načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Orchideje na zahradě - Pavel Sekerka; Jan Ponert; Jiří Obdržálek

Orchideje na zahradě

Elektronická kniha: Orchideje na zahradě
Autor: Pavel Sekerka; Jan Ponert; Jiří Obdržálek

Informace o biologii, ekologii, pěstování a rozmnožování orchidejí. Popis odolných druhů. Popisuje rody, které jsou vhodné pro zahrady a přes zimu nepotřebují být umístěny ve ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  101
+
-
3,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2006
Počet stran: 100
Rozměr: 21 cm
Úprava: 20 stran barevné obrazové přílohy: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Zahrádkářství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2006
ISBN: 80-247-1640-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Informace o biologii, ekologii, pěstování a rozmnožování orchidejí. Popis odolných druhů. Popisuje rody, které jsou vhodné pro zahrady a přes zimu nepotřebují být umístěny ve sklenících nebo jiných teplejších prostorách.

Popis nakladatele

Kniha vyplňuje mezeru na našem trhu, neboť se jako jediná věnuje orchidejím, které lze pěstovat na zahradě. Rostliny jsou řazeny podle pěstitelských charakteristik, nechybí základní informace o jejich biologii, důraz je však kladen především na pěstitelské rady, jaký zvolit substrát, čím a jak často hnojit, kam orchideje na zahradě nejlépe umístit, jak je přezimovat, kdy a jak přesazovat, jak správně zalévat, bránit proti chorobám a škůdcům, jaké jsou metody rozmnožování. V rozsáhlém přehledu druhů jsou uvedeny všechny potřebné informace jak o běžnějších orchidejích, jako jsou např. střevíčníky, prstnatce, kruštíky, vstavače atd., tak o druzích vzácnějších, které si nalézají cestu na náš trh a lidé o nich dosud nic nevědí.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Pavel Sekerka, Jiří Obdržálek, Jan Ponert

Orchideje na zahradě

Vydala Grada Publishing, a.s.,

U Průhonu 22, Praha 7,

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz,

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 2628. publikaci

Odpovědná redaktorka Jitka Slavíková

Sazba Artedit s.r.o., Praha

Fotografie na obálce Pavel Sekerka

Fotografie v barevné příloze Pavel Sekerka, Jiří Obdržálek

Počet stran 100 a 20 stran barevné přílohy

První vydání, Praha 2006

Vytiskl Rodomax-Print, s. r. o.

Rezecká 1164, Nové Město n. Metují

© Grada Publishing, a.s., 2006

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2006

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 80-247-1640-2


5Obsah

Úvod

1. Co jsou to orchideje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Morfologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.2 Život orchidejí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

1.2.1 Soužití s houbou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

1.2.2 Životní cyklus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

2. Kultivace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

2.1 Pěstování v nádobách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2.2 Substráty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2.3 Hnojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2.4 Pěstování v zahradách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 2.5 Přesazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 2.6 Nároky na stanoviště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2.7 Zálivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 2.8 Choroby a škůdci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

3. Rozmnožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3.1 Vegetativní rozmnožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3.1.1 Množení druhů s hlízami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.1.2 Množení druhů s oddenky či pahlízami . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 3.2 Generativní rozmnožování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

3.2.1 Opylování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

3.2.2 Výsevy semen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

3.2.3 Laboratorní výsevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

4. Dovoz/vývoz rostlin a jeho regulace (CITES) . . . . . . . . . . . . . . . . 36

5. Použití orchidejí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

6. Přehled druhů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

6.1 Střevíčníky (Cypripedium) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

6.1.1 Zahradní hybridy střevíčníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 ORCHIDEJE NA ZAHRADĚ

6.2 Na zimu zatahující orchideje s oddenky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

6.2.1 Kruštíky (Epipactis) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

6.2.1.1 Kruštíky – lesní druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

6.2.1.2 Kruštíky – bažinné druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

6.2.1.3 Zahradní hybridy kruštíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

6.2.2 Okrotice (Cephalonthera) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

6.2.3 Bradáček (Listera) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

6.3 Přes zimu zelené lesní orchideje s oddenky a pahlízami . . . . . . . 73

6.3.1 Cremastra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

6.3.2 Aplectrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

6.3.3 Tipularia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

6.3.4 Oreorchis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

6.3.5 Calypso . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

6.4 Stálezelené lesní orchideje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

6.4.1 Smrkovník (Goodyera) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

6.5 Další orchideje s pahlízami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

6.5.1 Bletilla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

6.5.1.1 Hybridy rodu Bletilla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

6.6 Hlíznaté orchideje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

6.6.1 Prstnatec (Dactylorhiza) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 6.6.2 Ponerorchis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 6.6.3 Galeorchis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 6.6.4 Amerorchis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 6.6.5 Amitostigma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 6.6.6 Hemipilia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 6.6.7 Neottianthe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 6.6.8 Vemeníky (Platanthera, Habenaria) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

