načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Operační centrum: Z popela - Dick Couch; George Galdorisi

Operační centrum: Z popela
-15%
sleva

Kniha: Operační centrum: Z popela
Autor: Dick Couch; George Galdorisi

Nové pokračování známé série politických thrillerů Operační centrum, zahájené významným autorem tohoto žánru Tomem Clancym. Kdysi zrušené Centrum vstává "z popela" tváří v ... (celý popis)
297
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 408
Rozměr: 145 x 205 mm
Spolupracovali: z anglického originálu Tom Clancy’s Op-center. Out of the ashes ... přeložil Ondřej Skoupý
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Novinka týdne: 2015-26
Datum vydání: 17. 6. 2015
ISBN: 9788075051141
EAN: 9788075051141
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Nové pokračování známé série politických thrillerů Operační centrum, zahájené významným autorem tohoto žánru Tomem Clancym. Kdysi zrušené Centrum vstává "z popela" tváří v tvář moderní hrozbě z Blízkého východu. Před jedenáctým zářím byla Amerika chráněna institucí známou jako Operační centrum. Vše kolem něj bylo chráněné a tým se hlásil přímo prezidentovi. Využíval tajné agenty se schopnostmi speciálních zásahových jednotek, hasil krize po celém světě a byl špičkou ve svém oboru. Ale po katastrofě, která postihla Světové obchodní centrum, bylo Operační centrum v zájmu zefektivnění rozpuštěno - a země tak zůstala ve velkém nebezpečí. Když po výbuchu bomb na sportovních stadionech po celé zemi zůstanou stovky mrtvých a zmrzačených mužů, žen a dětí, prezident vydá rozkaz, aby bylo Operační centrum znovu založeno - tedy nové Operační centrum, schopné poradit si s nástrahami technicky vyspělého jedenadvacátého století. A jedna taková smrtonosná hrozba doutná na Blízkém východě. Odrodilý saúdskoarabský princ s ambicí ovládat dodávky ropy do celého světa má důmyslný plán, jak dohnat Ameriku k útoku na Sýrii a zakrýt tak to, co on sám připravuje. Jen agenti Operačního centra mají odvahu vydat varování, které však nikdo nechce slyšet...

Popis nakladatele

Operační centrum Toma Clancyho je zpět! Před jedenáctým zářím byla Amerika chráněna institucí známou jako Operační centrum. Vše kolem něj bylo chráněné a tým se hlásil přímo prezidentovi. Využíval tajné agenty se schopnostmi speciálních zásahových jednotek, hasil krize po celém světě a byl špičkou ve svém oboru. Ale po katastrofě, která postihla Světové obchodní centrum, bylo Operační centrum v zájmu zefektivnění rozpuštěno – a země tak zůstala ve velkém nebezpečí. Když po výbuchu bomb na sportovních stadionech po celé zemi zůstanou stovky mrtvých a zmrzačených mužů, žen a dětí, prezident vydá rozkaz, aby bylo Operační centrum znovu založeno – tedy nové Operační centrum, schopné poradit si s nástrahami technicky vyspělého jedenadvacátého století. A jedna taková smrtonosná hrozba doutná na Blízkém východě. Odrodilý saúdskoarabský princ s ambicí ovládat dodávky ropy do celého světa má důmyslný plán, jak dohnat Ameriku k útoku na Sýrii a zakrýt tak to, co on sám připravuje. Jen agenti Operačního centra mají odvahu vydat varování, které však nikdo nechce slyšet…

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Operační centrum: Z popela Operační centrum: Z popela
Couch Dick, Galdorisi George
Cena: 189 Kč
Assessment centrum Assessment centrum
Pechová Jana, Šíšová Veronika
Cena: 189 Kč
Assessment centrum Assessment centrum
Šíšová Veronika, Pechová Jana
Cena: 280 Kč
Centrum medievistických studií v Praze 2008 - 2018 Centrum medievistických studií v Praze 2008 - 2018
Novotný Robert, Sommer Petr
Cena: 80 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kapitola první New York City 6. září, 22.30 Z toho, že je v Americe, neměl žádnou zvláštní radost, a obzvlášť ne z toho, že je zrovna v New Yorku. Abdul-Muktadir Kašíf byl ale především obchodník, a když šlo o obchod, muselo jít všechno stranou.

Kašíf byl Arab. Byl bohatý a na první pohled bylo jasné, že na Západě strávil hodně času. Bylo mu něco přes padesát, byl štíhlý, v dobré kondici, vzdělaný a kultivovaný. Měl ostražitý, ale ne dravý pohled a odzbrojující úsměv. Nosil módně upravené, dlouhé, ale dobře pěstěné vlasy, pečlivě střiženou bradku a knír. Byl občanem Kuvajtu, kde se také narodil. V jeho hlavním městě měl stálou rezidenci, ale vlastnil také elegantní, ba přímo okázalé domy v Paříži, v Londýně a v Bombaji. Měl jen jedinou ženu a s ní tři děti, všechno dívky, které nestoudně rozmazloval. Často si četl v koránu a Prorokovo učení mu přišlo jako ideální průvodce dobrým a produktivním životem, i když odmítal jeho doslovné interpretace. Abdul-Muktadir Kašíf byl tím typem člověka, kterého jeho londýnští a pařížští známí nejspíš nikdy nepovažovali za Araba ani za muslima. A pokud ano, neopomněli rychle dodat: „Ten Abdul, to je ale bezva chlapík. Proč všichni Arabové nemůžou být jako on?“

Byl to jen krátký, třídenní obchodní výlet, a tak si dopřál ten luxus, vzít si s sebou svou ženu Džumanu. Nebyl to jeho nápad. Nakupovat

15


v New Yorku ji z nějakého důvodu lákalo, dokonce víc než v Londýně. Však neuškodí, když jí udělá radost a nechá ji, ať se baví prohlížením špičkových butiků na Páté avenue, zatímco on bude dojednávat obchody. Šofér a doprovod na ni dohlédnou.

Tentýž šofér je před pár hodinami dovezl od hotelu Intercontinental New York Barclay až k domu, v jehož luxusní střešní nástavbě bydlel Kašífův nový obchodní partner. Pozval je na večeři a uspořádal na jejich počest malý večírek. Teď už se s domácími rozloučili a sjížděli rychlým výtahem do přízemí, když se Džumana ke Kašífovi otočila.

„Muži, je nádherný večer a k hotelu to máme jen kousek. Nechceš toho šoféra odvolat? Můžeme si udělat hezkou procházku.“

Kašíf si to v duchu rychle spočítal. Na Východní čtyřicátou osmou ulici k hotelu Intercontinental to měli jen osm bloků. Proč by jí tu radost neměl dopřát? Jako vždy se jí povedlo úplně okouzlit jeho nové obchodní partnery. Byl to jejich poslední večer v New Yorku, bylo krásně, svítil letní úplněk a z obchodu, který domluvil, měl výjimečně dobrý pocit. Možná to v Americe nakonec není tak hrozné.

„Samozřejmě, drahá. Je nádherný večer.“

Když vyšli z budovy, poslal Kašíf řidiče pryč a oba se vydali pěšky na jih na Sedmou avenue. Džumana si těsněji utáhla hidžáb, cítila, že si v ulicích amerického města musí zachovat více cudnosti než kde jinde. AbdulMuktadir Kašíf byl rád, že z večírku odešli o trochu dřív. Ti neotesaní Američané nemluvili skoro o ničem jiném než o nové sezoně amerického fotbalu, která ten víkend zrovna začínala. Dokonce byli tak neomalení, že si ustavičně kontrolovali telefony, aby věděli, jak si vede jeden z jejich domácích týmů, „Obři“, který ten večer zjevně musel napravovat čest celého města. Druhý tým, „Tryskáči“, totiž odpoledne utrpěl těžký debakl.

Když se blížili ke Čtyřicáté osmé ulici a chystali se, že odbočí na východ a dojdou k Intercontinentalu, uviděl před sebou Kašíf nějaký shon.

TOM CLANCY OPERAČNÍ CENTRUM  Z POPELA

16


Ze sportovního baru se na ulici vyvalila skupina mužů. Na vývěsním štítu hospody stálo: POSILNĚTE SE. Výstižné, pomyslel si a přitáhl si Džumanu blíž. Přidali do kroku.

Pak je uslyšel.

„Měli je na lopatě a posrali se z toho. A on si to nechá chytit. Takovej sráč. Doufám, že mu dají padáka.“

„Je totálně levej. Bože, tohle bude dlouhá sezona.“

„Hajzl jeden!“

„Obři hrajou pěkný hovno!“

Z baru se vypotáceli další muži, všichni viditelně „posilnění“ a viditelně naštvaní, že jejich tým prohrál.

Kašíf si Džumanu přitáhl ještě blíž a ještě zrychlil, měl v plánu se rostoucímu hloučku mužů obloukem vyhnout. Mluvili čím dál sprostěji a teď se ještě začali navzájem pošťuchovat. Jako malé děti. Amerika je vážně tak dekadentní, jak se to u nás tvrdí.

Kašífa napadlo, že přejde na druhou stranu Sedmé, aby se těm odporným chlapům vyhnul úplně, ale provoz byl i  takhle pozdě večer pořád ještě příliš hustý. Otočit se a jít zpátky na sever ho ani nenapadlo. Nehodlal před tou lůzou utíkat.

Když procházeli po obrubníku, aby se zástupu podrážděných fanoušků vyhnuli, vrazil jeden zavalitý chlap na okraji hloučku do Džumany.

„Au,“ řekla instinktivně, když se snažila neztratit rovnováhu a dál si rukou přidržovala hidžáb.

Kašíf reflexivně natáhl levou ruku, aby muže odrazil, a přitom se pravou snažil zachytit manželku, aby neupadla.

Chlap ve své opilecké otupělosti upadl na zem. „Do hajzlu,“ vykřikl.

To upoutalo pozornost několika dalších mužů, kteří se ho pokusili zvednout. Kašíf se dav instinktivně pokusil obejít, ale místo toho narazil do dalšího muže.

KOSTKY JSOU VRŽENY

17


Muž do něj strčil, podíval se na Džumanu a zařval: „Hej, dávejte si bacha, vy zasraní Arabáči.“

„Ty si dávej bacha na hubu,“ zaprotestoval Kašíf.

Teď už rozruch přilákal i další chlapy, kteří Kašífa a Džumanu obklopili.

„Táhni. Seš v naší zemi, ty smradlavej Arabáči! Tahleta patří k tvýmu harému?“

„Kliďte se nám z cesty, nebo zavolám policii,“ zařval Kašíf, jednou rukou pevně objal Džumanu a pokusil se prorazit si cestu houfem vyburcovaných opilců.

„Tak to hodně štěstí, ty slimáku ručníkářská,“ zařval další chlap.

Jeden chlap skočil za Džumanu a chytil ji za hidžáb. „Tak se podíváme, co pod tím máš. Co tam schováváš, ty děvko?“

Kašíf se otočil, zasadil mu pravý hák a chlap se zapotácel.

A bylo vymalováno. Další chlap Kašífa jediným úderem srazil na zem a Džumana upadla spolu s ním. Rozzuřený dav začal po obou Kuvajťanech šlapat. Kašíf byl fyzicky zdatný a mrštný, takže většinu úderů dokázal rukama odrazit. Džumana takové štěstí neměla. Muži do obou bezmocných lidí dál kopali, kleli a nadávali.

Najednou zaječely brzdy a u chodníku zastavil jeden z neodmyslitelných newyorských žlutých taxíků. Řidič začal troubit a hulákat: „Hej, nechte toho. Vypadněte vod nich.“

„Starej se o sebe,“ odsekl jeden z mužů.

„Řekl jsem, nechte toho!“ odpověděl taxíkář a  vynořil se z  auta. V pravé ruce držel pistoli a v levé mobilní telefon. To, že to byl běloch a měl na sobě mikinu Tryskáčů, nic neznamenalo, všichni měli oči jen pro velký poloautomat. Ten stačil k tomu, aby se muži otočili a dali na útěk.

Zachránce přispěchal a pomohl Kašífovi na nohy. Džumana zůstala bezvládně ležet na zemi, pod hlavou se jí rozlévala kaluž krve.

TOM CLANCY OPERAČNÍ CENTRUM  Z POPELA

18


***

Pro Abdula-Muktadira Kašífa se vše proměnilo v  jednu velkou šmouhu. Pár minut poté, co taxíkář zavolal na devět set jedenáct, se objevil hlídkový vůz newyorské policie. Krátce po něm přijela sanitka. Sanitáři Džumanu položili na nosítka, píchli jí kapačku a naložili ji do vozu. Za blikání světel a houkání sirén odsvištěli na jih po Sedmé avenue a na východ po Jednatřicáté, až dojeli k úrazové nemocnici na První avenue.

Doktoři ho ani přes protesty nepustili na operační sál. Posadili ho do čekárny určené pro doprovod vážně raněných pacientů. Tam seděl přes tři hodiny, nejhorší tři hodiny svého života, ale následujících pár minut mělo být ještě mnohem odpornějších.

„Pan Kašíf?“ zeptal se tiše muž v zeleném operačním oděvu. Měl uhlově černé hlasy, měkké hnědé oči, hladkou olivovou kůži a široký pohledný obličej, který prozrazoval příslušnost k lepší společnosti. Bylo půl páté a Kašíf v něm při svém rozpoložení viděl jen dalšího felčara.

„Ano, ano, doktore?“

„Pane, vaše žena bude za okamžik převezena na jednotku intenzivní péče, ale může nějaký čas trvat, než vás za ní pustíme. Měla nějaká dříve vyslovená přání?“

„Dříve vyslovená přání?“

„Ano, dříve vyslovená přání. Pane, vaše žena utrpěla vážná vnitřní zranění a těžký úraz hlavy. Už jsme jí odebrali slezinu a má přinejmenším čtyři zlomená žebra. Je mi líto, pane, ale musíte se připravit na nejhorší.“

Abdul-Muktadir Kašíf jen zalapal po dechu, ale to, co mělo následovat, bylo ještě horší.

„Pane, neposadíte se, prosím?“ zeptal se doktor, jemně uchopil Kašífa za ruku a pomohl mu do křesla.

KOSTKY JSOU VRŽENY

19


„Pane Kašífe, s lítostí vám musím říct, že vaše žena utrpěla těžký úraz hlavy a je v hlubokém kómatu. Udělali jsme jí vstupní vyšetření magnetickou rezonancí a na základě výsledků jsme vzbudili našeho hlavního neurologa. Ten přijede za necelou hodinu. Pak toho budeme vědět víc, ale nemůžu vám s jistotou říct, jestli se vaše žena vůbec někdy probudí. Proto jsem se vás ptal, jestli neměla nějaká dříve vyslovená přání – v případě, že by se její zranění ukázala jako nevyléčitelná.“

„Chci ji vidět.“

„Pane, nemůžeme vás k ní pustit. Stejně by nevěděla, že jste u ní. Je teď v plné péči doktorů a sester. Je na přístrojích.“

„Prosím, chci ji vidět,“ naléhal Kašíf.

Něco v jeho prosebném pohledu doktorem pohnulo. „Ale jen přes sklo, dobře?“

„Ano.“

Kašíf si později ani nevzpomínal, že ho doktor podepíral jako klopýtajícího starce. Popošli pár desítek metrů na jednotku intenzivní péče, kde ležela jeho žena, kdysi plná života.

Při pohledu na Džumanu se mu oči doširoka otevřely hrůzou. Vytrhl se doktorovi a běžel zpátky, odkud přišli, a usedavě plakal. Doktor šel hned za ním.

Kašíf se zhroutil do křesla v čekárně a dál hlasitě vzlykal. Doktor si sedl vedle něj a položil mu ruku na rameno. „Pane, nechcete, abychom někomu zavolali?“

„Ne.“

„Jste tu někde poblíž ubytovaný?“

„Ano.“

„Pane, nechcete něco přinést... třeba něco na uklidnění?“

„Ne. Ne. Jen bych chtěl zavolat pár lidem. Byl jste ke mně moc laskavý. Budu v pořádku.“

TOM CLANCY OPERAČNÍ CENTRUM  Z POPELA

20


Doktor neochotně nechal Kašífa v čekárně samotného. Uplynula hodina a Kašíf seděl a jen přemýšlel. Věděl, že by měl zavolat nejstarší dceři, šestnáctileté, která zůstala v Kuvajtu, říct jí, co se stalo, a nechat ji, ať to poví ostatním sestrám. Ale co se vlastně stalo? Že jejich matka možná bude po zbytek života na přístrojích? Nedokázal najít správná slova, takže hovor bude muset počkat.

Kašíf cítil, jak se mu svírají vnitřnosti a začíná v něm vřít vztek. Žil dobrým a počestným životem a řídil se učením Proroka – tedy do určité míry. To, co se jim právě stalo, bylo neomluvitelné. Měli tak požehnaný život. A najednou bylo po všem a mohli za to opilí Američané, které popudilo jen to, že jejich sportovní tým prohrál. Tohle bylo ještě horší než Evropa s tou svou pitomou kopanou! Za tohle mu všichni zaplatí a zaplatí tak draze, jako on platí teď.

Většina Američanů trpí mylnou představou, že všichni bohatí Arabové jsou vzdálenými bratranci nějakého blízkovýchodního panovníka. Abdul Kašíf byl ale víc než jen nějaký bohatý Arab, byť těch pár lidí, kteří ho znali lépe, ho za nic víc nepovažovalo. Byl příliš tichý, příliš zdrženlivý a ne tak nápadný jako většina majetných Arabů. Kašíf zkombinoval skromné rodinné prostředky, titul z finančnictví z londýnské Vysoké školy ekonomických a politických věd, pracovní etiku, kterou by schvaloval i Warren Buffett, od jednoho odporného strýce z manželčiny strany rodiny získal kontakty s podsvětím a s pomocí toho všeho nashromáždil značné jmění. Nyní činilo několik milionů dolarů. Byl bohatý a teď, poprvé v jeho životě, ho sžíral vztek – vztek a touha po pomstě.

Někteří Arabové, kteří mají k dispozici takové finanční zdroje jako Abdul-Muktadir Kašíf, finančně podporují radikální arabská hnutí. Ti, kteří to tak dělají, posílají peníze arabským charitativním organizacím, z nichž si velký díl najde cestu na zahraniční konta, jež tyto charitativní organizace spravují. Ty obnosy, jež si najdou cestu k  teroristickým

KOSTKY JSOU VRŽENY

21


organizacím jako al-Kájda na Arabském poloostrově

4

, jsou využívány

Araby spojenými s touto organizací na zabíjení dalších Arabů.

Kašíf ovšem neměl v úmyslu utrácet své těžce vydělané peníze takhle.

I když se užíral hněvem a touhou po odplatě, neoslepovala ho. Jestli má být Amerika potrestána za to, co se mu a jeho milované Džumaně právě stalo, tak je potřeba udělat to profesionálně a s určitou precizností. Takový úder, jaký uskutečnili Usáma bin Ládin a  Muhammad Atta jedenáctého září, už proveditelný nebyl. Američané jsou příliš dobře připraveni, než aby opakování takové události dopustili. Ovšem nějak to jít musí, pomyslel si Kašíf. Byl obchodník a věděl, že vždycky všechno nějak jde.

Zvedl telefon a zavolal jednomu obzvláště schopnému a diskrétnímu Libanonci, který občas pracoval pro strýce jeho ženy, a řekl mu, ať za ním přiletí do New Yorku. Tím jedním telefonátem uvedl do chodu události, které Ameriku opět srazí na kolena.

TOM CLANCY OPERAČNÍ CENTRUM  Z POPELA

22

4

Dnes zřejmě nejnebezpečnější odnož této teroristické organizace, známá též jako

AQAP (Al-Qaeda in the Arabian Peninsula). (pozn. red.)



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist