načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Opálová poušť - Elizabeth Haran

Opálová poušť

Elektronická kniha: Opálová poušť
Autor:

Ovdovělý otec podlehl svodům půvabné pijavice a snoubenec před svatbou strávil noc s jinou ženou. Není divu, že Erin od oltáře prchá co nejdál: do Austrálie. Musí si zvykat na drsný ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 392
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Walkabout country přeložila Lenka Faltejsková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-746-6955-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Romantický příběh pro ženské čtenářky od oblíbené australské autorky. Mladá žena Erin utíká od životního zklamání co nejdál, aby zakotvila až v exotické Austrálii. Romantický příběh začíná neromantickým zklamáním, které prožívá mladá Erin Forsythová. Její otec krátce po ovdovění podlehl vypočítavé zlatokopce a její snoubenec jí byl těsně před svatbou nevěrný. Erin tak se zlomeným srdcem prchá až do vzdálené Austrálie. Zde se musí vyrovnat s neznámou drsnou krajinou i jinou mentalitou lidí. Život mezi hledači opálů a navíc setkání s velmi sympatickým Jonathanem dokážou pozvolna opět vrátit Erin radost ze života. Bohužel však její osud dosud neřekl poslední slovo.

Popis nakladatele

Ovdovělý otec podlehl svodům půvabné pijavice a snoubenec před svatbou strávil noc s jinou ženou. Není divu, že Erin od oltáře prchá co nejdál: do Austrálie. Musí si zvykat na drsný půvab krajiny i na nelehký způsob obživy hledačů opálů. Setkání se sympatickým Jonathanem jí prozáří dny, ale muž odjede do Anglie dostát svým závazkům.

Zařazeno v kategoriích
Elizabeth Haran - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © 2013 by Bastei Lübbe AG, Köln

Translation © Lenka Faltejsková, 2015

Copyright © ALPRESS, s. r. o.

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Z anglického originálu WALKABOUT COUNTRY

přeložila Lenka Faltejsková

Redakční úprava Anetta Nová

Grafická úprava obálky Tomáš Řízek

Elektronické formáty Dagmar Waňkowská

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2016

shop@alpress.cz

Vydání první

ISBN 978-80-7543-077-9 pdf


Tato kniha je pro Nadu.

Opustila jsi nás příliš brzy,

ale nikdy na tebe nezapomeneme.



7

Kapitola první

Londýn, červenec 1956

C

hvíli trvalo, než oči Lauren Bastionové uvykly šeru

v baru. Rozeznat vyhlédnutou kořist od ostatních hostů

nebylo nijak těžké. Seděl shrbený u stolu v koutě a působil

velmi bezbranně – jak měla muže nejraději.

Napřímila se, upravila svůj fenomenální výstřih a zamířila k němu. Vlnila se v bocích a neušlo jí, jak na ni barman civí s otevřenými ústy.

„Promiňte, že jsem tak smělá,“ zapředla zastřeným hlasem, který jí obvykle získal pozornost každého živého chlapa.„Nejste náhodou Gareth Forsyth?“ Viděla ho jen z profilu, ale zdál se hezčí než v novinách, přestože vypadal ztrápeně. Měl čistou pleť, husté a vlnité vlasy na spáncích jen nepatrně prokvetlé šedinami a jeho oblek musel stát tolik, co si ostatní v baru vydělali za rok.

Gareth se z místa plného bolesti vrátil do přítomnosti,přesto nezvedl oči od whisky se sodou. Nestál o konverzaci ani společnost.

Do baru U Slimáka obvykle zámožní Londýňané nechodili, ale protože se nacházel v diskrétní blízkosti od Garethovadomova i od umělecké galerie v Knightsbridgi, kde pracoval, Gareth se sem posledních několik týdnů uchyloval. Opolednách tu panovalo ticho a přítmí a pokaždé se posadil do kouta, kde ho až dodnes nikdo nerušil.

Jeho mysl bloudila daleko, v krajině šťastných vzpomínek, odkud se mu vůbec nechtělo. Aniž by se podíval, kdo na něj mluví, zamumlal: „Nechci být nezdvořilý, ale nemám naspolečnost náladu.“ Přál si, aby ho všichni nechali na pokoji.

„Chápu,“ odtušil empaticky ženský hlas. „Naprosto vám rozumím.“

elizabeth haran

Gareth marně čekal, až se ozvou vzdalující se kroky. Matně vnímal smyslnou vůni. Když začalo být zřejmé, že se klidunedočká, otočil se a chtěl protestovat, zjistil však, že se dívá do očí modrých jako Středozemní moře. Patřily velmi půvabné blondýnce, která mu byla povědomá.

„Známe se?“ zeptal se. Nejprve ho napadlo, že jde ozákaznici galerie. Ale když si všiml její vnadné postavy uvězněné v příliš těsných šatech jen o dva odstíny světlejších, než byly její oči, zavrhl to. Na tuhle ženu s tváří anděla a tělem bohyně by rozhodně jen tak nezapomněl.

„Zatím bohužel ne,“ pronesla a našpulila rty. Garethodhadoval, že jí bude kolem třiceti, tedy zhruba o deset let méně než jemu. „Jsem Lauren Bastionová,“ představila se. „Dočetla jsem se v novinách o skonu vaší paní. Chtěla jsem vámvyjádřit svou upřímnou soustrast. Sama jsem prožila podobnou ztrátu, proto plně chápu, jak vám teď musí být.“

Přikývl. „Děkuji, slečno... nebo snad paní Bastionová?“

„Slečno. Momentálně jsem rozvedená.“ Usmála se a neůsobilo to ani trochu rozpačitě. Vklouzla na vedlejší židli a Gareth zahlédl dlouhou štíhlou nohu. Napadlo ho, že„momentálně rozvedená“ dost možná naznačuje, že to tak dlouho nezůstane.

„Vy jste Jane znala?“

„Osobně ne, ale jak s prvním, tak s druhým manželem jsme měli doma její obrazy. Proto mám pocit, jako bych ji vlastně znala.“ Oba její manželé vlastnili několik děl Jane Forsythové. Po rozvodu připadly obrazy jim. Lauren to v té době bylocelkem jedno, nijak zvlášť se jí nelíbily, ale nyní, když malířka zemřela, se to ukázalo jako velmi nešťastné.

„Jste tedy vdova,“ hlesl Gareth, protože předtím sama řekla, že jeho ztrátu plně chápe.

„To by bylo opravdu štěstí,“ pronesla opět bez rozpaků. „Jsem rozvedená. Vím, že to zní necitlivě, ale můj poslední manžel Barry ve mně všechny city zabil.“ Stačilo jí na svého třetího manžela a na otřesný rozvod jen pomyslet, a v žilách jí

opálová poušť

vzkypěla krev. Všimla si, že si ji Gareth překvapeně prohlíží,

proto přidala vysvětlení. „Představte si, že mě jednou zamkl

venku uprostřed zimní noci!“

„Proč to udělal?“ žasl Gareth.

„Zkrátka jsme se pohádali.“ Lauren si vybavila scénu, při které létalo sklo. „Měla jsem na sobě jen tenké negližé...Sněžilo a já se musela až do rána schovávat v garáži, abychneumrzla.“ Neměla v úmyslu Garethovi vykládat, že našla velmi uspokojivý způsob, jak se zahřát – červenou barvoupomalovala Barryho chloubu a radost, černý Rolls Royce.

Gareth se zatvářil pohoršeně nad tak podlým chováním jejího manžela, ale v duchu si ji představoval v tenkémnegližé, přesně jak zamýšlela.

„Nepozvete mě na skleničku?“ navrhla.

Gareth o společnost nestál, ani v podobě velmi atraktivní ženy, byl však její smělostí natolik překvapený, že než se zmohl na zamítavou odpověď, otočila se na barmana, který jí i nadále civěl na ňadra. „Dám si campari se sodou a s ledem, prosím.“

„Vypadáte tady nemístně,“ poznamenal Garethbezmyšlenkovitě. „Promiňte, vyznělo to jinak, než jsem...“

Lauren se neurazila. „Však vy tu taky vypadáte jako pes s rodokmenem v útulku pro zatoulané kočky,“ zasmála se a s despektem se rozhlédla po místnosti.