6.6.8.1 Severoamerické druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

6.6.8.2 Asijské druhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

6.6.8.3 Druhy jižní polokoule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

6.6.9 Švihlík (Spiranthes) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

6.7 Druhy tribu Arenthusae, rašeliništní orchideje . . . . . . . . . . . . . . . 95

6.7.1 Arethusa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

6.7.2 Pogonia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

6.7.3 Eleorchis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

6.7.4 Calopogon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

6.7.4.1 Hybridy rodu Calopogon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

6.7.5 Mezirodové hybridy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

7Obsah



Úvod

Tajemné tropické květiny, královny květů, nejkrásnější z rostlin... Tyto

a podobné přívlastky získaly orchideje pro své neobvyklé, barevné, často

i velké květy. Většina jich roste v tropech, a proto se staly symbolem vlhkých

tropických pralesů. Ale mnoho druhů roste také v mírném pásmu a některé

jsou zajímavými rostlinami pro zahrady. Doba objevování tropických rost

lin jejich krásu bohužel zastínila. V současné době si lidé opět začínají vážit

krásných rostlin, a to bez ohledu na jejich tropický původ – zemní orchide

je mírných pásů se tak dostávají do módy. S těmito druhy, způsobem jejich

pěstování a uplatněním v zahradách vás seznámí tato kniha.

Jako zahradní rostliny jsou u nás orchideje známé dlouhou dobu. Mnozí

skalničkáři se již za první republiky s úspěchem specializovali právě na tuto

skupinu rostlin a dnes mají mnoho následovníků. Tyto rostliny se ovšem

u nás – na rozdíl od situace v ostatních zemích – poměrně obtížně získáva

jí. Jsou totiž náročnější na kulturu, obtížně se množí. Navíc jsou v přírodě

vzácné, a obchod s nimi je proto regulován CITES (viz Kap. 4), což ho admi

nistrativně znesnadňuje a prodražuje. Po našem vstupu do EU můžeme

však využívat volného obchodu s těmito rostlinami v rámci celé Unie –

a protože v Německu, Holandsku a především v Anglii existuje mnoho

laboratoří a firem, které zahradní orchideje množí, začaly se první, finančně

poměrně přístupné druhy objevovat i v našich zahradnictvích.

Doufáme, že tato kniha zaplní mezeru na našem trhu. V knihkupectvích

a knihovnách totiž najdete různé příručky o biologii a systematice planých

druhů orchidejí, žádná z nich se však nevěnuje orchidejím jako zahradním

rostlinám. Podáváme v ní přehled základních informací o biologii, ekologii,

pěstování a rozmnožování orchidejí, v systematické části se pak věnujeme

jednotlivým zimovzdorným druhům. Pro úplnost uvádíme odkazy na

některé příbuzné druhy vhodné do chladných skalničkových skleníků či

speciálně upravených pařenišť. Protože kniha má jen omezený rozsah, vět

šině chladnomilných druhů (a několika jim příbuzných zimovzdorných) se

bude pečlivěji věnovat další připravovaná kniha s názvem Plejonky a další

chladnomilné orchideje. V ní najdou zájemci jednak přehled převážně stře

domořských rodů, jako jsou vstavače a tořiče, ale také chladnomilných

orchidejí z východní Asie, Austrálie a jižní Afriky.

V naší publikaci nejsou rostliny řazeny systematicky, ale podle pěstitel

ských charakteristik. Zvolili jsme běžněji používané názvosloví. Změny,

které v systému orchidejí vznikly jako výsledek využití moderních mole

kulárních metod, v textu pouze zmiňujeme. České názvy uvádíme jen

u domácích a běžně pěstovaných druhů. U zbývajících rostlin doporuču

9Úvod


jeme používat latinskou podobu jmen, aby se při nákupech a výměnách

rostlin mezi pěstiteli předešlo zbytečným nedorozuměním. Pro mnoho

druhů ostatně ani české pojmenování vytvořeno nebylo.

U nás bohužel není možné zhlédnout ucelenou, veřejně přístupnou kolek

ci zahradních orchidejí. Pěkné rostliny však bývají na výstavách skalnič

kářů, především členů pražského klubu, která se koná pravidelně v květnu

na Karlově náměstí. Menší kolekce můžeme vidět např. v Pražské botanic

ké zahradě v Troji a v arboretu a botanické zahradě MZLU v Brně.

Hodně úspěchů při pěstování orchidejí přejí

autoři

10 MASOŽRAVÉ ROSTLINY


1. Co jsou to orchideje

Slovo orchidej zná asi každý. Označuje jedinou čeleď rostlin: Orchidaceae,

česky vstavačovité. Je to jedna z nejbohatších čeledí rostlinné říše. Počet

druhů se dnes odhaduje na 25–30 tisíc a každý rok přibývají popisy mno

ha dalších. V celosvětovém měřítku rostou takřka všude, kde se vytvořila

vegetace vyšších rostlin. Tyto rostliny si našly cestu dokonce až do polár

ních oblastí – v arktické klimatické zóně se vyskytují např. Calypso bulbosa

(L.) Oakes in Thompson a Coeloglossum viride Hartm., v subantarktické

Corybas macranthus (Hook. f.) Rchb. f. (na ostrově Macquarie). Nejvíce dru

hů se však objevuje v tropech, zatímco směrem k pólům jich rapidně ubý

vá. V České republice roste přes 50 druhů orchidejí.

Ač by se to z předchozích řádek mohlo zdát, není naprostá většina orchi

dejí nikterak běžná. Jejich životní strategie nespočívá v bujném růstu a vzá

jemném vytlačování. Osidlují spíše takové plochy, kde jiná vegetace ne

roste, například různě erodované svahy, sečením udržované extenzivní

pastviny nebo opuštěné vinice. V tropech jich většina roste na větvích

a kmenech stromů (tzv. epifyty) nebo alespoň na kamenech (tzv. lithofy

ty). Druhy rostoucí v půdě (tzv. terestrity) se vyskytují v celém areálu če

ledi vstavačovitých. Leckteré terestrity se šíří i na stanoviště vytvořená

člověkem – například některé mediteránní orchideje osidlují štěrkovité pří

kopy a svahy okolo silnic. Tato snaha uniknout okolní vegetaci pak vede

k výrazné specializaci na příslušné podmínky a při narušení křehkých eko

logických vazeb orchideje zpravidla mizí.

Některé druhy navíc rostou jen ve velmi malých areálech – např. Disa

schlechteriana Bolus se vyskytuje pouze na suchých svazích hory Langeberg

v okolí města Riversdale v jižní Africe. V době, kdy jsou denně likvidovány

hektary posledních zbytků původních porostů, tedy není divu, že mnohé –

i doposud nikdy nenalezené druhy – byly již vyhubeny.

1.1 Morfologie

Orchideje jsou vytrvalé byliny velice různorodého vzhledu. Stavba jejich

těla se liší podle podmínek, kterým se přizpůsobily. Jak jsme již uvedli,

mnoho druhů roste v půdě. V tropech převažují orchideje rostoucí na jiných

rostlinách, zpravidla na stromech – epifyty. Nejedná se však o parazitis

mus. Epifyty využívají své hostitele pouze jako podložku, nikoli jako pří

mý zdroj živin. Je to výhodné kvůli menší konkurenci okolní vegetace

a v hustých lesích je to pro řadu rostlin i jediná cesta, jak se dostat ke svět

lu. Jiné rostliny se vyskytují na skalách, často porostlých mechy, ale někdy

také úplně holých. Ty nazýváme petrofyty. Rozšíření epifytů je omezeno

11Co jsou to orchideje


na území bez výraznějších mrazů; většinu orchidejí mírného pásma, které se pěstují v zahradách, tvoří terestrity. Podzemní orgány terestrických orchidejí slouží jako zásobárna stavebních látek pro růst. Bývají to zpravidla oddenky nebo hlízy. U epifytů vytváří nadzemní stonek často pahlízy, tedy ztlustlé stonkové články, na nichž jsou zpravidla přisedlé listy. Většina hlíznatých orchidejí přetrvává období klidu jedinou hlízou s pupenem. Po skončení vegetačního klidu vyrůstá z pupene lodyha s listy, vespod šupinatě zakrnělými, výše na lodyze (nad povrchem země) většími, fotosyntetizujícími. Směrem nahoru se zpravidla zmenšují. Z báze lodyhy vyrůstají kořeny a hlíza pro příští klidové období. Koncem růstového období vše – včetně staré hlízy – odumírá a zůstává pouze nově vytvořená hlíza. Oddenkaté druhy, pokud nejsou stálezelené, přečkávají období klidu zpravidla v podobě oddenku s připraveným pupenem. Počátkem růstového období pupen vyraší a vytvoří nadzemní části. Někdy vyrůstají dříve listy, jindy květní stvoly, ale často k tomu dochází současně. V další části vegetačního období listy fotosyntetizují a vytvářené látky jsou použity k tvorbě semen a nového pupenu pro příští rok. Koncem růstového období se tyto látky ukládají jako zásoby do oddenku. Počátkem dalšího růstového období jsou pak využity k vytvoření nadzemních částí. Pahlízy bývají zelené a slouží nejen jako zásobárna stavebních látek, ale také vody. Vzácně jsou duté a slouží jako obydlí mravenců (např. rod Schomburgkia). Z druhů mírného pásma vytváří pahlízy např. rod Liparis. Některé z těchto orchidejí přečkávají období klidu s jednotlivými pahlízami (Pleione), jiné s větším počtem srostlých pahlíz a často i s listy (tropické epifyty). Druhy první skupiny vytvářejí z báze pahlízy kořeny a výhon, který nese list (někdy i více). Jeho bazální část stonkového původu po vytvoření listů tloustne a dá vznik nové pahlíze. Stará pahlíza, spolu s listy a zpravidla i kořeny, před obdobím vegetačního klidu odumírá. Druhy s větším počtem pahlíz vytvářejí každé růstové období nové pahlízy, které zůstávají propojeny oddenkem. Listy na nich mohou vytrvávat i více let. Také kořeny přetrvávají několik sezon. Kořeny orchidejí se odlišují od kořenů jiných rostlin tím, že bývají tlustší, jen málo se větví a často nemají ani kořenové vlášení. Zvláště silné bývají kořeny epifytů, u nichž se dobře vyvinul tzv. velamen, vrstva odumřelých 12 ORCHIDEJE NA ZAHRADĚ

Listera ovata

Sloupek vstavaãe:

A – brylky v pra‰n ̆ch pouzdrech

B – blizna

C – semeník

buněk. Ty slouží jako mechanická ochrana, ale především pro nasátí

a zadržení vody, kterou pak postupně využívají živé buňky uvnitř kořene.

Podle obsahu vody se také mění propustnost velamenu pro světlo, po nasá

tí vodou zprůsvitní. Normálně zpravidla bílé kořeny tedy po zalití zezele

nají. Živé buňky ve vnitřní části kořene totiž také obsahují chlorofyl a jsou

schopné fotosyntézy. Svítí-li slunce, je světla nadbytek a velamen odstiňu

je přebytečné záření; za deště je zataženo, světla je málo a velamen pro

pouští mnohem více záření do kořene. Přispívá tedy k udržování stabilních

světelných podmínek v kořeni. Některé epifytní orchideje dokonce vůbec

nevytvářejí listy a k fotosyntéze jim plně stačí pouze kořeny (např. Chilos

chista, Microcoelia, Polyrrhiza, Taeniophyllum).

Listy všech orchidejí jsou jednoduché, nejčastěji celokrajné. Na stonku

vyrůstají střídavě nebo i vstřícně, u zemních orchidejí často vytvářejí pří

zemní růžici. Zpravidla mají souběžnou žilnatinu, kopinatý až oválný tvar

a zelenou barvu. Řapík je dobře odlišen od čepele, u některých hlíznatých

druhů však bývá nerozlišitelný. Tvarově jsou velmi rozmanité, žilnatinu

mohou mít i síťnatou (např. Goodyera) a barva může být také různá. Mno

hé orchideje mají na listech působivé kresby (obr. 7). Je to důsledek jejich

adaptace na nedostatek světla (např. Anoectochilus, Goodyera, Macodes, Ludi

sia), nebo naopak na jeho nadbytek (např. Oeceoclades; některé epifyty).

Listy orchidejí mírného pásma jsou zpravidla bylinné, listy epifytů jsou

obvykle tuhé, kožovité, někdy s pahlízovitě ztlustlým řapíkem. Druhy sil

ně závislé na mykorhize (viz dále) mívají redukované listy.

Co však na orchidejích nejvíce obdivujeme, jsou jejich květy. Vyrůstají

v hroznovitých květenstvích, vzácněji i jednotlivě. Květy bývají oboupo

hlavné, zcela výjimečně je pohlaví rozlišeno. Květy charakteristického tvaru

jsou souměrné, výrazně zbarvené. Základ květu tvoří dvě řady okvětních líst

ků (tepalů) – vnější (extratepaly, někdy v literatuře nepřesně lístky kališní –

sepaly) a vnitřní (intratepaly, nepřesně petaly). Horní lístek vnitřního kru

hu, tzv. pysk (labelum), bývá výrazně odlišný, plochý nebo střevíčkovitě

prohnutý, často laločnatý. V horní části pysku se u některých druhů vytvá

ří prohlubeň, někdy značně protažená dozadu, vytvářející ostruhu (calcar).

V ostruze je vylučována sladká šťáva, nektar, který láká opylovače. Ostatní

okvětní lístky mohou být rozestálé anebo k sobě skloněné a vytvářejí pak

přílbu (galea). Zbývající lístky vnitřního kruhu se přitom mohou tvarově lišit

od lístků vnějšího kruhu a odlišný bývá často i lichý lístek vnějšího kruhu.

Semeník všech orchidejí je spodní, skládá se ze tří plodolistů; v mládí se

obvykle zkroutí o 180° (tzv. resuspinace), takže pysk, který by měl směřo

vat vzhůru, je otočen dolů. Původně měly orchideje šest tyčinek, ale u vět

šiny druhů se jejich počet zredukoval na dvě (střevíčníky) či na jednu (vět

šina druhů pravých orchidejí). Tyčinka srůstá se čnělkou ve sloupek

(gynostemium), který má na přední straně bliznu a nahoře nad ní prašník.

13Co jsou to orchideje

Pylová zrna jsou buď volná (střevíčníky), nebo v tetrádách (ve čtveřicích).

U mnohých druhů jsou slepeny v tzv. brylky, které mohou mít na spodní

straně lepivou destičku. Hmyz, který vleze do květu, uvolní brylku, která se

na něj přilepí, a může pak být přenesena na jiný květ. Květy orchidejí mají

specifické opylovače. Některé květy napodobují kresbou a vůní samičky

různých druhů (blanokřídlého) hmyzu – lákají tak samečky, kteří je opylí.

1.2 Život orchidejí

1.2.1 Soužití s houbou

Patrně nejzajímavějším aspektem života orchidejí je mykorhiza – soužití

kořenů rostlin a houbových hyf. V klasickém případě jde o soužití (symbi

ózu), vztah prospěšný pro oba zúčastněné organismy. Houba může lépe

získávat vodu a živiny z půdy, houbové mycelium rychleji roste a má opro

ti kořenům orchidejí mnohem větší plochu. Současně částečně chrání rost

linu před patogeny. Rostlina fotosyntetizuje, může houbě dodávat orga

nické látky a poskytuje jí v kořeni také ochranu před nepříznivými

změnami vnějšího prostředí. Mykorhiza se vyskytuje u mnoha rostlin,

u kapraďorostů, jehličnanů i vyšších rostlin. U orchidejí se však vyvinula

ve specifický typ tzv. orchideoidní mykorhizy.

Pro výměnu látek je třeba těsný kontakt houbových hyf s kořeny. Hyfy

mohou prorůstat mezibuněčnými prostory (ektomykorhizní symbióza),

nebo prorůstají do buněk rostliny (endomykorhizní symbióza). Orchideo

idní mykorhiza je druhem endomykorhizní symbiózy, hyfy tedy prorůsta

jí do buněk. V buňkách se zpravidla vytvářejí klubíčkovité smotky hyf

(tzv. pelotony); ty posléze degenerují, orchidej je rozpouští a získává tak

látky, které byly obsaženy ve smotcích. Během fáze narůstání smotku hou

ba naopak patrně získává látky rostlinného původu, nejspíše složky buněč

ných stěn jako pektiny, celulózu apod.

Míra závislosti orchideje a houby na tomto soužití může být různá. U hub

se o této závislosti příliš neví, patrně pro ně není nezbytná. U orchidejí to

tak ale nebývá. Většina druhů nemůže bez vytvoření mykorhizy vyklíčit

a vyrůst v dospělou rostlinu. Semena orchidejí jsou velmi malá, neobsahují

takřka žádné zásobní látky. Během klíčení semeno láká houbu k polárně

směrovanému prorůstání do svých buněk. Posléze začne houbové hyfy

stravovat a získané živiny použije ke svému růstu. U terestrických orchide

jí trvá fáze závislá na mykorhize i několik let. Po vytvoření dostatečných

podzemních částí růst pokračuje vytvořením nadzemních částí. Od té doby

již orchidej může získávat látky také fotosyntézou a míra závislosti na

mykorhize se zpravidla snižuje. Po několika dalších letech orchidej dospě

je do květu. Například u střevíčníku Cypripedium calceolus L. se udává až

13 let od vyklíčení do květu.

14 ORCHIDEJE NA ZAHRADĚ

15

V dospělosti jsou orchideje na mykorhize různě závislé. Většina epifytů

a některé terestrity (např. některé střevíčníky, bradáček vejčitý, prstnatce)

mohou úspěšně růst a kvést i bez udržování mykorhizy. Bahenní druhy

mají obecně menší podíl mykorhizy než druhy sušších stanovišť. Bývá to

spojováno s menší rozmanitostí půdních hub v mokrých, hůře provzduš

něných substrátech. Podstatná je také schopnost hub získávat vodu i z dos

ti suchého substrátu. Některé druhy, které jsou v přírodě závislé na hou

bovém symbiontu, lze v zahradní kultuře pěstovat i bez mykorhizy.

Většině terestrických orchidejí však při pěstování musíme vytvořit vhodné

podmínky také pro houbu.

Houby získávají živiny zpravidla rozkladem organických zbytků v půdě.

Jsou to tedy tzv. saprofyté. V některých případech mohou látky pro orchi

deje pocházet i z jiných zdrojů. Například u okrotice bílé (Cephalanthera

damasonium Druce) vytváří mykorhizní houba mykorhizu také s některý

mi dřevinami na stanovišti a zdá se, že je pro orchidej nezbytný také tok

látek ze stromů přes houbové mycelium. Orchidej tak nepřímo částečně

parazituje na dřevinách.

Protože houby citlivěji reagují na změnu prostředí, většinou při přesazení

do nevhodných podmínek odumírají jako první. Proto jsou pro zahradní

kulturu vhodnější druhy orchidejí méně závislé na symbióze.

Některé hajní druhy mají dokonce jen malé redukované listy, často fialově

naběhlé, většinu látek získávají mykorhizou a fotosyntéza je pro ně jen

doplňkovým zdrojem energie. Jsou však i takové, které vůbec nevytvářejí

funkční fotosyntetický aparát. Mykorhiza je pro ně jediným zdrojem ener

gie, někdy i všech látek. Někdy bývají tyto nezelené orchideje plně závis

lé na mykorhize označovány jako saprofytické orchideje. Přesnější je ale

označení obligátně mykotrofní orchideje, protože se nevyživují přímo roz

kladem humusu, ale potřebné látky získávají mykorhizou od hub. Pokud

vůbec mají listy, pak jen velmi malé, silně redukované. Nejčastěji jsou celé

hnědé, někdy bílé, žluté nebo i fialově či červeně naběhlé. Zelenou barvu

vytváří jen několik málo těchto orchidejí a slouží spíše k lákání opylovačů

do květů (např. Neottia megalochila S.C.Chen).

Tyto orchideje tedy na houbách parazitují. Vzhledem k silné závislosti na

mykorhize je nelze přesadit – a tedy ani kultivovat. Jedná se především

o druhy rostoucí v humózních lesích, jako je u nás poměrně hojný hlíst

ník hnízdák (Neottia nidus-avis (L.) L.C. Rich.  obr. 80) a ve střední Evro

pě vzácné korálice trojklaná (Corallorhiza trifida Chatelain §2), sklenobýl

bezlistý (Epipogium aphyllum Swartz §1) a hnědenec zvrhlý (Limodorum

abortivum (L.) Swartz §1). Ve východní Asii rostou navíc rody Cyrtosia,

Didymoplexiella, Didymoplexis, Erythrorchis, Galeola, Gastrodia, Holopogon,

Chamaegastrodia, Lecanoorchis. V Severní Americe je to ještě rod Hexalectris.

Co jsou to orchideje

+

Avšak obligátní mykotrofové mohou být i některé druhy v rodech s větši

nou druhů autotrofních neboli získávajících energii fotosyntézou (Cymbi

dium, Cephalanthera), a byly dokonce pozorováni i nezelení, žlutě či hnědě

zbarvení jedinci autotrofních druhů (Epipactis, Cephalanthera). Extrémními

mykotrofy je australský rod Rhizathella, který celý život, tedy i období kvě

tu, prožívá pod zemí.

1.2.2 Životní cyklus

Vývoj rostliny ze semene až do její smrti je u řady orchidejí poměrně dlou

hý. Orchideje vytvářejí velké množství semen. V jednom semeníku jich

bývají tisíce až statisíce, někdy až miliony (např. u Cycnoches ventricosum

Bateman – Severní Amerika – přes čtyři miliony). Malá semena (cca 1,8 až

0,15 mm) jsou tvořena v podstatě jen několika živými buňkami (protokor

mem) v suchém síťovitém osemení. Nejsou u nich zřetelné zárodky vege

tačního vrcholu, hypokotylu, ale ani kořene. Semena nemají dělohy

a neobsahují takřka žádné zásobní látky. Jsou schopna pouze nabobtnat.

Poté musí v přírodě dojít k infekci semene mykorhizní houbou. Po navázá

ní mykorhizy získává semeno potřebné látky od houby. V této fázi na ní

víceméně parazituje. U epifytů se protokorm zvětšuje v zelenou (fotosynte

tizující) kuličku. Z té vyroste po dosažení určité velikosti první list a poté

i kořen. U řady terestritů je však vývoj poněkud složitější. Protokorm se pro

tahuje. U většiny hlíznatých druhů (např. Orchis) se na jeho spodní části

počíná vytvářet kořenové vlášení a na horní části jakési duté ouško – dělo

ha. Z té zpravidla vyrůstá první kořenová hlízka, také obalená kořenovým

vlášením. Teprve poté se vytvářejí kořeny, které zatahují mladou rostlinku

pod povrch půdy. Mnohé druhy vytvoří v té chvíli první nadzemní (zele

ný) list a další kulovitou hlízku. Do ní uloží všechny živiny a po zatažení

odumře i celý zbytek. Dále již pokračují každoročním znovuvytvořením

nadzemních částí, kořenů a hlízy. Oddenkaté druhy (např. Cypripedium) se

v tomto vývoji výrazně liší. Protokorm nabývá hruškovitého tvaru. Vyrů

stají z něj tlusté řepovité kořeny (zatahují pod zem) a posléze též výhonek,

který dál pokračuje v růstu jako oddenek dospělých rostlin. Zakládají se na

něm druhotné kořeny a posléze také pupeny pro tvorbu nadzemních částí.

Celý tento obtížný a zdlouhavý vývoj se v přírodě podaří uskutečnit jen

nepatrnému zlomku semen. Kdyby ze všech semen vytvořených jedinou

rostlinou vyrostly dospělé rostliny, pokryly by během 3–5 generací celou

plochu souše na Zemi. Úspěšné klíčení a následný vývoj je však podmíněn

řadou faktorů, které u mnohých (především terestrických) druhů dosud

zcela neznáme. Vypěstování orchidejí ze semen v umělých podmínkách je

proto poměrně složitým procesem, který nebyl u některých druhů zatím

úspěšný.

16 ORCHIDEJE NA ZAHRADĚ

Rozdělení orchidejí podle vegetačního cyklu

Vegetační cyklus orchidejí je ovlivňován kombinací nepříznivých a příz

nivých, během roku se periodicky měnících podmínek. Jedná se především

o zimní mráz, letní sucha, období srážek a stínění vegetací. Pochopení

vegetačních cyklů je jednou ze základních podmínek pěstitelského úspě

chu. Podle vegetačního cyklu lze orchideje zjednodušeně rozdělit na:

 Stálezelené

Patří mezi ně většina tropických druhů, z mírného pásma např. smrkovníky.

 Středomořské

Jsou to rostliny z oblastí s mírnější zimou, vlhkým podzimním a zimním

obdobím (kromě Středozemí také jih Austrálie a jihozápad Afriky). Listy

těchto orchidejí začínají rašit na podzim v období srážek a jsou přes zimu

zelené. Brzký nástup vegetace jim umožňuje získat dostatek světla před

olistěním stromů nebo nástupem letního sucha. Kvetou zpravidla na jaře

(švihlík krutiklas a některé australské druhy již na podzim) a zatahují začát

kem léta, kdy nastupuje suché období. Patří sem většina hlíznatých druhů

tořičů, vstavačů aj.

 Na jaře rašící

Pro tyto rostliny jsou hlavním limitujícím faktorem zimní mrazy. Hlavní

období vegetace nastává pro ně po jarním tání sněhu, v období srážek.

Některé druhy kvetou až v létě a zatahují na podzim (střevíčníky, kruštíky),

jiné zatahují již začátkem léta, kdy je přerůstá luční vegetace (některé vsta

vače, vemeníky...), či před nástupem letního sucha. Jde hlavně o druhy

žijící ve Střední Americe, střední Evropě a o některé asijské druhy.

 V létě rašící (monzunový typ)

Náleží mezi rostliny z Himálaje a východní Asie. Limitujícím faktorem pro

ně je chladná zima a relativní nedostatek jarní vláhy na územích, kde vět

ší monzunové deště přicházejí na počátku léta. Druhy této skupiny raší

poměrně pozdě na jaře, kvetou v létě a zatahují začátkem podzimu.

17Co jsou to orchideje

2. Kultivace

Orchideje mají doposud pověst jakýchsi obtížně pěstovaných a krásných

rostlin se speciálními nároky. Vzhledem k takřka celosvětovému rozšíření

lze ovšem do mnoha podmínek vybrat právě požadovaný správný druh.

Některé z nich bývají ale rozšířeny na malých areálech se specifickými pod

mínkami, které pak při pěstování v uměle vytvořené kultuře nemusí být

snadné splnit. V každém případě má kultivace orchidejí určité odlišnosti

od kultivace ostatních rostlin a právě neznalost těchto základních poža

davků bývá častou příčinou nezdarů.

Orchideje si vybraly poněkud jinou životní strategii než většina ostatních

rostlin. Místo nekonečného boje o místo v bujném porostu se uchýlily

na taková stanoviště, kde jiná vegetace prakticky neroste. Růst v takovém

prostředí je relativně pomalý a při zlepšení podmínek nemohou orchideje

konkurovat rozmáhající se vegetaci. Jde vesměs o místa, kde je málo pří

stupných živin; to souvisí s rozvojem mykorhizy (viz výše). Konkurenční

vegetaci omezuje také časté periodické vysýchání substrátu (orchideje se

adaptovaly vytvořením hlíz), požáry (Austrálie) apod. Dnes jsou častými

stanovišti rovněž opuštěné lomy, svahy a příkopy podél silnic a železnic či

třeba hřbitovy (v Turecku nebo USA).

Na pěstování orchidejí je mnoho zaručených receptů, přičemž každý pěs

titel uznává své složení substrátu, za které se bude do krve bít, používá jiné

hnojení ap. Právě složení substrátu může kompenzovat některé jiné nepříz

nivé faktory prostředí – nedostatek slunce, vlhkostní poměry. Je proto

opravdu obtížné poskytnout určitá obecná doporučení, vždy velmi záleží

na místních podmínkách.

2.1 Pěstování v nádobách

Zpravidla se používají květináče z pálené hlíny či plastové nádoby. Obě

varianty mají své pro i proti a mnoho pěstitelů svůj názor na ně několikrát

přehodnocuje.

Základním cílem je udržet v substrátu stabilní podmínky – především vlh

kostní. Toho lze docílit buď tím, že květináče z pálené hlíny zapustíme do

písku, perlitu, jemného štěrku, nebo použitím větších plastových nádob.

Velikost květináčů z pálené hlíny volíme především podle velikosti rostli

ny (podzemních částí). Pro hlíznaté je to obvykle 9–18 cm, pro oddenkaté

více, tj. 15–40 cm (pro ty se vzhledem k velikosti používají častěji hranaté

plastové kontejnery). Pro hliněné květináče jsou lepší hrubší minerální

substráty. Stěny pálených květináčů jsou relativně propustné. Zapustíme

li je do písku, snadněji se v nich udržuje stálá vlhkost, a substrát je navíc

18 ORCHIDEJE NA ZAHRADĚ

lépe provzdušněn než v plastových nádobách. Nezasenkované hliněné

květináče příliš snadno vysychají.

Jestliže zvolíme plastové nádoby, tedy raději větší, než by tomu bylo

u jiných rostlin. Orchideje sice substrát neprokoření, větší objem substrá

tu ale udržuje stálejší prostředí. V malých nádobách rostliny snadno pře

mokříme, či naopak příliš rychle vysychají. Plastové stěny neumožňují

výměnu plynů s okolím. Proto vyhovuje substrát bližší přírodě, s dostateč

nou vodní kapacitou a dobrým provzdušněním.

Rostliny v květináčích je lepší příliš nevystavovat mrazu. Umístíme je pro

to do pařeniště nebo skalničkového skleníku. Optimální jsou zimní teplo

ty –1 až +3 °C. Pokud nemůžeme rostlinám dopřát tyto teplotní podmín

ky, chráníme je alespoň před sněhem. Především opakovaně roztávající

sníh způsobuje přemokření substrátu a vede takřka určitě k uhnití rostlin.

Nebezpečné je také zatékání okny pařeniště či konstrukcí skleníku.

2.2 Substráty

V zahradní kultuře musíme rostlinám dopřát živinami spíše chudý, vzduš

ný substrát. Další z jeho důležitých vlastností by měla být dostatečná vod

ní kapacita. V přírodě totiž substráty vysychají nesrovnatelně pomaleji než

v hrnkové kultuře. Dokonce i úplně vyprahlé středomořské porosty v létě

udržují dostatek vody, která umožňuje život mnoha rostlinám. Optimální

vlhkost v různých fázích jejich životního projevu je pak u mnoha druhů

limitujícím faktorem kultivace. Zajistit u květináče pozvolné vysychání

substrátu nebo jeho stálou mírnou vlhkost během klidového období není

jednoduché. U středomořských orchidejí bývají největší problémy s příliš

ným suchem v letní klidové fázi, nebo naopak s jejich přemokřením

během mlhavého a deštivého podzimu a zimy. U druhů tvořících růžice

také často dochází k hnilobám báze listů. Pomoci může vrstva nenasákli

vého štěrku nebo borového či modřínového jehličí na povrchu substrátu.

Jednak přivede vzduch i ke krčku listových růžic, jednak výrazně pomáhá

stabilizovat vlhkostní poměry v nádobě. Funguje také částečně jako tepel

ná izolace, což je, především pro vysokohorské druhy, velice prospěšné.

Například některé asijské střevíčníky z výšek kolem 3500 m n. m. se jenom

těžko vypořádají s teplotami substrátu nad 25 °C.

Někteří pěstitelé ponechávají rostliny pouze v anorganických substrátech

a živiny jim dodávají hydroponicky při zálivce. Orchidej tak chrání před

hnilobou, která mívá původ v organických zbytcích. Tento způsob pěsto

vání je ovšem technicky náročný, a proto ho lze doporučit pouze zkuše

ným pěstitelům. Nejčastěji se používá kombinace minerálních substrátů,

hlinitých či jílovitých složek a humusu. Pro bažinné druhy se navíc použí

vá rašelina či sekaný rašeliník.

19Kultivace



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist