem přeje PhDr. Alena Šafrová, externí pedagožka Pedagogické fakulty MU v Brně (kdy to bylo, kde se stalo, medvídě již nebloudilo)
Publikace je určena předškolním dětem k rozvoji časové orientace a prevenci potíží ve čtení, psaní, matematice a obtíží v získávání studijních dovedností plynoucích z nedostatečně rozvinuté časové orientace, vnímání posloupnosti a následnosti dějů, organizace činností. Každá strana obsahuje motivační příběh pro děti a dále instrukce pro dospělé s uvedením cíle činnosti.
Čtení s porozuměním a hry s jazykem
Rozvoj grafomotoriky„Jejda, copak to je za cestu?“ podivil se Pavlík, sotva dojedl svačinu a uviděl před
sebou strmou cestu stoupající vzhůru. „Tudy půjdeme,“ ujistil všechny přítomné
tatínek. „Tak to máme celý zbytek dopoledne co dělat,“ povzdechl si Pavlík. „Když
se vydáme na cestu a nikdo nebude fňukat, tak jsme v poledne nahoře na kopci.“
„A kolik to bude hodin?“ „Přeci dvanáct,“ odpověděla medvědice Sára. „Ale
nedávno jsi říkala, že v noci, když je půlnoc, tak je také 12 hodin,“ vzpomněl
si Pavlík. „To máš pravdu, 12 hodin je v poledne i o půlnoci.“ „A co děláme
v poledne a co o půlnoci?“ zajímal se Pavlík.
Činnosti obvyklé pro poledne i půlnoc. S dítětem si povídáme, co dělá dítě každé poledne i o půlnoci. Rozšiřujeme
o povídání, co se děje v danou dobu i mimo rodinu. Pokud je pro dítě obtížné srovnání poledne a půlnoci,zaměřuje
me se nejprve pouze na činnosti obvyklé pro poledne.
10
Vyjít až na kopec se vyplatilo. Nahoře čekala odměna – rozhledna a krásný výhled
na okolní kopce a vrcholky stromů. „Jé, já vidím šišky na stromech,“ jásal Pavlík.
„To by tu mohly být i veverky.“ „To by mohly, jenom žádné nevidíme. Ale když se
budeš dobře dívat, tak na pasece vpravo se pasou srnky,“ upozornil Pavlíka tatínek.
„Také bychom mohli vidět zajíce a další obyvatele lesa,“ vložil se do hovoru Matýsek.
„Zrovna nevidím nikoho,“ byla zklamaná Terezka. „To nevadí, budeme si hrát, že
napravo vidíme srnky, nalevo zajíce a veverky.“
Prostorová orientace, pojmy vpravo, vlevo. Dítě vedeme k vybarvení, přeškrtnutí, podtrhnutí, zakroužkování nebo
pouze ukázání všech srnek vpravo, všech zajíců a veverek vlevo. Později je vhodné ukazovat jednotlivá zvířátka ane
chat dítě pojmenovávat, které zvířátko je umístěno vpravo, které vlevo.
11
Cesta dolů z kopce se dětem líbila. Chvíli si dávaly hádanky, chvíli si hrály
na honěnou, ze stráně dokonce válely sudy. Tak se ani nenadály a najednou byly
na okraji lesa a před sebou viděly domy a nádraží. „Děti, víte, kam zajdeme?“
měla nápad maminka. „Půjdeme ještě jednou do kopce,“ lekl se Pavlík. „Ale
ne, dnes půjdeme na odpolední svačinu do cukrárny.“ To bylo, panečku, milé
překvapení. Tatínek s maminkou a medvědicí Sárou si objednali kávu, děti si
mohly vybrat dort a ještě navíc zmrzlinu. „To vám tedy povím, že toto je lepší
odpolední svačina než ve školce,“ nechal se slyšet Pavlík.
Činnosti obvyklé pro odpoledne. S dítětem si povídáme, co dělá dítě každé odpoledne. Povídáme si o rozdílu
činností ve všední dny a o víkendu. Rozšiřujeme o povídání, co se děje v danou dobu i mimo školku a rodinu.
12
Zatímco dospělí pili kávu, děti snědly zmrzlinu a dorty, Matýskovi začalo vrtat
v hlavě, jak se takový dort dělá. „Mami, umíš udělat dort?“ „To víš, že umím.
Nepamatuješ si, že když jsi měl narozeniny, tak jsme ti dort s babičkou pekly?“
„A v cukrárně ho dělají jako ty? Jak se takový dort dělá? Co se musí udělat prvně
a co potom?“
Časová posloupnost. S dítětem si povídáme, co je znázorněno na obrázcích. Potom dítě určuje, které činnosti musí
cukrářka udělat dříve, které později.
13
„Musíme jít na vlak, aby nám neujel. Toto je poslední podvečerní spoj. Kdyby nám
vlak ujel, další nám jede až pozdě večer. To by bylo velmi nepříjemné. I tak se bude
již brzy stmívat.“ „Až budeme ve vlaku, tak se setmí?“ byl zvědavý Pavlík. „Asi ano,
vidíš, že zatímco jsme byli v cukrárně, začalo zapadat sluníčko. Než dojdeme na vlak,
zapadne úplně, blíží se podvečer. Než dojdeme od vlaku domů, bude již tma.“
Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu.
14
„To byl ale pěkný výlet,“ liboval si Pavlík cestou ve vlaku. „Viděli jsme spoustu
zajímavých věcí, vyběhali jsme se.“ „Ale nejlepší ze všeho byla zmrzlina, že?“
odhadovala medvědice Sára. „Ta byla také dobrá,“ přemýšlel Pavlík. „Ale největší
radost mám z toho, že jsme v lese nezabloudili a našli jsme cestu k rozhledně.
A taky že i ta druhá cesta z kopce dolů byla správná a dovedla nás k cukrárně
a pak k vlaku.“
Plošné vnímání prostoru. Dítě hledá dvě cesty vedoucí k rozhledně.
15
Utrmácená celodenním putováním dorazila celá rodina domů. Všichni se najedli,
děti byly rychle vykoupané a byly v postýlce nachystané na poslouchání pohádky
na dobrou noc. Než však začala maminka číst, vzpomněl si Pavlík: „A kolik je
hodin?“ „Osm,“ odpověděla maminka, „nejvyšší čas přečíst pohádku a jít spát.“
„Ale osm hodin již dneska bylo,“ vzpomněl si Pavlík. „Ráno v osm hodin nám
odjížděl vlak.“
Činnosti obvyklé pro večer, rozlišení činností obvyklých pro ráno a večer, seznámení se základní orientací při určování
hodin. S dítětem si povídáme, co je znázorněno na obrázcích. Potom dítě určuje, co se zpravidla děje ráno v osm hodin
a co v osm hodin večer.
16
Jen co dočetli pohádku, začal se Pavlík zajímat: „A zítra půjdeme do školky?“
„Ale ne, dnes je přeci sobota,“ vysvětlovala Terezka. „Když je dneska sobota, tak
to bude zítra neděle. A v sobotu a v neděli se do školky ani do školy nechodí.“
„A co budeme dělat?“ byl zvědavý Pavlík. „Já bych navrhoval,“ vložil se do hovoru
Matýsek, „abychom se ráno, než se vzbudí rodiče, podívali v televizi na pohádky,
a až rodiče budou vzhůru a budeme moci rachotit, tak bychom si postavili velkou
autodráhu.“
Časová posloupnost. S dítětem si povídáme, co je znázorněno na obrázcích. Potom dítě určuje, co se stalo dříve, co
později.
17
„Autodráhu budeme stavět celý den?“ zajímal se Pavlík. „Ale ne, na tu máme čas
pouze dopoledne, odpoledne pojedeme všichni k babičce na návštěvu.“ „A co
všechno děláme v neděli?“ „Hm, to je různé,“ zamyslela se Terezka. Když se
všichni dali do povídání, ukázalo se, že v neděli se dá prožít spousta zajímavých
věcí. Povídání uzavřel Matýsek: „Nejdůležitější je, že jsme celé dva dny pořád
s mamkou a taťkou.“ S tím Terezka i Pavlík souhlasili.
Orientace ve dnech v týdnu, činnosti obvyklé pro neděli, víkend. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech
pro víkend. Přiřazováním obvyklých činností pro určitý den pozvolna učíme dítě orientovat se ve dnech v týdnu.
18
Autodráha se povedla dobře postavit. Závodit s autíčky přišel i tatínek. Na závodní
dráze se strhl nelítostný boj. Chvíli vyhrával Matýsek, chvíli tatínek nebo Pavlík.
Pravda, Pavlík se často ocitl na posledním místě. Zpočátku mu to bylo hodně líto,
skoro by i plakal. Ale jak jezdili další a další jízdu, dařilo se mu o trošičku lépe
a najednou zjistil, že vůbec nepotřebuje být první.
Prostorová orientace, pojmy první, poslední. Dítě necháme vyhledávat (podtrhávat) trojice obrázků, kde je první čiposlední v řadě vyznačené autíčko.
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
19
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
Vyznač modře všechny skupiny, kde je první, žlutě, kde je poslední