Téměř se usmál. „Je to tu trochu laciné, ale odpovídá to mému rozpoložení,“ povzdechl si. „Zmínila jste, že jste také utrpěla ztrátu...“

„Nedávno jsem přišla o otce. Vím, že to není stejné, ale ztráta je zkrátka ztráta.“

„To je pravda.“

V Laurenině případě to pravda nebyla. Svého zbožného otce neviděla ani s ním nemluvila od prvního sňatku v roce 1941, kdy konvertovala k judaismu, ale to si nechala pro sebe. Matka s ní zůstala ve styku, zato vztah s otcem už senezlepšil, zvlášť když kvůli druhému manželovi konvertovala v roce 1947 k baptismu. Byl Američan a zbohatl vývozem bavlny.

elizabeth haran

S ním se rozvedla v roce 1951, když zjistila, že si vypěstoval

závislost na pokeru. Postupně přicházel o peníze a nedokázal

Lauren zajistit životní styl, na který si zvykla, tak si sbalila

svých pět švestek a odešla i se zbytkem jeho majetku. Třetím

manželem se stal Barry, velmi zámožný muž – jenomžeskrblil a počítal každou penci. Chtěl po ní, aby si sama ošetřovala

nehty, myla a stříhala vlasy, nové šaty si směla pořizovat jen

při výjimečných příležitostech a pak očekával, že je budenosit vícekrát, ne jen jednou. Pokud šlo o boty, vůbec nechápal,

proč by měla mít žena víc než troje, přitom sám sbíralautomobily. Měl jich sedm. Kvůli tomu často docházelo k hádkám

a skončilo to rozvodem. Naštěstí musel zaplatit i jejíhoprávníka, takže z rozvodu vyšla poměrně dobře. Měla však odpor

k práci a její prostředky se rychle tenčily.

„Co vás sem vlastně přivedlo?“ zeptal se Gareth.

„Jen jsem se chtěla zeptat na cestu,“ zalhala bez obtíží. „A všimla jsem si vás. Vypadal jste tak nešťastně, že mě to k vám okamžitě táhlo.“ Četla o skonu Jane Forsythové v novinách a rozhodla se seznámit se zdrceným vdovcem, proto si zaplatila člověka, který jí zmapoval, kam Gareth přes den chodí – a vyadalo to nadějně. „Když jsme teď zjistili, že tohle není místo ani pro jednoho z nás, co kdybyste mě vzal někam na večeři? Například v restauraci hotelu Langham bychom nepatřičněrozhodně nepůsobili a zaručuji vám, že tam podávají lososa, co se rozplývá na jazyku.“ Nedávno tam večeřela s HowardemDuffieldem, poměrně atraktivním mužem a majitelem listu Daily Mirror. Před třemi měsíci mu zemřela velmi zámožná manželka Susan – udeřil do ní blesk během dovolené s nejlepší přítelkyní, Američankou Patricií Kennedy Lawfordovou. Patriciinýmbratrem nebyl nikdo jiný než senátor John Kennedy. Provdala se za herce Petera Lawforda a Susan jim byla na svatbě za družičku.

Během večeře s Howardem Lauren zjistila, že s nímrodina Susan Duffieldové svádí právní bitvu o Susanino jmění. Vzhledem k jejich stykům na vysokých místech měli velkou šanci na vítězství. Howardovi by pak zůstal jen zlomek toho,

opálová poušť

co získal během manželství. Celý večer si stěžoval, že bynakonec mohl přijít i o noviny. Lauren se nakonec rozhodla, že

žádná další schůzka nebude.

Gareth se zatvářil zaskočeně. „To by se nehodilo, slečno Bastionová.“

„Říkejte mi Lauren,“ zavrkala. Neměla v úmyslu spokojit se s odmítnutím. „A pročpak ne?“

„Žena mi zemřela teprve před měsícem. Působilo bynevhodně, kdybych tak krátce poté večeřel s jinou ženou, zvlášť s tak nádhernou jako vy.“

Lauren se rozzářila. Cítila, že jí Gareth brzy změkne podrukama. „Proč? Jsme jen dva přátelé, co si navzájem poskytují útěchu,“ namítla. Položila ruku na jeho. Důvěrné gesto,pečetící dohodu.

„Ještě před chvílí jsme byli dva cizí lidé,“ zaprotestoval chabě Gareth.

„A teď jsme přátelé. Navíc – možná se pletu, alenepřipadáte mi jako člověk, kterého by zvlášť trápilo, co si o němmyslí ostatní.“

Gareth ji chvíli mlčky pozoroval.

„Mám pravdu?“ Naklonila se blíž a v modrých očích jí jen hrálo.

Vzpomněl si, kolikrát ho Jane jemně napomínala zaspolečensky nevhodné oblečení nebo chování. „Máte pravdu,“souhlasil nakonec. „Obvykle je mi to jedno, ale...“ Myslel na své děti, Erin a Bradleyho.

„Tak na co čekáme?“ Lauren dopila campari se sodou a vstala.

Gareth zaváhal.

„Jen večeře dvou přátel,“ naléhala.

A Gareth se zvedl, přestože mu rozum říkal něco jiného.

Když ti dva vyšli z baru, barman je sledoval pohledem amyslel na to, že Gareth vůbec netuší, do jaké pasti se nechal chytit.

elizabeth haran

Kapitola druhá

Srpen 1957

E

rin Forsythová stála u okna v ložnici, v prvním poschodí

rodinného sídla v Knightsbridgi. Bylo pozdní odpoledne,

konec na Anglii nezvykle teplého a suchého léta, Erin všaktráilo něco docela jiného než počasí.

Sledovala otce – právě před domem usazoval LaurenBastionovou do taxi čekajícího u obrubníku. Lauren přitahovala pohledy kolemjdoucích. Měla na sobě úzké krémové kalhoty a zářivě červenou halenku, nahoře rozepnutou, aby předvedla působivý dekolt; přes prsa se jí látka napínala, jako byknoflíčky chtěly každou chvíli uletět.

Erin ještě Lauren neviděla v ničem decentním neboneřiléhavém. Rozčilovala ji. Když si všimla, jak se Lauren koketně usmála a pohladila otce po tváři, zaúpěla aznechuceně se odvrátila. Ve dveřích pokoje se objevil o dva roky mladší bratr Bradley. Vždycky k sobě měli blízko a jejich pouto od té doby, co jim přede dvěma měsíci zemřela matka, ještě zesílilo.

„Už je pryč?“ zeptal se Bradley. Nechtěl ani vyslovitLaurenino jméno, natož ji vidět, takže dokud byla v domě, zdržoval se ve svém pokoji.

„Naštěstí ano. Já prostě nechápu, co na ní táta vidí,“ soptila Erin. „Vždycky to byl inteligentní člověk, a teď se chová jako hlupák.“ Uvědomovala si, že tak by mluvilo spíš nedůtklivé děcko než dospělá žena, ale nemohla si pomoct.

„Ani já ho nechápu,“ vzdychl znepokojeně Bradley. „Přece si nemohl nevšimnout, že nám to vadí. Dali jsme mu to užněopálová poušť

kolikrát jasně najevo, naposledy dnes. Na našem názoru mu

očividně nezáleží.“

Erin se nehodlala vzdát. Otec s Lauren je pozvali na piknik do altánu na zahradě. Lauren přivezla košík lahůdek,samozřejmě kupovaných, protože by nedokázala uvařit ani vejce, a láhev dobrého vína, ale Erin s Bradleym se k nim odmítli připojit. Bradley tvrdil, že ho bolí hlava, Erin se vymluvila na neodkladné administrativní záležitosti kolem galerie. Vadilo jim, že otce nechávají napospas Lauren, ale potřebovalidemonstrovat svůj postoj.

„Promluvím si s ním, řeknu mu pěkně od plic, co si o tom myslím,“ prohlásila Erin. „Tentokrát už si servítky brátnebudu. Jsou to teprve dva měsíce, co máma umřela. Táta nemá co dělat v dámské společnosti, natož s takovou poběhlicí. Všichni o ní vědí, že se už kdovíkolikrát rozvedla, vybírá si samé bohaté. Táta sice společenskou rubriku nečte, ale stejně mi připadá nemožné, aby vůbec netušil, jakou má Laurenpověst. V novinách už stačili to jejich takzvané ‚přátelství‘pořádně rozmáznout. Je to ponižující!“

Bradley měl na rozdíl od sestry poměrně jasnou představu, proč Lauren muže tak přitahuje. Na svůj věk byla neobyčejně atraktivní – dlouhé nohy, blond vlasy a dmoucí výstřih, věčně vystavený na odiv. Uměla být velmi okouzlující. Zkrátka ten typ, kterému pánové zobou z ruky, přesto mu vadilo, že se otec nechal zlákat tak snadno. Bral to jako urážku matčiny památky. Jane byla úctyhodná a slušná, pravý opak Lauren Bastionové.

Ozvalo se bouchnutí vchodových dveří a Erin si pospíšila ke schodům.

„Tati,“ zavolala od zábradlí, než se otec stačil ztratit vpracovně. „Potřebuju s tebou mluvit.“

„Buď opatrná, Erin,“ varoval ji Bradley. „Táta pořád truchlí, i když to na něm není vidět.“

Erin se však rozhodla konečně otci otevřít oči.

„Copak, Erin?“ zeptal se vesele. Po obědě s Lauren vprosluněném odpoledni se cítil báječně. Trochu ho zklamalo, že

elizabeth haran

se k nim Erin s Bradleym nepřipojili, ale nezdálo se, že by to

Lauren vadilo, byla stejně okouzlující jako vždycky.

Erin seběhla dolů. „Není žádné tajemství, že s Bradleymnejsme rádi, že se s tou ženskou stýkáš.“

Garetha vyvedlo její rozčilení z míry. Nechápal důvod.

„Vím, že mi nepřísluší říkat ti takové věci, ale vždyť je ještě moc brzy na to, abys někoho měl,“ pokračovala Erin naléhavě. „Je to urážka máminy památky.“

„Nic mezi námi není, Erin, jsme jen přátelé.“Uvědomoval si, že by Lauren chtěla víc, ale na vztah nebyl připravený a zdálo se, že to Lauren chápe.

„Tati, toho takzvaného přátelství už jsou plné noviny,“prohlásila Erin dotčeně.

„Nepovídej... Ale s tím těžko něco udělám. Lidi vždycky uvěří tomu, čemu chtějí. Ty přece víš, jak moc jsem vašimaminku miloval.“

„Vím, proto žasnu, že ses začal stýkat právě s LaurenBastionovou. Podle toho, co jsem o ní četla, má ve zvyku líčit nabohaté muže, se kterými se pak rozvede a připraví je o majetek.“

„Možná to tak vypadá, ale měla jenom smůlu, Erin.“

„Víš to jistě, tati? Zatím jsi totiž slyšel jen její verzi.“

„To je pravda, ale ona opravdu stojí oběma nohama na zemi a ke mně se chová velmi laskavě. Její přátelství mi pomáhá překonat smutek ze ztráty vaší matky. Neměj mi to, prosím, za zlé, Erin.“

„Rozčiluje mě to a nevěřím jí, tati. Vždyť ty vůbecnevidíš její chyby! Možná to způsobuje smutek, nebo to Lauren s muži prostě umí. Každopádně bys měl otevřít oči, ne srdce.“

„Tohle je nesmysl, Erin. Lauren je velmi laskavá,ohledulná a milá. Kdybys ji jen trochu poznala...“

Erin byla bez sebe. „Já ji nechci poznat,“ rozhořčila se. Rozhodla se změnit taktiku. „V poslední době jsi pořádněkde pryč. Knightsbridgeskou galerii necháváš jenom na mně a Phil mi říkal, že v té ve White Chapelu jsi nebyl už dva týdny. Je sice vedoucí galerie, ale nemůže dělat všechno sám.“

opálová poušť

„Phil si vždycky přál, abych nechal na něm, jak bude galerii spravovat, čili předpokládám, že mu má nepřítomnost jedině vyhovuje. Lauren mi ohledně galerie navrhla pár zajímavých věcí – a já o nich vážně přemýšlím.“

Erin zůstala zírat. „Jakých věcí?“

„Napadlo ji galerii pronajmout, možná Philovi, a nechávat si procenta z tržby. Aspoň bych měl víc času a mohl sezaměřit na Knightsbridgeskou galerii, která je mnohem větší.Probírali jsme, jaké by to mělo výhody. Připadá mi to jako skvělý nápad.“

Erin to šokovalo. „Odkdy se Lauren vyzná v obchodování s uměním a odkdy nám říká, co máme dělat?“ utrhla se.

„Je to jen návrh, snaží se pomoct.“

Erin oněměla. Nemohla uvěřit, že otec probírá s Laurenpracovní záležitosti a poslouchá její rady.

„Mrzí mě, že jsem nechával v posledních týdnech vedení Knightsbridgeské galerie jenom na tobě, ale potřeboval jsem trochu času, abych se sebral. Teď se to změní, slibuju.“

Erin se zatvářila zdrceně. Po chvíli řekla. „Před týdnem jsem prodala Radostné odpoledne.“

Garethovi se zarosily oči.

„Byl to jeden z máminých nejoblíbenějších,“ dodala Erin a přeskočil jí hlas. Rozloučit se s tímto dílem bylo velmi těžké. „Od té doby se zákazníci pídí jen po máminých obrazech. A ve White Chapelu to probíhá dost podobně.“

„To se dalo čekat, Erin. Smrt vaší matky milovníky umění zasáhla. Za pár týdnů je upoutá něco jiného.“

Erin nevěřila svým uším. „Asi jako tebe, viď?“

„Jak to můžeš říct? Tohle už víckrát nechci slyšet. Víš dobře, že jsem maminku vroucně miloval. Kdyby to šlo, udělal bych všechno, abych ji získal zpátky. Jenže to není možné.“

Erin neuvážených slov litovala, ale trápila se. „Kdybys ji miloval doopravdy, nezačal by ses hned tahat s tou ženskou, tati.“ Otočila se a plačky vyběhla po schodech nahoru.

Nakonec se rozhodla navštívit strýce Cornelia.

elizabeth haran

Když otevřel, ulevilo se jí, protože předtím odjel do Thajska skupovat drahé kameny, a nikdo netušil, kdy se přesně vrátí. Byl opálený jako rodilý Thajec. „Ahoj, strýčku, kdy ses vrátil?“

„Včera v noci, Erin. Co se děje?“ zeptal se, když si všiml, že plakala. Zavedl ji dovnitř.“

„Já jen... jsem ráda, že tě vidím,“ vyhrkla. Okamžitěpochopila, že strýc o jejím otci a o Lauren ještě neví. „Jak bylo v Thajsku?“

„Děsivé vedro, ale jinak velmi úspěšná cesta, přivezl jsem si několik famózních safírů.“ Cornelius se domníval, že je Erin smutno po matce. I jemu jeho jediná sestra chyběla a těžko se mu vracelo do Londýna, když věděl, že tu na něj nečeká.Zejména v posledních deseti letech se s Jane hodně sblížili, poté co mu zemřela manželka Corinna po tříletém boji s rakovinou vaječníků. Na nemoc se přišlo, protože dlouho nemohlaotěhotnět a podstoupila kvůli tomu určitá vyšetření.

Cornelius nabídl neteři malou brandy. Sobě nalil větší. Když do sebe hodila obsah sklenky, čekal, že něco řekne. Erinnevěděla, jak do toho. Uvědomovala si, že strýce rozruší, jenže Cornelius pro ni byl vždycky báječný rádce a přesně někoho takového teď potřebovala.

„Stýská se ti po mamince, viď?“ nadhodil.

Erin nešťastně přikývla. „Pořád nemůžu uvěřit, že už tu s námi není.“

„Taky mi chybí. Rád bych řekl, že čas všechny rány zahojí, ale nemůžu to zaručit.“ Jeho bolest nad ztrátou manželky se ani po letech nijak neumenšila. Právě naopak; s každýmdalším rokem ji postrádal víc a víc.

Smrt jeho mladší sestry Jane byla náhlá a všechnyšokovala. Ze začátku nebyla příčina zřejmá. Jane seděla u stojanu ve svém suterénním ateliéru a spokojeně malovala, a náhle se mrtvá skácela k zemi. Pitva odhalila, že šlo o mozkovéaneurysma. Nevědělo se, jakou mělo příčinu, ale přinejmenším před smrtí netrpěla, nanejvýš ji možná pár dnů předtímbolela hlava.

opálová poušť

„Stýská se mi po ní, ale trápí mě teď něco úplně jiného, strýčku,“ řekla Erin.

„Co tedy? Je Bradley v pořádku?“ Bradley byl zdravé aprospívající dítě, dokud v sedmi letech nedostal dětskou obrnu. Lékaři předpovídali, že už nikdy nebude chodit. Gareth jejich ortel přijal s odevzdaností a důstojností a snažil se smuteknedávat najevo, zato Jane se pustila do boje, odmítala se smířit s tím, že z jejího syna bude nadosmrti mrzák. Ve dne v noci s ním cvičila, vymýšlela vlastní metody a postupy. Jejíoddanost a Bradleyho síla nakonec přinesly ovoce, chlapec se zázračně uzdravil. Po obrně mu zůstalo jen lehké kulhání.Nechtěl o nic přijít. Ve škole začal sportovat a posléze se kmatčině nevoli věnoval dokonce i dobrodružným aktivitám, například lezení po skalách a vodnímu lyžování. Cornelius ho upřímně obdivoval, přesto si o něj dělal starosti.

„Bradleymu nic není, potíže má táta.“

„Nějakou dobu nebude ve své kůži,“ uklidňoval jiCornelius. „Truchlení je těžký proces. Musíte ho pobízet, aby šelobčas mezi lidi. Když se bude zavírat v ústraní, jako jsem to dělal já, nebo se nechá pohltit prací, všechno si to jen ztíží.“

„Kéž by to tak bylo. Jenže není.“

„Jak to myslíš?“

„Navázal nové přátelství, kterému věnuje veškerý čas.“

Cornelius se zatvářil nechápavě. „Přátelství?“

„Schází se s rozvedenou paničkou jménem Lauren Bastionová. Byla už třikrát vdaná! My s Bradleym si myslíme, že se zaměřuje na bohaté muže v choulostivé situaci. Teď má spadeno na tátu.“

Cornelius se zatvářil zděšeně. „Chceš říct, že s ní něco má?“ vybuchl. „Vždyť jsme vaši matku pohřbili teprve přede dvěma měsíci!“

„Táta tvrdí, že jsou jen přátelé, ale na můj vkus spolu tráví hodně času. Posledních pár týdnů jsem v Knightsbridgeské galerii skoro pořád sama, zatímco on je s Lauren.“

Cornelius v duchu zuřil, ale nechtěl Erin přidělávat starosti. „Nemůžeš nést veškerou zodpovědnost za galerii,“ procedil

elizabeth haran

přes zaťaté zuby. „Tvůj otec se chová sobecky, ty přece taky

truchlíš.“

„Mně práce nevadí, strýčku, zaměstnat se pomáhá. Navíc to beru jako dobrou praxi do budoucna.“ Až jednou otec odejde do penze, měla Erin v plánu převzít vedení obou galerií, tonebylo žádné tajemství. „Zato mi vadí Lauren. Nechci, aby byl táta napořád sám. Kéž by si jednou našel novou lásku – to by si určitě přála i máma. Jenže zrovna Lauren s Bradleymnedůvěřujeme. Táta nás neposlouchá, tvrdí, že měla jen smůlu v lásce. Vážně nechápu, jak může nevidět, jakou má ta ženská pověst. Mluvila jsem o ní s jednou známou a vůbec mě toneuklidnilo.“ Ze strýcova výrazu vyčetla, že je Cornelius silně rozrušený. Nechtěla ho rozčílit. „Nezlob se, neměla jsem ti to vykládat. Jsem necitlivá. Máma byla tvá sestra. Jen jsemdoufala, že bys mi mohl poradit, jak se té ženské zbavit.“

„Samozřejmě nemá co pohledávat po boku vašeho otce, ale je to jeho chyba, Erin.“ Cornelius si umiňoval, že si sešvagrem promluví pěkně od plic.

„Já vím, jenže on nechce pochopit, že si ho Lauren vybrala, protože je bohatý a bezbranný. Odmítá to připustit.“

„Kdyby ti to nevadilo, Erin, rád bych změnil téma,“ řekl Cornelius upřímně.

Pochopila. „Promiň, strýčku. Jsem ráda, žes v Thajsku uspěl. Už víš, komu ty safíry prodáš?“

„Vím. Zítra se na ně má přijít podívat jeden výrobcemalajských šperků. Už u mě nakupoval předtím, takže počítám s příjemným ziskem. Kvalita a čirost těch safírů je prostě vynikající.“ Snažil se mluvit lehkým konverzačním tónem, v hloubi duše jím však lomcoval vztek na Garetha.

„Kam se chystáš příště?“

„Mám vynikající tip. V letadle jsem cestou z Thajska seděl vedle Australana. Ten mi řekl, že v opálových dolech vaustralském Coober Pedy se právě našel největší opál na světě. Nazvali ho Olympic Australis na počest Olympijských her v Melbourne.“

opálová poušť

Erin vykulila oči. „Zrovna minulý týden jsem o tom četla v Enquireru. Vlastně jsem ti ten článek schovala, ale úplně jsem ho zapomněla vzít s sebou. Zřejmě je to vážně skvělý kus.“ Erin drahokamy vždycky fascinovaly.

„Největší a nejcennější opál, jaký se v Austrálii našel.Zůstal vcelku, v původním neopracovaném stavu. Moc rád bych ho viděl.“

„Anebo vlastnil?“ nadhodila Erin tváří v tvář strýcovu nadšení.

„To je samozřejmě sen každého obchodníka s drahýmikameny získat tak cenný kousek, ale bude stát celé jmění,“odověděl Cornelius. „Rozhodně mnohem víc, než bych si mohl dovolit.“ Dařilo se mu poměrně dobře, ale vsadit tak velkou částku na jediný drahokam považoval za riskantní. „Rozhodl jsem, že se do Austrálie vypravím. Jednou už jsem kupoval opál v Andamooce, ale tentokrát bych chtěl do Coober Pedy. Jistě tam teď vládne velké nadšení a každý si myslí, že příští Olympic Australis najde právě on.“

Corneliovo nadšení bylo nakažlivé. „Vlastně bych docela ráda jela s tebou,“ zasnila se Erin.

„Opálová pole nejsou místo pro ženy, holčičko,“ pronesl Cornelius vážně.

„Copak ve městech jako Andamooka nebo Coober Pedy žádné ženy nežijí?“

„Žijí, ale ne městské slečny jako ty.“ Přelétl očima její módní oblečení. „A přímo kolem nalezišť je jich jen pár, vesměsdomorodky. Sem tam má některý horník s sebou manželku, ale to je všechno. Život je tam hodně drsný. Nedovedu sipředstavit, že bys to vydržela třeba jen jediný den.“

„Jsem houževnatější, než si myslíš, strýčku,“ ohradila se. „Už jsem byla dokonce i tábořit. Spala jsem na polním lůžku a vařila na otevřeném ohni.“

Cornelius se málem rozesmál. „Víkend v rekreačním táboře v Butlins rozhodně není totéž jako drsný život v Coober Pedy, Erin. Ani ta tvoje loňská cesta do Španělska, kde ses ubytovala

elizabeth haran

v pětihvězdičkovém hotelu v Madridu. Nedovedeš si anipředstavit, jaké to v australské buši je.“

Erin si uvědomovala, že strýc má zřejmě pravdu, alemomentálně měla sto chutí odjet někam hodně daleko.

„Jak se má Andy Stanford? Ještě spolu chodíte?“

„Ano, pořád se vídáme. Teď byl dva týdny pryč, ale volal, že se zítra vrací. V neděli se uvidíme.“ Andy jí slíbil, že to bude speciální příležitost.

„Jezdí často pryč, viď?“

„Ano, kvůli práci. Chce rozšířit své hotelové impérium, proto jezdí obhlížet hotely, které by připadaly v úvahu. Tenhle týden byl ve Walesu a ve Skotsku.“

„Člověk by řekl, že hotel Langham se čtyřmi sty pokojů a padesáti apartmá bude dost náročný sám o sobě,“ podotkl Cornelius. „Vždyť je to největší hotel v Londýně.“

„Andy je ambiciózní,“ pronesla Erin hrdě.

„A jak se chová? Vím, že ses na začátku bála, aby nebylsukničkář. Přece jen má, pokud jde o ženy, určitou pověst.“

„Je pravda, že má za sebou pochybnou minulost, ale co jsme spolu, je mi věrný. Nebo aspoň nevím o ničem, co bynaznačovalo opak. S něčím takovým bych se rozhodně nesmířila, to je ti určitě jasné, strýčku.“ Upřímně věřila, že Andy konečně dospěl a uklidnil se.

„To ano. Vlastně by mi ho bylo skoro líto, kdybys ho přiněčem přistihla.“

„A z dobrého důvodu,“ ušklíbla se Erin.

opálová poušť

Kapitola třetí

„J

e opravdu nutné, abych měla zavázané oči?“ zeptala se

Erin Andyho. Vedl ji do výtahu v hale hotelu Langham

a jí to nebylo příjemné, nechtěla dělat hotelovým hostůmatrakci. Andy často pyšně zdůrazňoval, že jeho hotel má jako vůbec

první v Anglii hydraulický výtah.

„Ano, je,“ odpověděl a stiskl tlačítko. Dveře výtahu sezavřely. „Uvolni se a důvěřuj mi, Erin. To překvapení se ti bude určitě líbit.“

„Vadí mi, když nevidím, kam šlapu,“ postěžovala si. Výtah začal stoupat a ona stiskla Andymu ruku. Cítila se mu vydaná na milost, což se jí vůbec nezamlouvalo.

„Za minutku jsme tam,“ ujistil ji s úsměvem. Erininabojovnost a nezávislost mu připadaly obdivuhodné, ale někdy si přál být pánem situace, a s ní to nebylo snadné.

Výtah zastavil a dveře se otevřely. Vyšli na chodbu, po nějaké době zahnuli doprava. Erin se zdálo, že jdou snadcelou věčnost. Aspoň že kolem neslyší kroky hostů.

„Říkal jsem ti, že v tomhle podlaží se jednou ubytoval Mark Twain? Taky tu bydleli Napoleon III. a Oscar Wilde!“

„Takže jsme nahoře?“ zeptala se.

Andy se znovu usmál. Jména slavných hostů jeho hotelu na ni nikdy nedělala dojem. „Nebudu nic prozrazovat,“ řekl a těšilo ho, že ji může napínat. Po několika dalších zahnutích se zastavili. „Teď zvedni nohu, protože před sebou máme několik schodů.“

„Schodů? Kam mě to vedeš?“

„Jen klid, bude se ti to líbit,“ slíbil a vyvedl ji po pětibetonových stupních. „Teď tě na chviličku pustím a otevřu dveře, takže se chytni zábradlí. A nedívat!“

elizabeth haran

„Andy, už dost! Chci ten šátek sundat,“ prohlásila.

„Opovaž se.“ Slyšela, jak otevírá zřejmě těžké dveře. Pak ji vzal znovu za ruku a vedl vpřed. Do tváře jim začal foukat vítr, doléhaly k nim zvuky ulice.

„Kde to jsme?“ vyzvídala. Dveře se za ní zavřely.

„Někde, kam nikdo jiný nesmí a kde bylo jen velmi málo lidí,“ pronesl Andy slavnostně a náramně spokojeně. Zato Erin stěží krotila netrpělivost. Postavil se před ni a opatrně jí šátek sundal z očí, zářivě se usmál a ustoupil stranou.

Erin se rozhlédla. Zalapala po dechu. „Jsme na střeše!“ zvolala.

„Přesně tak.“

Londýn Erin dobře znala, žila tu odmalička, ale pohled na vrcholky budov z takové výšky byl skutečně okouzlující. Mezi tmavými obrysy všech tvarů a velikostí zářila světla místo hvězd. Bylo to jako vidět město poprvé v životě.

„Chystal jsem to už nějakou dobu a modlil se, aby dnesvyšlo počasí,“ řekl Andy spokojeně. „A nemohlo být lepší.“ Vzal Erin za ruku a dovedl ji k zábradlí. Shora vypadaly dopravní prostředky na Portland Place a blízké Oxford Street jakominiaturní hračky a ulice se zdály uzounké. Hotel Langham se nacházel ve čtvrti Marylebone a nabízel hostům vyhlídku na Regent’s Park.

„To je vážně nádhera, Andy,“ vydechla Erin užasle anaklonila se přes zábradlí. „Proč jsi mě sem ještě nikdy nevzal?“

„Čekal jsem na zvláštní příležitost.“

Přízemí hotelu tvořila elegantní vstupní hala, slavná čajovna Palm Court, přepychová restaurace Landau a bar. V dalších čtyřech podlažích se nacházely pokoje a apartmá. Z toho Erin vyvodila, že jsou v pátém poschodí.

„Ale nemusel jsi mě sem vodit se zavázanýma očima.Neměla jsem ponětí, co se chystá.“

„O to právě šlo. Tohle je jenom část překvapení,“ usmíval se Andy. Zavedl ji kolem dveří, jimiž přišli, na druhou stranu střechy. To, co uviděla, jí znovu vyrazilo dech.

opálová poušť

Na střeše čekal elegantně prostřený stůl s naškrobenýmbílým ubrusem, lesklými příbory, broušenými sklenicemi arudou růží ve vysoké útlé váze. Uprostřed stolu stála zapálená svíčka. Všude kolem byly rozvěšeny drobné žárovičky.Vedle stolu byl připraven servírovací vozík plný pokrmů, s láhví šampaňského v chladicím kbelíku.

„Proboha, Andy!“ vydechla Erin. Ucítila lahodnou vůni. „Je to vážně nádhera,“ rozplývala se okouzleně. „O jakoupříležitost jde? Nemám přece narozeniny a ještě spolu nechodíme ani rok.“

„Nepotřebuju žádné výročí, abych mohl překvapit svou krásnou přítelkyni,“ pravil.

„To asi ne, ale tohle je vážně výjimečné,“ zasmála se šťastně.

„Přesně tak jsem to zamýšlel,“ řekl, odtáhl jí židli a posadil se naproti ní. V tu chvíli se ozvala příjemná hudba.

„To je odkud?“ Erin se ohlédla přes rameno. V protějším rohu střechy stál klavír a na něj hrál muž ve večerním obleku. Erin se znovu potěšeně zasmála. Nepřestávala žasnout. „Jak jste ten klavír dostali sem nahoru?“

„Bylo to trochu ošemetné,“ přiznal Andy, což ovšemzdaleka nevystihovalo situaci. Naštěstí měl rád výzvy.

„Tys myslel prostě na všechno,“ rozplývala se.

Andy před ni položil talíř a zvedl poklop. K večeři sepodával humr thermidor s pečenými bramborami a křupavými zelenými fazolkami. Jídlo vypadalo nádherně a vonělo, až se sliny sbíhaly.

Erin se rozzářila. „Moje oblíbené jídlo!“

„No samozřejmě,“ přikývl potěšeně Andy. Zvedl poklop z dalšího podnosu na vozíku a odhalil výběr lákavých zákusků a miniaturního cukroví z proslulé čajovny Palm Court. „Nech si místo na dezert.“

Erin už Palm Court několikrát navštívila a pokaždé šlo o skvělý zážitek. Místnosti připomínaly zařízením palác ašéfcukrář uměl ty nejfantastičtější dorty. Navíc nádherně vyelizabeth haran

padaly. Byla přímo škoda je jíst. „Už ti někdo řekl, jak jsi

pozorný?“

„Jedna nebo dvě z mých bývalých přítelkyň se o tomzmínily,“ prohlásil a vzápětí se rozesmál. „Jen si tě dobírám. Mně záleží na tom, co říkáš ty, Erin.“

„Hmm.“ Erin zahnala myšlenky na jeho předchozí zálety, aby si nepokazila večer. „Když jsi říkal, žes připravil něcovýjimečného, něco podobného mě nenapadlo ani ve snu.“

„Máš radost?“

„To je slabý výraz, Andy. Promyslel jsi to vážně důkladně, nedokážu ani vypovědět, jak mě to všechno ohromilo.“ Usmála se, zadívala se do jeho hezké tváře a pomyslela si, jak se za tu dobu, co se znají, změnil. Seznámili se před několika lety, tehdy bylo Erin čerstvých sedmnáct. Šla spolu s rodiči na party pořádanou v hotelu Andyho rodiči. Tehdy v něm viděla nepolepšitelného sukničkáře. Dnes z něj byl úplně jiný člověk.

„Sluší ti to víc než jindy,“ složil jí Andy poklonu. Vzala si světle růžové šaty, které dávaly vyniknout jejím dlouhýmtmavým vlasům a očím.

„To mi jen lichotí to měkké světlo,“ usmála se ostýchavě.

„Ne, jsi nádherná v každém světle,“ nedal se. Vždycky ji považoval za jednu z nejkrásnějších a takénejinteligentnějších žen v Londýně, ale v době, kdy se seznámili, nebyla jeho typ. Studovala umění a stýkala se s malíři a sochaři. Andy v té době pěstoval přelétavé známosti a svůj čas trávil v nočních klubech a barech. Znovu se potkali před rokem na dobročinné aukci, kde ji najednou viděl v úplně jiném světle. Bylazábavná, ale především ho oslovila její inteligence, už se mu zajídaly bezvýznamné krátké aférky a proflámované noci.Požádal ji o schůzku, ale k jeho rozčarování bez váhání odmítla. O to větší v něm vzplálo odhodlání a o to přitažlivější mupřiadala. Každý týden ji žádal o schůzku znovu a ona ho každý týden opakovaně odmítala. Andy se ale nedal odradit, téměř denně jí posílal květiny a dárky. Tak to šlo celé měsíce, až nakonec svolila a nechala se pozvat na večeři. Neobměkčila

opálová poušť

ji však jeho vytrvalost, nýbrž Gareth, který ji přemluvil, aby

dala Andymu šanci.

„Jsem rád, že jsem čekání na tebe nevzdal,“ poznamenal a nalil jí šampaňské.

„Já taky,“ usmála se; ještěže ji otec přiměl, aby s ním šla. „Mm, ten humr je fantastický,“ vydechla slastně po prvním soustu. Myšlenky na Lauren Bastionovou se jí vykouřily z hlavy. „Nejspíš jsem se dostala do ráje,“ zažertovala. Andy miloval její úsměv.

Při jídle si povídali o obyčejných věcech, po večeři však Andy zvážněl. „Přemýšlel jsem o budoucnosti, Erin,“ řekl a najednou působil nervózně.

„Ano? Našel jsi snad hotel, který bys rád získal?“ Jistě by to obnášelo spoustu starostí navíc.

„Možná že našel, ale teď jsem měl na mysli svousoukromou budoucnost. Práce není všechno. Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopil, ale nejdůležitější je rodina.“

„Zřejmě tě ovlivnilo, když jsi tak nečekaně přišel o otce,“podotkla. Vzpomněla si na svou matku, pro niž byla rodina nade vše.

Kevin Stanford zemřel přede dvěma a půl lety a hotelodkázal synovi. Měl sice ještě dceru, ale ta se přestěhovala doRhodesie kvůli manželovi, kterému tam nabídli výhodné místo. Hotel Langham koupil Kevin za velmi dobrou cenu poskončení velké krize. Původně budovu nabízeli BBC, aby si zde udělali kanceláře, ti se však rozhodli pro jinou naproti přes ulici. Během druhé světové války hotel částečně využívalo vojsko a poškodily jej bomby. Vyžadoval rozsáhlé opravy,renovaci a nové zařízení. Kevinovi se vše podařilo realizovat během pěti let. Dnes byl Langham bezpochybynejvelkolepějším hotelem v Londýně.

„Určitě to sehrálo svou roli, především ale cítím, že jsem připravený nést tu zodpovědnost a založit rodinu.“

Erin tak vážný rozhovor vyváděl z míry. Andy byl silně orientovaný na podnikání, automaticky si proto myslela, že

elizabeth haran

bude žít ze dne na den. Sice přestal vyhledávat celonoční

pitky s kamarády v nočních klubech, i nadále se všakbavil rád. „Nečekala jsem, že budeme probírat něco takového,“

přiznala.

„Změnilas mě ty, Erin,“ pronesl a pohlédl jí do tmavých očí. „Chovám se teď dospěle, to kvůli tobě jsem se chtěl změnit k lepšímu. Bez tebe už si život vůbec nedokážu představit.“

„To je od tebe moc milé,“ řekla dojatě.

„Proto... bych se s tebou rád oženil,“ vylétlo z něj.

Erin překvapeně zamžikala. „Chceš si mě... vzít?“

Ohromeně sledovala, jak se zvedá a jde k ní. Vzápětípoklekl na jedno na koleno.

„Co to děláš, Andy?“ vyhrkla šokovaně.

„Erin Forsythová, prokážeš mi tu čest a staneš se mouženou?“ zeptal se vážně.

Erin zůstala jako opařená, dokázala se na něj jen zaskočeně dívat. Ta chvíle byla téměř neskutečná.

Andy sáhl do kapsy a vytáhl malou černou sametovoukrabičku. Otevřel ji a odhalil dvoukarátový jiskřící diamantzasazený do obroučky z bílého zlata, poprášené rubíny. Prsten vypadal skutečně úchvatně.

„Já ještě o manželství nepřemýšlela,“ přiznala Erin. Bylo jí teprve dvacet. Počítala s tím, že se o manželství začnou bavit nejdřív za pár let, jestli spolu vůbec ještě budou. Tohle bylo zcela nečekané.

„Vezmi si mě, Erin,“ šeptl Andy.

„Vždyť jsme spolu teprve pár měsíců,“ namítla. „Jak můžeš vědět, že se mnou chceš strávit celý život?“

„Vím to jistě, protože tě hluboce miluji. Čas na tom nicnezmění. Chci si tě vzít, prožít s tebou život. Staneš se mou ženou?“

Erin mlčela.

„Copak mě nemiluješ?“

„Miluju, ale... něco takového přece nemůžeme uspěchat,“ protestovala.

opálová poušť

„Nač čekat, Erin? Slibuju, že se mnou budeš šťastná každý den. Dnešní večer je jen malá ochutnávka toho, co bynásledovalo. Vezmeš si mě a staneš se paní Stanfordovou?“

Erin podlehla kouzlu okamžiku – nádhernému prostředí, tlumenému osvětlení, třpytivému diamantu. Všechno se zdálo tak dokonalé.

„Řekni, prosím, ano, než mi upadnou kolena,“ zaúpěl Andy. Klečel na tom, které si poranil při lyžování.

Usmála se a přikývla.

„To má být ano?“ zeptal se pro jistotu.

„Ano. Vezmu si tě.“

„Díkybohu,“ oddechl si, vstal a zamnul si bolavé koleno. Pak ji popadl do náruče a šťastně se s ní zatočil. Vášnivě ji políbil a nasadil jí prsten. „Jsme zasnoubení,“ konstatoval s radostí.

„Ano, jsme zasnoubení,“ opakovala Erin jako ve snách. Gareth se chystal zasunout klíč do dveří, v tu chvíli si však všiml, že někdo postává ve stínu sousední verandy, jen pár metrů od jeho terasy.

„Kdo je tam?“ zeptal se rázně. Srdce se mu rozbušilo.

Postava vykročila vpřed. „Rád bych si s tebou promluvil.“ Byl to Cornelius, který čekal v ústraní, až Gareth vystoupí ze svého vozu a dojde ke vchodu do domu.

„Cornelie! Vyděsil jsi mě k smrti.“ Garetha nečekanánávštěva upřímně překvapila zejména vzhledem k pozdníhodině. Nemohl si však nevšimnout, jak napjatě se švagr tváří. „Pojď dál, nalijeme si brandy.“

„Nepůjdu dovnitř, a rozhodně s tebou nebudu pít brandy,“ odsekl Cornelius.

„Stalo se něco?“ podivil se Gareth. Vždycky spolu dobře vycházeli, nechápal, proč to náhlé nepřátelství.

elizabeth haran

„No to se ví, že stalo! Tělo mé sestry ještě ani nevychladlo, a ty už sis pořídil náhradnici.“ Cornelius měl sto chutí Garetha uhodit, ale z úcty k sestřině památce se ovládl.

„Nevím, cos kde slyšel, ale takhle to není,“ bránil se Gareth.

„Mluví se o tom po celém Londýně,“ zvolal Cornelius.Potal se a to, co zjistil, ho rozzuřilo. „Jak můžeš takhle špinit Janeinu památku?“

„Není to milostný vztah, Cornelie, věř mi.“

„Nevěřím. Kdes byl dnes večer?“

„Na večeři v Astorii,“ odpověděl Gareth podrážděně.„Musím něco jíst.“

„Sám?“

„Ne... Ale jsme se slečnou Bastionovou skutečně jenpřátelé. Nic víc mezi námi není.“

„Podle toho, co jsem slyšel, si chlapy jako ty dává ke snídani.“

„Víš sám, jak nafouknuté podobné pomluvy bývají.Projevila mi laskavost v obtížném období, to je všechno.“

Cornelius přímo soptil. „Špiníš sestřinu památku i její city k tobě. Bez jejích obrazů bys už dávno skončil na mizině. Byl bys nula. Ale tys to nikdy neuznal.“

Garetha ta krutá poznámka zasáhla, přesto považoval za lepší nepouštět se do hádky, bylo jasné, že to Cornelius řekl v afektu. „Zřejmě jsi rozhodnutý nenechat se přesvědčit, takže nemá smysl se o tom dál bavit. Snad můžeme v tomhlerozhovoru pokračovat, až budeš v přístupnějším rozpoložení...“

„Když už nemyslíš na mou sestru, měl bys brát ohledyasoň na Erin a Bradleyho,“ prohlásil Cornelius.

Gareth ztrácel trpělivost. „Jane jsem miloval, Cornelie, a vím, že ty taky. Ale do toho, co dělám teď, ti nic není.“Odemkl si, vešel dovnitř a zavřel za sebou. Soptícího Cornelianechal venku.

„Strýčku! Co tu děláš tak pozdě v noci?“ zvolala krátce nato Erin. Andy ji přivezl domů. Když si všimla Cornelia,zamířila k němu.

opálová poušť

Cornelius však neteř neslyšel, nebo se ji rozhodl ignorovat. Měl na Garetha takový vztek, že stěží dokázal uvažovat.Zabořil ruce do kapes a se sklopenou hlavou odešel.

Erin se dívala za vzdalující se postavou. „Ignoroval mě,“ řekla ohromeně Andymu.

„Nejspíš tě neslyšel,“ usoudil Andy. Zdálo se mu, že jeCornelius téměř v transu.

Obvykle to byl velmi zdvořilý člověk, jistě by svou neteřzáměrně neignoroval.

„Musel mě slyšet. Něco se stalo.“ Vyšla po schodech aodemkla si dveře do domu. „Tati,“ zavolala.

„Jsem tady, Erin,“ ozval se Gareth z obývacího pokoje, kde mu dělala společnost velká sklenice whisky.

Erin ihned poznala, že je rozrušený. „Zahlédla jsem venku strýčka Cornelia. Byl za tebou? Stalo se něco?“

„Ne,“ mávl Gareth rukou. „Ahoj, Andy, jak se vede?“

„Dobře, děkuji,“ odpověděl Andy a usmál se na Erin. „Máme pro vás dobré zprávy, pane Forsythe, nebo aspoň doufáme, že vám budou dobré připadat.“

Gareth se na ně zvědavě zadíval. „Dobré zprávy? Ty bypřišly vhod.“

„Andy mě dnes požádal o ruku,“ vychrlila Erin. Ukázala otci diamantový zásnubní prsten.

Gareth se zatvářil překvapeně. „Ale to je báječné,“zaradoval se. Láskyplně dceru objal, Andymu potřásl rukou apoplácal ho po zádech. „Blahopřeju. Škoda že tu dobrou zprávu nemůže slyšet i tvůj otec.“

„Ano, to je škoda,“ řekl Andy.

„Víš, než zemřel, často jsme spolu probírali, že by se naše děti mohly vzít. Ale to jste spolu ještě ani nechodili.“

„To jsem nevěděla,“ podivila se Erin.

„Tenkrát byl Andy donchuan, ale jeho otec věděl, že sejednou usadí, a viděl v tobě ženu, která by ho dokázala zkrotit. V tom se nemýlil. Tohle si žádá přípitek. Myslím, žešampaňské. Zavolejte Bradleyho, ať přijde za námi.“

elizabeth haran

„Dojdu pro něj,“ nabídl se Andy a vydal se po schodech nahoru.

„To je vážně překvapení,“ řekl Gareth dceři a otevřel láhev šampaňského. „Tušilas to předem?“

„Vůbec. Andy mě vzal na báječnou večeři na střeše hotelu. Nechal tam přinést žárovičky, svíčky, pili jsme šampaňské a večeřeli humra. Bylo to ohromně romantické, tati, alevůbec jsem nečekala, že by přede mnou padl na koleno.Nevěděla jsem, co mám říct.“

„Naštěstí jsi na to přišla, jinak bys neměla ten krásnýprsten,“ usmál se.

Erin se na nádherný šperk zadívala. V podstatě z nějnedokázala spustit oči.

Gareth se zamračil. „A to sis nebyla jistá?“

„Nepředstavovala jsem si, že se budu v brzké době vdávat,“ připustila. „A Andy chce svatbu brzy.“ Ohlédla se keschodům. „Jen doufám, že z toho starého Andyho v něm už nicnezůstalo, tati. Věřím, že se změnil, ale jak jsi řekl sám, byl to sukničkář. Přece jen jsme spolu teprve pár měsíců.“

„Dospěl, Erin. Pochopil, na čem doopravdy záleží.“

„Přesně to mi dnes říkal. Že ze všeho nejdůležitější je rodina.“

„No vida. To je velmi vyzrálé.“

Erin se cítila o něco lépe.

„Víš, Andy je možná největší terno v Londýně,“ pokračoval Gareth a měl z dcery radost. „Má skvělé vyhlídky a já jsem opravdu rád, protože může mé holčičce zajistit báječný život.“ Vzal ji kolem ramen. „Samozřejmě už jsi dospělá, ale pro mě budeš pořád moje malá holčička.“ Políbil ji na tvář.

V tu chvíli se ve dveřích objevili Andy a Bradley. „Věřte, že se o ni postarám, pane Forsythe. Nic jí nebude chybět,“ slíbil šťastný snoubenec.

„Blahopřeju, sestřičko,“ řekl Bradley a sestru políbil.Andyho měl rád, přesto cítil potřebu sestru ochraňovat, byť byl mladší.

opálová poušť

„Děkuju, Bradley,“ usmála se Erin.

„Tak co kdybychom naplánovali velkou zásnubní hostinu,“ navrhl Gareth a nalil čtyři sklenky šampaňského. Náhle si vzpomněl na Jane a úsměv mu povadl.

„Myslíš na mámu, viď?“ zeptala se Erin se slzami v očích. Tolik by si přála, aby ji u sebe mohla mít.

„Ano. Z příprav zásnubní hostiny by byla nadšením bez sebe,“ vzdychl.

„Já vím.“

Gareth už měl na jazyku, že by jim s přípravami mohlapomoct Lauren, nakonec to však zavrhl.

Když se Erin s Andym rozloučila, našla otce v obývacímpokoji. Seděl v křesle, v místnosti svítila jen jedna lampa.Popíjel whisky.

„Proč za tebou přišel strýček, tati?“ zeptala se.

„Jen tak,“ řekl Gareth. Nechtěl kazit výjimečný večer.

„Byl tu kvůli Lauren, viď?“

Gareth přikývl. „Chápu, že se zlobí. Jane byla jeho sestra a měli se moc rádi. Říkal jsem mu, že mezi mnou a Lauren nic není, Erin, ale pravda je, že by se to v budoucnu mohlo změnit.“

„To myslíš vážně, tati?“ užasla.

„Opravdu jsem si Lauren oblíbil. Zatím je na vztah ještě brzy, ale to se dříve nebo později změní.“ Spíš dříve,pomyslel si.

Erin se ovládla, přestože jí to dalo práci. Nechtěla večerzakončit hádkou. „Dobrou noc, tati,“ řekla jen a odešla nahoru. Když pak ležela v posteli a nemohla usnout, přísahala si, že otce té bestie nějak zbaví.

elizabeth haran

Kapitola čtvrtá

Září

„T

o je mi návštěva!“ zvolal Andy překvapeně, když

k němu do hotelové kanceláře uprostřed dopoledne

vpadla Erin. „Co tady děláš?“ Byl zaneprázdněný a na stole

měl hromadu papírů, Erin si toho ale nevšímala. Bylarozrušená a potřebovala se někomu svěřit.

„Musím tu ženskou dostat z galerie,“ vybuchla. „Už tam zase otravovala!“ Začala přecházet sem a tam. „Byla jsem ráda, že se táta vrátil do práce, ale ona tam teď leze každý den a strká ten svůj nos do galerijních záležitostí. Navíc ovlivňuje otce a on těm jejím stupidním nápadům naslouchá! Vím, že by mě odtamtud chtěla vystrnadit, ale vidím jí do až do žaludku.“ Byla si jistá, že se Lauren a otec intimně sblížili, všimla si změny v jejich chování.

Andy se s Lauren seznámil. Kvůli Erin byl připravenýnesnášet ji, ukázalo se však, že to nebude tak jednoduché. Nejenže byla velmi přitažlivá a měla vnadné křivky, byla také velmi milá aodzbrojující. Po seznámení se choval chladně, ale ona ho běhemněkolika minut dokázala rozesmát. Červenal se jako školák. Erin z toho neměla radost. Jenže pro muže bylo zhola nemožnéLauren nepodlehnout. Jedinou výjimku tvořil zřejmě Bradley.

Andy nic neříkal, proto se Erin zastavila a upřela na něj oči. Nevypadal ani trochu pobouřeně. Nanejvýš netečně.

„Copak nechápeš, jak je to frustrující, Andy? Tobě by selíbilo, kdyby se ti někdo pokoušel přebrat hotel?“

„To samozřejmě ne, Erin, ale brzy se vezmeme – a tímpádem ti starosti s galerií odpadnou, že?“

opálová poušť

Zásnubní hostina se konala minulý týden v hotelu. Erin si přála něco malého, jen nějakých čtyřicet hostů z řadpříbuzných a blízkých přátel, Andyho matka Sharon, která kvůli tomu přicestovala ze Skotska, ale brzy navýšila počet hostů na čtyři sta. Erin jich většinu ani neznala. Stal se z toho tyjátr, jehož se účastnili i fotoreportéři, což se Erin vůbec nelíbilo, přesto Andymu nic neřekla.

Nyní na něj zůstala zírat. O datu svatby zatím nepadlo ani slovo, takže nechápala, co myslel tím brzy. „Jak naše svatba souvisí s galerií?“

„To je přece jasné!“

„Nerozumím, Andy.“

„Až se vezmeme, už nebudeš muset pracovat,“ vysvětlil, jako by to bylo samozřejmé.

Erin se posadila naproti němu a pokoušela se uklidnit. „Tady přece nejde o to, že bych musela pracovat. Kdybych nicnedělala, unudila bych se k smrti. Mám tu práci ráda. Na to, abych ti pomáhala tady, nemám zkušenosti, Andy. Navíc svět umění miluju,“ řekla. „Víš, že mám své ambice a až jednou otecodejde do penze, chci galerii převzít.“

„Jenomže až z tebe bude paní Stanfordová, všechno se změní,“ namítl. „Budeš mít plno práce s výchovou dalšígenerace Stanfordů. Nemůžu se dočkat!“

Překvapeně zamžikala. „Další generace Stanfordů? Tím myslíš... děti?“ Nikdy v sobě neměla mateřské pudy avyhlídka na malé ukňučené tvory, co zvracejí a pokakávají se, ji vůbec nelákala.

„No jistěže děti,“ zasmál se Andy. „Založíme rodinu co nejdřív.“

Erin na něj užasle zírala. „Co nejdřív? Vždyť jsme ještěnerobrali ani datum svatby, natož rodinu!“

„Já vím, ale na dětech přece nemusíme nic probírat,“odtušil rozjařeně. „Děti se prostě rodí, ne? Chtěl bych aspoň čtyři, Erin. Bude z tebe skvělá máma.“

elizabeth haran

„Čtyři děti?“ žasla. „To tedy nevím, Andy. Možná si za pár let pořídíme jedno a pak se uvidí...“ A kdyby se nevidělo apořídili by si místo toho psa, bylo by to úplně nejlepší.

„Potřebuju dědice, Erin,“ prohlásil Andy. Měl očividně všechno promyšlené.

Erin se rozbušilo srdce. Pes asi dědice nenahradí, to musela uznat i ona.

„Rodina mě bude povzbuzovat, abych pracoval ještěusilovněji,“ vykládal zapáleně. „Chtěl bych mít alespoň jednoho syna, ale může jich být i víc. A také dcery, které budouvypadat jako jejich máma.“ Šťastně se usmál.

„Chtěla jsem ještě aspoň pár let zůstat v galerii, než bychvůbec začala přemýšlet o dětech, Andy,“ namítla Erin a doufala, že to Andy pochopí. „Myslela jsem, že by ti to nevadilo.“Navíc si představovala, že i kdyby podlehla a pořídila si dítě,neřestala by pracovat, spíš by si obstarala výpomoc. Jaký má smysl vdát se za bohatého muže, když by se pak její život smrskl na péči o něj a jeho potomstvo?

„Nemusíš si s galerií lámat tu svou hezkou hlavinku, Erin. Budeme mít to nejlepší a nejprostornější apartmá v hotelu a zaměstnáme chůvy. Uvidíš, že to bude krásný život.“

Erin zaraženě mlčela. Jenže ne život, jaký chci já,pomyslela si ztrápeně. Doufala, že si pořídí vlastní dům se zahradou, nejlépe někde na kraji Londýna. Představovala si, že bude mít k dispozici řidiče a vůz, aby mohla každý den dojíždět do galerie.

„Erin, přemýšlel jsem o tom. Co kdybychom se vzali užletos?“ navrhl Andy. „Domluvme oficiální datum na poslední říjnový týden.“

„Ale to je...“ V duchu počítala. „Už za sedm týdnů, Andy!“

„Ano, ale můžeme se vzít tady, v hotelu. Zásnubní hostinu pro čtyři sta hostů jsme dali dohromady během dvou týdnů. A teď jich na to máme sedm.“ Hostina proběhla bez chybičky. „Spolupracujeme s květinářstvím Bloomsbury Flowers, jsou výborní. V hotelové kuchyni nám připraví oficiální oběd nebo

opálová poušť

raut. Takže stačí vybrat šaty pro tebe a pro družičky. Oddá nás

náš rodinný kněz. Nevidím důvod, proč čekat.“

„Zatímco jsme měli zásnubní hostinu, dostala tvá babička infarkt. Tvá matka se o ni musí starat. Snad přece počkámeasoň do té doby, než bude babička v pořádku, aby mohlapřijet na svatbu?“

„To by mohlo trvat několik měsíců. Máti říkala, žerehabilitace bude zdlouhavá.“

Erin se v duchu modlila, aby to znamenalo, že Sharon do Londýna víckrát nepřijede.

„Popravdě si nemyslím, že by se babička někdy zotavila. Je jí přes devadesát,“ dodal.

Erin viděla, že už má všechno naplánované. „Nechci velkou svatbu a čtyři sta hostů,“ prohlásila stroze. Se zásnubníhostinou se nechala převálcovat Andyho matkou. Ta sice myslela vše dobře, ale podruhé už to Erin nehodlala dopustit. „Viděla bych to zhruba na čtyřicet blízkých přátel a rodinu. Aby šlo o velmi soukromý a výjimečný obřad.“

„Chápu, že nechceš velkou svatbu, miláčku, ale čtyřicet hostů, to je dost nereálné vzhledem k tomu, jak jsme vLondýně známí. Můžu ti slíbit, že jich nebude víc než sto padesát.“

„To je pořád moc, Andy. Snesu šedesát, ale víc ne.“

„Dobře, když se budu hodně snažit, můžu to snížit na sto dvacet, ale to už bude některým hodně vadit.“

„Ty mě neposloucháš, Andy,“ postěžovala si.

„Některé lidi by urazilo, kdybych je nepozval,“ namítl.

„Tak ať jsou uražení,“ opáčila. „Je to přece naše svatba.“

Andy vypadal zdrceně.

Zamračila se. „Osmdesát lidí,“ prohlásila neústupně.

Andy se zatvářil jako roztomilé štěně. „Nemůžeme sedohodnout na kompromisu? Sto hostů, co ty na to, lásko?“

„Dobře,“ vzdychla. „Stovka, ale ani o jednoho víc.“

Ozvalo se zaklepání, byl to jeden ze zaměstnanců, Erin však vůbec nevnímala, o čem s Andym mluví. Horečně přemítala.

elizabeth haran

„Promiň, miláčku, budu muset jít,“ omluvil se Andy apolíbil ji na tvář. „Sejdeme se dnes u večeře a probereme detaily. Uvidíš, že to bude báječné,“ řekl a zmizel.

Když se Erin vrátila domů, našla tam Bradleyho, což jipřekvapilo. Měl na starosti doručování uměleckých kusů, které kupovaly a prodávaly obě galerie. Staral se o to, aby byla díla bezpečně skladována, vyzvedávána a převážena.

„Co tu děláš?“ podivil se.

„Vyhýbám se Lauren,“ ušklíbla se. „Už je zase v galerii. Leze tam skoro každý den, evidentně si brousí zuby na moje místo. Táta to samozřejmě nevidí. Zuřím. Co děláš doma ty?“

„Vezl jsem obrazy do Whitechapelské galerie, dalšírozvážku mám až pozdě odpoledne.“

„Takže Knightsbridgeské se vyhýbáš ze stejného důvodu jako já,“ poznamenala.

Povzdechl si. „Byl jsem u táty v pracovně. Všiml jsem si, že má na stole dvě letenky do Milána na příští týden.“

Erin nestačila žasnout. „Snad tam nechce letět s ní?“

„Nám to nenabídl, takže se to dá předpokládat. Taky tam byla rezervace apartmá v hotelu Westlin Palace.“

„Cože?“ Erin se svezla na pohovku. „To je jeden znejluxusnějších hotelů v Itálii. A je zatraceně drahý!“

Bradley se zachmuřil. „Neměla dneska nádhernédiamantové hodinky?“ zeptal se.

Erin si jich všimla. „Ano, proč?“

„Dárek od táty.“

Erin zaplály oči. „Jak to víš?“

„Viděl jsem na jeho stole účet. Nečmuchal jsem tam, ležel hned nahoře. Věř mi, že nechceš vědět, kolik stály.“

„Co si myslí?“ vybuchla Erin. „Copak nevidí, jak ho využívá?“

Bradley zavrtěl hlavou. Bylo jasné, že otec nemyslí vůbec, přinejmenším ne hlavou. Bradley se modlil, aby neudělal nic opravdu hloupého, například aby Lauren nepožádal o ruku.

Erin schlípla. „To už snad nemůže být horší.“

opálová poušť

„Stalo se ještě něco?“ zeptal se Bradley a posadil se k ní.

„Právě jsem mluvila se svým snoubencem. Říkal, že chce nejmíň čtyři děti.“

„A to ti vadí? Určitě budeš mít k dispozici chůvy.“

„Chůvy ty mrňavé spratky neporodí ani nenakojí,“ odsekla podrážděně. Bradleyho to zaskočilo. Ne že by sestru někdyviděl rozplývat se nad malými dětmi, netušil ale, že se jímateřství tak hnusí.

„Víš, že pečovatelský typ jsem nikdy nebyla, Bradley. Vždyť jsem nikdy netoužila ani po zvířeti, když nepočítám ten obraz perské kočky, co mám v pokoji. Vážně si mědovedeš představit se čtyřmi dětmi?“

Neubránil se úsměvu. „Ne,“ přiznal, „ale jestli otěhotníš nebo ne, to je na tobě, Erin. Je to přece tvoje tělo a určité věci můžeš kontrolovat.“

Zamyšleně se na něj zadívala. „Odkud víš o těch určitých věcech, Bradley?“

„Já... totiž hodně čtu,“ ušklíbl se.

„To tedy ano, ale máš pravdu. Andy mě sice umluvil,abychom se vzali už v říjnu a že bude na svatbě sto lidí, ale děti s ním mít nebudu, dokud se na to nebudu cítit – jestli vůbec někdy,“ zazubila se.

„To jsem rád, sestřičko.“

elizabeth haran

Kapitola pátá

Říjen

V

e středu před svatbou otevřela Erin galerii Forsyth dříve

než obvykle, odpoledne si totiž měla jít vyzvednoutsvatební šaty po posledních úpravách. Otec, který se ještě stále do

práce nevrátil, slíbil, že se ve čtvrtek a v pátek o galeriipostará, aby se mohla věnovat přípravám.

Andy objednal týdenní líbánky ve Firostefani, exkluzivní rekreační oblasti na řeckém ostrově Santorini.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist